Stránka 1 z 2

Rakousko-uherské jednotky v Orientu

PříspěvekNapsal: 1/4/2011, 14:42
od Rase
Obrázek

Rakousko-Uherské jednotky v Orientu

"Rakouští vojáci byli neustále v kontaktu s obyvateli. Nakupovali si u nich jídlo, zajišťovali obyvatelům Palestiny zdravotní péči. V době Vánoc organizovali právě Rakušané oslavy v Betlémě. Nakupovali si tam suvenýry ze Svaté země. Palestinští obchodníci mají dodnes jejich jména v pamětních knihách. A tak Palestinci i po desítkách let v dobrém vzpomínali právě na Rakušany, tedy i na české vojáky. Kontakt s místními si však zároveň užívali také Rakušané."

Rakousko-uherské mocnářství mělo o Palestinu hluboký zájem dlouho před vypuknutím války, i když na rozdíl od mnoha jiných zemí zde nehledalo kolonie a suroviny. Příkladem může být vzdělávací program, ve kterém hrál klíčovou roli moravský rodák Alois Musil (můžu o něm dát článek) který byl hlavní postavou rakousko-uherské orientální mise. Chtěl zvýšit životní úroveň v oblasti, a proto ho napadlo poslat několik desítek mladých obyvatel Palestiny do Rakouska, aby tam mohli vystudovat kvalitní školy. Nakonec opravdu do Evropy odjelo 30 mladých lidí z Osmanské říše. A Musil po svém návratu do Vídně osobně dohlížel, jak jejich vzdělávání pokračuje. Buhužel byl právě rok 1917. O rok později válka skončila a překreslovaly se mapy světa. Občané Osmanské říše se museli vrátit zpátky do Orientu, aniž by svá studia dokončili. Rakušané také měli program bavit místní obyvatelstvo. Například dělostřelci s sebou přivezli polní hudbu, která měla zlepšit atmosféru mezi obyvateli a je třeba zmínit, že to fungovalo velice dobře.
Během bojů na Gallipolském poloostrově požádal turecký ministr války, Enver Pasha, spojence o naléhavou pomoc. Pomoc ale byla velice složitá, jelikož Srbsko blokovalo cestu na Jih Balkánu. Roku 1915 porazila vojska polního maršála von Mackensena srbskou armádu a zprůchodnili cestu k Osmanské říši. Ještě roku 1915 byly vyslány dvě delostřelecké jednotky na pomoc, podél Dunaje až do Gallipoli. Byly to 15cm Haubitzbatterie No.36, dislokovaná u Soganu naproti přístavu Sedd-ul a 24cm Motormörserbatterie No.9 ostřelovala jednotky ANZAC poblíž Anafarty. Obě jednotky zasáhly až do pozdější fáze války. Roku 1916 byla 15cm Haubitzbatterie No.36 přesunuta ke Smyrně, kde potopila britský Monitor M30. 24cm Motormörserbatterie No.9 se rozdělila a dva moždíře byly poslány k ochraně pobřeží na horu Carmel nedaleko města Haify v Palestině. Druhá polovina byla přezbrojena nevými děly ráže 10,4cm a byla následně přejmenována na 10cm Kanonenbatterie No.20 a následně se zapojila do druhé a třetí bitvy o Gazu a také dvou bitev o údolí Jordánu. Roku 1916 se Gebirgshaubitzdivision von Marno, čítající dvě baterie 10cm polních houfnic, účastnila tureckého pokusu o znovudobytí Suezského kanálu a zapojila se do bitvy u Romani, ale musela ustoupit, kdy se turecká fronta zhroutila. Jednotkám se ale podařilo zůstat kompaktní a ukázněnou, díky čemuž se dokázala dostat až na novou obranou linii v Negevské poušti. Divize byla roku 1917 přejmenována na k.u.k. Gebirgshaubitzdivision in der Türkei a roku 1918 přejmenována na k.u.k. Gebirgshaubitzabteilung in der Türkei. Účastnila se tří bitev o Gazu, kryla turecký ústup, všech bitev o Jordánské údolí a svou cestu ukončila v Aleppu. Dne 26. března 1917 zahájil britský generál Archibald Murray čelní útok na linii Gaza-Beeršeba. Tím byla zahájena První bitva o Gazu. Těchto bojů se účastnily i obě rakouské baterie. V poledních hodinách britská pěchota dosáhla na vyvýšené kótě jedné z pozic rakouských vojáků. Zde nastal boj proti muži a většina obránců padla, zbytek skončil v zajetí. Během noci shromáždil baron Kress von Kressenstein veškeré své rezerva k rannímu protiútoku. S Turky postupovali i vojáci od dělostřelecké baterie. Ovšem osmanské síly našly všechny britské pozice, zřejmě kvůli nedostatku vody, opuštěné. Již 18.dubna 1917 se britské síly opět přiblížily k osmanským pozicím. Zde bylo proti nim použito 4000 plynových granátů. Obránci měli obrovské štěstí, že účinek plynu byl díky silnému větru téměř nulový, protiplynovými maskami disponovali pouze němečtí a Rakousko-uherští vojáci. Poslední etapy bojů Druhé bitvy o Gazu se účastnilo i osm britských tanků, jež byly dopraveny z Egypta. Ovšem zde se neosvědčily, jelikož nebyly pro pouštní prostředí upraveny, přehřívaly se a velice kouřily. Pro dělostřelce tak představovaly snadný cíl. Jeden z těchto tanků se podařilo zlikvidovat rakouským dělostřelcům. Pravděpodobně jde o jediný potvrzený tank, zničený vojáky Rakousko-uherské monarchie. Samotný útok pro Brity skončil drtivou porážkou, ztratili třikrát tolik vojáků než protivník a museli se stáhnout na výchozí pozice. Popsanými boji o Gazu poslání Rakousko-uherského expedičního sboru nekončilo. Části expedičního sboru byly poslány zaučovat turecké dělostřelce používat Škodovácká horská děla a houfnice. Také vyučovaly spojenecké horské jednotky, kterak správně lyžovat. Velikého ohlasu dosáhly i polní nemocnice v Jeruzalémě, polní ambulance v Bir-Sebba a dvě mobilní polní nemocnice, které dorazily roku 1917. Koncem války byla jedna z těchto mobilních nemocnic, přesněji k.u.k. Feldspital No.309 kompletně zničena Australským letounem. Poslední čtyři transportní kolony (k.u.k. Auto-kolonnen Türkei Nos.1-4) přepravovaly turecké jednotky mezi Diarbekhir a Mosulem. Během všech operací pomáhaly a podporovaly rakousko-uherské jednotky Osmanským vojskům, což jasně kontrastovalo s nasazením německých jednotek, které se nikdy nepodřizovaly Tureckému velení. Přeživší vojáci byli shromážděni v táboře Haidar Pasha (v Istambulu) a začátkem roku 1919 byli repatriováni do Terstu.

Tropické uniformy rakousko-uherské armády

Rakousko-uherská říše neměla koloniální armádu, ale k některým zvláštním příležitostem byly nošeny tropické přilby a jiné nevšední vybavení. Kupříkladu v Číně nosili rakouští námořní důstojníci bílé tropické přilby, které si ale patrně nakupovali individuálně. První, doma vyráběné přilby se poprvé představují při nasazení mírových sil na Krétě roku 1897-1898. Přilby měly vysoký tvar, byly vyrobeny z korku a překryty bílou látkou. Vyráběla je Vídeňská firma P & C Habig. Později během první světové války, nosí Rakousko-uherští vojáci v Palestině tropické přilby nižšího tvaru (některé byly zhotovené z pletené slámy) překryté lákou v barvě khaki. Tyto přilby byly doplněny o císařskou žluto-černou kokardu (u důstojníků) nebo jen o malé, mosazné čepicové jablíčko s iniciály Císaře (tak jako u všech čepic k.u.k armády) patrně všechny měly iniciály K ( jako císař Karel) iniciály FJI se již nenosily – záleželo ale na nositeli. Některé tyto přilby byly také doplněny o kus látky chránící krk nositele před ostrým sluncem, tyto plachetky šlo jednoduše odepnout. Rakousko-uherské tropické přilby byly nižší a měly menší lem než německé tropické helmy typ Bortfeldt. Je pravděpodobné že existovalo více variant těchto přileb, další zmatek do situace vnášejí přilby které nosili úředníci, ty byly zhotovovány často na míru a dle přání zákazníka. I zde se ale objevují klasické polní čepice ušité z štičí šedi, které se používaly na všech frontách tedy i v Palestině. Popisovány jsou i klasické polní čepice se štítkem, ale vyrobené v barvě khaki, patrně šlo opět o zakázkovou výrobu. Důstojníci nosili čepice z tužšího materiálu, válcovitého tvaru. Jednalo se o běžnou součást oděvu po všech frontách. Rakousko-uherská vojska, který sloužil v Gallipoli a v Palestině většinou nosila uniformy vzor 1908 v barvě štičí šeď, které byly od roku 1916 nahrazovány uniformami v barvě polní šedi, tak jako vojska v Evropě. Šedá blůza měla buď stojící nebo ležící límec, přední kapsy byly ukryté na vnitřní straně a další čtyři kapsy byly našité zvnějšku, knoflíky byly skryty. Na límci byly přišity nášivky v plukovních barvách, doplněné o kovové označení hodnosti, ta byla koncem roku 1916 nahrazována méně výraznými svislými proužky. Na pravém rameni byla blůza doplněna o váleček látky, který pomáhal držet popruh pušky před smýknutím z ramene při pochodu. Tato součást se nepoužívala u důstojníků a některých dalších typů vojska. Ke kalhotám v barvě polní šedi se nosily od roku 1916 šedé ovinovačky a hnědé kožené boty. Ve chladném počasí nosili vojáci dvouvrstvé, šedé pláště a důstojníci byli oděni do dvouvrstvé bundy s kožešinovým límcem. Na rozdíl od některých německých důstojníků a vojáků, nenosili rakouští vojáci vojenské uniformy osmanského vojska. První rakouské uniformy v barvě khaki byly vydány divizi horských houfnic Von Marno ("von Gebirgshaubitzdivision Marno") která byla poslána na podporu osmanské armádě v Palestině. Těmito uniformami byly později oděny i další jednotky. Nové tropické blůzy dodané koncem roku 1916 měly na přední straně šest viditelných knoflíků.

Zdroje:
Kniha Rakousko-uherské uniformy
http://www.sacktrick.com/igu/germancolo ... fronts.htm
http://www.panzernet.net/php/index.php/ ... 640.0.html

Obrázek
1. dělostřelec, 24cm Motor-Mörserbatterie No.9, Gallipoli, zima 1915/16
2. major, 15cm Haubitzbatterie No.36, Smyrna 1916
3. zugsführer, Gebirgshaubitzdivision von Marno, Palestina léto 1916
4. kaprál, Autokolonne Türkei No.2, Diarbekhir léto/podzim 1916


Obrázek

Obrázek

PříspěvekNapsal: 1/4/2011, 14:51
od Pátrač
Tak neváhej a pokračuj o českých námořnících na Kaiserin Elizabeth. Tento křižník se tehdy zapojil do obrany jediné plnohodnotné německé námořní základny Čching-tao v Číně obležené japonskými vojsky.

Ti hoši tedy bojovali za císaře pána ještě kousek dál a vůbec ne špatně.

Obrázek
Toto je ten chráněný křižník, veterán služby císaři na Dálném východě a

Obrázek
toto je ta fešanda, po které se ta loď jmenovala.

Zdroje máš skvělé, lepší než já tak se na to podívej.

PříspěvekNapsal: 1/4/2011, 15:22
od kacermiroslav
Obléhání přístavu Čhching-tao je již zpracováno ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3138

PříspěvekNapsal: 1/4/2011, 17:43
od Rase
Alois Musil

"I na mé jméno zapomenou, ano – zapomenou, ale na tom světě, na kterém všechno stojí i čas, na onom světě Bůh zachová památku svého ctitele".

Alois Musil se narodil roku 1868 v Rychtářově u Vyškova jako nejstarší syn v rodině sedláka. Prvního významného vzdělání se mu dostalo mezi léty 1887-91 na Bohoslovecké fakultě v Olomouci, kterou ukončil jako kněz. Ve studiu ale pokračoval a za čtyři roky získal doktorát teologie. Jeho snaha o prohloubení teologických znalostí jej přivedla k zájmu o arabský svět. Proto neváhal odcestovat do Orientu a v letech 1885–1898 studoval na Dominikánské biblické škole v Jeruzalémě a na Jezuitské univerzitě sv. Josefa v Bejrútu. Při svých výzkumech v Jordánsku nedaleko skalního města Petry, objevil roku 1898 pouštní palác Kusejr Amra ozdobený barevnými freskami, který postavil umajovský chalífa al-Valíd II. což vzbudilo doslova světovou senzaci. Své poznatky a objevy z této doby shrnul do svých knih Arabia Petraea (čtyří díly) a Kusejr Amra vydaných německy ve Vídni. Procestoval Arábii Petrejskou, Arábii Pustou, Damašek, projel poušť mezi Palestinou a Babylonem, Palmáru a Mezopotámii a především většinu těchto území zmapoval, mapy se přitom naučil kreslit sám. Do té doby nebyla Arábie prakticky vůbec zmapovaná. Musilovy mapy však byly velmi precizní a použivaly se až do doby nedávno minulé. Zejména v Pusté Arábii, v době před Musilem, zaznamenávali vědci asi třicet přesně lokalizovaných míst. Po Musilově působení to bylo již tři tisíce přesně lokalizovaných míst, čili to byla naprosto přesná, podrobná mapa, která se užívala vlastně po celé 20. Století! Kromě kartografie se ale Musil během svých cest zabýval také etnografií, botanikou a studoval i místní jazyky. Byl výjimečně nadaný a kromě klasických i moderních světových jazyků ovládal pětatřicet arabských nářečí. Tato znalost mu samozřejmě pomohla v tom, že se spřátelil s beduíny, kteří jej nazývali šejch Músa. Podařilo se mu získat důvěru náčelníka kmene Beni Sachr dále cestoval pouští pod jeho ochranou. Náčelník kmene Ruala, jménem Núri, psal na Musila dokonce oslavné básně. Přičemž je třeba podotknout, že emír Núri byl velice drsný bojovník. Bylo o něm známo, že předtím, než se sešel s Musilem, zavraždil své dva bratry a dalších minimálně sto válečníků, takže to rozhodně nebyl žádný beránek. Musil žil u kmene Rwala jako jeden z příslušníků kmene. Získal si takovou vážnost, že se stal jeho spolunáčelníkem, jemuž beduíni dali jméno Músa ar-Rueili.

O svých cestách mezi beduínskými kmeny přednášel Alois Musil, o desítky let později, i v Československém rozhlase. V jeho archívu se zachovala nahrávka z roku 1936.
"Dlel jsem v táboře Talála, velkého náčelníka Beni Sachr, a chystal se na cestu. Měl mne doprovázeti náčelníkův bratr a jeho příbuzný. Jeli jsme k západu zvlněnou rovinou, spoře porostlou vytrvalými bylinami. Pásla se na nich stáda ušlechtilých velbloudic. Po mnohých velbloudech hopkali havrani. Proč je pastýři nezaženou? - Proč by je zaháněli? Jsou rádi, když si jejich zvířat všimnou. Vybírají velbloudům cizopasníky."
Beduíni mu vyprávěli o tajemném zámečku v poušti, které je opředeno mnoha pověstmi, žijí v něm prý duchové a není radno se k němu přibližovat. Český dobrodruh se samozřejmě nenechal zastrašit a roku 1898 podnikl výpravu ke zříceninám Kuseir Amra na východě Jordánska, který vybudovali v letech 712–715 Muhammadovi následníci z rodu Umájjovců. Právě zde objevil jeden ze svých nejpozoruhodnjších nálezů. Byli zde na stěnách ve výměře 1200 metrů zpodobněni lidé a zvířata, což islámská tradice sunna zakazovala. Výprava do Kuseir Amra byla velice nebezpečná, území totiž leželo na hranici dvou znepřátelených kmenů. Stačil pořídit jediný snímek, který se při útěku před příslušníky znepřáteleného kmene ztratil a po návratu do Evropy byl tedy nařčen z podvodu. Tato nelichotivá podezření se mu podařilo vyvrátit až po druhé návštěvě v Amře roku 1900. Přivezl odtud průkazný materiál, fotografie a výkresy, které z něj udělaly slavného objevitele. Dokonce knihovník Karbáček, který na něj nejvíce útočil, mu pak pomáhal při tvorbě jeho zásadní monografie nazvané Kuseir Amra. Tato kniha nejen popisuje zmíněnou památku, ale je navíc i sbírkou beduínské poezie a písní a zaznamenává zvyky kmene Beni Sachr. Své zážitky i poznatky z cest zachytil Musil ve zhruba padesáti dalších knihách. Byly to jak dobrodružné knihy pro děti, kde se snažil po vzoru Karla Maye popularizovat Blízký východ, tak vědecké studie a monografie. Publikoval především v němčině, ale svou velkou orientální řadu, což bylo jedenáct knih, publikoval v češtině. Nepřekládal bohužel nic, takže to, co je v němčině, není přeloženo do češtiny, a naopak. Proto svět zná jen část jeho díla. Vraťme se ale zpět k našemu cestovateli. V letech 1908–1909 za pomoci rakouských vojenských kartografů mapoval severní části Arábie. Roku 1912 se vypravil na Blízký východ potřetí. Tentokrát zamířil na území dnešní Sýrie a Iráku a doprovázel loveckou výpravu prince Sixta z Bourbon-Parmy.

Po vypuknutí světové války se Musilovi otevřely nové možnosti a tehdy také otevřeně začal působit ve státních službách. Toto období je asi z jeho působení na Blízkém východě nejzajimavější a zároveň nejtajemnější. Osmanská říše se nyní stala spojencem Rakousko-Uherska. Centrální mocnosti uvažovaly o využití arabských kmenů v boji proti Britům a tak vznikla myšlenka, že Musil je tím nejvhodnějším prostředníkem. Měl získat podporu Arabů nebo je aspoň přimět k neutrálnímu postoji, ale již na počátku roku 1915 zjistil, že na scéně nalezl zdatného protihráče. Byl jím archeolog a plukovník britské armády Thomas Edward Lawrence (1888–1935), přezdívaný Lawrence z Arábie, jenž se za první světové války postavil do čela arabských vzbouřenců proti turecké nadvládě. Je třeba podotknout, že Lawrence měl snazší úlohu, neb organizovat Araby proti utlačovatelům bylo jistě snazší. Roku 1916, po smrti císaře Františka Josefa I. usedl na trůn Karel I. díky čemuž Musil získal ještě lepší postavení. V září 1917 Alois Musil podnikl svou poslední cestu na Blízký východ. Tentokráte v hodnosti podmaršála a s dalšími dvěma důstojníky doprovázel Huberta Salvátora (vnuka císaře Františka Josefa I.) Úkolem jejich mise byla propagace válečných cílů mezi katolíky v Sýrii a Palestině. Spolu s dalším katolickým knězem Schmidtem měl na mladého habsburka velký vliv.

Na první pohled by se mohlo zdát, že po rozpadu Rakouska-Uherska bude kariéra muže, který v posledních letech spojil svůj život s Habsburky, definitivně u konce. Díky prezidentu Masarykovi, jenž si byl už dávno vědom jeho odborných kvalit, našel Musil vydavatele ve Spojených státech. Seznámil Musila s americkým cestovatelem Charlesem Cranem, který se rozhodl financovat publikaci Musilových rukopisů. Ve 20. letech Musil navštívil New York kde se mu podařilo publikovat výsledky svých cest v šesti dílech. Za toto svoje dílo a za celoživotní objevy byl od Americké zeměpisné společnosti odměněn zlatou medailí Charlese Dallyho a byl zapsán v New Yorku do síně slávy vedle Marca Pola a Livingstona. Nebylo to ale jediné významné ocenění jeho objevitelské práce. Dostal řadu dalších mezinárodních uznání a byl členem prakticky všech evropských vědeckých společností. Od roku 1920 přednášel na Karlově univerzitě, založil například i dnešní Orientální ústav. U nás bohužel narážel od počátku na naši všeobecnou malost a závist, takže po svých objevech byl víceméně nucen přesídlit do Vídně, kde také publikoval. Ve světě byl a je velice uznávaný a ctěný. U nás bohužel dodnes je to téměř neznámý člověk.

Ukázka Musilova díla - výňatek z nepublikovaného rukopisu Ze světa islámu:

Všichni obyvatelé Arábie, usedlíci i kočovníci, věří v Alláha, jak říkají jedinému bohu. Neradi o něm hovoří. Dalo mi hodně práce, abych vyzvěděl, jak si Boha představují, jak ho uctívají a co od něho očekávají. Mnoho mně nepověděli ani moji nejbližší přátelé. I na těch jsem mohl vyzvídat jenom za vhodných okolností, které byly řídké.
Jednou jsem se obdivovali v pískové poušti Necud překrásnému východu slunce. Bylo po dešti, narůžovělý písek se leskl, jako by byl uměle urovnán. Keře gaza svítily mladičkou zelení, modrá obloha byla čistě umytá, ptáci zpívali a drobné, teninké paprsky mladého slunce nás něžně objímaly, ba líbaly. Bylo mi jako v chrámu, v němž hlaholilo ze srdcí vděčného lidu "Bože chválíme Tebe!" Můj druh Názel asi cítil podobně, neboť zašeptal :
Alláhu kabar, velký jsi, Bože, Alláhu kabar, velký jsi Bože.
Chtěje využít jeho zbožné nálady, zeptal jsem se ho rovněž šeptem:
Odkud víš, Námele, že je Bůh? Mlčel.
V dobrém se ptám, odkud víš, že je Alláh? Což jsi ho viděl?
Mlč, Múso, bylo vše, co Názel odpověděl.
Proč bych mlčel? Právě jsi volal : Velký jsi, Bože! – Toho soudím, že věříš, že Bůh je. Nemůžeš mně odpovědět proč v Boha věříš?


Zdroj:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Alois_Musil
http://www.radio.cz/cz/clanek/64089
http://krajane.radio.cz/articleDetail.view?id=293
http://www.lideazeme.cz/clanek/cesky-lawrence-z-arabie
http://e-velbloud.cz/?p=55

Obrázek
Jako beduín kmene Rueli[/align]

Obrázek
Jako rakousko-uherský podmaršál[/align]

PříspěvekNapsal: 1/4/2011, 20:02
od Pátrač
kačermiroslav- já vím jen jsem chtěl postrčit Raseho aby se vydal z nejlepšího.

Rase - Alois Musil - kněz, jezuita a misionář, voják a navíc mimořádná osobnost našich dějin, pokud tedy považujeme i dějiny Rakouska-uherska za naše dějiny má svoji stálou expozici v městském muzeu ve Vyškově na Moravě - a dobrou. Jsou zde ke koupení i jeho knihy a skvělá kniha o něm.
velmi mě těší, že jsi mu věnoval věnoval čas. Já se k tomu nemohl odhodlat.

Pokud někdo budete mít cestu přes toto městečko, zastavte se - nebudete litovat.

PříspěvekNapsal: 1/4/2011, 22:14
od Rase
Osobně sem moc rád že někdo zná Musila, je to nesmírně zajimavý člověk, nedávno sem ukuchtil článek o dalším cestovateli R-U Janu Eskymo Welzlovi - čechu, který to dotáhl až na náčelníka edskymáků.
ps. jestli máš něco víc o Musilovi, tak budu jen rád za doplnění. Ještě včera sem totiž neměl tušení o jeho střetu s Lawrencem z Arábie (článek ze kterého vycházím sem ukuchtil před rokem pro Panzernet)
Jinak zajimavý je i osud Tureckých vojáků v čechách - nedávno sem pro Palbu a Panzernet sepsal článek o Tureckých jednotkách v Haliči (gramatika stála za prd)

PříspěvekNapsal: 1/4/2011, 23:19
od t.hajek
Četl jsem ( myslím, že někde v ĎaSu), že Musil byl schopnější než jeho protihráč Lawrence. Uměl lépe Arabsky, ovládal řadu dialektů a jen jeho přičiněním se do boje proti Turkům nepřipojili všichni Arabové v Osmanské říši.

Těch zámečků v poušti je víc, Amra je nejslavnější kvůli svým dochovaným nástěnným malbám, vynikajícímu stavu a dobrému přístupu. Poslední Ummájovci si je stavěli jako venkovská sídla pro lov a další kratochvilné zábavy, které je vytrhávaly z nudy chalífování :wink:

Malá česko-arabská vsuvka. Kusair (česky palác) v anglickém přepisu Quasr se čte {Kasr}, obvykle s členem al. Tedy al Quasr {al Kasr} a odtud je už blízko ke zkomolenině alkázar, kterou známe z Pyrenejského poloostrova.

"Přezdívka" Músa, kterou Musil od místních automaticky obdržel není bez příčiny. Músa je arabsky Mojžíš.

PříspěvekNapsal: 1/4/2011, 23:30
od Rase
Tedy Ruelský (kmen) Mojžíš - aneb ten kdo vyvede vyvolený národ z poroby... (ten kdo osvobodí Arabyod jha Osmanů, v přeneseném významu) celkem trefné jméno. Problém je v tom, že Musil hrál za stranu Turků, kteří byli v Arábii extréně neoblíbení.
Lawrenc jednoduše nabídnul arabům podporu a hlavně zbraně, což Rakousko nemohlo (měli zbraní málo i pro sebe) a především vlastní stát, který jim Osmanská říše odpírala. Musil prostě začal hru se špatnými kartami, v době zmíněné války byli britové moc velkou silou a o nějaké osobní přátelství už moc nešlo... bohužel.

Pátrač - k Tsing-Tao mám i novinový článek z té doby (zbírám staré noviny) tak možná něco doplním, ted sem ale opilý jak žemlovka :D

PříspěvekNapsal: 2/4/2011, 16:16
od jarl
Opravdu zajímavé čtení. Nejsou známé počty rakousko-uherských vojáků bojujících během první světové války v Turecku?

PříspěvekNapsal: 2/4/2011, 16:59
od Rase
No to bohužel nevím, ale pro představu v Haliči sloužilo kolem 30000 tureckých vojáků (v rámci XV armádního sboru, počet byl ale neustále doplňován, tak přesný počet neznám) Turci totiž v Haliči ztratili 25000 mužů a z toho 10000 zajali Rusové. Celkový počet tureckých vojáků v Haliči bych odhadoval tak na 50000 a víc.
Celkový počet R-U vojáků v Turecku bych odhadnul tak na 5000 zhruba (ale jen odhaduju)
Tady je obrázek, jak se Enver Paša přišel podívat na R-U vojáky (zrovna moc jich není, určitě nedosahovali desetitisícovým počtům jako u turků v Haliči.
Tady je ten obrázek:

http://4.bp.blogspot.com/_eQNPu6zzxaU/S ... ,_1916.JPG

PříspěvekNapsal: 2/4/2011, 17:36
od Rase
Taak, právě sem vyčmuchal zajimavé informace.
Známé jsou fotografie R-U vojáků mašírující ulicemi Jeruzaléma. Jednalo se o 400 vojáků z Uher (!) a do města přišli i s polní hudbou. Později městem procházeli další dělostřelecká jednotka (opět 400 mužů)
Jména několika padlých (aspoň sem tak text pochopil) z jedné bitvy roku 1917 mluví za vše: kapitán Wladislaus Ritter von Truszkowski, seržant Mihály Nagy, dělostřelci János Lázár a Kyrilla Bene a velitel dělostřelců Lajos Gonda. Po seznámení s novými fakty je zajimavé, že R-U vojska v Turecku čítala mnohem méně mužů než sem si myslel původně. Tipnul bych maximálně 1500 mužů. Doplňující personál asi také nebyl moc početný, když jeden australský letoun dokázal zcela zničit jednu polní nemocnici (rozhodně nebyla podobná MASHům)

Většina vojáků pocházela z Budapešti a co potěší čtenáře ze Slovenska, tak i z Košic (!)

Obrázek
čepicový odznak pro dělostřelce z "Orientu"

Obrázek
raritní fotka jediného zničeného tanku rakousko-uherskými vojsky

Obrázek
Zajimavý obrázek z Jeruzalemského feldšpitálu

Ještě k těm rak.-uh. jednotkám v Orientu...

PříspěvekNapsal: 3/4/2011, 11:04
od 950
Rakousko-uherské jednotky a útvary v Turecké říši 1914-1915

k.u.k. Militärbevollmächtiger: GM(pak FML) Joseph Pomiankowski (1914-18)
k.u.k. Marineattache in Konstantinopel: Fregattenleutnant Gustav Ritter von Korwin
(1914-15, potom...)
Stab von Militärbevollmächtiger (inkl. Fregattenleutnant Gustav Ritter von Korwin
(1916-18)
• Fachreferenten und Technische Gruppe des Militärbevollmächtigten 1918
• Artillerie- und Truppenkommando in Konstantinopel 1917-1918
• Kraftfahrtruppenkommando in Konstantinopel (přejmenováno na Autotruppenkommando in 1918) 1917-1918
• Sanitätschef und Telegraphendetachementkommando 1918

k.u.k. Militärstationskommando in Konstantinopel 1916-1918
k.u.k. Etappengruppenkommando in Aleppo 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Bozanti 1916-1917
k.u.k. Etappenposten in Gülek am Taurus 1916-1918
k.u.k. Etappenposten in Islahije 1916-1918
k.u.k. Etappenposten in Rajak 1916-1917
k.u.k. Etappenposten in Tscham-Alan 1916-1917
k.u.k. Etappenposten in Aleppo 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Damaskus 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Karapunar 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Gelebek 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Mamure 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Indschirlik 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Airan 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Derbessie 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Ras-ul-Ain 1917-1918
k.u.k. Etappenposten in Beirut 1918
k.u.k. Etappenposten in Izzet Pascha 1918
k.u.k. Bahnhofskommando in Sirkedji 1916-1918
k.u.k. Bahnhofskommando in Haidar Pascha 1916-1918
k.u.k. Bahnhofskommando in Pawliköj 1916-1918
k.u.k. Bahnhofskommando in Smyrna 1916-1918
-
Special Truppe und Missionen -

Civil Mission Dr. Pietschmann (Skilehrer) 1914-1915
Civil Mission Prälat Dr. Alois Musil (kontakty s arabskými kmeny) 1914-1915
Civil Mission Prälat Dr. Alois Musil (příprava návštěvy císaře Karla) 1917
Botschaftmouche Io 1914-1918
Gruppe von EF (Einjährigfreiwillige) Georg Gondos (velitel nájezdu proti Gemsahu) 1914-1915

Artillerie-Truppe

k.u.k. 24cm Motor-Mörser-Batterie Nr.9 1915-1918
k.u.k. 15cm Haubitzbatterie Nr.36 1915-1918
k.u.k. Gebirgshaubitzdivision von Marno (přejmenována na Gebirgshaubitzabteilung in der Türkei in 1917) 1916-1918
Ersatzabteilung für die Artillerieverbände 1916-1917
k.u.k. 10cm Kanonenbatterie Nr.20 1918
k.u.k. Gebirgskanonenabteilung in der Türkei 1918

Kommando der k.u.k. Instruktionsdetachements für die Gebirgsartillerie 1916-1918

k.u.k. Instruktionsdetachement Oberleutnant Gomolka 1916-1917
k.u.k. Instruktionsdetachement Leutnant Pokorny 1916-1917
k.u.k. Instruktionsdetachement Oberleutnant Jandesek 1916-1917
k.u.k. Instruktionsdetachement Oberleutnant von Steinhardt 1916-1917
k.u.k. Instruktionsdetachement Oberleutnant Edler 1916-1917
k.u.k. Instruktionsdetachement Oberleutnant Maschauer 1916-1917
k.u.k. Instruktionsabteilung für Gebirgsartillerie 1918
k.u.k. Instruktionsabteilung für Scheinwerfer 1918
k.u.k. Instruktionsabteilung für Minenwerfer 1918
k.u.k. Instruktionsabteilung für Infanteriegeschütze 1918
-
Kraftfahrtbundesamt und Support Einheiten (v roce 1918 byly přejmenovány na"Kraftwagen..."
-
k.u.k. Kraftfahrtruppenkommando Türkei I 1916-1918
k.u.k. Kraftfahrtruppenkommando Türkei II 1917-1918
k.u.k. Kraftwagenkolonne Türkei No.1 1916-1918
k.u.k. Kraftwagenkolonne Türkei No.2 1916-1918
k.u.k. Kraftwagenkolonne Türkei No.3 1916-1918
k.u.k. Kraftwagenkolonne Türkei No.4 1916-1918
k.u.k. Autokolonne Türkei No.9 1918
k.u.k. Autokolonne Türkei No.10 1918
k.u.k. Instruktions-Kraftwagenkolonne Türkei No.1 1917
k.u.k. Instruktions-Kraftwagenkolonne Türkei No.2 1917
k.u.k. Instruktions-Kraftwagenkolonne Türkei No.3 1917
k.u.k. Mobile-Kraftwagen-Werkstätte Türkei No.1 1916-1918
k.u.k. Mobile-Kraftwagen-Werkstätte Türkei No.2 1916-1918
k.u.k. Mobile-Kraftwagen-Werkstätte Türkei No.3 1916-1918
k.u.k. Kraftfahr-Ersatzdepot in Konstantinopel 1916-1918
k.u.k. Behelfs-Kraftwagen-Werkstätte in Konstantinopel 1916-1918
k.u.k. Kraftwagen-Zwischendepot in Aleppo 1916-1918
k.u.k. Benzindepot in Konstantinopel 1916-1917
k.u.k. Benzin-Filialdepot in Bozanti 1916-1918
k.u.k. Benzin-Filialdepot in Aleppo 1916-1918
k.u.k. Benzin-Filialdepot in Derbessi 1916-1918
k.u.k. Benzin-Filialdepot in Izzet Pascha 1916-1918
k.u.k. Benzin-Filialdepot in Jerusalem 1917-1918
-
Medical units

Österreichisch-Ungarisches Spital in Konstantinopel 1916-1918
Spital der Mission des Ungarischen Roten Kreuzes in Konstantinopel 1916-1917
k.u.k. Reservespital in Jerusalem moved to Damascus in 1918 1916-1918
k.u.k. Rekonvaliszentenheim in Ain-Karim 1916-1917
k.u.k. Marodenhaus in Aleppo 1916-1918
k.u.k. Marodenhaus in Konstantinopel 1917-1918
k.u.k. Marodenhaus in Diarbekir 1917-1918
k.u.k. Marodenhaus in Mossul 1917-1918
k.u.k. Marodenzimmer in Tscham-Alan am Taurus 1916-1918
k.u.k. Reservespital in Diarbekir 1916-1917
k.u.k. Krankenzimmer in Mossul 1916-1917
k.u.k. Ambulanz in Bir-Seba 1917
k.u.k. mobiles Feldspital 206 1918
k.u.k. mobiles Feldspital 309 1918
k.u.k. Bakteriologisches Laboratorium mit Salubritätskolonne (since 1917) in Adana 1916-1918
-
Kommunikations-und Postmärkte Einheiten

Radiodetachement der k.u.k. Luftfahrttruppen in Konstantinople 1916-1917
k.u.k. Telegraphendetachement in der Türkei 1918
k.u.k. Telegraphen-Kompanie Nr. 266 (2.Zug) 1918
k.u.k. Telegraphen-Baukompanie Nr.49 1918
k.u.k. Feldpostamt Nr. 451 (Konstantinopel) 1917-1918
k.u.k. Feldpostamt Nr. 452 (Aleppo) 1917-1918
k.u.k. Feldpostamt Nr.1067 (Damascus) pravděpodobně jen plánované 1918


Vše viz: http://www.austro-hungarian-army.co.uk/ottoman.htm

A ještě něco k nadřízeným orgánům, pod jejichž velením rakousko-uherské jednotky na území turecké (nebo chcete-li otomanské říše) sloužily:

Turecký ministr války a šéf GŠ: Birinci Ferik Enver Paşa
Výkonný zástupce a šéf operačního oddělení GŠ: německý Generalmajor Friedrich Freiherr
Bronsart von Schellendorf (skutečný šéf
tureckého GŠ)
Generální inspektor s diktátorskými pravomocemi pro vilayety Suriye (Sýrie) a Beyrut (Bejrút) a pro autonomní sandžaky Kudüs (Jerusalem) a Lübnan Dağları (Horský Libanon) : Ferik Ahmed Kemal Paşa

Sinajsko-palestinská fronta (1916-1918)
Zde byly rakousko-uherské jednotky zapojeny v rámci IV. turecké armády do obranných bojů proti britsko-australským jednotkám postupujícím z Egypta.

IV. turecká armáda

Sídlo štábu: Damascus (1914-1917), pak Haleb (1917-1918)
Velitelé armády: XI.1914-1917 Ferik Ahmed Kemal Paşa
1917-1918 něm. General der Infanterie Erich Georg Ritter von Falkenheyn
1918 něm. General der Kavallerie Otto Freiherr Liman von Sanders
Šéfové štábu IV. turecké armády: XI. 1914-1915 něm. Oberst Franz Freiherr Kress von
Kressenstein
1915-1918 něm. Oberst Freiherr von Frankenberg

V roce 1916 by v rámci IV. armádyl zřízen autonomní turecký 1. expediční sbor, který měl za úkol provést nový útok proti Suezskému průplavu v Egyptě. Tento sbor byl turecko-německo-rakousko-uherský a měl 14 000 mužů.

Velitelem sboru byl: německý Oberst Franz Freiherr Kress von Kressenstein
Jeho zástupcem byl: turecký Yüzbaşi Refet bej
Šéfem štábu sboru byl: rak.-uh. Hauptmann Freiherr von Latscher

1. expediční sbor tvořily:

turecký regiment infanterie No.31
turecký regiment infanterie No.32
arabský regiment infanterie No.80
německý Maschinengewehrbataillon (o 8 kompaniích po 6 kulometech)
k.u.k. Gebirgshaubitzdivision „von Marno“
německá Feldhaubitzbaterie 15 cm
německá Feldkanonebatterie 10 cm
2 turecké baterie horských kanónů 6 cm
německá Antiflugzeugkanonebatterie 7,5 cm
německá Feldmörserbatterie 21 cm

Bohužel, zdroje jsem si v době, kdy jsem to shromaždoval, nezaznamenával a teď je jaksi nemohu najít.

A ještě k těm tureckým hodnostem:

Nuşir - Feldmarschall
Birinci Ferik - General
Ferik - Generalleutnant
Mirliva - Generalmajor

Miralay - Oberst
Yarbay - Oberstleutnant
Binbaşi - Major

Yüzbaşi - Hauptmann
Mülazim-i ewel - Oberleutnant
Mülazim - Leutnant

PříspěvekNapsal: 3/4/2011, 13:25
od Rase
Děkuju za informace. Zdroj může být třeba tato stránka:
http://www.austro-hungarian-army.co.uk/ottoman.htm
V textu sem si všimnul jména Georg Gondos, který vedl nějakou záškodnickou akci - brzo o něm něco přeložím.

PříspěvekNapsal: 3/4/2011, 16:25
od Rase
Císařův tajný agent Georg Gondos

Kterak císařský agent s povolením zabíjet zničil ropné věže v Jamse, britům přímo pod nosem!

"Překážky jsou ony obávané věci, které spatříme, když odvrátíme pohled od svého cíle".

Jenou z nejslavnějších a přesto téměř zapomenutých sabotážních akcí během první světové války by útok na ropná zařízení v Jamse. Celá akce je připisována Georgu Gondosovi a Dr. Paulu Michaeli Simonovi. Jejich cílem bylo sabotování zařízení pro těžbu ropy a ropná rafinerie v Jamse, která byla jednou z hlavních zásobišť palivem pro britské letectvo a námořnictvo. Pokud by se akce podařila, jednalo by se o zdrcující ránu britskému válečnému úsilí.
Gondos a Simon se narodili roku 1892 v Timisora, v Maďarsku. Je ale možné najít i datum 1891, kdy se narodil ve Lvově. Jisté ale je že Simon se stal brzy doktorem a Gondos začal pracovat na ropném zařízení v Jamse. Oba hovožili plynně několika cizími jazyky. Po vypuknutí války ale uprchl do Vídně, kde narukoval do rakouské armády. Přesněji k 20. Polnímu dělostřeleckému pluku, ve kterém sloužil i Simon. V říjnu 1914, Gondos a Simon přednesli před rakousko-uherským ministerstvem války svůj plán na sabotáž ropného zařízení v Jamse. Gondos znal velice dobře celou oblast a poskytl ministerstvu války důležité informace, které nakonec celou misi schválilo. Osmanská říše tehdy byla na straně Centrálních mocností, ale Suezský kanál kontrolovali Britové. Ministerstvo války přidalo ke skupině inženýra Wienecka, který byl expert na výbušniny a Kastrinera, který byl vydavatelem německých novin v Timisora. Všichni čtyři muži přicestovali do Istambulu začátkem listopadu. Zde jim rakousko-uherský vojenský atašé Pomianowski přislíbil pomoc plukovníka Kresse von Kressensteina, který byl náčelníkem generálního štábu turecké 8. armády, na jehož zodpovědnost měla být mise provedena. 12.listopadu Gondosova skupina opustila Istambul a 20.listopadu se setkali v Damašku s Kemalem Pašou. 26.listopadu překročil Gondas za doprovodu tureckého důstojníka a dvou beduínů Sinajský poloostrov aby získal více informací o terénu. 30.listopadu se vrátili zpět do Jeruzaléma. Skupina již byla pod velením plukovníka Kresse. Dr. Simon mezitím dohlížel na převoz munice z Damašku do Jeruzaléma. Až do Silvestra opravoval Wienecke 50 kilometrů dlouhý úsek silnice z Hebronu do Beršáby, aby byla vhodná pro vojenský transport. Jelikož Kastriner nebyl vojákem, měl na starost překladatelskou práci u plukovníka Kresse. Gondos chápal že vstup do Suezského kanálu je velice dobře chráněn a přístup od moře tedy nebude možný. Wienecke byl propuštěn a účastnil se později kladení min v Černém moři.
Skupina se rozšířila o tři mladé důstojníky a 10 vojínů ze čtvrté armády, vybavenými puškami Mauser. Na velbloudech se přesunuli 2.ledna do Jeruzaléma a již 5.ledna dosáhli Akabe. 7.ledna město opustili a 9.ledna došli k Kalatünnahil, 19.ledna dosáhli silnice kolem Abu Tor. Zde ale zjistili, že ve vesnici je 280 vojáků pod anglickým velením. Nepřítel byl tedy třináctkrát silnější než Gondosovo komando, navíc v přístavu se nacházela britská bitevní loď. Ještě téhož odpoledne bylo vysláno několik mužů aby oblast blíže prozkoumali, dostali se až k hradbám kolem Abu Tor. Angličané měli pozice na dvou pisčitých kopcích. Hlídce se podařilo vojáky zahnat do vesnice a vyvýšených pozice se zmocnili. 20.ledna začala anglická loď ostřelovat tyto pozice a pokusili se kopce znovu obsadit, leč byli odraženi šesti tureckými vojáky (!) Z jiné válečné lodě se mezitím v Abu Tor vylodily posily dalších 2000 mužů. Zmínění turečtí vojáci ale dokázali odrazit i další útok angličanů (přesněji vojáků pod jejich velením).
Mezitím Gondos poslal dva vojáky pod velením plukovníka Kresse pro zásoby do kláštera Ayakatarin (svaté Kateřiny) v Abu Tor. Skupina se následně vrátila čerstvými zásobami. Boje pokračovaly i mezi 22. a 23.lednem. V noci Gondos a jeho skupina vpadli do vesnice a zničili místní radnici. Jejich nepřátelé utekli na své lodě a odluli k Suezu. V držení angličanů zůstala pouze kasárna. Gondos tedy čerpadla na vodu, elektromotor a aby zmátl angličany, nasypal do studny anilinové barvy, díky kterým si měli myslet, že je voda otrávená. Dále spálil nepřátelské stany. Během obléhání Abu Tor se k němu připojilo i zhruba padesát beduínů, kteří přísahali věrnost sultánovi. Skupina se tedy rozrostla o 50 arabských beduínů. 25.ledna jeden zběhnuvší egyptský kapitán, informoval Gondose že v Abu Semina kotví nějaké lodě. Gondos neváhal a 6.února vyrazil se svou skupinou 20ti mužů směrem na Abu Semina. Ze strachu před britskými loďmi museli postupovat v noci. Po dvou nicích tak dorazili do města. Poté, co odešela Gondosova skupina z Abu Tor, získal velení nad zmíněnými padesáti beduíny Simon a po devíti dnech došli spolu se zajatci do Nackl. V Nackl se Simon spojil s místní Tureckou posádkou a dále putovali do města Hefir.
Mezitím, 90 kilometrů od Abu Tor přepadla Gondosova skupina těžební věže v Abu Semina a podařilo se mu zde zničit veškeré důlní zařízení. Jeden z anglických protiútoků ale tak vyplašil beduíny, kteří následně utekli. Opět musel celou situaci zachraňovat Gondos se svými turky. Těm se podařilo zastřelit jednoho z anglických důstojníků, načež se nepřítel stáhnul. Arabové si ale spletli Gondosovo komando s angličany a začali po nich střílet. Jedna z kulek zranila Gondose na prstu. Podařilo se ukořistit mnoho cenného materiálu, jako kompasy, léky, stany a mnoho dalších užitečných věcí. Co nešlo odnést bylo spáleno. Léky a konzervy byly poslány do nemocnice v Birussebi. Později komando získalo materiál na stavbu motorového člunu a plachetnice. Plavili se tedy ke svému síly do Jamsy, západně od Suezu, kde přemohli stráže, zničili tři ropné věže, tři nádrže a bezpečně se vrátil do Abu Tor. Při této akci bylo ztraceno šest tureckých vojáků, načež se zbytek vrátil do Kalatunnahil a později do Istambulu.
Gondos přinesl pro potvrzení úspěchu několik fotografií zničených ropných vrtů, ale podle některých tureckých důstojníků, byly tyto fotografie falešné a obvinili jej že je pomateným dobrodruhem který se jen snaží získat slávu. Jelikož toto tvrzení Gondose velice pobouřilo a plukovník Kress zahájil vyšetřování celé akce za tichého souhlasu rakousko-uherského vojenského atašé Pomianowského. Vyšetřování prokázalo že předložené důkazy jsou pravé. Následně byl Georg Gondos navržen Dr. Simonem a starostou Bingazi Seyh Hasanem na vyznamenání. Vzhledem k jejich velkému úspěchu byli dne 15.září roku 1915, císařem Františkem Josefem povýšeni na hodnost poručíka. Navíc byl Gondosova odvaha oceněna Zlatou medailí za statečnost 1.třídy. Simon byl oceněn Stříbrnou medailí za statečnost 1.třídy. Později byl poručík Georg Gondos poslán na další tajnou misi na Balkáně, odkud se ale již nevrátil.
Mezitím byla zpráva o zničení ropných vrtů v Jamse zveřejněna 20.července 1916 v egyptském tisku.

Zdroje:
Historická kniha tureckého generálního štábu (strana 231-233), text sem přeložil z textu který vložil Tosun Saral na fórum axishistory.com
http://www.turkeyswar.com/campaigns/suezcommando.htm
http://forum.axishistory.com/viewtopic. ... 0&t=119021
http://forum.axishistory.com/viewtopic. ... &p=1107821

Tohle byl můj nejhorší překlad v historii, měl sem dva zdroje ve kterých jsou dva až tři jiné názvy pro stejná místa, uplně jiné informace atd. Výsledek možná není zcela přesný, ale za daných možností sem se z toho pokusil ukuchtat to nejlepší.

PříspěvekNapsal: 3/4/2011, 18:25
od Pátrač
Rase - časem sem o Musilovi něco doplním - zatím mám něco jiného co potřebuji dodělat. Jiank se mi tot vlákno líbí více a více. Ty seznamy od 950 jsou dobré a ještě lepší.

PříspěvekNapsal: 3/4/2011, 19:06
od kacermiroslav
Trošku doplním ten seznam r-u jednotek v rámci osmanské říše 1915-1918. Část jednotek je v úvodním článku uvedena, část myslím chybí. Tak jen pro lepší přehled.

Velitelství pomocných jednotek, Cařihrad, 1915-1918
Moždířová baterie č.9 (2x moždíře ráže 24cm), 1915-1918
Houfnicová baterie č.36 (houfnice ráže 15cm), 1915-1918
Horský dělostřelecký oddíl (později přejmenován na Polní houfnicový oddíl), 1917-1918
Kanónová baterie č.20 (ráže 10cm), 1918
Horský kanónový oddíl, 1918
Instrukční skupina horského dělostřelectva, 1916-1918
Automobilní kolony č.1,2,3 a 4, 1916-1918
Instrukční automobilní kolony č.1,2 a 3
Mobilní automobilní dílny č.1, 2, a 3, 1916-1918
Polní nemocnice Jeruzalém
Polní nemocnice Bír Sebba
Polní nemocnice Ain Karin
Polní nemocnice Damašek
Polní nemocnice Aleppo
Polní nemocnice Diarbekír
Polní nemocnice Mosul
Mobilní polní nemocnice č. 206
Mobilní polní nemocnice č. 309
Polní poštovní úřad č.451 (Cařihrad)
Polní poštovní úřad č.452 (Aleppo)
Železniční staniční velitelství Pawlikoj
Železniční staniční velitelství Sirkedži
Železniční staniční velitelství Hajdar Paša
Železniční staniční velitelství Smyrna


Co se motorizovanosti r-u jednotek týče, tak bylo v rámci r-u armády v Osmanské říši nadstandardní. Nejčastěji se používali nákladní automobily značky FIAT s nosností 3 t.

PříspěvekNapsal: 4/4/2011, 15:43
od 950
O nákladních automobilech v rak.-uh. vojenských službách viz:
http://www.weltkriege.at/index.htm pak Ausrüstung/Bewaffnung pak na
Motorfahrzeuge Lastwagen

Re: Rakousko-uherské jednotky v Orientu

PříspěvekNapsal: 13/10/2017, 08:01
od Rase
jednotka s tropickými helmami, nastoupená u příležitosti návštěvy Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Das interessante Blatt 1916

Obrázek

Re: Rakousko-uherské jednotky v Orientu

PříspěvekNapsal: 30/10/2017, 12:17
od Rase
Průchod Jeruzalémem v roce 1916

Obrázek
Jamal Paša sleduje vstup c.a k. jednotek do Jeruzaléma 1916

Obrázek
dělostřelečtí důstojnící

Obrázek
jednotky pochodují poblíž kostela svatého Pavla

Obrázek
rakousko-uherská pěchota před kostelem svatého Pavla v Jeruzalémě

Obrázek
jednotky pochodují ulicemi Jeruzaléma

Obrázek
jednotky míří na horu Sión

Obrázek
rakousko-uherské jednotky opouštějí Jeruzalém

Re: Rakousko-uherské jednotky v Orientu

PříspěvekNapsal: 3/8/2018, 20:34
od Rase
Našel jsem ještě parádní vzpomínky jednoho z Českých vojáků, bojujících v Orientu:

https://radiozurnal.rozhlas.cz/za-osman ... ni-7186552

Obrázek
český příslušník Rakousko-uherské jednotky s velbloudem