Méně známá pozemní technika a výzbroj (3)

Cokoliv s pancířem mimo NATO a VS
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Méně známá pozemní technika a výzbroj (3)

Příspěvek od Polarfox »

Méně známá pozemní technika a výzbroj (3)
aneb lovci na kolech
Obrázek
Pokud se blíže podíváme na vývoj těžké hlavňové výzbroje kolových obrněných vozidel, nemůže nám uniknout několik zajímavých faktů. Až do počátku druhé světové války nebyly po stránce výzbroje rozdíly mezi některými obrněnými automobily a tehdejšími tanky příliš markantní a řada kolových obrněnců byla vyzbrojena obdobně jako jejich pásoví souputníci (kanóny v rozmezí ráží cca 25 až 47mm, za všechny pak uveďme například ruský obrněný automobil BA-10 s kanónem ráže 45mm). Ve spojení se slabým pancéřováním předválečných lehkých a středních tanků, které představovaly drtivou většinu tehdejšího inventáře, to z nich činilo za vhodných okolností nebezpečného protivníka. To však platilo jen v úvodu války, než se začaly nůžky mezi tanky a obrněnými automobily nezadržitelně rozevírat a z příležitostných lovců se stala kořist, jejíž šance na reálné ohrožení rychle se vyvíjející tankové techniky byly spíše mizivé. Obrněné automobily se tak byly nuceny na čas stáhnout čistě k průzkumným úlohám či postřelování rovnocenných protivníků. Teprve na konci války začaly postupně u obou válčících stran krystalizovat typy nové koncepce, jako byl například britský AEC Mk III či německý SdKfz 234, které předznamenaly další poválečný vývoj.

Pomyslný průchod hrdlem láhve tak byl rychle překonán a období po druhé světové válce zaznamenalo masivní boom těžce vyzbrojených kolových vozidel, jež opět začala získávat schopnost efektivně ohrozit často i nejmodernější zástupce soudobých tanků. Obdobně byly kromě obrněných automobilů vyzbrojovány i některé verze kolových obrněných transportérů, což znamenalo další nárůst typové škály. Málokterá současná typová řada obrněnců konfigurace 6x6 a 8x8 tak postrádá adekvátní podpůrnou/protitankovou variantu. Spojení přirozené vysoké mobility kolové techniky, silné výzbroje (kanóny ráží 76 až 120mm) a nižších nákladů tak vytvořilo nejen jakýsi „tank pro chudé“, ale i nepostradatelnou součást výzbroje řady vyspělých států. Díky implementaci moderních technologií a současné geopolitické situaci mají soudobé typy možná ještě silnější pozici než v posledním zlatém věku před druhou světovou válkou. A udrží si ji rozhodně i v blízké budoucnosti.

Cílem tohoto článku je stručně sumarizovat jednotlivé typy této kategorie spadající do poválečného období včetně zajímavých prototypů a ojedinělých konverzí. Vzhledem k tomu, že takovýchto strojů je opravdu přehršel, použiji opět typický přírůstkový systém. Takže vozidlům s tenkou kůžičkou a kladivy v „rukou“ zdar :).
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:17, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Seznam novinek:

7.4. - Panhard EBR 75/90 (FR), Alvis Saladin (VB)
8.4. - Thyssen Henschel TH400 (N), Rooikat (JAR), Ratel 90 (JAR) a BTR-60 (DŽ)
14.4. - Bismark (JAR), FN AB (BE), SIBMAS (BE), EE-9 Cascavel (BRAZ), DN-V (MEX), Timoney ARV (IR), upravena část o vývoji Rooikatu.
21.4. - Vextra 105 (FR), Simba (VB), Vickers Mk 11 (VB), VAPE-1/2 (ARG), MOWAG Grenadier (ARG), EE-11 (BRAZ) a EE-17/18 (BRAZ)
29.4. - Hotchkiss EBR (FR), Panhard AML (FR), AMX 10RC (FR), Panhard ERC 90 (FR) a VBC-90 (FR)
6.5. - B1 Centauro (IT), Draco (IT), Objekt 19 (RUS), 2S14 (RUS), BMR-625 (ŠP), RKW 90 (N), TPz Wildcat (N), PTL02 (ČÍNA) a CM-32 (TW)
14.5. - BTR-90 (RUS), Fiat 6616 (IT), Fiat 6636 (IT), MOWAG Shark (ŠVÝC), LAV-150/300/600 (USA), Dragoon LFV (USA), Piranha (CHILE), KW1 Scorpion/KW2 Jupiter (JK), MC-90 (JAR) a RG-34 (JAR)
24.5. - Saladin 90 (VB), GAZ-50 (RUS), MOWAG Piranha (ŠVÝC), Steyer Pandur (RAK), Patria AMV (FIN), LAV-90/105 (USA), Stryker MGS (USA), Cougar (KAN), BTR-60 (KUB), Doosan Black Fox (JK) a Pindad APS-3 Anoa (INDON)
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 24/5/2012, 22:03, celkem upraveno 8 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Francie

Panhard EBR
Tento zakladatel velice úspěšné řady francouzských těžkých obrněných automobilů je zajímavý hned z několika úhlů pohledu. Po stránce historické spadá jeho konstrukce vlastně již do let těsně předcházejících druhou světovou válku, kdy tento stroj (s vývojovým označením Panhard model 201) vzbudil svými výkony nadšené reakce a vysoká očekávání. Nebylo mu ale souzeno dočkat se sériové výroby a zasáhnout tak proti hitlerovským vojskům, neboť francouzská armáda sice objednala 600 ks tohoto typu pod označením AM 40P, ale to bylo asi tak vše, co stihla. V červenci 1945, tedy již krátce před koncem války, byl však vývoj obnoven a tak mohl počátkem 50tých let staronový typ (s vývojovým označením Panhard model 212) konečně ukázat své kvality. Samozřejmě bylo nutno zapracovat poznatky z války a stroj patřičně přizpůsobit době. Došlo tak nejen k nárůstu rozměrů (původní verze byla dvoumístná), ale například i ke značnému posílení výzbroje (místo 37mm kanónu nyní 75mm typ).

Obrázek Obrázek
zřetelné porovnání dvou generací – prototypy AM 40P a EBR

Zde se naše vyprávění prolíná s technickou stránkou věci, neboť EBR (Engin Blindé de Reconnaissance), jak byl typ značen, představoval originální konstrukci s několika atypickými prvky. I méně všímavému pozorovateli tak neujde především odlišné provedení prostředních dvou párů kol (vozidlo je konfigurace 8x8), která snižují měrný tlak na půdu a zlepšují jízdní vlastnosti v terénu, ale při jízdě po silnici mohou být zdvižena nahoru a dovolí tak EBR dosáhnout maximální rychlosti 100 km/h. Dalším atypickým prvkem (na poválečný stroj) je umístění stanoviště řidiče na oba konce vozidla. To má čtyřčlennou osádku, tj. dva řidiče a velitele se střelcem majícím své stanoviště ve věži (kyvného typu), kde ovládají hlavní výzbroj stroje představovanou nejdříve 75mm, později 90mm kanónem. Ten doplňovaly 3-4 7,5mm kulomety MAC 31E (po jednom u stanovišť řidičů, další dva byly umístěny ve/na věži – tj. koaxiální a protiletadlový, zásoba munice 2 250 ks ve 150ti ranných zásobnících). Dle typu hlavní výzbroje můžeme rozlišit celkem 3 varianty EBR:

EBR 75 FL 11 (modèle 1951) – Stroje opatřené věží FL 11 s kanónem CN 75 SA 49 (Canon de 75 mm semi automatique modèle 1949) (L/48, 600 m/s), výroba od roku 1951.
EBR 75 FL 10 (modèle 1954-10 a 1955-10) - Stroje opatřené věží FL 10 s kanónem CN 75 SA 50 (Canon de 75 mm semi automatique modèle 1950) (L/48, 1 000 m/s), výroba od roku 1954. Mohutnější věž přinesla zároveň i nárůst hmotnosti na 15 tun (z 13,5 na 15,3 tuny) a zvýšení siluety.
EBR 90 F1 (F2?) (modèle 1966) - Stroje opatřené modifikovanou věží FL 11 s kanónem CN 90 F2 (Canon de 90mm Modèle F2) (či DEFA D924) (750 m/s), který vznikl převrtáním CN 75 SA 49. Úpravy proběhly na počátku 60tých let, neboť výkony 75mm kanónů byly shledány jako nedostačující vůči pancíři současných sovětských tanků. Přezbrojení bylo primárně zacíleno na lehké tanky AMX 13 s věžemi FL 10, ale stejný postup byl ve velkém aplikován i na obrněné automobily EBR. Věží FL 11 bylo modifikováno 650 ks, ale netuším, zda-li to značí i počet upravených EBR. Strojům s věžemi FL 10 se patrně modernizace vyhnula (případně proběhla nějaká „rošáda“ věží, kterou jsem nebyl schopen vysledovat). Hmotnost opět klesla na 13,5 tuny.

Zde si dovolím menší obecnou vsuvku k této konverzi. Variant, jak reagovat na vzniklou situaci bylo více – vývoj nové podkaliberní munice pro 75mm kanóny (1 310 m/s) či preferovaný přechod na ráži 105mm (kanón DEFA D1504 ve věži FL 12, což byla modifikovaná věž FL 10). Leč preferované řešení nebývá vždy tím zrealizovaným a Francouzi byli nuceni z finančních důvodů přistoupit k třetí variantě, tj. převrtání hlavní (plus dalším adekvátním změnám). Konverze CN 75 SA 49 již byla popsána výše, z CN 75 SA 50 vznikl typ CN 90 F3 (Canon de 90mm Modèle F3, či DEFA D960) s úsťovou rychlostí 950 m/s. Celkem bylo pro francouzskou armádu v letech 1966 až 1970 modifikováno 860 věží FL 10, k čemuž je nutno připočítat 15 ks pro Tunisko. Upravené lehké tanky pak nesly označení AMX 13-90 F1.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
francouzské EBR 75 s věží FL 11 v domácí i zámořské službě

Obrázek
francouzské EBR 75 s věží FL 10

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
EBR 90

Co se týká ochrany vozidla a posádky, maximální síla pancíře činila 40mm (korba – čelo/a 40mm, boky 16mm, vršek 20mm, spodek 16mm, věž – čelo 40mm, boky 16mm, vršek 20mm, spodek 10mm), k dispozici byla i čtveřice zadýmovacích granátometů.

Obrněné automobily EBR si kromě kladů přinesly i některé neduhy, které se točí především kolem pohonné jednotky. Motor Panhard 12H6000S byl dosti hlučný (to se ukázalo v průzkumných úlohách jako vážný handicap, například při nasazení v Alžíru dokázal tento hluk včas varovat povstalecké hlídky), navíc jeho umístění pod věží zásadním způsobem znesnadňovalo manipulaci. Obecně značná mechanická složitost komplikovala údržbu tohoto jinak revolučního a výkonného stroje a byla zároveň impulsem k vývoji provozně jednodušších typů, které by nahradily EBR přinejmenším v koloniální službě (kde si Francie nemohla dovolit stroj s tak náročnými požadavky na údržbu). Vzhledem k použití věží identického typu jako u AMX 13 se dají předpokládat i obdobné výhody a zároveň omezení spojená s hlavní výzbrojí. Poloautomatický kanón sice zajišťoval stroji značnou palebnou sílu, ale po vyčerpání munice v zásobnících bylo nutné opustit vozidlo a doplnit ji z vnějšku přes zadní část věže.

V letech 1950 až 1960 bylo vyrobeno přes 1 200 exemplářů EBR všech verzí (včetně obrněných transportérů EBR ETT o nichž bude řeč dále), které byly postupně částečně nahrazeny novějším typem AML, ale v souběžné službě vydržely až do příchodu další generace francouzských kolových obrněnců v 80tých letech (AMX 10RC). EBR se 75mm kanónem (věž FL 10) byl vyvezen do Portugalska (v roce 1959 odebráno okolo 100 kusů, místní značení - Autometralhadora 8x8 Panhard EBR m/59), které jej (s nepříliš uspokojivými výsledky) použilo i ve svých zámořských koloniích. Mezi další odběratele mělo patřit Tunisko a Maroko.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
portugalské EBR 75 FL 10 (1 až 4) a stroj stejného typu blíže neurčené armády zachycený na Západní Sahaře (5)

Na bázi EBR byl vyvinut i obrněný transportér Panhard EBR ETT (kapacita cca 3+12-14 mužů), který ale ve Francii neuspěl a šel pouze na vývoz. Počátek jeho vývoje se datuje k roku 1956, kdy francouzští konstruktéři neodolali vidině obrněného transportéru s vrozenou vysokou mobilitou EBR a přešli od představ k činům. Jejich nový výtvor si se svým předchůdcem v originalitě rozhodně ničím nezadal. Systém zdvihu prostředních párů kol byl kvůli uvolnění vnitřních prostorů vypuštěn a dotyčná kola se změnila v klasický typ. Další zajímavostí byla dvojice kulometných věží (v každé po jednom kulometu ráže 7,5mm), z nichž se zadní neukázala jako příliš praktická, neboť střelec a vnitřní komponenty znesnadňovaly výsadek zadními dveřmi (kromě nich bylo možno použít i boční poklopy). Byl to jeden z důvodů nepřijetí typu ze strany francouzské armády a tak se jediným uživatelem stalo Portugalsko. To si vyžádalo variantu bez zadní věže a kupodivu opět se systémem zdvihu kol. Místní označení - Auto Blindado TP14 E.T.T. Panhard 8x8 m/59. V roce 1959 odebráno 28 kusů, z nichž část sloužila i v Angole (zde zanechané kusy reznou dodnes v Luandě). Parametry: max. rychlost 105 km/h, trojčlenná posádka (velitel, střelec a radista), výzbroj tvořily dva 7,62mm kulomety (jeden v čelní stěně, druhý ve věži, zásoba munice 800 ks), pancéřování – 40mm čelo, 20mm boky, 10mm vršek korby.

Obrázek Obrázek Obrázek
EBR ETT v původní nepřijaté variantě s dvěma věžemi a klasickým podvozkem

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
portugalská verze EBR ETT (1 až 7), stroje detašované v Angole (3 až 7), zmíněné stroje rezivějící v Luandě (4 až 7)

Kromě toho měl údajně vzniknout jeden prototyp protiletadlové verze EBR DCA s dvojicí 30mm kanónů HS 831.

http://www.youtube.com/watch?v=ax2UvSRy_vc EBR 90
http://www.youtube.com/watch?v=F4aXdDNLgUY
http://www.youtube.com/watch?v=mXxOqXGT ... re=related

Hotchkiss EBR (?)
Tento typ představoval neúspěšného konkurenta Panhardu EBR. Testován byl v letech 1948 až 1949, výzbroj tvořil 75mm kanón umístěný ve věži typu FL 3.

Obrázek
prototyp firmy Hotchkiss

Panhard AML
Panhard AML (AutoMitrailleuse Légère) je výsledkem naléhavých potřeb francouzské armády, jež vykrystalizovaly v polovině 50tých let na základě neutěšené situace v Alžírsku. Z vlastní produkce obrněných automobilů byly tehdy k dispozici pouze typy Panhard 178B (předválečná konstrukce ocitající se pomalu za zenitem) a Panhard EBR (hlučný a náročný na údržbu) a tak byla situace provizorně řešena nákupem britských obrněnců Ferret. Typ to ve své podstatě nebyl špatný, ale jeho slabá výzbroj a zahraniční původ dlouhodobé udržitelnosti příliš nenahrávaly. S vývojem vlastního typu tedy nebylo radno příliš otálet.

Jako adekvátní náhrada byl na základě propozic z roku 1956 (lehké vozidlo, přepravitelné vzduchem, maximální rychlost přes 80 km/h, dojezd 500 km, výzbroj v otočné věži, tříčlenná posádka) v roce 1957 z předložených studií vybrán typ společnosti Panhard (model 245). Po dopilování návrhu byl v roce 1959 postaven první prototyp, přičemž výroba typu s finálním označením Panhard AML začala krátce nato a první stroje (AML 60) byly přijaty do výzbroje již v roce 1960. S menším časovým odstupem následovala i silněji vyzbrojená varianta AML 90.

Panhardů AML vzniklo opravdu požehnaně a z typu se stal vděčný vývozní artikl (zájem vzbudil především u méně movitých států, kde se profiloval do nám již známé role role „tanku pro chudé“). Jedná se o cca 4 000+ ks, ale přesné číslo uvádět raději nebudu, neboť co zdroj, to jiný údaj a výroba je často míchána s typem Panhard M3, který s typem AML sdílí značnou část dílů. K tomu je nutno připočítat dalších více než tisíc strojů (cca 1 100 až 1 300 ks) z jihoafrické licenční výroby (značeny jako Eland). Samotná Francie používala okolo 700 ks (udává se 425/70 AML 60-7 a 210/45 AML 90 u armády/policie), zbytek byl exportován do více jak 30ti zemí světa (včetně států zásobených Jižní Afrikou). Několik států sice své AML/Eland již vyřadilo nebo začalo nahrazovat (včetně obou výrobců, tj. Francie a JAR, kteří je v 90tých letech pomalu vytlačili perspektivními nástupci jako jsou ERC 90 a Rooikat), ale velké množství těchto nenáročných dříčů stále zůstává v provozu. Vzhledem ke svému rozšíření nikoho nepřekvapí, že se stroje AML/Eland v posledních několika desetiletích zúčastnily řady ozbrojených konfliktů, ať už to jsou francouzské a portugalské koloniální půtky, válka o Falklandy, občanská válka v Libanonu, střetnutí v Angole a Rhodésii či další konflikty v rozličných státech Afriky, Latinské Ameriky a Blízkého a Středního východu. Hodnocení Panhardu AML je veskrze pozitivní a tato nevelká vozidla prokázala svým uživatelům platné služby, ačkoli se lze ojediněle setkat i s jistými nectnostmi. Například Jihoafričané Eland veskrze uznávali jako účinný prostředek, ale označovali ho též jako výborné tažené dělo. Původ tohoto výrazu dlí ve značné poruchovosti, jež byla údajně taková, že bylo stroje téměř po každém cvičení nutno odtahovat jiným vozidlem domů. Zda-li se to týká jen určité verze či výrobní série se mi nepodařilo zatím zjistit (ostatně škála jihoafrických verzí Elandu zahrnuje modely Mk 2 až Mk 9, přičemž označení Mk 1 je vyhrazeno stovce původních francouzských strojů).

Co se týká technické stránky, tak Panhard AML patří k lehkým průzkumným/velitelským/podpůrným vozidlům kategorie 4x4 a obsluhu stroje zajišťuje tříčlenná posádka. Dieselový motor o výkonu 90 hp (Panhard 4HD) umožňuje AML dosáhnout maximální rychlosti 90 km/h, dojezd činí 600 km. Přístroje pro noční vidění a ochrana před ZHN nejsou v základní výbavě, ale lze je instalovat. Totéž se týká málo rozšířené sady zajišťující plovatelnost. Pancíř vozidla samozřejmě není příliš silný a ochrání posádku maximálně před střelbou z ručních zbraní, ale co ztrácí na ochraně, dohání stroj na poli výzbroje. Základními a nejrozšířenějšími variantami jsou AML 60 a AML 90, přičemž o složení výzbroje napovídá mnoho již samotná číslovka. U AML 60 tvoří jádro výzbroje 60mm minomet (neseno 53 ks minometných střel) doplněný dvojicí 7,5mm/7,62mm kulometů (verze AML 60-7, věž HE 60-7), případně jedním 12,7mm kulometem (AML 60-12, věž HE 60-12) nebo 20mm kanónem (AML 60-20, věž HE 60-20). Ještě silněji je vyzbrojena varianta AML 90 s 90mm kanónem CN 90 F1 (Canon de 90 mm Modèle F1) (nebo též DEFA D921A, případně CN 90 62 - Canon de 90 mm modèle 1962), pro nějž se nakládá 20 ks nábojů. Byly použity dva různé typy věží – starší H 90 a novější Lynx 90. Doplňkovou výzbroj představuje spřažený kulomet puškové ráže, případně další kulomet v protiletadlovém postavení na střeše věže (ráže 7,5/7,62mm či 12,7mm).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
AML 60 (1 až 9) – ve službách Senegalu (1), Nigérie (2) Portugalska (Guinea) (3, 4) a Španělska (5 až 8)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
AML 90 – Džibuti (1, 2), Keňa (3), Gabon (4), Maroko (5 až 7), Libanon (8), Španělsko (9 až 11), Irák (12, 13) a Argentina (první čtyři fotografie zachycují stroje nasazené na Falklandách, část byla odvezena jako válečná kořist, zbytek zde reziví dodnes) (14 až 18)

Jihoafrické Elandy se od svých bratříčků příliš nelišily, změny byly především interního charakteru, taktéž výzbroj byla obdobná – od ní se odvíjí i druhý způsob značení jihoafrických strojů, tj. jako Eland 60 a 90. Taktéž se navyšoval podíl místně vyráběných komponentů a u finálních verzí již činil 95%.

http://www.youtube.com/watch?v=sMT_WqpKAhQ Eland 90
http://www.youtube.com/watch?v=rbg2-KVBvYE

Nabízena byla i řada modernizačních balíčků, změny se týkají především pohonné jednotky, výzbroje a elektronického vybavení. Jednou z prvních, ale nerealizovaných cest byla instalace věže Mars s automatickým nabíjecím systémem a výkonným 90mm kanónem (patrně CN 90 F4), která spadá do poloviny 80tých let (1984). Každopádně s vozidly AML (ať již modernizovanými nebo v původní podobě) se budeme ve výzbroji armád chudších států setkávat ještě dlouhou dobu.

Obrázek
Panhard AML s věží Mars

AMX 10RC
Typickým zástupcem nové generace francouzských kolových obrněnců je vizuálně líbivý typ AMX 10RC, jehož vývoj probíhal od počátku 70tých let. Kromě ladných tvarů se vyznačuje i jistou zvláštností, kterou dostal do vínku patrně díky společným konstrukčním prvkům s pásovým vozidlem AMX 10P. AMX 10RC totiž mění směr jízdy pomocí smyku, tedy stejně jako pásové stroje. Po technické stránce jde o vozidlo konfigurace 6x6 o váze cca 16 tun, ovládané čtyřčlennou posádkou. Stroj dosahuje maximální rychlosti 85 km/h (dieselový motor Baudouin 6F 11 SRX o výkonu 280 hp) a dosahu 1 000 km (AMX 10RC byly původně poháněny motorem Hispano-Suiza HS-115 o výkonu 260 hp, rychlost dosahovala cca 80 km/h, dosah činil 800 km). Výzbroj je soustředěna v otočné věži (typ TK 105) a tvoří ji 105mm kanón CN 105 F2 (zásoba munice 38 ks, z toho 12 nábojů uloženo ve věži) a koaxiální 7,62mm kulomet. Další kulomet lze instalovat do klasického protiletadlového postavení na střechu věže. Čelní partie vozidla odolají průbojným projektilům ráže 23mm, k ochraně jsou přichystány i dvě dvojice zadýmovacích granátometů. Standardem je systém ochrany před ZHN a stroj je plně obojživelný. AMX 10RC je určen především k průzkumným akcím, ale jeho silná výzbroj a moderní systém řízení palby ho předurčují i k sekundární roli protitankového a podpůrného prostředku.

Vozidla AMX 10RC vstupovala do služby na přelomu 70tých a 80tých let, vyprodukováno bylo necelých 500 exemplářů, z nichž většinu odebrala Francie (337 ks), zatímco zbytek putoval do Maroka (108 ks, bez vodních trysek) a Kataru (12 ks). Francouzské stroje se mohou pochlubit několika bojovými akcemi v zámoří (operace v Čadu, Perském zálivu či Balkáně), ale aktivnější využití se dá předpokládat i v případě marockého zákazníka.

V průběhu let byly AMX 10RC průběžně vylepšovány a plánovány byly i výraznější modernizace, ale nikdy nedošlo k jejich uskutečnění v plném rozsahu (upuštěno bylo například od instalace zcela nové věže typu TML 105 s výkonnějším 105mm kanónem a dalších prvků). Poslední úpravy jsou tak spíše udržovacího charakteru. V letech 2005 až 2010 prošlo 256 francouzských strojů modernizačním programem, který je uvedl na standard značený jako AMX 10RCR. Modernizace byla zaměřena na vylepšení ochrany (pomocí pasivních i aktivních prvků), komunikačních systémů, převodového ústrojí a instalaci moderního taktického systému. Takto upravená vozidla by měla vydržet ve službě přibližně do konce tohoto desetiletí.

http://www.youtube.com/watch?v=WLkcfkHW9lI
http://www.youtube.com/watch?v=UT1KRqedycg

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
AMX 10RC francouzské armády (přinejmenším na prvních dvou snímcích jsou zachyceny modernizované stroje AMX 10RCR) (1 až 8) a stroje sloužící v Maroku (9 až 12) a Kataru (13 až 15)

Panhard ERC 90
Souběžně s AMX 10RC slouží ve francouzské armádě i typ ERC 90 (Engin de Reconnaissance Canon) a to i přesto, že jde o původně soukromý projekt společnosti Panhard určený především pro zahraniční trhy (jako potenciální nástupce velice úspěšného typu AML). Tedy ne že by společnost nezkusila své štěstí i u domácí armády, ale zprvu se svým duem ERC 90/VCR (přičemž VCR byl obrněný transportér na stejné bázi a sdílející tedy řadu konstrukčních dílů) neuspěla a byla nucena přenechat kolbiště konkurenci. V následném krátkém mezidobí se Panhard soustředil na objednávky ze zahraničí, ale ERC 90 byl nakonec domácí armádou ve vylepšené formě přeci jen pořízen. Za tuto příslovečnou (a patrně nečekanou) druhou šanci mohlo vozidlo poděkovat budování francouzských sil rychlé reakce a rozměrovému/hmotnostnímu handicapu typu AMX 10RC. Pro specifické potřeby expedičních jednotek byl AMX 10RC shledán jako nevhodný a tak došlo k objednávce lehčích ERC 90, jež od té doby slouží k plné spokojenosti. Primárním úkolem vozidel je průzkumná činnost se sekundárním protitankovým aspektem.

Obecně se jedná o vozidlo konfigurace 6x6 s tříčlennou posádkou a hmotností mírně přes 8 tun, jehož počátky sahají do poloviny 70tých let (první sériové exempláře pak začaly opouštět výrobní linky na přelomu 70tých a 80tých let). Zajímavý je prvek, který lze nalézt již u Panhardu EBR, tedy možnost zdvihnutí/spuštění u prostředního páru kol. Základní varianty ERC 90 jsou vybaveny benzínovým motorem Peugeot V-6 o výkonu 155 hp, který vozidlu umožňuje dosáhnout rychlosti 95 km/h a dojezdu 700 km. Svařovaná korba je odolná proti palbě ručních zbraní, volitelný je systém ochrany před ZHN a další doplňky (klimatizace, naviják atd.), vozidlo je obojživelné. Rozlišujeme tyto varianty ERC 90 (základním rozlišovacím znakem je typ použité věže a výzbroje):

ERC 90 F1 Lynx (či též ERC-1 Lynx) – Verze vybavená starší věží Lynx 90 (či HS 90) firmy Hispano-Suiza, kterou můžeme nalézt již u obrněných automobilů Panhard AML. Kanón je typu CN 90 F1, zásoba munice činí 21 ks nábojů. Doplňkovou výzbroj představuje obligátní 7,62mm kulomet (plus volitelný protiletadlový kulomet). Výhodou je možnost značné elevace kanónu. Tato verze slouží pouze u zahraničních uživatelů. Nejvíce strojů odebralo Mexiko (120 ks), následované Argentinou (14 ks) a Čadem (4 ks). Mexiko je ideálním příkladem účelnosti těžce vyzbrojeného obrněného automobilu v případě specifické geopolitické situace. Tento stát nevlastní tanky (na čemž se s nějvětší pravděpodobností v brzké době nic nezmění) a ERC 90 tak představují nejsilnější zdejší obrněnec. Zdejší doktrína zdá se vychází z předpokladu, že takto složené pozemní síly stačí na jakéhokoli souseda kromě Spojených států, kterým by naopak nemohl být kladen efektivní odpor ani se silnější výzbrojí. Vysoce mobilní ERC 90 jsou tedy ideálním prostředkem, který je též o poznání vhodnější pro případné udržování vnitřní bezpečnosti.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
ERC 90 F1 Lynx – mexické (1 až 3) a argentinské armády (4 až 8) a vozidlo provozované v Čadu (9)

ERC 90 F4 Sagaie (či též ERC-1 Sagaie) – Verze odebraná francouzskou armádou (192 ks), jediným zahraničním uživatelem se stalo Pobřeží slonoviny (7 ks). Největším rozdílem je použití věže GIAT TS 90 vybavené výkonnějším kanónem CN 90 F4 ráže 90mm (pro nějž se nakládá 20 nábojů). Francouzské stroje byly průběžně vylepšovány (zesílení pancíře na čelních partiích věže, další boxy na vybavení atd.) a později dostaly dieselový motor MTU o výkonu 170 hp. Rychlost zůstala identická, ale narostl dojezd. Zkušenosti při modernizaci francouzských vozidel byly využity v novém exportním modelu ERC 90 NG (viz. níže). ERC 90 F4 francouzské armády byly nasazeny v Čadu, Pobřeží slonoviny a na Balkáně.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
francouzské ERC 90 F4 Sagaie (1 až 9) a stroje používané Pobřežím slonoviny (na posledním snímku v pozadí, v popředí Panhard AML 90) (10 a 11)

ERC 90 F4 Sagaie 2 (či též ERC-2 Sagaie nebo ERC 90 F4 TTB 190) – Mírně zvětšená varianta s dvěma dieselovými motory Peugeot XD 3T (2x 98 hp), posunutým středním párem kol a většími pneumatikami. Po vizuální stránce je ale největší odlišností použití věže SAMM TTB 190 (ačkoli lze použít například i původní věž TS 90). Kanón je stejného typu, tedy CN 90 F4. Tato verze si našla jediného zákazníka, jímž se stal Gabon (odebráno 14 ks, často udáváno i podstatně menší množství). Ten provozuje ERC-2 spolu s několika málo kusy odvozené protiletadlové varianty ERC 20.

Obrázek Obrázek
ERC 90 F4 Sagaie 2 – vlevo patrně jeden z prototypů, napravo vozidla gabonských ozbrojených sil

ERC 90 NG (nebo též ERC 90 Mk 2) – Modernizovaná varianta nabízená v současnosti na zbrojních trzích. Je vybavena dieselovým motorem MTU o výkonu 170 hp a novým převodovým ústrojím (tedy stejně jako modernizované francouzské stroje), podstatně byla navýšena i pancéřová ochrana. Díky tomu ale stoupla hmotnost (9,5 tuny) a ERC 90 NG ztratil obojživelné schopnosti svého předchůdce (přepravitelnost vzduchem ale zůstala zachována ve stejném rozsahu). Stroj lze vybavit několika typy věží pro kanóny ráže 90mm (HS 90, TS 90 a CSE-90) či 40mm (CTAI).

Obrázek Obrázek Obrázek
ERC 90 NG/Mk 2

ERC 90 CMI – Verze nabízená s věží CME-90 (kanón Cockerill Mk 3), ale je možné, že jde o prolnutí s ERC 90 NG.

http://www.youtube.com/watch?v=KFsw_xgLkwM ERC 90 F4
http://www.youtube.com/watch?v=eRGA7pVVZlI ERC 90 F1 (Mexiko)


Paleta variant je ještě obsáhlejší, ale ty se již nacházejí mimo záběr tohoto článku (navíc sériová výroba byla minimální či zůstalo pouze u prototypů a plánů). Z těch nejzajímavějších lze uvést například verze EMC 81 (81mm minomet), ERC 60-20 Serval (60mm minomet + 20mm kanón), ERC 60-12 Mangouste (60mm minomet), ERC 25 Lanza (25mm kanón M242) či ERC 20 Kriss (2x 20mm kanón). Do sériové výroby se dostala pouze poslední varianta a to ještě v minimálním množství (nejspíše 4 kusy).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
EMC 81 (1), ERC 60-12 (2), ERC 25 (3) a ERC 20 gabonské armády (4)

Saviem/Renault VBC-90
Poněkud v pozadí stojí typ VBC-90 (Véhicule Blindé de Combat) postavený v malé sérii pro francouzskou Gendarmerie nationale. Cesta k němu vedla přes obrněný transportér VAB, který byl v roce 1973 vybaven věží z AML 90 a měl představovat lákavý artikl pro chudší státy naší milé modrozelené planety. Leč tento prototyp (a ani jeho vylepšený druh z roku 1975) očekávání nenaplnil. Stroj byl přetížený a při větším náklonu měl problémy se stabilitou. Konstruktéři se tedy rozhodli k přechodu na podvozek 6x6 a zde již začíná přímá historie typu VBC-90.

Obrázek Obrázek
VAB s věží z obrněného automobilu AML 90

V roce 1977 se objevila první varianta označovaná jako VCS (Vehicule Canon Saviem), ale o dva roky později byl představen prototyp finální varianty s označením VBC-90. Typ měl být určen na export a konstrukčně (jak již víme) vycházel z obrněného transportéru VAB. Jedná se o stroj konfigurace 6x6 o váze 13,5 tuny s tříčlennou posádkou (v klasickém složení řidič, velitel a střelec). I zde tvoří hlavní výzbroj 90mm kanón (typ raději neuvedu, neboť na tom se jaksi zdroje nemohou shodnout :), osobně to tipuji na CN 90 F4, věž je typu TS 90), doplněný 7,62mm kulometem (případně dalším protiletadlovým kulometem stejné ráže). Zásoba munice je vyšší než u jeho souputníků – kromě pohotovostní zásoby 20 ks ve věži je uloženo ještě dalších 25 ks v korbě. Jako pohonná jednotka slouží diesel Renault MIDS 06.20.45 o výkonu 220 hp, s nímž VBC-90 dosahuje rychlosti 95 km/h a dojezdu 1 000 km. Pancéřová ochrana je standardní, tudíž postačuje proti ručním zbraním, vozidlo není obojživelné.

Výroba začala v roce 1981, ale ani zde se žádné závratné obchody nekonaly. Paradoxně nejvíce kusů nakonec odebrala Francie, jež začala přebírat svých 28 exemplářů počínaje rokem 1983. Dalších 6-9 kusů (dle zdroje) zakoupil Omán.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
VCS (1) a VBC-90 (2 až 6), na posledním snímku stroj testovaný s 90mm kanónem Cockerill Mk 3

Vextra 105
Průzkumné vozidlo konfigurace 8x8 z konce 90tých let. Čtyřčlenná posádka (řidič, velitel, střelec, nabíječ), maximální rychlost 120 km/h (dieselový motor Saab Scania 260 DaN.m), dojezd 800 km. Výzbroj tvoří 105mm kanón CN 105 G2 (35 ks munice) a spřažený 7,62mm kulomet (věž GIAT TML 105), další kulomet (protiletadlový) je volitelný, vozidlo v základní konfiguraci odolá 14,5mm střelám, k dispozici je i modulární přídavné pancéřování (s adekvátním navýšením hmotnosti ze základních 28 tun až na 34 tun). K ochranným prostředkům patří i 8 zadýmovacích granátometů. Část elektroniky a taktických systémů je totožná s typy užívanými na tancích Leclerc. Vozidlo i přes dobré výsledky provedených testů zatím nedosáhlo žádných objednávek a patrně se tak již ani nestane.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Vextra 105

Velká Británie

Alvis Saladin (FV601)
Stroj konfigurace 6x6, který měl posloužit jako náhrada druhoválečných obrněných automobilů Daimler Mk II a AEC Mk III. První prototyp spatřil světlo světa v roce 1953 a vyrobeno bylo celkem 1177 exemplářů, které si našly cestu do téměř dvaceti zemí světa. V řadě z nich se stále drží ve službě, ať již v původní či modernizované podobě. Výzbroj vozidla je soustředěna v otočné věži a tvoří ji 76mm kanón L5A1 a dva 7,62mm kulomety (jeden spřažený, druhý slouží jako protiletadlový). Max. rychlost 76 km/h, dojezd 400 km, nedisponuje systémem ochrany proti ZHN ani prostředky pro noční vidění.

Alvis Saladin byl zkoušen i s 90mm kanónem Mecar KEnerga v modifikované věži, ale dále se vývoj nedostal.

http://www.youtube.com/watch?v=j5VGtIkn ... re=related

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Alvis Saladin (1 až 8) – Portugalsko (3), Honduras (4), Omán (5), Libanon (6), Kuvajt (7) a stroj pokusně vyzbrojený 90mm kanónem (8)

Simba
Lehké obrněné vozidlo Simba konfigurace 4x4 bylo zkonstruováno jako prostředek vhodný pro udržování vnitřní bezpečnosti. Tento cca 12ti tunový typ byl zatím zakoupen pouze filipínskou armádou, která si objednala celkem 150 kusů, z převážné většiny montovaných ve vlastních závodech. Výzbroj filipínských strojů se omezuje pouze na lehčí výzbroj (většina strojů je vybavena 12,7mm kulomety, část pak 25mm kanóny, v úvahu připadají i 40mm automatické granátomety), ale mateřská firma prezentuje i další varianty, mezi nimi i podpůrnou verzi s 90mm kanónem (patrně typ Cockerill Mk 3 ve věži CSE 90). Ta se ale zatím žádných objednávek nedočkala.

Obrázek Obrázek
Simba v podpůrné variantě

Vickers Mk 11
Majestátně vyhlížející vozidlo Vickers Mk 11 (někdy též uváděno s bojovým jménem Viper) konfigurace 6x6 bylo vyvinuto ve spolupráci s irskou společností Timoney (stroj tudíž částečně vychází z typů Timoney Mk 8 a Vickers Valkyr) pro australský tendr na průzkumné/hlídkové vozidlo s dlouhým dosahem a kapacitou pro přepravu pěšáků (projekt Bushranger). K dispozici měla být široká škála verzí, ale jakés takés (viz. dále) realizace se dočkala patrně pouze podpůrná/transportní varianta. Zdá se totiž, že jediný postavený exemplář z počátku 90tých let měl podobu demonstrátoru bez pohonného ústrojí (pro účely natáčení byl údajně tažen skrytým lanem :)) a byl postaven z obyčejné oceli (plnohodnotné stroje měly být odolné proti ráži 7,62mm, čelo patrně až do ráže 12,7mm). Dominantou vozidla je odlehčená věž z lehkého tanku Vickers Mk 5 vybavená 105mm kanónem (zásoba munice měla patrně činit 36 ks nábojů). Vickers Mk 11 měl při svých 22 tunách dosahovat maximální rychlosti 100 km/h, dojezd je udáván na 1 000 km.

Typ v tendru neuspěl a nepojízdný prototyp byl později odprodán sběratelům, kteří se jej snaží uvést do provozuschopného stavu (což si vyžádá nejspíše menší vnitřní přestavbu, neboť konstrukce bezmotorového demonstrátoru tomu není plně uzpůsobena).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Vickers Mk 11

Rusko

Objekt 19
Ačkoli je toto vozidlo díky své hybridní koncepci poněkud diskutabilním představitelem kolové obrněné techniky, jistě nebude na škodu, když ho alespoň zběžně představím. Jedná se o jednoho z neúspěšných konkurentů pozdějšího BMP-1 a na svědomí ho má továrna v Rubcovsku. Již na první pohled zaujme svým smíšeným podvozkem se čtyřmi klasickými koly a pomocným pásovým prvkem umístěným ve středu vozidla mezi nápravami. Ten měl v případě potřeby zvyšovat průchodnost v těžkém terénu. Posádka tohoto 13,1 tunového vozidla byla dvoučlenná (plus 8 mužů výsadku), hybrid si to uháněl rychlostí maximálně 80 km/h (motor o výkonu 300 hp) a byl vyzbrojen jako standardní BMP-1, tj věží se 73mm kanónem 2A28, 7,62mm kulometem PKT a odpalovacím zařízením pro protitankové střely Maljutka (AT-3 Sagger).

http://www.youtube.com/watch?v=iSZAYcjHFyo

Obrázek Obrázek
Objekt 19

GAZ-50
Prototyp z roku 1971 využívající modifikovanou korbu BTR-60 a kompletní věž z BMP-1.

Obrázek Obrázek Obrázek
GAZ-50

2S14
Stíhač tanků 2S14 byl vyvinut v 70tých letech na bázi obrněného transportéru BTR-70 konfigurace 8x8 a jako výzbroj byl zvolen nově vyvinutý a poměrně účinný 85mm kanón. Ten byl vyvíjen jak v tažené verzi (2A55 „Жало-Б“, či Zhalo-B, po našem Žihadlo-B), tak ve verzi určené pro instalaci do obrněných vozidel (2A62 „Жало-C“, či Zhalo-S/Žihadlo-S). Tento na první pohled poněkud zvláštní přechod na nižší ráži (ze standardních 100mm tažených kanónů a 115/125mm tankových zbraní) měl být ospravedlněn nižší hmotností a tím pádem lepší manipulací na bojišti. I přes slušné výkony a vysokou rychlost palby (20-25 ran/min) 85mm typ ve srovnání se souběžně vyvíjeným 125mm kanónem v protitankových možnostech výrazně pokulhával a byl by velice rychle deklasován silným pancířem nejmodernějších západních tanků. Za těchto okolností byl další vývoj samohybné i tažené varianty zrušen (2S14 byl testován v letech 1975 až 1980).

Technické parametry: Hmotnost 12,5 tuny, 3-4 členná posádka, maximální rychlost 80 km/h (2x benzínový motor ZМZ-4905 o výkonu 120 hp), dojezd cca 400-600 km, stroj si udržel obojživelné schopnosti. Výzbroj tvořil již zmíněný 85mm kanón 2A62 (zásoba munice činila cca 30-40 ks).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
2S14

BTR-90
I nejnovější výhonek vývojové linie BTR-60 se dočkal své těžce vyzbrojené varianty. Počátkem nového tisíciletí byl představen typ BTR-90M vybavený upravenou věží z BVP BMP-3 (výzbroj tak zahrnuje 100mm kanón 2A70, 30mm kanón 2A72 a 7,62mm kulomet PKT). K žádným objednávkám nedošlo.

BTR-90 se měl taktéž stát základem pro ještě silnější variantu se 125mm kanónem, ale ta nebyla zatím fyzicky realizována.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
BTR-90 (s věží z BMP-3)
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 13/8/2012, 20:48, celkem upraveno 11 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Itálie

Fiat 6616
Na konci roku 1983 byly dva exempláře obrněných automobilů Fiat 6616 pokusně vybaveny věží OTO Melara T 90 CKL s 90mm kanónem Cockerill Mk 3 (36 ks nábojů) a doplňkovým 7,62mm kulometem. Věž odolala maximálně průbojné 7,62mm munici. O něco později, v roce 1987, bylo jedno z těchto testovacích vozidel vybaveno dvojmístnou věží OTO Melara T 60/70 s 60mm kanónem (Hight Velocity Gun System, což produkt italské větve nejdříve společného a posléze odděleného vývoje firmy OTO Melara a izraelské IMI, úsťová rychlost s municí APFSDS 1680 m/s, rychlost palby 30 ran/min, zásoba munice – 32 ks nábojů). Doplňkovou výzbroj tvořil 7,62mm koaxiální kulomet (700 nábojů), věž odolá 14,5mm protipancéřovým střelám. Ani jedna z variant nebyla vyráběna sériově.

Obrázek Obrázek Obrázek
Fiat 6616 s kanónem Cockerill Mk 3 ráže 90mm

Fiat 6636
Na počátku 80tých let bylo rozhodnuto navázat na komerční úspěchy vozidel Fiat 6614/6616 a ze soukromé firemní iniciativy vznikla trojice nových typů – Fiat 6633, 6634 a 6636. Těžký typ Fiat 6636 konfigurace 6x6 byl testován v podpůrné variantě s 90mm kanónem, ale vše skončilo u prototypu. Poznatky z Fiatu 6634 a 6636 byly využity při vývoji nové generace italské kolové obrněné techniky, konkrétně u typů Puma a Centauro.

Obrázek Obrázek Obrázek
Fiat 6636

B1 Centauro
Italská bojová technika často již od pohledu láká svými líbivými tvary, které by se daly označit za jednu z deviz zdejší konstrukční školy. Nutno ale říci, že Italové i přes svoji pošramocenou bojovou pověst vyrábějí zbraně nejen „pohledné“ (pokud se to o stroji na zabíjení dá říci), ale především účinné. Oba tyto aspekty dostalo do vínku průzkumné/podpůrné vozidlo B1 Centauro, jehož vznik spadá do 80tých let. Italská armáda požadovala vysoce mobilní vozidlo s výzbrojí na úrovni tanků Leopard 1 a přesně takový stroj obdržela. V roce 1986 byl hotov první prototyp, v roce 1988 následovala objednávka na sériové exempláře, které začaly sjíždět z výrobní linky v roce 1991. Následovalo postupné vylepšování, vývoj odvozených typů a i menší exportní úspěchy (ačkoli největším uživatelem zůstává italská armáda).

B1 Centauro je vozidlo konfigurace 8x8 s čtyřčlennou posádkou a hmotností 24 tun. Nejde tedy o žádného trpaslíka, leč tento přerostlý permoník je dosti svižný a dieselový motor IVECO MTCA V6 o výkonu 520 hp mu dovoluje dosáhnout rychlosti přes 100 km/h (dosah je udáván na 800 km). Ani výzbroj není zanedbatelná – základní varianta používá 105mm kanón OTO Melara (zásoba munice 40 ks – 14 nábojů ve věži a 25 v korbě) ve věži HITFACT, nejnovější pak 120mm typ, čímž se po stránce palebné síly dostává na úroveň moderních tanků. Systém řízení palby byl převzat z tanku C1 Ariete. Kanón doplňují dva 7,62mm kulomety (spřažený plus protiletadlový). Čelo korby a věže je odolné až do ráže 25mm (v případě přídavného pancéřování 30mm), zbytek odolá 14,5mm střelám. Součástí vybavení je i systém ochrany před ZHN.

Na základě operačního nasazení (Somálsko, Balkán) došlo k dílčím úpravám konstrukce. Šlo především o urychlenou aplikaci přídavného pancéřování a vytvoření prostoru pro malý výsadek (u B1 novějších sérií, počínaje 251. vyrobeným exemplářem, byla prodloužena korba a v zadní části stroje lze místo schránek na munici instalovat sedačky pro 4 přepravované vojáky – takto upravené stroje jsou značeny jako B1bis či B1T).

Kvalitativním skokem je pak zmíněné použití 120mm kanónu, ale tato modifikace zatím dosáhla minimálního rozšíření (6 ks odebral Omán, vozidla jsou vybavena silnějším motorem o výkonu 650hp, silnější je i pancéřování, které na čele korby a věže odolá i ráži 40mm). Obdobné stroje s označením B1 Centauro II by měla odebrat i italská armáda, ale k sériové výrobě zatím nedošlo a k dispozici jsou pouze prototypy.

Typu B1 Centauro bylo vyrobeno téměř 500 ks, z nichž většinu odebrala Itálie (400 ks varianty se 105mm kanónem, cca 80-100 ks z nejstarších sérií již bylo vyřazeno), zbytek provozuje Španělsko (84 ks, 105mm kanón, verze odpovídající standardu posledních sérií pro italskou armádu, místní označení VCR-105 Centauro) a již zmíněný Omán (6 ks verze se 120mm kanónem). Dočasným uživatelem byla i armáda Spojených států, která pronájmem 16ti kusů řešila zácvik prvních posádek určených pro podpůrná vozidla M1128 Stryker MGS.

http://www.youtube.com/watch?v=jjlcHhc5Uik

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
B1 Centauro se 105mm kanónem (1 až 9) – přídavné pancéřování přijaté aplikované při nasazení v zahraničních misích (na snímku 3 je patrně stroj nasazený v Somálsku) (3 až 5), pohled do zadního prostoru (španělský VCR-105) (6) a stroje zapůjčené americké armádě (7 až 9)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
B1 Centauro se 120mm kanónem

Draco
Kapitolu samu pro sebe tvoří skupina typů rozličného určení odvozených od B1 Centauro. Jedná se o kolové bojové vozidlo pěchoty Freccia, samohybnou houfnici Porcupine ráže 155mm a univerzální kanónový systém Draco. Speciálně Porcupine a Draco jsou zajímavé kousky, ale vzhledem k zaměření článku se blíže podíváme pouze na druhý uvedený typ.

Samohybný kanónový systém Draco je sice primárně určen k vedení protiletadlové činnosti, ale lze ho použít i proti pozemním či námořním cílům. V podstatě představuje evoluci přelomového (leč nezavedeného) systému Otomatic z konce 80tých let, ale v lehčím, kompaktnějším a univerzálnějším provedení. Stejně jako jeho předchůdce, i Draco využívá modifikovaný námořní kanón OTO Melara ráže 76mm (rychlost palby 80-100 ran/min, zásoba munice 12+24 ks, automatický nabíjecí systém), pro který je k dispozici široká škála druhů munice (HE-MOM, HE-SAPOM, HE-SAPOMER, APFSDS, DART). Výrobce nabízí taktéž možnost integrace 35 či 50mm kanónů. Kanón je doplněn jedním koaxiálním kulometem ráže 12,7 či 7,62mm. Jízdní vlastnosti jsou patrně totožné s klasickým B1 Centauro, ale pancéřování je v případě takto koncipovaného stroje samozřejmě slabší a odolá pouze průbojné munici ráže 7,62mm (pokud není navýšeno přídavnými prvky, které by měly být taktéž k dispozici). Posádka vozidla je tříčlenná (řidič, velitel, střelec). Celková hmotnost se udává na 30 tun (?), z čehož 5,5 tuny by mělo připadat na samotný věžový systém Draco (dle kterého je celý komplet pojmenován, systém lze instalovat i na jiné mobilní či stacionární platformy). Výhody tohoto systému jsou nezanedbatelné (dosah proti vzdušným cílům – 8 km dálkový, 4 km výškový, cca 15 km proti stacionárním pozemním cílům a 20 km u námořních, dále je tu samotná univerzálnost použití), ale teprve se uvidí, zda-li tato staronová koncepce na světových trzích konečně prorazí a prokáže své proklamované schopnosti i mimo zkušební polygony a zbrojní výstavy.

Obrázek Obrázek
Draco

Belgie

FN 4RM/62F AB
V jednom z mých předchozích článků (věnujícímu se bojům v konžské Katanze) jsme se mohli seznámit s obrněným vozidlem Unimog Landsverk. Několik desítek (70 ks) těchto vozidel bylo původně objednáno i pro belgické bezpečnostní složky na domácím území, ale z realizace kontraktu nakonec sešlo. Na tyto potřeby se ale nerezignovalo a tak v roce 1964 zahájila firma Fabrique Nationale vývoj nového obrněného automobilu. Typ, který vstoupil do služby v roce 1966 (produkce cca 1965 až 1968) jako FN 4RM/62F AB (případně zkráceně FN AB), vycházel z nákladního automobilu FN 4RM 62F Ardennes konfigurace 4x4 a byl produkován ve třech variantách (v závorce počet vyrobených kusů):

FN ABC (24 ks) – Podpůrná verze, která nás v rámci tématu zajímá asi nejvíce. Ve věži byl lafetován 90mm kanón typu MECAR 90/28 LGS a spřažený 7,62mm kulomet FN MAG (pro kanón se nakládalo 40 ks nábojů a 3 680 ks bylo určeno pro kulomet), které doplňoval další 7,62mm protiletadlový kulomet.
FN AB.MI.MO (36 ks) – Varianta s věží vybavenou 60mm minometem TDA MCB 60C a dvěma 7,62mm kulomety (60 ks minometných granátů a 4 830 ks nábojů pro kulomety).
FN AB.TP (1 ks) – Obrněný transportér, vyroben pouze jeden prototyp.

Technické parametry FN ABC/FN AB.MI.MO – hmotnost 8/8,8 tuny, rychlost 110 km/h (motor FN 652 o výkonu 130 hp), dojezd 600 km, tříčlenná posádka, odolnost korby patrně jen proti ručním zbraním, k ochraně mohlo u obou variant posloužit i 12 zadýmovacích granátometů. Vozidlo je vybaveno systémem ochrany před ZHN.

Vozidla vydržela u belgické Gendarmerie do konce 70tých let (pod označením FN-G, k udržování vnitřní bezpečnosti, ostraze letišť atd.), kdy započalo jejich nahrazování obrněnými transportéry BDX. Celkem 20 kusů FN AB mělo být údajně odprodáno Uruguayi (bez bližších informací).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
FN ABC

Obrázek Obrázek
FN AB.MI.MO

SIBMAS
Obrněné vozidlo konfigurace 6x6 vyráběné od roku 1983 belgickou firmou CMI Defence (Cockerill Mechanical Industries) (jedná se ale o projekt firmy B N Constructions Ferroviaires et Métalliques, CMI jej později převzala) pro malajskou armádu. Odebráno 162 strojů podpůrné SIMBAS AFSV-90 a 24 exemplářů vyprošťovací varianty SIBMAS ARV. SIBMAS je vizuálně velice podobný jihoafrickému typu Ratel a stejně jako on disponuje prostorem pro výsadek (dle verze, v případě podpůrného vozidla je to 8 mužů, maximální kapacita je 11 mužů, samotná posádka je tříčlenná). Dieselový motor MAN D-2566 MK o výkonu 320 hp dovoluje vozidlu dosáhnout maximální rychlosti 100 km/h, dojezd činí 1 000 km. Typ je plně obojživelný. Výzbroj je u podpůrné varianty soustředěna v otočné věži CSE 90 a zahrnuje 90mm kanón Cockerill Mk 3 a dva 7,62mm kulomety (koaxiální a protiletadlový). Další kulomet může být případně umístěn u poklopu nad prostorem výsadku. Pancéřování poskytuje ochranu před ručními zbraněmi. Vozidla samozřejmě nadále slouží, ale typ přestal být později nabízen na mezinárodních trzích a Malajsie tak nakonec zůstala jediným uživatelem.

Kromě zmíněné podpůrné a vyprošťovací varianty, které se jediné dostaly do sériové výroby, existovalo i množství dalších verzí. Mezi ty, jež dosáhly alespoň stádia postaveného prototypu, patří i verze s 90mm kanónem v modifikované věži z vozidla Fox (či lehkého tanku Scorpion).

http://www.youtube.com/watch?v=IqZvLMqVLVE

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
SIBMAS, na posledním snímku s modifikovanou věží z obrněnce Fox

Portugalsko

Bude doplněno.
Španělsko

BMR-625
Průzkumné vozidlo BMR-625 VEC (Vehículo de exploración de Caballería) konfigurace 6x6 bylo vyvinuto na konci 70tých let z obrněného transportéru BMR-600 a španělská armáda odebrala celkem 340 kusů. Na rozdíl od BMR-600 se žádných exportních úspěchů docílit nepodařilo a Španělsko zůstalo jediným uživatelem. Dle výzbroje lze rozlišit tři varianty – s 20mm kanónem Rh 202 (32 ks), 25mm kanónem M242 (208 či 214 ks dle zdroje) a podpůrná verze s 90mm kanónem CN 90 F1/D921A (100 ks či 94 ks dle zdroje). Použitá věž u poslední zmíněné verze je totožná s typem používaným na obrněných automobilech AML 90 a jde o recyklaci věží z vyřazených španělských obrněnců tohoto typu. Kromě základní sériové verze existovaly i prototypy s věží v centrální pozici a s jiným typem kanónu (patrně CN 90 F4).

Zatímco 208 ks varianty s 25mm kanónem mělo absolvovat modernizaci na standard VEC-M1, žádné podobné kroky se patrně verze s 90mm kanónem netýkají a vozidla již byla nejspíše vyřazena.

Technické parametry (BMR-625 obecně) – hmotnost 13,75 tuny, maximální rychlost 103 km/h (motor Pegaso 9157 o výkonu 310 hp), dojezd 800 km. Přinejmenším základní verze je obojživelná, korba odolá palbě ručních zbraní.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
BMR-625 – klasická verze (1 až 5), prototyp s věží v centrální pozici (6) a smutný osud podpůrných VEC, aneb rozřezané trupy a vymontované věže (7 a 8)

Německo

Thyssen Henschel TH400
V 80tých letech vyvíjela společnost Henschel řadu obrněných vozidel konfigurace 4x4, 6x6 a 8x8 (TH 200/400/800), z nichž se pouze TH400 dočkal fyzické realizace, ale ani ten nakonec na zbrojních trzích neuspěl. Mateřská společnost se pokoušela protlačit svůj projekt mimo jiné i v Jižní Africe, kde v té době probíhal vývojový program vozidla Rooikat, ale Jihoafričané se podrželi svého vlastního projektu. Udává se, že vznikl pouze jediný prototyp TH400 (patrně je míněno německé vozidlo, protože existoval přinejmenším ještě zmíněný testovaný jihoafrický exemplář vyrobený v JAR dle německých plánů).

Technické parametry – hmotnost 24,5 tuny, čtyřčlenná posádka, maximální rychlost 115 km/h (diesel DB OM 422 LA o výkonu 435 hp), dojezd 1 000 km, výzbroj tvořil 105mm kanón a koaxiální kulomet ráže 7,62mm (později snad byl prototyp přezbrojen věží z tanku Leopard 1A5).

http://www.youtube.com/watch?v=esGVKQx8otw TH400

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
TH400 – na třetím snímku s věží z Leopardu 1A5, na posledním při zkouškách v JAR

RKW 90
V polovině 80tých let začali němečtí konstruktéři vážně koketovat s myšlenkou stavby těžkých kolových obrněných vozidel (o hmotnosti až 40 tun), která by konkurovala doposud dominatním pásovým typům. Inženýři firmy Daimler-Benz se jali ověřit tuto ideu na pokusném vozidle EXF (Experimentalfahrzeug) z roku 1986, známém též jako RKW 90 (Radkampfwagen 90), jež se zúčastnilo domácího tendru Kampfwagen 90 na nový stíhač tanků pro německou armádu. Vítězství sice připadlo jeho konkurentu (ačkoli díky budoucímu seškrtání finančních prostředků a přehodnocení potřeb nebylo čeho litovat), ale koncepce těžkého kolového obrněnce prokázala svoji životaschopnost a perspektivnost. V plánu byla široká rodina vozidel rozličných určení a konfigurací (4x4 až 10x6), ale celý program vzal za své v 90tých letech. Demonstrátor EXF/RKW 90 tak zůstal jediným realizovaným vzorkem. Získané poznatky se ale samozřejmě neztratily a byly zužitkovány v jiných programech (vozidlo Boxer atd.).

Technické parametry: Hmotnost 32 tun (bez věže 22,3 tuny, možnost instalace zbraňových systémů až do celkové hmotnosti 36 tun), konfigurace 8x8 (testy prokázaly vysokou průchodivost v terénu, k čemuž přispíval i systém kontroly tlaku v pneumatikách) a maximální rychlost 110 km/h (s dieselovým motorem Daimler-Benz OM 444 LA o výkonu přes 800 hp). Pancíř měl být relativně silný a v čelních partiích odolat 30mm střelám. Po stránce výzbroje RKW 90 sice vyhlížel hrozivě, ale byly to zatím spíše papírové zuby. Věž se 120mm kanónem byla převzata z tanku Leopard 2 (jedna z ranných věží, jimiž byly vybaveny prototypy), leč byla nefunkční a sloužila pouze k hmotnostním testům.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
EXF/RKW 90

TPz Wildcat
Z německého obrněného transportéru TPz 1 Fuchs byl pro exportní účely vyvinut i mírně odlišný typ Wildcat, který je znám především díky své protiletadlové variantě s dvojicí 30mm kanónů, což měla být lehčí a levnější alternativa k protiletadlovému systému Gepard. Poněkud v pozadí stojí další z prototypů, vybavený věží CM 90 s 90mm kanónem Cockerill Mk 3. Tento systém nenalezl žádného zákazníka, což se ale týká i známější protiletadlové varianty.

Obrázek
Wildcat s 90mm kanónem

Švýcarsko

MOWAG Piranha
Obrněné vozidlo MOWAG Piranha se mi dařilo na žebříčku restů doposud odsouvat, ale nyní je čas postavit se této legendě čelem. Vydařený švýcarský obrněnec v konfiguracích 4x4, 6x6, 8x8 a 10x10 se dostal nejen do výzbroje více než dvou desítek států světa (včetně vysoce rozvinutých krajin), ale vznikla i řada podpůrných variant. Bohužel tak pestrá, že prokousat se těmito bohatými a často protichůdnými údaji není snadné, zvláště pokud přihlédneme k masivní licenční výrobě v Kanadě a Velké Británii. Nebudu se tedy snažit pronikat příliš pod povrch a následující přehled může mít své mezery a nedostatky. Taktéž nebudu striktně rozlišovat konkrétní původ zmíněných variant a drtivá většina modifikací na bázi MOWAG Piranha tak skončí zde, pod hlavičkou Švýcarska.

Podpůrné verze byly zavedeny (případně v brzké budoucnosti budou) do armád následujících států:

Saúdská Arábie – Bezesporu nejvelkorysejší uživatel kanónové varianty a zároveň jeden z největších odběratelů vozidel Piranha/LAV obecně. Navíc se u něj můžeme setkat se dvěma odlišnými provedeními. U první z nich jde o stroje Piranha II vyrobené ve Velké Británii (pro Ministry of Defence and Aviation , aneb MODA), které disponují francouzskou věží TS 90. Hovoří se o přibližně 100-120 ks z celkové dodávky čítající +/- 500 ks. Druhé provedení vzniklo na bázi severoamerické mutace Piranhy, tj. vozidla LAV, a je značeno jako LAV-AG. Celkem bylo Národní Gardě dodáno 1117 LAV několika verzí, přičemž počet odebraných LAV-AG je udáván na 130 ks. Úderná síla vozidla je postavena na moderním věžovém kompletu LCTS-90 s 90mm kanónem Cockerill Mk 8. Saúdové posléze přistoupili k dalším akvizicím vozidel LAV, jejichž součástí jsou i LAV-AG, takže celkový počet bude vyšší než zmíněných 130 kusů. Je možné, že další věžové komplety byly/budou objednány na modernizaci starších strojů s věžemi TS 90.
Omán – Sousední Omán taktéž zakoupil vozidla Piranha II britské výroby. Z nich je blíže neupřesněný počet vybaven věží LCTS-90.
Katar – A na Arabském poloostrově ještě chvíli zůstaneme, neboť dalším zákazníkem je Katar, opět se stroji Piranha II britské výroby dodanými na konci 90tých let v počtu 40 ks. Z toho rovných 36 náleží k podpůrné variantě s věží LCTS-90 a po dvou kusech připadá na vyprošťovací a velitelskou verzi.
Belgie – Poslední zastavení nás přivádí do Evropy, kde belgická armáda zavádí podpůrnou verzi na bázi vozidel Piranha IIIC – AIV DF 90. Celkem se počítá s odběrem až 40ti strojů této varianty s věží LCTS-90 (objednáno 18 věží, na dalších 15+7 existuje opce).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Piranha II saúdskoarabské Národní gardy s věží TS 90 (1), ománská (?) vozidla Piranha II s věží LCTS-90 (2), obdobné katarské stroje (3 až 5) a belgický AIV DF 90 (6 a 7)

Tím ovšem celá záležitost zdaleka nekončí, neboť je třeba rozklíčovat ještě značné množství experimentálních či sériově nevyráběných variant. Z těch nejzajímavějších by byla škoda neuvést následující – Piranha/LAV 8x8 s kanónem XM274 Ares ráže 75mm, AGV-90 (stroj/komplet předváděný v roce 1986 ve Švýcarsku a Francii, hmotnost 13 tun, zvýšena zásoba paliva a prodloužen dojezd na 1 000 km, věž TS 90, konfigurace 6x6, patrně i 8x8), majestátní Piranha 10x10 se 105mm kanónem G2 ve věži TML 105 či v současnosti testovaná Piranha III 8x8 s věžovým kompletem CT-CV. Kanónový repertoár zkoušený na strojích Piranha/LAV je tedy bohatý a zahrnuje exempláře ráže 60mm (HVMS), 75mm (Ares), 90mm (CN 90 F1, CN 90 F4, rozličné Mecar/Cockerill) a 105mm (G2, M68, Rheinmetall 105 SB, Cockerill CV) instalované v různých věžích (HS 90, TS 90, CM-90, TML 105, CT-CV, Mecar, Cadillac Gage, General Dynamics atd.), přičemž produkční řada vozidla Piranha je stále dost životaschopná na to, aby v budoucnu přinesla ještě další variace.

http://www.youtube.com/watch?v=W95fNqbF ... =endscreen 90mm LCTS-90
http://www.youtube.com/watch?v=tloDLHlS ... r_embedded 105mm CT-CV
http://www.youtube.com/watch?v=xNweIAky ... r_embedded 105mm CT-CV + řízená střela Falarick 105

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Piranha se zbraňovým systémem XM274 Ares (1), s věží CM 90 (kanón Cockerill Mk 3) (2), kanónem Mecar KEnerga (3), kompletem LCTS-90 (4, 5), Piranha 10x10 s francouzskou věží TML 105 (6) a nejnovější a momentálně nejsilnější verze disponující věží CT-CV (7)

MOWAG Shark
V pozadí typu Piranha, jako nosného produktu v této kategorii, stojí ostatní počiny firmy MOWAG. Na počátku 80tých let tak kupříkladu vznikl (v rámci soukromé iniciativy) exportní typ MOWAG Shark. Jedná se o vozidlo konfigurace 8x8 určené k plnění širokého spektra rolí a zástavbě rozličných zbraňových systémů – klasickými/protiletadlovými 35/30mm kanóny počínaje a protitankovými typy ráže 105mm konče. Z posledně zmíněné těžší výzbroje byly otestovány věže FL 12 (se 105mm kanónem CN 105-57, systém řízení palby SOPTAC) a německá LPTS-105 (použit 105mm kanón Rh 105-11). MOWAG Shark nebyl vyráběn sériově a vše skončilo u 3 vyrobených prototypů.

Technické parametry: Hmotnost max. 21 tun, maximální rychlost 100 km/h (dieselový motor Detroit Diesel 8V-71T o výkonu 530 hp), dojezd 500 km. Pancíř – odolnost až do ráže 14,5mm.

Obrázek Obrázek
MOWAG Shark s věžemi FL 12 a LPTS-105

Irsko

Timoney ARV Mk 1/2
Průzkumná vozidla vyprojektovaná irskou firmou Timoney ve dvou variantách - Timoney ARV Mk 1 (Armoured Reconnaissance Vehicle) a Mk 2. Odběratelem prvního modelu se stala Tanzánie, která vyrobila neznámý počet těchto strojů ve vlastních závodech. Konstrukčně se jedná o vozidlo koncepce 4x4 s trojčlennou posádkou a výzbroj je soustředěna v otočné věži. Ta je stejného typu jako u lehkých tanků Scorpion, tudíž nese jeden 76mm kanón a spřažený 7,62mm kulomet. Varianta Mk 2 se patrně nedostala z prototypového stádia.

Obrázek
Timoney ARV Mk 1

Rakousko

Steyer Pandur
Pandur je pojem, který má v české kotlině zvuk, a to i mezi vojenskými zálibami nedotčeným lidem, byť v poněkud negativním slova smyslu. Naše armáda sice žádnou podpůrnou variantou na této bázi nedisponuje, ale někteří jiní uživatelé ano. Zatím nejsilnější odnoží je verze se 105mm kanónem na Panduru II konfigurace 8x8, jež je nabízena ve dvou variantách – s věží CMI Defense CT-CV a OTO Melara HITFACT. Verze s věží CT-CV si již našla prvního zákazníka, kterým se stala se svou objednávkou na 30 ks portugalská armáda. Ale ani starší verze Pandur I konfigurace 6x6 tak úplně neostrouhala, neboť část ze 70ti kuvajtských strojů dodaných v druhé polovině 90tých let nese moderní věžový komplet LCTS90 s 90mm kanónem Cockerill Mk 8.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
kuvajtské Pandury I

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Pandur II s věží CT-CV (1, 2) a HITFACT (3 až 5), přinejmenším poslední dva snímky pocházejí z testů prováděných portugalskou armádou

Finsko

Patria AMV
A pokud byla řeč o Panduru, nelze opomenout ani jeho častého konkurenta v rozličných národních tendrech, tedy finský obrněnec Patria AMV konfigurace 8x8. Modulárně koncipovaný typ je samozřejmě připraven na instalaci různých zbrojních systémů včetně kanónů velké ráže (90 až 105mm). Zkoušena byla přinejmenším věž CT-CV se 105mm kanónem a ruská věž z BVP BMP-3. Posledně uvedená věž byla osazena na stroje verze AMV-L armády Spojených arabských emirátů. Takovéto roubování východních technologií na západní prostředek není k vidění tak často, ale jak se říká, „náš zákazník, náš pán“ a v kontextu provozování BMP-3 zdejší armádou ani nejde o nijak překvapivý krok. Právě dobré reference na tuto věž přímo z první ruky vedly k požadavku na její instalaci na platformu Patria AMV-L.

Do budoucna by se mohly praktické úspěchy rozhojnit o podpůrnou variantu z rodiny jihoafrického typu Badger (místní mutace stroje Patria AMV) a možná se dočkáme i dalších.

http://www.youtube.com/watch?feature=pl ... SzCuVtk5CQ 105mm CT-CV (2:17)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Patria - s věží CT-CV (1 až 3) a varianta pro Spojené arabské emiráty (4 až 6)
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 13/8/2012, 20:52, celkem upraveno 7 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

USA

LAV-150
V polovině 60tých let začaly z výrobní linky sjíždět první sériové obrněné transportéry LAV-100 Commando (zpočátku značeny jako V-100) konfigurace 4x4, které se staly zakládajícím článkem dlouhé a úspěšné vývojové linie. Po LAV-100 následovaly typy LAV-200 (dříve V-200), LAV-150 (dříve V-150) a posledním výhonkem je současný obrněnec M1117 Guardian, který je momentálně intenzivně využíván v Iráku a Afghánistánu.

Ačkoli se tato vozidla vyskytují v řadě variant lišících se účelem a použitou výzbrojí, tak těžkou kanónovou výzbroj lze nalézt pouze u varianty LAV-150. Ta vznikla v roce 1971 jako upravený LAV-200 s prvky z LAV-100, v roce 1985 následovala zvětšená varianta LAV-150S a konečně v roce 1993 verze LAV-150ST. Jde o komerčně velice úspěšný typ, který byl vyvezen do cca dvacítky států po celém světě. Tato přibližně 10ti tunová vozidla uhánějí maximální rychlostí blížící se k hodnotě 90 km/h, dojezd činí cca 650 km a typ je obojživelný. Podpůrná verze LAV-150 je zpravidla vybavena dvojmístnou věží Cadillac Gage s 90mm kanónem Cockerill Mk 3, ačkoli lze narazit i na stroje s kanóny Mecar (Malajsie) a typ byl testován i s dalšími zbraněmi ráže 90mm (Mecar KEnerga).

http://www.youtube.com/watch?v=vtEzeJmzSow LAV-150

Obrázek Obrázek
LAV-150 s kanóny Cockerill Mk 3 a Mecar KEnerga

Uživatelé kanónové varianty:
Saúdská Arábie - Tato monarchie zakoupila značné množství LAV-150 (několik stovek exemplářů verze LAV-150S) v mnoha variantách. Podpůrná verze používala kanóny Cockerill Mk 3. Cca 7-10 ks mělo být ztraceno v boji s Irákem v roce 1991 (bez bližšího určení verze).
Malajsie – Verze s kanóny Mecar, stroje si taktéž zabojovaly, v tomto případě na domácím poli.
Portugalsko – Odebráno 15 ks varianty s kanónem Cockerill. Což bylo poněkud překvapivé, neboť Portugalsko provozuje velké množství domácích obrněných transportérů Chaimite a testovalo i vlastní kanónovou variantu (leč do výzbroje přijata nebyla – viz. Chaimite V-400).
Čad – Určité množství LAV-150S se dostalo i do výzbroje čadské armády, dle fotografií jsou přinejmenším některé vyzbrojeny 90mm kanóny (Cockerill Mk 3).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
LAV-150 ve službách Saúdské Arábie (v popředí) (1), Portugalska (2 až 5), Malajsie (6 až 8) a Čadu (9)

LAV-300
Poznatky z vývoje a výroby řady LAV-100/150/200 byly zužitkovány v doplňkovém produktu LAV-300, což je stroj těžší kategorie a konfigurace 6x6, jehož vývoj spadá na konec 70tých let. Typ cílil především na zahraniční zákazníky, přičemž o první objednávku se v roce 1982 přičinila Panama (12 ks), v roce 1984 se připojil Kuvajt (62 ks, určeny pro Národní gardu) a po desetileté odmlce byla výroba obnovena pro účely filipínské zakázky (objednávka z roku 1993 na 24 ks vylepšené verze lépe upravené pro obojživelné operace – liší se především užitím vodních trysek a výklopnou zadní rampou). Všechny zmíněné státy použily své LAV-300 i bojově, Panama v roce 1989, Kuvajt v roce 1990 (některé stroje byly ukořistěny Irákem) a Filipíny průběžně při udržování vnitřní bezpečnosti a potlačování místních bojůvek. Celá trojice taktéž užívala podpůrnou variantu vyzbrojenou 90mm kanónem Cockerill Mk 3 ve věži Cadillac Gage – přesný počet jsem zjistil pouze u Filipín (12 ks), zatímco u zbylých dvou uživatelů není používaný mix početně blíže specifikován.

Technické parametry: Hmotnost 14,7 tuny, kapacita 3+9 mužů, maximální rychlost 100 km/h (dieselový motor Cummins 6 TCA 8.3 o výkonu 275 hp), odolnost maximálně vůči průbojné munici ráže 7,62mm (čelní partie).

http://www.youtube.com/watch?v=SbCQgNJzvyE (1:24)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
LAV-300 (1 až 7) – stroj s dobře patrnou zadní rampou a vodními tryskami (buď přímo z filipínské zakázky nebo prototyp) (3), filipínské stroje (4 až 6) a kuvajtský exemplář po skončení války v Zálivu (7)

LAV-600
Na zahraniční trhy byl zaměřen i typ LAV-600 (dříve V-600) z počátku 80tých let, který z předchozího LAV-300 úzce vycházel (proto byl taktéž zprvu znám jako V-300 A1). Kromě řady jiných vylepšení (ochrana, pozorovací prostředky atd.) je nejmarkantnější změnou použití věže se 105mm kanónem, kterýžto komplet byl převzat z lehkého tanku Stingray. LAV-600 je vozidlo konfigurace 6x6 se čtyřčlennou posádkou, hmotnost činí 18,5 tuny, maximální rychlost pak 100 km/h (dle některých zdrojů méně, pohonná jednotka - diesel Cummins 6 TCA 8.3 o výkonu 275 hp), dojezd 640 km, odolnost pancéřování v čelních partiích proti střelivu ráže 14,5mm, zbylé části jsou chráněny maximálně proti střelám z ručních zbraní. Výzbroj – 105mm kanón (zásoba munice 32 ks), koaxiální 7,62mm kulomet a protiletadlový kulomet ráže 12,7mm. Přes intenzivní předvádění nedošlo k žádným objednávkám LAV-600 a typ se tudíž nepropracoval k sériové výrobě.

http://www.youtube.com/watch?v=kWagCu79 ... re=related V-600

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
LAV-600, na posledních dvou snímcích neutěšený stav „zachovalého“ prototypu

Dragoon LFV
Vozidlo Dragoon LFV (Light Forces Vehicle) patří do stejné kategorie jako obrněnce řady LAV-100/150 a svým souputníkům se i dosti podobá, ale je o něco lehčí (12,7 tuny) a mladší (sériová výroba probíhala v 80tých letech). V konstrukci vozidla byla použita řada prvků z obrněného transportéru M113A2 a nákladních automobilů. Největšího rozšíření typ doznal v podobě obrněného transportéru, ale existuje i podpůrná varianta LFV-90 se čtyřčlennou posádkou a dvojmístnou věží firmy AV Technology (pro 90mm kanón Cockerill Mk 3, ale testován byl i typ Mecar KEnerga). Jediným odběratelem kanónové varianty, kterého jsem byl schopen dohledat, je Venezuela s 42 ks varianty Dragoon 300 LFV2 (jiné označení pro LFV-90).

Technické parametry venezuelských strojů: Hmotnost 12,7 tuny, maximální rychlost 100 km/h (motor Detroit diesel 6V53 o výkonu 280hp), dojezd 885 km, vozidlo je obojživelné, odolné proti střelám ráže 7,62mm a vyzbrojené 90mm kanónem Cockerill Mk 3 (pro nějž se nakládá 46 ks nábojů). Ten doplňují dva 7,62mm kulomety (koaxiální M-240 a protiletadlový M-60).

Obrázek Obrázek
Dragoon s kanóny Cockerill Mk 3 a Mecar KEnerga

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
venezuelské Dragoon 300 LFV2

LAV-90/105
Na konci 80tých let byl v plném proudu tendr na podpůrné vozidlo LAV-AG pro americkou námořní pěchotu. V rámci tohoto programu byly na bázi LAV-25 otestovány tři rozdílné zbraňové varianty – kanón XM274 Ares ráže 75mm, typ Mecar KEnerga (L/46) ráže 90mm (standardním obrněnec LAV-25 mohl být rychlou výměnou věže, a to za méně než jednu hodinu, přeměněn na účinný stroj palebné podpory LAV-90 o váze 13,5 tuny) a 105mm kanóny M68 a EX35. Jako nejvhodnější byla zvolena poslední varianta (kanón EX35) s označením LAV-105, ale finanční škrty zabránily realizaci akvizice a ve finále byly uvolněny pouze prostředky na postavení 3 prototypů. Zkušenosti z programu LAV-AG byly využity v produktech pro zahraniční klientelu (saúdskoarabské LAV-AG).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Piranha se 75mm kanónem Ares (1), LAV-90 (na první fotografii výměna věže) (2, 3) a LAV-105 (4 až 6)

Stryker MGS
Program kolových obrněných vozidel Stryker odvozených od kanadských LAV III (modifikovaný typ Piranha III) patří k nejkontroverznějším zbrojním kontraktům nového tisíciletí, přičemž podpůrná varianta M1128 Stryker MGS (Mobile Gun System) je na žebříčku pochybností ještě o něco výše. Obecně byl výběr platformy podroben značné kritice v mnoha oblastech (mobilita, hmotnost, pasivní ochrana, výzbroj, vnitřní kapacita atd.) a u speciální verze se 105mm kanónem se takříkajíc „nabalily“ další specifické vady. Mnoho obtíží působil především modifikovaný kanón M68 (dimenzovaný na mohutnější nosič), problémy se nevyhnuly ani elektronice a takto by se dalo pokračovat dále. Konstrukční vady byly samozřejmě v průběhu vývoje pokud možno odstraňovány a ze strany řady posádek se lze setkat s pozitivním hodnocením, ale názory na Stryker MGS se stále různí a doposud se nepřistoupilo dále než k omezené sériové produkci. Předsériové stroje vyjely z výrobních linek v roce 2002 a v roce 2007 došlo k prvnímu operačnímu nasazení (Irák). Jak již bylo uvedeno, celý systém je postaven na modifikovaném tankovém kanónu M68 (M68A1E4, umístěn v nízkoprofilové dálkově ovládané věži), který je vybaven úsťovou brzdou a automatickým nabíjecím systémem (k dispozici je 18 ks nábojů). Kanón doplňují jeden až dva kulomety.

http://www.youtube.com/watch?v=41CpIA1Jytk
http://www.youtube.com/watch?v=Hzi8cBiHfGM
http://www.youtube.com/watch?v=9DEODpaz ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=KycTdUcby7c a něco pro pobavení (viz. obrázek na úvodní složce zobrazující vozidlo „Stryker“, patrně s italskými kořeny :D)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Stryker MGS

Kanada

Cougar
Na základě oblíbeného typu MOWAG Piranha I byl v druhé polovině 70tých let v Kanadě vytvořen odvozený typ AGVP (Armoured Vehicle General Purpose). Toto vozidlo konfigurace 6x6 vzniklo i v průzkumné/cvičné/podpůrné variantě Cougar vybavené věží z lehkého tanku Scorpion (76mm kanón L23A1 a 7,62mm kulomet). Posádka je tříčlenná s dalšími dvěma muži výsadku v zadní části vozidla. Jediným uživatelem této úpravy se stala Kanada (cca 100 ks), neboť Cougary později odprodané Uruguayi prošly změnou účelu a tím pádem i výzbroje vozidla spojenou s demontáží originální věže.

Technické parametry (AGVP): Hmotnost 10,7 tuny, maximální rychlost 100 km/h (dieselový motor Detroit Diesel 6V53T o výkonu 275 hp). Stroj je obojživelný (respektive býval).

Obrázek Obrázek Obrázek
Piranha při porovnávacích testech (1) a sériové Cougary (2 a 3)

Argentina

VAPE
Na konci 70tých let Argentina rozjela ambiciózní program posílení svého vozového parku, který měl zajistit až 700 nových průzkumných strojů a obrněných transportérů. Obě vozidla měla používat shodný podvozek a navázat tak na linii započatou již u typů TAM a VCTP. O kontrakt soutěžily dvě francouzské společnosti – Panhard, jež se spojila s místní firmou TENSA (Talleres Electromecánicos Norte SA) a Renault, která pro spolupráci zvolila firmu ASTARSA (Astilleros Argentinos Rio de la Plata SA). Každá z nich měla dodat ke zkouškám po jednom prototypu typů VAE (Vehículo Argentino de Exploración) a VAPE (Vehículo de Apoyo a la Exploración). Nás ovšem zajímá především typ VAPE s těžkou výzbrojí, takže co se o něm dá říci?

Základní koncepce byla totožná (konfigurace 6x6, tříčlenná posádka, výzbroj, dojezd 1 000 km, obojživelné schopnosti), ale dále se VAPE-1 (prototyp firmy Renault) a VAPE-2 (Panhard) lišily přinejmenším v hmotnosti (12,8/15,5 tuny), maximální rychlosti (92/100 km/h, dieselový osmiválcový motor o výkonu 254 hp) a řadě provozních parametrů. Výzbroj tvořil 90mm kanón GIAT F4 ve věži SAMM-TAMSE-TENSA AR90 a dva 7,62mm kulomety (spřažený a protiletadlový). Pro kanón se nakládalo 20 ks nábojů, pro kulomety pak cca 1 000 ks. Systém řízení palby byl typu SOPTAC-23, vozidla disponovala systémem ochrany před ZHN.

Oba typy byly ale při zkouškách hodnoceny veskrze pozitivně, ale svou roli zde nakonec sehrál nedostatek finančních prostředků a ztráta politické podpory. S VAE a VAPE se tak lze setkat pouze v argentinských muzejních sbírkách.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
VAPE-1 (1), VAPE-2 (2 až 4) a blíže neurčené vozidlo, nejspíše VAPE-2 (5)

MOWAG Grenadier
Ostatně co se týká finální realizace, o nic úspěšnější nebyla ani přestavba švýcarského typu MOWAG Grenadier. V 80tých letech se uskutečnily pokusy s věží Hispano Suiza Lynx 90 s 90mm kanónem, ale vše patrně skončilo u jediného prototypu.

Obrázek Obrázek
argentinský Grenadier s 90mm kanónem

Brazílie

EE-9 Cascavel

Obrázek

Více na: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5192

EE-11 Urutu
Jedna z variant obrněného transportéru EE-11 byla vybavena věží ET-90 s 90mm kanónem Cockerill Mk 3, tedy obdobnou výzbrojí jako u typu EE-9. Jediným potvrzeným uživatelem je Tunisko.

Viz.: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5192

Obrázek
tuniský EE-11

EE-17 Sucuri/EE 18 Sucuri II

Obrázek Obrázek
EE-17 a EE-18

Více na: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5192

Chile

Piraña
Chile se v 80tých letech stalo nejen uživatelem, ale díky získané licenci z roku 1981 i výrobcem světově velice rozšířených obrněných transportérů Piranha v konfiguracích 6x6 a 8x8. Celkem zde bylo firmami Cardoen a FAMAE (Fábricas y Maestranzas del Ejército) pod místním označením Piraña smontováno okolo 200 ks verze 6x6 (patrně 196 ks) a menší množství varianty 8x8, zatímco další stroje byly zakoupeny v zahraničí (opět 8x8). Kromě jiného se laborovalo i s podpůrnou variantou, kdy lze rozlišit následující verze:

Piranha 6x6 s francouzským kanónem CN 90 F1 - Vzhledem k tomu, že Chile užívalo i obrněné automobily EE-9 Cascavel s identickou výzbrojí, jednalo se možná o nějakou variaci na toto téma. Datace a přesnější údaje jsou mi ovšem neznámé, veškeré dohady a odhady pocházejí z dvou dostupných fotografií. S největší pravděpodobností nevyráběna sériově.

Piranha 8x8D s věží CSE 90 (kanón Cockerill Mk 3 ráže 90mm) – Úprava je datována do roku 1985, v roce 1992 se patrně opět objevuje v rámci zbrojní výstavy. Nevyráběna sériově.

Piranha 6x6 s 60mm kanónem HVMS – Tato verze byla představena taktéž v rámci zbojní výstavy v roce 1992. Stroj byl vybaven izraelskou věží s 60mm kanónem HVMS (Hyper-Velocity Medium-Support), přičemž s obdobnou zbraní jsme se mohli setkat již u italských vozidel (Fiat 6616). Izraelská větev se vyznačuje úsťovou rychlostí 1620 m/s (APFSDS), v případě manuálního nabíjení činí rychlost střelby 5-6 ran/min, ale k dispozici je i automat, který dovoluje pálit rychlostí až 100 ran/min. Kanón doplňuje koaxiální 7,62mm kulomet, čelo věže je odolné proti průbojné munici ráže 14,5mm. Chile je doposud jediným uživatelem těchto výkonných kanónů a v 80tých letech jimi vybavilo své modernizované tanky M-24 a M-50 (po úpravě značeny jako M-50/60). Zmíněná průzkumná/podpůrná varianta Piranhy 6x6 vybavená touto zbraní se jevila jako výkonná a perspektivní, ale nakonec bylo rozhodnuto ji z finančních důvodů nepořizovat (ostatně v tu dobu se na světovém zbrojním trhu objevilo přehršel nadbytečné a levné západní techniky a dlouhým embargem zanedbávaná chilská armáda se jala řádit jak dítě v cukrárně).

Piranha 6x6 s domácí věží Metalnor/Cardoen (kanón Cockerill Mk 3) – V tomto případě se konečně zadařilo a došlo k realizaci v menší sérii (cca 20 ks). Dvojmístná věž místní výroby disponuje 90mm kanónem Cockerill Mk 3 (zásoba munice – 44 ks), doplňkovým 7,62mm kulometem, je vybavena laserovým dálkoměrem, ale postrádá stabilizaci. Další technické parametry – hmotnost 13,8 tuny, posádka 3+6 mužů, maximální rychlost 100 km/h (diesel 6V-53T o výkonu 300 hp), dojezd 900 km.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Piranha 6x6 s kanónem CN 90 F1 (1), 8x8D s kanónem Cockerill Mk 3 (1985) (2), obdobný stroj v roce 1992, v pozadí 6x6 s 60mm kanónem HVMS (3), další záběry na stroj s 60mm kanónem (4, 5) a realizovaná verze s místní věží a 90mm kanónem (6)

Mexiko

DN-V
Jediný prototyp podpůrné verze na bázi místního obrněnce DN-V. Vybaven věží s 90mm kanónem francouzské výroby.

Obrázek
DN-V s 90mm kanónem

Kromě toho Mexičané vybavili 6 exemplářů DN-V věžemi z vyřazených samohybných houfnic M8. Tato vozidlo jsou známa jako DN-V Bufalo.

Obrázek
DN-V Bufalo

Více informací k mexickým vozidlům DN I až VIII zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5172

Kuba

BTR-60
V několika posledních letech se Kuba stala dějištěm snah o modernizaci zdejší vesměs zastaralé bojové techniky, přičemž největší díl si logicky „odkously“ pozemní síly. Kubánské modernizační počiny jsou syntézou originality a omezených lokálních technologických zdrojů, což se týká i dvojice prostředků spadajících do oblasti našeho zájmu. Oba jsou vybudovány na bázi obrněného transportéru BTR-60 a doznaly značného navýšení palebné síly. Jednodušší konverzí byla instalace věže z BVP BMP-1 (včetně protitankových řízených střel AT-3), zatímco opatření BTR-60 věží se 100mm kanónem vyžadovalo patrně o poznání více konstruktérského umu. Původ této věže lze vysledovat k tankům řady T-54/55, ale kvůli hmotnostním a rozměrovým omezením došlo k radikální přestavbě. Řada původních prvků byla sice zachována, ale jinak jde v podstatě o novou věž. Změn doznala i korba, vozidlo ztratilo plovatelnost a diskutabilní je způsob kompenzace zpětného rázu a z toho plynoucí taktická omezení.

Více o rozličných kubánských vozidlech zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4750

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
BTR-60 s modifikovanou věží z T-54/55

Obrázek Obrázek Obrázek
BTR-60 s věží z BMP-1
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 13/8/2012, 20:54, celkem upraveno 6 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Čína

PTL02
Zajímavé podpůrné prostředky můžeme nalézt i Číně, kde byl v polovině 80tých let vyvinut obrněnec s označením Type 87. Ten byl výsledkem místního snažení o spojení kolové platformy (WZ 551) a protitankového kanónu ráže 100mm (Type 86). Tato prvotní varinta místní generalitu neuspokojila a byla vyrobena pouze v množství menším než malém :). Lépe dopadl až vylepšený typ PTL02 (nebo též Type 02) představený na počátku nového tisíciletí.

PTL02 je vozidlo konfigurace 6x6 s 5ti člennou posádkou, které spojuje dohromady obrněný transportér WZ 551 (nebo též ZSL92 či Type 92), modifikovaný 100mm tažený protitankový kanón Type 86 a upravenou věž z tanku Type 88 (spolu s palebnými a pozorovacími systémy). Stroj o hmotnosti 19 tun dosahuje maximální rychlosti 80 km/h (s dieselovým motorem Deutz BF8L413F o výkonu 320 hp) a dojezdu okolo 700 km. Po stránce pancéřové ochrany příliš neexceluje, neboť čelo věže odolá maximálně obyčejné munici ráže 12,7mm a čelo korby průbojnému střelivu ráže 7,62mm (zbytek pak klasické 7,62mm munici). Samotný kanón již také není posledním výkřikem techniky (alespoň co se týká schopností v boji proti moderním tankům), ale je vyvíjena i verze se 105mm typem. Pro kanón se nakládá 30 ks nábojů, výzbroj doplňují kulomety ráže 7,62mm (spřažený, typ Type 86) a 12,7mm (protiletadlový, typ W-85). PTL02 není patrně obojživelný. Součástí výbavy je systém ochrany před ZHN.

Na rozdíl od Type 87 byl PTL02/Type 02 zaveden do služby v hojnějším počtu (počínaje rokem 2003), ačkoli přesná čísla mi nejsou známa.

http://www.youtube.com/watch?v=c4-bLJGNSYM
http://www.youtube.com/watch?v=Hh-VQ4fd_F0

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
PTL02

Tchajwan

CM-32
Sousední Tchajwan taktéž prochází nekonečným koloběhem modernizace armádní výzbroje, přičemž jednou z aktuálních akvizic jsou obrněnce CM-32 Yunpao. Tento typ byl vyvinut ve spolupráci s irskou společností Timoney a zahrnuje několik rozdílných variant. Jednou z nich je právě i podpůrná verze se 105mm či 120mm kanónem.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
CM-32 – podpůrná varianta se 105mm kanónem

Jižní Korea

KW1 Scorpion/KW2 Jupiter
Jihokorejský typ KW1 Scorpion je jedním z účastníků tendru na novou kolovou platformu místní armády a firma Rotem připravila mimo jiné i verzi s 90mm kanónem (32 ks nábojů). Ta dosahuje hmotnosti 17,5 tuny (standardní KW1 pak 16 tun) a maximální rychlosti 100 km/h. Kromě toho byla prezentována i osmikolová verze KW2 Jupiter se 120mm kanónem.

Obrázek Obrázek
Rotem KW1 a KW2

Doosan Black Fox
Dalším z účastníků tendru je společnost Doosan se svým vozidlem Black Fox. I zde došlo k instalaci 90mm kanónu (Cockerill Mk 3, věžový komplet CSE-90) a v roce 2010 byl oznámen kontrakt na 22 takto vyzbrojených vozidel Tarantula (jiné označení pro Black Fox, patrně mírně upravený) v konfiguraci 6x6 určených pro indonéskou armádu. Z Belgie bylo objednáno 22 věžových kompletů CSE-90 s dodáním v roce 2013 pro stejný počet vozidel Tarantula/Black Fox, z nichž bude 11 postaveno v Jižní Koreji a zbylých 11 již v Indonésii místní společností Pindad. Indonésie tak bude provozovat 2 obdobné typy (viz. APS-3 Anoa), ale proti gustu… Aneb navázání partnerských vztahů s Jižní Koreou má zdá se vysokou prioritu.

Obrázek
Doosan Black Fox/Tarantula

Indonésie

Pindad APS-3 Anoa
Indonéský obrněný transportér APS (Angkut Personel Sedang) konfigurace 6x6 byl vyvinut na základě požadavků místní generality datujících se na počátek 21. století. Prvotní varianta s označním APS-1 a využívající podvozek bežného nákladního automobilu Perkasa nebyla zavedena do služby (alespoň ne ve větším počtu). K sériové výrobě byla zvolena vylepšená verze APS-2 a do konce roku 2010 mělo být dodáno 150 ks v několika subvariantách – obrněný transportér (116 ks), samohybný minomet (6 ks), verze commando (15 ks), logistická varianta (6 ks), vyprošťovací (4 ks) a pozorovací vozidlo (4 ks) a ambulance (3 ks). S kontraktem byla spojena i dodávka 4 ks čtyřkolové verze (určeny pro předsunuté pozorovatele). Nejnovější verzí je APS-3, která byla představena i s belgickou věží CSE-90 (vybavena 90mm kanónem Cockerill Mk 3). Údajně se plánuje její zavedení do výzbroje.

Obrázek Obrázek
APS-3 Anoa s věží CSE-90

JAR

Rooikat
Jihoafrické průzkumné vozidlo konfigurace 8x8 s čtyřčlennou posádkou (řidič, velitel, střelec, nabíječ), ve kterém konstruktéři zúročili zkušenosti nabité za bojů v Angole a vytvořili značně autonomní stroj schopný dlouhých průzkumných misí či úderů do hloubi protivníkova území. Zároveň nese takovou výzbroj a ochranu, aby bylo schopno čelit standardním místním ohrožením na tomto specifickém bojišti (s ohledem na dobu vzniku, tedy polovinu 80tých let, vyvíjen byl od roku 1976). V jihoafrické armádě typ Rooikat nahradil doposud užívaná vozidla Eland (licenční francouzský typ Panhard AML) a odebráno bylo celkem 240 kusů (z nichž patrně slouží už jen část, udává se 80 ks, což jsou patrně stejné stroje, které v roce 2006 prošly rozsáhlou údržbou). Výzbroj tvoří 76mm kanón GT 4 (L/62, úsťová rychlost až 1 610 m/s), jehož výkony a munice stačí k probití standardních protivníků v místním regionu (tj. tanků kategorie T-55 a T-62), a dva 7,62mm kulomety (jeden spřažený a jeden protiletadlový). Množství nesené munice pro hlavní zbraň je udáváno na 48 ks, pro kulomety se vozí cca 3 000 ks nábojů. Čelní partie vozidla jsou schopna odolat průbojné munici ráže 23mm, což je opět dáno vysokým nasycením předpokládaného bojiště ruskými 23mm dvojkanóny ZU-23. Do standardního vybavení patří i zadýmovaní granátomety a systém ochrany před ZHN. Dieselový motor o výkonu 563 hp umožňuje stroji dosáhnout maximální rychlosti 120 km/h, dojezd činí 1 000 km.

http://www.youtube.com/watch?v=eUbB9fjMCxM
http://www.youtube.com/watch?v=8apUALyb ... re=related

Obrázek Obrázek Obrázek
Rooikat

Pro exportní účely byla v polovině 90tých let vyvinuta varianta Rooikat 105 se 105mm kanónem GT 7 (množství nesené munice bylo sníženo na 32 ks), ale nebyly zaznamenány žádné objednávky. Oproti svému předchůdci prodělala tato varianta pouze drobné úpravy – prodloužení korby o 0,5 metru (nárůst hmotnosti o 0,5 tuny) a uvedenou změnu hlavní výzbroje.

Obrázek Obrázek Obrázek
Rooikat 105

Poměrně zajímavá je i samotná cesta vedoucí k typu Rooikat a byla by škoda vynechat pár postřehů z vývojové fáze. Kolem roku 1979 byly zkonstruovány tři rozdílné technologické demonstrátory/prototypy konfigurace 8x8, mající za úkol ověřit některé konstrukční prvky a vlastnosti se zaměřením na podvozkovou skupinu. Ostatně řešení podvozku každého z nich vycházelo z jiné předlohy (vozidla Ratel, Eland a Saracen). Co bylo společné byla výzbroj, kterou tvořil 77mm kanón MK II (původem z tanku Comet) sloužící k zjištění účinků zpětného rázu na konstrukci vozidla. V rámci zkušebního programu byl kanón používán jak s tak i bez úsťové brzdy, která byla často pro zvýšení účinku demontována. Co se týká stručné charakteristiky jednotlivých konceptů:

Koncept 1 – První vozidlo vycházelo z obrněného transportéru Ratel a mělo následující parametry – hmotnost 19 tun, čtyřčlenná posádka, rychlost 105 km/h (motor Bussing S12-DA o výkonu 308 hp) a dojezd 960 km. Jízdní vlastnosti a celková vhodnost byla vyhodnocena jako nejslabší z celé trojice.
Koncept 2 – Koncepce podvozku u druhého typu měla svůj původ u stroje Eland (licenční Panhard AML) a bohužel se mi nepodařilo zjistit bližší technické údaje. Známým faktem je ale to, že koncepce tohoto prototypu byla zvolena pro další vývoj a je tak přímým předchůdcem typu Rooikat.
Koncept 3 – Třetí typ obsahoval prvky z obrněného transportéru Saracen, parametry – hmotnost 14,5 tuny, čtyřčlenná posádka, rychlost 83 km/h (motor Cummins 210-NA o výkonu 209 hp), dojezd 175 km (??).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
prototypy na bázi Ratelu (1 až 3) a Saracenu (4 až 6)

Jak již bylo řečeno, do další fáze postoupil koncept na bázi typu Eland, který byl po svém vítězství přejmenován na Cheetah Mk 1. Následně se začalo se stavbou prototypů druhé generace, značených jako Cheetah Mk 2, které byly připraveny ke zkouškám v roce 1982. Ve hře byly různé varianty lišící se především umístěním motoru, nakonec však zvítězila verze se vzadu umístěnou pohonnou jednotkou (Class 2B), což zároveň udělalo tlustou čáru přes úvahy o zavedení odvozené varianty obrněného transportéru (Jihoafričané se ale této idey patrně nevzdali, neboť podobná vozidla můžeme v rodině plánovaných verzí Rooikatu nalézt i později). Linie pokračovala dvěma předsériovými kusy z let 1984 až 1985, následovanými v roce 1988 druhou dvojicí, přičemž první sériové stroje opustily továrnu v roce 1989. Mezitím vozidlo získalo své finální jméno, tj. Rooikat. Je vidět, že cesta k finálnímu produktu je často velice klikatá a pestrá.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
další prototypy Rooikatu a jejich testování (za zmínku stojí nápis „Fat cat“ na vozidle z poslední fotografie :)).

Bismark a TH400
V době dokončování prototypu Rooikatu (Cheetah Mk 2) odstartoval ještě jeden souběžný projekt, za jehož ideový původ můžeme označit plány kolem integrace 105mm kanónu L7 (respektive místního klonu GT 3). Poněvadž nebylo jisté, zda-li nový typ (tj. budoucí Rooikat), jehož vývoj byl v plném proudu a s již se rýsující finální podobou, bude schopen do budoucna nést i silnější výzbroj v podobě 105mm kanónu, byl rozběhnut tendr mající tento problém vyřešit (z části věnující se typu Rooikat známe variantu Rooikat 105, čili tyto obavy byly liché, pokud ovšem celou záležitost bereme z dnešního pohledu). V letech 1982 až 1983 vznikly pro tento program dva koncepčně zcela rozdílné prototypy, které měly společnou pouze jednu věc, a to značnou míru německého konstrukčního vlivu. Testovány byly zároveň s typem Cheetah/Rooikat, ale nekonkurovaly mu (?).

Inkarnací prvního bylo vozidlo označované často jako Bismark (nebo též Class 3) postavené na bázi německého projektu. Stroj se standardní čtyřčlennou posádkou byl od počátku koncipován pro užití 105mm kanónu GT 3 (místní L7), což bylo nutno vyvážit dostatečnou mohutností konstrukce (verze L7 vhodná pro lehčí vozidla nebyla ještě v té době k dispozici). Bismark tudíž ve výsledku dosahoval ne zrovna zanedbatelné hmotnosti 41 tun (právě k tomuto faktu se pojí další pojmenování se kterým se můžeme setkat, a to „tank na kolech“). S motorem MTU-V6-6396 o výkonu 786 hp vozidlo dosahovalo maximální rychlosti 86 km/h a dojezdu 1 000 km. Došlo k testování přinejmenším dvou typů věží, z čehož jedna pocházela z tanku Olifant Mk 1B (ta ale patrně nebyla uvažována jako finální typ a posloužila spíše k hmotnostním testům). Doplňkovou výzbroj tvořil 60mm minomet a dva 7,62mm kulomety (ačkoli tento minomet lze najít i u přinejmenším jednoho prototypu vývojové linie Rooikatu, do finální konstrukce integrován nebyl). Pro vlastní ochranu bylo možno využít i 8 zadýmovacích granátometů.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Bismark – s věží z Olifantu Mk 1B (1 až 5) a jiným typem věže (6 a 7)

Druhý porovnávaný typ svůj německý rodokmen taktéž nezapřel, neboť se jednalo prakticky o stroj Thyssen Henschel TH400 postavený v Jižní Africe. V době zkoušek byl vyzbrojen 76mm kanónem. Pokud lze soudit dle fotografií a zde patrných madel na místě původní věže, byl patrně prototyp po ukončení zkoušek ještě dále využíván k jiným účelům (bezpečnostní složky?).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
jihoafrický TH400

Žádný ze strojů nepřekročil stádium prototypu a později byl celý program zastaven.

http://www.youtube.com/watch?v=8apUALyb ... re=related (7:20 – TH400, 7:27 – Bismark)

Ratel 60/90
Francouzské věže původně vyvinuté pro obrněné automobily AML 60/90, a to především typ vybavený 90mm kanónem CN 90 F1, se staly vděčným přídavkem k vybavení řady obrněných vozidel celého světa. Nejinak tomu bylo i v Jižní Africe, kde došlo pomocí těchto věží k modifikaci obrněného transportéru Ratel konfigurace 6x6 na vozidlo palebné podpory. To si zároveň zachovává svou transportní kapacitu (7 mužů výsadku). Tyto varianty základního modelu jsou značeny jako Ratel 60 a Ratel 90. Již na počátku 80tých let 90mm kanón GT 2 (licenční francouzský CN 90 F1) přestal postačovat jako adekvátní zbraň i proti starším tankům T-55 a T-62, s jejichž ničením měly za války takto vyzbrojené Rately 90 a Elandy 90 jisté obtíže (to že si se svými protivníky dokázaly ještě relativně dobře poradit, byla hlavně zásluha vysoké mobility zmíněných typů), ale proti ostatním cílům je to stále efektivní a užitečná zbraň.

Verze Ratel 90 slouží v JAR (?? ks), Ghaně (25 ks), Maroku (30 ks) a Džibuti (?? ks).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Ratel 60 (1), Ratel 90 (2 až 6) – vozidla používaná v ghanské (4, 5) a džibutské armádě (v pozadí) (6)

Mechem MC-90
Typ MC-90 (někdy též nazýván jako Springbok) konfigurace 4x4 patří k vozidlům, které se nepropracovaly do sériové výroby. Prototyp vznikl v roce 1994 a představoval vozidlo lehčí kategorie (hmotnost 7 tun, patrně počítáno bez věže) s tříčlennou posádkou, slušnými jízdními vlastnosti v terénu a dobrou ochranou proti pozemním minám. Typ používal řadu prvků z nákladního automobilu Unimog, což mělo vést k úspoře pořizovacích a provozních nákladů. Samotný MC-90 představoval průzkumnou/podpůrnou variantu s věží z obrněného automobilu Eland 90, ale v plánu byla i protiletadlová verze MC-20 a minometná MC-81. Dle některých pramenů nebyly MC-20 a MC-81 fyzicky realizovány v podobě prototypů, ale některé fotografie zobrazují zchátralý stroj s odlišnou věží a vybavením. Ovšem může jít i o přestavěný MC-90. Celý program měl zajít na nedostatečnou finanční podporu a absenci objednávek.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
MC-90

RG-34
Ale stále ještě není všem jihoafrickým vozidlům konec. Dosti neobvykle působí 9,5 tunové obrněné vozidlo RG-34 (konfigurace 4x4, speciálně konstruované na co nejvyšší odolnost proti minám) s věží vybavenou 90mm kanónem (patrně převzata z typu Eland). Nechme se překvapit, zda-li se tato varianta v budoucnu uchytí a najde si nějakého zákazníka.

Obrázek
RG-34

Džibuti

BTR-60
Ojedinělou modifikací (a to jak zvoleným typem, tak i počtem) je vybavení obrněného transportéru BTR-60PB věží z francouzského obrněného automobilu AML 90. Tato konverze proběhla v Džibuti a nejedná se o nic jiného, než využití přebytečné věže z havárií poničeného AML 90. Takovéto věžové rošády jsou patrně ve zdejší armádě rozšířené, neboť je známa i úprava terénního automobilu HMMWV s ruskou věžičkou s 14,5mm kulometem (pokud budeme trochu fabulovat, tak je dost dobře možné, že se dokonce jedná o původní věž našeho BTR-60 :)).

Obrázek Obrázek
džibutský BTR-60
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 13/8/2012, 20:56, celkem upraveno 7 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

rezervé
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Mimochodem než mě začnete mlátit po hlavě že EBR už tu na Palbě máme, tak někde jsem začít musel :D
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Přidáno: Thyssen Henschel TH400 (N), Rooikat (JAR), Ratel 90 (JAR) a BTR-60 (DŽ).
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Ratel 60/90 si zahrál ve filmu Rudý škorpión s Dolph Lundgenem.. Doufám, že něco najdeš na jihoafrický tank na kolech - Bismarck :wink:

Kombinace Centauro a Draco by se mi líbilo ve výzbroji AČR, respektive nějaké jejich obdoby.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Přidáno: Saladin 90 (VB), GAZ-50 (RUS), MOWAG Piranha (ŠVÝC), Steyer Pandur (RAK), Patria AMV (FIN), LAV-90/105 (USA), Stryker MGS (USA), Cougar (KAN), BTR-60 (KUB), Doosan Black Fox (JK) a Pindad APS-3 Anoa (INDON).

Přidáno 14.5.2012: BTR-90 (RUS), Fiat 6616 (IT), Fiat 6636 (IT), MOWAG Shark (ŠVÝC), LAV-150/300/600 (USA), Dragoon LFV (USA), Piranha (CHILE), KW1 Scorpion/KW2 Jupiter (JK), MC-90 (JAR) a RG-34 (JAR).

Přidáno 6.5.2012: B1 Centauro (IT), Draco (IT), Objekt 19 (RUS), 2S14 (RUS), BMR-625 (ŠP), RKW 90 (N), TPz Wildcat (N), PTL02 (ČÍNA) a CM-32 (TW).

Přidáno 14.4.2012: Bismark (JAR), FN AB (BE), SIBMAS (BE), EE-9 Cascavel (BRAZ), DN-V (MEX), Timoney ARV (IR), upravena část o vývoji Rooikatu.

Přidáno 21.4.2012: Vextra 105 (FR), Simba (VB), Vickers Mk 11 (VB), VAPE-1/2 (ARG), MOWAG Grenadier (ARG), EE-11 (BRAZ) a EE-17/18 (BRAZ).

Přidáno 29.4.2012: Hotchkiss EBR (FR), Panhard AML (FR), AMX 10RC (FR), Panhard ERC 90 (FR) a VBC-90 (FR).
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Méně známá pozemní technika a výzbroj (3)

Příspěvek od skelet »

Jeden z mých oblíbenců
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Méně známá pozemní technika a výzbroj (3)

Příspěvek od IgorT »

Obrázek

Až sa nechce veriť, že do tohoto prototypu (Panhard AM 40P), vliezli dvaja ľudia a dokázali s tým jazdiť a strieľať! :shock: Ovšem riešenie podvozku so zdvihnutím vnútorných párov kolies na asfalte - paráda! Zaujímavý článok! :up:
Obrázek
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Méně známá pozemní technika a výzbroj (3)

Příspěvek od skelet »

Centauro s kanónem ráže 120mm

edit:
onen Panhard "v akci". Jak se zdá, tak prostřední kola nebyla odpojitelná a vozidlo mělo stálý náhon na všechna kola?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Méně známá pozemní technika a výzbroj (3)

Příspěvek od Lord »

Prostřední dvě nápravy se můžou vyzdvihnout, aby kola nebyla v kontaktu s povrchem vozovky, a při pohybu terénem spustit k zemi.
Ale jak se z videa zdá, nejde asi odpojit jejich pohon.

Edit:
Připojuji výkres podvozku Panhardu.

Obrázek

Zdroj: http://www.chars-francais.net/
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Méně známá pozemní technika a výzbroj (3)

Příspěvek od IgorT »

Že by to v takom režime dalo 100 km/hod.?
.... ale při jízdě po silnici mohou být zdvižena nahoru a dovolí tak EBR dosáhnout maximální rychlosti 100 km/h. Možno?
Obrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Méně známá pozemní technika a výzbroj (3)

Příspěvek od Alfik »

Toto vozidlo jsem viděl v provozu, a skutečně - vnitřní kola nebylo možno odpojit od pohonu. Navíc, byla zdvižena pořád, nešlo je spustit, ale to mohlo být u kusu který jsem viděl nefunkční, nebo jiná verze.
Hlavní problém byl podle řidiče v tom, že vozidlo má příliš složité řízení (má nápravy natáčené proti sobě), takže se vůle v řízení sčítají a vozidlo opisuje vlnovku i při nehybném volantu. Při vyšší rychlosti prý až do neřiditelna...
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Re: Méně známá pozemní technika a výzbroj (3)

Příspěvek od kopapaka »

Alfik: Tak složité řízení bylo daní za možnost řízení vpřed i vzad bez nutnosti měnit návyky při řízení. Tj. řídilo se to stejně blbě řidiči i radistovi vzadu :)
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Méně známá pozemní technika a výzbroj (3)

Příspěvek od IgorT »

Upozornil by som na skvelú definíciu tejto kategórie vozidiel, ktorá zanikla v množstve textu. To sa Polarfoxovi podarilo!:
......k vytvořilo nejen jakýsi „tank pro chudé“....

Takže vozidlům s tenkou kůžičkou a kladivy v „rukou“ zdar :).
Obrázek
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Méně známá pozemní technika a výzbroj (3)

Příspěvek od skelet »

Jihoafrkický kolový tank Bismark ve své plné kráse
Obrázek
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Obrněná technika“