První bitva u Yper

Moderátor: Tkuh

Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

První bitva u Yper

Příspěvek od Pátrač »

Obrázek
YPRY: - jedno z největších flanderských bojišť 1. světové války, Ieper v nizozemštině, která je považována za jazyk města, nebo Ypres francouzsky, se nachází asi 50 km od Brugg. Až do roku 1914 byly Ypry známé jako historické městečko s impozantní gotickou tržnicí sukna na hlavním náměstí – uvedeno v turistickém průvodci
PRVNÍ BITVA U YPER ANEB JAK VYBOJOVAT V JEDEN ČAS A NA STEJNÉM MÍSTĚ DVĚ RŮZNÁ VOJENSKÁ STŘETNUTÍ.
Za první světové války bylo okolní území takzvaný Yperský oblouk posledním kouskem Belgie, který se Němcům nepodařilo dlouhodobě obsadit. Spojenci se tam za každou cenu snažili udržet, aby se Němci nemohli dostat ke strategickým přístavům Dunkerque a Calais. V Yperském oblouku se odehrály čtyři velké bitvy, z toho za prvních dvanáct měsíců Velké války se odehrály dvě. Ta první je předmětem této práce a tou druhou do dějin a do všech jazyků definitivně vstoupily Ypry 22. dubna 1915. Během bojů Němců a Britů mezi městy Langemark a Steenstraete byl na tomto bojišti vyzkoušen chemický bojový plyn od té doby zvaný yperit. Možná někdy dojde i na ni, ale není to pro mě nyní prioritní.

Než se pustím do té, která je pro mě osobně velmi zajímavá, tedy do první bitvy u Yper, musím udělat něco jako rychlý průřez průběhem Velké války na západní frontě do doby, než k této bitvě došlo. Budu v této i dalších pracích pokud na ně někdy dojde používat termín Velká válka. Připadá mi patřičnější než I. světová válka.

Takže se na to podívejme.

Německé bojové operace pro jejichž řízení byl závazný Schlieffenův plán, zpočátku probíhaly bez výrazných problémů. Dělo se ledacos. Já vyberu jen pár zajímavostí.

Dne 1. srpna byly obsazeny železnice v Lucembursku a o den později bylo obsazeno celé Lucembursko. Ve stejný den pak Francie vyhlásila mobilizaci poté, co německému velvyslanci bylo sděleno na dotaz, zda Francie zůstane neutrální v případě Rusko –Německé války, že „Francie bude jednat tak, jak budou vyžadovat její zájmy“. Zde si nemůžu pomoci abych neozřejmil jistý tragikomický prvek.

Německý velvyslanec měl úkol, který bere dech. Pokud by se Francie zavázala, že zachová neutralitu, měl být neprodleně vznesen extrémně drzý požadavek, aby Francie předala Německu pevnosti Verdun a a Toul jako zástavu. To už by nerozdýchal asi nikdo. Mělo to jediný důvod. Schlieffenův plán, který je znám hlavně z války na západě měl i svoji část pro vedení boje s Ruskem ve Východním Prusku. V práci o bitvě Tannenbergu jsem o tom psal. Moltke tento plán upravoval a upravoval a když už jednou zde byl plán pro vedení války na dvou frontách, tak se prostě na dvou frontách válčit bude a šmidra. Neznám moc dalších podobných příkladů vojenské hlouposti, co hlouposti - přímo tuposti tak křiklavých jako je tento. Ale nebyl ani první ani poslední oportunista v dějinách válek a vojenského úmění.

Dne 2. srpna byla Belgie požádána o volný průchod pro německá vojska při jejich pohybu k francouzskému území. Belgie k povolení dostala dvacetičtyřhodinové ultimátum na odpověď a po jeho uplynutí Německo vypovídá válku Francii.

Dne 4. srpna vstoupily německé jednotky do Belgie, kde narazily na důrazný odpor v pevnosti Lutych poblíž hranic. Pevnost Lutych 16. srpna kapitulovala. Byla to i zásluha smělého plánu a jeho realizace doposud málo známého generála Ludendorffa. Tento štábní důstojník dokázal už 5. srpna s jednou brigádou pěchoty prorazit obranný věnec pevností a obsadit město. Pevnosti po tuhém odporu pak kapitulovaly pod palbou těžkých houfnic, jejichž účinek se ukázal prvním taktickým překvapením Velké války

Už 7. srpna na opačném konci bojiště zahájila francouzská armáda postup do horního Alsaska. Útok zahájil samostatný armádní sbor a mělo to rozptýlit pozornost Němců a hlavně se sledoval politický cíl – „vracíme se tam, kde jsme také doma, a bereme si to, co je naše“.

14. srpna 1914 vstoupila francouzská armáda do Lotrinska na území, které ztratila po bitvě u Sedanu. Postupovaly francouzská 1. armáda pod velením generála Dubaie a 2. armáda pod vedením generála de Castelnaua. Tyto síly byly 20. srpna zastaveny asi padesát kilometrů od německých hranic armádami vedenými princi Ruprechtem, který velel 6. armádě a Wilhelmem, ten pak velel 5. armádě. Nejen zastaveny, ale těžce zasaženy. Zde se objevilo druhé taktické překvapení této války. V bitvě u Morhange – Sarrebourg Francouzi zjistili, že ani to největší bojové nadšení a vysoká morálka neobstojí proti palebné síle moderních rychlopalných zbraní. Materiální složka tu duchovní rozvrátila a změnila rovnováhu ortodoxního vojenství.

I tak ale tato bitva narušila německé plány a tím nepřímo přispěla k neúspěchu původního plánu. Francouzi zde podle svého plánu XVII. měli narazit jen na slabé německé pozice, realita ale byla zcela jiná. Němci zde byli poměrně silní a dokázali odrazit všechny francouzské pokusy o invazi do Alsaska a Lotrinska. Nakonec se Francouzi se rozhodli nečekaně napadnout německá vojska v ardenských lesích. Nedokázali ale plně využít výhody husté mlhy, ve které se počátek bitvy rozpadl na mnoho menších přestřelek. 23. srpna začala francouzská 3. armáda ustupovat k Verdunu. Tento ústup byl provedený v době, kdy Němci neměli převahu v lidech ani v strategické pozici. Tímto ústupem ale Francouzi získali možnost se znovu opřít o pevnostní linii, která jim pomohla obnovit obrannou sílu a zároveň mohli posílit své síly na západě bojiště, čímž došlo k přerozdělení sil. To pak přineslo nečekané ovoce na Marně.

Vzhledem k odporu Lutychu se Francie ještě před lutyšskou kapitulací domnívala, že Němci obejdou toto území z jihu mezi řekou Maasou a Ardenami. Jejich plán s tím počítal a dokonce pro tento případ byl připraven protiútok. Francouzská 3. armáda pod velením generála Ruffeye a záložní 4. armáda de Langle de Caryho měly postupovat od severovýchodu přes Ardeny a 5. francouzská armáda vedena Lanrezacem pak měla spolu s briským expedičním sborem postupovat na levé straně. Měly v prostoru mezi Givet a Harleroi porazit protivníka severně od Maasy a zamířit k hlavním německým silám v útoku přes Ardeny.

Naprosté selhání kavalerie, která v mase asi 85 000 jezdců nic nezjistila vedlo k tomu, že naprosto nečekaně v Ardenách došlo ke kontaktu s německou 4. a 5. armádou a francouzské porážce. Následně došlo ještě k střetu německé 3. armády s francouzskou 5. armádou a několika britskými divizemi, které měly v plánu porazit německé pravé křídlo, ale místo toho se střetly s německou 3. armádou a 1. a 2. armádou na pravém křídle, kde je spojenecká dohodová vojska nečekala. Ve dnech 22. a 23. srpna provedla dohodová vojska i zde ústup. Z přepokládaného brilantního vítězství se stal debakl.

Mezitím 20. srpna vstoupila německá 1. armáda do Bruselu. Na konci měsíce těsně před francouzskými hranicemi porazila německá vojska francouzské a britské jednotky, které před sebou pomalu vytláčela v bitvě u Monsu a Charleoi. Bitvu u Monsu nám skvěle vykreslil kačermiroslav v postu:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3439

Tato vítězství otevřela německým armádám cestu na francouzskou půdu. Mezitím však musely odrážet francouzské útoky na východě a belgické výpady v oblasti Antverp, kam bylo odesláno několik divizí navíc a německé síly byly oslabeny o čtyři divize odeslané na východní frontu. Bylo jich potřeba ve východním Prusku kde probíhající bitva u Tannenbergu ve své první fázi vyvolala v německém velení paniku.
Vojska Dohody ustoupivší ze severovýchodní Francie vytvořily linii na řece Marně, která sahala od Paříže po pevnost Verdun na Maase poblíž Lucemburska. Zmatky spojené s ústupem Francouzů a Britů posílily německé sebevědomí. Moltke se pak rozhodnul místo obkroužení Paříže ze západu zatočit na jih a napadnout francouzské rozvinutí na východ od Paříže a po vítězství se otočit a pokračovat přímo na hlavní město a levému křídlu přikázal postup na opevněné francouzské pozice u Verdunu, kam se, jak bylo již výše řečeno, stáhla poražená francouzská vojska od Arden. Francouzské linie se hroutily. Ale to už se blížila zásadní bitva a tou byla bitva na Marně.

Proběhla mezi 6.-12. zářím a znamenala zásadní obrat ve válce. Francouzi se už připravovali na obléhání Paříže, na jejíž obranu byly vyčleněny 5. a 6. armáda, dohodové síly už skoro dva týdny neustále ustupovaly pod nekončícím německým útokem. Ústup se zastavil po překročení řeky Marny u Paříže. Francouzská vláda v očekávání dobytí Paříže odjela do Bordeaux. Ve stávající krizi se Joffre pokusil zachránit co se dalo, ale vše rozhodl málo známý a od té doby jakoby vytěsňovaný z povědomí velitel pařížské posádky generál Gallieni. Na území Paříže zformovaná 6. francouzská armáda napadla 6. září pravé křídlo německé 1. armády. Jako výsledek tohoto nárazu se mezi 1. a 2. německou armádou vytvořila mezera asi 40 km široká. 5. francouzská armáda s britskými expedičními jednotkami jí využila a prošla mezi dvěma německými armádami, zatímco tyto byly pod útokem jednotek, které za Marnou zastavily ústup. 2. armáda pak byla napadena 5. francouzskou armádou z boku, z oné zmíněné mezery. A vzniklá krize způsobila, že 9. září zahájili Němci ústup. Ústup byl pak zastaven na řece Aisně, kde vznikly první zákopové linie, které definitivně pohřbily slavný Schlieffenův plán. Více do bitvy na Marně nebudu hekrovat, mirakačerů by mi provětral játra.

Důvodů pro německý neúspěch při realizaci Schlieffenova plánu bylo hodně. Ale ty hlavní byly:

- nedodržení plánu - špatné rozložení sil- pravé křídlo, na které dával Schlieffen zvláště důraz bylo moc slabé,

- nedodržení tras - Paříž byla obcházena z východu a ne ze západu,

- značná náročnost - během postupu selhávalo zásobování a vojáci museli denně urazit bez odpočinku desítky kilometrů v plné zbroji.

- nefungovalo spojení s velitelstvím nevhodně umístěným v dalekém Lucembursku. Fronta se poté stabilizovala v září na dlouhou dobu na linii částečně vymezenou řekou Aisnou a na jih od Lucemburska lemující německé hranice.

Vše zde uvedené padá na hlavu Moltkeho, který plán o své vůli pozměnil a tím ho zbavil jeho hybnosti. Dále pak velká vina padá na prince Ruprechta, který velel 6. armádě a Wilhelma, ten pak velel 5. armádě. Ti o vlastní vůli z prestižních důvodů odmítli plnit úkoly generálního štábu a tím, přestože dosáhli velkých úspěchů, znemožnili ten hlavní úspěch o který šlo – byl to pád Paříže.

Na nově vzniklé zákopové linii na Aisně v září došlo k první bitvě na Aisně, která se stala vlastně premiérou budoucích velkých zákopových bitev. Němci zde zastavili ústup 11. září a vytvořili zde zákopy s několika strategickými body, jedním z nich byla Chemin des Dames. Útok 5. a 6. francouzské armády a britských expedičních sil začal 13. srpna a 14. srpna bylo vytvořeno malé předmostí, které ale Němci vzápětí obsadili zpět. Tato bitva jako první ukázala převahu obranných vojenských prostředků nad možnostmi útoku. A tak se objevilo třetí taktické překvapení této války, které nakonec ovlivnilo i operační zámysly.
Aniž by si toho kdokoliv na straně dohody všiml, ukázala v plné nahotě , jak asi budou vypadat další bitvy. Začalo to, co bylo charakterizováno jako převaha defenzivy nad ofenzivou, tedy zákopová válka.

Mezitím bylo v obležení belgické opevněné město Antverpy. Tamní pevnostní systém měl posádku o síle 80 000 mužů a skládal se z 49 samostatných pevností. Na obléhání byla vyčleněna německá 1. armáda. Belgičané dokonce několikrát zaútočili na německé pozice, což přimělo německého náčelníka generálního štábu von Moltkeho na počátku září k rozkazu neprodleně Antverpy dobýt. 1. října Britové rozhodli pomoci obléhaným Belgičanům a vyslali k Antverpám expediční jednotky. Ve stejnou dobu Němci začali obsazovat první pevnosti a britské jednotky, které se vylodily 2. října nedokázaly zabránit antverpské kapitulaci 10. října.

Pro tuto práci je důležité, že dne 3. října ¨vstoupily do belgického města Ypry němečtí vojáci.

Kolem 10. září začala série operací obou válčících stran, "běh k moři", při níž se obě strany snažili tu druhou předstihnout přesunem na sever obejít nepřítele. To se ale nepodařilo ani jednomu ze soupeřů a jediným výsledkem této snahy bylo prodloužení fronty na sever až k pobřeží. Bohužel se na této situaci podepsala vzájemná neschopnost komunikace mezi Brity a Francouzi na nejvyšších i středních úrovních velení. Zatímco vojáci bojovali a umírali, štáby se navzájem podezírali ze špatných úmyslů a soupeřily mezi sebou. Nakonec ale díky velkému vypětí sil britských, belgických a francouzských vojáků, Němci dosáhli nejzazší meze svého postupu a na několika místech byly německé síly zahnány zpět za francouzsko – belgickou hranici.

A dne 18 října pak byli britskou armádou dobyty Ypry zpět a Němci se stáhli. Ale britské jednotky nedokázali více a byl zastaveny několik kilometrů dál směrem do belgického vnitrozemí.

Při tomto vzájemném se snažení o obchvácení nepřítele došlo především k bitvě u Yper ve dnech 31. října až 11. listopadu 1914. A tato bitva je hlavním cílem této práce.

V prvních devíti měsících Velké války na západní frontě se odehrály u Yper dvě bitvy. Ta druhá v roce 1915 by si asi také zasloužila pozornost ale asi ji nechám na někdy jindy a nebo někomu jinému. První bitva u Yper je zajímavá. Je zajímavá tím, že v ní byly vybojovány bitvy dvě. Svým zahájením a průběhem úzce souvisela s boji probíhajícími souběžně podél řeky Yseru mezi Yprami a mořem. Ty bitvy byli opravdu dvě.
Obrázek Obrázek
Primo: jedna bitva byla ta, kterou vybojovali vojáci britského expedičního sboru a jejich francouzští a belgičtí spolubojovníci pod těžkou palbou, ve svých mělkých zákopech před městem Yprami.

Secundo: druhou bitvu pak vybojovali ve svých představách dva velitelé, dokonce dva hlavní velitelé spojeneckých armád. Ti dva bojovali se stíny a po celou dobu bitvy ani netušili co se na bojišti děje.

Myslím si, že dějiny by asi nenašli až tak moc příkladů, kdy by se pohledy na jednu bitvu přímo z bojových postavení a za nimi tak neuvěřitelně lišily.

Přestože k bitvě došlo v rámci toho podivného obchvacovacího závodu směrem na sever k moři, nebyla jeho pokračováním ani součástí. Vznikla z aktivity německého generála Falkenhayna. Tento německý generál, který se narodil v roce 1861 byl zkušený voják. Od roku 1913 pruský ministr války. Po německém ústupu ve Francii v září 1914 byl vybrán, aby nahradil zdiskreditovaného Moltkeho. V důsledku selhání Schlieffenova plánu musel třiapadesátiletý Falkenhayn znovu vytvořit německou strategii. Věřil, že válka musí být vyhrána na západě, ale po neúspěchu německých ofenziv v roce 1915 se mu stala východiskem "strategie opotřebování", jejímž smyslem bylo zabránit Dohodovým armádám postavit takové síly, které by německou armádu udolaly. Vrcholem a zároveň labutí písní této strategie byl masivní německý útok na Verdun na jaře 1916. Podařilo se sem sice přilákat francouzské rezervy, ale ztráty německých jednotek způsobily, že Falkenhayn pozbyl důvěry a byl nahrazen legendami bojišť na východě generály Hindenburgem a Ludendorffem. V lednu 1917 v čele deváté armády porazil za necelé čtyři měsíce Rumunsko a dobyl hlavní město Bukurešť. Méně úspěšně si vedl v Palestině, kde se turecké armádě pod jeho vedením nepodařilo zabránit britskému generálovi Allenbymu v dobytí Jeruzaléma. Zemřel v roce 1922.
Obrázek
Na obrázku je tento pozoruhodný muž - Erich von Falkenhayn

Zatímco generálové Joffre a Foch se dál pokoušeli najít cestu jak obchvátit pravé křídlo německých armád, Falkenhayn se rozhodl jinak. Svoji pozornost přenesl do Flander a plánoval rozsáhlou operaci omezenou jen šířkou pobřeží. A rozehrál hru, která měla donést úspěch.
V prvním pořadí sestavil novou, tedy 6. německou armádu, složenou z divizí stažených z z východního křídla celé fronty z Lotrinska. tato armáda měla čelit dalšímu francouzskému pokusu o obchvácení pravého křídla.
V druhém pořadí pak další armáda tvořená jednotkami, které uvolnila kapitulace Antverp a čtyřmi novými sbory složené z masy nadšených dobrovolníků vyztužené jednou čtvrtinou kvalitně vycvičených záložníků měla provést rychlý přesun podél belgického pobřeží a dosta se za jižní křídlo dohodových vojsk

A co na to protivník? Foch naznal že nehrozí žádné riziko a 10 října naznal, že by bylo dobré přesunout francouzské levé křídlo i města Lille na linii řeky Scheldy u města Tournai. Pro britskou armádu pak určil postavení od Tournai směrem na Courtnai. Tím by se všechny spojenecké jednotky včetně těch pár belgických spojily na levém břehu řeky Scheldy nebo dále u řeky Lysu.
Je to taktická podivuhodnost. Pokud by se to opravdu realizovalo, dohodoví spojenci by pochodovali na východ a Němci by v klidu šlapali na jih za jejich záda. A aby to nebylo jen na Francouzích, britský generál sir John French naznal, že jediný správný krok je opustit pozice na pobřeží a vyrazit k Bruselu.
Zdravý rozum prokázal ke štěstí všech belgický král Albert. Možná ani nevěděl proč, ale rozhodl se, že relativně bezpečné pozice u pobřeží neopustí za účelem nejasně vypadajícího dobrodružství ve vnitrozemí. Jeho prozíravost nebo možná jen štěstí při rozhodování velmi rychle prokázaly události, které se daly do pohybu.

Když se dal britský II. sbor dal do pohybu, rychle zjistil, že Francouzi se propadají dozadu. Do 18 října byl i tento sbor zastaven aniž by Lille dosáhl. Britský III. sbor a jezdecký sbor generála Alenbyho postupující po jeho levé straně byly zastaveny také a 20. října se sami stali terčem německého útoku.
A den před tím, byl s velkým úsilím prudký nápor Němců na yserské linii blízko moře. Tuto linii bránilo šest slabých belgických divizí. Posílila je elitní brigáda námořní pěchoty admirála Ronarc´ha. V době těsně před německým úderem sem dorazily dvě francouzské divize kryté jízdou a tím se tento úsek propojil s Brity u Yper.
Útok na Belgičany vedly tři silné divize generála Beselera. I když byl zastaven, pod jeho ochranou clonou se začaly organizovat stále větší a větší síly proti sektoru Dixmude –Ypry.

Začala se rodit krize. Ale jakoby ji nikdo neviděl. Foch stále viděl možnost skvělého úspěchu při útoku na východ a jediné co mu dělalo starost byla zjevná váhavost britského vrchního velitele. French se rozhodl až po dlouhém váhání a celou dobu při přesunu do Flander kde zaujal místo na levém křídle francouzské sestavy měl strach, aby nezůstal s odkrytým křídlem jako v srpnu u Monsu. Nakonec se rozhýbal a nabyl sebevědomí které ale rychle ztratil když jeho II. sbor narazil na těžký odpor u Lille. Začal vážně uvažovat o stavbě obrovského polního tábora v Boulogne, opevněného zákopy, jenž by ochránil celou expediční armádu.

French prokázal, že nemá vlastní názor- pod vlivem Fochova nadšení či depresí sám měnil názory jako větrný kohout. 19. října byl Rawlinsononův pokus postoupit k Meninu opět zastaven. French vydal rozkaz Haigovu sboru postoupit severovýchodně a dobýt Bruggy. Rozkaz odůvodnil s lehkostí beroucí dech. Prostor určený k obsazení měl bránit podle něj jen jeden sbor. Přitom jeho vlastní zpravodajci - a jak se ukázalo i ti špatně - odhadli sílu protivníka na tři a půl sboru. Prostě věřil tomu čemu chtěl sám a potom také tomu, co mu právě do hlavy napumpoval Foch. Haig se svými muži zahájil boj a okamžitě se stal terčem velmi silného protiútoku. Postup ihned zastavila lehce zakopaní vojáci se urputně bránily. A French? Ten ještě dva dny věřil, že vítězně postupuje.
Obrázek Obrázek
Tyto obrázky ukazují spojenecké velitele Johna Frenche a Ferdinanda Focha

A tak French útočil a přitom jeho sbory zjistili že se stali cílem ofenzivy proti Yprám a zároveň ofenzivy proti jižní části britské linie. Britové nikde nepostoupili a naopak přešli do obrany. Na některých místech dokonce museli ustoupit ze svých pozic. 20. října Haig dostal znovu rozkaz zaútočit. Zdá se, že vrchní velitel věřil, že je ještě možnost najít slabé místo v německém pravém křídle. Ale to už nebylo možné. Přesto s dojemnou blbostí vlastní britským vojáků co historie pamatuje, která se projevuje v nečekané zarputilosti pokud je jejich velitelé nechají po krk v problémech, Haig se svým sborem zaútočil. Pokusil se postoupit vpřed před Rawlinsonovo křídlo. Byl okamžitě zastaven a jeho vlastní levé křídlo se ocitlo v nebezpečí obklíčení.

Jeho muži zavalení palbou všeho druhu pochopili, že situace je extrémně zlá. Zastavili se a zakopali se každý právě tam, kde stál. Protože jejich levé křídlo nakonec pod tlakem nepřítele ustoupilo vzad, vzniklo předmostí u Yper, legendární místo na západní frontě Velké války.

Odpoledne téhož dne se na velitelství britských jednotek objevil sám Joffre. Sdělil britskému veliteli že na cestě je francouzský IX. Sbor aby posílil detašované francouzské síly. Ale French právě měl další záchvat malomyslnosti. A přímo řekl, že bez těchto posil v sestavách nevydá žádný rozkaz, který by mohl mít dalekosáhlé následky . Do té doby v akcích proti nepříteli na právě dosažené generální linii. Jakoby tím sám sebe omlouvala přiznával, že je v defenzivě.
Foch ale byl nadále ve formě a plánoval útok. Přestože již o síle Německých sil nebylo nejmenších pochyb, nařídil vlastním jednotkám ze kterých právě vznikal zárodek 8. francouzské armády, které měl velet generál d´ Urbal aby 23. října provedly generální ofenzivu ve se třech směrech. Tyto směry byl dány sídelními místy :
- Roulers
- Thourout
- Ghistelles
Zároveň požádal Brity a Belgičany o pomoc přičemž britské síly měly opět útočit na východ. Pokud by se k tomu French odhodlal, odkryl by své křídlo. Možná je dobře, že než se do tohoto podniku pustily, Němci byli akčnější.

Fochova žádost totiž na britské velitelství dorazila jen několik hodin před tím, než se měli Francouzi zvednout. Do tohoto vstoupil generál d´Urbal a chtěl po Britech aby útočili jinam než chtěl Foch a aby to bylo opravdu našlapané, jeho vlastní pravé křídlo mělo postupovat tak, že muselo projít britskými postaveními.
Těchto pár řádek ukazuje, že oficiální historie která pro tento nesmysl použila konstatování : „ tyto návrhy nebylo lze brát vážně“ byla velmi mírná ve své kritice.

Generál Haig když to dorazilo k němu na stůl se vyjádřil okamžitě. Vyjádření má svůj půvab. Hlásil naléhavě, že :

„ muselo dojít k jistému nepochopení situace , která nedává čas na společnou akci a naopak přeje všemožným zmatkům“.

Krásné. Moc se mi líbí jak kultivovaně sdělil svým nadřízeným, že nevědí co dělají a chovají se jako idioti. Naštěstí jeho obavy nedošli naplnění. Francouzi se zamotali sami do svých sestav a jejich čelo se objevilo až odpoledne. Německá palba s nimi zametla stejně jako předtím s Brity.
Ale mělo to jeden pozitivní dopad. Jejich příchod vyrovnal síly na obou stranách fronty od Yper až po pobřežní duny.

Jenže Foch byl nadále přesvědčen že právě se rodí velké vítězství. Veliteli IX. sboru generálovi Duboisovi v telefonickém rozhovoru sdělil, že všechny jednotky jeho sboru už vystoupily z vlaků. Pravda to nebyla ale Dubois v dobré víře zesílil sestavy a zahájil útok. Dal tomu všemu nový impuls a na některých úsecích postoupil až o 800 metrů. Britské síly které setrvaly u obrany naopak musely něco málo ustoupit. Foch byl nadšen. méně nadšen by byl, kdyby měl možnost porovnat ztráty zúčastněných vojsk. Bylo to tak, že bránící britské jednotky měly ztráty velmi malé a na ně útočící Němci poměrně velké. Francouzi měli ztráty největší a Němci na které útočili ještě menší než Britské síly – nebály se manévrovat v malých skocích a přecházet do protiútoků.

Zatímco Foch takto míchal a rozdával karty, Němci na nic nečekali. Jejich 4. armáda už 22. října vybojoval předmostí na Yseru. Pokud by z něj dokázala pokračovat v ohrožení by se ocitlo Calaise a Dunkerque. Předmostí udrželi i proto, že Belgičané bojovali jinde a čerstvá 42. francouzská divize byla vyslána k útoku poblíž Nieuportu.
24. října měli Němci na předmostí už dvě a půl divize a belgické jednotky podlehly tlaku. Naštěstí se nezlomily morálně, ustoupily a opřeli se o železniční násep na trati Nieuport - Dixmunde. Včas dorazila i dlouho očekávaná 42. divize. Němci do narychlo vybudované obrany chvíli bušili ale pak se zastavili.

Mimořádnou bitvu ten den svedla výše zmiňovaná brigáda námořní pěchoty admirála Ronarc´ha. Během na události nabitého dne s mimořádnou houževnatostí odrazila sled devíti ztečí svých postavení v okolí Dixmude, kdy třikrát vytloukala německou pěchotu ze svých zákopů v boji zblízka. Admirála Ronarc´h se večer s pýchou procházel mezi svými muži a na rovinu jim řekl, že ze svých postavení nemohou ustoupit.
Nakonec situaci na tomto úseku vyřešil belgický král Albert. Vzal na svá ramena odpovědnost, a nechal otevřít stavidla u Nieuportu. Moře vyrazilo na pevninu a 28. osmého se německé snahy na tomto úseku utopily ve vodě. Tato krize na Yseru tedy byla vyřešena za pomoci přírodního živlu

Krize na řece Yseru byla jen předehrou mnohem horší krize u Yper. Po neúspěchu útočných aktivit o kterém ale Foch nevěděl- ve své mysli neustále útočil, hodlal ve svém vítězství pokračovat. Svým optimismem nakazil i Frenche a ten našel dost optimismu, aby oznámil Kitchenerovi, že nepřítel už bojuje z posledních sil a bitva je prakticky vyhraná. A to se stalo v noci na 24. října. Němci se v té době už dobře zakopali a zadrátovali svoje pozice.

25. října útok na německé pozice přinesl jen smrt a bolest zraněným.

26. října se podařilo lokálně postoupil o pár set metrů ale v prostoru 7. divize Rawlinsonovi vojáci neodolali razantnímu útoku a jejich obrana byla proražena. Němci se ale zastavili a vyčkávali až budou dokončeny přípravy mnohem většího útoku.

Aniž by to velitelé dohody tušili – oddávali se svým snům a zapomínali na průzkum - blížila se čerstvá německá armáda. Měla být zasazena jako úderný klín mez 4. a 6. armádu v síle šesti divizí a vydatně posílených dělostřelectvem. Do útoku který Němci plánovali na 29. října, měla tato armáda přinést převahu dva ku jednomu ve prospěch Němců.
Ale stále ještě optimistický French ve svém zaslepení svými vizemi, informoval Kitchenera, že Němci nejsou schopni jakéhokoliv vytrvalého a silného útoku. Jak se to říká? Blahoslavení chudí duchem? Nebo jen nevybavení informacemi?

27. a 28. října dohodoví vojáci plnili rozkaz a snažili se útočit. Bez úspěchu a to i přesto, že Dubois dostal jako posilu další divizi. Ale frontoví velitelé stojící proti silné obraně s nedostatkem všeho co by pro útok potřebovali naznali, že se karta obrací a budou napadeni. Poslali nespočet hlášení Fochovi i Frenchovi ale nikoho to nezajímalo. Velící generálové stále „vyhrávali“.

Vystřízlivění přišlo 29. října ráno. Nebo spíše mělo přijít. Po palebném přepadu velké intenzity se zvedla německá pěchota a konečně se po opuštění zákopů stala terčem pro bránící se dohodové vojáky. Hlavní úder dopadl na Brity. A ti ukázali co dovede britský pěšák, vycvičený k palbě rychlostí 15 výstřelů za minutu. Na útok pěchotou odpověděli protiútokem kulkami. Hustota palby, která pokryla útočníky v nich vyvolal dojem, že Britové mají kulomet za každým keříkem. Když den skončil, britská linie nebyla s výjimkou křižovatky Gheluvelt nikde narušena a otřesení Němci se organizovali ve svých zákopech. Haig, který nyní velel třem divizím už neměl žádné opravdu neporušené zálohy. A co tyto na události Foch a French?

Bohužel žádné probrání se a vystřízlivění se nekonalo. Oba se setkali v Casselu a byli nadšeni jak jejich ofenziva mezi Yprami a mořem úspěšně pokračuje. Foch si ale stěžoval, že má málo informací do bojových velitelů a odůvodnil to tím, že postupují příliš rychle a rozpadlo se jim spojení. Fench který doplnil svůj zásobník na optimismus pak nařídil v útoku pokračovat. Zprávy, že je to tak trochu jinak ignoroval - jako zmatečné a panikářské. nařídil aby se jeho muži zakopali na dosažených čárách a doufal že rozkazy jak pokračovat v ofenzivě vydá ráno až bude situace jasnější.
Nepřátelské vedení se chystalo k útoku také. Jeho rozkaz. byl zásadní. Zde cituji od Liddela Basila Harta.. V rozkazu mimo jiné stálo:

Průlom bude mít zásadní význam. Musíme zvítězit a tedy zvítězíme. Navždy tak rozhodneme po staletí trvající zápas, ukončíme válku a zasadíme rozhodující úder našemu nenáviděnému nepříteli. Skoncujeme s Brity, Indy, Marokánci, Kanaďany a jinými podřadnými, ubohými protivníky, kteří se hromadně vzdají, pokud na ně udeříme plnou silou“.

Kolik takových rozkazů do toho dne v dějinách válek a i po tomto dnu do současnosti už bylo vzdáno. Ale citaci jsem nemohl vynechat – je zní vidět že už tehdy se Němci považovali za něco více než zbytek světa. Navíc z něj dýchá i kus propagandistické práce.

Ráno Němci zaútočili s plnou silou na hřebeny Zandvoorde a Messines. Měl prolomit jižní strategickou část předmostí s cílem dosáhnout Kemmelských výšin. Hlavní úkol dopadl na oslabenou 7. divizi a tenkou linii tvořenou třemi divizemi opěšalé jízdy generála Allenbyho. Tyto síly spojovaly Haigovy síly s III. sborem. Opěšalá jízda utrpěla vážné škody. Linie byla prolomena. Naštěstí ostřílení Němci si chtěli pojistit úspěch a to dalo Britům čas linii vyztužit. Na přímou prosbu i generál Dubois poslal malou zálohu k posílení linie jižně od Yper. Zde prokázala rozhodně lepší službu než při podpoře imaginární ofenzivy na severní straně. Foch neměl dost informací, které by ho zpravily o stávajícím stavu věcí. A když dostal konečně varovná hlášení, odmítal se k nim postavit čelem. Nakonec pochopil, že je asi v britské frontě mezera a Frenchovi, který se v mysli otočil a propadl další depresi slíbil poslat 8 praporů pěchoty od čerstvě dorazivší 32. francouzské divize.

Za ranních hodin dne 30. října krize začala vrcholit. Německé jednotky zaútočily v poměru sil pět ku jedné na už tak dost poničenou Allenbyho linii. Ale zde narazili na rovnocenného protivníka. Jezdci posílení Duboisovou zálohou a několika britskými prapory odolávali celý den až do večera kdy Vyčerpaní a zle pošramocení Němci s útoky ustali. Ale opravdu kritická fáze bitvy se odehrála severněji. Pod tlakem silného náporu podpořeného dělostřelbou s jakou se doposud dohodoví vojáci byl ztracen poslední bod britské linie, ze kterého bylo možno pozemním pozorováním propátrávat německé linie. 1. britská divize k poledni z hřebenu Gheluvetu musela stáhnout.

Střetnutí bylo velmi krvavé. 1. britský prapor, který byl ostřelován 20 minut z bezprostřední blízkosti z děl, ztratil velitele a 254 vojáků. 54 vojáci kteří přežili do jednoho zranění, padli do zajetí.

Němci tak ovládli poslední výšiny a díky tomu i velký kus silnice Ypry – Menin. Velitel 1.divize Lomax to oznámil veliteli 2. divize Monroovi, když se s ním potka na divizním velitelství. Okolo 13 hodiny do štábního domku vletěl německý granát a zabil generála Lomaxe a vážně zradil Monroa. Zahynula i část jejich štábních důstojníků. Velení obou divizí ztratilo své „hlavy“.

Haigh opustil své velitelství ve White Chateau a jel po meninské silnici k frontě. Pohled na něj uklidňoval vojáky ale jeho zneklidnil slyšeny rytmus boje. Ihned se vrátil a dostal zprávu o prolomení fronty. Vyhodnotil situaci a vydal tvrdý rozkaz, že pokud budou donuceny ustoupit je poslední linií čára těsně před Yprami a tuto je potřeba udržet až do konce. Tedy do zatavení nepřítele nebo zničení jednotek. Nevěděl že velitelé v poli už situaci dostávají pod kontrolu.

Brzy po ztrátě Gheluveltu vyrazili do protiútoku.zbytky sil 1. hraničářů jižního Walesu a dobyly pozice na křídle. Udržet bez dalších posil ji ale nebylo možné. Velitel 1. gardové brigády generál FitzClarence poslal co mu zbylo a vydal se najít velitele své divize Lomaxe. Lomax již síly neměl. Ale s Monroem se domluvil, že pokud nastane taková situace přijdou mu na pomoc zálohy 2. divize. A ráno navíc dostal plnokrevný, 2. Worcestershireský prapor. Tak krátce před tím, než padl, Lomax dokázal FitzClarencovi dán nástroje k vyřešení situace. Ten nezaváhal. Z rozhodností zkušeného profesionála prostudoval mapu a blízký terén a vydal rozkazy veliteli 2. Worcestershireský praporu. Útok, který tento prapor provedl byl brilantní a Němci, které nachytal při odpočinku byli z Gheluveltu vyhnáni a nějakou dobu se zdálo že se pohybují v naprosté chaosu. Jejich dělostřelectvo dokázalo vybrat od obrany daň. Jejich pěchota dokud měla přesilu ve vzorné soudržnosti vybojoval významný úspěch. Ale za liniemi ztratila koncentraci a když přišel úder, ztratila iniciativu a schopnost provést ty správné kroky.

Přesto se dá říci, že stav britských sil už byl katastrofální. French si na kontinent přivedl 84 praporů těch nejlepších vojáků jaké Británie měla. Když se vylodily, měly každý 30 důstojníků a 966 až 977 mužů. Nyní jich jen 9 mělo 350 až 450 mužů. 26 praporů jich bylo tak pobito, že měly stěží 200 až 300 mužů a 31 praporů mělo už jen 100 až 200 mužů. Posledních 18 praporů neslo už jen název prapor, jejich stavy poklesly pod 100 vojáků a všechny ostatní. Tato postupná decimace je tedy spíše měřítkem německého úspěchu, byť nedovršeného.

French dorazil do White Chateau odpoledne a zjistil, že tentokrát má k hluboké depresi opravdu dobrý důvod. Cítil se stejně jako po bitvě u Monsu. Haig se zlobil, že nikdo nedbal jeho informací které varovali před hrozící krizí. Zálohy už žádné nebyly. Tak se zvedl a vyrazil za Fochem pro posily od Francouzů. Když odjel, dorazil celý splavený brigádní generál Rice a hlásil, že Gheluvelt je opět v britských rukách.
French byl zachycen ještě před nastoupením do vozu. Ale neuvěřil ničemu – deprese se mu pro ten den stala nosným programem. Odjel za Fochem a vykreslil mu stav Haigova sboru a bojové situace tak černě, že i Foch dospěl k názoru že je asi zle. Je pravda že situace byla zlá. Ale zdála se o to horší že dlouhou dobu tito pánové žily ve svých snech o skvělém vítězství které je na cestě.

French v dalším jednání oznámil Fochovi, že Haig dostal rozkazy k ústupu. Foch málem omdlel. Jakýkoliv ústup považoval za přímou cestu ke katastrofě. French tedy pateticky prohlásil, že pokud bude muset Haig setrvat na místě a bránit se, je povinen se zařadit mezi vojáky a padnout po jejich boku. Foch málem omdlel podruhé a když ho přešli mrákoty řekl, že na umírání je čas a oznámil, že zítra bude opět na řadě Dohoda aby útočila. Slíbil, že šest praporů 32. divize – dva oproti večeru u ubyly - ráno zaútočí na pravém křídle I. sboru. A Duboisův sbor měl provést útok na svém levém křídle.
Haig měl držet postavení ale měl začít budovat zadní postavení tak, aby se v případě nejvyšší nouze mohl spojit s francouzským IX. sborem. French poslechl a takto formuloval své rozkazy Haigovi. A hlavně mu slíbil podporu a posily.

Pravda je, že nikdy nebyl nalezen žádný důkaz, že by Fochovi nebo následné Frenchovi rozkazy jakkoliv ovlivnili situaci na bojišti. Skvělý protiútok 2. Worcestershireského praporu byl dokončen dávno před jejich poradou. A než Haig dostal jejich dopisy, měl už vybudovanou novou obrannou linii. Vyrovnal frontu posunem několika jednotek a vojáci se intenzivně zakopávali. Odsunovali raněné a padlé, dostali najíst a přivezli munici. Očekávali, že je zítra čeká další rvačka. Na imaginární hry svých vrchních velitelů neměli náladu. Takže i když Fochovi aktivity jsou jistě kurážné, na boj měly v daný čas nulový vliv.
Obrázek
Seznamte se - generál Haig

Následujících deset dnů se Haigovi linie nezměnily. Jen na pravém křídle maličko couvla, aby vyrovnala linii s ustoupivšími Francouzi. Němci ale 1. listopadu obnovili hlavní nápor na předmostí. Provedli útok v nočním čase a to v jednu hodinu. Byl to experiment doposud na západní frontě neviděný a přinesl své ovoce. Allenby ztratil hřbet Messies. Vlom do fronty byl hluboký už dva kilometry. Po rozednění na bojiště dorazily síly 32. divize, ale jejich útok už nedokázal situaci zvrátit. Ale na druhou stranu Němce znejistil a odradil je od dalšího pokračování v dalším útoku.
A co generál Foch? Ten nadále setrvával v útočné náladě. Bitvu vyhodnotil jako klidnější a protože na cestě byla další vojska byl přesvědčen, že za krátkou dobu bude možno obnovit útok v dosud nevídané síle.

2. listopadu byl den nabitý událostmi. Francouzský útok se střetl s německým a Francouzi museli ustoupit. Byl ztracen prostor Wytschaete a zakřivení u Messines se ještě prohloubilo. Dorazila francouzská 39. divize a polovina jezdeckého sboru generála Conneaua – to zmenšilo pnutí ve frontě. A jednotky 43. třetí divize se už vykládaly z vlakových souprav. Francouzi tedy převzali dvě třetiny bitevní linie tvořené předmostím u Yper, průlom u Messienes a vyčerpané a promíchané jednotky pod Haigovým velením držely centrální sektor. Ztráty byly těžké. Nejhůře byla poničena 7. divize. Z původních 12 300 mužů jich v postaveních zbylo 2 400. To jsou ztráty více než 80%.

V dalších dnech se snažil Foch nadále útočit. Zatímco francouzské útoky 1. a 2. listopadu svojí smělostí vzali Němcům odvahu pokračovat ve vlastních útočných aktivitách, útoky v těchto dnech neměl žádná velký dopad. Němci se soustředily na jejich zastavení což bez velkých potíží zvládli a pokusili se prohloubit a nutno říci, že neúspěšně vlom u Mesiny. Tak to vzdali a začali soustřeďovat další síly simultánní útok proti dvěma výběžkům dohodové fronty. Potřebovali někde vyšetřit 6 divizí a zdálo se jim že jsou na dobré cestě. Fochovi nekonečné útoky jim hrály do not. Věděli že toto marné snažní vyčerpává více Fanouše než jejich síly.Každý padlý nebo raněný francouzský voják totiž nakonec chyběl, když 6. listopadu byla celá fronta vystavena mimořádnému německému tlaku. A tento tlak měl být předehrou konečného úderu. U St. Eloi Francouzi ustoupily na linii, která se táhla jen tři kilometry od Yper. Britové, kteří svá postavení díky menšímu náporu udrželi, byli částečně obchváceni a Haig ohlásil ústup na dříve připravenou linii konečné obrany procházející samotnými Yprami. Foch však Haigovi řekl, že ústup nepřipadá v úvahu a slíbil, že ztracené území druhý den Francouzi dobudou zpět. A korunu tomu nasadil, když 7. listopadu už o půl desáté dopoledne oznámil že francouzské linie byly obnoveny. A to byla hrubá nepravda. Francouští vojáci byli smrtelně unaveni a vojáci prostě nadšené rozkazy k útokům ignorovali. V jejich řadách se objevilo velké množství úmrtí bez zjevné příčiny – ti muži prostě zemřeli na psychické a fyzické vyčerpání. Když nakonec byli k útoku donuceni, tento zkrachoval a hrozivý klín v předmostí zůstal zachován.

Přesto Haig nakonec neustoupil. Foch nadále zářil sebevědomím a Haig nechtěl nechat spojence ve štychu. Proto s rozhodl pozice držet a lepil trhliny jak se dalo. Naštěstí byly další dva dny v britském sektoru klidné. To Francouzům bylo úzko.
10. listopadu totiž nepřítel s velkou rozhodností udeřil na předmostí a útok vedl až k Dixmunde. Úder byl odražen a Francouzi skvělým taktickým krokem k tomu využily přírodní linie kanálu Yser za který organizovaně ustoupilo jejich levé křídlo. Jenže Foc na základě tohoto boje naznal, že zde bude svedena rozhodný bitva a stáhl sem všechno co s dalo i na úkor jiných úseků. To ale byl zásadní omyl. Němci útok plánovali jinak. Tento odražený útok měl být souběžný s útokem na Gheluvelt a na jižní strategický bod až po kanál Comines. Pro tento jižní útok byl přisunut úplně nový sbor generála Plettenberga který byl tvořen vysoce kvalitní divizí pruské gardy a další pečlivě vybranou a vybavenou divizí. Jen to že tento sbor nestihl včas dokončit přípravy, byl jeho útok odložen.
11. listopadu 1914 byl v ranní mlze zahájen německý útok.

Byl odstartován dělostřeleckou přípravou jakou Velká válka doposud nezažila a která se stala malou ukázkou toho, jak budou tyto dělostřelecké přípravy vypadat v dalších letech. Přesto byl tento útok odražen s výjimkou dvou bodů. Jedním byl průlom až na kóto 60. Zde se urputně bránící jednotka požádala své sousedy o pomoc. Ti však už neměli čím. Situaci zachránila záloha vyslaná Duboisem a linii se podařilo obnovit. Horší situace nastala poblíž meninské silnice. Britská linie se začala prolamovat a prořídlým jednotkám se začala situace vymykat z rukou. Došlo zde k zajímavé vojenské i historické shodě okolností. Nekompromisně útočící 1. gardová brigáda pruské gardy prolomila slabou frontu britské 1. gardové brigády. Ale moc pyšná na to být nemohla. V postaveních britské brigády bojovalo jen tolik vojáků, že měla sílu necelého praporu. Ale vojáci kteří museli ustoupit ze svých postavení ve skupinkách řízených poddůstojníky a zkušenými vojáky bojovali dál. Jejich neutuchající přesná a přitom rychlá palba, nestálé výpady na bodáky způsobily, že pruští gardisté nedokázali svůj úspěch zúročit, zamotali se v lesících a nakonec, když se do nich s gustem navezla do křídelního útoku přešlá 52. lehká pěchota, museli ustoupit do výchozích postavení. Pro mě je zde ukryta další historická lahůdka. Tato 52. lehká pěchota byla ta samá 52. lehká pěchota, která se 18. června 1815 v podvečer podílela na rozhodujícím protiútoku na francouzskou gardu v bitvě u Waterloo. Takže jak tehdy před 99 lety, tak i v tento den, vedla útok na elitní formaci protivníka a stejně jako tehdy i zde uspěla.

Úder kterému čelila dohodová vojska dne 11. listopadu 1914 byl nejtěžší, jakému v první bitvě u Yper musela odolat. Nikdy nebyla krize v této bitvě vážnější než 31.října ale je pravda že odražením této německé ofenzivy krize u Yper pominula.

Německé velení to tak nevidělo a zasadilo spojencům ještě několik tvrdých úderů ale jejich vojska byla vyčerpaná a bez motivace. Němečtí vojáci pochopili dříve něž jejich štáby že tady a nyní to prostě není možné. Navíc v této fázi bitvy bojovali proti nezdolnému Duboisovi, který prostě odmítal přijmout myšlenku, že by Němci mohli uspět. Kamile se začala situace zklidňovat, byl téměř zničený Haigův britský 1. sbor stažen a vystřídán Francouzi, kteří tak převzali na nějakou dobu odpovědnost za celé předmostí u Yper.

V poslední fázi bitvy zahynul v boji i jeden z předních britských vojenských představitelů generál FitzClarence. Tento hrdina búrské války, nositel Viktoriina kříže se vypravil do přední linie aby své vojáky povzbudil před dalším lokálním útokem. Byl zasažen náhodnou střelou a stal se jednou z mnoha obětí bitvy. Na tomto malém bojišti o rozměrech 16 kilometrů od severu k jihu a 8 kilometry od západu na východ, kde se mezi sebou zabíjeli britští a němečtí vojáci jich na obou stranách v první bitvě u Yper padlo dohromady asi 14 tisíc a přes 50 tisíc jich bylo vyřazeno z boje zraněními.

Bitva u Yper, první v této válce byla bitvou, kterou jak jsem naznačil po svém bojovali dohodoví vrchní velitelé ve svých představách a jinak ji bojovali vojáci v zákopech. Byla to bitva vojáků. Situace byla po celou dobu velmi špatná a generál Edmonds měl pravdu, když ve svých pamětech uvedl, že mezi britským impériem a zkázou stála linie tvořená vyčerpanými, hladovými muži, kteří se nemohli ani umýt, oholit a bojovali pokrytí blátem a v hadrech.

Toto tvrzení přehánělo jen v jedné věci – ke zkáze impéria by asi tato bitva, pokud by byla prohrána nevedla. Ale britské impérium přežilo i větší krize. Ani porážka u Yper by asi neznamenala úplné zničení britského expedičního sboru.

Bitva u Yper hrozila mimořádným nebezpečím. Ale ne aktivitou německých útočníků. Hlavní chyba byla v myslích dohodových velitelů – Focha, Frenche a nakonec i d´Urbala. Byla skryta v tom že odmítali pochopit že Flandry jsou území, kde útočit je vlastně téměř nemožné. A stejnou chybu dělali i Němci. V tom bylo ukryto tajemství neúspěšnosti útoků na obou stranách. Díky tomu, že French a Foch si vedli svoji válku která měla k realitě daleko, skutečný průběh bity měli v rokách Haig a Dubios. Oba v této krizi prokázali schopnost vycítit rytmus boje , potřebnou míru odvahy i vojácké zabedněnosti. Jen díky jejich schopnosti při minimálních zálohách ztenčovat sílu klidných úseků fronty a zacelovat díry těch divokých dokázali jejich vojáci v této bitvě obstát.
Nevíce ale vyniká Dubios. Jeho schopnost nést riziko při poskytování záloh poráženým sousedům si zaslouží nejvyšší uznání. Foch si zaslouží obdiv kvůli jiné věci – jeho neutuchající optimismus měl velký vliv na to že i v největším presu oba spojenecké štáby zachovali alespoň zdání akceschopnosti. French si toho moc nezaslouží. Jeho neustálé oscilování mezi naprostou ztrátou odvahy a vrcholnému optimismu a jeho neschopnost posoudit reálnou situaci jsou snad až z jiného světa.

Německé plány byly zmařeny a Ypry ubráněny navzdory snům a přáním vyššího velení a to jen díky mužům kteří bojovali doslova do písmene v první linii. Žádnou jinou se totiž nepodařilo vytvořit. Obrana u Yper měla délku ale neměla hloubku. Její nepatrná hloubka na „jednoho muže „ byla jasným měřítkem jejich početní slabosti ale také a to považuji za důležitější měřítkem jejich morální síly. Ona často citovaná „ tenká červená linie“ odkaz na tradiční barvu kabátů anglických uniforem nikdy nebyla tak tenká jako v novodobé barvě khaki. A nikdy nemusela a odolat soustředěnému náporu takovou dlouho.

Ale zde nebojovali jen britské jednotky. Jejich spojenci Belgičané a Francouzi zde bojovali stejně statečně. Jedni aby zabránili postupu Němců na vlastní území a druzí naplněni hořkostí nad tím, že jejich země je okupovaná a devastovaná německou okupační správou.

Přesto bych řekl, že musím vyzvednout právě britskou armádu. Bylo jich málo ale nepřítel si myslel, že je jich několikrát více. Ale my víme, že vojenské ctnosti nezávisí jen na kvantitě ale hlavně na kvalitě. A právě první bitva u Yper je jasným důkazem bojových kvalit této malé armády. Armády profesionálů, která má válku za své řemeslo a poslání. Obrana Británie a pomoc spojencům se v jejich myslích usadila jako motiv k tomu, aby vytrvali. Bitvu vybojovali tak, jak jim vyhovovalo. Tuhou obranou založenou na přesné palbě a náhlými výpady kdy své protivníky brali na bodáky. Takto to uměli nejlépe a takto to nejvíce vyhovovalo jejich povaze. Jejich střelecké umění – výsledek skvělého výcviku decimovalo počty útočníků a podlamovalo jejich morálku. Nakonec vedlo k legendě o obrovském množství kulometů, které má britská armáda k dispozici. Přitom si každý britský prapor dovezl kulomety jen dva. Dopad na morálku útočníků byl více než zjevný, protože byl umocněn morálkou vojáků, kteří své zbraně takto dobře ovládali.

Jejich způsob boje německé vojáky deprimoval. Po rychlé střelbě z různých stran se stávali terčem prudkých ztečí, kdy je britští vojáci bez slitování zabíjeli bodáky a pažbami pušek. Potom sebrali své raněné a mrtvé a vrátili se do zákopů. Mrtvé uložily do výklenků a raněné ke svým nohám. Ti, pokud mohli jim nabíjeli pušky. V přestávkách boje jim bojeschopní muži poskytli nejlepší možnou péči a snažili se je odsunout k sanitě. Mnoho raněných odmítlo bojové sestavy svých jednotek opustit a často zahynulo na následky zranění, která přišla dalších bojích.
Nevím jak ocenit jejich nezdolnou vůli bojovat, kdy neobvyklá statečnost se stala obvyklým rysem mužů i celých jednotek. Jejich smysl pro pospolitost a kolektivní vůle snášet bojovou zátěž se staly příznačnými.

Jejich protivníkům, německým vojákům nikdo nemůže upřít skvělou kázeň, vycvičenost a vůli po vítězství. Také odvaha těchto vojáků snese i velmi přísná měřítka. Narazili ale na malou armádu, pro kterou kolektivní odpovědnost za výsledek, tradice a duch rodiny znamenalo ta závaží na vahách osudu, která umožnila vítězství.

Z této skvělé armády po této bitvě zbylo jen o málo více, než tento odkaz. Z divizí, brigád, praporů zbyla torza. Tato torza bojovala dál a vydržela. V této bitvě nakonec zahynula poslední pravidelná armáda staré doby a již nikdy se neobjevila. Když bitva skončila zbyl po této armádě jen její odkaz - odkaz a vzpomínka na jejího nezdolného ducha, o které se opřela tvorba morálky masové armády dobrovolníků, která se právě rodila na mateřských ostrovech.
Obrázek
Britská pěchota
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 18/7/2012, 20:54, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Pátrač-vynikající. Ještě si to zítra párkrát podrobně pročtu, ale rozklad bitvy je skvělý... :up:
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

Trochu nerozumím úvahám o vině 6. a 5. německé armády v souvislosti s bitvou na Marně. V případě 6.německé armády tam zjevný rozpor s původní verzí Schieffenova planu zajisté je, neboť plán počítal spíše obranou aktivitou a následným přesunem části sil na pravé křídlo útočících armád místo s protiofenzivou proti francouzské pevnostní linii. Na druhé straně je třeba připomenout, že protiofenzíva byla variantně zakotvena v Moltkem přepracované verzi Schliefenova plánu ( označeno jako "Možnost č.3").

V případě 5.německé armády mě tzv, vina není jasná. 5.německá armáda, přesto že de facto bojovala s převahou francouzských armád , podle mého soudu splnila do značné míry úkoly jí plánem dané. 5.německá armáda odrazila útok 3.francouzské armády, přinutila ji k ústupu, dobyla Longwy a zahájila obkličovací manévr obejitím pevnosti Verdun. Tedy dle Schlieffenova plánu.

Ještě k Antverpám: Po pádu Lutychu se do pevnosti Antverpy uchýlilo pět belgických pěších divizí. Tedy síly, které si samozřejmě nemohla německá armáda nechat nekryté v týlu a proto proti nim byly vyčleněny dva sbory z 1.německé armády a svazky Landwehru. Tím úderná síla 1. německé armády poklesla ze 6-ti na 4 sbory.
Takové oslabení se nutně muselo spolu s dalšími ( odeslání dvou sborů do Východního pruska a obléhání pevnosti Maubeuge jedním sborem z 2.německé armády ) osudově projevit na Marně.
Osobně si myslím, že zejména v případě Antverp Schlieffenův plán obsahoval fatální strategickou chybu.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Ta vina není v tom, že by tyto armády bojovaly špatně ale v tom že z důvodů osobních neplnily operační plán. V době kdy úspěšně útočily měly stát na místě a natahovat na sebe další a další francuzské síly, které měly ničit při obraně. Tím by pravé křídlo, tato modla Schieffenova plánu mělo před sebou slabší síly a neztrácelo by čas bojem s divizemi, které měly na sebe natáhnou tyto dvě armády.
Tím, že velmi dobře porazily a obrátily na ústup útočící Francouze se tito stáhly do opevněných míst, kde zesíleli už jen tím, že se mohly opřít o tyto rajon a bylo možno uvolnit část sil pro boj proti hlavním silám německých armád na to pravém křídle.

Jistě - síly, které se zdržely bojem o obklíčená města musely chybět. Ale hlavní vina za neúspěch Schieffenova planu padá ma Moltkeho.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Ztráty:
Jako prakticky v každém válečném střetnutí i zde se dají těžko dohledat skutečné ztráty na straně všech zůčastněných zemí. Obecně tedy se jednalo asi o tyto zrtáty v období mezi 14. až 30.říjnéme 1914:

Velká Británie (BEF) - 58.155 mužů (z toho 7.970 mrtvých, 29.562 zraněných, 17.873 nezvěstných - asi i včetně zajatých). V případě Anglie se jednalo o ztríty především na předválečných profesionálech. O to byli tyto ztráty pro Velkou Británii bolestné, protože dobrovolnická armáda neměla zdaleka takovou úroveň výcviku, jako tito profesionálové.

Francie - cca 50.000 mužů (mrtvých, zraněných, nezvěstných a zajatých)

Německo - v případě Německa se dají ztráty těžko dohledat. V období října a listopadu se strhli hned tři větší bitvy (Lille, Yser, Ypry). V těchto třech bitvách přilšo Německo o 134.315 muž§ (z toho 19.530 mrtvých, 83.520 zraněných a 31.265 nezvěstných včetně zajatých). V případě bitvy u Ypru pak byli německé ztráty především na dobrovolnících z řad studentů.


Obrázek Obrázek
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17709
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Kacermiro nevíš co je zač to automobilové kulometné hnízdo?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Takže palbáci - díky mirovi je práce doplněna o dvě mapy tohoto bojiště. Řeknu na rovinu - já nebyl schopen žádnou najít. Takže děkuji miroslave.

skelet - je to vskutku zajímavá věc ale spíš mi to připomíná malý kanón než kulomet. Takže je na mirovi nebo možná na někom přes obrněnce aby zkusili pomoci.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

skelet píše:Kacermiro nevíš co je zač to automobilové kulometné hnízdo?
Abych se přiznal, tak jsem si taky nad tím lámal hlavu. Jediné co jsem dohledal, co je tomu na obrázku nejvíce podobné je asi tento stroj:
Obrázek

Mělo by se tak jednat o stroj Seabrook AC (armoured car), postavěný na podvozku 5t nákladního US vozu. Tato obrněná auta byla použita počátkem WW1 v Belgii. Pravděpodobně se tedy používala i během bitvy u Ypru. Lépe řečeno v bitvách do doby, než se přeměnili v zákopovou opotřebovací válku. Pak jejich výkony zdaleka nestačili na to, aby překonali území nikoho.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17709
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Šumná mašina! :shock: O ní si musím zjistit víc! Třeba je to první gun truck na světě
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

skelet píše:Třeba je to první gun truck na světě
Asi ne. Už v roce 1905 vystavovala firma Austro-Daimler na automobilový výstavě ve Vídni obrněný "auto" zvaný "landtorpedoboot" (???), který mohlo být vyzbrojený buď kulometem nebo menším kanónem a údajně mohlo jezdit až rychlostí 50 km/h. O rok později se vehikl přdstavil na armádních manévrech, ale protože strašně kouřil a řval, tak plašil koně.
A když se splašil i kůň samotnýho France Józefa, byl s vynálezem šmytec. :D

Obrázek
さようなら。
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17709
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Možná to je v definici, ale já jako guntruck mám zafixovaný se shora otevřený lehce opancéřovaný nákladní vůz, na jeho nákladové ploše jsou umístěny kulomety a kanóny různých ráží. Celkem rozšířené byly ve Vietnamu. Ten tvůj vehykl vypadá spíše jako praotec obrněných automobilů
:)

Tohle vypadá zajímavě, bohužel k tomu nebylo nic bližšího. Patřilo to 1st Canadian Motor Machine Gun Brigade
ObrázekObrázek

A tímto se Pátrači omlouvám za OT. Doufám, že mi neurveš hlavu :wink:
ObrázekObrázekObrázek
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

Souhlasím plně s názorem, že útočná aktivita 6.německé armády v srpnu 1914 byla jednoznačně kontraproduktivní a negovala tak strategický záměr Schlieffenova plánu. 6. německá armáda a také 7. německá armáda patřily k levému křídlu, které mělo ustupovat při těžkých obraných bojích a lákat tak francouzské armády do jakéhosi "pytle".
Nehledě, že útok byl veden čelně proti přesile tedy přesně to, čemu se Schlieffenův plán chtěl vyhnout.
Pro středovou skupinu německých armád tedy pro 4.a 5. německou armádu byla ofenzíva skutečně povinností a osobní ambice velitelů tedy vévody Wurttenberského ( 4.německá armáda) a korunního prince Viléma (5. německá armáda) zde jistě sehrávaly spíše roli pozitivní.
V podstatě se jednalo o klasický, v historii mnohokrát již provedený manévr: Vázat útokem střed protivníkova vojska a silným křídlem obklíčit nebo rozvrátit křídlo protivníka a následně obklíčit střed protivníkovi sestavy.
V opačném případě, není-li střed dostatečně vázán, ohrožené křídlo je posíleno pravě volnými svazky ze středu sestavy a útočícímu křídlu protivníka pak hrozí zničení odříznutím komunikačních linií.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

radecký - tak nějak. Asi na straně 5. německé armády té viny moc není - bohužel ale se na jejím postupu negativně odrazilo úsilí 6. armády. A potom stačí aby si velitel - voják ostrý jak břitva - řekl tak on postupuje a já tady trčím a plán jde do háje.

Myslím si, že plán starého pána pokud by ho Moltke nemodifikoval a hlavně nežongloval armádama jak se mu chtělo a držel se hlavního úsilí na pravém křídle mohl dopadnout dobře. Naštěstí byl Molke přilíš velký oportunisna a jel podle svého.

Mě se ten plán vždy líbil. Ale myslím si, že palba podobný článek má a stačí, že jsem provedl double u příčin první světové. Takže to nechám spát. Těším se na další doplňky a zatím všem děkuji. I ta odbočka o tom co to bylo za pancíř se mi tak líbí, že skelet má milost. A jestli něco najde dalšího, je to vítáno.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Autocar Armoured Car

Příspěvek od kopapaka »

skelet:
Tohle vypadá zajímavě, bohužel k tomu nebylo nic bližšího. Patřilo to 1st Canadian Motor Machine Gun Brigade
SMAZÁNO
Naposledy upravil(a) kopapaka dne 10/9/2009, 00:48, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

TO: kopapaka
Prosím tě, zkus si tento poslední příspěvek vložit do vhodnějšího vlákna. Viz. WW1/technika/obrněná technika. Tady bych nerad Pátračovi odváděl diskusi od tématu. Díky
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

kacermiroslav píše:Ztráty:
Jako prakticky v každém válečném střetnutí i zde se dají těžko dohledat skutečné ztráty na straně všech zůčastněných zemí. Obecně tedy se jednalo asi o tyto zrtáty v období mezi 14. až 30.říjnéme 1914:

Velká Británie (BEF) - 58.155 mužů (z toho 7.970 mrtvých, 29.562 zraněných, 17.873 nezvěstných - asi i včetně zajatých). V případě Anglie se jednalo o ztríty především na předválečných profesionálech. O to byli tyto ztráty pro Velkou Británii bolestné, protože dobrovolnická armáda neměla zdaleka takovou úroveň výcviku, jako tito profesionálové.

Francie - cca 50.000 mužů (mrtvých, zraněných, nezvěstných a zajatých)

Německo - v případě Německa se dají ztráty těžko dohledat. V období října a listopadu se strhli hned tři větší bitvy (Lille, Yser, Ypry). V těchto třech bitvách přilšo Německo o 134.315 muž§ (z toho 19.530 mrtvých, 83.520 zraněných a 31.265 nezvěstných včetně zajatých). V případě bitvy u Ypru pak byli německé ztráty především na dobrovolnících z řad studentů.
Jedná se zajímavá čísla, ale pokud nekecají moje podklady a datace první bitvy u Yper je daná 30. říjnem a končí 15. listopadu. Takže ztráty zde uvedené jsou ztráty utrpěné v době, kterou by asi šlo nazvat předehra k první bitvě u Yper.

Zdroje:
Liddell Basil Hart: Historie I. světové války, Papermac 1992
Martin Gilbert, První světová válka, úplná historie, 2005
Kolektiv autorů: Vojenské dějiny Československa – II. díl, Naše vojsko 1986
Encyklopedie historie světa
Moje soukromé poznámky z Dějin válek a vojenského umění
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Daver
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1573
Registrován: 5/10/2004, 21:11
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Daver »

Pátrači, prozradil by jsi co dál bylo s Britským expedičním sborem? Jak se vzpamatoval z tak těžkých ztrát, popřípadě jak dlouho byl "nebojeschopný" a došlo k nějakému vyvázání bojů, nebo byli nové jednotky ptijímány během bojů?
"Nemůžeš-li střílet, staň se bunkrem, nemůžeš-li se hýbat, staň se zbraní, nemůžeš-li vyhrát, staň se hrdinou."
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Daver - to je složité.

Pravda je, že jezdecké divize byly po vyvázaní zbojů staženy do metropole a po reorganizaci odveleny na Střední východ kde se jim dostalo možnosti ještě jednou ukázat, že britská jízda ještě neřekla své poslední slovo. Boje Britů na Blízkém a Středním východě by snesly několik prací. Generál Allenby který jim zde velel se stal ledgendou a jeho muži stínem na kterém tato legenda vyrostla.

Pěší divize se těžko dohledávají. Pravda je, že už v roce 1915 začala na kontinent přicházet nová síla - armáda kterou Británie postavila pod tlakem naprosté krize- stovky tisíc dobrovolníků nadšených, statečných a zoufale nevycvičených se pak nechali další roky zabíjet v těch nesmylsných ofenzivách, která tato válka nesla. V jejich stínu se zbytek expedičního sboru ztratil.

Možná něco má mira, já se na to můžu podívat. Pokud na něco relevantního narazím dám to sem.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Daver píše:Pátrači, prozradil by jsi co dál bylo s Britským expedičním sborem? Jak se vzpamatoval z tak těžkých ztrát, popřípadě jak dlouho byl "nebojeschopný" a došlo k nějakému vyvázání bojů, nebo byli nové jednotky ptijímány během bojů?
Z těžkých ztrát at v bitvě u Moonsu, nebo La Cáteau v srpnu a září 1914 se BEF vždy vzpamatoval. I když je nutno dodat, že lépe tyto ztráty snášelo mužstvo než jejich velitel Sir John French, který po těchto výše uvedených bitvách byl na tom s morálem tak špatně, že se chystal s celým BEF uchýlit do bezpečí lamanšských přístavů a případně i opustit svého spojence. Až osobní zásah vrchního velitele Foche tomu zabránil. Nicméně French i nadále trpěl značnou změnou své bojovnosti. BEF tedy byl neustále bojeschopný at ustupoval, nebo útočil. Co se neschopnosti týče tak například, po těžkých ztrátách u Monsu dokázal BEF utržil o pár dní později ještě těžší ztráty u La Cáteau. Stejné to bylo u Ypru.

BEF před WW1 v srpnu 1914 měl 9.610 důstojníků a 76.450 mužstva (cca 20% bylo z Indie). K tomu je ale nutno přičíst další síly, které nebyly na britských ostrovech atd. Jednotky BEF pak byly zpočátku doplňovány ze záloh z ostrovů a dominií. Ovšem již od podzimu 1914 se v Anglii formovala dobrovolnická Kitchenerova armáda. A jak psal správně Pátrač, postupně se z BEF stávala regulérní armáda. Z původních předválečných profesionálů zůstla jen hrstka. Všechny ostatní semlel ten obrovský mlýnek na maso zvaný První světová válka. Při jarní ovenzívě v březnu 1918 měl BEF, nebo spíše Britská armáda již ve stavi 1.293.000 mužů rozdělených do několika armáda (Belgická armáda pod vedením krále Alberta, 1.britská armáda včetně 4 diviz Kanaďanů a 2 diviz Portugalců, 2.britská armáda včetně 5 diviz Australanů a 1 divize Novozélanďanů, dále britská 3. a 5.armáda.

Po skončení války byla britská armáda rozpuštěna a opět se ustanovil pouze BEF složený z profesionálů, který opět válčil z WW2.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

To je zjímavý moment. V průběhu válek je prokázáno, že britští velitelé jsou na ztráty svých vojáků poměrně citliví a těžce nesou, když jsou příliš veliké. Takže French se prostě dostal do stresu z velkých ztrát. Mužstvo v poli když úmírá a je mrzačeno má tu výhodu, že vidí jak protivník jejich působením úmírá také. Takže jeho psychika funguje jinak.

Kupodivu právě v této válce se velitelé tohoto šetřivého myšlení zbavili a od roku 1915 své vojáky nechali masakrovat po desítkách tisíc. Ve druhé válce na evropských a afrických bojištích se opět vrátili k tomu, že voják je prostě hodnota, kterou nelze nahradit tak snadno, jako vyrobit pušku.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 31/7/2010, 13:07, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta“