Německá atomová bomba

[Vlastimil Čech]

Jen tak: A můžeme vyloučit, že se ve skutečnosti Německo pokoušelo o docela jiný druh atomové zbraně? O takový, o kterém jiní neuvažovali... (jen tak pro příklad můj výmysl= bombu thoriovou, pardon za hloupý příklad) ????
To deuterium či tritium se -pokud vím- ve sloučenině s lithiem používá ve zbraních thermonuklearních... tak daleko snad Říše nebyla...

[Mirek58]

Hitlerovo německo se nikdy nedostalo dál, než na základní stupeň jádra, začátek výzkumu.
Kdyby se chtěli dostat dál, na stupeň praktických zkoušek, museli by mít už průmyslové objekty k separaci izotopů a ty by se zcela jistě našly. Ty se nedají schovat někam do sklepa a vyžadují ke svému provozu hromadu lidí a energie.

[bat]

@Vlastimil Čech
https://www.youtube.com/watch?v=KI-vkn3 ... okumentyCZ
V češtině. Zajímavé indicie a vzpomínky. Dá se pak dohledat přes internet dál.
https://www.forum.axishistory.com/viewt ... 20&t=83596
Zde běží už doslova desítky let vlákno plné spekulací, fantastických bájí a pověstí.

Teller přišel s termonukleárním konceptem těsně po válce, ale v hlavě to mohl být déle. Možná to někoho napadlo i v Německu a dřív, proč ne...
Mirek58 to celkem pěkně shrnul.
Pokud ovšem chceme věřit na různé Die Glocke, Hanube, Vrily, červenou rtuť a obrovské komplexy v Jonastalu atd. tak všechno může být pravda. A třeba je

[UrbanII]

Chtěl bych se zeptat. Američané použili jako moderátor grafit, Němci chtěli použít těžkou vodu. Někde jsem čet, že grafit musí být ultračistý, aby pro tenhle účel šel použít a v Evropě takový grafit nebyl. Takže, proč Němce nenapadlo použít grafit, nebo ho použili a ztroskotali právě na čistotě grafitu?

[seabee]

Docela zajímavý a "nesenzační" článek o německém jaderném výzkumu.

https://www.idnes.cz/technet/technika/n ... chnika_mla

[Lord]

Pokud pátráte dál po německé A-bombě, tak narazíte většinou na mýty. Nápady určitě měli, v některých oblastech byli na špici, ale jak už bylo zmíněno, nedali tomu potřebnou dynamiku, jako třeba raketovému programu. HEISENBERG řekl ministru zbrojní výroby Speerovi, že práce na atomové bombě by trvaly několik let tvrdé práce, a že v každém případě nebude bomba schopna ovlivnit výsledek současné války. Hitler se rozhodl soustředit vědecké, výrobní a finanční zdroje pouze na projekty, které poskytovaly nejrychlejší návratnost při vytváření nových typů zbraní. Státní financování uranového projektu bylo omezeno.

Nicméně reaktory bylo vhodné ukrýt pod zem, aby nebyly zasažené leteckým bombardováním. Jenže to už bylo na konci války, reaktory byly jen betonové válce, samozřejmě s technologií okolo. Oficiální historie říká, že tým ALSOS, který zahrnoval fyziky jako Samuel Goudsmit, objevil experimentální laboratoř v jihozápadním německém městě Haigerloch, kde získali 659 kostek uranu, které byly vyrobeny pro nakonec neúspěšný jaderný reaktor. Jenže těch kostek bylo vyrobeno stovky, možná tisíce. Osud drtivé většiny ostatních uranových kostek zůstává neznámý. Hlavním výrobcem a dodavatelem uranu byla firma AUER, která ve svém závodě v Oranienburgu prováděla rafinaci kysličníku uranu. To vyšpehovali i spojenci, a tak závod v Oranienburgu bombardovali, ovšem zbývající střediska zůstala bez povšimnutí.

Docela zajímavý a "nesenzační" článek o německém jaderném výzkumu.
https://www.idnes.cz/technet/technika/n ... chnika_mla

OK seabee, cituji: V létě roku 2013 dorazil na oddělení fyziky pevných látek univerzity v americkém Marylandu balíček s velmi nezvyklým popisem: „Z reaktoru, který chtěl postavit Hitler. Dar od Ninnignera.“ Text doprovázel kostičku z evidentně velmi hustého kovu. S hranou dlouhou jen zhruba pět centimetrů vážila přibližně 1,5 kilogramu.
Podle jiného zdroje vážila kostka 2,4 kg. Kde je chyba? Výrobu kostek uranu o délce hrany 5 cm a váze 2,4 kg zadal Auer firmě Degussa. 664 kostek cca 1,5 tuny kovového uranu měl mít DIEBNER. V ​​krychlích mělo být neutronovým zářením v reaktoru vybuzeno plutonium do kritické míry.

Díky objevené kostce uranu byl změřen poměr 230Th/234U a určeno, že materiál byl vyroben v období od roku 1940 do roku 1943. K určení zeměpisného původu uranu byl změřen obsah prvků vzácných zemin a poměr 87Sr/86Sr. Výsledky poskytují důkaz, že uran byl těžen v České republice, byl převážně z Jáchymova. Další uran Němci získali po okupaci Belgie, pocházel z dolu Shinkolobwe (bývalé belgické Kongo).
Ovšem v uranové krychli nebyl objeven dostatek plutonia, z jedné kostky nelze nic usuzovat, kdyby se ovšem při forenzní analýze něco našlo, mohl by to být zajímavý důkaz.
Jiné "Heisenbergovy" kostky odpovídají popisu kostek kovového uranu vyrobených společností Degussa v letech 1943–1944 a použitých v experimentech G3 a B8, asi je rozdíl v kostkách a hmotnosti z různých let? Ví někdo?
-------------------------------------

Rainer Karlsch a Mark Walker představili i jakýsi dosud nepublikovaný diagram německé jaderné zbraně. Další dokumenty měli objevit v ruských archivech. Dříve se psalo, že Němci si neuvědomili, že plutonium může být jaderná výbušnina. Jenže například v únoru 1942 představitelé německé armády odpovědní za vývoj zbraní popsali postup uranového projektu ve zprávě s názvem „Výroba energie z uranu“. Tento přehled, který byl objeven v 80. letech mimo jiné uvádí, že jaderný reaktor, jakmile bude v provozu, může být použit k výrobě plutonia, kritická hmotnost takové zbraně by byla „kolem 10 až 100 kg“.

Von Weizsäckerův návrh patentové přihlášky z roku 1941, což je možná nejpřekvapivější nález z ruských archivů, jasně ukazuje, že skutečně porozuměl vlastnostem i vojenským aplikacím plutonia. „Výroba prvku 94 [tj. plutonium] v prakticky užitečných množstvích se nejlépe provádí pomocí „uranového stroje“ [jaderného reaktoru],“ uvádí se v přihlášce. Von Weizsäcker také objasňuje, že plutonium by mohlo být použito v silné bombě. "Pokud jde o energii na jednotku hmotnosti, byla by tato výbušnina zhruba desetkrát účinnější než kterákoli jiná [stávající výbušnina] a srovnatelná pouze s čistým uranem 235," píše. Později v patentové přihlášce popisuje „proces vytvoření explozívní energie štěpením prvku 94, při kterém je prvek 94 ... spojen v dostatečném množství na jednom místě, například v bombě, takže drtivá většina neutronů vznikla štěpením spouští vznikající nové štěpení a neopouštějí látku“.

Dále se už dostáváme do oblastí spekulací, tedy když toto Němci věděli, nepřikročili přeci jen nakonec k nějakým pokusům?

Někteří spekulují o atomovém programu v podzemí Jonastalu, v jehož okolí jsou městečka Arndstadt, Ohrdruf, Stadtilm. Andreas Sulzer zase mluvil o Bergkristallu v Rakousku. Tým nukleárních výzkumníků pracoval s Kurtem Diebnerem a Waltherem Gerlachem v laboratoři v městě Stadtilm.

Za další víme, že norská vodní elektrárna nebyla nikdy úplně zničena, ale po bombovém útoku v roce 1943 byla technologie na výrobu těžké vody rozebrána a odeslána do Německa. Vědci si byli vědomi nebezpečí spoléhání se výhradně na jeden zdroj dodávek. Tím netvrdím, že Štěchovice sloužily jako alternativa, mohly to být i jiné přečerpávací elektrárny a závody.

Během války Němci založili čtyři různé závody pro výrobu těžké vody. Dokonce vynalezli nové hydrolytické techniky k výrobě více oxidu deuteria za nižší cenu, které se nakonec v těchto zařízeních používaly. První byl závod Leuna jižně od Merseburgu, druhý byl závod v Kielu, poté fabrika v Hamburku, a nakonec mnichovský závod využívající proces Clusius-Linde. Západ se o existenci těchto zařízení dozvěděl až dlouho po konci války. Věděli jen o jednom z nich od Samuela Goudsmita, o závodu Leuna provozovaného IG Farben, který byl bombardován. Harteck, jenž za tuto část programu odpovídal, správně předpokládal letecké útoky Spojenců na tato zařízení, a proto navrhl, aby proces běžel nezávisle a rozptýleně na několika místech.

PAUL HARTECK a někteří další byli přesvědčeni, že bomba je proveditelná, pokud dokáží získat dostatek obohaceného uranu a těžké vody. Existovaly tři postupy, z nichž nejdražší stál 2 marky za gram a nejlevnější asi 50 feniků. Vědci se hádali, jakou masivní výrobu mají zvolit, jakou technologií, protože málokdo byl ochoten utratit deset milionů, když to šlo udělat za tři miliony. HEISENBERG nebyl schopen sestrojit ani funkční reaktor, proto nechtěl utrácet za další náklady, a nést pak případnou zodpovědnost za neúspěch. Jenže pro kritické množství bylo právě potřeba více vody a uranu, a toho se mu nemělo dostat, neboť materiál měly také ostatní skupiny. HARTECK argumentoval, že bude možné vyrobit bombu, pokud se reaktor udrží v chodu.

Dále uvažovali, že by materiál pro štěpnou reakci bylo možné rychleji vyrobit pomocí hmotnostních spektrometrů, ovšem museli by na to vyčlenit 50 tisíc pracovníků. Bylo potřeba vyrobit 44 kg obohaceného uranu během 18 měsíců z 5 tun přírodního uranu. WEIZSÄCKER argumentoval, kolik lidí pracovalo na raketách V-1 a V-2?

Během druhé světové války postavili vězni pro Ardenneho cyklotrony a uranové odstředivky, který byly mnohem účinnější než spektrometry používané v Oak Ridge. Manfred von Ardenne byl chycen v sovětské okupační zóně a věděl, že nyní musí pracovat pro Moskvu. Právě proto se někteří badatelé upínají k cyklotronům a plutoniu, protože to byl asi jediný efektivní a rychlý způsob, jak by si Němci mohli opatřit dostatek štěpného materiálu pro atomovou bombu. Jenže přání je otcem myšlenky, přesvědčivé důkazy pro to nejsou.

Zdroje:
https://arxiv.org/ftp/arxiv/papers/1609/1609.02775.pdf
https://enjoybooks.ru/cs/kto-sozdal-ato ... omnoi.html
https://www.rbth.com/history/328489-ger ... oviet-bomb
https://www.nonproliferation.org/wp-con ... 2pavel.pdf
https://digital.deutsches-museum.de/item/FA-002-616/
http://kesler12-jamesrocket.blogspot.co ... ogram.html
https://www.archiv-berlin.mpg.de/83592/ ... ichten.pdf
https://www.nrc.gov/docs/ML0501/ML050180292.pdf
https://physicstoday.scitation.org/do/1 ... 501a/full/
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4678420/
https://physicsworld.com/a/new-light-on-hitlers-bomb/

[Vlastimil Čech]

Tak to je ono, pane Lorde!

[Dzin]

Chtěl bych se zeptat. Američané použili jako moderátor grafit, Němci chtěli použít těžkou vodu. Někde jsem čet, že grafit musí být ultračistý, aby pro tenhle účel šel použít a v Evropě takový grafit nebyl. Takže, proč Němce nenapadlo použít grafit, nebo ho použili a ztroskotali právě na čistotě grafitu?

Ono je to napadlo. Testovali jak těžkou vodu tak grafit, který je lepší moderátor. Na základě testů vyhodnotili, že je to těžká voda a to z toho důvodu, který píšeš, tedy že grafit by musel být extrémně čistý. Ovšem později se ukázalo, že vzorky testovaného grafitu byli kontaminovány bórem a kadmiem, aniž by to ale Němci věděli. Jejich výsledky tak byli neprůkazné, stejně jako závěry z nich plynoucí, protože vše vztáhli k předpokládané čistotě vzorků a ne jejich reálné.

[Mirek58]

Jenom takové rejpnutí.
Kdyby Němci byli chytří, tak by pustili celou fabriku v Norsku k vodě a těžkou vodu by získávali podstatně levněji a snáze.
Oni zdroj těžké vody měli přímo na svém území, fakticky pod vlastním nosem.
V Krušných horách.
Když se totiž vyvrtaly štoly u Jezeří (80.léta), tak z útrob hory začala vytékat důlní voda. Rozborem se zjistilo, že jde o vodu s násobně větším obsahem těžké vody, než jakýkoliv jiný vodní zdroj, natož vlastně destilovaná voda v Norsku. Vědátoři ji označili jako vodu z druhohor.

[vojta.j]

Dovolil bych si toto uvést trochu do kontextu:

1. Z toho co dnes víme jsou v 2 možné cesty pro relativně jednoduchou jadernou zbraň:
a) Uranová - pak potřebujete Uran s vysokým (90% + ) obsahem izotopu U238 - k tomu potřebujete obrovské odtředivky, opakovně to přes ně přehánět a postupně zvyšovat obohacení - tedy velké množsví odstředivek obrovské náklady, atd. - toto Němci nespustili a neinvestovali do toho. Dnes s tím pokud vím laboruje Irán a trvá jim to léta.
b) Plutoniová - potřebujete fungující jaderný reaktor (běžící na přírodní nebo nízko obohacený uran) - až ho mám na nějaké úrovni, můžu z jeho odpadu extrahovat Plutonium - USA o SSSR potřebovali od prvního reaktoru k bombě cca. 3 roky. Němci se ani nedostali, k tomu prvotnímu reaktoru - tedy asi jich chyběli minimálně ty 3 roky (možná více). Pro tuto část potřebovali tu těžkou vodu.
c) Mám pocit, že se dá uvažovat i o dalších možnostech (Thorium), ale pokud vím tak tam jsou nároky ještě vyšší, takže nic pro prvnotní bombu.

2. Ta těžká voda byla právě pro ten prvotní reaktor - dalo by se říci, že z dnešního hlediska byly útoky v Norsku skoro zbytečné, ale jinak to vypadá, z pohledu tehdejšího. Spojenci prostě šli po všem, co souvislo s jaderným programem, v té době se nedalo řící, jestli třeba není někde nějaká obezlička, kterou by Němci mohli využít. Dnes víme, že asi tam žádná použitelná pro tehdejší technologie není (ale to je dnešní pohled).

3. On celý jaderný program v USA je něco unikátního. Američani investovali obrovské částky do něčeho, co může být zajímavé, ale říká to pár vědátoru, nikdo jiný tomu nerozumí a vlastně ti vědci nemají co reálného ukázat (žádné mezikprodukty apod.). Reálný výsledek je až první úspěšný test (léto 45), do té doby vlastně investovali na dobré slovo. Obdobný proéblém nebyl u jiných programů - např. V2 je daleko srozumitelnější, navíc lze ukázat různé meziprodukty, zkušební testy, apod. -> celkem chápu, proč Němci investovali do reaktivního pohonu a raket, tam se daly a byly také dodány rychlé výsledky.
4. Samozřejmě měli také mraky různých fantastických projektů, ale s těmi spíše jen laborovali (tedy poměrně levné kroky). Velké investice, ale nepustili do ničeho, co neslibovalo rychlé výsledky. Tedy jaderný program asi neměl vůbec šanci.

[skelet]

On těm vědcům ani tehdy nikdo nevěřil, respektive jim nevěnoval pozornost, ale používali váhy a popularity Alberta Einsteina, který na to "tlačil", byť byl pacifistou. Abych to připodobnil, když ti Michio Kaku a Freman Dyson ti řeknou, že z nějakého malého množství hmoty udělají ničivou zbraň, tak u toho budeš myslet na špagety. Ale když ti to budou říkat stejní lidé a budou mít sebou Stephena Hawkinga, tak už na to jídlo myslet nebudeš.

[Dzin]

U Roosevelta větší roli než Enstein hrál doručitel dopisu Alexander Sachs, který ho přesvědčil. Ovšem největší díl zásluhy na tom má i Roosevelt, který pochopil o co se má jednat, dokázal si představit možný dopad jaderné zbraně a rozhodl o podpoře výzkum a tohoto svého rozhodnutí se držel. Sice byli ještě další intervence a dopisy v pozdějším období, ale ty spíše jen Roosevelta utvrzovali v prvotním názoru. A všechno samozřejmě akceleroval vstup USA do války.

[skelet]

sachs měl na tom nepochybně velký podíl, ale ten také naléhal na Einsteina, aby Roosevelta oslovil ještě jednou..

[Lord]

Bylo docela zajímavý, jak vědci na Roosevelta naléhali, že v Německu už bombu tlačí, a jaká byla skutečnost?
Albert Speer byl docela překvapen, o jak relativně málo peněz si Heisenberg řekl, ale na ty jejich hokusy pokusy to stačilo. Chtěl jim dát „jeden nebo dva miliony marek“ - žádali jen několik stovek tisíc. Fyzici tak dostali peníze, které stačili pouze pro práci na úrovni výzkumu. Se Speerovou vědomou pomocí uspěli v tom, že se do ničeho morálně nenamočili, protože nechtěli dávat Hitlerovi plané naděje, a někteří snad ani vyhrát válku. V tom, co dělali a neudělali, byla určitá slušnost.

V roce 1942, když selhala blesková válka v SSSR chtěli generálové informace o atomové bombě. Šéf jaderného výzkumu Werner Heisenberg zkonstatoval, že na všechno potřebují delší čas, ale také dostatek materiálu, a posily z řad odborníků, kteří byli odvelení na frontu. Více peněz by potřebovali na fabriku pro odstředivky, a tou cestou jít nechtěli, ba dokonce na to neměli ještě dostatek teoretických znalostí. Nebo na zvýšení produkce těžké vody. Tudíž šli cestou jak uvádí Vojta přes jaderné reaktory, ale zde museli ještě zkoumat a odladit věci.

Vývoj atomové bomby tedy závisel na zjištění způsobu separování izotopů uranu nebo výrobě plutonia v reaktoru. Manfred von Ardenne přitom pro Sovětský svaz vyvinul metodu čištění plynnou difúzí a separaci izotopů uranu v odstředivce, ale až po válce. Jenže Ardenne na vývoji separačních technologií pracoval už v třetí říši, ale pod financováním ministerstva pošty a spojů (Deutsche Reichspost)! Wilhelm Ohnesorge se mimo svých ministerských povinností zabýval výzkumem šíření a propagace nacistické strany prostřednictvím rádia a vývojem navrhované atomové bomby, což svědčí o další roztříštěnosti německého atomového programu.

29. ledna 1943 von Ardenne například popisuje konstrukci systému atomové konverze? pro napětí do něco málo přes 1 milion voltů. Má se jednat snad o iontový zdroj plazmy určený k separaci, předchůdce duoplasmatronu? Nevím, ale připojuji odkaz. Děkuje také svému příteli Ohnesorgovi, který mu umožnil vybudovat zařízení, o kterém se diskutuje na základě rozhodnutí z roku 1939. Jeho laboratoř byla umístěna v Lichterfelde, což je vnější čtvrt Berlína. Měla zahrnovat elektrostatické generátory a ukořistěný francouzský cyklotron.
https://link.springer.com/article/10.1007/BF01365497

Cílem Heisenberga nakonec ani nebylo rychle vyrobit atomovou bombu, ale spíše "uranový stroj" sloužící jako elektrárna. Dnes víme, a oni v roce 1943 asi ještě nevěděli, že kdyby postavili velký reaktor, dvojnásobný než Haigerlochu, že by dosáhli úspěchu.

Je otázkou, zda SS chtěla na konci války vůbec poskytnout Heisenbergovi dostatek zdrojů, nebo dostali přednost jiní výzkumníci? V druhé polovině roku 1944 přebíral Hans Kammler na úkor Speera zdroje a plánoval programy Wunderwaffen, Speer ztrácel Hitlerovu důvěru a kompetence. Ke konci války kontroloval a koordinoval všechny důležité tajné projekty Kammler, jednalo se o známé střely V-1 a V-2, vývoj a výroba V-2 a mezikontinentální balistické rakety A9/10, návrhy a realizace podzemních továren, které byly zaměřeny na výrobu motorů pro proudová letadla a letadla typu Messerchmitt 262. Nepochybně byla ke konci války pod jeho patronací i průmyslová výroba jaderného materiálu.

Oficiální historie tvrdí: Ke zvětšení reaktoru již nedošlo, zejména kvůli nedostatku těžké vody, jejíž dodávky se zastavily v roce 1943 po spojeneckém náletu na továrnu na těžkou vodu Norsk Hydro, která se nacházela v Rjukaně v Norsku.
Viz wiki: Experimentální reaktor v Haigerlochu

To ovšem nekoresponduje s tím, že měly existovat jiné závody na výrobu těžké vody v říši.

Pro poslední pokus měly být použity zásoby těžké vody a uranu ze Stadtilmu, avšak kvůli zkolabování komunikační sítě neměl Haigerloch se Stadtilmem žádný kontakt.
My víme, že ve Stadtilmu měl údajně laboratoř Diebnerův konkurenční projekt. Nejem kvůli zkolabování logistiky? mu nemusela být voda dodána.

[Lord]

Kummersdorf, Gottow a Uranmaschine

Teoretik Heisenberg navrhl vrstvit na sebe štěpný uran a takzvané moderátory, jako je parafín, suchý led nebo grafit. Nevýhodou původního Heisenbergova uspořádání materiálu do vrstev pomocí uranových desek bylo, že štěpný materiál nemohl být bombardován neutrony ze všech směrů. Kurt Diebner a jeho pracovní skupina v Heereswaffenamt proto vyvinuli další koncept reaktoru, ve kterém použili kostky uranu potopené v těžké vodě, která sloužila jako moderátor. Tímto způsobem mohl být uran bombardován neutrony ze všech stran.

V rámci německého uranového projektu bylo zřízeno chemické, fyzikální a atomové testovací centrum Wehrmachtu Gottow západně od armádního výzkumného střediska Kummersdorf, které leží jižně od Berlína. Od roku 1943 až do doby, než se Wehrmacht vzdal projektu, bylo vojenskému výzkumu uděleno přibližně 120 objednávek, většinou naléhavě a tajně. Přítomnost bezpečnostní služby Reichsführera-SS ukazovala na vysokou prioritu zařízení.
https://de.wikipedia.org/wiki/Versuchsstelle_Gottow
https://www.deutsches-museum.de/archiv/ ... uch-g-iii/

Kurt Diebner měl přestěhovat svou laboratoř z Gottow do Stadtilmu v srpnu 1944, "Atomkeller" vybudoval ve sklepě staré sladovny pod střední školou ve Stadtilmu. Nezdá se mi, že by mohl v takových relativně skromných podmínkách dosáhnout nějakých úspěchů. Ještě horší však je, že z laboratoře se nenašlo nic, neexistují snímky jako z Haigerlochu. Spíše to vypadá na krycí legendu, a skutečná velká laboratoř musela být někde jinde, tedy pokud by to mysleli s experimenty vážně. Možná už to skutečně vzdali, a ke konci války se starali jen o to kam ukrýt materiál. Rostoucí spojenecké nálety na Berlín si vyžádaly přemístění dalších zařízení.

Ve Stadtilmu měl být proveden další experiment „B 8“, který byl původně plánován na Institutu císaře Wilhelma, ale materiál byl poté přesunut do Haigerlochu. Jaké testy byly v Durynsku skutečně provedeny a s jakými výsledky je stále do značné míry nejasné. Zvláště zajímavá je však skutečnost, že jen asi 10 kilometrů daleko v obrovském podzemí Jonastalu pod vojenským výcvikovým prostorem Ohrdruf byl údajně prováděn jaderný výzkum. Počet vědců německého uranového projektu byl „výrazně vyšší“ než se obecně prezentuje. Patřil mezi ně například Friedrich Berkei, Werner Czulius, Georg Hartwig, Günther Wirths a Karl Zimmer.

Kam byla uložena německá říšská radiační rezerva? Kam zmizela těžká voda, kam uran, atd.?
Webová stránka obsahuje také fotografie útěku Diebnerovy skupiny.
https://www.bergbauverein-ronneburg.de/ ... tschland-2

Němci si nakonec uvědomili, že potřebují zvýšit produkci těžké vody v Německu, aby nepotřebovali Norsk Hydro. Uranu měli také dost, stačilo vyrobit více kostek, dát dejme tomu 1200 kusů do reaktoru s adekvátním množstvím těžké vody a proces by běžel, ovšem nějakou dobu by taky trvalo než by vyrobili plutonium. Diebner spolu Heisenbergem by dali dohromady potřebný počet kostek, stačilo někde v podzemí třeba Jonastalu postavit větší reaktor a spojit síly. Jenže právě to už asi neudělali

Pak jsou tady fantastické alternativy jako Die Glocke, či různá jiná zařízení, která snad měla spotřebovat na separaci uranu příliš elektrické energie, ale zase čas výroby by se tím prý zkrátil. Ale pro to už neexistují opravdu žádné pádné důkazy.

[Tempik]

Budeme se na Palbě držet faktů, nebo se posuneme trochu víc do pohádkového světa? Třeba tím získáme více čtenářů.
Já bych navrhl v každém článku použit alespoň 5x slovo "možná", 10x "nejspíš", 10x "nejasné", 15x "tajné" a alespoň 20x "asi" :-)

[Lord]

Tempíku, myslíš mít zakonzervovaný pohled na historii z 50.tých let?
Já to mám ozdrojované. Objevili se od té doby totiž nějaké nové zdroje, které sice nějak zásadně nemění pohled na omezený německý atomový program, jako ho spíše doplňují o podrobnosti. Ano někteří jsou z toho schopní navařit senzaci, věci si přikrášlí a jdou až k testovacímu malému jadernému výbuchu, ale to je podle mně už blbost.

Četl někdo třeba From stamps to u235 : the role of the post office in the German quest for the atomic bomb during WW2 / Rohan Goyne.
https://www.awm.gov.au/collection/LIB100045517

Při osobních výměnách mezi Dahlemovými laboratořemi a jeho vlastní laboratoří v Lichterfelde se von Ardenne přímo zeptal Hahna i Heisenberga, kolik čistého uranu 235 je pro atomový výbuch nezbytný. Bylo mu řečeno, že to bude jen pár kilogramů. „Během těchto diskusí,“ popisuje von Ardenne, „jsem vyjádřil názor, že je technicky možné provést pomocí vysoce výnosných elektromagnetických odlučovačů hmoty (které jsme již měli v našich rýsovacích prknech) vyprodukovat dostatečné množství kilogramů uranu-235, jen kdyby se říšská vláda rozhodla za tímto účelem nasměrovat talenty velkých elektrotechnických podniků.

Dneska máte výhodu internetu, že nemusíte zvedat prdel, a některé archivy jsou už elektronizované.

Existují přepisy nahraných rozhovorů německých vědců z Farm Hall, kde řeší proč vlastně nikdy nepostavili funkční reaktor. Protože Heisenberg trval na tom, aby použili jeho design, spíše než efektivnější Diebnerův?
Vědci obcházejí morální otázku stavby atomové bomby pro říši. Heisenberg a ostatní se shodují, že udělali vše, co bylo nezbytné k ochraně budoucnosti německé vědy. Hahn, která na bombě v podstatě nepracoval, říká, že miluje Německo, ale je rád, že její zločinní vůdci válku prohráli. Diebner argumentuje, že se připojil k nacistické straně, protože potřeboval práci.

V noci 6. srpna 1945 poslouchají oznámení BBC, že USA shodily atomovou bombu na Hirošimu. Omráčení se snaží přijít na to, jak to Spojenci zvládli.

Heisenberg (primadona vypočítává): "Považuji za zcela možné, že mají asi deset tun obohaceného uranu, ale ne že by mohli mít deset tun čistého U-235."
Hahn je zmatený: "Ale řekni mi, proč jsi říkal, že potřebujeme jen 50 kg 235 ... teď říkáš tuny? ... Myslím, že ho měli málo."
Harteck: "To je fakt, že výbušninu mohli vyprodukovat pomocí masy spektrografů. My jsme na to nikdy nezaměstnali 56 tisíc pracovníků ..."

Viz též kniha Hitlerovi inženýři: Fritz Todt a Albert Speer. Hlavní stavitelé Třetí říše, kapitola osmá.

Manipuloval Heisenberg úmyslně s matematickou řadou, aby poskytl nadhodnocení kritického množství, a to takovým způsobem, že by se atomová bomba zdála prakticky nemožná? Přitom, když se ho zeptal generál Erhard Milch v červnu 1942, jak velká bomba by udělala z Londýna ruiny, tak odpověděl, "Asi tak velká jako ananas"!

Následujícího dne si přečetli britské noviny, které se chlubí, že spojenci vyhráli atomový závod. Jsou pobouření, protože si mysleli, že jsou tak technologicky daleko napřed, že závodění bylo irelevantní. Nesouhlasí s tím, zda se dokonce pokoušeli postavit bombu, nebo, jak Heisenberg naléhal, ​​jen reaktor. Všichni najednou souhlasí, že německá vláda jim neposkytla dostatek prostředků na úspěch.

Takže projdou docela zajímavými názorovými veletoči Ještě v roce 1942 měli náskok, pak ho ztratili.

[vojta.j]

Urtčitě bych chtěl být muškou na stěně, když Němečtí vědci v čele s Heisenbergem zjistí, že nejsou v čele atomového výzkumu, ale vlastně roky pozadu. Ty obličeje bych chtěl vidět

Ale v podstatě celý problém Německého jaderného programu vystihuje ta situace, kdy Speer je ochoten dat 1-2 mil. a Heisenberg si řekne o pár set tisíc. Ostatní skupiny jsou na tom podobně. Reálně tedy dělají jen omezené pokusy. Určitě se mohli dostat o kousek dále pokud by spolupracovali a zvolili nejlepší dostupné řešení.

Ale pokud by celý program měl vést k reálné bombě, tak by museli počítat s tím, že budou potřebovat miliardy, .... (US na projeku atomové bomby utratili 2 miliardy dolarů. SSSR možná trošku méně, ale ten trošku opisoval, ale i tak byl asi v podobných řádech. Další - UK, Francie, ... ty programy měli také na léta a hromady peněz.) .

To je také rozdíl mezi US a Německem = US si mohlo dovolit utrácet za projekt, který může nebo nemusí výjít (a je zasluha Rosevelta, Eisteina a dalších, že tak učinil), ale dost pochybuji, že Německo si to mohlo dovolit také tak to risknout - prostě už někdy od 42-43 naráželi na své průmyslove limity. V takové situaci si vzít na triko projekt na 3-5 let s nejasným výsledkem může jen šílenec. Orientace na projekty s jasnějšími výhledu (V1/2, tryskový pohon apod.) dává daleko lepší smysl.

[Dzin]

Ještě jeden aspekt bych připojil. Projekty V-1, V-2 a dalších už byli de facto rozběhnuty před WW2 a vlastně se "jen" posílila jejich priorita. Vývoj jaderné pumy začínal na "zelené louce".

[Lord]

Tak pro ně to byla otázka vědecké prestiže, když neudělali ani funkční reaktor. Mohli se dostat dál, kdyby na to byl nějaký větší tlak a lepší management. V Americe program vývoje například řídil Leslie Groves, který měl jako vědeckého poradce Oppenheimera, ale měli také mnohem větší prostředky. Jestli se toho chytil v Německu na konci války Kammler nevíme, ale už stejně neměl moc času, a prostředky šly jinam. Válečná a hospodářská situace říše byla napjatá na maximum. Rakety taky nepřinesly nakonec očekávaný efekt, takže z hlediska války jí neprotáhly, ale odčerpaly zdroje, které mohly být investovány třeba do stíhaček a tanků.
-----------------------
Doplnění:

Dnes už najdete pojednání o tom, že decentralizovaná organizace a různé skupiny byly sice dobré pro vědecké účely, ale pro řešení technických problému to nebylo dostatečně efektivní. Kromě toho mezi skupinami byla určitá konkurence „Každá si myslela, že ta druhá není důležitá,“ řekl později Horst Korsching ve Farm Hall. Zřejmě neexistoval vyšší arbitr, který by těmto otázkám dostatečně rozumněl a mohl činit odpovědná rozhodnutí. Pokud jím byl Heisenberg, tak asi neměl dobré povahové rysy pro tuto funkci, ostatně jeho psychologický profil popisuje Junior ve svém úvodním článku.

Na problému s uranem pracovala také skupina, která neměla v zadání reaktor, ale ambice ohledně výzkumu atomové bomby, a to byla skupina Manfreda von Ardenne. V jeho soukromé laboratoři, která byla spojena s výzkumným ústavem ministerstva pošt. Tato skupina nebyla spojena s uranovým klubem (bez ohledu na to, že mezi vědci existovaly kontakty). Jedním z důležitých spolupracovníků této laboratoře byl Friedrich Houtermans, který byl deportován ze Sovětského svazu. Houtermans byl komunista, poté co se k moci dostal Adolf Hitler opustil Německo. S manželkou se usadil ve Velké Británie, ale v roce 1935 emigroval do Sovětského svazu. V době Velké čistky byl Houtermans v prosinci 1937 zatčen NKVD. Byl mučen a přiznal že je trockistický spiklenec a německý špion. V roce 1940 byl vydán do Německa, a o dva roky později se vrátil do okupovaného Charkova, kde měl zajistit věci na Charkovském fyzikálně-technickém institutu.

Houtermans věděl o Weizsäckerových úvahách a roli prvku 94, která byla své podstatě spíše hypotetická. Lichterfeldu se zabýval hodnocením spotřeby energie při separaci izotopů. V roce 1941 uvedl ve zprávě, že považuje proces výroby plutonia nadřazený nad výrobu štěpného materiálu separací izotopů a uvedl množivé reaktory jako nejracionálnější metoda výroby z hlediska energie a zdrojů. V té době zase hypotézy, ale ověřené v laboratoři, včetně transformací uranu 235 na vyšší prvky, které s ním nelze chemicky identifikovat. Avšak průmyslová realizace nikde, ať jednou nebo druhou metodou.

Teoretická skupina uranového projektu na Fyzikálním ústavu Kaisera Wilhelma v Berlíně byla formálně pod vedením C.F. von Weizsäckera, ale ve skutečnosti jí dominoval Heisenberg. V červenci 1940 přišli na to, že existuje možnost výroby energie z U-238, dnes takzvaný plutoniový proces. Vědci se chtěli dozvědět, zda je možná řetězová reakce. A jak později Weizsäcker řekl: "Bez ohledu na to, jak bychom s těmito znalostmi naložili - chtěli jsme to vědět."

Jedním z důležitých faktorů pro provoz uranového stroje je množství faktoru multiplikace neutronů. Byly provedeny experimenty k jeho zjištění. Jedním z prvních byl Harteck, který již koncem jara 1940 provedl zajímavý experiment s oxidem uranu a pevným oxidem uhličitým (suchý led). Ačkoli pro tento experiment dostal tolik oxidu uranového, kolik bylo v tuto chvíli k dispozici, nestačilo to, stroj byl malý a nevykazoval množení neutronů.
Heisenberg poté ve zprávě zdůraznil těžkou vodu a uhlík jako proveditelné moderátory pro uranový stroj. Výsledkem neúspěšného Harteckova experimentu a nesprávného výkladu měření absorpce neutronů Botheho u grafitu, si pak Němci mysleli, že reaktor postavený na grafitu a uranu by vyžadoval mnohem více materiálu než těžká voda.

Když to srovnáme s Američany, tak Fermi měl dost uranu a grafitu k dispozici, šetřit nemusel, nechal postavit primitivní reaktor z několik vrstev grafitových cihel, uprostřed byly rozmístěny lisované koule oxidu uranu, vždy ob jednu vrstvu s grafitem, tak aby vytvořily krychlovou mřížku. Tato mřížka měla být původně 7,4 m vysoká. Následná měření však ukázala, že k dosáhnutí kritického stavu stačí méně paliva.

- Němci oživují pokusy Gottower G-IV až v listopadu 1944. Friedrich Houtermans se ptá Diebnera na problémy s měřením neutronů. Po válce se nikdo z přímo zapojených nevyjádřil o podrobnostech s posledním pokusem Gottower. Himmlerův pobočník však po 60 letech učinil záznam, že se stala nehoda bez vážných následků. Viz strana 74 odkazovaného dokumentu ...
https://oar.ptb.de/files/download/56d6a ... 76468b45ab

Zatímco v Los Alamos začínají jednat v roce 1942, za to prakticky. Reálně postaví laboratoř, kde zdokonalují elektromagnetickou metodu separace izotopů uranu, která slouží jako zkušební závod podniku Y-12 v Oak Ridge (stavba začala v únoru 1943), kde bylo získáno i podstatné množství uranu potřebného k výrobě bomby Little Boy, která byla shozena na Hirošimu.
Američané také v laboratoři X-10 v Oak Ridge, pokládají základy konstrukce a výstavby velkých průmyslových reaktorů v Hanfordu. Jejich návrh je založen na úspěchu „Chicaga Pile I“ Enrica Fermiho v prosinci 1942 a pilotního závodu, grafitového reaktoru X-10, v Oak Ridge. Vědci sice nedostali čas důkladně otestovat technická řešení mnoha prvotřídních problémů, ale inženýři společnosti DuPont museli rychle pracovat na převádění nápadů chicagských fyziků do plánů, aby udrželi náskok před stavebními pracemi v Hanfordu. V těchto reaktorech bylo získáno plutonium pro bombu Fat Man, shozenou na Nagasaki.
https://www.manhattanprojectvoices.org/ ... /b-reactor
https://www.stoplusjednicka.cz/prisne-s ... los-alamos
---------------------------------------

- Němci chtěli šetřit materiálem, a přitom se dopustili chyb. Harteck si uvědomoval průmyslové požadavky projektu, měl také v kompetenci výrobu uranu a těžké vody. Byl vyvinuty i prototypy odstředivek pro separaci izotopů, ale k větší výrobě nedošlo.

- Těžká voda je bezpochyby vynikajícím moderátorem, ale v dané době jí nebylo dostupné dostatečné množství. Pokud měli nakonec dost vody na pokusy, tak ne dost těžké vody pro množivé reaktory na výrobu plutonia.

- Ve Farm Hall se pak vědci pohádali, že Botheho měření týkající se uhlíku byla špatná, avšak v 80. letech někteří bývalí studenti Botheho tato měření zopakovali a zjistili, že Bothe a Peter Jensen měli v roce 1941 pravdu, ale že Heisenberg výsledky špatně analyzoval.

Buď jak buď, němečtí vědci se po válce věnovali, podobně jako jiní účastníci vývoje atomové bomby ve světě, otázkám odpovědnosti vědců a vědecké etiky. Heisenberg měl tu výhodu, že jeho chování a role v nacistickém Německu vyznívá neurčitě. Mohl se vymlouvat, že z morálních důvodů nechtěl Hitlerovi poskytnout bombu, ale možná se ve skutečnosti dopustil také chyb, byl to jen alibismus?

----------------------------------------
Pro zajímavost německé V-zbraně (V-1 a V-2) stály asi 3 miliardy dolarů (válečných dolarů) a byly nákladnější než projekt Manhattan, který vyrobil atomovou bombu za 1,9 miliardy dolarů. Program V-2 stál 2 miliardy, je tedy srovnatelný. Zaměstnával okolo 200 tisíc lidí a vězňů. Bylo vyrobeno 6084 V-2 za jednotkovou cenu přibližně 17 877 USD. Až 3225 raket bylo odpáleno, zejména proti Antverpám a Londýnu, a dalších 1000 až 1750 bylo vystřeleno při testech a výcviku. Přes rozsah tohoto úsilí nepřesná raketa nezměnila průběh války a ukázala se jako obrovské plýtvání zdroji. Nicméně v případě zlepšení přesnosti, a včasnějšího nasazení proti přístavům v jižní Anglii by bylo spojenecké vylodění v Normandii vážně ohroženo.
Zdroj: http://www.astronautix.com/v/v-2.html

Video porovnávající náklady a zdroje