Hawker Tempest

Moderátoři: Hans S., Tempik

Odpovědět
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

29. prosince
Dnešní den byl opět velmi bouřlivý a na závěr roku přinesl velké střety mezi Luftwaffe a 2.TAF. Němci se rozhodli postavit průnikům hloubkových stíhačů na svoje území. Werner Girbig popisuje ve své knize "Soumrak stíhačů" rozkaz pro jednotky Luftwaffe následovně:
JG 54 a JG 26 v počtu 70 strojů Fw-190D-9 převezme ochranu Me-262 z KG(J) 51 při startu a přistání z Rheine, ale zároveň i během jejich letu.
4 letky III/JG 27 doplněné JG 6 a jednou letkou IV./JG54 dostaly rozkaz napadnout nepřátelské hloubkové stíhače v oblasti Dortmundského kanálu, Emže a průplavu Mitteland.

Hlavně pro squadrony Tempestů byl tenhle rozkaz velmi nepříjemný (byť o něm samozřejmě nevěděli), neboť létali v malých uskupeních hluboko do nepřátelskho týlu a stali se hlavním cílem pro mnohem větší formace. Během dne se tak dostali "do úzkých" a i pro ně byl dnešní den "černým pátkem" – jak jej pojmenovali samotní piloti JG 54 po svých ztrátách během bojů.

V 11 hodin dopoledne odstartovali 4 stroje 3. sqn na ozbrojený průzkum k Rheine. Po půlhodině letu dorazili nadohled německého letiště a okamžitě zjistili, že je něco jinak. Ve vzduchu bylo právě 40 německých letounů hlídající letiště. Piloti Tempestů byli napadeni z výšky asi dvaceti Fw-190 z JG 54 (Werner Girbig udává, že šlo o 12 Fw-190D-9 a možná několik strojů FW-190A-8 ze 7./JG 6).
Tempesty F/L M. F. Edwardse a F/O K. G. Slade-Bettse se během souboje zřítili východně od letiště a jejich piloti v nich našli smrt. F/L K. F. Thielemu se podařilo dostat do střelecké pozice a nárokuje si sestřelenou "Bf-109". Němci během tohoto střetu přišli o tři stroje. Dva Fw-190D-9 pilotované Uffz Seibertem, který byl zabit a Uffz. Zessinem, který vyskočil. Sestřelen byl i pilot JG 26 Uffz Schneider. Kdo sestřelil zbylé dva Focke-Wulfy je nezodpovězenou otázkou. Mohli padnout za oběť buď sestřeleným pilotům Tempestů, nebo se mohli stát oběťmi i vlastních letounů během nepřehledného souboje. Němci si nárokovali tři zničené Tempesty.

Kolem třetí hodiny odpoledne se do vzduchu vznesla v počtu osmi strojů na ozbrojený průzkum do oblasti Bremen-Minden-Osnabruck i 56. sqn . I její piloti narazili na silné uskupení nepřítele o síle až 50 letounů na Dummersee. V nastalém souboji byli sestřeleny 4 Fw-190. Dva z nich má na svědomí F/O J. J. Payton a po jednom F/O W. R. MacLaren a F/O V. L. Turner. W/O D. C. H. Rexovi byli uznány dvě poškozená letadla. Bohužel i 56.sqn utrpěla ztráty a F/O K. Watts spolu s F/S L. Jacksonem zemřeli v troskách svých strojů.

Wing Tempestů přšel o 4 zkušené piloty a ikdyž byl celkově pro RAF dnešní den úspěšný, pro stíhače létajících na Tempestech byl 29. prosinec zatím nejhorší den.
Celkem přišla dnešního dne 2. TAF o 11 pilotů a několik poškozených strojů. Sama si pak nárokovala 31 sestřelů. Velké formace Spitfirů doprovázející Typhony se setkávali celý den s němci a působili jim znatelné ztráty. Závěr dnešního dne nechám popsat Wernera Girbiga:
"...Luftwaffe zaznamenala citelný úder, protože její ztráty obnášely zhruba třetinu z použitých sil...
...Britská 2. TAF dosáhla celkem 31 vítězství při ztrátě jedenácti stíhaček
(započítány i Typhoony – pozn Temp.). Ztráty podle německých podkladů činili dvacet pilotů z JG6, JG 27 a JG 54 , ale k tomuto údaji je nutné připočítat sestřelené letadla pilotů, kteří nezraněni seskočili padákem, takže potom není žádný důvod pro zpochybení údajů protivníka. "
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

30. prosince se opět pokazilo počasí a letecká aktivita byla malá

31. prosince se již začlo vyjasňovat, ale nepřítel se neukázal. Na dnešní den měla Luftwaffe naplánovanou velkou akci, ale byla z důvodu počasí odložena na první den nového roku. Včerejší a dnešní den měl být pověstným klidem před bouří...

1. ledna 1945
Je až neuvěřitelné, že po předchozích ztrátách se Luftwaffe zmohla na obrovský útok zaměřený z velké části proti 2. TAF. Téměř 900 letounů Luftwaffe (převážně jednomotorových stíhačů) bylo svým velením posláno napadnout a zničit v jediném velkém raním útoku 2. TAF a napadnout také 9. USAAF. Hlavní velitelství v čele se samotným Adolfem Hitlerem rozhodlo použít takovou sílu právě proti bitevnímu letectvu spojenců.
Jejich cílem byla spojenecká letiště, která se měla pod útokem ocitnout prakticky ve stejnu dobu. To mělo mít mimo jiné za následek i přečíslení spojenců ve vzduchu, neboť byli jejich letouny buď zničeny, nebo jim nebylo umožněno bezpečně odstartovat. Spojeneckým pilotům měly být vráceny všechny jejich útoky na letiště během jediné půlhodiny při absolutní letecké nadvládě.
Adolf Galland původně zamýšlel tuhle sílu vrhnout proti bombardovacímu svazu 8. USAAF, ale z několika důvodů bylo rozhodnuto jinak – jestli to bylo správné, či špatné rozhodnutí by si zasloužilo vlastní téma a samotnou akci nebudu nadále rozebírat.

Německý plán byl nazván Bodenplatte.

Nedlouho po rozednění bylo 8 pilotů 3. sqn posláno na ozbrojený průzkum do oblasti Paderbornu. Nad německým územím se jim nepodařilo najít protivníka a napadli alespoň vlak. Co ale potkali byl německý flak (pravděpodobně již vzbuzený vlastní leteckou aktivitou, o které nebyli informováni) a stroj P/O R. W. Potingera byl zasažen poblíž Dulmenu a Pottinger se dostal do německého zajetí. To se odehrálo v 9:20.
o 15 minut později během návratu byli varováni pozemní kontrolou před blížícími se nepřátelskými letouny a krátce na to došlo k potyčce. Většina pilotů 3. sqn již měla munice málo, nebo zcela vystřílenou. Nepřátelské letouny patřili k JG 6, která měla za úkol napadnout Volkel.
Němečtí piloti pravděpodobně vůbec neočekávali vlastní napadení ještě před zahájením jejich útoku a stali se tak místo lovců kořistí.
F/S M. J. A Rose sestřelil jednu Bf-109 a F/O D. J.Butcher spolu s W/O D. R. Worleyem ve spolupráci sestřelili 2 Fw-190 a jednu Bf-109. Z potyčky vyvázli všichni piloti v pořádku.

Bojové hlášení F/S M. J. Rose
Letěl jsem jako červená tři na ozbrojený průzkum do oblasti Paderborn-Bielefield. Během útoku na vlak jsem ztratil kontakt se svojí sekcí a připojil jsem se k modré. Když jsme se byli již blízko domácího letiště, tak nás pozemní kontrola varovala před Huny poblíž Deurne letící pravděpodobně až u země. Stočili jsme jižněji a severovýchodně od Helmondu zahlédl lehký flak. Viděl jsem 10 letounů útočící na pozemní jednotky. Po přiblížení byli identifikovány jako Bf-109 a já si jednu vybral a spustil se za ní opatrně mimo střelbu flaku. Přiblížil jsem se na 200 metrů a vystřelil s 5° předsazením krátkou dávku. Nebyl jsem schopný poznat zda jsem zasáhl, ale z nepřítele vyšel tmavý dým. Mohlo se jednat o zapnutí nouzového výkonu. Měl jsem hrozně málo munice po předchozím útoku na vlak, tak jsem se přiblížil až na 100 m a vystřelil poslední náboje. Viděl jsem povedený zásah na trup letounu. Jeho letoun se zdál ale vcelku v pořádku a já volal o pomoc někoho, komu zbyla munice. Hun ale přešel do stoupání na 500 metrů, přetočil letoun a vyskočil. Padák se mu otevřel. Myslím, že jeho letoun dopadl poblíž "[s]nečitelný zápis[/s]" do pole a začal hořet. Fotokulomet byl použit.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou.

Ve čtvrt na deset startovala na další ozbrojený průzkum 486. sqn v počtu osmi strojů pod velením S/L Umberse, když jim dorazilo hlášení z pozemní stanice o napadení Eindhowenu nepřátelskými letouny. Bylo 9:50. Odhodili přídavné nádrže a plnou rychlostí se otočili na Eindhowen. Nad cílem narazili na 6 strojů Bf-109 i Fw-190 a napadli jej. S/L A. E. Umbers si připsal dva sestřely – jeden Fw a jedna Bf. P/U Jimmy Shedan si na svoje konto připsal první sestřel a stal se jím Fw-190. Dalšími úspěšnými střelci byli F/O A. L. Trott, který zničil Focke-Wulf a poškodil Bf-109 a P/O J. G. Hooper, který nárokoval také zničený Fw a poškozenou Bf.

56. sqn šla na přistání v době, kdy došlo ke střetu 486. sqn nad Eindhowenem a její piloti po zkontrolování stavu paliva ještě letěli na pomoc. Do boje se dostali jen F/O Dave Ness a P/O Artie Shaw. Shaw se do boje pustil jako první s Bf-109. Ness mu letěl na pomoc a Bf-109 skončila na zemi. Oba piloti nakonec přistáli s prakticky prázdnými nádržemi. Shaw dosáhl pátého sestřelu a stává se tak prvním Esem na Tempestu.

Bojové hlášení F/O D. E. Nesse
Letěl jsem jako červená 2. Squadrona byla poslána na průzkum do oblasti Munsteru a před návratem domů jsme zaútočili na několik lokomotiv. Během navádění na přistání jsme v rádiu zaslechli souboj 486. sqn, která byla v boji nedaleko od nás. Přeruili jsme přistání a na plný plyn jsme klesali východně od Volkelu z výšky 1000 metrů. Neviděl jsem žádné Huny a tak jsem sklesal až na zem. Uviděl jsem dva Tempesty a jednu Bf-109 jihovýchodně od letiště. Bf-109 prudce otočila doprava a Tempest byl za ní. Byl jsem přes kilometr za nimi a pomalu jej doháněl. Severovýchodně od Helmondu jsem je dohnal a vystřelil krátkou dávku s předsazením. S velkým úsilým jsem se za nim udržel během zatáčky a přiblížil se na 300 metrů a vystřelil další krátkou dávku, ale bez viditelného úspěchu.. Přiblížen na 200 metrů jsem konečně zasáhla trup. Vyvalil se černý kouř a nepřítel zpomalil. Dál jsem střílel a rychle se přibližoval, ale kouř mi ztěžoval výhled a olej se mi dostal na čelní štítek. Uhnul jsem proto a udělal esíčko, abych se dostal znovu do střelecké pozice. Už tam byl ale další Tempest a útočil na Bf ze vzdálenosti 100-150 metrů. Viděl jsem jeho zásahy a motor nepřítele se zastavil, jeho stroj sklouzl k zemi, zavadil levým křídlem o stromy a dopadl východně od Helmondu. Do toho všeho bušil náš flak, tak jme raději zmizeli.
Nárokuji jednu Bf-109 zničenou ve spolupráci s P/O Shawem.

Bojové hlášení P/O H. Shawa
Letěl jsem jako červená 3. Během přistávání jsme zaslechli zprávu o Hunech v nulové výšce. Sklesali jsme východně od Volkelu a namířili na jih. Viděl jsem jedno letadlo, které mě křižovalo z jihovýchodu. Po přiblížení jsem jej idetifikoval jako Bf-109. Viděl jsem Tempesta, který byl za ní a za ním dalšího, který vystřelil krátkou dávku. Byl jsm asi 500 metrů za nimi, když Tempest zasáhl a z Huna se vyvalil kouř. Tempest z něj uhnul a já se přiblížil asi na 200 metrů. Začal jsem střílet během pravé zatáčky uvnitř Hunova manévru. S předsazením dvou kroužků zaměřovače jsem viděl nos nepřátelského letounu pode mnou. Když se náš úhel protnul, tak jsem viděl moje trasírky dopadat na jeho křídlo. Předsail jsem víc, abych na něj lépe viděl. Stočl jsem se doleva a viděl zásahy na motoru, který ho úplně odkryly a který začal hořet. Jeho pilot se pokusil otevřít překryt kabiny. Viděl jsem, jak se stroj snáší k zemi na nouzové přistání. Při dopadu zavadil o několik stromů, otočil a rozbil. Pilota jsem vystoupit neviděl. Bohužel nás zahnal flak a odlétli jsme pryč na západ. Odhaduji, že to bylo 10 km jihovýchodovýchodně od Helmondu.
Nárokuji jednu Bf-109 zničenou ve spolupráci s F/O D. E. Nessem.


Bylo krátce po desáté, když dopadl poslední německý stíhač účastnící se operace Bodenplatte sestřelený Nessem a Shawem. Německý útok trval asi 40 minut a způsobil 2. TAF vážné škody na strojích a letištním vybavení. 2 TAF přišla o 11 pilotů a 400 letadel (zhruba polovina z nich byla behěm následujících měsíců opravena). Letiště Volkel coby domovská základna však bylo ušetřeno. Dílem byla určitě jak náhoda, tak zakročením 3., 56. a 486. squdrony, kterým se poařilo rychle zareagovat a zachytit JG 6, než dorazila do Volkelu. JG 6 zpočátku milně napadla jiné letiště a nad samotný Volkel se jí již nepodařilo dostat. Volkel utrpěl jen velmi lehké škody od náhodně přelétajících němců.
Pro squadrony Tempestů to pro příští měsíc znamenalo, že se stanou nejaktivnějšími letouny 2. TAF a měli nést nejtěžší břemeno bojů.
A mělo to začít již hned po německém útoku, kdy byli posílány po přezbrojení prakticky všechny letouny opět do vzduchu.

80.sqn. se sice nestihla úspěšně zapojit do přímýchranních bojů, ale byla přezbrojena a startovala o půl jedenácté již opět na německé území nad Bielefield. O hodinu později severozápadně od Munsteru spatřil F/O J. W. "Judy" Garland z výšky 2000 metrů dvojici Focke-Wulfů nízko nad zemí. Vzal si svoji dvojku a pod ochranou ostatních se za nimi pustili. Garlandovi se podařilo oba během chvíle sestřelit a se zbytkem squadrony se vrátil v pořádku do Volkelu. Garlandovi bylo za zásluhy posledních několika týdnů uděleno vyznamenání DFC.
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

4. ledna 1945

Po dvou dnech, kdy si Luftwaffe lízala rány z novoroční tragédie, opět došlo ke vzdušným bojům.
3.squadronu vedl na ozbrojený průzkum do oblasti Paddeborn F/L D. C. Fairbanks, který byl převelen z 274. sqn.
15 km severovýchodně od letiště Hengelo Fairbanks spatřil Fw-190D-9 a pustil se za ním. Jeho nepříteli Uffz Helmutu Findeisenovi z 2./JG 26 se jej nepodařilo setřást a jeho stroj i s ním skončil v plamenech. Druhý Fw-190 se chvíli na to ztratil do mraků a zmizel.

Bojové hlášení F/Lt. D. C. Fairbanks
Letěl jsem jako červená 1 na ozbrojený průzkum do oblasti Padeborn. Pozemní kontrola mi hlásila, že se naši perou poblíž Hengelo. Nevěděl jsem kde to je a nechal se tam navést. Kurs mě navedl na letiště Hengelo, kde jsem našel tři Spitfiry. Jinak nic. Hledal jsem dál ve výšce 2000m a uviděl jsem čtvrtého osamělého Spita ve výšce 1500m stoupajícího k mraku. Za ním letěl další letoun, který jsem rozpoznal jako Fw-190. Ohlásil jsem to a střemhlav se za nimi pustil. Nepřítel mě spatřil dřív, než jsem byl na dostřel a půlvýkrutem se otočil na záda a přešel do střemhlavého letu. Následoval jsem ho ve vzdálenosti 800 metrů a namířil si to mírně doprava před něj. Odhodil jsem přídavné nádrže a zkrátil vzdálenst. Když jsem byl na 300 m za jeho zády, tak začal stoupat pravou zatáčkou, já se rychle přiblížil a vystřelil ze 100 metrů během dalšího přibližování. Viděl jsem zásahy na pravém křídle a odpadnuvší kusy. Přeletěl jsem ho a on se znovu půlvýkrutem otočil a šel dolů k zemi. Zdálo se, že nabírá rychlost více než předtím, ale opět jsem se začal přibližovat. Byl přede mnou asi 350 metrů a sledoval jsem ho. Znovu uhnul, tentokrát doprava. Zaútočil jsem jako předtím ze vzdálenosti 100 metrů a dál se přibližoval. Viděl jsem další zásahy na pravém křídle a číslo dvě hlásilo zásahy i na kořeni křídla a kokpitu.. Hun znovu půlvýkrutem uhnul a já jej předletěl jako předtím. Chtěl jsem útok zopakovat, ale nepřátelské letadlo šlo stále dolů s mírně vybočenými křidélky a po 300 metrech narazilo do země.
Během stoupání za zbytekem sekce jsem uviděl další Fw-190, který točil za moji dvojku. Udělal jsem prudký manévr a on vystřelil asi z 500 metrů na červenou 2. Na vzdálenst 800-1000 metrů jsem na něj vystřelil také, ale zmizel v nízkém mraku.
Nárokuji jeden Fw-190 jako zničený


O půl hodiny později – ve 14:30 narazila na nepřítele i 80. sqn, která měla za cíl Bielefield.
20 km severovýchodně od Rheine narazila 56.sqn na 6 Fw-190, které byli 700 metrů nad nimi. Během krátké přestřelky byl sestřelen jeden "dlouhonosý Focke-Wulf" P/O N. J. Rankinem ve spolupráci s F/S L. B. Crookem a další tři poškozeny. Němečtí piloti dál v boji nepokračovali, využili výhodu výšky a utekli do mraků.

Bojové hlášení P/O N. J. Rankina
Letěl jsem jako černá 2 na průzkum oblasti Bielefield a letěli jsem jihozápadním kursem asi 30 km od Osnabrucku. Huni byli hlášení severovýchodně od Rheine. Bílá 4 ohlásil 6 dlouonosých Focke-Wulfů 600 metrů nad námi nalevo letící východně a které začínají přecházet do zatáčky proti nám. Černý velitel dal rozkaz k útoku a já začal stoupat a otáčet se doprava. Dostal jsem se na pravou stranu vedoucího Huna do vzdálenosti 500m. On přešel do sestupné spirály. Šel jsem za ním a se mnou další dva Tempesty. Jeden z nich po něm vystřelil. Nepřítel potlačil a v úhlu 20° začal klesat na východ. Když Tempest přede mnou přerušil útok, tak jsem se přiblížil na 600 metrů a vystřelil vteřinovou dávku. Bohužel bez efektu. Pomalu jsem se přibližoval, když Hun proletěl mrakem 10/10 (nejhustější – pozn. Tempík) a srovnal 70 metrů nad zemí. Na chvíli jsem ho ztratil, ale mrak se protrhl a znovu jsem ho spatřil letícího 300 metrů ode mne. Rychle jsem se přibližoval (720 km/h IAS) až na 200 metrů a vystřelil krátkou dávku s předsazním 2-3° doprava. Viděl jsem asi 15 zásahů přes pravou stranu trupu a kokpitu. Pravé křídlo se odtrhlo a letoun dopadl do lesa 15 km jiho-jihovýchodně od jezera Dummer. Hun během pronásledování neodhodil přídavnou nádrž. Fotokulomet použit.
Nárokuji jeden Fw-190 zničen ve spolupráci s F/S Crookem

Krátce před 15. hodinou se do kontaktu dostala i šestice letounů z 56. sqn. Jižně od Osnabrucku nachytali vlak a napadli jej 4 stroje. F/O D. E. Ness a F/Lt. J. H. Ryan v červené sekci zůstali nad nimi a dělali jím výškové krytí. Během útoku na vlak se poblíž přiblížila dvojice "Bf-109", Ness s Ryanem je napadli a oba sestelili. Poválečné zkoumání ukázalo, že se jednalo o dvojici Fw-190 D9 z 8./JG 26 a jedním z padlých pilotů byl leutnant Wilhelm Mayer s 27 sestřely na svém kontě.

Bojové hlášení F/Lt. J. H. Ryana
Letěl jsem jako červená 1 na ozbrojený průzkum šesti letounů nad oblast Padeborn-Bielefield-Munster. Poblíž Osnabrucku zaútočila žlutá a modrá sekce se čtyřmi letouny na vlak a já se svoji červenou 2 jsme jim dělali vrchní krytí. Když jsem upravovalo formaci, tak jsem spatřil dvojici letadel oblétávající nás z východu s malým převýšením. Ohlásil jsem je a točil k nim následovaný dvojkou.
Při přibližování jsem vystřelil třívteřinovou dávku ze vzdálenosti 300-100 metrů s malým předsazením. Viděl jsem pár zásahů na levém křídle a něco proletělo i překrytem kabiny. Při jeho přelétání jsem viděl stojící vrtuli a jeho pilot začal hledat místo na nouzové dosednutí. Když jsem se na něj znovu otočil, tak vyskočil na padáku ve výšce 1000 m a jeho stroj dopadl na otevřené pole. Padák se otevřel. Zbytek squadrony může potvrdit sestřel. Kamera použita.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou.

Bojové hlášení F/O D. E. Ness
Letěl jsem jako červená 2. Letěl jsem vedle červené 1, když ohlásil dva letouny na pravé straně a zatáčel k nim. Viděl jsem dvě Bf-109 letící 1500 metů daleko. Vedoucí si vzal bližšího Huna a já druhého, který stoupal a blížil se k nám. Já stoupal za ním a po krátkém manévrovém souboji jsem se dostal do střelecké pozice na 100 metrů téměř přesně za něj. Hun utočil na křidélkách a odhodil překryt kabiny. Sledoval jsem ho dolů asi 700 metrů a pak vystřelil krátkou dávku ze 150 – 50 metrů s 10° předsazením doprava s patrnými zásahy na pravém křídle. Pilot opravdu vyskočil, letoun dopadl a explodoval. Pilot čekal s otevřením padáku až na 300 metrů a pak jej otevřel. Udělal jsem snímky i padáku nad troskami hořícího letounu. Viděl jsem i další padák jiného pilota.
Můj souboj viděl i zbytek letky.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou.
Naposledy upravil(a) Tempik dne 19/1/2011, 23:20, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

Farky píše: Foreman se svými Victory Claims skončil bohužel (prozatím?) k 30. červnu 1943, takže je pro Tempesta nepoužitelný. V jeho The Fighter Command War Diaries, Part 5 ale 2.TAF v letech 1944-45 je.
Díky za tip. Od Ježíška jsem si nadělil od Foremana "Fighter Command War Diaries, Part 5"
Hezky se doplňují s "2nd TAF" od Shorese a Thomase. 2nd TAF je více konkrétnější na události ve vzduchu, War Diaries k tomu stručně popisují i události v celkovém pojetí války a přidává pár statistických údajů a přikládá v tabulkách pro jednotlivé dny i nároky USAAF. Semtam přihodí i Bojové hlášení a nějaký pěkný příběh.
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

Na přelomu prosince 44 a ledna 45 byly přsunuty perutě s číslem 33. a 222. původně létajících na Spitfire mk. IX zpět do Anglie na letiště Predannack. Celý leden a část února zde byly přezbrojovány a školeny na Hawker Tempest mk.V.

14. ledna 1945
Špatné zimní počasí se dnes vylepšilo a po několikadení odmlce byl vzduch nad Evropou opět plný letadel. 8.USAAF dnes provedla další z velkých náletů a Luftwaffe byla nucena dostat do vzduchu co největší počet strojů. S částí z nich se setkali i piloti 2.TAF.

Den ale otevřelo jiné střetnuti. Dvojice pilotů 274.sqn byla již brzy ráno nad Německem. Asi 5 km východně od Hammu narazili na vlak, který napadli. Během útoku si F/L H. A. Crafts všiml nízkého a rychlého letounu směřující k nim. Lt. Reinhold Lehr z I./NJG 1 chtěl pravděpodobně svého nepřítele překvapit a zaútočit. Crafts ale jeho He-219 včas identifikoval a sestřelil. Reinhold Lehr i se svým radarovým operátorem zemřeli v troskách svého nočního stíhače.

Kolem desáté hodiny odstartovala i 3. sqn v počtu osmi strojů na ozbrojený průzkum do již známé oblasti Padeborn. I oni nenarazili ve vzduchu na žádného nepřítele a jejich cílem se stala lokomotiva necelých 10 km jihozápadně od Padebornu. Po jejím zničení byla velícím F/Lt. D. C. Fairbanksem spatřena osamělá Bf-109, která se snažila napadnout jednoho z Tempestů. Ten byl však varován a Fairbanks nepřítele sestřelil. Byl to jeho čtvrtý sestřel.
O 5 minut později narazili na další vlakovou soupravu nedaleko městečka Gutersloh. Zničili ji a během stoupání spatřil Fairbanks další osamělé letadlo. Tentokrát nalepené u země a snažící se spíše zmizet. Fairbanks se za ním pustil a po krátké séri manévrů jej sestřelil. Tentokrát šlo o Fw-190. Fairbanks se stává prvním pilotem Tempestu, který na něme sestřelil 5 nepřátelských pilotovaných letounů.

Bojové hlášení F/Lt. D. C. Fairbankse
Letěl jsem jako červená 1 na sweep a ozbrojený průzkum do oblasti Padeborn. Když jsem dokončil útok na lokomotivu poblíž Eikelonu, tak jsem při stoupání zahlédl nějaký letoun těsně nad zemí. Přeletěl jsem nad zničenou lokomotivou a mířil k červené 3. Varoval jsem ji, protože letoun šel na její šestou. Já stoupal v levé zatáčce. Letoun se přiblížil na 800 m za červenou tři a já ho identifikoval jako Bf-109. Zavolal jsem "trojku" ať uhne. Uhl na pravou stranu a já se mohl přetočit za nepřátelský stroj. V zatáčce jsem se k němu přiblížil až na 200 metrů. Hun přestal sledovat červenou 3 a zmírnil zatáčku. Vystřellil jsem vteřinovou dávku s 15° předsazením a viděl zásahy na pravé straně letounu včetně pravého chladiče. Začal z něj ucházet glykol a jeho motor se prakticky ihned zastavil. Přeletěl jsem ho a když jsem na něj znovu nalétával, tak šel již klouzavým letem dolů. Ještě jednou jsem rychle zaútočil ze slepého úhlu a spatřil další zásahy. Viděl jsem jak letoun míří k řídkému lesíku, nad ním letoun ztratil vztlak, přetočil se a dopadl na zem z výšky 50-70 metrů.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou.

Letěli jsme dále. Při útoku na další vlak jsem dělal se svojí sekcí krytí modré sekci jihovýchodně od Rhedy. Po jejich útoku jsme společně stoupali a uviděl jsem letoun letící podél kolejí do Rhedy a hned jsem se za ním pustil. Letoun letěl nízko nad zemí a já jej sledoval. Nedařilo se mi ho však stále identifikovat. Po té o jsme přeleteli Rhedu a já se přiblížil o dost více jsem jej rozpoznal jako Fw-190. Rychle jsem jej dotáhl na 600-800 metrů a on prudce zatočil doprava. Nedokázal jsem se v jeho zatáčce udržet a musel jsem stáhnout plyn. Pak jsem pokračoval ve sledování jeho manévru a během zatáčky a půl jsem se dostal na jeho vnitřní stranu. Začal stoupat při mírné levé zatáčce. Bezproblémů jsem jej následoval a z 200 metrů jsem vystřelil vteřinovou dávku s předsazením 20°. Neviděl jsem žádné zásahy a zmírnil předsazení. Pak jsem vystřelil dlouhou dávku. Konečně jsem spatřil množství zásahů po celém letadle, hlavně na trupu a kokpitu. Hodně velký kus z něj odpadl ve chvíli, kdy jsem za ním byl 75 metrů. Prudce jsem přitáhl abych uhnul a přetáhl svůj letoun. Na chvíli jsem jej ztratil z očí, ale pak jsem jej viděl ve výšce 500 metrů padat až k zemi, kde se rozbil.
Nárokuji jeden Fw-190 jako zničený.


486. sqn vyrazila před obědem v počtu osmi strojů na ozbrojený průzkum do oblasti Munsteru. Tam narazili na formaci Bf-109, kterou napadli, ale sami se stali cílem pro další formaci nepřítele. Ještě než zvolili ústup se podařilo F/O C. J. McDonaldovi sestřelit Bf-109 K z III./JG 26. V troskách letounu zahynul Lt. Walter Kropp.
15 minut po té už byla squadrony opět nad Munsterem a povedlo se opět napadnout německé stíhače. Výsledkem byl již jen poškozený Fw-190 a 486.sqn se vrátila bez vlastních ztrát domů.

Bojové hlášení F/O C. J. McDonalda
Letěl jsem jako červená 3 ve výšce 2000 metrů na ozbrojený průzkum do oblasti Munsteru. Severně pod námi se objevily nepřátelské letouny. Viděl jsem červenou 2 klesat na dva z nich ve výšce 100 metrů. Byli to Bf-109. Červená 4 mě následovala dolů. Vybral jsem si nepřítele a viděl i červenou 2 klesat vysokou rychlostí. Letěl jsem nalevo od červené 2 500 metrů za jednou z Bf, která uhla doleva trochu níž. Přitáhl jsem za ni a vystřelil jednosekundovou dávku z 200 metrů a předsazením 5°. Viděl jsem několik zásahů kolem kokpitu. Vyhrnul se z něj kouř, viděl jsem i menší odpadávající kusy a letoun zamířil k zemi. Přeletěl jsem ho a když jsem se za ním otáčel, tak jsem si všim Fw-190. Ten zamířil svůj nos na mě a z 400 metrů vystřelil z úhlu 90° a otáčel za mne. Udělal jsem zatáčku a odhodil i přídavné nádrže, které mě zatěžovali. Po té jsem již neviděl ani Fw-190, ani Bf-109. Tu ale viděl dopadnout můj wingman. Po té jsem se připojil k naší formaci.
Nárokuji jednu Bf-109 jako zničenou a potvrzenou F/O Hooperem.


Po obědě vzlétlo také šest strojů 56. sqn na ozbrojený průzkum do oblasi Padeborn a poblíž Guterslahu se setkali s Fw-190, které pravděpodobně patřili k JG 11, která v této oblasti ztratila dva své letouny během souboje. I 56. sqn útočila na vlak, když se poblíž ukázala dvojice německých stíhačů. Oba dva byli sestřelení. Jednoho si nárokuje F/O J. J. Payton a druhého F/Lt. J. H. Ryan ve spolupráci s P/O j. E. Hughesem.

Bojové hlášení F/O J. J. Paytona
Letěl jsem jako žlutá 2 v šestici naší letky na ozbrojený průzkum Padebornu. Červená sekce napadla vlak v B3168 (pozn. Tempik – pravděpodobně číslo oblatsi) a žlutá jim dělala krytí. Žlutá 1 (F/Lt. Ryan) ohlásil dva Fw-190 letící severovýchodně ve výšce 350 metrů nad Guterslohem. Pustil se za prvním Fw a já klesal za druhým až do výšky stromů. Pronásledování probíhalo v nezměněném kursu a díky nabrané rychlosti v klesání jsem rychle zkracoval vzdálenost. Ve vzdálenosti 500 metrů jsem započal střelbu až do 60 metrů. Zásahy na pravém křídle vyvolali požár. Přeletěl jsem ho zprava a on stále stoupal. Oheň se rychle šířil. Pilot odhodil překyt kabiny a vyskočil severovýchodně od Bielefieldu ve výšce 700 metrů. Letoun dopadl v tomhle místě.
Nárokuji jeden Fw-190 jako zničený.


Po druhé hodině odstartovala ještě jednou 3. sqn. V počtu 4 letounů. Tentokrát piloti nenarazili na nepřítele ve vzduchu, ale krátce před třetí hodinou napadli nepřátelské letiště Detmold, kde se pilotům podařilo zapálit dvě Ju-52 a poškodit dva Fw-190.
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

16. ledna
V 11:35 byl letoun P/O H. Shawa z 56. sqn zasažen flakem při postřelování vlaku u Doetinchemu a on musel nouzově přistát. Stal se válečným zajatcem němců.

Na letiště Plantlunne si vyšlápla 3. sqn, ale bylo téměř prázdné. Na zemi zůstal poškozený jeden Fw 190 a byl uznán F/O A. D. Kingovi

17. ledna
Poblíž Rheine se utká F/O D. J. Butcher z 3. sqn s "Bf 109". Je mu uznána jako poškozená. Jeho nepřítelem mohl být německý pilot Fw 190 D-9 z III./JG 54 Uff. Otto Meissing, který tohoto dne zemřel v boji. USAAF nehlásila sestřely a jedna Bf 109 byl hlášena jako zničená Spitfirem 401. sqn. Němci dnes přišli o jednu Bf 109 a jeden Fw 190.

20. ledna

P/O J. S. Ferguson z 56.sqn byl sestřelen flakem při útoku na mechanizovanou vojenskou kolonu a byl zabit.

22. ledna
Během dopoledne odstartovala 80. sqn na další ze svých ozbrojených průzkumů. Cílem se nakonec stalo jen letiště Dulmen, na kterém S/L E. D. Mackie a P/O F. A. Lang ostřelovali německé kluzáky. Za poškozené jim byli uznány tři z nich.

Po jedenácté hodině odstartovaly dva stroje 56. sqn na "zkušební let". I přes nefunkční vysílačku si F/O W. R. MacLaren dovezl domů sestřel Bf109 a W/O D. Hutchinson další Bf 109 poškozenou. K tomu cestou přidali ještě 4 zničené lokomotivy. Způsob započetí boje je vcelku netradiční – viz. bojové hlášení níže.

Bojové hlášení F/O W. R. MacLarena
Byl jsem velícím dvou letadel letících na zkušební let a test zbraní. Když jsme prolétali kilometr východně od Tutphenu, tak jsem před sebou spatřil na silnici náklaďák. Točil jsem na něj a na obzoru spatřil dvě Me.109 kilometr a půl za námi prudce stoupající du slunce.Nahlásil jsem to číslu dvě, ale moje vysílačka nevysílala. Huni byli 1000 metrů nad námi ve slunci a nachystaní k útoku. Usoudil jsem, že stoupat teď za nimi by byl nesmysl a tak jsem zaútočil na náklaďák a doufal, že půjdou za námi. To taky nakonec udělali. Když se za mne dostatečně přiblížili, tak jsem prudce uhnul doleva a stoupal. Huni se rozdělili. Jeden šel doleva a druhý doprava. Dokončil jsem zatáčku a dal se zatím vpravo, který zůstával u země a mírně kličkoval. Přiblížil jsem se na 300 metrů a s předsazením 10° jsem vystřelil krátkou dávku a viděl pár zásahů na kořeni křídla. Při přibližování až na 50 metrů jsem vystřelil několik krátkých dávek a viděl další zásahy, některé kolem kokpitu. Nepřátelské letadlo se stočilo nalevo, udeřilo do země a explodovalo ve chvíli, kdy jsem kolem něj prolétal. Chtěl jsem ještě natočit vrak, ale číslo 2 mne volalo a já se připojil do formace.
Zdálo se mi, že hunova kamufláž byla tmavěji zelená, než obvykle.
Nárokuji jednu Me.109G jako zničenou. Fotokulomet použit.
Naposledy upravil(a) Tempik dne 2/2/2011, 21:06, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

23. ledna

Dnešní den byl zvláštní tím, že bylo dobré počasí a zároveň nebyl naplánován žádný útok amerických bombardérů 8. USAAF. Dokonce i 9. USAAF (letecká armáda pro přímou podporu pozemních bojů – americký ekvivalent 2. TAF) tento den spíše odpočívala. V časných ranních hodinách si zabojoval jen pilot průzkkumného P-51 a nárokoval si sestřel jedné Bf 109. Zbytek dne byl pak v režii 2. TAF, jejíž piloti potkávali i velká uskupení německých stíhačů, kteří očekávali v jasném počasí silnou spojeneckou aktivitu.


První sestřel dne má na svědomí pilot Tempestu F/L L. R. G. Smith z 80. squadrony, která po osmé hodině ranní odstartovala na ozbrojený průzkum Osnabrucké oblasti v počtu 4 strojů. V 9:20 se Smith spustil na osamělou Bf 109 letící nízko u země a sestřelil ji. Byl to stroj ze IV./JG 27 a němci identifikovali útočníka jako "Mustanga" (stalo se to později, než souboj průzkumného pilota P-51).
O pět minut později byl severovýchodně od Herfoldu spatřen další osamělý letoun, tentokrát Fw 190. F/L A. Seagar jej úspěšně napadl a sestřelil. To už se ale objevili další dva Fw 190. Seagar spolu s F/S L. B. Crookem se do nich také pustili. Crookovi byl jeden uznán jako zničený, druhý Fw 190 byl Seagarvovi uznán jen jako pravděpodobně zničený. Během dalších pár minut byl spatřen ještě jeden stroj protivníka a F/S L. B. Crook jej sestřelil. Jednalo se o Bf 109.

Bojové hlášení F/L A. Seagara
Letěl jsem jako bíly vedoucí na ozbrojený průzkum oblasti Osnabruck. Když jsme prolétali 15km východně od Osnabrucku, tak jsem uviděl nepřátelské letadlo letící severním kursem po mé levici a vzdálené 6 km. Okamžitě jsem se stočil doleva a přešel do klesvého letu. Přiblížil jem se zezadu na 200 metrů a identifikoval jej jako "dlouhonosý" fockewulf. Vystřelil jsem jednu dvousekundovou dávku a spatřil mnoho zásahů přes trup, kokpit i kořen křídla. Mezi odlétajícím kusy byl i překryt kabiny. Hun prudce přitáhl, ztratil rychlost a vyskočil 500 metrů nad zemí. Letoun ve vývrtce dopadl a explodoval pravděpodobně poblíž letiště Bombte. Svědectví může podat celá squadrona. Letoun měl světle hnědou kamufláž s černým pavoukem namalovaným na dvou bílých kruzích. Fotokulomet byl použit
Po tomhle útoku jsem se otáčel o 180°doleva a uviděl další dva Fw.190 letící nízko na sever vlevo ode mne. Otočil jsem se doleva a klesal za nimi. Nepřátelé točili doprava na východní kurs. Přiblížil jsem se k pravému letounu a on uhnul doprava. Dostal jsem sejsem 200 metrů za druhý letoun, který letěl stále dopředu a nízko, jen prudce kličkoval. Vystřelil jsem tři dvouvteřinové dávky do manévrujícího stroje a spatřil jen jeden zásah ve středu levého křídla. Dál jsem se k němu pomalu přibližoval letíce v nulové výšce. Vystřelil jsem třívteřinovou dávku a zaznamenal řadu zásahů po trupu letounu. Několik větších kusů odpadlo z černě kouřícího stroje. Začal hořet a potlačil prudce dolů. Ve chvíli kdy jsem jej chtěl následovat kolem mě prosvištěly trasírky a já se lekl dalšího nepřítele za ocasem. Nakonec to byl jen flak, ale já ztratil kontakt s poškozeným nepřítelem.
Letoun měl světle hnědou kamufláž s kříži na křídlech vmalovaných do výrazných kruhů. Fotokulomat použit.
Nárokuji jeden Fw.190 jako zničený a jeden Fw.190 jako pravděpodobně zničený.

Bojové hlášení F/S L. B. Crooka
Letěl jsem jako bílá dvě a následoval vedoucího dolů, když se pustil za dvojicí Fw.190. vybral jsem si pravý letounu, a sledoval ho i po jeho pravé zatáčce ze vzdálenosti 600 metrů zpoza něj. Hun si všiml mojí přítomnosti a stoupal doleva. Udělal jsem to samé, ale další Tempest jej z vrchu proletěl a já raději potlačil dolů. Na chvíli jsem s ním ztratil kontakt. Když jsem ho pak znovu uviděl, tak měl přes sto metrů výšky navíc a prudce stoupal doleva. Stoupal jsem strmě za ním a vystřelil půlvteřinovou dávku ze vzdálenosti 200 metrů s 90° předsazením. Přiblížil jsem se až na 15 metrů a nepřátelský letoun vzplanul a já stoupal ke svojí sekci sledujíce pád hořící masy až do dopadu poblíž letiště Hesepe. Členové squadrony mohou dosvědčit. Stroj měl světle šedou kamufláž. Můj letoun nebyl vybaven fotokulometem.
Po tomhle střetu pokračovala squadrona jiho-jihovýchodně přes "nečitelné" a poblíž Guterslohu jsme se otáčeli doprava. Spatřil jsem jednu Me.109 letící na severozápad v 70 metrech zhruba 400 metrů před námi. Spustil jsem se za ní dolů a při srovnání výšky otočil doleva. Vyneslo mě to 200 metrů za ni. Vystřelil jsem půlvteřinovou dávku a viděl pár zásahů po trupu. Nepřátelský stroj začal hořet, stáčel se doleva a v mohutné explozi narazil do země 6 km východně od Guterslohu. Jeho kamufláž byla světle šedá. Znovu to mohou potvrdit ostatní piloti squadrony.
Nárokuji jeden Fw.190 a jednu Bf.109 jako zničené.


O 20 minut později dorazila do oblasti Guterslohu při svém ozbrojeném průzkumu také 274. sqn. v počtu osmi strojů. Měla za sebou v troskách již pět vlaků a 25 nákladních vozidel a kvůli krátícím se zásobám paliva již pomýšlela na cestu zpátky. Bezprostředně po napadení posledního vlaku se však sami stali cílem. Dostali se do souboje s 20+ Bf 109 a Fw 190. Červená sekce právě opouštěla rozbitý vlak a modrá sekce se ji snažila krýt. I přes nepříznivou situaci z toho piloti 274. sqn vyvázli bez vážnějších poškození a navíc sami rozdali i pár ran. F/L G. Mann sestřelil dvě Bf 109, které s největší pravděpodobnstí milně identifikoval jako verzi F. Spíše se jednalo o verzi K, která oproti verzím G postrádala "boule" stejně jako je neměla předchozí řada.
F/L L. A. Wood sestřelil Fw 190 a stejný stroj si připsl i australan F/O C. G. Scriven.
Po jedné poškozené Fw 190 mají pak na svědomí F/L R. B. Cole a W/O N. Lush.

Bojové hlášení F/Lt. L. Wooda
Letěl jsem jako Talbot červený 3 na ozbrojený průzkum kolem Guterslohu, když jsem po ukončeném útoku na vlak spatřil 20+ Me.109 a Fw.190 mířící na nás z levé strany. Zavolal jsem vysílačkou a varoval vedoucího Talbota. Otočili jsme se přímo proti nepřátelům. Huni rozpustili formaci a dva FW.190 začali točit za mne. Připojil jsem se k červené sekci a hned na to jsem zaútočil na Fw.190. Když jsem střílel, tak byl 150 metrů přede mnou a mírně stoupal. S předsazením 50° jsem viděl zásahy trasírek do jeho motoru a kokpitu. Odletělo hodně kusů a jeho motor i kokpit zahalily plameny. Letoun přešel do střemhlavého letu nechávaje za sebou hustou vlečku černého dýmu a narazil do země. Pilot nevyskočil. Docházela mi munice, měl jsem za sebou již tři útoky na vlaky. Poslední vteřinovou dávku jsem věnoval Me.109 a moje zbraně zmlkly. Zásahy jsem nepozoroval.
Nárokuji jeden FW.190 jako zničený.

Bojové hlášení F/L G. Manna
Letěl jsem jako modrý jedna a přitáhl jsem za Me.109F v 1500-2000 metrech v utažené zatáčce. Hun mě uviděl, přetočil se na záda a přešel do střemhlavého letu. Následoval jsem ho a při přiblížení na 500 metrů začal dělat ostré pravé i levé zatáčky. Na okamžik srovnal let a já vystřelil ze slepého úhlu na 200 metrů. Okamžitě vzplanul a v ohnivé kouli narazil do země. Rychlost nepřítele byla 550 km/h, moje 640 km/h.
(druhý) Když jsme nasadili kurs k západu, tak jsem uviděl dvě Me.109F nalevo od červené sekce míříce k ní. Svedl jsem modrou sekci doprava a proletěl kolem červené sekce majíce v úmyslu zaútočit na vedoucí Me.109. Uviděl mne a z výšky 1800 metrů sletěl až na 300 metrů. Na chvíli se mi srovnal a já vystřelil bez efektu z 350 metrů a předsazením 30°. Začal stoupat v mírné levé zatáčce a já vystřelil tentokrát s předsazením 15°. Opět otočil na záda a zklesal dolů. Při vyrovnání jsem do něj vystřelil svoje poslední náboje a uviděl explozy na pravé straně letounu. Přetočil se doleva a kolmo padal s ohněm vycházejícím z pravé strany trupu. Předletěl jsem ho a ztratil z očí. Moje rychlost byla kolem 640 km/h, jeho kolem 550 km/h.
Nárokuji jednu Me.109F jako zničenou a jednu Me.109F jako pravděpodobně zničenou.

Bojové hlášení F/O C. G. Scrivena
Letěl jsem jako modrý 3, když jsme se setkali s 20+ "stodevadesátkami" a "stodevítkami" ve výšce necelých 2000 metrů. Stoupal jsem a vybral si dvojici stodevadesátek. Během jejich dotáčení jsem byl zasažen do levého křidélka a přetáhl jsem stroj. Potlačil jsem a srovnal v 1300 metrech. Viděl jsem dvojici stodevadesátek přede mnou ve větší výšce. Dostoupával jsem je v levé zatáčce, vybral si číslo 2 a na 400 metrů jsem na něj zkusil vystřelit. Špatně jsem odhadl předsazení a minul. Nepřítel se otočil na záda a spustil se až k zemi. Stále jsem za ním visel na 400 metrech, začal jsem střílet a přiblížil se až na 50 metrů. Moje zbraně se zastavily, ale sledoval jsem ho dál a viděl z něj vycházet světlý dým a když jsem přeletěl nad ním, tak jsem spatřil i oheň šlehající z levého kořene křídla. Jeho pilot zvedl letoun do 700 metrů a vyskočil. Jeho padák se otevřel, stroj se zřítil a explodoval. F/L B. Cole letící jako Talbot červená 1 viděl jeho dopad.
Nárokuji jeden FW.190 jako zničnený.

Potvrzeným nepřítelem se pro tuhle oblast stala III./JG 54 a JG 27 pod vedením Oblt. Dortermanna, který se poprvé setkal s Tempesty. Dortermmann se stal během války nejúspěšnějším stíhačem na "dlouhonosých Focke-wulfech".


O hodinu později se s nepřítelem setkala i 3. sqn, jejíž úkolem byl ozbrojený průzkum Hannoveru. Bylo to opět poblíž Guterslohu, který mýjeli cestou domů. Z výšky 3000 metrů zahlédl F/O B. M. Vassiliades (původem řek) v přízemním letu 10+ Fw 190. Napadl je spolu s dalšími čtyřmi piloty, kteří nepřítele viděli. Během následujících pár okamžiků na zemi hořeli 4 z nich. Dva z nich sestřelil Vassiliades a po jednom pak F/L J. S. B. Wright a F/O H. W. Longley.
F/L D. C. Fairbanks a W/O J. L. R. Torpy, kteří se nestihli zapojit do souboje vystříleli zbytek munice na letišti Gutersloh, kde se jim povedlo sesřelit vzlétající Ju-52 a na zemi pak poškodili trojici Ju-188.

Bojové hlášení F/O B. M. Vassiliadese
Bylo kolem 10:45 dne 23.ledna. Vedl jsem Filmstar modrou sekci ve výšce 3000 metrů západním kursem, když jsem spatřil 10+ FW.190 asi 25 km východně od Munsteru letící u země severovýchodním kursem. Napadl jsem je spolu s dalšími čtyřmi piloty. Zaútočil jsem na posledního z nich ze vzdálenosti 250 metrů a po půlvteřinové dávce jeho letoun explodoval . (Tohle mohou dosvědčit další piloti squadrony).
Chystal jsem se napadnout další nepřátelské letadlo vepředu. Přiblížil jsem se na 200 metrů, vystřelil a viděl zásahy. Při svém útoku jsem byl ale napaden jiným nepřátelským strojem, donutil mne uhout a já inkasoval zásah někam do ocasu. Když jsem uhýbal, tak jsem viděl předchozí napadený letoun jak se přetáčí a míří k zemi. Nárokuji jej jako poškozeného.
Sledoval jsem další FW.190 a uštědřil mu zásahy zespodu do obou křídel. Zaútočil jsem ještě dvakrát po té, co jsem jej po prvním útoku předletěl. Vůbec nezatáčel a já se přiblížil na 100 metrů. Znovu jsem jej zasáhl na křídlech a i na trupu. Nepřátelský stroj náhle přešel do zatáčky a s explozí narazil do země. Měl jsem před sebou ještě dva Fockewulfy, ale už jsem byl bez munice.
Nárokuji dva FW.190 jako zničené a 1 FW.190 jako poškozený
Fotokulomet použit.

Bojové hlášení F/O H. W. Longleyho
Letěl jsem jako modrý dvě a vraceli jsme se z ozbrojeného průzkumu oblasti Hanoveru. Krátce po přeletu Guterslohu ohlásil modrý jenda (F/O B. M. Vassiliades) formaci nepřáelských letadel letících u země zhruba opačným kursem oproti nám. Zatočil, spustil se za nimi a já spolu s modrým tři (F/L Wright) jsme jej následovali. Dostihli jsme velmi rychle nepřátelské letouny, ze kterých se vyklubali FW.190, a dostali se do střelecké pozice. Modrý jedna zaútočil na FW.190, který se hned rozpadl ve vzduchu. Modrý tři zaútočil na další FW.190, který také ještě ve vzduchu vzplanul v jedné ohnivé kouli.
Byl jsem nalevo od modrého jedna i modrého dvě a sledoval FW.190, který byl mírně vepředu. Spustil jsem střelbu ze slepého úhlu na vzdálenost 500-600 metrů a viděl zásahy na levém křídle a zadní části trupu. Zásahy způsobili zastavení motoru, Hun odhodil přídavnou nádrž a udělal mírnou levou zatáčku. Začal jsem se rychle přibližovat a předletěl jsem jej. Otočil jsem se o 180° doleva a dostal se za jeho ocas. Právě dosedal na zem při nouzovém přistání a já mu dal ještě dlouhou dávku ze 400 metrů. Během přibližování jsem viděl zásahy a stužku kouře. Nepřátelský stroj dokončil přistání a já po něm ještě jednou krátce vystřelil a on začal hořet.
Nárokuji jeden FW.190 jako zničeý.
Fotokulomet použit.

Bojové hlášení F/L J. S. B. Wrighta
V 10:45 dopoledne dne 23. ledna jsem se vracel na letiště z ozbrojeného průzkumu západním kursem od Hanoveru. Ztratil jsem se červené sekci a tak jsem se přidal k modré F/O Vasiliadese. Modrý velitel oznámil dole pod námi letouny letící severovýchodním kursem. Otočil na ně a ohlásil útok. Šel jsem za ním velmi blízko a během přibližováni identifikoval nepřátele jako FW.190 s raketovými závěsníky. Vybral jsem si jednoho z nich, který byl nalevo od modrého velitele. Zatočil doleva,já šel za ním a dal mu asi tak vteřinovou dávku. Viděl jsem zásahy na křídlech, trupu i motoru a on ihned vzplanul. Nemohl jsme čekat a koukat kam dopadne, ale zbytek squadrony potvrdil jeho rozpad ještě ve vzduchu.
Pokračoval jsem v útoku na další FW.190 na mé pravé straně mírně ve předu. Začal jsem jej pronásledovat těsně nad střechami domů a byl za ním velmi blízko. Špatně se mi zaměřoval, protože jsem byl vyveden z míry hustým flakem. Po přeletu města jsem mu uštědřil vteřinovou dávku a viděl zásahy po křídlech i trupu. Začal z něj vycházet slabý kouř. Chtěl jsem provést další útok, ale už jsem byl bez munice. Po té jsem sledoval jak bez motoru sklesává a sedá do pole severozápadně od Munsteru. Přikládám záběry fotokulometu z tohoto incidentu. Během návratu jsem byl ještě potrápen nedostatkem paliva.
Nárokuji jeden Fw.190 jako zniečný a jeden FW.190 jako poškozený.


56. sqn se do kontaktu s nepřítelem dostala hodinu před polednem. Jejím úkolem byl ozbrojený průzkum Hanoveru, kde měla vystřídat 3. sqn. U Achmeru spatřil F/L F. L. MacLeod Me-262 letící u země a se svou dvojkou F/O R.V. Dennisem se na ni spustili a po asi destiminutovém pronásledování ji dostihli a sestřelili ve spolupráci. Jednalo se s největší pravděpodobností o stroj z 12./KG 51 Oblt. Hanse Holzwartha, který ve svém stroji zemřel nedaleko Hopstenu. MacLeod sice uvádí jako místo sestřelu asi 100 km vzdálený Nienburg, nejspíše jde ale o chybu určení polohy, protože jiná Me 262 nebyla tou dobou ztracena, ani nárokována.

Bojové hlášení F/L F. L. MacLeoda
Letěl jsem jako žlutý 3 na ozbrojený průzkum oblasti Hanoveru. Při obhlížení Achmeru jsme viděli Spitfiry, které útočili na pár Me.262 (poznámka Tempik – ve skutečnosti Spitfiry 401. a 411. sqn útočili na Ar-234 9./KG 76). Uviděl jsem další nepřátelské letadlo letící východně těsně nad zemí a spustil jsem se za ním i se svoji dvojkou. Sklesali jsme až na jeho výšku, ale měl náskok 4km. Byl od nás mírně nalevo. Rychlost, ketrou jsem nabrali při sklesávání, nám pomohla zkracovat vzdálenost. Na tachomtru jsem měl přes 640 km/h. Nepřátelský stroj mírně kličkoval a my se pomalu přibližovali. Po zhruba 10ti minutách jsme byli již 1000metrů daleko a já identifikoval stroj jako Me.262. Chvíli na to udělal levou zatáčku a to nám dalo výhodu. Zkřížil jsem mu cestu a dostal se na vzdálenost 150 metrů. Vystřelil jsem krátkou dávku s předsazením 30°, ale bez efektu. Moje rychlost byla nyní necelých 500 km/h I.A.S. A stále jsem zatáčel spolu s Me.262. Zvýšil jsem úhel předsazení na 40°, vystřelil a viděl zásahy. Podržel jsem tedy spoušť ještě tři vteřiny. Moje zásahy pokryly střed a záď trupu. Uviděl jsem plameny a zastavil palbu. Odputal jsem se a sledoval pokus o nouzové přistání. Trup a pravá turbína byli v jednom ohni. Přeletěl pole, na kterém chtěl přistát a jeho ocas zavadil o zem a ulomil se. Zbytek stroje se překlopil na nos a explodoval. Zřítil se asi 10 km jižně od Nienburgu. Fotokulomet použit.
Nárokuji jednu Me.262 zničenou ve spolupráci s F/O R.V. Dennisem.

Bojové hlášení F/O R.V. Dennise
Letěl jsem jako žlutý 4. Během pronásledování jsem letěl napavo a mírně vzadu od F/L MacLeuda. Přibližovali jsme se indikovanou rychlosti 640km/h. Když pak udělala Me.262 levou zatáčku, tak mě její následování vyneslo dále za žlutého 3. Zahlédl jsem střelbu MacLeuda, ale bez zásahů. Nepřátelský stroj pokračoval v mírné zatáčce a já se dostal do stejné linie s MacLeudem a do slepého úhlu nepřítele na vzdálenost 150 metrů. Vystřelil jsem a okamžitě mu vzplanula pravá turbína. Se žlutu tři jsme vystřelili téměř zároveň. Nechal jsme jej být a sledoval, jak ztrácí výšku. Z pravé turbýny šel oheň a z trupu černý kouř. Naklonil jsem se nalevo a díval jak se pilot snaží o nouzové přistání. Přeletěl pole, jeho ocas udeřil o zem a odlomil se. Stroj pak dopadl na další pole, kde explodoval. Fotokulomet použit.
Nárokuji jednu Me.262 zničenou ve spolupráci s F/L F. L. MacLeodem


Piloti 80. squadrony poobědvali a vydali se na další ozbrojený průzkum Osnabrucku. Poblíž Hesepe S/L E. D. Mackie zpozoroval osamocenou Bf 109 a sestřelil ji. Během následujících okamžiků však již byli v boji další čtyři Tempesty. Jedna Bf 109 byla zničená ve spolupráci P/O F. R. Langa s F/L D. L. Pricem. Pravděpodobně sestřelenou Bf 109 si podělili piloti F/L R. J. Holland a F/O R.H Anders. Po skončení souboje s Messerschmitty bylo napadeno ještě letiště Achmer a zničena Ju 188.

Bojové hlášení P/O F. R. Langa
Letěl jsem jako černý tři a vrhl se střemhlav doprava na nepřátelské letadlo. Vystřelil jsem na něj zezadu dvousekundovou dávku na vzdálenost 400 metrů s přiblížením na 150 metrů. Viděl jsem zásahy na trupu a pravém křídle. Při jeho předlétání jsem uhnul doleva a viděl nepřátelský stroj dopadnou po útoku černého 2. Nepřátelský stroj měl světlezelenou kamufláž. Fotokulomat použit.
Nárokuji jednu Me.109 jako zničeou ve spolupráci s F/Lt. D. L. Pricem.

Bojové hlášení F/L D. L. Priceho
Letěl jsem jako černý dvě a přibližoval se na pravou stranu nepřítele. Když černý 3 dokončil svůj útok, tak jsem vystřelil čtyřvteřinovou dávku z 200 metrů zezadu. Spatřil jsem zásahy na kořenech křídel a trupu až po kokpit. Hun pokračoval přímo a narazil do domu v malé vesničce. Jsem přesvědčen o tom, že šlo o Engter vzdálený od Achmeu asi 6 km východně. Dopad byl pozorován i velitelem bílých - F/O Garlandem. Fotokulomet byl použit.
Nárokuji jednu Me.109 jako zničeou ve spolupráci s P/O Langem.

Bojové hlášení F/L R. J. Hollanda
Letěl jsem jako bílý 4 na ozbrojený průzkum oblasti Osnabrucku. Squadrona byla asi 5 km jižně od Achmeru, když velitel černých ohlásil dvojici nepřátelských letadel mířících k letišti. Squadrona zrovna zatáčela doleva. Piloti se vrhli střemhlv do útoku. Já jsem se přiblížil na 250 metrů za Huna a vystřelil dávku trvající dvě vteřiny. Několik kusů odpadlo z jeho stroje, začal z něj vycházet světlý kouř a on zpomalil a začal točit doleva. Předletěl jsem jej a bílý tři zaútočil také. Nepřátelský stroj tvrdě dosedl při nouzovém přistání a další dva Tempesty po něm ještě krátce vystřelili. Fotokulomet byl použit.
Nárokuji jednu Me.109 jako pravděpodobně zničeou ve spolupráci s F/O R.H Andersem

Bojové hlášení F/O R.H Anderse
Letěl jsem jako bílý tři a střemhlav se pustil na levého Huna, který točil levou zatáčku. Sledoval jsem jej ze vzdálenosti 800 metrů, když udělal prudký obrat doleva o 90°a dostal se tak před můj nos. Vystřelil jsem vteřinovou dávku s předsazením 60°a na vzdálenost 300 až 100 metrů a přítáhl za něj. Viděl jsem jen jeden zásah na jeho pravém kořenu křídla, ale již z něj šel svěrlý kouř. Předletěl jsem ho a viděl jak levou zatáčkou dosedá do pole. Můj fotokulomet byl použit.
Nárokuji jednu Me.109 jako pravděpodobně zničeou ve spolupráci s F/L R. J. Hollandem.


Ve 13:30 narazila i část 486. sqn na skupinu Focke-Wulfů. Tentokrát u Mindenu. Přesnější informace bohužel nemám. Všechny Tempesty se vrátili a sami nárokují jeden Fw 190 jako pravděpodobně zničený (F/O R. J. Danzey) a dva poškozené (F/L W. L. Miller a F/0 R. D. Bremmer).



6 strojů [/B]486. sqn[/B] znovu odstartovalo po třetí hodině směrem k oblasti Osnabruck-Munster a o hodinu později poblíž Rheine narazili na 20+ nepřátelských letadel.
Mezi tím na druhé straně fronty odstartovaly stroje I./JG 26 a III./JG 54 vedené opět Oblt. Dorternmanem. Jejich úkolem bylo pokrýt startující a nízkoletící Ar 234, které měli za úkol napadnout pozemní síly spojenců u Julichu. Na poslední chvíli však bylo bombardování zrušeno a úkol pro německé stíhače byl změněn na "Freie Jagd", neboli volný lov. Obě skupiny následně hlásily boje se Spitfiry i Tempesty. Ve skutečnosti v této době nebyl přítomen jediný Spitfire. Letouny, které se utkaly s němci, byly Tempesty 486. a o 20 – 30 minut později i 56. squadrony.
Na druhou stranu si piloti RAF nárokovali sestřelené Bf 109 a ve skutečnosti šlo o Fw 190 s "dlouhým čumákem" (řadový motor je mátl).
S/L A. E. Umbers z boje vyšel vítězně a odnesl si jednu sestřelenou "Bf 109". Další sestřel si napůl nárokují F/O J. H. Stafford spolu s W/O A. H. Baileym. W/O W. J. Campbellovi je uznána "Bf 109" jako poškozená.
Sám velitel formace S/L Umbes byl však silně poškozen, přesto s letounem přistál na domovském letišti. Jeho sestřel si nárokuje Uffz. Renatus Spitz z 10. staffel /JG 54.

Bojové hlášení S/L A. E. Umberse
Vedl jsem šest strojů na ozbrojený průzkum do oblasti Osnabruck – Munster. Letěli jsme ve výšce 3000 metrů, když jsem spatřil 20+ nepřátelských letounů 300 metrů nad zemí chystajíce se přistát. Všiml jsem si ale také dalších 20+ letounů, které byli ve výšce 3500 metrů. Ti nám křížili trasu z prava do leva. Identifikoval jsem je jako stodevítky s přídavnými nádržemi. Vedl jsem squadronu do stoupání levou zatáčkou tak, abychom se dostali na jejich šestou. Huni rozpustili formaci. Dostal jsem se za ocas stodevítce a dal jsem jí velmi krátkou dávku s předsazením a viděl zásahy na křídlech a kokpitu. Jeho přídavná nádrž explodovala a stroj se nekontrolovatelně zřítil k zemi. Viděl jsem ho dopadnout a hořet seveně od Rheine. Velitel jejich formace však točil uvnitř mé zatáčky a nepodařilo se mi ho setřást ani po dvou kolech. Potlačil jsem tedy, otočil se na křidélkách a pustil se dolů při 640 km/h I. A. S. Rychle jsmem při střemhlavém letu nabral 800 km/h, přitáhl jsem a vystoupal znovu do 3300 metrů. Byl jsem však zasažen do pravé schránky na munici a zásah mi zničil i křidélko. Zformoval jsem tedy squadronu a vrátili jsme se domů.
Nárokuji jednu Me.109 jako zničenou.

Bojové hlášení F/O J. H. Stafforda
Letěl jsem jako zelený tři a během souboje jsem viděl několik Bf.109 pikovat k zemi a za nimi zeleného 1 a 2. Šel jsem dolů trochu později a měl potlačeno během několikakilometrového sklesávání jižně k Rheine a můj tachometr už ukazoval nebezpečnou rychlost. Vystřelil jsem s velkým předsazením po stodevítce nízko nad zemí, ale předletěl jsem ji a neviděl zásahy. Při postřelování letištních budov jsem spatřil ve výšce 2000 metrů Bf.109 s dvěma Tempesty. Stoupal jsem ke stodevítce, která potlačila dolů. Velmi rychle jsme se přibližovali a já vystřelil s 20° předsazením doleva. Zaznamenal jsem několik zásahů na pravém křídle a trupu. Nepřátelský stroj se otočil na záda a při nárazu do země explodoval ve vzdálenosti asi 7 km severně od letiště Rheine. Sestřel může potvrdit zelený 1. Během souboje a úhybných manévrů byl tento Hun pravděpodobně cílem i zeleného 2.
Nárokuji jednu Me 109 jako zničenou ve spolupráci s W/O Baileym.


Jak bylo nakousnuto výše, tak i 56. sqn se dostala do oblasti Rheine, kde byla hlášena aktivita Luftwaffe. Do boje se zapojila půl hodiny po té, co padly první výstřely od pilotů 486. sqn. Piloti 486. squadrony již sice vyklidili pozice, ale němečtí stíhači zůstávali stále aktivní. Bylo pozorováno až 30 německých letounů. Zničený Fw 190 si připisuje F/O W. R. MacLaren a F/O J. J. Payton. F/O V. L. Turner sestřelili každý po jedné "Bf 109".

Bojové hlášení F/O J. J. Paytona
Letěl jsem jako červený 3. Naše squadrona měla provézt ozbrojený průzkum, ale při přeletu Nijmegenu nás pozemní operátor navedl nad Rheine, kdy byla velká vzdušná aktivita nepřítele. Upravili jsme kurs a letěli k Rheine. Nad městem jsme viděli 20+ stodevítek. Byli na naší desáté hodině asi 3 km vzdáleny s malou výškovou výhodou. Netvořili žádnou ucelenou formaci. Červený 1 nás vedl proti nim. Odhodili jsme přídavné nádrže a připravili se k útoku. Všiml jsem si čtyřech FW.190 nalevo od hlavního chumlu a vrhl se na ně. Střemhlav vletěli až nad vrcholky stromů a já je se ztrátou asi "nečitelné číslo" km následoval. Během letu střemhlav jsem je moc nestahoval, ale během vyrovnání letu jsem je začal rychle dojíždět. Moje rychlost byla 610 – 620 km/h I.A.S. W/O Freeman, moje číslo, letěl se mnou dolů a držel se na mé linii v roztažené formaci. Po 3 minutách stíhání jsem se distal 400 metrů za Fw.190, který prudce přitáhl a šel do výšky 1000 metrů, pak se otočil na záda a opět zkleal až k zemi. Sledoval jsem jej a během klesání se k němu rychle přiblížil na 100 metrů. Vystřelil jsem krátkou dávku a viděl zásahy na kořeni pravého křídla. Hun potlačil a viděl jsem jak střílí zbraněmi až do vystřílení veškeré munice. Pravděpodobně jsem zasáhl nějaký mechanizmus zbraní. Překryt kabiny byl odhozen a pilot vyskočil. Otevřený padák jsem ale neviděl. Letoun dopadl a začal hořet. Pád může potvrdit W/O Freeman.
Nárokuji jeden FW.190 jako zničený.

Bojové hlášení F/O W. R. MacLarena
Letěl jsem jako žlutý 4, když byly hlášeny nepřátelské stroje na naší 10. hodině. Velitel dal rozkaz do útoku. Během přibližování jsem se dostal za stodevadesátku točící pravou zatáčku a letící ve výšce 2500-3000 metrů. Vystřelil jsem krátkou dávku s 40° předsazením, ale bez zásahu. Nepřátelský stroj okamžitě uhnul a ja vystřelil další dávku – tentokrát bez předsazení a ze vzdálenosti 150 metrů. Zasáhl jsem jeho břicho a přídavnou nádrž, která vzplanula. Stroj šel do kolmého letu střemhlav, ale já se musel věnovat dalším letounům a nemohl jsem jej sledovat.. Chvíli na to jsem pod sebou uviděl hřib kouře a červený dvě (W/O Alexander) potvrdil, že pilot vyskočil a jeho letoun dopadl na zem. Já sám můžu potvrdit žlutému tři jeho sestřel.
Nárokuji 1 FW.190 jako zničený

Bojové hlášení F/O V. L. Turnera
Letěl jsem jako žlutý tři a po spatření snad 30 nepřátelských strojů jsem stoupal s celou squadronou za nimi. Několik Me.109G se otočilo na záda a sletěli k zemi. Jednu z nich jsem sledoval a dohnal ji ve výšce 300 metrů. Vystřelil jsem krátkou dávu ze 100 metrů a předsazením 45°. Viděl jsem zásahy na kořeni levého křídla a pilot šel do stoupání za účelem opuštění letounu. Odpoutal jsem se od něj a v tu chíli kolem mě proletěly trasírky lehkého flaku a zasáhli pilotovu kabinu. Stodevítka se přetočila na záda a dopadla na zem, kde explodovala. Fotokulomet byl použit, nafilmoval jsem i hořící stroj na zemi. Moje číslo 2 potvrzjue dopad a požár. Nepřítelský stroj měl běžnou šedozelenou kamufláž. Jediná zvláštnost byly spirály na kuželu vrtule.
Nárokuji jednu Me.109 jako zničenou.


I./JG 26 podle německých zdrojů přišla při souboji s 56. a 486. sqn o dvě letadla a žádného pilota. III./JG 54 však přišla o tři piloty, kteří souboj nepřežili. Byli jimi Oblt. Heinz Seiffert – stafelkapitan 11. stafeln a nositel Rytířského kříže, Oblt. Willi Heilmann – stafelkapitan 9. stafeln a Uffz. Gunther Lange. Dohromady tedy minimálně pět sestřelených letounů, což odpovídá nárokům britských stíhačů, kteří si v tomto souboji nárokovali celkem 5 sestřelených nepřátel a jednoho poškozeného.
Za celý den piloti Tempestů 122. wingu sestřelili 20 německých stíhačů, jednu Me 262, jednu Ju 52 a napadli i několik letounů na zemi. Mimo to po jejich útocích zůstalo stát 25 vlakových souprav, jejichž lokomotivy byly dalším z cílů pro "ozbrojené průzkumy". Ušetřeny nezůstali ani automobilové kolony.
Tento den byl pravděpodobně nejen nejúspěšnějším dnem Tempestů, ale i celé stíhací složky 2. TAF.
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

24. ledna
Po včerejším dni byl dnešek opět spíše ve znamení útoků na pození cíle před střety s Luftwaffe, ikdyž nějaké menší potyčky nastaly. Tahle situace měla trvat dalších 10 dní

Krátce po osmé hodině odstartovala 80. sqn v nadstandartním počtu 10ti strojů na ozbrojený průzkum oblasti Paderborn-Hamm-Munster-Osnabruck. Poblíž Rheine byly spatřeny čtyři Bf 109 a dvě z nich byly i sestřeleny. Jednu má na kontě F/L R. J. Holland a druhou F/L D. L. Price. Respekt z letištního flaku ukončil další pronásledování, či postřelování letiště amotného.

Bojové hlášení F/L R. J. Hollanda
Letěl jsem jako černý 6 na ozbrojený průzkum v počtu deseti letounů. Na dohled od letiště Rheine jsme spatřili trojici Me.109 nízko u země letící směrem na západ. Během sestupu jsem si všiml další, která letěla od letiště směrem na jih. Chtěl jsem na ni zaútočit, ale její pilot mě viděl a začal uhýbat. Vystřelil jsem několik krátkých dávek s různým předsazením na 400 až 200 metrů, ale nic jsem netrefil.. Podařilo se mi za jeho ocasem udržet a vystřelil vteřinu a půl dlouhou dávku ze 150 metrů, ale znovu bez výsledku. Hun začal točit utaženou pravou zatáčku a já vystřelil půlvteřinovou dávku ze 100 metrů s 5° předsazením. Konečně jsem viděl několik zásahů na trupu a nepřátelský stroj narazil do země a explodoval jižně od letiště. Nepřátelský stroj měl zelenou kamufláž s modrým nádechem. Fotokulomet byl použit
Nárokuji jednu Me.109 jako zničenou.

Bojové hlášení F/L D. L. Priceho
Letěl jsem jako černý 3 a šel dolů po třech Me.109 letící přes Rheine. Letouny rozpustily formaci, ale stále se držely pod ochranou flaku. Zaútočil jsem na dva Huny, ale bez efektu. Poté jsem se přiblížil za další nepřátelský stroj, který letěl severozápadně přes letiště a vystřelil jsem dvě třívteřinové dávky z 250-150 metrů s 20°předsazením ze zadní polosféry. Střely dopadly na trupu, poblíž kokpitu a na kořeni pravého křídla. Nepřátelský stroj zahalil černý kouř, vyšlehly z něj plameny a stočil se doleva. Mohou to potvrdit členové letky. Nakonec dopadl na severní straně letiště. Nepřátelský stroj měl světlemodrou kamufláž a na trupu měl "-13". Můj letoun nebyl vybaven fotokulometem.
Nárokuji jednu Me.109 jako zničenou

3. sqn odstartovala na ozbrojený průzkum stejné oblasti ve 13:00, ale na nepřátelskou vzdušnou aktivitu nenarazila. Piloti však napadli letiště v Hamu a Gutersloh, kde zapálili jednu Ju-52 a poškodili dvě dvoumotorová letadla.



29. ledna
Aktivita Luftwaffe je stále nízká.
Piloti 274. sqn napadají opět jen pozemní cíle. Tentokrát je jejich cílem mimo jiné i letiště Hesepe, kde si nárokují jednu Bf 109 jako zničenou a dalších 7 jako poškozených. Napadené Bf 109K patřily III./JG 27, která zcela odepsala dva své stroje. Bohužel nemám k dispoici přesnější popis události, protože popis z německé strany navazuje na britský útok. Němečtí stíhači podle všeho odstartovali proti nim a snažili se je pronásledovat. Obfhr. Hans Lieb a Oblt. Emil Clade si nárokují každý po jednom sestřeleném Typhoonu.
2. TAF ale dnešního dne neztratila jediný stroj

I 486. sqn napadá během svého ozbrojeného průzkumu letoun na zemi. Je jím přesněji neurčené nepřátelské letadlo stojící 15 km severozápadně od Quackenbrucku. Pravděpodobně tam sedlo během nouzového přistání. P/O G. J. Hooperovi je uznáno jako poškozené.
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

1. února
Leden co by nejúspěšnějším dosavadním měsícem byl u konce a začal únor. Hned první den ale došlo ke dvěma ztrátám na pilotech i strojích. První byl F/O D. J. Butcher z 3. squadrony, jež byl zajat po nouzovém přistáni poblíž Winterswijku kvůli poruše na motoru.
V zajetí skončil také F. L. G. J. Bruce z 274. sqn, který taktéž nouzově sedl. Tentokrát však po zásahu flakem poblíž Krefeldu.
274. sqn si však tento den připsala jeden stroj protivníka na svůj účet. 10 letounů letělo na ozbrojený průzkum směrem k Rheine a tam F.L. W. J. Hilbert narazil na Fw 190, který sestřelil.

Bojové hlášení F/L W. J. Hibberta
Vedl jsem modrou sekci a po průletu kolem Nijmegenu jsme letěli v kursu 065° po dobu 12ti minut.
Přiletěli jsme nad mraky a já se rozhodl sletět níže a vyhnout se mrakům v 500 metrech. Zahlédl jsem žlutý trup, který se mihnul proti nám aotočil jsem za ním.. Nemohl jsem ho však najít a tak jsem sklesl až k zemi a spatřil siluetu fockewulfu nademnou v třech stech metrech. Nepodařilo se mi odhodit jednu z nádrží, ale přesto jsem se za něj zavěsil a vystřelil třívteřinovou dávku z 250 metrů. Trochu jsem ho dotáhl a viděl, jak jeho ocas něco "nakoplo". Bylo to pravděpodobně dílo flaku, který tu byl kolem. Začal jsem do něj střílet, dokud jsem neviděl explozi jeho trpu. Přešel do střemhlavého letu a rozbil se po dopadu na spoustu hořících částí. F/O Spence - modrý tři- může vše potvrdit. Nárokuji jeden FW 190 jako zničený.

2. února
Brzy ráno zaútočila britská pozemní vojska přes řeku Maasu severně od Bredy. 2. TAF samozřejmě dělala krytí, ale ke střetům s nepřítelem docházelo jen velmi málo. Zároveň se posunnuly priority útoků a nejen Tempesty mají teď napadat veškeré pozemní cíle.
První nepříjemný kontakt byl flak, který donutil k nouzovému přistání P/O G. J. Hoopera z 486. sqn. Hooper byl zajat, ale podařilo se mu uprchnout.

Mnohem více štěstí měla 3. sqn. Respektive obrovské štěstí v neštěstí si vybral F/L J.S Wright, který se ocitl kvůli poruše vysílačky zcela sám mezi osmi Messerschmitty Bf 109 a jenž vyvázl se ctí.

Bojové hlášení F/L J.S Wrighta
Letěl jsem jako červený dvě na ozbrojený průzkum oblasti jižně od Bremanu. Letěli jsme jihovýchodovýchodním kursem. Počasí bylo špatné, ale dírou v mraku jsem spatřil u Munsteru letouny na přistávací dráze. Ohlásil jsem je, ale moje vysílačka nefungovala a já nedostal žádnou odpověď. O pár minut později jsem na jedné hodině níže spatřil nepřátelské letouny. Nahlásil jsem je a pustil se do jejich proásledování. Zbytek squadrony šel také dolů, ale jak jsem později zjistil, tak zaútočili na cestu, po které jela kolona nákladních vozidel. Až později jsem zjistil, že moje zpráva nebyla ani obdržena. Já mezitím držel oči na nepřátelských stíhačích.
Při přibližování jsem si všiml, že odhodili přídavné nádrže a otočili se na severovýchod. Identifikoval jsem je jako Me.109. Ohlásil jsem stodevítky a řekl, že jdu do útoku v domění, že mě budou ostatní následovat. Vybral jsem si první stroj formace o 4 letounech. Věděl však o mě a prudce uhnul. Všiml jsem si druhé čtveřice letounů víc nalevo. Šlo také o Me.109. Celkem jich bylo 8.
Když jsem točil za dalším nepřátelským strojem, který mi chtěl uhnout, tak jsem za sebou spatřil nepřátele, kteří si budovali pozici na moje napadení a já musel přerušit útok. Vybral jsem si letoun nepřítele, který nebyl přímo v chumlu a který se letěl schovat do mraku. Uštědřil jsem mu několik zásahů, ale musel jsem útok opět přerušit, protože na mém ocasu už visela další stodevítka. Vymanévroval jsem ji a dostal se do střelecké pozice na velmi malou vzdálenost. Vystřelil jsem dvouvteřinovou dávku a z nepřítele se vyvalil kouř. V tu chvíli už byla formace nepřítele znovu zformovaná a přešla do útoku. Byl jsem zahnán do mraku, ve kterém jsem se schoval. Když jsem se vrátil, tak jsem spatřil kroužící Me.109 a pod ní druhou, která se snažila najít místo pro nouzové dosednutí. Zbytek jejich formace byl roztroušen a já se rozhodl napadnout kroužící stroj. Pak jsem zahlédl explozi a oheň na zemi a uviděl v lese trosky Me.109, která šla na nouzové přistání. Nárokuji tuto Me.109 jako zničenou.
Vystřelil jsem po další stodevítce a viděl zásahy. Zdálo se, že má pilot problémy s ovládáním letounu a navíc měl i něco se zbraněmi, protože střílel do země pod sebou. Sledoval jse jej v domění že spadne, ale k mému překvapení to vybral a letěl dál. Přiblížil jsem se k němu, ale došla mi munice. On letěl dál rovně ve stejné výšce. Letěl jsem vedle něj a pak jsem otočil domů. Za mnou letěla další stodevítka, ale po chvíli zůstala daleko za mnou.
V průběhu tohoto střetu jsem vystřelil po mnoha nepřátelských strojích. Nárokuji jednu Me.109 jako zničenou a dvě Me.109 jako poškozené. Fotokulomet byl použit.

Velitel 80. sqn E. D. Mackie měl poruchu motoru a musel nouzově sednou severne od St. Antoins a naštěstí nebyl zraněn.

Sgt. J. K. Holden z 56. sqn byl sestřelen při útoku na vlak u Hildesheimu a zahynul.

Druhý vzlet 486. sqn vyvrcholil jižně od Padebornu, kde byl nachytám Do 217, který byl ve spolupráci několika pilotů sestřelen (F/O Bremer, F/O Stafford, P/O Shedan)
Naposledy upravil(a) Tempik dne 16/3/2011, 20:46, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

3. února
Nepřítel se dnešního dne ve vzduchu vůbec neukázal. Částečně za to mohlo deštivé počasí s nízkou oblačností.
Přesto si však našli piloti Tempestů nějaké cíle, ikdyž jen sedící na letištích.
274.sqn napadla letiště Vechta, kde byly napadeny dvoumotorové stroje Ju 88 a Me 210. Jeden stroj byl uznán jako zničený a 4 jako poškozené.
486. sqn na zemi také nalezla letouny nepřítele. V lese severně od Hannoveru byly poškozeny 4 Ju 52.


5. února zaútočili americké a francouzské jednotky na obnranou linii němců a i přes stálou nepřízeň počasí musela 2.TAF následující den do vzduchu.

6. února
Piloti Luftwaffe ten den provedli jen pár vzletů a žádný vzdušný souboj se nekonal.
F/L J. D. Ross z 56. sqn musel po zásahu flaku vyskočit nad nepřátelským územím, ale podařilo se mu vyváznout a dostal se zpátky.
Více smůly měl šťastlivec z 2. února. F/L J. S. B. Wright, který se svojí 3. sqn útočil na vlak a byl zasažen flakem. Podařilo se mu sice vyskočit, ale byl zajat nepřítelem. Další den proběhl bez zaznamenáníhodných událostí.

8.února
Pozemní boje z 2. února byly jen začátkem. Operace Veritable odstartovala dnešním dnem a po neúspěchu operace Market Garden se tentokrát generál Montgomery pustil do válčení konvenčnějším způsobem. 5 hodin dělostřelecké přípravy zasypalo jedenácti tisíci tunami projektilů německé obranné linie. Po té se daly do pohybu spojenecké pozemní armády a ve velkém znovuotevřely několik měsíců statickou fronty na severu Německa

Ráno kolem osmé hodiny odstartovaly všechny bojeschopné letouny 274. sqn na ozrojený průzkum oblasti Osnabruck. 9 letounů letělo ve výšce 2500 metrů a nad letištěm Rheine pod sebou spatřili 12 Messerschmidtů Bf 109. Modrá sekce na ně při klesání zaútočila a červená s velitelem zůstala jako horní krytí, byli však vzápětí sami napadeni šesticí dalších Bf 109 seshora. Němečtí piloti zaútočili a velitel letky A. H. Baird byl okamžitě sestřelen a zabit. Ostatním pilotům červené sekce se podařilo z napadení vyváznout. Modrá sekce již útočila na spodní nepřátelské letouny, červená sekce na rychlosti zmizela a pravděpodobně za sebou odtáhla předešlé útočníky. Po krátkém nepřehledném souboji modré sekce zůstalo ne zemi několik trosek letounů.
Sestřelenou Bf 109 si nárokují F/O W. Stark, F/O T. Sutherland a F/O W. F. Mossing. Poškozenou pak přidává F/L W. J. Hibbert.
Sestřeleného Tempesta si pak připsali tito piloti III/JG 27: Fw. Bodo Ring, Fw. Hans Hambeck a Uff. Werner Ebrecht.
Kromě sestřeleného a zabitého velitele 274. sqn však nebyl ztracen žádný Tempest. Na německé straně padl Lt. Horst Lieb a Fw. Robert Rassl. Německé údaje o ztracených strojích však neexistují a poslední nárokovaný sestřel nelze doložit ani vyvrátit. Němci evidovali pouze zabité a zraněné piloty. Je však možné, že si F/O T. Sutherland a F/O W. F. Mossing nárokují ten samý stroj.

Bojové hlášení F/O W. Starka
Letěl jsem jako vedoucí modré sekce při bojovém průzkumu Osnabruck. Byli jsme 2500 metrů vysoko nad Rheine, když jsem spatřil a ohlásil 12 Me.109 kroužící ve výšce 500m. Šel jsem dolů a zezadu napadl jednu z nich s 15° předsazením. Přiblížil jsem se až na 40 metrů a vystřelil vteřinovou dávku. Viděl jsem množství zásahů kolem kokpitu, na překrytu kabiny a horní kryt motoru i vrtule odletěli. Nepřátelský stroj padal dolů, táhl za sebou kouř a těsně před dopadem na zem vzplanul. Dopadl asi kilometr západně od letiště.
Nárokuji jednu Me.109 jako zničenou.

Bojové hlášení F/O T. Sutherlanda
Letěl jsem jako modrý dvě a následoval vedoucího při útoku na 12 me.109. Nepřátelské stroje se rozdělili. Já se zaměřil na pravou čtveřici a vybral si poslední letoun, do kterého jsem vystřelil sekundovou dávku z 300 metrů a předsazením 50°. Po té co jsem vystřelil se mi zdálo, že po mě jde jiný nepřítel a chvíli jsem se mu věnoval. Nakonec nešel po mě a já se znovu pověsil na předešlého. Viděl jsem, jak se otáčí na záda a jde do vývrtky za asistence černého kouře. Dopad jsem neviděl, protože se mi schoval pod břichem, ale červený 3 - F/L Hibbert - viděl dopadnout stroj ve vývrtce v severozápadním koutě letiště.
Nárokuji jednu Me.109 jako zničenou.

Bojové hlášen F/O W. F. Mossinga
Letěl jsem jako modrý tři a spustil se do útoku na letouny nepřítele, které ohlásil vedouví modré sekce. Zaměřil jsem se na dvojici, která letěla 25 metrů za sebou a po dvou otáčkách jsem byl za jedním z nich. Přiblížil jsem se na 100 metrů a vystřelil krátkou dávku s 30° předsazením. Neviděl jsem žádný výsledek, přiblížil jsem se na 75 metrů, vystřelil ještě jednou a trefil pravé křídlo. Odlétlo z něj několik kusů a s vlečkou kouře přešel do vývrtky. Pověsila se na mě další stodevítka a nemohl jsem sledovat osud té, kterou jsem trefil. Moje číslo 2 -W/O Clark- však viděl jeho dopad na letišti. Fotokulomet použit
Nárokuji jednu Me.109 jako zničenou.

O půl hodiny později se do prostoru dostala 80. sqn, ale ve vzduchu byl již klid. Jen P/O R. S. E. Verran 30 km jihovýchodně od Bremenu spatřil osamělý Fw 190 a sestřelil jej.
3. sqn pak již útočila jen na pozemní cíle a dva její piloti byli zajati. F/L R. W. Jones musel nouzově sednout na území nepřítele po selhání motoru a F/L J. W. Garland musel vyskočit po zásahu flaku nad Rheine.
O trochu více štěstí měl pilot 486. sqn, který byl také zasažen flakem a musel vyskočit nad nepřátelským územím. F/L W. L. Miller se dokázal dostat na druhou stranu fronty a zajetí se vyhl.
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

10. února
Tento den byl ve znamení útoků proti pozemním cílům. Velitel 3. sqn S/L K. F. Thiele vedl svoje letouny do útoku proti vlakové soupravě, ale jeho leoun byl zasažen a on musel vyskočit. Stal se zajatcem němců, ale na konci března se mu podařilo utéct. Mezitím převzal velení 3. sqn R. B. Cole z 274. sqn. Po zásahu flakem musel nouzově přistát u Padebornu P/O M. J. A. Rose, kterému se však podařilo projít přes frontu zpátky na spojenecké území.
3. sqn toho dne zničila 11 lokomotiv.

I 274. sqn se účastnila útoků na pozemní cíle a přišla o jednoho pilota. F/L J. Woolfries musel po zásahu flakem nouzově přistát severovýchodně od Arnhemu a pokusil se také němcům proklouznout. To se mu však nepovedlo a stal se válečným zajatcem

11. února
S/L D. C. Fairbanks odstartoval v 10:30 se svojí 274. sqn v počtu osmi strojů na ozbrojený průzkum oblasti Dakenburg-Hanover-Paderborn. Podařilo se jim beze ztrát zničit dvě lokomotivy a pět nákladních vozů. Po té spatřila modrá sekce letoun. Fairbanks jej identifikoval jako Me 262 a pronásledoval ho letem v oblačnosti 25-30 km. Při přiblížení k letišti Rheine jej sestřelil. Ve skutečnosti se nejenalo o Me 262, ale o průzumné proudové Ar 234, patřící 1.F/123. V troskách zahynl Hptm. Hans Felden.

Bojové hlášení S/L D. C. Fairbankse
Vedl jsem Talbot squadronu na ozbrojený průzkum do obalasti severně od Hanoveru. 3 km severně od letiště Achmer jsem navedl červenou sekci do útoku proti lokomotivě a pak přes oblačnost 10/10 (max. oblačnost – pozn. Tempik) nasadil kurs 70°. Modrá sekce byla mírně za námi a ohlásila letadlo na 4. hodině letící v opačném kursu. Modrá sekce rozptýlila formaci a já se otočil a spatřil letoun asi 350 metrů předemnou. Letěl velmi rychle a stáčel se na sever. Modrá sekce šla po něm a já je následoval po jejich pravici 700 metrů vedle. Nepřátelský letoun zůstával na vrcholcích mraků a po nějakém čase zamířil dolů a ztratil se nám. Uviděl jsem v mraku škvíru, šel přes ni také dolů až do výšky 700 metrů a nepřátelský letoun spatřil nalevo mířící dále k zemi. Začal točit mírnou levou zatáčku. Pak nás spatřil, přidal plyn a otáčel doprava. Sledoval jsem jej ze vzdálenosti 500 metrů a byl asi o 300 metrů níže. On pokračoval přímým kursem a já ho pronásledoval skrkz chuchvalce nízké oblačnosti. Chvílemi jsem jej ztrácel a musel znovu hleat. Uletěli jsme 25-30 km a on si evidentně myslel, že nás setřásl. Při průletu mrakem jsem se ale objevil 800 metrů za ním a objevil jsem se 500 m nad letištěm Rheine. Otevřel příďový podvozek a začal pravou zatáčku. Když jsem uviděl, že jsme nad letištěm, tak jsem odhodil přídavné nádrže a přiblížil k němu na 250-300 metrů a zaměřil se na pravou turbínu s mírným předsazením. Pro zkoušku předsazení jsem vystřelil jen půlsekundovou dávku. Zahlédl jsem ale záblesk na jeho trupu a po té s něj vyšlehl obrovský plamen. Nepřátelský letoun se přímo zřítil do centra letiště Rheine. Moje číslo tři zpoza mne hlásilo pád na jednu z přistávacích drah.
Nárokuji jednu Me.262 jako zničenou.

13. února
Při útoku na vlak na trase Soltau-Verden byl raněn F/O R. E. Mooney z 274. sqn. Podařilo se mu ale s vážným poškozením (kategorie B/E*) přistát.
*Poškození kategorie B znamená, že je letoun vážně poškozen a je možno jej opravit jen přímo u výrobce. Kategorie E znamená letadlo zcela odepsané.
Uživatelský avatar
Tempik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1690
Registrován: 24/3/2008, 20:27
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tempik »

14. února
Dnešní den probíhaly urputné pozemní boje kanadských jednotek. 2. TAF dnes podnikla mnoho startů. Squadrony vyzbrojené Tempesty se však jen málo dostávaly do vzdušného boje, přestože Luftwaffe dnešní den podnikla relativně hodně operací a došlo i ke kurióznímu setkání Typhoonů a Me 262, kdy protivníci s bombami pod křídly letěli napadnout pozemní cíle toho druhého a utkali se nakonec mezi sebou.
Zpět ale k letounům Hawker Tempest mk.V
Krátce po desáté dopolední napadla 3. sqn. letiště Quackenbruck a na zemi byla zničena dvě dvoumotorová letadla. P/O R. S. Adcock byl však letištním flakem zasažen a musel ze svého stroje vyskočit. Podařilo se mu však vyhnout zajetí a dostal se zpátky na svoji záladnu.

Méně štěstí měl F/O W. A. L. Trott ze 3. sqn., který byl zasažen flakem a ranněn. Povedlo se mu ale doletět na základnu a jemu i poškozenému stroji se dostalo ošetření.

Bohužel neštěstí dále gradovalo, když 80. sqn. narazila východně od Celle na německé stíhače Bf 109. P/O N. J. Rankin sice jednoho z nich sestřelil, domů už se ale nevrátil F/O C. F. Royds, který zahynul při srážce s německým protivníkem. 10 minut po střetu se squadrona vracela domů a stroj F/O D. S. Angiera zasáhla palba flaku. Pilot zahynul.

Poslední dnešní ztráta způsobená flakem znamenala nejen smrt pilota, ale i ztrátu zkušeného velitele 486.sqn. Squadron Leader Artuhr Ernest Umbers vyznamenán DFC se stuhou byl zasažen a zabit flakem poblíž Meppenu. Na svém kontě měl deset zničených/pravděpodobně zničených/ve spolupráci zničených letounů protivníka, včetně proudové Me 262. Svoje první sestřely dosáhl už na Typhoonech. Mimo pilotované letouny sestřelil ještě 28 letunových střel V-1.
Squandronu po něm převzal K. G. Taylor-Cannon.

Jen ubohou náplastí bylo poškození jedné Me 262 S/L D. C. Fairbanksem z 274.sqn. poblíž Rheine.

16. února

274. sqn. pod velením S/L Fairbankse v podvečer kolem páté hodiny odstartovala na ozbrojený průzkum. 8 letounů narazilo severovýchodně od Hildesheimu na stejně početnou skupinu Bf 109 a ve výšce 2000 metrů došlo k souboji. Fairbanks osobně sestřeluje dva Messerchmidty a F/O W. F. Mossing přidává jednoho dalšího.

Kvůli špatnému počasí ustává na 4 dny téměř veškerá letecká činost 2. TAF

21. února
F/O C. J. Day z 274. sqn. je zasažen flakem, ale daří se mu doletět nad spojenecké území a nouzové přistát.

F/L W. J. Hibbert vedl 6 letounů 274. sqn. na ozbrojený průzkum oblasti Hanoveru. Podařilo se jim zničit 5 lokomotiv, 7 nákladních vozů a jižně od jezera Steinhuder byl zastižen Junkers Ju 88. Hibert jej třívteřinovou dávkou zasahuje a stroj se v plamenech řítí k zemi.
Uživatelský avatar
šedý_vlk
rotný
rotný
Příspěvky: 91
Registrován: 29/3/2011, 21:54
Bydliště: jih jižní moravy

konstrukce

Příspěvek od šedý_vlk »

Obrázek
Uživatelský avatar
Martin.K
praporčík
praporčík
Příspěvky: 320
Registrován: 30/1/2009, 00:23
Bydliště: Ostrov

Příspěvek od Martin.K »

šedý_vlk: Podle mě je tohle ale TYPHOON, tedy předchůdce.
Tvůj temný oheň ti nepomůže, plameni Udúnu. Vrať se do stínu!
Obrázek
Uživatelský avatar
Farky
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1177
Registrován: 19/6/2008, 23:52

Příspěvek od Farky »

Podle tvaru SOP je to Typhoon.

Obrázek
Uživatelský avatar
šedý_vlk
rotný
rotný
Příspěvky: 91
Registrován: 29/3/2011, 21:54
Bydliště: jih jižní moravy

omluva

Příspěvek od šedý_vlk »

Omlouvám se, zřejmě máte pravdu.
Když jsem to z knihy Konstrukce letadel (M.N.Sulženko 1953, str.205) kopíroval, byl jsem přesvědčen o správnosti volby typu - o Tempestu.

Obrázek Obrázek
malá oprava
Uživatelský avatar
Kruan
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 293
Registrován: 30/11/2009, 17:20

Příspěvek od Kruan »

Tempík: doufám, že se časem dostaneme i na Blízký Východ. To znamená merlinovský Spit IX vs. Tempest
Doctor
Příspěvky: 6
Registrován: 26/7/2011, 09:40
Bydliště: Brno

Příspěvek od Doctor »

Zdravim, predem se omlouvam ze narusuji tohle forum, ale byl jsem zde odkazan, s tim ze by link zde byl snad vhodnejsi........

Dotaz zni na jakem cisle se zhodneme ohledne pristavaci rychlosti u Tempestu Mk.V pdodle mich patrani tj. cca 170-180km/h.

Predem diky za reakce.

Doctor

Ps ..jde o whisku
Pps...odkaz na predchozi debatu http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=101547#101547
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Už jsme ti to přece jasně vysvětlili v předchozím vlákně :)

Záleží na aktuální hmotnosti konkrétního Tempestu, ale 170 - 180 je reálných. Samozřejmě záleží na pilotovi, jak přistává rád - jestli "dudlá" letadlo ve výdrži, nebo s ním prostě praští na kola hlavního podvozku. K ničemu bližšímu, než co bylo rozebráno v předchozím vlákně, se nedostaneme. Zmíněná hodnota 300 km/h je nesmysl. Při takové by se s tím nejspíše ani přistát nedalo.
Uživatelský avatar
Farky
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1177
Registrován: 19/6/2008, 23:52

Příspěvek od Farky »

Je to jednoduché. Pilotní manuál uvádí tu rychlost jasně -

Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Stíhací letouny“