Bitvy na řece Soča (Isonzo)
Napsal: 30/12/2006, 22:48
Během „debaty“ o možnosti ubránění ČSR v roce 1938 došla diskuse až k charakteru českého/slovenského vojáka který bojoval v Rakouské, potažmo v Rakousko – Uherské armádě. Většina lidí si okamžitě vybaví Švejka a jeho skvělou službu coby pucfleka. Samozřejmě se opět po více než 40 letech začalo opět mluvit o Legionářích. Ano, i díky nim vznikla samostatná republika, dosáhli obdivuhodných úspěchů v Rusku, ale většina našich vojáků sloužila v době první světové války v C. (a) K. armádě a námořnictvu.
Ať se nám to líbí nebo ne, český voják byl od dob Bílé Hory významnou součástí císařského vojska. A v pozdější době to byly české země kde se soustřeďovala průmyslová výroba. Plzeňská Škoda se stává hlavním dodavatelem dělostřeleckého materiálu pro námořnictvo, škodovácké kanony, houfnice a hmoždíře se velmi dobře osvědčují v boji. Během WW1 je postupně povolán asi jeden milión Čechů, kteří zažili útrapy této války na několika frontách. Postupně se stále více Čechů ocitá na Jihozápadní frontě, kde se pro ně staly osudné dvě řeky – Soča (italsky Isonzo) a Piava (Piave).
A teď trocha historie. Itálie byla společně s Německem a Rakousko-Uherskem členem Trojspolku. Přesto však v srpnu 1914 vyhlásila neutralitu, jako argument použila Rakousko-Uherský útok na Srbsko který neodpovídá klauzulím smlouvy. To zcela změnilo situaci ve Středomoří, tuto oblast díky tomuto ovládla Francie a Británie. Situace mezi bývalými spojenci se nadále vyhrocuje, v březnu 1915 informuje R-U generální štáb svého spojence o tom, že válka s Itálií je nevyhnutelná. Italská vláda v dubnu souhlasí s vyhlášením války R-U, v případě vítězství jsou Italům slíbeny rozsáhlé územní zisky. R-U na tuto situaci reaguje přesunutím vojsk ze Srbska a východní fronty. 23.5.1915 Italská vláda oznamuje že se nachází ve válečném stavu s R-U, nevyhlašuje však válku Německu. Italský výpad směruje do oblasti Trentina a hlavní síly se zaměřují na obsazení Testu. V cestě jim však stojí řeka Soča.
A zde se událo mezi lety 1915 – 1917 J E D E N Á C T bitev, o dvanácté bitvě se nejčastěji mluví jako o bitvě u Caporetta. Tu si nechám na někdy příště, dnes se zaměřím na předešlých jedenáct bitev.
1. bitva - 23.6 - 7.7.1915
Řeka Soča tvoří přirozenou přírodní překážku, řeka tvoří meandry a její břehy jsou tvořeny prudkými horskými svahy. Toto místo si vybrala italská armáda jako místo útoku na Terst. Italská armáda zahájila útok cca 200 000 vojáky, nad protivníkem měla převahu 2:1. 30.6. začal hlavní útok na frontě široké 32 km, ale řeku se podařilo přejít pouze na několika místech. Obnovený útok 5.7. se přes velkou italskou převahu (6:1) rovněž nepovedl, znamenal postup jen asi o dva kilometry.
2. bitva - 18.7 – 3.8.1915
Italové vyslali na frontu více dělostřelectva, doufali že se jim s jeho pomocí podaří prorazit R-U linie. R-U jednotky byli posíleny dvěma divizemi, i to však stačilo na odražení italského útoku. Ofenzíva však ztroskotala na nedostatku dělostřelecké munice a těžkého dělostřelectva.
Ztráty: Itálie 60 000, R-U 45 000
3. bitva - 18.10 – 4.11.1915
Italská dělostřelecká příprava trvala tři dny, z 1200 děl bylo vypáleno více než milion dělostřeleckých granátů. Ofenzívu zpomalilo špatné počasí, ničeho však nedosáhla.
Ztráty: Itálie 67 000, R-U 42 000
4. bitva - 10.11 – 2.12.1915
Na jejím začátku byly opět masívně bombardovány R-U pozice, opět ale bez valného úspěchu. Italové se po marných útocích zaměřili 18.11 na město Gorizia, přesto však dosáhli minimálních úspěchů
Ztráty: Itálie 49 000, R-U 30 000
5. bitva - 9.3 – 17.3.1916
Tato bitva byla započata jako možné ulehčení pro Francouze u Vedunu, je však opět provázena špatným počasím a její výsledek je obdobný jako u předchozích bitev.
6. bitva - 6.8 – 17.8.1916
Bitvě předchází devítihodinové ostřelování R-U pozic, 8. srpna je konečně dobyto město Gorizia. Jedná se zatím o jediný úspěch italských ofenziv na Soči
Ztráty: Itálie 51 000, R-U 49 000
7. bitva - 14.9 – 17.9.1916
Italská 3. armáda útočí na frontě o šířce 10 km, dosahuje ale jen malých úspěchů. Silná R-U obrana a špatné počasí zmaří jakýkoliv další pokus o útok.
8. bitva - 10.10 – 12.10.1916
Na italské straně útočí 2. i 3. armáda na R-U 5. armádu, italové postoupí cca o 3 kilometry (ztráty 21 000) . Opakuje se scénář předchozích bitev.
9. bitva - 10.10 – 12.10.1916
Italové útočí východně od města Gorizia, jejich útok však zmaří špatné počasí
Ztráty: Itálie 75 000, R-U 69 000
10. bitva - 12.5 – 8.6.1917
Původně měla být bitva synchronizována s útoku na západní frontě, díky špatné organizaci se však opozdila o 17 dní. Nic nového nepřinesla, snad jen vysoké ztráty...
Ztráty: Itálie 160 000, R-U 75 000
11. bitva - 18.8 – 18.9.1917
Na italské straně útočí 52 divizí s podporou 5000 děl. Na severu se jim podaří obsadit náhodní plošinu Bainsizzu. Nicméně je útok zastaven.
Ztráty: Itálie 166 000, R-U 85 000
R-U velení však pod dojmem mizejících rezerv pořádalo o pomoc svého spojence, Německo. Bylo tak připraveno pole působnosti pro další bitvu na Soči, u Caporetta. To je však již jiná kapitola, snad někdy příště...
Když se podíváte na přehled bitev, vyjde Vám asi jako jednoznačný vítěz Rakousko–Uhersko. Italové ani za cenu obrovských ztrát nedocílili svého cíle, obsazení Terstu a pozdějšího průlomu do Srbska. Jako vítěze lze označit velitele R-U 5. armády generála (později polního maršála) Svetozara Boroeviče de Bojna. On se stal mistrem v obraných bojích na řece Soči. A abych se vrátil zase k národnostní otázce, byl to Chorvat.
Použité zdroje:
I. Westwell – První světová válka den po dni
J. Fučík – Piava 1918
http://www.firstworldwar.com
Ať se nám to líbí nebo ne, český voják byl od dob Bílé Hory významnou součástí císařského vojska. A v pozdější době to byly české země kde se soustřeďovala průmyslová výroba. Plzeňská Škoda se stává hlavním dodavatelem dělostřeleckého materiálu pro námořnictvo, škodovácké kanony, houfnice a hmoždíře se velmi dobře osvědčují v boji. Během WW1 je postupně povolán asi jeden milión Čechů, kteří zažili útrapy této války na několika frontách. Postupně se stále více Čechů ocitá na Jihozápadní frontě, kde se pro ně staly osudné dvě řeky – Soča (italsky Isonzo) a Piava (Piave).
A teď trocha historie. Itálie byla společně s Německem a Rakousko-Uherskem členem Trojspolku. Přesto však v srpnu 1914 vyhlásila neutralitu, jako argument použila Rakousko-Uherský útok na Srbsko který neodpovídá klauzulím smlouvy. To zcela změnilo situaci ve Středomoří, tuto oblast díky tomuto ovládla Francie a Británie. Situace mezi bývalými spojenci se nadále vyhrocuje, v březnu 1915 informuje R-U generální štáb svého spojence o tom, že válka s Itálií je nevyhnutelná. Italská vláda v dubnu souhlasí s vyhlášením války R-U, v případě vítězství jsou Italům slíbeny rozsáhlé územní zisky. R-U na tuto situaci reaguje přesunutím vojsk ze Srbska a východní fronty. 23.5.1915 Italská vláda oznamuje že se nachází ve válečném stavu s R-U, nevyhlašuje však válku Německu. Italský výpad směruje do oblasti Trentina a hlavní síly se zaměřují na obsazení Testu. V cestě jim však stojí řeka Soča.
A zde se událo mezi lety 1915 – 1917 J E D E N Á C T bitev, o dvanácté bitvě se nejčastěji mluví jako o bitvě u Caporetta. Tu si nechám na někdy příště, dnes se zaměřím na předešlých jedenáct bitev.
1. bitva - 23.6 - 7.7.1915
Řeka Soča tvoří přirozenou přírodní překážku, řeka tvoří meandry a její břehy jsou tvořeny prudkými horskými svahy. Toto místo si vybrala italská armáda jako místo útoku na Terst. Italská armáda zahájila útok cca 200 000 vojáky, nad protivníkem měla převahu 2:1. 30.6. začal hlavní útok na frontě široké 32 km, ale řeku se podařilo přejít pouze na několika místech. Obnovený útok 5.7. se přes velkou italskou převahu (6:1) rovněž nepovedl, znamenal postup jen asi o dva kilometry.
2. bitva - 18.7 – 3.8.1915
Italové vyslali na frontu více dělostřelectva, doufali že se jim s jeho pomocí podaří prorazit R-U linie. R-U jednotky byli posíleny dvěma divizemi, i to však stačilo na odražení italského útoku. Ofenzíva však ztroskotala na nedostatku dělostřelecké munice a těžkého dělostřelectva.
Ztráty: Itálie 60 000, R-U 45 000
3. bitva - 18.10 – 4.11.1915
Italská dělostřelecká příprava trvala tři dny, z 1200 děl bylo vypáleno více než milion dělostřeleckých granátů. Ofenzívu zpomalilo špatné počasí, ničeho však nedosáhla.
Ztráty: Itálie 67 000, R-U 42 000
4. bitva - 10.11 – 2.12.1915
Na jejím začátku byly opět masívně bombardovány R-U pozice, opět ale bez valného úspěchu. Italové se po marných útocích zaměřili 18.11 na město Gorizia, přesto však dosáhli minimálních úspěchů
Ztráty: Itálie 49 000, R-U 30 000
5. bitva - 9.3 – 17.3.1916
Tato bitva byla započata jako možné ulehčení pro Francouze u Vedunu, je však opět provázena špatným počasím a její výsledek je obdobný jako u předchozích bitev.
6. bitva - 6.8 – 17.8.1916
Bitvě předchází devítihodinové ostřelování R-U pozic, 8. srpna je konečně dobyto město Gorizia. Jedná se zatím o jediný úspěch italských ofenziv na Soči
Ztráty: Itálie 51 000, R-U 49 000
7. bitva - 14.9 – 17.9.1916
Italská 3. armáda útočí na frontě o šířce 10 km, dosahuje ale jen malých úspěchů. Silná R-U obrana a špatné počasí zmaří jakýkoliv další pokus o útok.
8. bitva - 10.10 – 12.10.1916
Na italské straně útočí 2. i 3. armáda na R-U 5. armádu, italové postoupí cca o 3 kilometry (ztráty 21 000) . Opakuje se scénář předchozích bitev.
9. bitva - 10.10 – 12.10.1916
Italové útočí východně od města Gorizia, jejich útok však zmaří špatné počasí
Ztráty: Itálie 75 000, R-U 69 000
10. bitva - 12.5 – 8.6.1917
Původně měla být bitva synchronizována s útoku na západní frontě, díky špatné organizaci se však opozdila o 17 dní. Nic nového nepřinesla, snad jen vysoké ztráty...
Ztráty: Itálie 160 000, R-U 75 000
11. bitva - 18.8 – 18.9.1917
Na italské straně útočí 52 divizí s podporou 5000 děl. Na severu se jim podaří obsadit náhodní plošinu Bainsizzu. Nicméně je útok zastaven.
Ztráty: Itálie 166 000, R-U 85 000
R-U velení však pod dojmem mizejících rezerv pořádalo o pomoc svého spojence, Německo. Bylo tak připraveno pole působnosti pro další bitvu na Soči, u Caporetta. To je však již jiná kapitola, snad někdy příště...
Když se podíváte na přehled bitev, vyjde Vám asi jako jednoznačný vítěz Rakousko–Uhersko. Italové ani za cenu obrovských ztrát nedocílili svého cíle, obsazení Terstu a pozdějšího průlomu do Srbska. Jako vítěze lze označit velitele R-U 5. armády generála (později polního maršála) Svetozara Boroeviče de Bojna. On se stal mistrem v obraných bojích na řece Soči. A abych se vrátil zase k národnostní otázce, byl to Chorvat.
Použité zdroje:
I. Westwell – První světová válka den po dni
J. Fučík – Piava 1918
http://www.firstworldwar.com