Bojiště Afrika a jihozápadní Asie chronologicky 1914-1918

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Bojiště Afrika a jihozápadní Asie chronologicky 1914-1918

Příspěvek od kacermiroslav »

První světová válka chronologicky 1914 – 1918
Afrika a jihozápadní Asie


Rok 1914

- srpen 1914
Dne 2.srpna uzavřelo Německo spojeneckou smlouvu s Tureckem (Osmanskou říší).

- srpen 1914
Německé válečné lodě, bitevní křižní Goeben a lehký křižník Breslau unikají ze Středozemního moře do Turecka, kde jsou urychleně zařazeny do turecké flotily včetně německé posádky (3. až 10.srpen).

- srpen 1914
Dne 20.srpna vtrhlo asi 400 britských vojáků z Nigerie do Německého Kamerunu. O pár dní později (26.srpna) Anglo-francouzská vojenská expedice operující v německé kolonii v Togu v Západní Africe dosáhla rozhodujícího vítězství v Kamině. Znamenalo to naprosté zničení Němců a konec jejich přítomnosti v kolonii.

- říjen 1914
Turecko vyhlásilo válku spojencům 29.října 1914 poté, co 21.října uzavřelo dardanelskou úžinu. Turci společně s Němci nato začali bombardovat z válečných lodí ruská města na černomořským pobřeží, mimo jiné též Oděsu a Sevastopol. Turecká pozemní armáda mezitím pronikla na Kavkaz.

- říjen 1914 – listopad 1914
Britské jednotky Indické armády ze základny na ostrově Bahrajnu v Perském zálivz, kde v tomto britském protektorátu ochraňovaly ropná zařízení, se dne 23.října vylodily v Turky kontrolované Mezopotámii. Omezený britský útok skončil úspěšně, turecké posádky vyklidili jižní Mezopotámii. Nejdůležitější místní přístav Basra padl do britských rukou 23.listopadu.

- listopad 1914
Britský obojživelný útok na Němci ovládaný přístav Tonga je rozhodně odražen generálem Paulem von Lettow-Vorbeckem. Jeho síly sestávají z několika německýcj jednotek a místních askariů.

- listopad 1914
Ruské černomořské loďstvo pokládá minová pole u Bosporu (6.listopadu). Dále ruská flotila odstřelovala některé turecké černomořské přístavy (6. až 17.listopadu).

- listopad 1914
Souboj německého bitevního křižníku v tureckých službách Goeben s ruskými bitevními loděmi černomořské flotily jihovýchodně od Jalty.

- prosinec 1914
V Arménii i přes začátek zimy připravil a začal Enver paša řadu ofenziv proti Rusům v Arménii a na Kavkaze. Začaly 21.prosince a do konce roku přinutily k ústupu tři ruské divize.

- prosinec 1914
Velká rusko-turecká bitva se strhla 29.prosince 1914 u Sarikamiše, před tím ruské jednotky na Kavkaze dne 1.prosince dobyly Saraj a Batumi. Asi 100.000 ruských vojáků bránilo tureckému postupu směrem na město Kars. Turecký útok byl velmi špatně řízen Envarem pašou, navíc jeho 95.000 armáda strádala krutou zimou. Nečekaný ruský protiútok přinutil Turky k ústupu do Erzerumu. V průběhu bitvy bylo zabito asi 30.000 Turků, a z těch kterým se podařilo jen 19.000 bylo bojeschopných. Envar paša se vzdal velení. Ruský velitel generál Voronšov projevil málo odhodlanosti pokud šlo o pronásledování poražených Turků a byl nahrazen generálem Judeničem. Do konfliktu se zapojilo také britské válečné námořnictvo, jehož plavidla ostřelovala turecké pozice v oblasti Dardanel. Britové také vrhli značnou vojenskou sílu do Egypta. V Mezopotámii britské jednotky dne 9.prosince dobyly Qurnu.

- září 1914 – únor 1915
V Jižní Africe se postavil do čela proněmeckého búrského povstání generál Christiaan De Wet, známý z búrské války. S povstalci se rychle vypořádaly jednotky jihoafrického vládního vojska, kterým velel jiný generál z búrské války jménem Louis Botha. Po jeho boku se potlačování zúčastnil také Jan Smuts se svými zásahovými oddíly.

Obrázek
Kamerunští vojáci

Rok 1915

- leden 1915
Na Kavkaz zasadili Rusové Turkům rozhodující porážku u Sarikamiše ve dnech 1. až 3.ledna. Invazní 80.000 turecká armáda napočítala po prohrané bitvě přibližně 30.000 mrtvých a stejný počet raněných a zběhů.

- leden 1915 – únor 1915
V Palestině kolem 25.000 tureckých vojáků podporovaných 50 děly začalo postupovat z Beeršeby v Palestině na britské jednotky přes Sinajský poloostrov, ochraňující Suezský kanál v Egyptě. Jejich velitelem byl turecký ministr námořnictva Džemel paša. Dne 3.února se Turecké jednotky pokusily překročit Suez, ale jejich útok byl odražen britskými důstojníky. Turci ustoupili do Beeršeby v Palestine. Jejich ztráty činily téměř 2.000 mužů.

- březen 1915 – duben 1915
Ruská černomořská flotila provedla šest výpadů proti Bosporu a tureckým černomořským přístavům (5.březen – 8.duben).

- březen 1915 – květen 1915
Ve dnech 28.března až 3.května proběhlo trojí odstřelování Bosporu plavidly černomořské flotily ruského loďstva.

- duben 1915
Turecký postup na britskou základnu Basru (12.dubna), byl odražen u Šajby. I přesto, že Turci měli početní převahu 2:1, způsobili jim Britové těžké ztráty ve výši 3.200 mužů.

- březen 1915
Ministerský předseda Jihoafrické unie generál Louis Botha shromažďuje invazní jednotky o síle 43.000 vojáků proti německé Jihovýchodní Africe. Německé síly činili 9.000 mužů. Invaze začala 7.března. Louis Botha s hlavními silami o síle 21.000 mužů zaútočil na německou Jihovýchodní Afriku.

- duben 1915 – srpen 1915
Turci se rozhodli potřít arménské snahy o nezávislost a arménskou podporu Rusům. Následovala neobyčejně brutální genocida, ve které byli muži vyvražďováni a ženy a děti deportovány do jiných oblastí Turecka. Podle některých odhadů do konce září bylo zabito nebo zahynulo následkem strádání či hladu asi milion Arménů. Asi 200.000 dalších bylo přinuceno konvertovat od křesťanství k islámu.Turecké masakry Armenců v Anatolii vyvolaly v tomto těžce zkoušeném národě povstání. Arménská povstalecká armáda se v dubnu zmocnila Vanu, kde se koncem května spojila s ruskými vojsky. Město padlo zpátky do tureckých rukou v srpnu. Mnoho Arménců pak prchalo pod ochranou ruské armády na sever.

- duben 1915 – květen 1915
Začalo anglo-francouzské vylodění na poloostrově Gallipoli (25.duben). V plánu byla tři současná vylodění na různých místech, celkem se jich účastnilo 30.000 mužů. První vylodění zahrnovalo britské jednotky, které byly vysazeny na mysu Helles na špičce poloostrova. Druhé vylodění provedl Australský a novozélandský sbor (ANZAC) severně od mysu Helles v oblasti Ari Burny. Třetí vylodění bylo zamýšleno jako klamné. Účastnily se jej francouzské jednotky a jeho cílem bylo Kumkale na protilehlé straně dardanelského průlivu. Námořní dělostřelba byla využita na podporu vyloďujících se vojsk i jako demonstrace síly. Osmdesát km od mysu Hellas ostřelovaly válečné lodi Bulair, účelem akce bylo přitáhnout k tomuto místu pozornost místního velitele německého generála Limana von Sanderse. Dne 28.dubna Britové zahájili útok, při kterém se pokoušeli dobýt na Turcích pozice kolem města Krithia na Gallipoli. Za cenu 3.000 ztracených vojáků se jim podařilo postoupit o 3 km. Turci, kteří na ostrově dostávali posily, se úspěšně pokoušeli o protiútoky. Dne 6.května se Britové na Gallipoli znovu pokusili dobýt město Krithia. Jejich postup byl rychle zastaven. Získali pro sebe za cenu 6.500 vojáků 550 m. Britský velitel gen. sir Ian Hamilton obdržel další posily.Dne 19.května ANZAC v počtu 17.000, odrazili mohutný turecký protiútok, jehož se zúčastnilo kolem 40.000 Turků. Ztráty útočníků byli ve výši 3.000 mužů.

- květen 1915
Ve dnech 9. až 10.května Ruská černomořská flotila napadla anatolské pobřeží Turecka a střetla se s bitevním křižníkem Goeben.

- květen 1915
Jihoafrické jednotky dne 12.května, vedené gen. Louisem Bothou okupovaly Windhoek, hlavní město Německé Jihozápadní Afriky. Na setkání s německým guvernérem požádal Botha bezpodmínečnou kapitulaci Němců.

- květen 1915 – červen 1915
Na základě rozkazu gen. sira Johna Nixona porazil gen. sir Charles Townshead turecké síly v Quarně. Townshead velel jednotce o síle divize a byl podporován flotilou dělových člunů. Měl za úkol vyzkoušet možnost postupu na Bagdád. Druhým obojživelným útokem byla 3. června dobyta Amara. Nicméně Townshead potom onemocněl a další postup ustrnul.

- červen 1915
Potřetí se Britové u Gallipoli pokusili dobýt Turky držené město Krithia (4.červen). Zaútočilo kolem 30.000 mužů, ale podařilo se jim získat jenom pouhých pár set metrů za cenu 6.5000 ztracených mužů. Vzrůstající ztráty a minimální úspěchy vedly k posílání dalších záloh na poloostrov. Nicméně pochybnosti o smysluplnosti celé operace začaly stále víc narůstat.

- červenec 1915
Dne 9.července zbývající německé síly v Německé Jihozápadní Africe se vzdaly Jihoafričanům.

- červenec 1915
Dne 11.července německý korzárský lehký křižník Konigsberg, jež se skrýval na řece Rufuji, byl těžce poškozen 90min odstřelováním dvěma britskými monitory. Jejich palba byla řízena pozorovacím letounem. Následně byl Koenigsberg potopen vlastní posádkou, ale jeho cenná výzbroj byla Němci demontována a následně používaná během pozemních operací ve Východní Africe.

- červenec 1915
24.červenec. Britský generálmajor George Gorringe postupoval vzhůru podél Eufratu. Podporoval tak gen. sira Charlese Townshenda, který postupoval podél souběžného toku Tigridu směrem na Bagdád. Gorringe porazil 160 km od Basry Turky u Nasirije.

- srpen 1915 - prosinec 1915
V Mezopotámii postupovala britská armáda na jaře proti proudu řeky Tigris a v srpnu zamířila na Kút, kde Turci utrpěli více než 4.000 ztráty. Avšak ve dnech 27. až 28.září se stáhla ke Ktésifónu. Tam se přesunuly i další britské jednotky.

- srpen 1915
Ve snaze překonat patovou situaci na Gallipoli spustily britské síly obojživelný útok v zálivu Suvla na severu poloostrova sousedícím s původní vyloďovací pláži v Ari Burně (6.srpen). Plánem bylo obejít turecké pozice z jihu a obklíčit je na špičce poloostrova. Vylodění proběhlo současně s jednotkami ANZAC proti výšinám známým jako Chunuk Bair. Ačkoli jednotky ANZAC zaútočili s velikým odhodláním , jejich několik územních zisků bylo vykoupeno velkými ztrátami. Podařilo se jim sice rychle 8.srpna dobýt temeno Chunuk Bairu, ale protiútok vedený Mustafou Kemalem je z něj o dva dny později zase vytlačil. Vylodění v Suvle proběhlo bez odporu, ale jeho velitel sir Frederick Stopford nedokázal vzniklé situace využít. Umožnil tureckým jednotkám zaujmout pozice na kopcích obklopující záliv Suvla.

- listopad 1915
Britové postupovali proti Turky drženým pozicím Ctesiphonu (11.listopad). Turecký velitel obdržel velké posily, které zvýšily sílu jeho jednotek na více než 18.000 mužů a 45 děl. Oproti tomu britský velitel měl pro útok k dispozici 10.000 pěšáků, 1.000 jezdců a 30 děl. Dne 22.listopadu začal britský útok na turecké pozice ležící 32 km jižně od Bagdádu. Počáteční nápor úspěšně prorazil tureckou frontu, ale britskému veliteli se nedostávalo posil, jež by dokázaly rozvíjet počáteční úspěch. A proto turecké protiútoky stabilizovaly celou situaci. Když Turci dostali další posily, nařídil britský velitel 25.listopadu stáhnout se zpět do Kut-el.Amary. Celkové turecké ztráty činily 6.200 mužů, ale mnohem slabší britské jednotky ztratily 4.600 mužů. Turecké pokusy o pronásledování protivníka byly omezené a 3.srpna dosáhly vyčerpané britské jednotky Kut-el-Amary. Dne 7.prosince oblehli mnohem slabší britské jednotky v Kut-el-Amaře. Britové odmítli tureckou výzvu ke kapitulaci. Později Britové obdrželi zprávu, že vyprošťovací jednotky jsou připraveny vyrazit je zachránit. Turci pevně utáhli obklíčení, ale několik jejich dalších útoků bylo odraženo.

- prosinec 1915
Dne 8.prosince začala evakuace předmostí v zálivu Suvla a na Ari Burna na Gallipoli. Navzdory velkým obavám se ji podařilo vykonat s velkým úspěchem, zejména díky pečlivě vypracovanému plánu. Turci do evakuace nezasahovali. Nalodit se podařilo 83.000 mužů, 186 děl, 1.700 povozů a 4.500 transportních zvířat. Celá akce byla dokončena 20.prosince. Nicméně na mysu Helles, výběžku celého poloostrova, jednotky zůstávaly doposud. Britská vláda dne 27.prosince souhlasila s evakuací mysu Helles na Gallipoli.Evakuace začala hned druhý den.




Zdroje:
Válečné lodě 3 – Hynek, Klučina, Šknouřil – 1988
Historie válek – D.Brownstone, I.Franck – Praha 1999
První světová válka den po dni – Ian Westwell - 2000
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 6/10/2008, 11:26, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

První světová válka _ chronologicky
1914 – 1918

_Afrika a jihozápadní Asie_

II.díl

Obrázek
Ottomanská dělostřelecká baterie na Gallipoli

Rok 1916

- leden 1916
Boj ruské bitevní lodi Imperatrica Jekatěrina II. s tureckým bitevním křižníkem Goeben u Bosporu a útěk bitevního křižníku Goeben z bojiště.

- leden 1916
Britské jednotky okupují hlavní město kolonie německá Západní Afrika Doualu (1.leden). Tažení začalo za podpory příslušníků dalších koloniálních zemí už v srpnu 1914. Avšak němečtí obránci byli daleko od toho, aby se vzdali s pádem vlastního města a pomalu ustupovali do španělské Guineje vzdálené 200 km od Doualu.

- leden 1916
Dne 4.ledna Britové zahájili svůj první pokus o dosažení Kut-el.Amari, která byla v obležení Turky od prosince minulého roku. Vyprošťovací britské síly gen. Aylmera Tigridský sbor o síle 19.000 mužů stály proti více než 30.000 Turkům. Vyprošťovací síly se střetly s Turky 9.ledna v bitvě u Šajk Saad.

- leden 1916
8.leden. Poslední jednotky v počtu 17.000 mužů a 40 děl, bylo odvezeno z pláží na mysu Helles. Skončila tak britská evakuace z poloostrova Gallipoli. Během akce nedošlo k žádným ztrátám. Avšak celá operace stála Británii, Francii a státy Commonwealthu asi 252.000 obětí, ztráty Turků byly asi 250.000 mužů.

- únor 1916 – červenec 1916
Ruská vojska dosáhla několika významných vítězství na Kavkaze. Ve dnech 13. až 16.února se nečekaným útokem zmocnila města Erzurum (16.února) a Trebizond dobyla v polovině dubna. Turecká letní ofenzíva selhala, skončila na sklonku července osudnou porážkou v bitvě u Erzinjanu. Turci zaplatili více než 30.000 ztrátami (mrtvý a ranění).

- duben 1916
Protože zásoby potravin už byly vyčerpány a postup vyprošťovacích sil stagnoval, požádal velitel obležené britské posádky v Kut-el-Amaře gen. Townshead o svolení začít vyjednávat s Turky o kapitulaci. Vyjednávání přešlo dne 29.dubna k podpisu kapitulace. Asi 13.000 se jich dostalo do zajetí. Kolem 2.500 nemocných a raněných Turci propustili, ale zbytek putoval do zajetí. Asi 4.800 z nich pak zemřelo na choroby, nemoci či špatné zacházení.

- duben 1916
Dne 18.dubna se Ruské síly na Turcích zmocnily černomořského přístavu Trebizond, což byl klíčový moment probíhající ofenzívy.

- květen 1916 – červen 1916
Arabský národně osvobozenecký zápas (1916 až 1918). Proti turecké nadvládě nejdříve vystoupil v Hejázu Husajn Ibn Alí, šarif mekkánský. Pomohli mu jeho syn Fajsal a britský důstojník Thomas Edward Lawrence, nazývaný „Lawrence z Arábie“. Arabské oddíly zaútočily na Medínu, zmocnily se Mekky a přidaly se ke spojencům (5.června). Husajnovy síly měly 50.000 mužů, ale jenom 10.000 z nich mělo pušky. Turci měli v Arábii 10.000 vojáků.

- červenec 1916
Turecké jednotky o síle 15.000 mužů vedené německým gen. Kressem von Kressensteinem zahajují svůj druhý útok proti Brity drženému Suezskému průplavu (19.července). Postoupí do vzdálenosti 16 km od železniční křižovatky Romani a zaujmou defenzivní pozice.

- červenec 1916 – srpen 1916
Ke konci července (25.července) probíhají boje v Arménii na Kavkaze. Ruský gen. Judenič klade důraz na obranu před tureckou třetí armádou . Tak odvrátí jeden ze dvou hlavních útoků vymyšlených Enver pašou. Pak Judenič obrátí svou pozornost na Druhou tureckou armádu Ahmeta Izzim paši, mířící k Bitlisu. Turecké jednotky docílili jediného úspěchu a to dobytím Bitlisu a následujícího dne i města Musu. Nicméně o tato území brzy opět přišli (26.září).

- srpen 1916
Útočící turecká armáda na Sinaji utrpěla 3.srpna porážku u města Romani a musela se tedy stáhnout zpátky k Palestině. Turecké ztráty v bitvě byli vysoké, asi 5.000 mužů, Britové ztratili 1.100 mužů.

- září 1916
Novozélandské jízdní jednotky využívají svého vítězství u Romani na začátku srpna a úspěšné útočí na Mazar ležící 72 km od Romani. Turci jsou přinuceni ustoupit o cca 32 km na pozice u El-Arish.

- prosinec 1916
Britský velitel gen. sir Frederick Maude začíná ofenzívu podél řeky Tigrid. Jeho armáda složena ze 48.000 mužů je podporována 170 děly, 24 letouny a množstvím ozbrojených říčních parníků. Turci proti této síle dokáží nashromáždit 20.000 mužů a 70 děl. Avšak silný déšť zpomaluje britský postup.



Rok 1917

- leden 1917
Britské jednotky porazily na Sinaji Turky ve dnech 8. a 9.dubna u Magrunteinu. Připravovanému britskému útoku na Palestinu nestálo už v cestě vůbec nic.

- únor 1917 – březen 1917
V Mezopotámii se útočící britská vojska opět zmocnila Kútu (22. až 23.února) a pronásledovala poražené Turky až k Bagdádu, který padl, když se Turkům nepodařilo přes městem zaujmout obranné pozice (11.března). Podzimní ofenzívou si Britové razili cestu Mezopotámií dále na sever, překonávajíce při tom neúčinný turecký odpor.

- březen 1917 – duben 1917
Palestinské tažení začalo 26.března neúspěšným britským útokem na Gazu, což stálo Brity 4.000 mrtvých a raněných. Ani druhý útok ze dne 17.dubna nevyšel. Britové v něm přišli o více než 6.000 vojáků (mrtvých a raněných). Turecké ztráty činily v obou bitvách dohromady přibližně 4.000 mrtvých a raněných. Britský útok ztroskotal kvůli špatnému britskému naplánování, špatnému spojení mezi pěchotou a dělostřelectvem, akutnímu nedostatku vody a tureckému odporu.

- duben 1917
Britský gen. sir. Archibald Murray se znovu pokusil (17. – 19.duben) prorazit do Palestiny. Zaútočil na nepřátelské linie ležící mezi Gazou a Beeršebou. Stejně jako za první bitvy u Gazy v uplynulém březnu je hlavní úkol svěřen jednotkám vedeným gen. Dobellem. Dobellův frontální útok proti dobře zakopaným Turkům končí bezúspěšně a za ohromných ztrát. Britové ztratí 6.500 mužů, Turci pouze třetinu z britských ztrát.

- září 1917
Koncem září 27. – 28. britské jednotky postupovaly na sever podél řeky Eufratu a střetly se s Tirky v bitvě u Ramadi. Turci byli poraženi a pronásledováni Brity hluboko do střední Mezopotámie. Dalším cílem po zabezpečení střední Mezopotámie, byl postup podél Tigridu k Mosulu.

- říjen 1917
Britské síly včetně jednotek ANZAC zahájily třetí bitvu u Gazy. Šlo celkem o 88.000 mužů kteří byli rozděleni do 7 pěších divizí a ještě k nim patřili jízdní jednotky na koních a velbloudech. Britský velitel gen. Allenby se rozhodl vést útok místo na Turky dobře chráněné pozice u Gazy, tři divize vyslal k fingovanému útoku proti městu. Proti Allenbymu však stála turecká 8.armáda a část 7.armády o celkové síle cca 35.000 mužů pod vedením německého gen. von Kressensteina. Ten měl k dispozici malé množství německých kulometčíků, dělostřelců a příslušníků zvláštních technických oddílů. Útok na Beeršabu trval celý den, ale rozhodl ho až za soumraku statečný útok australské jízdy. Neobyčejným způsobem brigáda procválala tureckou obranou a kulometnou palbou, prodrala se do Beeršeby a zabrala životně důležité studny s pitnou vodou. To přimělo tureckou 7.armádou k bezhlavému ústupu. Turecké levé křídlo tak zůstalo odkryto dalšímu britskému postupu.

- listopad 1917
Britové se v Balfourské deklaraci z 2.listopadu postavili za myšlenku na zřízení židovské domoviny v Palestině, neboť na ní chtěli stavět základ svého poválečného mandátu v této zemi.

- listopad 1917 – prosinec 1917
Generál sir Edmund Allenby začal s využitím svého rozhodného vítězství u Beeršaby na konci října útok (6.listopad). Jeho hlavním záměrem bylo vrazit klín mezi ustupující tureckou 7.armádou a 8.armádu, která ještě pořád držela obranné pozice kolem města Gazy na pobřeží. Nařídil proto svému Pouštnímu jízdnímu sboru, aby rychle postupoval ke Gaze na pobřeží ze svých pozic na jihovýchodě u dobyté Beeršaby. Ale Turci si byli vědomi Allenbyho strategie a rychle stáhli svoje jednotky z Gazy. A turecká 7.armáda ve vnitrozemí ustoupila směrem k Jeruzalému. Allenby nechtěl ztratit svoji hybnost, a proto nařídil všem svým jednotkám, aby pronásledovaly ustupující Turky co nejtěsněji to jen půjde, bez ohledu na to, že je trápil nedostatek vody. Mezi dny 13. až 15.listopadem Allenby pokračoval ve svém pronásledování tureckých sil nedávno poražených u Beeršaby. Jeho hlavním cílem teď byla turecká. 8.armáda, která opustila svoje obranné pozice u Gazy a ustupovala na sever podél pobřeží Středozemního moře. Britské síly pak dokázaly prorazit narychlo vybudovanou tureckou obranu v bitvě o železniční stanici, zdroj tolik potřebné vody, a pak se stočily na východ. Ale turecké posily vedené gen. Erikem von Falkenhaynem zpomalily Allenbyho postup na Jeruzalém. Jeruzalém padl 11.prosince poté, kdy Turci vyklidili město.

- listopad 1917
Totálně přečíslený německý gen. Paul von Lettow-Vorbeck, který čelil několika mohutným útokům ze sousedních kolonií německé Východní Afriky, musel vydat rozkaz k celkovému ústupu do Portugalské Východní Afriky. Ztratil jednu třetinu své armády, která byla obklíčena a musela se 27.listopadu vzdát. Navzdory tomu Lettow-Vorbeck pokračoval v boji a do oficiálního konce války v listopadu 1918 provedl řadu úspěšných partyzánských útoků.



Rok 1918

- leden 1918 – srpen 1918
Dne 27.ledna Britské síly pod vedením gen. Dunstervilla byly vyslány z Bagdádu do Baku na pobřeží Kaspického moře, aby tam zabraly ruská ropná pole. Na ně si totiž v souvislosti s chaosem v Rusku dělali zálusk Němci a Turci, kterým by se tyto zdroje nesmírně hodily. Britské jednotky dosáhly Baku v srpnu.

- únor 1918
Turecké síly využily zhroucení ruské armády po ruské revoluci v roce 1917 a znovu obsadily části Arménie, které předtím ztratily (24.únor). Nicméně nejdůležitějším pro turecké síly bylo zabrání ruských ropných zařízení v Baku na pobřeží Kaspického moře.

- duben 1918 – květen 1918
Občanské války v Rusku využily Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán a během dubna a května vyhlásily postupně nezávislost. Žádná z těchto zemí však jako svobodná válku nepřežila.

- září 1918
Bitva o Megiddo (19. až 21.září). V rámci posledního velkého střetnutí války na Středním východě zasadil generál Edmund Allenby se svými britskými jednotkami drtivou porážku turecké armádě u Jaffy a při pronásledování jejich zbytků, postupuje na východ, se zmocnil Damašku, Homsu a Allepa, a to ještě před podepsáním příměří s Turky.

- říjen 1918
Využívaje svého nedávného vítězství nad Turky v bitvě u Megida v září, vstoupily britské jednotky gen. Allenbyho do hlavního syrského města Damašku (1.října). Získaly přitom 20.000 zajatců. Britské jednotky navíc předešly arabské partyzánské válce a převzaly do svých rukou řízení Damašku. O den později byl dobyt Bejrút a 25.října padlo Allepo ležící 320 km na sever.

- říjen 1918
Dne 5.října se vylodily francouzské námořní jednotky v Bejrútu a okupovaly jej. Měl to být základ pro rozšíření francouzského vlivu na Středním východě. Existovala dohoda, že Francie po skončení války převezme pod svou kontrolou bývalou tureckou provincii Sýrii. Avšak tato tajná anglo-francouzská smlouva vyvolala protesty vůdců arabských sil, jež vedly partyzánskou válku proti turecké armádě.

- říjen 1918
Aby využily toho, co se jevilo být bezprostředním tureckým zhroucením, vyrazily britské síly z Bagdádu s cílem obsadit ropná pole kolem města Mosulu na severu (23.říjen). proti nim stála turecká Tigridská skupina. Turci zpočátku pomalu ustupovali a pak se zastavili ve Šarquatu. Po dvoudenní bitvě byly turecké síly přinuceny kapitulovat. Britové se zmocnily 11.300 zajatců a 51 děl. Pak pokračovali na Mosul.

- říjen 1918
Turecká vláda dne 30.října souhlasila s vyhlášením příměří, po kterém následovaly rozhovory na řeckém ostrově Mudros. Mezi podmínkami ukončení válečného stavu bylo, že Istanbul (Konstantinopol) bude kontrolována vítěznými mocnostmi a turecké síly se musí stáhnout z oblastí Zakavkazska.

- listopad 1918
Severní Rhodesie 25.listopadu. Německý velitel Paul von Lettow-Vorbeck se nakonec vzdal v Abercornu. Byl totiž opožděně informován o konci války v Evropě (11.listopad, kapitulace Německa). Jeho síly, které dokázaly dlouho vést úspěšnou partyzánskou válku proti ohromné převaze spojenců o síle asi 130.000 mužů, se v okamžiku kapitulace skládaly ze 175 Evropanů a 3.000 Askariů.





Zdroje:
Válečné lodě 3 – Hynek, Klučina, Šknouřil – 1988
Historie válek – D.Brownstone, I.Franck – Praha 1999
První světová válka den po dni – Ian Westwell - 2000
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Bojiště Afrika a jihozápadní Asie chronologicky 1914-191

Příspěvek od Rase »

- duben 1915 – srpen 1915
Turci se rozhodli potřít arménské snahy o nezávislost a arménskou podporu Rusům. Následovala neobyčejně brutální genocida, ve které byli muži vyvražďováni a ženy a děti deportovány do jiných oblastí Turecka. Podle některých odhadů do konce září bylo zabito nebo zahynulo následkem strádání či hladu asi milion Arménů. Asi 200.000 dalších bylo přinuceno konvertovat od křesťanství k islámu.Turecké masakry Armenců v Anatolii vyvolaly v tomto těžce zkoušeném národě povstání. Arménská povstalecká armáda se v dubnu zmocnila Vanu, kde se koncem května spojila s ruskými vojsky. Město padlo zpátky do tureckých rukou v srpnu. Mnoho Arménců pak prchalo pod ochranou ruské armády na sever.
24. dubna 1915 byli zatčeni nejvýznamnější představitelé Arménů žijících na území Osmanské říše. Turecká policie pozatýkala 235 příslušníků arménské politické a intelektuální elity, kteří byli následně bez soudu zavražděni.

Obrázek

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Ostatní bojiště“