"KAMIKAZE"

Moderátor: Hans S.

Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

"KAMIKAZE"

Příspěvek od YAMATO »

Nasazení sebevražebných jednotek je nejatraktivnějším a nejznámějším "příspěvkem" Japonska do WWII. Není divu, z našeho pohledu je do značné míry nepochopitelné. Odráží se v něm naprosto odlišný pohle na svět, než je náš. Toto téma je velice populární, přesto však jsou informace často zkreslené. Už pojem "kamikaze": znaky, překládané jako "božský vítr", jde sice jednotlivě číst jako "kami" a "kaze", ale ve spojení se čtou "šinfů" nebo "šinpů".

Když se mluví o sebevražebných jednotkách, tak si většina lidí představí letectvo a konkrétně speciálně pro toto použití zkonstruovaný stroj MXY7 Óka. Nasazení tohoto stroje bylo však spíše epizodní a nepříliš úspěšné. Japonci používali prakticky cokoli, od letadel přes lodě, tanky až po jednotlivého vojáka.

Často také panuje mínění, že tuto metodu Japonci používali od začátku války. Nikoli, k tomu je přinutili okolnosti. Vzhledem k čím dál větší převaze spojenců byla normální taktika stále méně účinná. Proč však jen Japonsko začalo tuto metodu oficiálně a masově praktikovat? Zde se odráží do extrému dovedená filosofie Bushi-do. Poněkud zjednodušeně o ní lze říct: vítězství nebo smrt. Zajetí se bralo jako potupa, nehodná vojáka. Japonci toto aplikovali nejen na sebe, ale i na protivníky, což do značné míry vysvětluje brutální zacházení se zajatci.
Uživatelský avatar
Bruno
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 824
Registrován: 8/10/2004, 10:51

Příspěvek od Bruno »

Máš niake detaily ohladom "samovražedných" tankov?
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Najvačším nepriatelom mieru su pacifisti...
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

V podstatě bych řekl, že Japonské tankové útoky proti US byly v pozdějších fázích války vždy do značné míry sebevražebné. Útoky typu Banzai prakticky nedávaly šanci na přežití. Docházelo např. i k taranům. Viděl jsem několik fotek, hledám
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Jednou z nejšílenějších sebevražebných akcí byla operace Ten Go. Jednalo se o vyslání bitevní lodi Yamato k Okinawě proti Americké invazi. Palivo bylo pouze na cestu tam. Záměrem byl útok proti transportním výsadkovým plavidlům, poté měla najet na břeh a palbou podporovat obranu. Vzhledem k absenci vzdušného krytí nebyl útok úspěšný. 7.dubna 1945 byla loď ve vzdálenosti 200 km od Okinawy napadena palubními letouny USN a po nejméně 4 zásazích pumou a 9 torpédem potopena.
Uživatelský avatar
Ringhofer
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 128
Registrován: 8/3/2005, 17:23

Příspěvek od Ringhofer »

Počátek myšlenky kamikaze, první nasazení, taktika.

K prvnímu leteckému útoku Kamikaze došlo v říjnu 1944 v průběhu bitvy o Leytský záliv na Filipínách. Samozřejmě už v dřívějším průběhu války docházelo k jednotlivým sebevražedným útokům. Jednalo se však o osobní rozhodnutí pilotů , většinou učiněné pod tlakem okolností ( poškození stroje, nedostatek paliva, reakce na neúspěch při pokusu o splnění úkolu konvenčním způsobem). Kamikaze byly ovšem něco trochu jiného. Totiž organizované jednotky budované s jedním taktickým cílem, sebevražedným útokem.

Formování sborů Kamikaze započalo právě na Filipínách a souvisí se jménem viceadmirála Ónišiho.Óniši byl dlouholetý spolupracovník v té době již nežijícího admirála Jamamota (zabit, když byl jeho letoun sestřelen při inspekční cestě americkými stíhači), jako velitel se uplatnil již v první fázi Japonsko-čínské války, spolu s fregatním kapitánem Gendou se podílel na vypracování plánů útoku na Pearl Habor, později se stal náčelníkem štábu vrchního velitele námořního letectva rozmístěného na pozemních základnách,viceadmirála Cukahary.Zde vynikl při organizování leteckých operací souvisejících s obsazováním Filipín.

17. října 1944 se Óniši dostavil na velitelství 1. letecké flotily císařského námořnictva v Manile, aby odtud čelil připravovanému americkému útoku. Síly, které měl k dispozici byly ovšem zoufale malé. Celkem 30 bojeschopných Zer a zhruba stejný počet dvoumotorových Betty, celkem tedy okolo šedesáti použitelných strojů. Přitom možnost získání dalších posil se jevila jako značně problematická.Óniši si byl samozřejmě vědom, že s těmi skrovnými silami se moc velká naděje na úspěch nenaskýtá.
Jedinou šanci na účinné zkomplikování situace amerických lodí viděl v útocích na letové paluby nosičů s cílem je na nějakou dobu vyřadit. K tomuto účelu se Zera hodila, neboť se ukázalo, že při útoku 257kg pumou jsou účinější, než klasické střemhlavé bombardéry. Samozřejmě při tom nepředpokládal, že by mohl takovými útoky velkou letadlovou loď potopit.
Jako nejúčinnější se mu jevila právě sebevražedná taktika. Mimo jiné předpokládal i to, že po případném nárazu letadla může hořící benzín a trosky stroje způsobit i další škody, například mezi zaparkovanými letouny.

Zbývalo ještě o svém plánu přesvědčit samotné piloty. Proto se Óniši 19. října 1944 vypravil na letiště Clark Field na Luzonu. Zde ve večerních hodinách došlo na toto téma ke schůzce mezi ním a dalšími pěti důstojníky mimo jiné z 201. a 26. eskadry. Je jisté, že atmosféra na ní byla nervozní a vrušená. Přece jen vydat přímý rozkaz k sebeobětování nebylo ani v japonské armádě něco až tak obvyklého. Velitelé so obávali pádu morálky pilotů, který se obvzláště při neúspěchu akce dal předpokládat.
Nakonec jeden s důstojníků, kapitán Tamai oslovil přímo své piloty.Bojoval s nimi už rok, prošli spolu mimo jiné i Marianami, dvě třetiny z nich mezi tím padly. Po té, co je obeznámil s Ónišiho plány, přivítali je údajně s nadšením. Tamai se pak neprodleně vrátil Ónišimu poreferovat o souhlasu svých mužů.

Název "Božský vítr" měl asociovat událost ze 13. století, kdy se loďstvo chána Kublaje pokusilo vylodit u ostrova Kjúšú. Tehdy slabé Japonsko zachránil od války tajfun, tedy onen božský vítr, který Kublajovo loďstvo zničil.

Nasazení kamikaze sice závažnou změnu v dalším vývoji událostí nepřineslo, nicméně bylo hrozbou, která si vyžádala z americké strany určitá protiopatření.Prvním z nich bylo snížení počtu skupin letadlových lodí a jejich zhuštění v rámci jedné skupiny a posílení obrany. Dalším opatřením bylo značné posílení počtu stíhacích letounů, které souviselo i s tím, že po úpravách mohli Hellcaty, příp. Corsairy nést až tunu bomb a mohly tak nastoupit na místa střemhlavých bombardérů. Efektivnost palubních skupin se tak téměř zdvojnásobila.
Dalším obranným prvkem bylo posílení a reorganizace systému včasného varování. V předpokládaném směru útoku hlídkovaly předsunuté torpédoborce vybavené výkonnými radary, byly stanoveny přesné přibližovací koridory pro letadla navracející se z akcí, zároveň byl vypracován systém manévrů , který měl na radaru vracející se stroje odlišit od útočníka. Japonští kamikadze totiž s oblibou využívali taktiky, kdy se právě za vracející-se letouny zavěsili a oklamali tak obsluhy radarů.Dalšími způsoby, jimiž sebevražední piloti útočili byl buď klouzavý let z velké výšky, kdy je bylo jen velmi obtížné zadržet, nebo naopak přiblížení k cíli těsně nad mořskou hladinou, kde byl radar neúčinný.Těmto útokům Američané čelili rozmístěním části své stíhací ochrany ve větších výškách a vzdálenosti od svazu , další část hlídkovala naopak ve výškách malých.
Podle japonských zdrojů během filipínské kampaně vzlétlo 447 letadel kamikaze, z nichž 201 svůj útok dokončilo nárazem na cíl. 74% těchto strojů tvořila Zera.

Obrázek
Óniši se svými piloty.

Obrázek
Útok kamikaze.

Obrázek
Lehká letadlová loď Belleau Wood byla zasažena kamikaze u Leyte 30. 10. 1944. Část posádky se snaží odtlačit TBF Avangery do bezpečnější vzdálenosti. V pozadí kamikaze zasažená USS Franklin.
Stejně všichni umřeme....
Uživatelský avatar
Haness
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 944
Registrován: 18/4/2005, 22:16
Bydliště: Brno

Příspěvek od Haness »

Hodně dobře popsaný téma,tetno způsob boje znám jen částečně (věděl sem že se nejednalo jen o letadla),nemáte někdo nějaké bližší informace o nasazení kamikaze za použití jednomístných miniponorek-torpéd?
Uživatelský avatar
Lena
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 136
Registrován: 19/3/2005, 17:05
Bydliště: Olomouc

Příspěvek od Lena »

Haness: myslím, že tu jsou na toto téma větší odborníci ... já jen vím, že hromadná výroba těchto miniponorek se zahájila v Jokosuce, Hikari, Maizuru, Sasebo a Kure. Autorem těchto torpéd byl poručík Hirose Kuroki. Rozdělil torpédo do dvou částí. V zadní části byla umístěna pohonná jednotka tvořená vzduchovým motorem o výkonu 550 koní. Palivem byla směs petroleje a kyslíku. Před ní byl prostor pro pilota, který torpédo řídil. Přední část pak tvořila výbušná nálož o hmotnosti 1550 kg TNT.

Ze začátku se vyráběl typ Kaiten 1. Měl délku 15 metrů, průměr asi jeden metr a výtlak 8,3 tuny. Při rychlosti 22 km/hod měl dojezd až 77 km. Zpočátku se počítalo s tím, že pilot dovede torpédo do vzdálenosti 40-50 metrů od cíle, kde mělo dojít k oddělení přední části, která měla pak sama pokračovat k cíli. Zbytek Kaitenu se po odpojení samozřejmě potopil. Pilot se měl zachránit pomocí plovací vesty nebo nafukovacího člunu. V praxi se to ukázalo jako neproveditelné a tak vznikaly první oddíly "lidkých torpéd".

Od poloviny roku 1944 se začalo s vývojem Kaiten 2. Byl vybaven výkonnějším motorem na bázi hydrogenu peroxidu o maximálním výkonu 1500-1800 koni. Výkonnější motor si vynutil větší průměr i délku trupu. Průměr se zvětšil na 1,4 metru a délka vzrostla na 16,5 metru. Výtlak se zvýšil na 18,5 tuny. Rychlost 37 km/hod umožňovala dojezd do vzdálenosti 82 km. Stoupla i maximální rychlost na 74 km/hod. Hmotnost nálože TNT se pohybovala od 1500-1800 kg. Konec války však nedovolil použití těchto torpéd v akci.

Začalo se i s vývojem Kaiten typu 3 a 4, ty ovšem už nebyly zkonstruovány.
ObrázekObrázek

"Forgetting them means letting them die again" Elie Wiesel
Uživatelský avatar
Lena
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 136
Registrován: 19/3/2005, 17:05
Bydliště: Olomouc

Příspěvek od Lena »

nejsem si ale jistá, jestli byly Kaiteny typu 1 už od počátku jednomístné, nebo je upravili až později ...
ObrázekObrázek

"Forgetting them means letting them die again" Elie Wiesel
Uživatelský avatar
Lena
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 136
Registrován: 19/3/2005, 17:05
Bydliště: Olomouc

Příspěvek od Lena »

Dalším způsobem bylo použití sebevražedných útočných člunů Šinjó. Výhodou tohoto způsobu bylo, že nebyl tak nákladný. Použily se k tomu jednoduché čluny, které měli celodřevěnou konstrukci s překližkovým potahem. Byly dlouhé kolem pěti metrů, na přídi trupu byla umístěna nálož TNT o hmotnosti 1500 kg, za ní byl umístěn automobilový motor Suzuki nebo Mitsubishi o výkonu 48 koní. Pilot seděl na zádi člunu a řídil jej volantem. Další výhoda byla v tom, že takovýto člun byli schopni řídit i malí kluci. Nebylo třeba speciálního výcviku.

Vybavení těchto člunů se zdokonalovalo. Později měly dva motory, takže se zvětšila jejich maximální rychlost i dojezd. Někdy byly používány jako vybušné nálože hlubinné miny, kterých mělo námořnictvo dostatek. Takovýchto člunů se podařilo vyrobit asi 6 000 kusů.

Hlavními cíly pro Šinjó byla americká transportní plavidla, protože byla snáze potopitelná než pancéřovaná plavidla vojenská.
ObrázekObrázek

"Forgetting them means letting them die again" Elie Wiesel
Uživatelský avatar
Haness
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 944
Registrován: 18/4/2005, 22:16
Bydliště: Brno

Příspěvek od Haness »

Lena:Díky moc,s tím co jsi napsala si myslím že i ty jsi na to odborník...z toho už vím víc... :wink:
Uživatelský avatar
brano
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 277
Registrován: 5/9/2004, 20:17
Bydliště: KE

Příspěvek od brano »

Okrem spomenutých možností boja,doplním ešte ich o klasické miniponorky,fukurjú(bojoví potápači) a v neposlednom rade i akúsi obdobu nemeckého všeobecného vollkssturmu a ľudového povstania a záškodníctva alá nemecký Werwolf.Z registra mužov vo veku 14-61 rokov a slobodných žien vo veku 17-41 rokov bola vyčlenená Kokumin Giju Sento-Taj(Národné dobrovoľnícke bojové sily).Ich celkový počet dosiahol okolo 28 miliónov registrovaných duší,ktorých výzbroj mali okrem nedostatkových klasických vojenských zbraní tvoriť i luky,meče,improvizované strelné zbrane na jedno použitie a dokonca len schopnosti boj.umenia judo a karate...celkovo vzaté,bola japonská obdoba Werwolfu lepšie organizovaná a masovejšia než nemecká.
Obrázek
Uživatelský avatar
Atlantis
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 819
Registrován: 7/4/2005, 15:12
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Atlantis »

Taky proto bylo rozhodnuto spíše použít atomovky než klasickou invazi.
Uživatelský avatar
Lena
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 136
Registrován: 19/3/2005, 17:05
Bydliště: Olomouc

Příspěvek od Lena »

add. miniponorky ... Japonsko se problematikou využití miniponorek jako útočné zbraně zabývalo již od první světové války. Vycházelo přitom z úspěšných akcí Italů v Adriatském moři. Do roku 1945 vyvinuli několik druhů těchto miniponorek.

Sensuitei Ko (miniponorka typu A) - byly vyrobeny dva typy, označené jako A-1 a A-2, v námořních dílnách v Kure již v roce 1938. Posádku tvořili dva muži, velitel a kormidelník. Celkový válcový trup měl délku 24 metrů a výtlak miniponorky činil 46 tun. Neměly generátory, pouze alkalické baterie, které poháněly elektromotor o výkonu 60 koní. Výzbroj tvořila dvě torpéda ráže 549 mm. Do roku 1942 bylo vyrobeno 42 miniponorek tohoto typu. Do akcí je převážely hydroplánové nosiče, jmenovitě Čitose, nebo bylo použito i běžných nákladních lodí.

Sensuitei Ocu (miniponorka typu B) - od předchozího typu A se lišila především instalací dvojího pohonu. Palubní baterie byly nabíjeny naftovým motorem Mitsubishi Ru. Posádku tvořili tři muži. Vyroben však byl pouze jeden kus.

Sensuitei Hei (miniponorka typu C) - vznikla na základě předchozího typu. Jedinou změnou bylo, že její posádka byla znovu dvoučlenná. Tento typ byl určen k ochraně pobřeží, především pak japonských přístavů.

Sensuitei Tei (miniponorka typu D) - Kórjú, jak byla pojmenována, byla nepoměrně větší než všechny předcházející typy. Její posádku tvořilo celkem pět mužů. Základní pohonnou jednotkou byl automobilový motor Hitači o výkonu 120 kW, poháněl elektromotor o výkonu 100 kW. V přídi trupu byly umístěny nálože s TNT. Plánována byla výroba 540 kusů. Ponorka se totiž měla stát významným pilířem japonské pobřežní obrany. Ovšem americké bombardování způsobilo, že do září 1945 bylo vyrobeno pouze 115 kusů.

Sensuitei Kairjú - vývoj probíhal od konce roku 1943 v Ourazaki a Jokosuce. K trupu byla připojena dvě horizontální kormidla, která výrazně zlepšila stabilitu a ovládání, dále měli zvětšenou věž, což také přispělo ke zlepšení nautických vlastností ponorky. Bojová varianta byla 17 metrů dlouhá a měla výtlak 17 tun. Na hladině byla poháněna automobilovým benzínovým motorem Isuzu, pod hladinou pak elektromotorem o výkonu 80 kW.Výzbroj tvořila dvě osmnáctipalcová torpéda umístěna na bocích miniponorky, nebo nálož TNT odpovídající hmotnosti. Výroba Kairjú byla zahájena v únoru 1945, celkem jich bylo vyrobeno asi 40. Válka ale skončila dříve, než mohly být Kairjú nasazeny.

Miniponorky byly dopraveny tak daleko, aby měly v dosahu nepřátelská plavidla. Tam byly spuštěny a samy pokračovaly dál. Hlavními cíli pro ně byla válečná plavidla, letadlové lodě, bitevní lodě a torpédoborce. Jako první vstoupily do válečných operací miniponorky útokem v Pearl Harboru. Další jejich bojovou akcí byl útok na přístav Sydney v Austrálii a na Diego Suarez na Madagaskaru.

Všechny typy se ale ukazovaly jako málo účinné a snadno zranitelné, navíc při jejích útocích umíralo mnoho osob. Proto se za ně hledala efektivnější náhrada, kterou mimo jiné měly být právě lidské torpéda.

Dalším typem „bojových prostředků“ japonského námořnictva byli sebevražední žabí muži, tzv. Fukurjú. Jejich jednotky tvořili dobrovolníci na základně Taura. Výstroj tvořil pogumovaný plátěný oblek, k němu dostali lehkou potápěčskou kuklu a na záda regulovatelný dýchací přístroj. Výzbroj tvořily nálože TNT nebo hlubinné nálože. Bojová činnost Fukurjú spočívala v tom, že se pod hladinou snažili nepozorovaně doplout ke svému cíli, vlekouce za sebou nálože s TNT. Ty měli postupně upevnit pod trupy nepřátelských lodí a pak je odpálit. Někteří pokládali za účinnější s náložemi přímo do lodí narazit. Pokud byli nasazeni na pobřeží, jejich taktika spočívala v tom, že krátce předtím, nežli se nepřátelské vyloďovací čluny přiblížily, potopily se Fukurjú i se svými náložemi, umístěnými na dlouhých tyčích a snažili se nepřátelskou loď atakovat kontaktováním nálože o trup lodi.
Uživatelský avatar
brano
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 277
Registrován: 5/9/2004, 20:17
Bydliště: KE

Příspěvek od brano »

ad.MINIPONORKY-experimentálne miniponorky/ponorné člny(doplnok)

U-Kanamono
Ponorný čln primitívnych tvarov plávajúci tesne pod hladinou.Pohon pneumatickým motorom prevzatým z torpéda,max.r.-3 uzly(5,5km/hod).Posádka 2 muži,výzbroj 1x 450mm torpédo.Vyrobených vraj bolo 14ks,nájdené v Kure.

9-Kanamono(Šinkaj)
Japonská obdoba talianskych Maiale a britských Chariotov-určený k útokom v kotviskách.V prednej časti miniponorky bola odpojiteľná nálož(907kg),ktorá sa pomocou magnetov pripevnila na trup lodí.V 8/1944 bol dokončený prototyp.Pohon-elektr.motor(20k),max.rýchlosť 16,6km/hod.Posádka 2 muži.Stroj bol nestabilný a mal mechan.problémy.

M-Kanamono
Modifikovaná verzia typu C.Prototyp bol postavený v Ourazaki na konci r.1944.Stroj nemal torpédomety,ale 4 míny.Prototyp vraj mal byť vybavený pásovým podvozkom,umožňujúci pohybovať sa po morskom dne.

Maru-Se
1944-f.Kawasaki
Pohon-pokusný motor Walther pracujúci na princípe rozkladu peroxidu vodíku...obdoba pohonu v pokusnom Kaitene II.Max.rýchl.28-37km/hod.Výzbroj 2x novovyvíjané torpéda.
Naposledy upravil(a) brano dne 9/8/2005, 15:12, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Lena
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 136
Registrován: 19/3/2005, 17:05
Bydliště: Olomouc

Příspěvek od Lena »

Pozemní kamikaze

Všechny pozemní jednotky byly vycvičeny a psychicky připraveny k „poslednímu čestnému útoku“ již dávno předtím, než idea kamikaze vznikla. Šlo v podstatě o útok na bodák, prováděný v okamžiku, kdy již nezbývala naděje na záchranu jednotky, která se k útoku odhodlala. Zajetí bylo v očích japonských velitelů zradou a nesplnění zásad „Císařské cesty“ a „Bojové etiky“, takže zbývala jen smrt pro Japonsko a císaře. Cílem takového útoku bylo pobít co nejvíce nepřátel a zahynout přitom hrdinskou smrtí samuraje.
Američané se s tímto „coup de grace“ poprvé setkali na začátku roku 1943 v bojích o Guadalcanal. Tehdy na ně zaútočily zbytky 35. Pěší brigády generálmajora Kijotaku Kawagučiho na řece Matanikau a způsobily jim nemalé ztráty.
Armáda měla celkem tři druhy sebevražedných jednotek:

Tou první byly Rikusentai Tokkótai, neboli Speciální útočné sebevražedné jednotky. Šlo o klasické armádní útvary i jejich výcvik odpovídal běžnému vojenskému výcviku. Jedinou zvláštností byla informace o organizaci útoku. Výzbroj a výstroj Rikusentai byla obdobná jako u jiných armádních jednotek. Uniforma M 98 byla doplněna klasickou nebo lehkou tropickou helmou. Výzbroj tvořila puška Arisaka Typ 38, ráže 6,5 mm, na které byl dlouhý bajonet Typ 30.

Druhým typem byla Šaša Rentai Rikugun Tokkótai, neboli Prapor armádních sebevražedných střelců. Na rozdíl od Rikusentai neútočili bodákem, ale granáty nebo speciálními útočnými zbraněmi. Neútočili tedy frontálně, ale z úkrytu, a specializovali se na obrněnou techniku. Byli navrženi především k obraně proti americké invazi. Na asijské pevnině byli zkušebně nasazeni proti sovětským jednotkám u Mu-tang-tiangu. Výzbroj Šašu Rentai byla poněkud odlišná od Rikusentai. Bojovali především různými druhy granátů. Ve výzbroji měli těžký granát Typ 99 nebo Typ 11. Někdy byl používaný zápalný granát Typ 1 nebo úderná výbušná nálož. Útok byl prováděn tak, že skrytý příslušník útočné jednotky nechal přiblížit nepřátelský bojový prostředek do maximální blízkosti a poté zničil nepřátelský objekt nárazem své bojové nálože. Nebo útočil granáty, kdy se vrhal na pásy nebo podvozek nepřátelského bojového prostředku.

Třetí skupinou, používanou v závěrečných měsících války, byla Teišin Tokubecu Hikosentai, neboli Výsadkový sebevražedný prapor. Byl to klasický útvar výsadkářů, kteří prováděli svůj útok v první fázi přistáním co nejblíže k nepříteli. Potom následoval útok s použitím granátů. Další varianta spočívala v tom, že v případě vysazení na padácích se výsadkáři snažili dopadnout přímo na nepřátelské postavení nebo bojovou techniku, které pak zničili výbuchem své výzbroje. Příslušníci výsadkových jednotek byli vyzbrojeni puškou Arisaka Typ 100, ráže 7,7 mm s dlouhým bodákem Typ 30. Dále byli vybaveni granáty Typ 10 a Typ 97, nebo protitankovými minami Typ 3. Při útoku s padákem se sami nazývali „rakkasan bakudan“ neboli „padákové miny“.
Ve všech druzích útoků se Japonci snažili co nejtišeji se přiblížit k nepříteli a pak na daný povel a s výkřikem „banzai“ vrhali na nepřítele.
Uživatelský avatar
Lena
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 136
Registrován: 19/3/2005, 17:05
Bydliště: Olomouc

Příspěvek od Lena »

Svět se o kamikaze dozvěděl vlastně až při soudních procesech s japonskými válečnými zločinci, které se konaly po skončení druhé světové války. Hlavní soudní proces probíhal v Tokiu před mezinárodním tribunálem pro Dálný východ od 3. května 1946 do listopadu 1948. Obžalováno na něm bylo osmadvacet válečných zločinců. Obžaloba obsahovala pětapadesát bodů a týkala se především zločinů proti míru, konvenčních válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.
Při uplatnění paragrafu obžaloby číslo 48 došlo i na hodnocení použití sebevražedných jednotek. Shodně bylo konstatováno, že šlo nejen o zločiny proti lidskosti, ale i o genocidu. Jmenovitě genocidu vlastního národa. Proto bylo odsouzení světem hlubší a jednoznačnější.
Velitel okupačních jednotek v Japonsku, generál Douglas MacArthur, zakázal nejenom budování jakýchkoliv vojenských jednotek, ale i uveřejňování veškerých informací o japonských ozbrojených silách a jejich historii. Národ měl zapomenout na své vojáky a námořníky.
ObrázekObrázek

"Forgetting them means letting them die again" Elie Wiesel
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Toto odsouzení ovšem nebralo vůbec do úvahy mentalitu Japonců. Ostatně z právního hlediska bylo souzení Němců, Japonců a dalších přinejmenším sporné, neboť celá řada zákonů byla jednostraně přijata Spojenci v průběhu války. Čili zase nic jiného než princip: vítěz má vždy pravdu. Kdyby alespoň sami tyto zákony dodržovali...
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Atlantis
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 819
Registrován: 7/4/2005, 15:12
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Atlantis »

Jen tak na okraj: Víte jaké je heslo Kamikaze???
No přece: Do smrti dobrý:-))
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Re: "KAMIKAZE"

Příspěvek od Nelson »

YAMATO píše: Když se mluví o sebevražebných jednotkách, tak si většina lidí představí letectvo a konkrétně speciálně pro toto použití zkonstruovaný stroj MXY7 Óka. Nasazení tohoto stroje bylo však spíše epizodní a nepříliš úspěšné. Japonci používali prakticky cokoli, od letadel přes lodě, tanky až po jednotlivého vojáka.
Nemyslím si že letouny Ohka byly až tak epizodní. Doplatily spíš na dvě konstrukční vady, kdyby se je podařilo odstranit staly by se Ohky dost děsivou zbraní.
Tou první byl nedostatečný dolet. Kvůli němu musely být shazovány asi 40 km od cíle, tedy v oblasti kterou pokrývala stíhací obrana svazu. A pro Hellcaty a Corsairy nebyl problém sestřelit plně naložený bombardér. Druhou chybou byla jejich aerodynamika. Tu Japonci nezvládli a v oblasti maximální rychlosti která přesahovala 930 km/h byl stroj podle pozdějších testů v USA prakticky neovladatelný
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

No ano, kdyby. Což se nepodařilo, neboť u pokusných variant s větším doletem zase výrazně klesla rychlost a hmotnost hlavice. Čili ve srovnání s počty nasazených letounů klasické konstrukce pro sebevražebné útoky lze nasazení Ohky považovat za okrajové, včetně výsledků jejich útoků.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Odpovědět

Zpět na „Různé“