Bitva u Jassínu (18. – 19.ledna 1915)

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Bitva u Jassínu (18. – 19.ledna 1915)

Příspěvek od kacermiroslav »

Bitva u Jassínu (18. – 19.ledna 1915)
Německá Východní Afrika


Obrázek
Německá východní Afrika v roce 1914, označeno červeně (modře další německé kolonie v Africe)

Půl roku před začátkem „Velká války“ (První světová válka – dále WW1), byl jmenován velitelem císařských vojsk v Německé východní Africe (dnešní Tanzanie, Rwanda a Burundi) plukovník Paul von Lettow-Vorbeck (*1870 - +1964). Plukovník Paul von Lettow-Vorbeck se řadí mezi největší vojenské osobnosti nejen své doby a je právem považován za největšího mistra gerilové války. Je to muž, který dokázal celou dobu trvání první světové války vést válku proti mnohonásobné nepřátelské přesile (Velká Británie, Belgie a Portugalsko) na frontě ve Východní Africe, která nebyla v rámci celosvětového konfliktu zase až tak bezvýznamná jak by se mohlo zdát. Boj jeho jednotek si zaslouží o to větší úctu, když si uvědomíme, že svou válku vedl ve vzdálených končinách Afriky, daleko od lidských i vojenských zdrojů z mateřského Německa, v těžkých podmínkách pouští, hor, džunglí, tropických nemocí a všeobecně nepřátelského prostředí. Paul von Lettow-Vorbeck v této náročné roli obstál, a dodnes zůstal jako jediný německý velitel své doby, který nebyl nikdy poražen.


Německá východní Afrika
Tato německá kolonie představovala území o rozloze 994.996 km2, což bylo území představující až trojnásobek rozlohy současného Německa. Počet obyvatel rok před válkou pak byl kolem 7.700.000. Německá koloniální správa pak velmi spoléhala na místní náčelníky, jejichž úkolem bylo udržovat pořádek a vybírat daně. Kromě koloniálního dozoru, působily ve městech Dar es Salaam (166.000 obyvatel v roce 1914, z toho cca 1.000 Němců), Moshi, Iringa a Mahenge vojenské posádky pořádkových sil, která k 1.lednu 1914 sestávali ze 136 německých vojáků, včetně 42 vojenských zdravotníků a dalších 2.472 místních vojáků tzv. Askari. Kromě těchto německých vojáků žilo v Německé Východní Africe asi 3.500 Němců. Přes všechno úsilí, Německá východní Afrika nebyla nikdy pro Německo zisková a musela být subvencována Berlínem.

Na rozdíl od belgické, francouzské, anglické či portugalské koloniální nadvlády v centrální Africe, Němci pro své africké obyvatelstvo vytvořili vzdělávací program zahrnující základní, střední a odborné vzdělání. Kvalifikovaní vyučující, osnovy, učebnice, vyučovací materiály, to vše bylo naprosto bezprecedentní. V roce 1924, deset let po začátku 1.světové války a po šestileté britské nadvládě přinesla americká Phelps-Stokesova komise reportáž v níž uvádí, že: „ Pokud jde o školství, Němcům se povedl hotový zázrak.“ Úroveň školství, které bylo dosaženo pod německou nadvládou, upadla až po delší době.


Období WW1
Plukovník Paul von Lettow-Vorbeck započal válku ve Východní Africe s 216 bělošskými důstojníky a vojáky a s 2.540 domorodými vojáky (tzv. Askari). Prakticky ihned po vyhlášení války v srpnu 1914, byl von Lettow-Vorbeck odkázán jen na své síly a schopnosti a byl nucen se vším, co situace přinášela, maximálně improvizovat. Jeho sbor neměl jedinou moderní pušku, neměl žádné sklady ani polní lazarety a byl odkázán jen na vlastní nuzné zásoby. Válka v Evropě se totiž během krátké doby vyvinula tím směrem, že Německo nemohlo své odlehlé kolonii poskytnout prakticky žádnou pomoc, stejně jako žádné jiné ze svých kolonií. Navíc britské královské loďstvo hned v prvních dnech války ovládlo, až na výjimky, moře a tak účelně bránilo k dovozu jakýchkoliv vojenských zásob z domovského Německa. Tváří v tvář problematickému úkolu bránit Německou kolonii se čtyřiačtyřicetiletý, šedivý a na jedno oko slepý von Lettow-Vorbeck rozhodl vrhnout do boje. Jeho síly během krátké doby vzrostly až na 14.000 mužů, z čehož bylo 3.000 Němců a 11.000 černošských askarijů.

Bezprostředně po vyhlášení války von Lettow-Vorbeck ignoroval rozkazy ze vzdáleného Berlína, které pouze suše nabádali k opatrnosti, a zahájil prudké útoky na okolní nepřátelské državy. Se svými oddíly se mu podařilo přerušit důležitou železniční síť v Keni a začal dotírat i na další oblasti. Britové se rozhodli tento pro ně malý vojenský nepřátelský oddíl zlikvidovat v jednom větším střetnutí. Snadno si spočetli, že při takové aktivitě nemohlo němcům doma mnoho mužů zbýt a tak se rozhodli pro obojživelnou operaci, která by byla vedena na hlavní základnu von Lettow-Vorbecka v přístavu Tanga (nejsevernější přístavní město v dnešní Tanzánii). Avšak Britové se přepočítali. Na počátku listopadu 1914 utrpěli i přes svou výraznou převahu, drtivou porážku a byli nuceni se s Tangy stáhnout.




Bitva u Jassínu (18. – 19.ledna 1915)
Německo: 1.594 mužů (velitel Paul von Lettow-Vorbeck)
Velká Británie: 1.100 mužů ??? (kapitán Hanson)


O měsíc později připravil von Lettow-Vorbeck britským jednotkám další těžkou porážku v bitvě u Jassínu, čímž odrazil pro změnu pokus o pozemní invazi do své kolonie. Jassín (německy Jassini) bylo město poblíž hranic Holandské východní Afriky a Britské východní Afriky. Město bylo kromě severní strany obklopeno plantážemi kokosovými palmami a s agáve. Během předválečného období bylo město důležité pro svou výrobu palmového oleje, cukru a právě pěstování agáve. Na zpracování agáve byla dokonce zřízena i továrna, která se nalézala asi 900 metrů severně od města.

Na přelomu roku 1914 a 1915 se na severu od Tangy, kde v listopadu svedli Německé jednotky vítězné střetnutí s Brity, se přiostřila situace. V důsledku tohoto vývoje začalo německé velení plánovat rozhodující zásah v tomto úseku. V posledních prosincových dnech museli německé hlídky pod tlakem britských jednotek ustoupit a shromáždily se jižně od Jassini, na německé půdě. Zde spojily své síly dvě roty a jedna jednotka, která byla vytvořena asi z 200 Arabů. Nepřítel podle všeho obsadil budovy německé osady v Jassini. Za tímto účelem se rozhodl německý velitel von Lettow-Vorbeck osobně obhlédnout terén. Ten jak viděl prokázal, že kolem Jassini sestával hlavně z na míle se táhnoucí plantáže kokosových palem, která patřila Německé východoafrické společnosti. V těchto plantážích rostl též sisal, což je špičatý a ostny vybavený druh agáve. A právě pichlavé listy agáve byly mnohdy tak na sebe nahuštěny, že se jimi dalo prodrat jen za cenu mnoha nepříjemných zranění od ostrých ostnů. Kromě osobní prohlídky terénu, pomohl německému veliteli i mobilizovaný dlouholetý plantážní asistent poručík v záloze Schafer, který díky své znalosti území kolem Jassini dokázal vypracovat mapu jeho okolí.


Plán
V případě Jassini se zdálo, že se jedná o předsunutou britskou pozici a že se hlavní síly nacházejí dále na sever v opevněných táborech. Tak se dalo předpokládat, že útok na tyto předsunuté stanoviště u Jassini vyláká některé jednotky hlavního protivníkova vojska z jejich táborů a že je přiměje k boji v otevřeném terénu. Německý plán počítal s tím, že britské předsunuté jednotky hlídky narazí na německé pozice, vyžádá si posily, které budou k místu střetnutí spěchat po cestách, kde však na ně v záloze již budou čekat německé jednotky.


Síly
V této bitvě byli síly prakticky vyrovnané, protože na straně němců bojovalo 1.350 Akarijců a dalších 244 Němců. K dispozici měli i 23 kulometů a 4 polní děla. Britské a Indické jednotky pod velením kapitána Hansona měli k dispozici 1.100 mužů (z toho 300 mužů místní posádky). Ani tento útok britských sil z 18. – 19.ledna 1915 se nezdařil a spojenci se museli stáhnout zpět do původních pozic. Německé ztráty dosáhli 86 mrtvých a cca 200 raněných. Britské ztráty nejsou známé.
* Poznámka: – podle jiných zdrojů byli britské síly dvojnásobné v porovnání s německými.


Střetnutí
Dne 16.ledna 1915 byla provedena vykládka jednotek, které přišli z Moschi a to několik kilometrů západně od Tangy, načež tyto jednotky byli urychleně vyslány na pochod k Jassini. K nim se přidali i jednotky z Tangy, kde byla ponechána pouze jedna rota k obraně důležitého přístavu. O den později 17.ledna večer, se německé jednotky shromáždili v síle devíti rot se dvěmi děly 11 km jižně od Jassini u plantáže Totohowu. Rozkaz k útoku byl dán následující den ráno. Dvě roty pod vedením majora Keplera a dvě roty vedené kapitánem Adlerem provedli první útok s tím, že Keplerovy jednotky vedli útok pravým směrem a jednotky Adlera útočili na levé křídlo. Na severozápadě, kudy vedla cesta ze Semanji, zaujala postavení arabská jednotka. Kapitán Otto zaútočil na Jassini po hlavní silnici čelně s devátou rotou, ihned za ním následovalo velení a za ním hlavní část vojska, která byla složena z evropské roty, tří rot askarijů a dvou děl. Ještě před rozedněním zazněly první výstřely ze strany Keplerovy kolony, o několik minut později zahájila palbu také Ottova kolona. Poté se strhla všeobecná palba. V nekonečném palmovém háji bylo obtížné získat přehled o vzniklé situaci. Ottova jednotka rychle vytlačila nepřátelskou hlídku, která stála v opevněné pozici ve směru jejího postupu a velení se nyní odebralo nalevo lesem, kde byla nasazena nejprve jedna a pak dvě další roty, které měly provést obchvat Jassani. Síla britské palby dala němcům vědět, že v Jassani se nenalézá jen slabá hlídka, ale že jsou zde daleko silnější jednotky. Celkem tam byly čtyři indické roty, které byly důkladně opevněné a chráněné pevností. Rozpoutal se ostrý boj. Dvě německé roty se útokem zmocnily pevných budov jassinské plantáže a usadily se nyní těsně před nepřátelskými liniemi.

Následně se do boje vložili hlavní britské síly. Ze severovýchodního směru od Wangy přicházely na bojiště silné nepřátelské kolony, které se náhle objevily těsně před německými pozicemi, které ležely u opevnění Jassini. Britské jednotky se zde pokusily o celkem tři útoky, ale vždy byly se ztrátami odraženi. Ovšem Britům ze severu a severozápadu dorazily další posily. Na tyto posily čekala arabská jednotka, která však ve svém úkolu selhala. Místo aby drtivou palbou zahnala britské jednotky, tak v panice stříleli slepě do vzduchu a dali se na útěk. Ovšem za těmito jednotkami se nalézali dvě roty kapitána Adlera, které se nepřátele nezalekli a podnikli na ně prudký útok. K poledni se celá bitva na všech úsecích zastavila před britským opevněním. Ani 200 m daleko umístěna děla nedokázala rozhodujícím způsobem zničit britské pozice. Panovalo nesnesitelné vedro a němečtí vojáci stejně jako u Tangy hasili žízeň mlékem mladých kokosů. Německé velení se po obhlídnutí situace stáhlo zpět na silnici mezi Totohowu a Jassani. Na této cestě se nacházela lehká plantážní dráha, jejíž vozy ustavičně převážely zraněné do Totohowa, v jehož evropských budovách byl zřízen lazaret. Němcům se začalo nedostávat munice, na jednoho askarie připadalo jen asi 150 nábojů a kulometná munice byla prakticky celá spotřebována. Ztráty rostli a pozice vypadali neudržitelně, mnozí vojáci z německých jednotek požadovali přerušení boje, protože se zdálo, že nelze dobýt nepřátelská opevnění. Ovšem na druhou stranu byli Britové obklíčení ve své pevnosti, neměli vodu a byli zužování německou palbou a žhavým sluncem.

Z rozptýlených a zraněných vojáků byla vytvořena záloha, která byla opět přidělována k jednotlivým oddílům. Taktéž z týlu z Totohowa, byla na trolejové dráze přivážena nová kulometná munice, protože se jí již prakticky v předních liniích nedostávalo. Plniče pásů kulometů, upevněné na palmových kmenech, pracovaly bez přestávky. Odpoledne a noc uběhla v neustálých bojích s obleženými britskými jednotkami. V ranních hodinách 19.ledna 1915 palba znovu ožila, tentokráte s největší prudkostí. Britové se pokusili o nezdařený pokus prorazit obklíčení, avšak byli nakonec nuceni vyvěsit bílou vlajku. Do německých rukou tak padli celkem čtyři indické roty s evropskými důstojníky a poddůstojníky. Dle německých odhadů přišli v této bitvě Britové ve svými indickými jednotkami o 700 mrtvých a raněných.



Závěr
Bitva u Jassínu byla prakticky předposlední z větších bitev na africké půdě, kterou von Lettow-Vorbeck vyprovokoval a vedl. Poté co za vítězství německé síly zaplatily téměř stovkou mrtvých a dvou stovek raněných, dospěl von Lettow-Vorbeck k názorů, že jsou to Pyrrhova vítězství, na kterých by brzy vykrvácel a dál již boj vést nemohl. Proto se rozhodl přejít na strategii vyhýbání se větším bitvám, kde by opět hrozila velká ztráta na lidech i nedostatkové munici a radši se rozhodl vysílat menší přepadové oddíly a to zejména do sousedních britských kolonií Rhodesie a do Keňi. Britům tento nový německý způsob boje „udeř a uteč“ nevyhovoval. Navíc po předchozích drtivých porážkách chyběla bojová morálka, a tak se raději rozhodli pro koncentraci svých sil v nejvíce ohrožených, strategických cílech. Tím sice zmenšili riziko porážky, protože si málokdo dokázal představit, že by na jejich bránící silné jednotky mohli zaútočit Němci se svými skromnými prostředky, ale zároveň je to učinilo těžkopádnými a nepohyblivými.



Zdroje:
Boje ve Východní Africe za světové války 1914 – 1918 – Generál Paul von Lettow-Vorbeck - 2004
www.firstworldwar.com
www.geocities.com
www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Ostatní bojiště“