Obrněný transportér typové řady M113

Tanky a jiná obrněná technika
Odpovědět
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od TonyHazard »

Americký obrněný transportér typové řady M113

Obrázek
ÚVOD : Předchůdci transportéru M113

Před vstupem do dění druhé světové války Spojené státy moc specializovaných vozidel pro převoz pěchoty neměly. Jakmile byly do tohoto světového konfliktu zataženy, začal americký průmysl chrlit stovky těchto vozidel, převážně polopásových typu M3, M5 a M9. V průběhu války docházelo také k úpravě různých zastaralých obrněných vozidel, která po odstranění věže s výzbrojí byla používána jako transportéry pěchoty.
Ukončení druhé světové války znamenalo nejen nové politické rozdělení světa, ale i změna ve vzájemných vztazích, kdy se ze spojenců stali protivníci. Byly vyvíjeny nové druhy zbraní a systémů, přednost dostaly atomové zbraně a jejich nosiče. Změnily se i bojové podmínky a do koncepce bleskového úderu byly zahrnuty tankové a mechanizované armády, které k nově vyvinutým tankům potřebovaly dostatečně mobilní transportéry pěchoty. Ty měly nejen stačit rychleji se pohybujícím tankům, ale dostatečně ochránit přepravovanou pěchotu před palbou z ručních zbraní a střepinami.
Stávající obrněná vozidla vyvinutá či používaná za druhé světové války už nesplňovala požadavky moderního bojiště. Jejich neuspokojivé jízdní vlastnosti a převážně otevřené korby neposkytovaly převáženému výsadku dostatečný komfort a ochranu. Velení americké armády nařídilo oddělení AOTAC (Army Ordonance Tank-Automotive Command), zabývající se vypracováním vojenských výzkumných programů ohledně obrněných vozidel a mající dohled na jejich realizaci, aby vypracovalo soubor požadavků, které by měl splňovat nový obrněný transportér pro vlastní armádu.
Okamžitě po ukončení druhé světové války, přesněji 21. září 1945 byly zpracovány požadavky na obrněný transportér pro převoz pěchoty, s použitím podvozku vozidla T43.
Mezitím byl vyvinut na základě stíhače tanků M18 Hellcat prototyp T16, který následně prošel testy v Fort Knoxu a Aberdeenu a bylo mu přiděleno označení obrněný transportér M44. Vozidlo mimo tříčlennou posádku (velitel, řidič a střelec) mohlo převést 24 členů výsadku. Transportérů M44 bylo vyrobeno pouze několik desítek a byly využity jen jako pomocná vozidla. Na zrušení výroby se podepsala velká hmotnost vozidla, což byla 21,3 t, ale také požadavky na převoz pěchoty o družstvech v počtu deseti mužů.

Obrázek Obrázek

Obrázek Obrázek
Vozidla z druhé světové války používaná k přepravě pěchoty

O rok nato, tedy 26. září 1946 uzavřela společnost IHC (International Harvester Corporation) s americkou armádou smlouvu o postavení dalšího transportéru. Prototyp byl označen T18, ze kterého vzešly čtyři prototypové stroje T18E1, T18E2, T18E3 a T18E4. Původní zámysl počítal s výzbrojí dvou kulometů ráže 12,7 mm a to dálkově ovládané. První prototyp T18E1 byl testován neozbrojený a na T18E2 byly zkoušeny kulomety ráže 7,62 a 12,7 mm upevněné na vysokou velitelskou věžičku. Prototyp T18E3 neměl velitelskou kopuli, tu nahradil pouze vyvýšený průlez opatřený poklopem a kulomet byl osazen ochranným štítem. Prototypy byly poháněny šestiválcovým vzduchem chlazeným motorem Continental AO-895-2, sériová vozidla pak motorem Continental AO-895-4 s výkonem 220 kW (295 HP). Podvozek byl složen z pěti párů pojezdových kol a třemi páry podpůrných kladek horní větve pásu. Testy vozidel byly ukončeny v srpnu 1952 a pro sériovou výrobu byl vybrán prototyp T18E1. Stroj byl přijat do výzbroje americké armády jako obrněný transportér M75, ale než byla rozjeta sériová výroba, byly učiněny kroky ke snížení složitosti a výrobní ceny stroje, která byla i po zavedení změn 72 tisíc dolarů, což byl později důvod k zastavení výroby. I když vývoj proběhl u firmy IHC, výroba byla rozdělena mezi společnosti IHC (1000 vozidel) a FMC (730 vozidel), a produkce proběhla v období od prosince 1952 do února 1954, než byla zastavena v počtu 1729 strojů. Důvodem zastavení výroby byl rozjetý vývoj výrobně levnějšího a obojživelného transportéru M59.
Technická data obrněného transportéru M75 :
> hmotnost : 18,8 t (bojová), 19,05 t (maximální)
> posádka : 4 muži (velitel, řidič, pomocný řidič/střelec, střelec) +10 mužů výsadku
> rozměry : délka 5119 mm, šířka 2844 mm, výška 2756 mm, světlost 420 mm
> výzbroj : kulomet Browning M2 ráže 12,7 mm (1800 nábojů), ruční bazuka M20 (10 střel)
> pohon : šestiválcový zážehový vzduchem chlazený motor Continental AO-895-4 s výkonem 220 kW (295 HP)
> obsah nádrží : 568 l
> rychlost : silnice až 71 km/h, terén do 40 km/h
> dojezd : silnice až 185 km (115 mil)
> překážky : šířka příkopu 1,68 m, kolmá stěna 0,45 m, stoupavost 60 °, boční náklon 30 °, brod (bez přípravy) 1,22 m, (s přípravou) 1,98
> pancéřování : ocelová korba v proměnné tloušťce od 25 mm do 50 mm


Obrázek Obrázek
< Prototyp vozidla T16, ze kterého později vzešel obrněný transportér M44.
> Obrněný transportér M44.

Obrázek Obrázek
Obrněný transportér M75

Ještě v průběhu produkce M75 se společnost FMC pustila do vývoje a následně výroby dalšího ze strojů, obrněného transportéru M59. Tento lehčí obojživelný stroj měly pohánět vyzkoušené civilní motory, jejichž použití se mělo odrazit na nižší výrobní ceně. Sériová výroba zahájená v únoru 1954 (jiný zdroj uvádí už listopad 1953) nechala do poloviny roku 1960, kdy se zastavila, vzniknout více než 6300 vozidlům typu M59. Náročnější provoz u jednotek však poukázal na nedostatky tohoto vozidla, z nichž největší problémy vykazovala obsluha dvojice motorů, které poháněly transportér a pak že tyto motory nejsou schopny ze sebe vydat požadovaný výkon při jízdě terénem, což vedlo k tomu že transportéry nestačily tankům M48 Patton. Oproti transportéru M75 měl transportér M59 výhodu v nižším profilu, byl obojživelný a to co bylo hlavní, nižší výrobní náklady. Vývoj byl zahájen společností FMC CO. (Food Machinery and Chemicas Company) v listopadu roku 1951, bylo postaveno několik prototypů s označením T59E1, T59E2, T59E3...., které byly průběžně testovány. Armáda vozidlo přijala do výzbroje pod označením M59 v roce 1953. Největšími nedostatky tohoto vozidla vůči transportéru M75 bylo slabší pancéřování a složitost dvoumotorové soustavy. Vzhledově se od svého předchůdce výrazně neodlišoval, uspořádání podvozku a vnitřního prostoru bylo téměř shodné (jen v M75 sedí velitel za řidičem, v M59 sedí vedle sebe). Posádky těchto strojů (M75 a M59) používaly také shodné pozorovací přístroje, řidič infračervený periskop M19 a tři periskopy M17, velitel pak šest periskopů v typové velitelské věžičce M13. Převozní prostor lze odstraněním laviček upravit pro náklad (například 1 džíp). Transportér je poháněn dvojicí šestiválcových vzduchem chlazených zážehových motorů
GMC Model 302, každý o výkonu 146 kW (198 HP), které jsou spojeny převodovou skříní Hydramatic 301MG (první výrobní verze měly typ 300MG) se čtyřmi rychlostmi vpřed a zpátečkou. Vozidlo je obojživelné, s vlnolamem na čelní části korby, zadní část korby je uzavřená výstupnou rampou. Produkce : 6300 strojů od 1954 – 1960 : USA (3048), Brazílie (500), Etiopie (120), Řecko (200), Turecko (1550), Jižní Vietnam (866), Libanon (16).
Technická data obrněného transportéru M59 :
> hmotnost : 19,3 t (maximální)
> posádka : 2 muži (velitel, řidič) +10 mužů výsadku
> rozměry : délka 5610 mm, šířka 3260 mm, výška 2770 mm, světlost 430 mm
> výzbroj : kulomet Browning M2 ráže 12,7 mm (2205 nábojů)
> pohon : dva šestiválcové zážehové vzduchem chlazené motory GMC Model 320, každý s výkonem 108,8 kW (146 HP) spojené s převodovkou Hydramatic 301MG
> obsah nádrží : 511 litrů
> rychlost : silnice až 51 km/h, terén asi 32 km/h, voda 6,9 km/h
> dojezd : silnice až 190 km (120 mil)
> překážky : šířka příkopu 1,68 m, kolmá stěna 0,45 m, stoupavost 60 °, boční náklon 30 °, brod (plave)
> pancíř : ocel 9,5 až 24,9 mm, podlaha korby 15,9 mm


Obrázek Obrázek
Obrněný transportér M59.

Obrázek Obrázek
< Prototyp T113.
> Prototyp T117.
Část první : Vznik a vývoj transportéru M113

Obrázek
Dříve protivníci, nyní "bratři ve zbrani", Vozidlo BMP-1 a transportér M113 při průjezdu afghánskou krajinou. Tyto vozidla má takto ve výzbroji určitě více armád.
Vysoké výrobní náklady, nevýkonné motory náročné na údržbu a další nedostatky zjištěné při provozu transportérů M75 a M59 zapříčinily, že AOTAC vyhlásilo nový seznam požadavků, které by měl splňovat nový transportér pro americkou armádu. Nově zformulované požadavky zahrnovaly, že by mělo jednat o lehce pancéřovaný stroj, určený pro tankové i pěší útvary, obojživelný, s možností letecké přepravy stroji C-130, C-141 a výsadku a vysokou terénní průchodností a pohyblivostí. Další požadavky se týkaly univerzálnosti vozidla, které by se dalo použít k různým účelům a snadno vylepšovat a modernizovat. Bližší požadavky určovaly, že vozidlo by mělo převážet nejméně desetičlenný výsadek a rychlostně se vyrovnat v té době moderním americkým tankům M48 a M60. Kategorie vozidel, která spadala pod nový vývojový program obdržela označení AAMPVF (Airbone, Armored, MultiPurpose Vehicle Family. Nový bojový stroj si vzala na starost společnost FMC, která tak chtěla prodat zkušenosti získané při vývoji a výrobě předcházejících transportérů M75 a M59.
Na transportéru M113 bylo patrno, že pochází ze stejné konstrukční kanceláře jako předchozí transportéry M59 a M75, neboť nesl silnou podobnost k těmto vozidlům. Důvodem vývoje M113 bylo, že vozidlo M75 bylo výrobně velmi drahé a příliš těžké na obojživelnost a leteckou přepravu. Snaha vyrobit levný transportér pro převoz pěchoty dala vzniknout vozidlu M59, ale šetření náklady se podepsalo na vozidle, které bylo sice lehké, ale bylo postaven nespolehlivý stroj se slabým pancířem.
Firemním konstruktérům při vypracování projektu blíže nespecifikované požadavky dávaly určitou svobodu a tak korba zkušebního vozidla byla zhotovena za pouhé tři měsíce. Při její výrobě konstruktéři byly použity nové materiály a řešení, jako například výrobně levnější hliníkové pancéřování. protože v té době byl ve Spojených státech přebytek toho kovu, a vázl jeho odbyt. Další plusy hliníkového pancíře s porovnáním s ocelovým pancířem byla jeho tuhost, sice při trojnásobné tloušťce, ale s téměř shodnou balistickou ochranou a se sníženou hmotností. Použití hliníku se také příznivě odrazilo nejen na celkové hmotnosti vozidla, ale i na celkové ceně, neboť při výrobě se celkově snížil počet pracovních hodin. Použitím hliníkového pancíře se naskytla americkým konstruktérům postavit vozidlo s pancéřovou ochranou M75 a lehkostí a mobilitou M59.

V polovině roku 1955 byly hotovo zkušební vozidlo a byly na něm testována různá uložení pohonu, různé postupy svařování hliníkových pancéřových dílů a další možnosti vnitřního vybavení. Ještě ke konci (asi říjen) roku 1955 se vozidlo účastnilo rozsáhlých testů, které úspěšně ukončilo v únoru 1956. Hodnocení přesvědčilo velení armády natolik, že se společností FMC Corporation uzavřela smlouvu na zhotovení prototypových strojů ve dvou variantách. První prototyp s továrním označením T113 měl být vyroben z hliníkových dílů a poháněn motory se vzduchovým chlazením, druhý s továrním označením T117, měl mít ocelovou korbu a jeho motory měla chladit kapalina. Celkově dostala společnost FMC za úkol zhotovit deset vozidel, z každé varianty po pěti strojích, které se měly účastnit porovnávacích testů. U prototypových vozidel T113 spolupracovala společnost FMC s firmami Kaiser Aluminium a Chemical Corporation, na moderních postupech svařování hliníku a s použitím lehkého motoru společnosti Continental byla sestrojena vozidla s odolnou a lehkou korbou, prototypy T113. Prototypové stroje druhé verze, označené T117 byly zkompletovány za pomoci mnoha dílů z transportérů M59, což zase ušetřilo výrobní náklady. Na kompletaci dvou variant byly použity shodné díly, například převodová skříň Allison XTG-90. První testy avšak nedopadly dobře, obě varianty se potýkaly s problémovými motory. Plánovaný a použitý motor Packard pro verzi T117 se neosvědčil a byl nahrazen pro civilní účely vyráběným motorem Ford 368 UD. Jmenovaný motor byl ale mohutnější a donutil konstruktéry přebudovat celý vnitřní prostor vozidla. U verzí T113 zklamaly použité vzduchem chlazené motory firmy Continental, které nesplňovaly nutný výkon. Obě varianty prototypových vozidel navíc trpěly velmi rychlým opotřebováním pásů, takže bylo nutno vyvinout nové, trvanlivější. Porovnávací balistické testy prokázaly, že prototypy s továrním označením T113, tedy s hliníkovým pancéřováním prokázaly vyšší odolnost než vozidla T117 s ocelovým pancířem, přičemž hliníkové desky byly výrobně levnější a jednodušší. Testy odhalily určité nedostatky a z toho důvodu společnost FMC postavila další prototypy, s továrním označením T113E1, T113E2, T117E1 a T117E2.
T113E1 : prototyp T113 s odstraněnými nedostatky, hliníkovou korbou a s civilními motory společnosti Chrysler A710B (armádní označení 75M) a s převodovou skříní Allison TX-200.
T113E2 : předchozí prototypové vozidlo T113E1 vylepšené mimo jiné o nový diferenciál, ale se vznětovým motorem. Z tohoto prototypu vznikla později, v roce 1963 modifikovaná verze M113A1.
T117E1 : prototyp T117 s odstraněnými nedostatky, s ocelovou korbou a s civilními motory společnosti Chrysler A710B (armádní označení 75M) a s převodovou skříní Allison TX-200.
T117E2 : předchozí prototypové vozidlo T117E1 vylepšené mimo jiné o nový diferenciál, ale se vznětovým motorem.
U uvedených vozidel byly nedostatky odstraněny a společnost FMC u strojů použila postupy na snížení výrobní ceny. Na celkové ceně vozidla se také odrazilo použití komerčně dostupných a lacinějších civilních pohonných systémů (motory a převodové skříně). Z nabízených typů dostala přednost zkušenost a do vozidel byly namontovány osvědčené motory firmy Chrysler A710B (vojenské označení 75M) a převodové skříně Allison TX-200. Pohonný systém navíc obdržel nově vyvinutý díl, diferenciál, ale i zde byla jeho předlohou součástka z transportéru M59. Všechny prototypové stroje byly osazeny nově vyvinutými širšími pásy, které měly delší životnost. Prototypy obou variant byly na pohled zvenku téměř shodné, neboť se odlišovaly hmotností, tloušťkou použitých pancéřových desek a rozložením vnitřního vybavení. Americká armáda tak měla možnost si na prototypových vozidlech řádně prověřit veškeré systémy než je pošle do sériové výroby. Náročné testy prověřily veškerá vozidla a komise nakonec jako vzor pro sériovou výrobu vybrala prototyp s továrním označením T113E1, který o málo převyšoval hmotností prototyp T11E2, ale do armádního limitu vešel. Sériové výrobě ještě předcházela tříkusová předsérie označená XM113, u kterých byly na továrním polygonu důkladněji testovány jen vybrané systémy. První sériové stroje začaly výrobní linky společnosti FMC Co. opouštět v červnu 1960, když několik měsíců předem byl stroj vzat do výzbroje americké armády jako obrněný transportér M113. Armáda zaslala první objednávku na 900 strojů, ale do zastavení výroby této verze v roce 1964 se tato rozrostla na 14 813 vozidel.

Obrázek Obrázek
< Transportér M113.
> Transportér M75.

Obrněný transportér pěchoty M113 se tak stal prvním masově produkovaným obrněným vozidlem s hliníkovou korbou, jehož nízká hmotnost dovolila leteckou přepravu s použitím vzdušného výsadku.
Jak bylo zde uvedeno, transportér M113 byl v době svého vzniku prvním vozidlem, kde při stavbě korby převládá hliník (pravděpodobně byla použita slitina hliníku typ 5083). Hliníková korba vozidla má tvar kostky, strop je vodorovný, záď a boční stěny vozidla jsou kolmé, jen přední pancíř je zešikmen v úhlu 60°. Boky a čelo korby nenarušuje žádný otvor, žádné průzory ani střílny. Na čele korby je upevněn vlnolam, který svojí tloušťkou zvyšuje pancéřovou ochranu, před bojovou akcí se vžila skutečnost, že posádka odklopila vlnolam a do vzniklého „Véčka“ vkládala pytle s pískem, převážně proti střelám z RPG. Téměř celou kolmou zadní část vozidla zabírá motoricky ovládaná jednodílná rampa pro nástup a výstup vojáků výsadku. Přepravní oddíl pro pěchotní výsadek je uzpůsoben pro 11 vojáků z plnou výzbrojí. Asi ve středu střechy korby se nachází nízká velitelská věžička u které je upevněn velkorážní kulomet M2HB ráže 12,7 mm a ním je vytvořen obdélníkový průlez s poklopem pro velitele, který plní také úlohu střelce. Druhý člen posádky, řidič má stanoviště v přední části na levé straně, pro opuštění vozidla může použít nad ním vytvořený kruhový průlez.
Transportér základní verze M113 pohání šestiválcový zážehový motor Chrysler 75M s výkonem 205 kW (275 HP) spojený s převodovou skříní Allison TX-200, vše je uloženo po pravé straně řidiče. Transportér M113 na zpevněném povrchu vyvine maximální rychlost do 60 kilometrů za hodinu, v terénu je průměrná rychlost asi 40 km/h. Podvozek vozidla je seskládán z pěti párů pojezdových kol o průměru 610 mm, uchycených pomocí torzních tyčí. Pojezdová kola jsou opatřena gumovou bandáží, ozubený hnací pár se nachází vpředu, napínací pár vzadu, přičemž stroj nevyužívá žádné podpůrné kladky horní větve pásu. Pásy jsou největší problém transportéru, protože pokud jsou poškozeny, vozidlo nemůže pokračovat v jízdě a navíc při jejich přetržení se stroj může i převrhnout. Na bocích jsou upevněny ochranné gumové zástěry, ale v bojích ve Vietnamu se velmi často stávalo, že je posádky z vozidel demontovaly. Hlavní výzbroj zde zastupoval kulomet M2HB ráže 12,7 mm se zásobou 2000 nábojů, později (Vietnam) byly na boky přidávány dva zaštitované kulomety ráže 7,62 mm, přitom velkorážní kulomet dostal pancéřovou ochranu ze tří stran. Základní verzi následovaly další varianty s různou výzbrojí, například s protiletadlovými kanony, protitankovými řízenými střelami aj. Transportér je již od základní verze obojživelný, o pohon se starají pásy, posádka před vjezdem do vody zapíná čerpadla a staví na čele korby vlnolam. Vozidlo se ve vodě pohybuje rychlostí asi 5,8 km/h.

Pokračování ve 2. části
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Re: Americký obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od TonyHazard »

Obrněný transportér M113 – pokračování – 2. část

Obrázek

Část druhá : Verze transportéru M113A1

Obrázek
Transportér velitelské verze M577.
Z důvodu zvýšit odolnost vozidla a také ulehčit logistice při zásobování palivem, shodným s tanky, požádalo americké velení společnost FMC o vytvoření varianty transportéru M113 poháněné vznětovým motorem. Také by se snížilo nebezpečí vzniku požáru při zásahu a zvýšil i dojezd vozidla. Armáda ve výběru vhodného motoru doporučila společnosti FMC použít vznětový motor Detroit Diesel 6V53, který původní zážehový motor silně převyšoval svou hmotností. Na kompenzaci hmotnosti měla být k motoru osazena lehčí převodová skříň, než jaká se nacházela v předchozí verzi (TX-200). Společnost tuto situaci řešila použitím prověřené převodovky TX-100, která svou hmotností vyrovnávala váhový rozdíl, avšak armáda měla svou variantu. Ve sporu, kde každá ze stran upřednostňovala svoji verzi, to došla tak daleko, že firma FMC zhotovila prototypové vozidlo s převodovou skříní TX-100 a vyzvala armádu do porovnávacích testů s vozidlem zkompletovaným podle armádní specifikace. Testy daly za pravdu továrnímu prototypu s lehčí a odolnější převodovkou a armáda rozhodnutí komise akceptovala. Nový transportér s označením M113A1 byl do výzbroje armády přijat v říjnu 1963 a sériová výroba byla zahájena začátkem (březen) roku 1964. Jak už bylo uvedeno, nový transportér M113A1 se od předchozí základní verze M113 odlišuje druhem motoru a verzí převodové skříně, ale ovládání bylo téměř shodné. Pokud řidič dodržuje doporučený rozsah rychlostí jízdním podmínkám, přičemž změna rychlostí je v rámci zvoleného rozsahu automatická, je jízda plynulá i ve velice obtížném terénu. Od zahájení výroby v roce 1964 až do jejího ukončení v roce 1979 bylo vyprodukováno 23 576 bojových transportérů této verze. Postupně během čtyř let, v období od roku 1964 do roku 1968 byla na standard této verze pravděpodobně zmodernizována všechna vozidla základní verze M113.

Obrázek Obrázek
< Verze obrněného transportéru M113A1 ACAV.
> Vojáci z 1. pěší divize (mechanizované), vyzbrojení puškami M16A1 nacvičují výsadek z obrněného transportéru M113A1.
Část třetí : Verze transportéru M113A2

Obrázek
Transportér verze M901.
Nejen exportní úspěch, ale i zájem armády o modernější transportér M113 se podepsal na jeho pokračování. První transportéry s novým označením M113A2 začaly opouštět brány továren společnosti FMC Company v červenci 1979. Modifikační změny nebyly nijak enormní, ale zájem zahraničních odběratelů převážně z oblasti Blízkého a Středního východu donutil výrobce přepracovat chlazení motoru. To přispělo jak k prodloužení jeho životnosti, tak k použitím transportéru v oblastech s horkým klimatem, bez nebezpečí jeho přehřívání. Jízdní komfort posádky a výsadku pozvedlo přepracování zavěšení a namontování hydraulických tlumičů na druhý pár pojezdových kol, kde změna v zavěšení protáhla i maximální rychlost transportéru o 5 kilometrů za hodinu. V rámci modernizace transportéru na verzi M113A2 nabídla společnost FMC armádě možnost instalovat palivové nádrže mimo přepravní prostor výsadku, což by velmi snížilo ohrožení posádky a výsadku ohněm a zvýšilo by přepravní oddíl asi o 20 procent. Velení americké armády tuto změnu k lepšímu nevyužilo, naopak izraelská armáda si nakoupená vozidla M113 takto upravit nechala. U následující verze A3 to byl již standard. Varianta M113A2 se vyráběla v období od roku 1979 až poloviny roku 1987.

Obrázek Obrázek
Egyptské obrněné transportéry M113A2.
Část čtvrtá : Verze transportéru M113A3

Obrázek
Vozidlo M58 postavené na konstrukci transportéru M113 se zadýmovacím zařízením M56 SGS.
Poslední sériově vyráběnou verzí transportéru je M113A3, která je také nejrozsáhleji modernizována. Armáda konečně schválila přemístit nádrže na vnějšek vozidla a pro zvýšení bezpečnosti posádky a výsadku byl vnitřek transportéru obložen speciální kevlarovou látkou, snižující roztříštění korby po proražení kumulativním střelivem a snižující rychlost proudu přehřátých plynů ničících vnitřek vozidla. Dále se vylepšení týkalo úchytů k montáži přídavného pancéřování odolného palbě zbraní do ráže 14,5 mm a k montáži zařízení ochraňující před střelami z RPG. Varianta M113A3 byla vyráběna ihned po zastavení výroby předcházející verze A2, tj. od poloviny roku 1987. Modernizace byla prováděna v rámci modernizačního balíčku s označením RISE (Reliability Improvements for Selected Equipment – spolehlivost a zlepšení pro vybrané vybavení). Projekt RISE (i když tak předtím nebyl označován), zvyšující životnost a manévrovací možnosti vozidla, byl vyžadován už v průběhu modernizace strojů na verzi A2. Byly dokonce vytvořeny prototypy či makety zbrojních modulů (například věžových systémů), ale na jejich nedokončení se podepsaly škrty v rozpočtu, a sám projekt dostal zelenou až koncem 80. let.
Modernizační balíček RISE v sobě obsahuje nový motor s turbodmychadlem a novou převodovou skříní, modernější brzdy s posilovači a nový systém řízení, nový generátor se čtyřmi bateriemi a účinnější pancéřovou ochranu s možností uchycení přídavného (popřípadě reaktivního) pancíře. Výkonnější motor dovolil verzi A3 nejen vyšší rychlost po silnici, ale i do svahu a celkové zrychlení. Verze transportéru M113A3 tak mohla být nasazena v první válce v Perském zálivu v roce 1991 po boku vozidel pěchoty M2/M3 Bradley a tanků M1 Abrams. Na druhou stranu dvě třetiny vozidel M113 nasazených v operaci Pouštní bouře byla ve verzi M113A2, a při útoku tanků Abrams, těmto nestačily. Verze M113A3 byla produkována od druhé poloviny roku 1987 až téměř do konce roku 1992. Následně bylo na standard verze A3 zmodernizováno větší množství předcházejících výrobních verzí. Další vozidla verze M113A3 přepracováno na pozorovací verzi FOV (Forvard Observation Vehicle), která byla doplněna moderními systémy digitálního přenosu dat.
Technická data transportéru M113A3 :
> hmotnost : 10,832 t (prázdná), 12,329 t (bojová), 14,031 t (maximální), 10,037 t (letecká přeprava)
> posádka : 2 muži (velitel, řidič) + 11 vojáků výsadku
> rozměry : délka 5296 mm, šířka 2686 mm, výška 2521 mm, světlost 434 mm
> výzbroj : velkorážní kulomet M2HB ráže 12,7 mm (2000 nábojů)
> pohon : vznětový šestiválcový kapalinou chlazený přeplňovaný motor Detroit Diesel 6V53T s výkonem 205 kW (275 HP), obsah 5,2 l, spojený s automatickou převodovou skříní Allison X200-4B
> měrný tlak : 0,60 kg/cm2
> měrný výkon : 20,2 HP / tunu
> obsah nádrží : 360 l (nafta typ DF2)
> rychlost : silnice až 66 km/h, terén až 42 km/h, voda až 5,8 km/h
> dojezd : silnice až 483 km (300 mil)
> pancíř : tloušťka od 12 mm do 38 mm
> překážky : šířka příkopu 1,68 m, kolmá stěna 0,61 m, stoupavost 60 °, boční náklon 40 °, brod (plave)
>jiný zdroj – délka 4860 mm, šířka 2690 mm,


Obrázek Obrázek
Verze amerického transportéru M113A3 v Iráku.

Charakteristické znaky transportéru M113
> krabicový tvar korby s rovnými a vysokými bočními stěnami, s čelní stěnou s náklonem v úhlu 60° s vlnolamem a se svislou zadní stěnou korby.
> průlez řidiče vpředu, na stropě vozidla velitelská věžička vyzbrojená otáčivým kulometem, obdélníková vrata výsadku.
> pět pojezdových kol, bez nosných kladek.
Část pátá : Verze a varianty transportéru M113

Obrázek
Jednoduchá konstrukce obrněného vozidla M113 přímo vybízela k vytvoření mnoha verzí a variant, od transportéru pěchoty k nosičům různých zbraňových systémů nebo dalších zabezpečovacích a speciálních vozidel. Obrněný transportér tak patří k nejrozšířenějším vozidlům druhé poloviny 20. století. I když výroba základního typu začala před padesáti lety, byl mnohokrát modernizován, stále slouží a bude sloužit ještě dlouho v mnoha armádách světa v rozličných verzích. Starší verze byly postupně vyřazovány, v nynější době se pravděpodobně používají uvedené verze : M113A2, M113A3, M106A2, M1064, M1064A3, M548A1, M548A3, M577A2, M577A3, M730A2, M901A1, M981, M1068, M1068A3, M1059 a M1059A3. V průběhu příštích 5-ti až 10-ti let bude většina z těchto systémů přepracována na variantu A3.

Obrázek Obrázek
< Velitelský průzkumný transportér M114.
> Vozidlo M730 GMEC, varianta vybavená vypouštěcím zařízením M48 (M54) Chaparral pro raketové střely AIM-9 Sidewinder, na konstrukci vozidla M548.

VERZE A VARIANTY VOZIDLA M113
SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ
T113 : první prototyp s hliníkovým pancéřováním a vzduchem chlazenými motory.
T117 : druhý prototyp s ocelovým pancéřováním a kapalinou chlazenými motory.
T113E1 : prototyp T113 s odstraněnými nedostatky, hliníkovou korbou a s civilními motory společnosti Chrysler A710B (armádní označení 75M) a s převodovou skříní Allison TX-200.
T113E2 : předchozí prototypové vozidlo T113E1 vylepšené mimo jiné o nový diferenciál, ale se vznětovým motorem. Z tohoto prototypu vznikla později, v roce 1963 modifikovaná verze M113A1.
T117E1 : prototyp T117 s odstraněnými nedostatky, s ocelovou korbou a s civilními motory společnosti Chrysler A710B (75M) a s převodovou skříní Allison TX-200.
T117E2 : předchozí prototypové vozidlo T117E1 vylepšené mimo jiné o nový diferenciál, ale se vznětovým motorem.
T249 Vigilante : prototyp samohybného vozidla osazená protiletadlovým kanonem ráže 37 mm, sériová výroba nebyla zahájena.
XM113 : zkušební předsériová vozidla v počtu tří strojů, pravděpodobně označená jako XM113E3E1, XM113E3E2, XM113E3E3.
XM45E1: prototyp lehce obrněného vozidla, postaveného na základě nákladního stroje M548 určeného pro opravy a doplňování plamenometných vozidel M132.
M113 : základní sériově vyráběná verze.
M113A1 : sériově vyráběná verze se vznětovým motorem Detroit Diesel 6V53.
M113A2 : modernizovaná varianta s lepším chlazením motoru a větším přepravním prostorem.
M113 ACAV, M113A1 ACAV : standardní transportér verze M113 a M113A1 s upravenou a doplněnou výzbrojí v období vietnamského konfliktu.
M113A3 : modernizovaná varianta transportéru M113A2.
M113A3 RISE : poslední rozsáhlá modernizace, s vylepšením pohonným systémem, vnějšími palivovými nádržemi, modernějším brzdným systémem a dalšími vylepšeními. (například úchyty k montáži přídavného pancéřování).
M113A3 FOV : transportér M113A3 přestavěný na pozorovací vozidlo vybavené moderními systémy digitálního přenosu dat.
M113A4 : úprava starší verze prodloužením korby o 863 mm a přidáním šestého páru pojezdových kol.
T114 : prototyp lehkého průzkumného vozidla.
M114 : průzkumná a velitelská verze postavená společností FMC v základě vycházejícího z vozidla M113A1. Vozidlo je výrazně kratší, pouze se čtyřmi páry pojezdových kol a motorem nacházejícím se v zadní části korby. Vozidlo s továrním označením M113-1/2 obdrželo název M114, stroje vyvezené do Kanady a Nizozemí byly pojmenovány Lynx.
M114A1 : modernější verze vozidla M114 s dálkově ovládaným kulometem.
M114A2 : poslední modernizace průzkumného vozidla M114 (označena také jako M114A1E1).
XM106 : prototyp nosiče minometu ráže 107 mm, jehož první tovární označení bylo T257E1.
M106 : vozidlo postavené na konstrukci M113, upravené jako nosič minometu M30 ráže 107 mm. Palba byla vedena přes velký kruhový otvor v zadní části korby, opatřený poklopem.
M106A1 : vozidlo M106 s dieselovým motorem.
M106A2 : vozidlo M106A1 vylepšené podle verze M113A2.
M125 : vozidlo postavené na konstrukci M113, upravené jako nosič minometu M29 ráže 81 mm. Korba upravená podobně jako u verze M106.
M132 : transportér M113 vyzbrojený plamenometem M10 který je umístěný ve speciální věžičce na místě kopule velitele. Jako doplňující výzbroj je zde kulomet M73 ráže 7,62 mm. Nádrže se zápalnou směsí jsou uloženy v ve středu a zadní části korby.
M132A1 : modifikovaná M113A1s spíše než M113s.
M157A2 SGS : vozidlo s generátory kouře postavené na podvozku M113A2.
M163 VADS : samohybný protiletadlový šestihlavňový kanón M61 ráže 20 mm, určený ke společné činnosti se samohybnými rampami M730 Chaparral.
M163A1 : modernější verze M163 zavedená do služby v roce 1980.
M163A2 PIVADS : vylepšená varianta vozidla M163A1, přijatá do výzbroje v roce 1984.
M474 TEL : (Transporter Erector Launcher) samohybný nosič jaderných raket Pershing 1.
XM546 : prototyp samohybného nosiče odpalovacího zařízení MIM-46 Mauler pro rakety země-vzduch.
XM546E1 : projekt předchozí verze XM546 s delší korbou a šesti páry pojezdových kol.
XM548 : prototyp pásového nákladního vozidla vycházející z transportéru M113, kvůli zvýšené hmotnosti neprošel testy.
XM548E1 : úspěšný prototyp, zařazený do výzbroje armády 1965 pod označením M548. Na základě shodného prototypu vznikl samohybný nosič odpalovacího zařízení MIM-72 Chaparral, později přeznačený na XM730.
M548 CC: nákladní transportér o užitečné nosnosti 6 tun, vyráběný od roku 1965.
M548A1 CC : nákladní transportér modifikovaný podle verze M113A1.
M548A3 CC : modifikovaný nákladní transportér používaný v současnosti, vyráběný na základě verze M113A3.
M577 CPC : velitelské vozidlo s využitím korby transportéru M113 vyráběné počátkem roku 1962.
M577A1 CPC : velitelské vozidlo, modifikace jako u M113A1
M577A2 CPC : velitelské vozidlo s vylepšením jako u verze M113A2
M577A3 CPC : velitelské vozidlo s vylepšením jako u verze M113A3
XM577A4 : projekt velitelského vozidla s prodlouženou korbou a šesti páry pojezdových kol, což navyšuje užitečný prostor.
M577 AMEV : obrněné sanitní vozidlo na převoz raněných z první linie (Bývá označen také jako M113 AMEV).
M578 : lehké vyprošťovací vozidlo určené pouze na vyproštění a odtah lehčích verzí vozidel (M458, M577) osazené jen navijákem a pomůckami pro vyproštění.
M579 : servisní vozidlo postavené na základě M548. Na korbě byl umístěn zvedák (jeřáb), stroj však nebyl přijat do výzbroje americké armády.
M667 CGME(L) : samohybný nosič odpalovacího zařízení MGM-52 raket Lance. Označení CGME(L) znamená Carrier Guided Missile Equipment (Lance). Vozidlo vzniklo na základě vozidla M113.
M688 CGM(L) : vozidlo postavené na základě M548, slouží jako přepravce (muniční vozidlo) raket Lance k vozidlu M667.
XM696 : prototyp vyprošťovacího vozidla na konstrukci M548. Sériově asi nevyráběno.
M727 GMC(H) : samohybný nosič odpalovacího zařízení MIM-23 raket země-vzduch Hawk.
XM730 : prototyp samohybného nosiče odpalovacího zařízení (MIM-72) systému M54. Dřívější označení bylo XM548E1. Celý systém je známý také jako M48 Chaparral..
M730 GMEC : varianta vybavená vypouštěcím zařízením M48 Chaparral pro raketové střely AIM-9 Sidewinder, na konstrukci vozidla M548.
M730A1 GMEC : vozidlo M730 vylepšeno podle standardu M113A2 (střely MIM-72C).
M730A2 GMEC : vozidlo M730A1 vylepšeno podle standardu M113A3 RISE (střely MIM-72F).
XM741 : prototyp muničního vozidla pro vozidlo M163 Vulcan
M741 : muniční vozidlo pro protiletadlový systém M163 Vulcan.
M752 : vylepšená verze samohybného nosiče M667 odpalovacího zařízení MGM-52 raket Lance.
XM806 / XM806E1 : prototypy obrněného vyprošťovacího vozidla. Varianta E1 měla už naviják v zadním prostoru.
M806 : servisní a vyprošťovací vozidlo vybavené vnitřním navijákem a dvěma sklopnými podpěrami uchycenými na zadní části korby.
M901 ITV : transportér M113 vybavený dvojitou výsuvnou rampou M220A1 pro protitankové řízené střely TOW.
M901A1 ITV : transportér M113 vybavený dvojitou výsuvnou rampou M220A2 pro protitankové řízené střely TOW-2.
M901A2 ITV : varianta s neznámými rozdíly, pravděpodobně modernizovaná na standard M113A2.
M901A3 ITV : varianta modernizovaná na standard M113A3.
M981 FISTV : vozidlo řízení dělostřelecké palby vybavené pozorovacími a vyhodnocovacími přístroji, záměrně navržené tak, aby se podobalo vozidlu M901.
M1015 TEWC : vozidlo pro elektronický boj (Tracked Electronic Warfare Carrier).
M58 SGC : vozidlo postavené na základě M113 s upravenou korbou na které jsou umístěny dva generátory M56 SGS (Smoke Generator Set) na vytvoření kouřové clony. Generátory se nachází na zadní části a jsou schopné po dobu 90 minut vytvořit opticky neprostupnou clonu nebo po dobu 30 minut vytvořit neprostupnou clonu pro infračervený osvit.
M1059 SGC : vozidlo s generátory kouřové clony M157 SGS na základě verze M113A2.
M1059A3 SGC : vozidlo M1059 modernizované na standard M113A3 s modernějšími generátory kouře M157A2.
M1064 : samohybný nosič, který je vybaven minometem M121 ráže 120 mm, nahrazující vozidlo M106.
M1064A3 : verze samohybného minometu M1064 ráže 120 mm upravená na standard verze A3.
M1068 SICPS : spojovací a operační velitelské vozidlo, jde o modernější verzi vozidla M577. Je mimo jiné vybaveno desetimetrovým stožárem a generátorem APU s výkonem 5 kW.
XM1108 : prototyp univerzálního vozidla.

Obrázek Obrázek
< Vozidlo M163 Vulcan s protiletadlovým šestihlavňovým kanónem M61 ráže 20 mm.
> Sanitní verze transportéru M113 AMEV, bývá označována také jako M577 AMEV.

Projekt MICV-65
V roce 1960 americká armáda rozjela projekt MICV-65 (bojové vozidlo pěchoty roku 1965). Do projektu se zapojilo více zbrojařských společností. Zde jsou některé návrhy a prototypy.
XM701 : společnost PCF ( Pacific Car and Foundry) přišla s vozidlem vycházejícím z vozidel M109 a M110.
XM723 : vozidlo od společnost FMC Corporation bylo předchůdcem prototypu XM2, ze kterého bylo později vyvinuto vozidlo Bradley.
XM734 : bylo experimentální vozidlo M113 se dvěma kanony umístěných na bocích.
XM765 : prototyp na základě vozidla M113A1 se zadním a bočním šikmým pancéřováním, se čtyřmi bočními střílnami. Kulomet Browning M2 opatřen ochrannými štíty a vozidlo vrhači dýmových granátů. Pancéřování bylo ocelové, proto vozidlo nebylo přijato pro svoji vyšší hmotnost do výzbroje (nemožnost letecké přepravy).
XM800 : prototypy průzkumných vozidel od společností Lockheed a FMC.

Obrázek Obrázek
< Poslední verze samohybného minometu s označením M1064, s minometem ráže 120 mm.
> Samohybný nosič M901 s protitankovými střelami TOW.

Nové projekty vozidel
Plánované projekty a prototypy s využitím vozidla M113.
M113A4 MTVL : prototyp bojového vozidla s korbou delší o 863 mm, šesti páry pojezdových kol a novou střeleckou věžičkou s výkonnou výzbrojí. vznikl prodloužením standardního M113A3 o 863 mm a přidáním šestého páru pojezdového kola. Na vozidle se má nacházet střelecká věžička s výkonnou výzbrojí.
M113A4 IFVL : lehké bojové vozidlo pěchoty vychází z prototypového vozidla M113A4 MTVL se střeleckou věžičkou vybavenou stabilizovaným kanonem ráže 25 mm se spřaženým kulometem ráže 7,62 mm.
M113A4 AMEV : jmenované vozidlo by mělo splňovat požadavky na poskytnutí první pomoci a převozu raněných z bojiště 21. století a zajistit standardní péči podobně jako v jiných moderních vozidlech a prostředcích.
M113A4 ESV : univerzální vozidlo s sobě kombinuje vyprošťovací a ženijní speciál pro pomoc při útočné a obranné činnosti vojsk.
M113A4 HAZMAT : je ženijní speciál pro vyprošťování nebezpečných materiálů. Na vozidlo je možné upevnit lehké radlice, zemní vrták a hydraulický zvedák. Vozidlo bylo vyvinuto s pomocí NASA.

Pokračování ve 3. části
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Re: Americký obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od TonyHazard »

Obrněný transportér M113 – pokračování – 3. část

Verze a varianty transportéru M113 u cizích armád

Obrázek
Australská verze transportéru M113A1 FSV "Scorpion".
NĚMECKO
Německá armáda z důvodu zastavení plánovaného možného útoku sovětských tankových a mechanizovaných svazů držela prvenství mezi nejpočetnějšími armádami západní Evropy ve společenství NATO, co se vozidel týká. Jen vozidel typové řady M113 měla kolem 4000 strojů, které označila podle svého. Podle modernizačního programu NDV-2 došlo u vozidel k výměně původních motorů za MTU, dále vozidla dostala nové řízení a brzdy. U výzbroje je změna v hlavní zbrani, kde kulomet M2HB ráže 12,7 mm nahradil kulomet Rheinmetall MG3 a vozidla dostala na přední část stroje osm vrhačů dýmových granátů ráže 76 mm. Anglické označení APC (obrněný transportér pěchoty) znamená v němčině MTW – Mannschaftstransportwagen.
M113 G : základní verze M113.
M113A1 G : modernizovaná verze M113A1.
M113A2 GE : označení zmodernizovaných starších verzí M113 a M113A1 na standard verze A2.
M113A2 EFT GE A0 : verze M113A2 s vnějšími nádržemi a novou radiostanicí SEM-80/90.
Fahrschulpanzer : výcviková verze.
FlgLtPz (Fliegerleitpanzer) : vozidlo kontroly a ochrany vzdušného prostoru.
RiFuMuxPz (Trägerfahrzeug Richtfunk Multiplex) : radarové zaměřovací vozidlo.
SchrFuTrpPz VHF-HF (Schreibfunktrupppanzer) : spojovací vozidlo.
TrFzRechnVbuArt (Trägerfahrzeug Rechner-Verbund Artillerie) : vozidlo řízení dělostřelecké palby.
FüFlSt (Führungs-Feuerleitstelle) : vozidlo řízení dělostřelecké palby pro samohybné houfnice PZH 2000.
BeobPzArt (Beobachtungspanzer Artillerie) : dělostřelecké pozorovací vozidlo se zvýšenou korbou a pozorovacím zařízením PERI D-11 periskop.
FltPzArt (Feuerleitpanzer Artillerie) : vozidlo řízení dělostřelecké palby.
FltPzMrs (Feuerleitpanzermörser) : zabezpečovací vozidlo pro minometné jednotky.
FüFuPz (Führungs-und Funkpanzer) : mobilní velitelské stanoviště.
KrKw (Krankenwagen) : obrněné sanitní vozidlo
PzMrs (Panzermörser) : samohybný nosič minometu Tampella ráže 120 mm (palebný průměr 63 granátů)
TrFz ABRA (Trägerfahrzeug) : radarové vozidlo s přehledovým radarem DR-PC1 RATAC.
TrFz Green Archer (Trägerfahrzeug) : vozidlo s dělostřeleckým radarem Archer.
Waran : nové vozidlo se shodným vylepšením podle NDV-2, ale s prodlouženou korbou, vylepšeným zavěšením a šesti páry pojezdových kol.

Obrázek Obrázek
Německé samohybné minomety PzMrs (Panzermörser).

Obrázek Obrázek
Vozidla M113 ve službě německé armády při ukázce.

ITÁLIE
Arisgator : licenční výroba základní verze M113.
VCC-1 : licenční vozidlo vyrobené společností OM (Oto Melar). Stroj vychází z prototypu XM765 se zadním a bočním šikmým pancéřováním a čtyřmi bočními střílnami. Kulomet Browning M2 opatřen ochrannými štíty a vozidlo vrhači dýmových granátů. Vozidlo je určeno na převoz sedmičlenného výsadku. Výroba se odhaduje na 600 až 800 strojů.
VCC-2 : vylepšená verze VCC-1, bez zadního šikmého pancíře, počet osob výsadku se zvýšil na 11 vojáků. Výroba se odhaduje mezi 1100 až 1300 stroji.
M113 CESV : (Combat Engineer Squad Vehicle) prototyp vozidla téměř shodný s typem MTVL (projekt bojového vozidla pěchoty).
SIDAM 25 : samohybný protiletadlový systém na způsob vozidla M163 VADS vyzbrojený pravděpodobně čtyřmi kanóny ráže 20 mm.
VTC-9 : nezjištěna verze a funkce vozidla.

Obrázek Obrázek
Transportéry M113 patřící dánské armádě.

NORSKO
NM135 (Stormpanservogn) : norská verze M113A1 s rychlopalným automatickým kanonem Rheinmetall Rh 202 ráže 20 mm umístěným ve střelecké věžičce Hägglunds se spřaženým kulometem ráže 7,62 mm. Kadence kanonu ráže 20 mm je asi 900 ran / min.
NM135F1 : modifikovaná verze NM135 s protistřepinovou (speciální kevlarová látka) úpravou vnitřku vozidla.
NM142 (Rakettpanserjager) : verze M113A2 se střeleckou věžičkou norské výroby (firma Kvaerner Eureka) s jedním odpalovacím zařízením protitankových řízených střel TOW-2 na každé straně věžičky. Vozidlo má na střeše korby navíc průlez s poklopem pro velitele. Jako sekundární zbraň má vozidlo kulomet Rheinmetall MG3.
NM142F1 : modifikovaná verze NM142 s protistřepinovou (kevlar) úpravou vnitřku vozidla.
NM194 (Ildlederpanservogn, luftvern) : verze M113A2 protivzdušné obrany.
NM195 (Luftvernpanservogn) : verze M113A2 s protiletadlovým systémem RBS-70
NM196 (Hjelpeplasspanservogn) : sanitní verze na základě vozidla M577A2.
NM196F1 : modifikovaná verze NM196 s protistřepinovou (kevlar) úpravou vnitřku vozidla.
NM197 (Replagspanservogn) : servisní vozidlo na základě M113A2.
NM198 (Kommandopanservogn) : velitelské vozidlo M577A2.
NM198F1 : modifikovaná verze NM198 s protistřepinovou (kevlar) úpravou vnitřku vozidla.
NM199 (Transportpanservogn) : nákladní vozidlo verze M548A1.
NM200 (Ambulansepanservogn) : obrněná sanitní verze vycházející z verze M113A2.
NM200F1 : modifikovaná verze NM200 s protistřepinovou (kevlar) úpravou vnitřku vozidla.
NM201 (Ildlederpanservogn, artilleri) : verze vozidla M113A2 sloužící jako dělostřelecká pozorovatelna. Výbava se skládá ze systému sledování VINTAQS na 2 m stožáru (termokamera, VingRange laserový zaměřovač, VingEye CCD-kamera a GPS).
NM201F1 : modifikovaná verze NM201 s protistřepinovou (kevlar) úpravou vnitřku vozidla.
NM202 (Ledelsespanservogn) : velitelsko-štábní vozidlo verze M113A2.
NM202F1 : modifikovaná verze NM202 s protistřepinovou (kevlar) úpravou vnitřku vozidla.
NM203 (Bombekaster KO panservogn) : samohybný nosič minometu (ráže blíže neurčena)
NM204 (Bombekasterpanservogn 81mm) : samohybný nosič minometu ráže 81 mm vycházející z verze M125A2.
NM205 (Stormingeniørpanservogn) : upravené vozidlo M113A2 pro ženijní použití, na které je možné upevnit odminovací válce nebo radlici.
NM205F1 : modifikovaná verze NM205 s protistřepinovou (kevlar) úpravou vnitřku vozidla.
NM205F3 : modifikovaná verze NM205 s protistřepinovou (kevlar) úpravou vnitřku vozidla s dodatečným pancéřováním a novým motorem.
NM209 (Panservogn, personál) : starší verze (M113, M113A1) modifikované na standard M113A2.
NM216 (TADKOM-knutepunktvogn) : velitelské spojovací vozidlo.

Obrázek Obrázek
< Transportér M113 dánské armády.
> Další vývojová varianta M113, norské vozidlo NM135, vyzbrojené automatickým kanonem ráže 20 mm.

ŠVÝCARSKO
Schützenpanzer 63 : švýcarské označení pro verzi M113A1.
Schützenpanzer 63/73 : verze SPZ 63 se střeleckou věžičkou Hägglunds osazenou kanónem Kan 48/78 ráže 20 mm.
Schützenpanzer 63/89 : verze SPZ 63/73 vylepšená modernizačním balíčkem RISE. Vozidlo je navíc osazeno dodatečným pancéřováním a vrhači dýmových granátů ráže 76 mm.
Kommando Schützenpanzer 63 : velitelské vozidlo verze SPZ 63 s kulometem ráže 12,7 mm.
Kommando Schützenpanzer 63/89 : velitelské vozidlo verze SPZ 63/89 se střeleckou věžičkou osazenou kanonem ráže 20 mm.
Kranpanzer 63 : servisní vozidlo postavené na základě prototypu M579.
Feuerleitpanzer 63 : vozidlo řízení palby pro mobilní dělostřelecké jednotky.
Feuerleitpanzer 63/98 : modernizovaná verze Feuerleitpanzer 63 se systémem INTAFF (Integriertes Artillerie Führungs-und Feuerleitsystem).
Geniepanzer 63 : verze SPZ 63 vybavená lehkou dozerovou radlicí.
Minenwerferpanzer 64 : samohybný nosič minometu podle verze M106A1. Švýcarská armáda je na rozdíl od americké verze (vyzbrojené minometem ráže 107 mm) vyzbrojila minometem Thompson Brandt ráže 81 mm.
Minenwerferpanzer 64/91 : modernizovaná verze s minometem Thompson Brandt ráže 120 mm.
Minenräumpanzer 63/00 : odminovací vozidlo postavené na základě vozidla verze SPZ 63/89 s možností uchycení lehkého odminovacího pluhu. Střelecká věžička byla odstraněna a nahrazena pancéřovým stanovištěm pro obsluhu.
Übermittlungspanzer 63 : velitelské spojovací vozidlo.

Obrázek Obrázek
< Schützenpanzer 63/89 je verze transportéru M113A1.
> Transportér M113 ve službách mírových sil KFOR.

BELGIE
Belgická armáda mimo dovezených vozidel verze M113A1 koupila i licenci na výrobu verze M113A2. Celkově sloužilo v belgických jednotkách na 252 vozidel různých verzí a variant.
M113A1-B-ATK : základní verze vozidla s kulometem M2HB ráže 12,7 mm. Verze již neslouží, většina byla zmodernizována nebo nahrazena.
M113A1-B-AMB : sanitní verze pro převoz raněných, přepravní prostor upraven pro 4 ležící a 8 sedících. Vozidlo je neozbrojeno, pouze vybaveno šesti vrhači dýmových granátů ráže 76 mm.
M113A1-B-CP : velitelské vozidlo vzniklé úpravou základní verze (na rozdíl od americké varianty, korba nezvýšena).
M113A1-B-ENG : ženijní verze, část vozidel dodáno s hydraulicky ovládanou lehkou radlicí.
M113A1-B-TRG : výcvikové vozidlo upravené pro výcvik nových posádek.
M113A1-B-MIL : samohybný nosič protitankových řízených střel MILAN, doplněný o dva minomety Lyran ráže 71mm. Všech 56 vyrobených vozidel bylo později přestavěno na dělostřelecké pozorovatelny pro řízení palby (M113A1-B-VW).
M113A1-B-MOR : původní verze sloužila jako nosič minometu M30 ráže 71 mm, ale všech 35 vozidel bylo přestavěno na tahač minometu Thompson-Brandt MO-120-RT ráže 120 mm.
M113A1-B-MT : servisní vozidlo.
M113A1-B-MTC : modifikované servisní vozidlo s hydraulickým jeřábem HIAB.
M113A1-B-REC : vyprošťovací vozidlo s výkonným navijákem v zadní části korby (M806)
M113A1-B-SCB : vozidlo se sledovacím radarem EL/M-2130A.
M113A1-B-TACP : vylepšené velitelské vozidlo pro zvláštní mise TACP.
M113A1-B-VW : vozidlo pro řízení dělostřelecké palby. Vozidla vznikla přestavbou bývalých vozidel M113A1-B-MIL. Vozidlo je vyzbrojeno kulometem ráže 12,7 mm a velitelská věžička byla osazena laserovým dálkoměrem MLR-N61.

Obrázek Obrázek
< Norské modifikované obrněné transportéry M113A1 vybavené jednomístnou střeleckou věžičkou Hägglunds vyzbrojenou automatickým kanonem Rheinmetall MK Rh 202 ráže 20 mm.
> Australský transportér M113 vyjíždí z nákladového prostoru dopravního letadla C130. Možnost letecké přepravy byla jedním z hlavních požadavků armády při vývoji vozidla.

KANADA
M113A2 TUA (TOW Under Armour) : kanadská verze nosiče protitankových řízených střel TOW-2, téměř shodná s norským vozidlem NM142, odlišující se vnější palivovou nádrží.
M113A2 EVSEV (Engineering Variant Specially Equipped Vehicle) : ženijní vozidlo vzniklé úpravou vozidla M113A2, vybavené radlicí na čele korby a dalšími pomůckami (například hydraulickým šnekem).
M113A2 Mk1 DAAREOD (Damaged Airfield Reconnaissance Explosive Ordnance Disposal) : vozidlo pro vyhledávání a ničení výbušných zařízení.
M113A2MRT / IS MRT : (Mobile Repair Team) servisní vozidla.
M113 APCLE (APC Life Extension) : podle modernizačního programu APCLE bude 341 kanadských vozidel starších verzí M113 zmodernizováno, 183 vozidel by mělo být přestavěno na bojová vozidla pěchoty (MTVL). Změny zahrnují výkonnější motory, modernější podvozek sestavený ze šesti párů pojezdových kol, uchycení na dodatečné ocelové pancéřování a ocelové klece (proti RPG). Na prodloužené korbě (o 863 mm) by měla být usazena nová střelecká věžička nebo modul Cadillac- Gage1.
M113A2 ADATS (Air Defense Anti-Tank System) : samohybný nosič raket země-vzduch vyvinutý ve spolupráci společností Lockheed Martin a Oerlikon Contraves. Na upravenou korbu vozidla M113A2 je namontován protiletadlový systém obnášející 8 raket a naváděcí radar s dosahem 25 km. První vozidla kanadská armáda dostala pravděpodobně v roce 1988 a asi jediná je používá i v nynější době.
Lynx : průzkumné a velitelské vozidlo postavené na základě amerického vozidla M114. Vozidlo má výrazně kratší korbu, pouze čtyři páry pojezdových kol a motor uložený v zadní části korby. Vozidlo stavěla společnost FMC pod továrním označením M113-1/2.
M113A2 ROFCS : nezjištěna verze a funkce vozidla.

Obrázek Obrázek
< Australské vozidlo verze M113AS4
> Australské vozidlo M113 MRV.

AUSTRÁLIE
Transportéry vyrobené pro australskou armádu dostaly v označení verzí příponu „AS“, což bylo v kódu NATO označení pro Austrálii. Z názvu modernizovaných verzí ale vypadlo „A“, takže označení například třetí varianty M113A3 vypadalo takto – M113AS3.
Australská armáda dodané transportéry ještě dále upravovala. Například vozidlo verze M113A1 dostalo velké prachové filtry větrání přepravního prostoru, dodatečné pancéřování podlahy korby o váze 600 kg, montáž věžičky T50 Cadillac Gage s kulomety ráže 12,7 a 7,62 mm.
M113A1 FSV (Fire Support Vehicle) : Vozidlo palebné podpory bylo upraveno doplněním střeleckou věžičkou z vozidla Alvis Saladin, která byla vyzbrojena kanonem ráže 76 mm se spřaženým kulometem ráže 7,62 mm a dalším kulometem ráže 7,62 mm. Tato vozidla byla brána jako prozatímní řešení a později byla nahrazována vozidlem M113A1 MRV.
M113 Fitter : obrněné servisní vozidlo bylo postaveno úpravou základní verze M113, kde mimo jiné, byl na střeše korby umístěn jeřáb HIAB (Hydrauliska Industri AB).
M113A1 LRV (Light Reconnaissance Vehicle) : na tuto verzi bylo pro první nutnou potřebu jednotek nasazených do Vietnamu upraveno asi 150 standardních vozidel M113A1. Část vozidel dostala velitelskou věžičku Model 74C, ostatní stroje dostaly střeleckou věžičku T50 osazenou kulometem M2 ráže 12,7 mm se spřaženým kulometem ráže 7,62 mm. Mechanizované jednotky armády Nového Zélandu jmenovanou variantu M113 používaly až do roku 2005.
M113A1 MRV (Medium Reconnaissance Vehicle) : střední průzkumné vozidlo výbavou téměř shodné s vozidlem M113A1 FSV, ale zde na korbu vozidla byla přidána věž z tanku FV101 Scorpion. Tímto vozidlem australská armáda nahradila vozidlo palebné podpory M113A1 FSV.
M113AS1 : australské označení verze M113A1.
M113AS3 : výrazně modernizované transportéry M113 s využitím modernizačního balíčku RISE.
M113AS4 : starší verze vozidel M113, modernizovány jako AS3, ale zde byla navíc prodloužena korba (asi 860 mm), přidán šestý pár pojezdových kol a nová jednomístná střelecká věžička (Tenix) s velkorážním kulometem.

Obrázek Obrázek
< Australská verze transportéru M113A1 FSV.
> Jeden z asi 6000 transportérů M113 izraelské armády, testovací varianta má dvojmístnou střeleckou věžičku osazenou automatickým kanonem ráže 60 mm.

IZRAEL
Bardehlas : izraelské označení pro základní verzi M113, jmenované označení se používalo velmi málo, spíše byl používán název Nagmash (obrněný transportér).
Zelda : modernizovaná verze (asi M113A1), doplněná dodatečným pancéřováním Toga, což byly rámové děrované plechy na čele a po stranách korby. Vozidla dostala také nové radiostanice a pomocný generátor. Verze byla také označována jako Nagmash pikud.
Zelda 2 : vylepšené vozidlo Zelda, doplněné o reaktivní pancíř čela a boků korby. Dále byly instalovány pancéřové štíty na průlezech ve střeše korby. Verze byla zavedena v roce 1990, ale protože se silně navýšená hmotnost nepříznivě odrazila na pohyblivosti a spolehlivosti, vozidla byla odvolána ze služby (část vozidel bylo pravděpodobně upraveno zpět na původní variantu).
Nagman : vozidla M113 vybavená dodatečným pancéřováním Toga, navíc vozidla dostala šestihranné nástavby kolem velitelského průlezu a zaštítění zadního střešního poklopu.
Kasman (Kesem ha-Mangina - kouzlo hudby) : verze M113 upravená pro boj ve městech, mimo dalších úprav na vozidlo bylo instalováno pancéřování Toga a průlezy ve střeše korby byly obloženy pancéřovými deskami.
Kasman Magen (Kasman Meshupar) : modifikovaná městská varianta Kasman s další úpravou korby a vnějšími palivovými nádržemi.
Giraf : izraelská varianta nosiče protitankových řízených střel M901 ITV. (střely TOW)
Hovet (Chovet) : izraelské označení pro samohybný protiletadlový šestihlavňový kanón ráže 20 mm M163 VAD.
Machbet : vylepšená verze vozidla Hoved (M163 VAD). Mimo rotační kanon M61 Vulcan ráže 20 mm, vozidlo vezlo ještě čtyři odpalovací zařízení raket země-vzduch FIM-92 Stinger.
Hatap (Chatap) : servisní vozidlo téměř shodné s M579, ale s tím rozdílem, že převáželo náhradní díly vozidel, ke kterým bylo momentálně přiděleno.
Mugaf : izraelské označení velitelského vozidla M577 CPC.
Alfa : izraelské označení neobrněného nákladního vozidla M548.
Shilem : izraelská varianta vozidla pro řízení dělostřelecké palby M981 FISTV s radarem EL-M-2310.
Keshet : izraelská verze samohybného nosiče minometu ráže 120 mm.
Dále izraelská armáda upravila transportéry M113 jako obrněné sanitní vozidla, a základě vozidel M113 vzniklo v Izraeli několik prototypů :
> prototyp lehkého vozidla s ochranným systémem L-VAS
> prototyp vozidla pro boj ve městech.
> prototyp vozidla se střeleckou věžičkou vyzbrojenou kanonem ráže 60 mm.

Obrázek Obrázek
< Rozsáhle modernizované vozidlo M113 s reaktivním pancéřováním patřící jednotkám izraelské armády.
> Pohled do přepravního prostoru vozidla M113.

FILIPÍNY
Filipínská armáda vyzbrojila část svých vozidel M113 věží z tanku FV101 Skorpion s kanonem ráže 76 mm a používala je jako vozidla palebné podpory (FSV).

SINGAPUR
M113A2 Ultra IFV : singapurská armáda část svých vozidel M113A1 zmodernizovala na verzi A2 a osadila je věžičkou s dvojicí kanonů ráže 40 mm. Další vozidla dostala dva automatické kanony M242 Bushmaster ráže 25 mm a navíc bylo na vozidla instalováno přídavné pancéřování.
M113A2 Ultra Igla : shodné vozidlo s předchozím typem, ale veze si navíc čtveřici raket země-vzduch Igla. Vozidlo je vybaveno novým protipožárním systémem a novým radarem a systémem řízení a navádění střel.

EGYPT
M113 EIFV : egyptská armáda modernizovala starší verze M113 vylepšením podvozku, výkonnějším motorem, silnějším pancířem a osazením střeleckou věžičkou z vozidla M2 Bradley. Silnější pancíř odolává palbě zbraní do ráže 23 mm, a i když změny zvýšily hmotnost o 950 kg, výkonnější motor a úpravy podvozku nesnížily mobilitu a obojživelnost vozidla.

TCHAJ-WAN
CM-21 : označení tchajwanských vozidel M113, i když je tvar, velikost a výkon shodný s původním vozidlem M113, tchajwanská armáda provedla na stroji určitá vylepšení.

JIŽNÍ VIETNAM
M113M8 : tato verze vznikla z důvodu nutné potřeby vyzbrojit transportéry M113 silnější výzbrojí a tak byla na malou část vozidel instalována věž ze zastaralého obrněného vozidla M8 Greyhound s kanonem M6 ráže 37 mm se spřaženým kulometem M1919 ráže 7,62 mm.

VELKÁ BRITÁNIE
M113 Rapier : samohybný nosič čtyř raket země-vzduch a s naváděcím radarem.

Obrázek Obrázek
< Vozidlo vozidlo pěchoty M113 Al-Hamza
> Vozidlo M113 Talha (Al-Talha)

PÁKISTÁN
Obrněný transportér Talha (APC) vychází vývojově z amerického transportéru M113A2, vývoj probíhal v době od roku 1998 do roku 2002. Prototyp byl vystaven na výzbrojním veletrhu IDEAS v roce 2002 v Karáčí, kde byl nabízen pro export. K vývoji byla pákistánská armáda donucena americkou sankcí a pozastavením licenční výroby. Výrobu dostala na starost společnost Heavy Industries Taxila.
Vozidlo Talha je shodný s americkým transportérem M113, s rozdílem umístění motoru a stanoviště řidiče. Je to plně obojživelné vozidlo vyzbrojené velkorážným kulometem ráže 12,7 mm. Na vozidlo je možné upevnit nejen přídavné pancéřování, ale i přídavné nádrže, což zvyšuje jeho bojeschopnost. Pákistánská armáda plánuje výrobu asi 2000 vozidel různých variant, se službou od roku 2010. V listopadu 2004 si u výrobce objednal 44 vozidel irácký zástupce armády.
Technická data obrněného transportéru Talha :
> hmotnost : bojová 12,5 t, pohotovostní 10,9 t
> posádka 2 muži +11 výsadek
> rozměry : délka 5550 mm, šířka 2540 mm, výška 2590 mm
> výzbroj : kulomet ráže 12,7 mm
> pohon : Detroit Diesel 6V35T nebo UTD-20 o výkonu 275 / 330 hp
> rychlost : silnice až 70 km/h, voda 5 km/h
> dojezd : 428 km


Obrázek Obrázek
< Logistické vozidlo M113 Al-Qaswa.
> Transportér pěchoty Saad.

Vyráběné verze :
Vozidla s 5 páry pojezdových kol.
M113 Talha : základní varianta transportéru
M113 Maaz : vozidlo vycházející z Talhy, vyzbrojené protitankovou odpalovací jednotkou Baktar-Shikan
M113 Mouz : základní vozidlo vyzbrojené raketami země-vzduch RBS 70.
M113 Sakb : velitelská verze transportéru s rozšířenou spojovací technikou.
M113 Al-Hamza : bojové vozidlo pěchoty na konstrukci Talhy.
Vozidla se 6 páry pojezdových kol.
M113 Saad : obrněný transportér s delší korbou.
M113 Al-Hadeed : obrněné servisní vozidlo určené pro opravy a vyproštění vozidel. Na korbě je nainstalován jeřáb, v korbě pak naviják k tahu poškozených vozidel. Tříčlenná posádka má k dispozici soustruh, svařovací zařízení, nabíječku a další pomůcky k odtahu a opravě.
Al-Qaswa : vozidlo logistiky. Slouží k přepravě pohonných hmot, munice a dalšího materiálu. Vozidlo lze lehce upravit jako mobilní chladírnu či sanitní vozidlo aj.

Obrázek Obrázek
< Transportér M113 se systémem RBS70, označované jako Mouz.
> Servisní vozidlo M113 Al Hadeed.

Pokračování ve 4. části
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Re: Americký obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od TonyHazard »

Obrněný transportér M113 – pokračování – 4. část

Část šestá : Transportéry M113 ve službě a jejich nasazení v boji

Obrázek
Služba transportéru M113
(pozn. Z důvodu rozsáhlé služby a bojového použití vozidel typové řady M113 nebude tato část výrazně rozvedena, jen pár postřehů z vietnamského konfliktu)

Obrázek Obrázek
< Vozidlo M113 v barvách modrých baretů (vojáků mírových sborů OSN), viditelně označené písmeny UN (United Nations – Spojené národy) a znakem OSN.
> Transportér M113 mezinárodních mírových sil IFOR v Bosně a Hercegovině.

Obrněný transportér typové řady M113 je nejrozšířenější a nejužívanější západní obrněný transportér, jehož původní role měla být pouhý „bojový taxík“, který měl pěchotu pouze dovést do oblasti bojové činnosti. Proto byl vyzbrojen pouze jedním kulometem ráže 12,7 mm a vozidlo postrádalo zaměřovací periskopy a střílny. Celkem bylo od června roku 1960, kdy byla zahájena sériová výroba, trvající téměř nepřetržitě až do roku 1992 vyprodukováno na 80 tisíc vozidel typové řady M113. Samozřejmě počítají se všechny verze a varianty i asi 4500 vozidel vyrobených v licenci italskou firmou OTOBREDA (OM/Oto Melar) pro italskou armádu. Vozidla používají či používaly armády asi v 50 zemích a státech. Tímto se jmenované vozidlo dostalo na špici nejpoužívanějších a nejrozšířenějších obrněných vozidel vedle sovětského tanku T-54/55 nebo amerického tanku M4 Sherman z dob druhé světoví války. V průběhu jeho dlouhotrvající služby bylo na jeho základě vyvinuto a samozřejmě vyrobeno několik desítek různých modifikací. První bojový křest si transportér M113 prošel ve vietnamském konfliktu, kde byl poslán už v roce 1962 v rámci pomoci armádě Jižního Vietnamu. V průběhu války vozidlo používaly všechny zúčastněné armády ve Vietnamu.
I když jsou bojové stroje variant M113 postupně nahrazovány bojovými vozidly M2/3 Bradley, v roce 1995 měla americká armáda ještě ve výzbroji asi 13 tisíc (různých) vozidel verzí M113. Později, asi kolem roku 2005 vlastnila americká armáda pravděpodobně 6000 vozidel M113 a asi 4000 vozidel M2/3 Bradley. (pozn.: americká armáda kvůli vysoké ceně vozidla M2/3 Bradley starší stroje nenahrazuje v poměru 1:1)

Obrázek Obrázek
< Stroj v modifikované verzi M577A3, což je úprava transportéru M113 na velitelsko-štábní vozidlo. Výrazně zvětšený vnitřní prostor zabírá spojovací technika. Jak je vidět z kamufláže, vozidlo se účastnilo zimního cvičení.
> Vozidlo M113A3 v barvách řeckého kontingentu mírových sil působících pod hlavičkou OSN v Kosovu.

Země a státy, kde transportér M113 (a další vozidla) sloužily a slouží (pravděpodobný stav je k datu 31.12.2005) : Afghánistán (63), Albánie (130), Argentina (580), Austrálie (700), Bahrajn (110), Bangladéš (257), Belgie (525)*, Benin (16), Bolívie (50), Bosna a Hercegovina (80), Brazílie (613), Kambodža (210), Kanada (289), Chile (427), Kolumbie (120), Kypr (8), Demokratická republika Kongo (12), Dánsko (632), Egypt (2650), Ekvádor (156), Etiopie (110), Filipíny (100), Guatemala (141), Irák /nová irácká armáda/ (283), Írán (200), Izrael (6131), Itálie (3000)*, Jordánsko (1300), Jižní Korea (400), Jemen (200), Kuvajt (80), Libanon (1100), Maroko (550), Makedonie (30), Nizozemsko (705)*, Německo (4000)*, Nový Zéland (120), Norsko (900), Pákistán (1600), Peru (130), Polsko (35), Portugalsko (451)*, Řecko (1789), Saúdská Arábie (3000), Singapur (1200), Salvador (20), Španělsko (860)*, Švédsko (1 pro hodnocení), Švýcarsko (400), Jižní Vietnam (750), Tchaj-wan (675), Thajsko (385), Tunisko (120), Turecko: (3000)*, Uruguay (15).
Dále (bez uvedení počtů) Kostarika, Laos, Libye, Somálsko, Súdán, Tunisko a pravděpodobně i další).
)* - hvězdička u čísla znamená, že vozidla jsou již nahrazena nebo probíhá výměna za novější vozidla.
Zanedlouho po započetí velkovýroby transportérů M113 začala americká armáda těmito stroji nahrazovat starší techniku (M75, M59). Do jižního Vietnamu byl také přednostně přeposlán transport 32 strojů, které měly mít cílovou stanici v Německu, kde měly sloužit v amerických jednotkách.

Obrázek Obrázek
< Vozidlo M113 ACAV (Armored Cavalry Assault Vehicle) s vlastním jménem Barbie s družstvem vojáků americké pěchoty, nacházející se na severu jižního Vietnamu na konci roku 1968.
> Transportér M113 nasazený v Iráku.

Bojové nasazení transportéru M113
Obrněné transportéry M113 se účastnily mnoha válek a konfliktů, k tým nejdůležitějším patří válka ve Vietnamu, operace Just Cause v Panamě, irácko-íránské války, operace v Afghánistánu, válka v Kosovu a obou válek v Perském zálivu (1991 a 2003)

Vietnamský konflikt
(od 1964 do 1975)
Ve Vietnamské válce bojovalo hodně typů techniky, jak pozemní, tak letecké, každá z nich se určitou měrou podílela na úspěších či nezdarech americké armády. Ale pouze dva stroje se staly neoficiálními symboly této války, prvním byl téměř nepostradatelný vrtulník UH-1 a druhým nově zavedený, ale rychle jednotkami přijatý obrněný transportér M113.
Zde je přibližný výčet amerických jednotek používající transportéry M113 zúčastněných v bojích ve Vietnamu :
> 2. prapor 2. pěšího mechanizovaného pluku
> 1. prapor 5. pěšího mechanizovaného pluku
> 1. prapor 16. pěšího mechanizovaného pluku
> 2. prapor 8. pěšího mechanizovaného pluku
> 2. prapor 22. pěšího mechanizovaného pluku
> 4. prapor 23. pěšího mechanizovaného pluku
> 2. prapor 47. pěšího mechanizovaného pluku
> 1. prapor 50. pěšího mechanizovaného pluku
> 5. prapor 60. pěšího mechanizovaného pluku
> 1. prapor 61. pěšího mechanizovaného pluku
> 1. brigáda 5. pěší divize (mechanizované), v jejíž sestavě byly rovněž tankové jednotky vyzbrojené tanky M48 Patton a M551 Sheridan, dále jednotky pěchoty, dělostřelectva a jezdecké roty se sníženým stavem.
Ve Vietnamu mimo jednotek americké a jihovietnamské armády působily také jednotky v rámci mírových misí OSN (Austrálie a Jižní Korea). Jihokorejské transportéry byly také vylepšeny, ale australská vozidla se dočkala speciálního modernizačního programu. Byla opatřena pancéřovými kryty kulometů (buď dva kulomety Browning ráže 7,62 mm nebo jedním tímto kulometem a jedním kulometem Browning ráže 12,7 mm), tyto zbraně byly uloženy ve střelecké věžičce T50 „Cadillac Cage“. Další modifikace australských vozidel M113 spočívala v osazení věže z vozidla Saladin s kanonem ráže 76 mm.
Jak už zde bylo uvedeno, v roce 1962 bylo do Jižního Vietnamu dovezeno 32 vozidel M113.
Moderní vozidla měly podpořit bojovou činnost pěších jednotek jihovietnamské armády, které v té době trpěly útoky partyzánských skupin (Vietkong) podporovaných vládou komunistického severního Vietnamu. Transportéry M113 pak tvořily výzbroj dvou mechanizovaných rot, které na nich zahájily několikatýdenní výcvik. Po absolvování výcviku byly jednotky téměř okamžitě nasazeny do protipartizánských akcí v deltě řeky Mekong.
> leden 1963 - bitva u Ap Bacu,
jihovietnamské ztráty : mimo jiné 14 velitelů/střelců z transportérů M113.
severovietnamské ztráty : nezjištěný počet vojáků.
Klady činnosti : jihovietnamské mechanizované roty silně omezily činnost Vietkongu.
Nedostatky činnosti : žádná zkušenost z používání transportéru M113, začaly se projevovat jisté nedostatky vozidla M113 (například střílny a slabá výzbroj M113).
Poučení : vypracování nové taktiky obou válčících stran.

Obrázek Obrázek
Transportéry M113 ACAV ve Vietnamu.

Změna taktiky si vyžádala také úpravy na vozidlech, ty byly zpočátku prováděny v polních opravárenských dílnách, později už vozidla dorazila upravená přímo od výrobce. Byly vytvořeny dvě soupravy označené A a B, vozidla modifikované pak byly podle toho i označeny, například při použití soupravy A, stroj nesl označení ACAV (Armoured Cavalry Assault Vehicle – obrněné bojové vozidlo jezdectva).
Souprava „A“ :
> osazení kompletního pancéřového krytu stanoviště střelce z kulometu Browning M2HB.
> na boky horního výsadkového průlezu umístěny kulomety M60 ráže 7,62 mm s předními kryty.
Souprava „B“ :
> upevnění krytu kulometu pouze pro velitele/střelce. Tuto soupravu využívaly jen posádky samohybných minometů.
Další úpravy posádek na místě (později tyto změny prováděl i výrobce) :
> odstranění všech sedadel (mimo řidiče), z důvodu vzetí většího množství munice a materiálu (výstroje) pro déle trvající akce.
> odstranění blatníků, protože omezovaly pohyb vozidla v blátivém terénu (zatvrdnutí bláta pod nimi).
> na všemožné místa uloženy pytle s pískem, pro zvýšení pancéřové ochrany (nejčastěji na čelo vozidla).
> přidání ocelových plátů pod spodní část korby, zvyšující šancí přežití při najetí na minu)

Obrázek Obrázek
Transportéry M113 při nasazení ve Vietnamu.

První jednotky, jak jihovietnamské či americké se ještě před vlastním nasazením proti Vietkongu snažily vypracovat shodnou taktiku, neboť americké předpisy tomuto způsobu partyzánského boje neodpovídaly. Při prvním použití transportérů M113 byli skupiny bojovníků Vietkongu silně překvapeny a zaskočeny, protože jednotky s obrněnými vozidly nepočítaly a tím nebyly proti nim vyzbrojeny. Mimo soustředěnou palbu na velitele/střelce z velkorážního kulometu nemohly dělat vůbec nic. Několikatýdenní výcvik jednotek a samotné nasazení transportérů M113 způsobilo, že v začátcích bojů činnost Vietkongu v některých oblastech téměř ustala. Ale nic netrvá věčně, obě strany se pomalu zaučovaly v nových a nestandardních způsobech boje. Partyzáni se v krajině velmi dobře orientovali, využívali terénních zvláštností (rýžová pole, odvodňovací kanály) k obraně a následně vyčkávali s palbou až do vysednutí výsadku, čímž eliminovali výhody protivníka.
Jihovietnamské jednotky se zase zdržovaly co nejdéle ve vozidle a do boje zasahoval pouze střelec z velkorážního kulometu zaměřený na likvidaci protivníkových palebných systémů (například střelce z RPG). Posádky transportérů M113 se zdokonalily v nabíjení velkorážního kulometu, tím že střelec před zahájením palby, po nasazení pásu se 100 náboji spustil volný konec pásu a některý ze členů posádky okamžitě na něj napojil další pás. Ostatní vojáci výsadku mezitím hlídali protivníka a popřípadě po něm pálili z osobních zbraní. Americkým poradcům se tato taktika nezamlouvala, ale byla účinná, takže ji postupně převzaly i americké jednotky. Nová taktika si také vyžádala změny, zesílení pancéřování, doplnění další výzbrojí, neboť transportéry M113 byly určeny pouze k přepravě pěchoty a ne k přímému použití v boji. Jihovietnamská armáda začala upravené vozidla používat ne jako „bojové“ taxi, ale spíše jako lehké obojživelné tanky. Jak už bylo uvedeno, to dalo vzniknout transportéru M113 ACAV.

Obrázek Obrázek
< Rota B 1. pěšího praporu 173. výsadkové brigády útočí ve směru vesnice Phu Lac za protipartizánské operace namířené proti místní jednotce Vietkongu v květnu 1968. Je zajímavé, že vozidla mají navzdory situaci stále velká označení příslušnosti k americké armádě.
> Americký obrněný transportér M113A2 částečně ukrytý ve zničené prádelně za městských bojů v Panamě v roce 1989.
Část sedmá : Doplňující informace k transportéru M113

Obrázek
ASRAD-R (Advanced Short Range Air Defence System - RBS), systém vzdušné obrany, společný německo-švédský projekt mezi Rheinmetall a Saab Bofors Dynamics, instalovaný na vozidle M113.
Další prototypy a projekty
PROJEKT MICV-65
I s verzí vozidla M113 ACAV, s doplněnou výzbrojí o dva kulomety M60 ráže 7,62 mm, zůstával výsadek uvnitř vozidla s nemožností se zapojit do boje. V polovině šedesátých let se americká armáda obrátila na domácí zbrojařské společnosti s projektem MICV-65, což bylo vytvoření skutečného bojového vozidla pěchoty, které mimo převážení výsadku by mohlo nejen podpořit výsadek palbou, ale i ničit nejen shodná vozidla protivníka, ale i těžší techniku, například tanky. Projekt MICV-65 znamená „mechanizované pěchotní bojové vozidlo - 1965“, spíše bojové vozidlo pěchoty – typ 65.
XM701 MICV : Společnost PCF ( Pacific Car and Foundry) na základě projektu MICV-65 vytvořila prototyp vozidla XM701, které vycházelo ze samohybných děl M109 a M110. Vozidlo prošlo testy v roce 1966, ale armáda prototypové vozidlo nepřijala do výzbroje, neboť bylo pomalé a velmi těžké na to, aby mohlo být přepravováno letecky ve strojích C-141.
XM734 MICV : Byl experimentální transportér M113, který byl vyzbrojen jako standardní M113 ACAV, také s dvěma přidanými kulomety ráže 7,62 mm. Rozdíl byl ve vnitřním uspořádání, kde ve standardním transportéru M113 sedí výsadek na lavicích podél stěn, a v prototypu XM734 jsou lavice pro výsadek ve středu vozidla a v bocích vozidla jsou vytvořeny čtyři střílny, každá opatřená pozorovacím (zaměřovacím) průzorem, pro palbu výsadku.
XM765 AIFV : I když se prototypy XM701 a XM734 nedostaly do fáze sériové výroby, pokračovala společnost FMC Co. ve vývoji prototypu XM765. Vozidlo se později jako obrněné bojové vozidlo pěchoty začalo vyrábět a nakoupily je armády Nizozemska, Filipín a Belgie. Americká armáda ale vozidlo nepřijala, neboť po neúspěšném projektu MBT-70 vyvíjela hlavní bitevní tank M1 Abrams a potřebovala IFV (BVP) s vyšší mobilitou a lepší pancéřovou ochranou než původní vozidlo XM765.
XM723 MICV : V roce 1972 vyhlásilo vedení americké armády požadavky na nové bojové vozidlo pěchoty. Společnost FMC po nepřijetí vozidla XM765 začala pracovat na variantě vozidla, které vycházelo z konstrukce obojživelných vozidel používaných americkou námořní pěchotou. Vozidlo bylo schopno převést mimo tříčlennou posádku devět vojáků výsadku s plnou výbavou. Korba vozidla postavená v kombinaci oceli a hliníku byla relativně lehká a přitom odolná palbě zbraní do ráže 14,5 mm. Prototyp XM723 byl doporučen a po určitých změnách, na jeho základě byly sestrojeny prototypy XM2 a XM3 ze kterých následně vzniklo bojové vozidlo pěchoty M2/M3 Bradley.
XM800 ARV Scout : Projekt na obrněné průzkumné vozidlo byl vytvořen na začátku roku 1972 a už 22. května téhož roku byla zadána zakázka na jeho vytvoření společnostem FMC Corporation a Lockheed. Mělo být postaveno osm prototypů, a to 4 pásové a 4 kolové vozidla. Po roce však firmy představily pouze jeden prototyp (označený XM800) a do listopadu 1973 měly dodat další pro porovnávací testy. Nakonec byly postaveny dva prototypy, od každé firmy po jednom, testy avšak nedopadly dobře, neboť ani jedno z vozidel nebylo v některých bodech lepší než stávající vozidlo M113. Projekt XM800 byl následně zrušen, neboť společnost Lockheed odstoupila a její konkurent FMC se plně věnoval prototypu XM723, ze kterého, jak už zde bylo uvedeno, vzniklo bojové vozidlo pěchoty M2/M3 Bradley.

Obrázek
Vývojový přehled verzí transportérů.

NOVÉ PROJEKTY VOZIDEL
Plánované projekty a prototypy s využitím vozidla M113.
M113A4 MTVL : (Mobile Tactical Vehicle Light) prototyp tohoto bojového vozidla vznikl prodloužením standardního M113A3 o 863 mm a přidáním šestého páru pojezdového kola. Na vozidle se má nacházet střelecká věžička s výkonnou výzbrojí. Kanadská armáda plánuje upravit takto asi 183 starších vozidel M113. Vozidlo může být také označeno jako M113A3+.
M113A4 IFVL : (Infantry Fighting Vehicle Light) lehké bojové vozidlo pěchoty vychází z prototypového vozidla M113A4 MTVL se střeleckou věžičkou vybavenou stabilizovaným kanonem ráže 25 mm se spřaženým kulometem ráže 7,62 mm. Vozidlo by měl pohánět motor 6V53TIA o výkonu 298 kW (400HP) spojený s převodovkou X200-4B. Díky delší korbě by i se střeleckou věžičkou mělo vozidlo bez problému převést 10 vojáků s plnou výbavou.
M113A4 AMEV : (Armoured Medical Evacuation Vehicle) vozidlo by mělo splňovat požadavky na poskytnutí první pomoci a převozu raněných z bojiště 21. století a zajistit standardní péči podobně jako v jiných moderních vozidlech a prostředcích.
M113A4 ESV : (Engineering Squad Vehicle) Toto upravené vyprošťovací vozidlo by mělo splňovat převoz osmičlenného týmu a všech potřebných zařízení pro pomoc při útočné a obranné činnosti vojsk. Vozidlo je navržené tak, že může plnit i jiné úkoly (například odminování nebo ženijní činnost).
M113A4 HAZMAT : (Hazardous Materials Recovery Vehicle) je ženijní speciál pro vyprošťování nebezpečných materiálů. Vozidlo vzniklo ze stroje vyřazeného ze služby, ale jinak plně funkčního. Stroj pro tuto funkci byl vyvinut tak, aby byl schopen letecké přepravy letouny C-131 a neztratil nic ze své mobility v terénu. I když je vozidlo označeno M113A4 vychází z vozidla M577A3, na které se dají mimo jiné upevnit lehké radlice, zemní vrták a hydraulický zvedák. Vnitřní prostor je možné hermeticky uzavřít a je stíněný proti záření a povrch odolný proti různým chemickým činitelům. Vozidlo vyvinula společnost UDLP s pomocí NASA.

Obrázek Obrázek
< Základní verze transportéru M113 byla levným a konstrukčně jednoduchým vozidlem, určeným k masovému provozu. Projevila se jako velice přizpůsobivá nejrůznějším úpravám, takže je dodnes používáno přinejmenším několik desítek jejich různých verzí a modifikací jak od výrobce, tak od zahraničních odběratelů.
> Boční pohled na protiletadlovou soupravu M163 Vulcan, postavenou s využitím korby transportéru M113.

Kamufláže transportéru M113
Transportér M113 ACAV, roty A 1. švadrony 10. jezdeckého pluku, rok 1971.
Transportér má vlastní jméno „Why me“ (Proč já), navíc se na krytech kulometů nacházejí nápisy Happiness a Omerta. Komiksová postavička na boku je pejsek Snoopy střílející z kulometu typu Browning. Na zádi korby vozidla je taktické číslo 12, umístěné vedle korouhve 1. švadrony. Transportér je po celé ploše nastříkán tmavě zelenou barvou. (foto není k dispozici)

Obrázek
Transportér M113A1, roty B 1. švadrony 11. obrněného jízdního pluku, rok 1981. Jmenované vozidlo se nacházelo v Německu, v průsmyku Fulda, na předpokládaném směru potenciálního útoku vojsk Varšavské smlouvy. Obdrželo kamufláž typu MERDC s nestandardním rozvržením skvrn, což bylo v případě vozidel ze 7. armády poměrně běžné.

Obrázek
Transportér M113A2, 8. pluku marocké královské armády, operace Ohoud, Západní Sahara, rok 1979.
Vozidlo je celé nastříkáno pískovou barvou, po celé šířce horní části korby se linou dva bílé pruhy, což je zřejmě část tzv. antikamufláže, umožňující rychlou identifikaci ze vzduchu. Na bočních stěnách korby jsou namalována ručně, bez použití šablony, veliká taktická čísla.

Obrázek
Kamufláž typu MERDC s nestandardním rozvržením skvrn.

Střípky k tématu
> Jiný zdroj uvádí, že obrněný transportér M113 byl vyvinut firmou Ford and Kaiser Aluminium and Chemical Co (pozn. jak vyplývá z názvu, firma se podílela jen na vývoji a výrobě hliníkového pancíře).
> Kanada v období let 1960 až 1990 zakoupila na 1143 různých verzí transportéru M113. Ke roku 2005 vykazovala kanadská armáda jen 289 těchto vozidel, převážně se jedná o poslední modifikace a měly být uloženy v rezervách až do roku 2020.
> V roce 1994 společnost FMC převedla sériovou výrobu transportérů M113 do nově otevřené dceřiné firmy United Defense. O rok později firmu United Defense převzala skupina firem pod společným označením BAE.
> Dánsko celkově nakoupilo 632 transportérů typu M113, dánská armáda je označila jako PMV (Pansret MandskabsVogn). Vozidla jsou postupně nahrazována bojovými stroji CV90.
> Německá armáda odebrala nejvíce transportérů typu M113, a to asi 4000 strojů. Vozidla jsou pravděpodobně již vyřazena a nahrazena vozidly ATF Dingo a Boxer MRAV.
> Itálie patří se svými 3000 transportéry typu M113 mezi největší provozovatele, ale stroje byly vyrobeny v licenci firmou OM (Oto Melar).
> Organizace spojených národů používala při mírových misích v Kongu v letech 1963 a 1964 šest transportérů M113.
> Transportér M113 využívá také NASA, je určen pro nouzovou evakuaci astronautů během mimořádné situace. Těmito vozidly jsou vybaveny také speciální policejní jednotky SWAT a některé policejní oddělení států (například Arizona).
> Po bitvě u Ap Bacu v lednu 1963, kde mechanizované roty jihovietnamské armády přišly o 14 velitelů/střelců byly podniknuta opatření na jejich větší ochranu. Byly vyrobeny provizorní štíty na kulomety M2HB ráže 12,7 mm (podle jednoho zdroje byl materiál na štíty vzat z potopené lodi). Po zjištění, že štíty neposkytují dostatečnou ochranu, byly štíty vyrobeny z vyřazených obrněných vozidel. Později zajistilo vrchní velení armády průmyslovou výrobu těchto štítů. Tyto pancéřová ochrana se následně stala vzorem pro dodatečnou ochranu vozidel M113 ACAV a byla pravděpodobně namontována na veškerá vozidla typu M113 jihovietnamské armády.
> Snad nejlepší způsob posouzení úspěšnosti vozidel M113 ve Vietnamu je vyhodnotit reakce protivníka na jmenované stroje. Zprvu byly jednotky Vietkongu zaskočeny, aby se následně naučily jakýmkoliv způsobem tyto vozidla ničit nebo zabránit aby se dostaly do jejich obraných pozic. Například byly vyhloubeny jámy, samozřejmě zamaskované, o velikosti vozidla zvané „Tygří pasti“ na používaných cestách nebo byly využívány pozice u vyschlých odvodňovacích kanálů, které vozidla M113 překonávala pouze s pomocí ženijních prostředků.
> Transportéry M75 byly nasazeny v korejském konfliktu, ve službě je později nahradily menší, levnější a obojživelné transportéry M59, přičemž v belgické armádě sloužily transportéry M75 až do začátku 80. let.
> Ruční bazuka (Bazooka II) M20, doplňková výzbroj transportéru M75 dokázala probít pancíř o síle až 280 mm. Byly používány zejména v korejské válce v letech 1950 – 1953.

Obrázek
Transportér M113 je nejrozšířenějším americkým obrněným vozidlem na světě. Vzniklo více než 80 000 jeho různých exemplářů. Uživatelé na něm oceňují spolehlivost, jednoduchou konstrukci, snadnou adaptaci k novým účelům. Stroj na obrázku je transportér M113A1 amerického jezdectva, používaný ve vietnamském konfliktu.

Zdroje informací :
čas. Tanky, nakladatelství PMA.C,
(angl.překlad) globalsecurity.org, wikipeia.info,
thetankmaster.com, fsmm.org, inetres.com,
military-today.com, fas.org, militaryfactory.com,
uniteddefense.com, defenseindustrydaily,
com, military.com, afvdb.50megs.com, a další
Fotozdroje :
commons.wikimedia.org, ww2drawings.jexiste.fr,
thetankmaster.com, čas. "Tanky, nakl. PMA.C.
military-today.com, militaryfactory.com,
defenseindustrydaily, fsmm.org, inetres.com
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Re: Americký obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od TonyHazard »

Verze a varianty na konstrukci transportéru M113
(samozřejmě ne všechny, jen určité verze sloužící pod různým označením ve více armádách)

Obrázek
Nákladní vozidlo M548 CC
Na začátku šedesátých let pocítila americká armáda potřebu vysoce mobilního nákladního vozidla na převoz materiálu i ve velmi těžkém terénu. Jako vhodné vozidlo se přímo nabízel právě vyráběný transportér M113. Nevelkou úpravou vznikl na základě tohoto vozidla prototyp s továrním označením XM548. Testy dopadly celkově dobře, ale armáda vozidlo nepřijala z důvodu vyšší hmotnosti nad stanovený limit. Druhý a vylepšený prototyp XM548E1 byl postaven již na základě další verze, M113A1 a ten již zkušebními testy prošel. Tento neobrněný nákladní speciál s označením M548 Cargo Carrier byl do výzbroje americké armády zařazen v červenci 1965 a ještě ve stejném roce (asi od listopadu) vyráběn v pobočce společnosti FMC Corporation v Charlestonu. Vozidlo M548 CC je nepancéřový pásový transportní stroj rozdělený opticky na dvě části, kde přední část slouží jako řídící oddíl pro čtyřčlennou posádku a zbytek je vyhrazen pro náklad do hmotnosti 6 tun. V zadní stěně vozidla se nachází dvoukřídlé vodorovně rozdělené dveře (rampa), přes které se vykládá a nakládá materiál. Spodní část rampy se otvírá směrem dolů a vrchní část pak do boku. Přepravní oddíl je upravitelný podle potřeby nebo podle druhu převáženého materiálu. Nastavitelná je i výška podlahy, čímž vznikne buď plochá podlaha nebo větší přepravní prostor. Vozidlo M548 pohání shodný motor, kterým je vybavena verze M113A1, použita byla jen jiná převodovka a odlišný systém přenosu pohonu. Stroj M548 je obojživelný, přepravitelný letecky (stroji C130, C141) a podle potřeby může být vyzbrojen kulometem ráže 12,7 mm, případně kulometem ráže 7,62 mm v otáčivé lafetě M66 na střeše korby. Byly vyráběny dvě varianty, M548 a M548A3, která se používá od roku 1994 do současnosti a je poháněno shodným motorem jako transportér verze M113A3. Jelikož se vozidlo osvědčilo, posloužilo jako základ dalšímu využití.

Obrázek Obrázek
Nákladní transportér M548.

Samohybná rampa M730 GMEC (Chaparral)
Raketové vozidlo M730 GMEC (Guided Missile Equipment Carrier – Chaparral) vzniklo na základě nákladního transportéru M548. Vývojem se od roku 1966 zabývala společnost FAC Co. ( Ford Aerospace and Communications Company) a v roce 1969 bylo vozidlo přijato do výzbroje americké armády. Vozidlo M730 je označována také jako samohybná rampa řízených raket země-vzduch s instalovaným vypouštěcím systémem M48 Chaparral umožňující odpal raket AIM-9 Sidewinder, přičemž varianta startovacího zařízení pro vozidlo M730 je značena M54. Ze systému M48 Chaparral byly vypouštěny střely MIM-72 (americké námořnictvo používalo shodný systém, ale pro rakety Sidewinder 1C), od července roku 1978 byly používány novější střely MIM-72C (střely vybaveny bezdotykovým zapalovačem a dvojnásobnou hmotností bojové hlavice, verze vozidla označena M730A1, systém pak M54A1), následná verze střely MIM-72F byla nasazována od roku 1988 (vylepšená o motor nezanechávající kouřovou stopu a naváděcí systém odolnější proti rušení ze strany protivníka, verze vozidla označena M730A2, systém pak M54A2). Vozidla se systémem Chaparral používala americká armáda standardně v průběhu 70. a 80. let, a to ve spolupráci se samohybným protiletadlovým zařízením M163 VADS. Přibližně 500 vozidel M730A1 bylo v období od května 1988 do září 1993 přestavěno pomocí modernizačního balíčku RISE na verzi M730A2. Přebytečné stroje posloužily ke stavbě nákladních transportérů M548A3. Systémy začaly být z amerických jednotek vyřazovány rokem 1990 a poslední vozidla ve verzi M730A2 (verze A2 vylepšeny modernizačním balíčkem RISE) opustila armádu v roce 1998.
Technická data raketového vozidla M730 GMEC :
> hmotnost : 11,95 t (bojová)
> posádka : 5 mužů (velitel, řidič, střelec, 2 muži obsluha)
> rozměry : délka 6093 mm, šířka 2686 mm, výška 2892 mm, světlost 409 mm
> výzbroj : odpalovací zařízení M54 Chaparral, řízené střely MIM-72 (12 střel)
> rozsah střel : 18 km (11 mil)
> pohon : vznětový šestiválcový kapalinou chlazený motor Detroit Diesel 6V53 s výkonem 158 kW (212 HP), spojený s automatickou převodovou skříní Allison TX-100
> měrný tlak : 0,55 kg/cm2
> obsah nádrží : 420 l (nafta typ DF2)
> rychlost : silnice až 60 km/h, terén 40 km/h,
> dojezd : silnice až 410 km
> překážky : šířka příkopu 1,70 m, kolmá stěna 0,61 m, stoupavost 60 °, boční náklon 40 °, brod do 1,0 m


Obrázek Obrázek
Vozidlo M730 se střelami MIM-72.

Samohybný minomet M106
Samohybný minomet M125
Samohybný minomet M1064A3

Dalšími verzemi využití transportéru M113 byly samohybné minomety, historie americké armády zná tři varianty, vycházející z jmenovaného vozidla. Prvním je samohybný minomet M106, který převážel minomet M30 ráže 107 mm. Přestavba základního vozidla M113 na nosič minometu nebyla nijak rozsáhlá, na podlahu byla použita silnější pancéřová deska a korba dostala další zpevňující nosník. Minomet M30 ráže 107 mm byl upevněn na pohyblivé podložce v přepravním prostoru s hlavní mířící dozadu a posádka ho může využívat k palbě v odměru 43° doleva a 46° doprava. Palba byla vedena přes otevřený poklop ve střeše korby, uchycený a otvíratelný na levou stranu.
Druhým vozidlem byl samohybný minomet M125, který ve svém přepravním prostoru převážel minomet M29 ráže 81 mm. Zbraň je na rozdíl od verze M106 upevněna na otáčivé základně s palebným rozsahem 360°. Mezi těmito verzemi není na první pohled žádný viditelný rozdíl.
Poslední variantou nosiče minometu vycházející z konstrukce vozidla M113, která v současné době slouží v americké armádě je samohybný minomet M1064A3. Vozidlo vyvinula společnost FMC Co. a je postaveno na základě transportéru M113A3, od něhož se odlišuje jen málo. Pohání jej shodný přeplňovaný vznětový motor Detroit Diesel 6V53T s výkonem 275 HP spojený s převodovou skříní Allison X200-4. Samohybný minomet M1064A3 se od předchozích variant odlišuje především vezenou zbraní, kterou je minomet M121 ráže 120 mm. Dalšími rozdíly jsou vylepšení podle standardu M113A3, přídavné nádrže a moderní digitální spojení, zajišťující snadnou lokalizaci vlastního postavení i pozice protivníka. Palba z minometu je vedena přes zadní část vozidla v rozsahu 90°, tak jak předchozích typů je zpevněna podlaha, ale poklop zakrývající palebný otvor se skládá ze tří částí. Kulomet M2HB ráže 12,7 mm může být na vozidle nahrazen automatickým granátometem.
Technická data samohybného minometu M1064A3 :
> hmotnost : 10,595 t (bojová), 12,809 t (maximální),
> posádka : 2 muži (velitel, řidič) +4 (obsluha minometu)
> rozměry : délka 5296 mm, šířka 2686 mm, výška 2521 mm, světlost 434 mm
> výzbroj : minomet M121 ráže 120 mm (69 granátů), velkorážní kulomet M2HB ráže 12,7 mm (2000 nábojů) nebo automatický granátomet Mk19 ráže 40 mm (800 granátů) 2 kulomety M60 ráže 7,62 mm
>rychlost palby : maximální 12 -16 výstřelů/minutu, standardní : 4 výstřely/minutu
>maximální efektivní dosah : od 1000 do 7200 m, minimální dosah : od 200 do 1600 m (záleží na použité munici)
> pohon : vznětový šestiválcový kapalinou chlazený přeplňovaný motor Detroit Diesel 6V53T s výkonem 205 kW (275 HP), obsah 5,2 l, spojený s automatickou převodovou skříní Allison X200-4B
> měrný tlak : 0,63 kg/cm2
> měrný výkon : 19,5 hp / tunu
> obsah nádrží : 360 l (nafta typ DF2)
> rychlost : silnice až 64 km/h, terén 45 km/h, voda až 5,8 km/h
> dojezd : silnice až 483 km (300 mil)
> překážky : šířka příkopu 2,18 m, kolmá stěna 0,61 m, stoupavost 60 °, boční náklon 40 °, brod (plave)


Obrázek Obrázek
< Samohybný minomet M106, který převážel minomet M30 ráže 107 mm.
> Poslední variantou nosiče minometu vycházející z konstrukce vozidla M113, která v současné době slouží v americké armádě je samohybný minomet M1064A3.

Samohybný plamenomet M132
Začátkem 60. let začala společnost FMC ve své pobočce v Charlestonu na základě transportéru M113 vyvíjet plamenometné vozidlo, které po testech bylo přijato v roce 1962 do výzbroje americké armády pod označením M132. Sériová výroba byla zahájena v roce 1963 a ukončena v roce 1965. Celkově bylo postaveno 201 strojů v základní verzi M132 a 150 vozidel varianty M132A2. Jmenovaný bojový stroj je vyzbrojen plamenometem typu M10, který je nainstalován v upravené věžičce M8, v místě velitelské věžičky. Čtyři nádrže pro zápalnou směs, každá s obsahem 190 litrů se nachází v přepravním prostoru (celkem 760 l). Zášleh z plamenometu má dosah do 200 metrů a zbraň může být činná po dobu 32 vteřin (neuvádí se či z jedné nádrže (190 litrů) nebo celkově). V prosinci 1964 byla dvě vozidla M132 zaslána do 1. obrněné kavalérie na provozní testy a po jejich ukončení komise doporučila, že na každou jednotku o velikosti pluku připadnou dvě vozidla M132.

Obrázek Obrázek
< Transportér M113 posloužil k výrobě vozidla M1064 ve verzi A3, pohled do vnitřku stroje ukazuje upevněný těžký minomet ráže 120 mm.
> Samohybná protiletadlová souprava M163 Vulcan.

Samohybná protiletadlová souprava M163 VADS
Samohybná protiletadlová souprava M163A2 PIVADS

V období let 1965 až 1968 probíhal vývoj protiletadlové samohybné soupravy M163 VADS (Vulcan Air Defense System), jako doplňující výzbroje k součinnost se samohybnými rampami M48 (M54) Chaparral. Vývojem se zaobírala společnost GEC (General Electric Company - dnes Lockheed Martin) a nové vozidlo mělo v americké armádě nahradit zastaralý samohybný protiletadlový dvojkanon ráže 40 mm M42. Nový stroj vycházel z konstrukce transportéru M113, byla upravena korba (označena M741), došlo k zesílení stability podvozku a střešní průlez byl nahrazen menším. Hlavní zbraň, šestihlavňový rotační kanon M61 ráže 20 mm byl instalován do věžičky M157. Střelec má možnost nastavit kadenci kanonu, na pozemní cíle používá 1000 ran za minutu, na vzdušné cíle pak 3000 ran za minutu. Střelec také ovlivňuje počet výstřelů v dávce, lze nastavit dávky 10, 30, 60 a 100 nábojů. Maximální dostřel na vzdušné cíle je 1600 m, na pozemní až 3000 m. Počet vezené munice je 2280 nábojů (jiný zdroj uvádí 2600 nábojů), přičemž 1180 je v zásobnících k okamžitému použití, zbytek je uloženo ve vozidle.
I když první stroje sjely z výrobních linek v srpnu roku 1968, vozidlo bylo vzato do výzbroje až začátkem roku 1969. Ještě toho roku bylo do Vietnamu převeleno šest vozidel M163, avšak zde byla vozidla používána k podpoře neboť letecká činnost protivníka byla velmi nízká. Protiletadlový komplet M163 měl instalován jednoduchý radarový dálkoměr AN/VPS-2 pouze pro denní použití. Operátor výzbroje naváděl radar na cíl ručně, četl údaje o jeho vzdálenosti a palubní počítač automaticky zaváděl opravy podle vzdálenosti a rychlosti pohybu cíle.
V roce 1980 prošla vozidla M163 určitým vylepšením (novější verze rotačního kanonu M61A1 Vulcan s označením M163A1, následná rozsáhlejší modernizace o čtyři roky později (1984). Změny se týkaly převážně nového vybavení, což byl modernější zaměřovač a nový systém řízení palby s digitálním počítačem spojený s radiolokačním dálkoměrem, a modifikovaný rotační kanon, který používal novou munici kategorie APDS, která zvedla maximální dostřel proti vzdušným cílům na 2600 m. Nová verze převzala označení M163A2 PIVADS (Product Improved Vulcan Air Defense System), ale moc dlouho v americké armádě nesloužila, neboť stávající sovětské útočné vrtulníky Mi-24 a novější verze Mi-28 obě varianty (M163A2, M730A2) protivzdušné obrany se svým dostřelem přesahovaly. V průběhu druhé poloviny osmdesátých let se začaly vozidla vyřazovat, v současnosti stroje používají armády Izraele, Jemenu, Jordánska, Maroka, Portugalska, Súdánu a Thajska. Celkový počet vozidel verzí M163 není znám, ale v americké armádě sloužilo asi 379 jmenovaných vozidel. Vozidla M163 svůj bojový křest zažily ve Vietnamu, dále byly nasazeny v Maroku nebo v izraelsko-arabských konfliktech.
Technická data vozidla M163 Vulcan :
> hmotnost : 12,36 t (bojová)
> posádka : 4 muži (velitel, řidič, střelec, nabíječ)
> rozměry : délka 4927 mm, šířka 2786 mm, výška 2764 mm, světlost 407 mm
> výzbroj : šestihlavňový kanon M61 ráže 20 mm (2600 nábojů)
> kadence kanonu : 3000 ran za minutu
> náměr kanonu : od -5° do +80°, odměr 360° (plně otočná věžička)
> pohon : vznětový šestiválcový kapalinou chlazený přeplňovaný motor Detroit Diesel 6V53 s výkonem 160,2 kW (215 HP), obsah 5,2 l, spojený s automatickou převodovou skříní Allison TX-200
> obsah nádrží : 360 l (nafta typ DF2)
> rychlost : silnice až 57 km/h, terén 30,5 km/h, voda až 5,8 km/h
> dojezd : silnice až 483 km (300 mil)
> překážky : šířka příkopu 2,18 m, kolmá stěna 0,61 m, stoupavost 60 °, boční náklon 40 °, brod (plave)


Obrázek Obrázek
Samohybná protiletadlová souprava M163 Vulcan Air Defense System.

Velitelské vozidlo M577 CPC
Transportér M113 byl také využit k postavení lehkého velitelského vozidla. Vývoj byl zahájen na začátku roku 1962, k započetí sériové výroby došlo už v listopadu téhož roku. Do výzbroje byl velitelský stroj přijat v březnu 1963 a bylo mu přidělen název M577 CPC (Command Post Carrier). Vozidlo bývá také označováno jako TOC (Tactical Operations Center). Čelní část se shoduje se základním transportérem, změněný je přepravní prostor, který je navýšen na 1900 mm, je zde také horní průlez, ale není vybaven žádným periskopem či pozorovacím zařízením. Základní verze měla dvě nádrže, další byla instalována na pravou stranu zadní části korby. Není uvedeno jestli jedna nádrž byla rozdělena na dvě, či obsah jedné (původní) je shodný jako dvě montované. Zadní část vozidla je upravena tak, že se dá rozložit, získá se větší pracovní prostor a spojit tak několik vozidel do většího operačního střediska. Velitelské M557 má ve výbavě rozkládací velkou anténu a pomocný generátor (APU) s výkonem 4,2 kW. Jeden generátor elektrického proudu ( napětí 24 V) je schopen napájet dvě vozidla M557 a je ho možné demontovat instalovaným zvedákem. Přepravní (pracovní) prostor je vyplněn radiostanicí, počítačovými terminály, skládacími stoly, deskou na mapy a dalším řídícím a kontrolním zařízením. Od verze 577A2 je benzínový generátor APU nahrazen vznětovým o výkonu 5 kW. Další verze vznikaly modifikací verzí A1, A2 a A3 (změny jako u transportéru M113). V současné době vozidla slouží v armádách Maroka, Egypta, Jordánska nebo Jemenu. Firma United Defense vyvinula prototyp XM577A4, který je pro tuto variantu charakteristický delší korbou a šestým párem pojezdových kol, což umožňovalo větší pracovní prostor.
Technická data velitelského vozidla M577A3 CPC :
> hmotnost : 11,989 t (bojová), 14,424 t (maximální),
> posádka : 2 muži (velitel, řidič) +6 (2 důstojníci, 4 obsluha)
> rozměry : délka 5296 mm, šířka 2686 mm, výška 2521 mm, světlost 434 mm
> výzbroj : žádná
> pohon : vznětový šestiválcový kapalinou chlazený přeplňovaný motor Detroit Diesel 6V53T s výkonem 205 kW (275 HP), obsah 5,2 l, spojený s automatickou převodovou skříní Allison X200-4
>pomocný generátor el.proudu : typ APU s výkonem 5 kW
> spojovací systém : RC-292, OE-254/GRC
> měrný tlak : 0,57 kg/cm2
> měrný výkon : 19,3 hp / tunu
> obsah nádrží : 360 l (nafta typ DF2)
> rychlost : silnice až 64,3 km/h, terén 45 km/h, voda až 5,8 km/h
> dojezd : silnice až 483 km (300 mil)
> překážky : šířka příkopu 2,68 m, kolmá stěna 0,61 m, stoupavost 60 °, boční náklon 30 °, brod (plave)


Obrázek Obrázek
< Transportér M113 přepracovaný do velitelské varianty s označením M577.
> Australská verze servisního vozidla M113AS4, pravděpodobně jde o testování prototypu.

Pokračování ve 2. části
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Re: Americký obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od TonyHazard »

Vozidla na konstrukci transportéru M113 – pokračování – 2. část

Obrázek
Samohybné odpalovací zařízení M901 ITV
Vozidlo M901 ITV (Improved TOW Vehicle) vyvíjela společnost EE Co. (Emersom Electric Company) na začátku 70. let. Vozidlo M901 ITV vychází z konstrukce transportéru M113A2 s mírně upravenou korbou na které je nainstalováno výsuvné rameno s dvojitým odpalovacím zařízením M220A1 pro protitankové řízené střely TOW. Základní vybavení zahrnovalo protitankové střely BGM-71A, později BGM-71C s dosahem do 3000 m.
Výsuvné rameno dovoluje tyto střely odpalovat i když je vozidlo skryto za terénní překážkou či nízkou budovou. M901 převáží 12 střel, dvě jsou v odpalovacím zařízení a 10 je uloženo ve vozidle, nabíjení je prováděno manuálně. Odpalovací zařízení je při pohybu vozidla uloženo na zadní části korby, „věžička“ je plně otočná (odměr 360°) s náměrem od -30° do +34°.
Modernizace na verzi M901A1 vylepšila vozidlo na standard verze A1 a zároveň bylo instalováno odpalovací zařízení M220A2 pro protitankové řízené střely TOW 2 verze BGM-71D TOW 2, BGM-71E TOW 2A, nebo BGM-71F TOW 2B s delším dosahem do 3750 m. Verze M901A2 a M901A3 dostaly vylepšení na standard verzí A2 a A3. Vozidlo bylo dále vylepšeno automatickým zařízením stažení výsuvného ramene před rozjetím vozidla, krytem zaměřovacího zařízení nebo filtrem chránící zrak střelce (proti poškození laserem). Celkově bylo v období let 1976 až 1995 vyrobeno pro potřebu americké armády a vývoz asi 3200 těchto vozidel. V současné době již tyto vozidla v americké armádě neslouží, byly nahrazeny vozidly M2/M3 Bradley vyzbrojenými podobnými raketami.
Technická data vozidla M901A1 :
> hmotnost : 12,13 t (bojová)
> posádka : 4 muži (velitel, řidič, střelec, obsluha)
> rozměry : délka 4864 mm, šířka 2686 mm, výška 3410 mm (vysunuté zařízení), 2940 mm (složené zařízení), světlost 434 mm
> výzbroj : dvě odpalovací zařízení protitankových řízených střel TOW-2 typu BGM-71D TOW 2, BGM-71E TOW 2A, nebo BGM-71F TOW 2B (12 střel), kulomet M60 ráže 7,62 mm (800 nábojů)
> náměr odpalovacího zařízení : od -30° do +34°, odměr 360° (plně otočná věžička M27)
> pohon : vznětový šestiválcový kapalinou chlazený motor Detroit Diesel 6V53 s výkonem 158 kW (212 HP), spojený s převodovou skříní Allison TX-100
> měrný tlak : 0,58 kg/cm2
> obsah nádrží : 360 l (nafta typ DF2)
> rychlost : silnice až 64 km/h, terén 45 km/h, voda až 5,8 km/h
> dojezd : silnice až 480 km (300 mil)
> překážky : šířka příkopu 1,70 m, kolmá stěna 0,61 m, stoupavost 60 °, boční náklon 40 °, brod (plave)
> pancéřování : hliník. slitina 5083/5086 o síle pancíře od 28 do 44,5 mm


Obrázek Obrázek
< Samohybné odpalovací zařízení protitankových řízených střel TOW nazvané M901.
> Pohled do vnitřku vozidla M114.

Vozidlo na vytváření kouřové slony M58 SGC
Vozidlo na vytváření kouřové clony M1059A3 SGC

Vývoj vozidla na vytváření kouřové clony byl zahájen ke konci první poloviny 80. let (asi 1984), kterému předcházel vývoj generátorů M56 na vytváření umělé mlhy. Jako výchozí vozidlo byl určen transportér M113, protože na jeho základě už vzniklo už mnoho variant pomocných a speciálních vozidel, což velmi vyhovovalo logistice (náhradní díly, zásobování a jiné).
Vozidlo bylo vzato do výzbroje americké armády v roce 1986 pod označením M58 SGC (Smoke Generator Carrier). Při testech byly na upravenou korbu transportéru M113 instalovány dva generátory kouře M56 SGS (Smoke Generator Set). Základem generátorů kouře M56 je pulzní proudový motor M54. Ihned na začátku výroby, která se rozběhla ještě týž rok byl vylepšen generátor kouře a modernější verze dostala označení M157 SGS. Generátor kouře se skládá z 5-ti hlavních částí : proudový motor M54, vzduchový kompresor, nádrž na olejovou směs, čerpadlo a ovládací prvky. Generátory se na vozidle nacházejí v jeho zadní části a jsou po dobu 90 minut vytvořit opticky neprostupnou clonu nebo po dobu 30 minut vytvořit neprostupnou clonu pro infračervený osvit. Celkově bylo vyrobeno asi 350 vozidel. V roce 1991 byl vylepšen generátor kouře M157 SGS novými prvky, například palivový filtr, nové trysky, modernější ovládací panel, což změnilo označení generátoru na M157A1 a tím i vozidla na M1059. Ke konci roku 1993 byl znovu modifikovaný generátor kouře s označením M157A2 SGS (normalizace paliva a další vylepšení – lepší palivo, nové tlakové a teplotní spínače) a nosného vozidla na standard A3 (RISE), což vyneslo verzi M1059A3 SGC. Z důvodu nedostatku financí začala výroba generátorů verze M157A2 až v roce 1996 a velmi pomalu probíhá výměna za starší verze. Nová verze generátorů má úpravu, aby po dobu 90 minut vytváření mlhy se nedoplňovalo palivo. Používají se všechny druhy paliva (nafta, JP4, JP8, MOGAS). První vozidla M1059A3 byla zkompletována až v roce 1998. Vozidla M1059 (M58) jsou organizována do čet, které zahrnují 7 vozidel. Četa je rozdělena do dvou družstev po třech strojích a jedno vozidlo je velitelské. Vozidla mají za úkol maskovat přesuny (manévry) vozidel a jednotek. Každý pluk nebo samostatný prapor by měl mít jednu četu, divize pak tři čety. Jedna četa (6 vozidel) je schopno zastínit plochu o rozloze 1 x 5 km. Generátory jsou funkční od -57° do 88° C až do nadmořské výšky 2400 m/n.m. Proudový motor M54A2 je schopen zpracovat až 130 litrů za 1 hodinu nasazení. Rozhodnutí velení americké armády z března 1998 nařizuje vyrobit 358 generátorů M157A2 a vytvořit 342 modernizačních balíčků pro starší verze.
Technická data vozidla M1059A3 :
> hmotnost : 11,830 t (bojová), 13,240 t (maximální),
> posádka : 3 muži (velitel, řidič, strojník)
> rozměry : délka 5256 mm, šířka 2680 mm, výška 2421 mm, světlost 434 mm
> výzbroj : vrhače dýmových granátů M259
> pohon : vznětový šestiválcový kapalinou chlazený přeplňovaný motor Detroit Diesel 6V53T s výkonem 205 kW (275 HP), obsah 5,2 l, spojený s automatickou převodovou skříní Allison X200-4B
> generátory kouře : dvě soupravy M157A2 s proudovými motory M54A2
> obsah nádrží : 300 l (palivo), 450 l (směs)
> rychlost : silnice až 65,5 km/h, terén 40,5 km/h, voda až 5,8 km/h
> dojezd : silnice až 450 km
> překážky : šířka příkopu 1,68 m, kolmá stěna 0,50 m, stoupavost 60 °, boční náklon 40 °


Obrázek Obrázek
Novější verze vozidel na vytváření kouřové slony M1059 SGC.

Obrázek Obrázek
< Starší verze vozidla M58 SGC v akci.
> Lehké průzkumné velitelské vozidlo M114.

Lehké průzkumné velitelské vozidlo M114
Na základě transportéru M113 bylo v roce 1960 vyvinuto lehké vozidlo určené pro velení a průzkumné mise, Prototyp byl označen T114, vozidlo později převzalo označení M114. Vozidlo si při testech poradilo s různým terénem, za všech podmínek v tropickém, mírném a polárním podnebí. Mimo vylodění z moře může plout v řekách i jezerech. Jeho nízká hmotnost zaručovala leteckou přepravu a vysazení na padáku. Korba vozidla byla viditelně kratší a podvozek obnášel pouze čtyři páry pojezdových kol. Tak jak jeho větší „bratr“ byl sestrojen z hliníku a jeho výzbroj, kulomet ráže 12,7 mm byla upevněna na otáčivé věžičce. Posádka vozidla byla tříčlenná. Sériová výroba byla zahájena v roce 1962 a první bojové nasazení proběhlo ve Vietnamu. V roce 1963 bylo vozidlo modernizováno a nejdůležitější změnou bylo dálkové ovládání kulometu zevnitř vozidla a zpevnění vlnolamu. V roce 1969 vznikla další varianta, původně označená M114A1E1, později pak M114A2. Zde mimo jiné došlo k výměně hlavní výzbroje za kanon Hispano-Suuza HS.820 ráže 20 mm. Dalším rozdílem byla hydraulicky poháněná velitelská kopule. Modernější verze M114A1 byla ve srovnání s jinými shodnými vozidly slabší, a to byl důvod zastavení výroby a vozidla byla postupně vyřazována. Funkci pak převzala moderní vozidla M3 Bradley.
Technická data průzkumného transportéru M114 :
> hmotnost : 6,845 t (bojová), 7,209 t (maximální)
> posádka : 3 muži (velitel, řidič, střelec)
> rozměry : délka 4461 mm, šířka 2330 mm, výška 2391 mm, světlost 362 mm
> výzbroj : velkorážní kulomet M2HB ráže 12,7 mm (2000 nábojů), 1 kulomet ráže 7,62 mm
> pohon : zážehový osmiválcový kapalinou chlazený motor Chevrolet283-V-8 s výkonem 120 kW (160 HP), spojený s automatickou převodovou skříní Allison GS 100-3
> obsah nádrží : 300 l
> rychlost : silnice až 56,3 km/h, terén 30,5 km/h, voda až 5,8 km/h
> dojezd : silnice až 443 km
> překážky : šířka příkopu 1,35 m, kolmá stěna 0,50 m, stoupavost 60 °, boční náklon 40 °, brod (plave)


Obrázek Obrázek
Lehké průzkumné velitelské vozidlo M114.

Obrázek Obrázek
Pohledy do vnitřku vozidla M114

Servisní vozidlo M579
Servisní vozidlo M579 je stroj postavený na základě konstrukce vozidla M548. Na levé straně korby se nachází zvedák (jeřáb) a zadní část uzavírají velké dveře. Stroj však nebyl přijat do výzbroje americké armády, ale firma FMC je vyráběla pro zahraniční odběratele. Podle přání zákazníků jsou vozidla osazeny i zadní opěrou a navijákem pro vyprošťování, který však zabírá dost vnitřního prostoru. Dále společnost vyrábí několik typů vozidel, která se od sebe liší výbavou a pomůckami uloženými uvnitř i na vozidle. Rozdíly určuje zaměření jednotky, u které budou vozidla sloužit.

Obrázek Obrázek
< Polský transportér M113 v sanitní variantě .
> Vozidlo M730 se střelami MIM-72.

Vozidlo řízení dělostřelecké palby M981 FIST-V
Americká armáda od roku 1984 používá vozidlo M981 FISTV (Fire Support Team Vehicle). Jde o vozidlo palebné podpory samohybných odpalovacích zařízení M901, určené jak k vyhledávání a zaměřování cílů, tak ke zjišťování a značkování cílů pro dělostřeleckou palbu.
Vozidlo M981 FIST-V vzniklo na konstrukci pozorovacího vozidla M113A3 FOV. Je postaveno tak, aby se podobalo vozidlu M901, což má protivníka ujistit, že nejde o nijak důležité vozidlo. Vozidlo řízení dělostřelecké palby značně zvyšuje schopnost polního dělostřelectva tím, že vyhledává a lokalizuje cíle, nebo koordinuje palebnou podporu manévrujících vojsk. Vozidlo má na horní části korby věžičku osazenou průzkumným a značkovacím laserovým systémem AN/TVQ-2 GVLLD (Ground Vehicle Laser Locator/Designator) a zaměřovačem AN/TAS-4. Jmenovaný systém pak s dalšími přístroji (GPS) je schopen určit velmi přesně souřadnice určených cílů. K dalšímu vybavení patří radiostanice AN/VRC-46, spojovací zařízení AN/GRC-160 a další digitální pomůcky.
Podle tabulek americké armády měla mít každá obrněná či mechanizovaná jednotka o velikosti roty jedno vozidlo M981 a její posádka fungovala jako poradce velitele v otázkách palebné podpory. Tyto vozidla měla ale i své nedostatky, například výkonem nestačila moderní technice M2 Bradley a M1 Abrams, absencí výzbroje se musela spoléhat na cizí ochranu a dále při přesunu musela být stažena laserová hlavice a její opětovné použití trvalo 10 minut. Vozidla byla později nahrazena vozidly M7 Bradley a M1131 Stryker.
Technická data vozidla M981 FISTV :
> hmotnost : 12,2 t
> posádka : 4 muži (velitel, řidič, radista, operátor)
> rozměry : délka 4863 mm, šířka 2686 mm, výška 2940 mm (složená laser.hlava) 3401 mm (vysunutá laser.hlava), světlost 410 mm
> výzbroj : žádná (jen osobní zbraně posádky, plánován kulomet M60)
> pohon : vznětový šestiválcový kapalinou chlazený přeplňovaný motor Detroit Diesel 6V53T s výkonem 205 kW (275 HP), obsah 5,2 l, spojený s automatickou převodovou skříní Allison X200-4B
> obsah nádrží : 492 l (nafta typ DF2)
> rychlost : silnice až 64 km/h, terén 40 km/h, voda až 5,8 km/h
> dojezd : silnice až 480 km (300 mil)
> překážky : šířka příkopu 2,10 m, kolmá stěna 0,70 m, stoupavost 60 °, boční náklon 40 °, brod (plave)


Obrázek Obrázek
< Spojovací a operační velitelské vozidlo M1068A3 SICPS.
> Transportér M113 upravený tak, aby simuloval sovětské vozidlo BMP-2.

Spojovací a operační velitelské vozidlo M1068A3 SICPS
Vozidlo základní verze M1068 SICPS (Standard Integrated Command Post System) vzniklo přestavbou vozidla M577 CPC. Modernější varianta M1068A3 prošla vylepšením použitím modernizačního balíčku RISE. Přibližně dvě třetiny vozového parku M557 CPC (ve verzích A2 a A3) budou nebo spíše jsou upravována do verze M1068A3. Posádku tvoří velitel, řidič a dva operátoři velitelského stanoviště. Vozidlo je vybaveno systémem ATCCS, dalšími přístroji, pomocným generátorem APU a výsuvným desetimetrovým stožárem.
Technická data M1068A3 SICPS :
> hmotnost : 12.306 t (bojová), 14,061 t (maximální), 10,613 (prázdná), 11,118 (letecká přeprava)
> posádka : 2 muži (velitel, řidič) +2 (operátoři)
> rozměry : délka 5013 mm, šířka 2686 mm, výška 2705 mm (antény), světlost 434 mm
> výzbroj : asi žádná
> pohon : vznětový šestiválcový kapalinou chlazený přeplňovaný motor Detroit Diesel 6V53T s výkonem 205 kW (275 HP), obsah 5,2 l, spojený s automatickou převodovou skříní Allison X200-4B
>pomocný generátor : APU s výkonem 5 kW
> měrný tlak : 0,60 kg/cm2
> měrný výkon : 20,3 HP / tunu
> obsah nádrží : 416 l (nafta typ DF2)
> rychlost : silnice až 66 km/h, terén 45 km/h, voda až 5,8 km/h
> dojezd : silnice až 483 km (300 mil)
> překážky : šířka příkopu 1,68 m, kolmá stěna 0,61 m, stoupavost 60 °, boční náklon 40 °, brod (plave)


Obrázek Obrázek
< Vozidlo M163.
> Samohybný minomet M106.

Univerzální vozidlo XM1108 (prototyp)
Prototyp M1108 vznikl úpravou starší verze M113A2, tím že korba vozidla byla protažena o 860 mm a byl přidán šestý pár pojezdových kol. Byl plánován jako univerzální vozidlo, převážně jako nákladní vozidlo nebo nosič různých raketových systémů. První vozidlo, které mělo vzniknout z tohoto prototypu měl být pravděpodobně raketomet označený jako M993. Stejnou úpravou (prodloužení korby, šestý pár pojezdových kol) měly vzniknout ze starších verzí M113A3 vozidla M113A4)
Technická data prototypového vozidla XM1108 :
> nosnost podvozku : 7,112 t
> posádka : 3 muži
> rozměry : délka 6176 mm, šířka 2696 mm, výška 2300 mm, světlost 410 mm
> výzbroj : neurčena
> pohon : vznětový šestiválcový kapalinou chlazený přeplňovaný motor Detroit Diesel 6V53TA s výkonem 298 kW (400 HP), spojený s automatickou převodovou skříní Allison X200-4B
> obsah nádrží : 492 l (nafta typ DF2)
> rychlost : silnice až 66 km/h, terén 45 km/h, voda až 5,8 km/h
> dojezd : silnice až 483 km (300 mil)
> překážky : šířka příkopu 2,50 m, kolmá stěna 0,76 m, stoupavost 60 °, boční náklon 40 °, brod (plave)


Civilní úpravy vyřazených vozidel
Americká armáda v průběhu výroby a následného zařazení vozidel M2/M3 Bradley do výzbroje vyřadila velké množství vozidel typové řady M113. O obrněné vozidla nebyl nijaký zájem, spíše to byly lehčí vozidla verzí M548, M548A1 a M1015, kde poslední jmenovaná byla málo používána a tím ve velmi dobrém technickém stavu. Zájem projevily hlavně hasičské sbory z oblastí Spojených států s náročným a členitým terénem. Vozidla byla upravena do standardu zásahových hasičských vozidel (nádrž na vodu, výkonná čerpadla s vodními děly), část vozidel (M1015) prošla jen lehkou úpravou (kontrolní vozidla). Další stroje odkoupily policejní složky některých států jako zásahová vozidla.
Čtyři transportéry M113 používá také americké kosmické středisko. NASA si je upravila pro nasazení v mimořádných případech.

Obrázek Obrázek
< Obrněné transportéry M113 ve službě NASA, celkem jsou zde čtyři vozidla.
> Poslední verze velitelského vozidla M577A3.

Střípky k tématu
> Transportér M113 byl použit také k náhradě stárnoucího vozového parku ve výcvikovém středisku americké armády ve Fort Irwin v Kalifornii. Předtím simulovaly sovětskou techniku (T-80 a BMP-2) náležitě upravené lehké tanky M551 Sheridan. Upravená vozidla M113 do podoby sovětských bojových vozidel pěchoty BMP-2 vlastně nahrazovala vozidla dvě. Do té doby totiž lehký tank M551 palebně simuloval BMP-2, následovaný nákladním vozidlem, které převáželo pěchotní výsadek (obě vozidla byla brána jako jedno).
> Na rozdíl od většiny poválečné techniky nebyl transportéru M113 nikdy přidělen oficiální název. V roce 1995 byl sice podán návrh, aby se vozidlo pojmenovalo po generálu Jamesu M. Gavinovi, ale návrh pravděpodobně nebyl schválen. I nynější výrobce vozidel typové řady M113, společnost BAE na svých stránkách označuje transportér stále jen jako M113.
> I když vozidlo nedostalo oficiální označení, za dobu služby převzalo dostatek přezdívek. Jihovietnamské jednotky jej nazývaly jako "Green Dragon" (Zelený Drak), ve švýcarské armádě byl brán jako "Elefantenrollschuh" (sloni na kolečkách). Němci vozidlo nazývali "Schweinewürfel" (prasečí kostka), američtí vojáci označovali transportér M113 jednoduše jako "track" nebo ACAV. Izraelský oficiální název základní verze M113 je "Bardelas" (Cheetah), ale vojáci mu říkali "Zelda". Australské jednotky vozidla M113A1 nazývaly jako "Koše", a upravené M113A1 vybavené kanonem ráže 76 mm značily jako "bestie". V norské armádě je transportér M113 běžně označován jako "Vietnamská popelnice", nebo "Jævla møkka vogn" (lednice), pravděpodobně se tak stalo během zimních cvičení. Dánové stroje M113 pojmenovali "Dåsen" (cín), zatímco řečtí vojáci mu říkali "Papaki" (kachna). Španělská armáda mu dala oficiální název je TOA (Transporte Oruga Acorazado). Označení "Zippo", dostaly pouze plamenometné vozidla M132.
> Je jasné, že každé pásové vozidlo, které si poškodí jeden pás, není schopné jízdy, ale u transportéru M113 byli řidiči zvláště školeni, jak se v dané situaci zachovat. Při sesmeknutí nebo přetržení pásu musel řidič okamžitě uvolnit plyn a nechat stroj tzv. dojet. Pokud zazmatkoval a zabrzdil, převážně vozidlo položil na bok. Brzdit bylo povoleno pouze, pokud se vozidlo blížilo k pevné překážce nebo naopak k hlubokému příkopu či rokli (nebo jiné, co by mělo za důsledek zničení celého stroje). Výsadku bylo nařízeno zůstat ve vozidle, pokud bylo v pohybu, měl riskovat lehčí zranění, protože při opuštění vozidla v pohybu se mohlo stát, že stroj se převrátí na ně. Až vozidlo zastavilo, výsadek se musel dostat ven co nejdřív, neboť hrozilo vznícení stroje. První věc, kterou musel řidič udělat, bylo vypnout motor a hlavní vypínač, což snižovalo nebezpečí požáru.
> Americká armáda plánuje, že do roku 2018 vyřadí veškerá vozidla pro převoz pěchoty postavená na konstrukci transportéru M113. Speciální vozidla na podvozku by měla být nahrazena modernějšími typy vozidel.

Zdroje informací :
čas. Tanky, nakladatelství PMA.C,
(angl.překlad) globalsecurity.org, wikipeia.info,
thetankmaster.com, fsmm.org, inetres.com,
military-today.com, fas.org, militaryfactory.com,
uniteddefense.com, defenseindustrydaily,
com, military.com, afvdb.50megs.com,
Fotozdroje : commons.wikimedia.org,
thetankmaster.com, čas. "Tanky, nakl. PMA.C.
military-today.com, militaryfactory.com,
defenseindustrydaily, fsmm.org, inetres.com
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Re: Americký obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od TonyHazard »

Obrázkový bonus :

Obrázek Obrázek
Transportéry pěchoty M3 half track

Obrázek Obrázek
< Vozidlo M474 TEL (Transporter Erector Launcher) jako samohybný nosič jaderných raket Pershing 1.
> Stroje M113 nasazené v Iráku.

Obrázek
Vozidlo M667 CGME(L) jako samohybný nosič odpalovacího zařízení MGM-52 raket Lance. Označení CGME(L) znamená Carrier Guided Missile Equipment (Lance). Vozidlo vzniklo na základě vozidla M113.

Obrázek
Vozidlo M727 GMC(H) jako samohybný nosič odpalovacího zařízení MIM-23 raket země-vzduch Hawk.

Obrázek Obrázek
Verze vozidel M901

Obrázek Stroje M113 pákistánské armády

Zdroje jako u článku
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Re: Americký obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od Franz Trubka »

Tony, opet parada. Nevim, jestli jsi mel moznost si to otecko "osahat". Ja si ho prohledl v roce 1978 v campu blizko Tripolisu a tady v USA jsem se v nem nekolikrat projel na teto adrese
http://russellmilitarymuseum.com/
Zazitek je to dobry. Jinak to museum je spis srotak, ale je tam spousta zajimavych veci. Bohuzel v dost mizernem stavu.
Pro vas z Ceska je to trochu z ruky
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Re: Americký obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od TonyHazard »

Franzi,
ten zážitek Ti trochu závidím, já sám jsem jakoukoli verzi M113 na vlastní oči neviděl. Myslím však, že v Evropě se také nějaká najde, třeba se k ní dostanu později.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Americký obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od kacermiroslav »

Tak tomuhle řikám super kvalitní článek....Tony...smekám. Jinak se mi dost líbila ta verze pro Izrael vyzbrojená 60mm kanónem. Čučím, co vše se na ten podvozek dá namontovat. Taky je zajímavá ta verze simulující sovětské BVP.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Americký obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od Polarfox »

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek

1) tchajwanský M113 s věží z lehkého tanku M24
2 a 3) T114 se 106mm bezzákluzovým kanónem
4) ??? s věží LCTS 90
5) opět LCTS 90
6) australská varianta s věží ze Saladinu
7) australská varianta s věží ze Scorpionu
8) M113A2 s věží TS 90
9) taktéž s TS 90
10 a 11) s věží CM 90 (nebo CME 90?)
12) filipínské vozidlo s věží ze Scorpionu
13 a 14) s věží Cadillac Gage
15 a 16) izraelská verze s HVMS
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
p3tris
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1370
Registrován: 24/6/2011, 12:46
Bydliště: Vodňany
Kontaktovat uživatele:

Re: Americký obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od p3tris »

Pro zajímavost i vyřazené korby M113 se dočkaly využití. Ve Vietnamu se montovaly na opancéřované nákladní automobily M54 a pak používaly jako palebná podpora konvojů, takzvané Gun Trucky.
Obrázek Obrázek
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Re: Obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od skelet »

V Iráku již byli trošku sofistikovanější
Obrázek
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Re: Obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od TonyHazard »

Zajímavé, jak lze použít techniku i po "smrti". Dík za inspiraci, mám jeden model M113 navíc, náklaďák se také najde, jen ještě nevím, kterou variantu si vyberu. Zatím to vyhrává ta p3trisova, je jednodušší.

Obrázek
Jeden zapomenutý obrázek M901 ITV.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
Montgomery
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 152
Registrován: 6/4/2010, 19:00
Bydliště: Lukavice
Kontaktovat uživatele:

Re: Obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od Montgomery »

Ale přece jenom ta skeletova má něco do sebe
Není nic nesnesitelnějšího než hlupák, který má štěstí. Cicero
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Obrněný transportér typové řady M113

Příspěvek od Rase »

Australská armáda testuje autonomní M113

Tak jako v USA a Izraeli, rovněž australská armáda testuje autonomní obrněné transportéry M113. Práce probíhají již od roku 2018 a v průběhu šesti měsíců společnost BAE Systems speciálně upravila dva transportéry M113AS4. Vybavila je technologií pro autonomní provoz, který jim dovoluje operovat bez lidské posádky. Australská armáda obě vozidla nedávno testovala na vojenském cvičišti Majura Training Site, které se nachází poblíž australského hlavního města Canberra. Představitelé armádního velení sledovali, jak se autonomní transportéry společně s lidmi řízenými transportéry osvědčí v simulovaném boji. Australská armáda by časem ráda zahrnula roboty jak do bojových operací, tak i do průzkumu i logistického zajištění jednotek.

https://www.janes.com/article/90914/bae ... f-m113-apc
https://www.stoplusjednicka.cz/australs ... -internetu
https://www.australiandefence.com.au/de ... mous-m113s
https://newatlas.com/military/australia ... -vehicles/

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Obrněná technika“