Bitva u La Cáteau (26.8.1914 - 27.8.1914)

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Bitva u La Cáteau (26.8.1914 - 27.8.1914)

Příspěvek od kacermiroslav »

Bitva u La Cáteau
26.srpna – 27.srpna 1914
Západní fronta
WW1

Obrázek
mapa bitvy[/align]
Je konec srpna 1914. Boje První světové války běží téměř měsíc a jak se zdá, vše přesně vychází podle plánu Trojspolku, neboli Centrálních mocností (Německo a Rakousko-Uhersko). Na východní frontě se Němcům podařilo koncem srpna zasadit „ruskému medvědovi“ drtivou porážku v bitvě u Tannenbergu, po které hrozba ohrožení východních německých hranic na čas opadla. Na jižní „srbské frontě“ zápolilo Rakousko-Uhersko se Srbskem v zatím nerozhodné kampani, kde se ale dalo předpokládat, že mnohem silnější rakouské jednotky si dříve či později se svým protivníkem poradí. A na západní frontě vše zatím Němcům vycházelo téměř na den přesně podle Schlieffenova plánu. Francouzská 1., 2., 3. a 4.armáda jsou pod silným tlakem německé 5., 6. a 7.armády v Alsasku-Lotrinsku a stahují se do vnitrozemí. Pravé německé křídlo tvořené 1., 2., 3. a 4.armádou v počtu cca 800.000 mužů se pak skrz Belgii vrhlo ze severu do nitra Francie, kde narazilo na francouzskou 5.armádu a Britský expediční sbor (BEF), které se střetly v těžkých bojích s Němci v bitvě u Sambre (21.-24.srpna) a Monsu (23.-24.srpna). Pro spojence byla situace téměř bezvýchodná a velitel spojeneckých sil Joffre musel nařídit ústup. Během tohoto ústupu, který byl dlouhý více jak 120 km (pro některé jednotky i delší) pak došlo k řadě větších či menších bitev.

Toho samého rána, kdy začaly ustupovat britské jednotky (BEF) od Monsu, zaslal vrchní francouzský velitel Joffre do Paříže ministrovi války depeši, v které se snažil vysvětlit, proč musela celá fronta ustoupit:
Na severu naše vojsko, operující mezi Sambre, Meuse a britským vojskem, narazilo podle všeho na překážky, jejichž celkový rozsah mi dosud není znám, ale jež je musely přimět k ústupu… Člověk musí čelit faktům…Náš armádní sbor…neprokázal na bojišti ty ofenzivní kvality, v něž jsme doufali…Jsme proto přinuceni uchýlit se opět k defenzívě, využít naše pevnosti a velké terénní překážky, abychom se vzdali území co možná nejmenšího rozsahu. Naším cílem musí být vytrvat, pokusit se opotřebit nepřítele a až nastane vhodná chvíle, zahájit znovu ofenzívu.“ (Joffre, 24.srpna 1914).

Jak sám Joffre píše ve své depeši francouzskému ministru války, velké pevnosti (jako například Verdun) byly stále ve francouzských rukách, stále se mohla spojenecká vojska opevnit na četných přírodních terénních překážkách a navíc německé zásobovací trasy se neustále postupem prodlužovaly, zatímco ty Dohodové se zkracovaly. Tím Joffre de facto v kostce v jedné depeši nastínil i řešení konfliktu a budoucnost mu dala za pravdu. To nejdůležitější, tj. zachování bojeschopnosti armád a lidských zdrojů bylo stáhnutím jednotek od Sambre a Monsu dosaženo. Cílem budoucích operací bude vytvořit na levém křídle masu schopnou znovu zahájit ofenzívu. Tu by měla představovat čtvrtá a pátá francouzská armáda spolu s BEF a s jednotkami staženými z východní fronty.


-------------------------------------------------------------------------------------

Bitva u La Cáteau
26. – 27.srpna 1914


Velká Británie – tři pěší divize, jedna jezdecká divize (cca 40.000 mužů) BEF – velitel: Sir Horace Smith-Dorrien
Francie – jízdní sbor (zásah až večer), pěší teritoriální divize (zásah později) – velitel: Michel-Joseph Maunory
Německo – tři pěší divize, tři jízdní divize (později další dvě pěší divize) z 1.armády – velitelé: Alexander von Kluck, Karl von Bülow


Další dva dny (24. a 25.8.) pak britské jednotky nepřetržitě ustupovaly z Monsu směrem na jih. „Vojáci se vlekli spíše jako duchové než živí lidé. Aniž vnímali co je obklopovalo, přesto se však pohybovali vpřed pod magickým vlivem disciplíny a cti svého pluku“ (napsal očitý svědek). V nohách měli desítky kilometrů bez odpočinku, s vojenskou výstrojí na zádech a Němci za zády.

Druhý britský sbor utrpěl v úvodním vystoupení BEF u Monsu těžké ztráty a dne 26.srpna byl znovu přinucen bojovat u La Cátenau a tentokráte ještě tvrději než u Monsu. Generál Smith-Dorrien, velitel II.sboru, měl pod svým velením tři pěší divize a jednu jízdní. V ranních hodinách 26.srpna na jeho II.sbor zaútočila velká německá síla v počtu tří pěších a tří jízdních divizí z von Kluckovi 1.armády, které v průběhu dne doplnily další dvě pěší divize. Celkový poměr sil tak byl 2:1 v prospěch Němců, kteří se vrhli na unavené Brity a kolem 10hod podnikli útok na celé bojové línii. Němci využili své početní převahy a snažili se provést obchvat britských jednotek, což se jim nakonec v průběhu dne podařilo. Fronta této bitvy byla roztažena podél staré římské silnice (z doby antiky) mezi La Cáteau a Cambrai (u Camrai Britové o tři a čtvrt roku později provedli první velký útok za použití nových bitevních prostředků, tanků). Britové se bránili proti německé přesile svým obvyklým způsobem, tj. rychlopalbou ze svých pušek za podpory polního dělostřelectva. Ovšem jak na bojiště přicházelo více a více Němců (v odpoledních hodinách dorazily další dvě pěší divize), začala se britská křídla hroutit. Jednotky ztrácely přehled a spojení se svým kolegy a rozpadaly se. Dělostřelecké baterie při přestřelkách s těmi německými přicházely vlivem blízkých zásahů o svou obsluhu (střepiny atd.) a jejich palba přestávala být tak účinná jako německá.

Již v dopoledních hodinách 26.srpna se velitel jezdeckých jednotek BEF generál Allenby obával, že celý BEF bude zahnán do bezvýchodné situace, zničen a zajat stejně jako v roce 1870 francouzská armáda v bitvě u Sedanu, pokud nebude pokračovat v ústupu na jih. Velitel II.sboru Smith-Dorrien však protestoval, že ústup již není v tuto chvíli možný, protože jeho lidi jsou nesmírně unavení a tak budou muset přijmout boj. Allenby jen poznamenal: „V tom případě se domnívám, že neuniknete“. Na to mu Smith-Dorrien odpověděl: „Probojuji se tedy z obklíčení“. Když se o této odpovědi, že II.sbor bude bojovat proti té velké přesile dozvěděl náčelník štábu BEF sir Archibald Wolf Murray, na místě omdlel. Poté se mu začalo říkat Murray „Ovce“.

V podvečer to již s II.britským sborem vypadalo špatně. Vše nasvědčovalo tomu, že bude kompletně zničen. Rozhodujícím faktorem byla německá převaha nejen početní, ale i v počtu kulometů, kterým se ani britská rychlopalba z pušek nemohla rovnat (Britský voják dokázal ze své zbraně Lee-Enfield se zásobníkem na deset nábojů pálit patnáct ran za minutu). Do určité míry se ale ještě držel nad vodou díky občasným německým chybám, ale z boje je definitivně vyvedl až zásah francouzského Sordetova jezdeckého sboru, který si tak napravil svou reputaci ztracenou v úvodních dnech, kdy nedokázal vystopovat Němce při jejich průchodu skrz Belgii. Kromě Sordetova jezdeckého sboru se zasloužila o záchranu II. sboru BEF francouzská teritoriální divize, která bojovala vně Cambrai a zdržovala tak příchod německého II.sboru na bojiště. Tato teritoriální divize byla jinak ve francouzské ale i britské armádě dosti opovrhována, kvůli svým přestárlým a nedostatečně vycvičeným záložníkům. V bitvě si však vedli velice dobře a odvedli svůj kus práce.

Jeden britský prapor, který ztratil v boji kontakt se zbytkem a byl na dně svých sil, musel ustoupit k Saint Quentinu. Jeho velitel podplukovník John Elkington pak ve městě s jeho zástupci podepsal dokument, dle kterého měli jeho podřízení v případě, že Němci vstoupí do města, kapitulovat. Starosta Saint Quentinu na podpisu tohoto dokumentu trval. Nechtěl připustit, aby válka prošla přes „jeho“ město. Němci nakonec ten den do města nepronikli a tak se podplukovník Elkington i se svým praporem mohl spojit s hlavními silami. Nicméně poté, co Němci do města o něco později přeci jenom pronikli, dostal se jim do rukou i tento dokument a neváhali jej využít ve své propagandě. Zveřejnili jej, načež byl Elkington postaven před vojenský soud a propuštěn z armády. Ve snaze očistit své jméno spojené s tímto kapitulačním dokumentem, vstoupil do francouzské Cizinecké legie. Ta měla v srpnu 1914 celkem 10.000 mužů, ale po zahájení bojů se rozhodla 21.srpna zahájit nábor. Během následujících 7 týdnů se pak do služby v Cizinecké legii přihlásilo na 32.000 mužů, kteří nepocházeli z Francie. Mezi nimi bylo 5.000 Italů, více jak 3.000 Rusů, 1.467 Švýcarů, 1.369 Čechů, 1.000 Němců, přes 100 Američanů, dále Poláci, Belgičané, Norové, Švédi a i nějaký ten Brit jako podplukovník John Elkington.

Mezi Brity, kteří padli v bitvě u La Cáteau, byl i podporučík Carol Awdry (+ 27.8.1914). Jeho bratr reverend Wilbert Vere Awdry na to po letech vzpomínal“ „Otec se dočkal splnění svých ambicí, když se Carol dobrovolně přihlásil do armády. Byl ochoten přijmout rizika, jenž spolu přinášela válka, která byla vyhlášena pouhé tři týdny předtím. Synova smrt v boji 27.srpna pro něho znamenala drtivou ránu. On a Carol předtím dělali všechno společně“. Reverend Wilbert Vere Awdry se po Druhé světové válce proslavil knížkou pro děti "Thomas the Tank Engine", kterou také můžete znát jako "Tomáš a jeho přátelé", příběhy o mašinkách:-)

Odpoutání z bitvy se pak mohlo provést pod příkrovem tmy nadcházejícího večera. II. sbor Britských expedičních sil v této bitvě přišel o cca 8.000 mrtvých, zraněných a nezvěstných – tedy ztráty větší, než které utrpěl Wellington v bitvě u Waterloo (1815). I přes zoufalou snahu zachránit své dělostřelectvo museli Britové na bojišti nechat 38 svých děl, což představovalo polovinu divizního dělostřelectva.

Po bitvě, během které byla zaujatá pozice udržena dostatečně dlouho na to, aby se většina II.sboru vcelku spořádaně mohla stáhnout, opět následoval britský ústup. Vyčerpanost vojáků z pochodů a bojů byla obrovská a zasáhla všechny od prostých vojínů až po generály. Generál Allenby (velitel jezdeckých jednotek BEF) byl přistižen jedním z členů svého štábu, jak v únavě deprimován sedí zhroucen s lokty na kolenou a hlavou v dlaních. Účastníci bitvy a následného dalšího ústupu poté vzpomínali na strašně vypětí. „Důstojníci zburcovali seržanty a ti se pak vrhli na mužstvo, postavili na nohy všechny prosté vojíny, kteří si stěží uvědomovali, co dělají, a nějakým zázrakem je zformovali do pochodového tvaru. Potom se kolona dala na pochod, vozatajové a jezdci spali na sedátkách a v sedlech, pěšáci klopýtali v polospánku, všichni do jednoho ztuhlí chladem a slabí hlady, přesto se však pod zázračným vlivem disciplíny namáhavě vlekli vpřed“.

V den bitvy u La Cáteau se Joffre (vrchní francouzský velitel ) sešel s Johnem Frenchem (velitel BEF) v St.Quentinu společně s velitelem 5.francouzské armády Lanrezackem a generálem d´Amadem (velitel teritoriální skupiny). Toto setkání nebylo zrovna úspěšné. French a Lanrezack se neměli od svého prvního setkání před 10 dny vůbec v lásce a sám Joffre začal pochybovat o kvalitách svého chráněnce. Který ale jako jeden z mála dokázal včas varovat a upozorňovat na to, že hrozí celému spojeneckému vojsku obchvat německých sil z Belgie. Před dvěma týdny jej ještě nikdo nebral vážně. Teď již byla situace zcela jiná. French si stěžoval na neschopnost Lanrezackovi armády jej podpořit v bitvě u Monsu, za což museli Britové tvrdě zaplatit, Lanrezack zase dával svým chováním najevo, že BEF je spíše na obtíž. Celý rozhovor tlumočil Henry Wilson, zástupce náčelníka štábu. Kromě bojových různic tu byla celkově rozdílnost nátur jednotlivých velitelů. Zatímco Joffre a Lanrezac byli oba dosti tělnatí pánové v uniformách jak ze škatulky se zlatými knoflíky, Wilson a French byli oblečeni do rajtek z tkané příze a jezdeckých holínek. Kromě toho byli Francouzi zmateni z toho, že French je titulován jako polní maršál, zatímco Francouzi byli generálové. Maršál (Maréchal) byl ve francouzské armádě pouze titul udělovaný vítězi. Republikánští generálové tak úkosem koukali na Frenche, který měl titulárně vyšší hodnost, získanou „vítězstvím“ nad jihoafrickými farmáři. Jednání nedospělo k žádnému závěru, a poté co skončilo, odmítl Lanrezack společný oběd s Frenchem.

Joffre si uvědomoval, že Britové potřebují po těžkých bojích a nepřetržitých ústupových pochodech trochu prostoru k nadechnutí. Jinak by hrozilo, že se BEF odpoutá z boje a stáhne se do bezpečí Lamanšského průlivu. Což vůbec nebylo ve francouzském zájmu, přestože Francouzi museli vytrpět to samé co Britové. Ale byl tu rozdíl, BEF nebojoval na svém území a mohl být kdykoliv stažen zpět na Britské ostrovy za předpokladu, že britská vláda usoudila splnění všech svých spojeneckých závazků. A taky početní síla představující téměř 150.000 mužů nebyla zrovna zanedbatelná. Proto poslal veliteli 5.armády Lanrezackovi rozkazy, aby 27.srpna zastavil svůj ústup a zahájil protiútok proti německé 2.armádě pod velením Karl von Bülowa (cca 250.000 mužů), která měla namířeno přímo na Paříž. Spojenci se tedy pokusili nadechnout a zastavit příval německých sil.
Obrázek britské jednotky po bitvě


ZÁVĚR
Od doby, kdy se Britský BEF vylodil na pevnině (17.srpna 1914) se zúčastnil již několika střetnutí (Bitva u Monsu, ústupové boje), jejichž prudkost Brity do té doby zvyklé spíše jen na omezené koloniální války překvapila. Přesto se dokázali postavit v boji i mnohem silnějšímu protivníkovi, ale těžké ztráty otřásli vírou jejich velení. Pár dní po bitvě u La Cáteau byl velitel BEF sir John French rozhodnut stáhnout své jednotky do bezpečí lamanšských přístavů a opustit tak svého francouzského spojence, o kterém měl sám French dosti negativní myšlení. Až emotivní setkání s vrchním francouzským velitelem Joffrem mu vzalo jeho poraženeckou náladu. Do určité míry se však Britům nelze divit. Od ukončení Napoleonských válek a bitvě u Waterloo (1815) se Britové žádných větších bojů nezúčastňovali a jejich případné boje proti domorodcům a farmářům v koloniích se nedají pokládat za regulérní války. Markantní rozdíl byl například v Zulských válkách (70.léta 19.století), kdy na perfektně vyzbrojené Brity útočili Zulové vyzbrojení převážně jen luky a oštěpy.

V samotné bitvě u La Cáteau utrpěli Britové ztráty 7.812 mužů, mrtvých, zraněných, nezvěstných včetně 2.600 zajatců. (Podle jiných zdrojů byly celkové ztráty 8.077 mužů). Tedy ztráty větší, než jaké utrpěl Wellington v bitvě u Waterloo roku 1815. Z původních tří pěších a jedné jízdní divize o celkovém počtu cca 40.000 mužů tak II.sbor BEF přišel o téměř 20% svého stavu. V plných počtech by tři pěší a jedna jízdní divize představovali sílu 63.000 mužů, ale již po bitvě u Monsu II.sbor na těchto stavech zdaleka nebyl. Kromě lidských ztrát utrpěl II.sbor ztrátu 38 18liberních děl. Celkové německé ztráty nejsou známé, ale jsou odhadované na 5.000 až 7.500 mrtvých a zraněných.

Přestože byli podle britského velení válečná střetnutí v srpnu 1914 značně krvavá, o pár měsíců je mnohonásobně předčila zákopová válka se všemu hrůzami války, které přinesla a které si v prvním měsíci války málokdo dokázal představit. Jen pro představu, o pár měsíců později pouhá několikahodinová dělostřelecká příprava před bitvou dokázala vystřelit více projektilů, než Britové za celou dobu Búrských válek o pouhých 15 let dříve.



První Světová válka – úplná historie – Martin Gilbert – 2005
První Světová válka – den po dni – Ian Westwell - 2000
První Světová válka – John Keegan – 2002
První Světová válka – J.M.Winter – 1995
www.firstworldwar.com
www.historyofwar.org
http://1914-1918.net
www.wikipedia.org
www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

kacermiroslav napsal:
"Během následujících 7 týdnů se pak do služby v Cizinecké legii přihlásilo na 32.000 mužů, kteří nepocházeli z Francie. Mezi nimi bylo 5.000 Italů, více jak 3.000 Rusů, 1.467 Švýcarů, 1.369 Čechů, 1.000 Němců, přes 100 Američanů, dále Poláci, Belgičané, Norové, Švédi a i nějaký ten Brit jako podplukovník John Elkington."

To jsou pro mne velmi překvapivá čísla. Tolik Němců a Čechů bych rozhodně nečekal. Je mi jasné, že v Cizinecké legii se na národnost nehledí, ale příjde mi divné, že se na území Francie pohybovalo tolik cizinců z nepřátelských zemí. Myslel jsem si, že po vypuknutí války byli deportovaní do svých domovských států.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Mno...já bych řekl, že Francie byla turistickou destinací již před WW1:-) takže proto asi tolik lidí, navíc v 35 Mio zemi bych se divil, kdyby nebylo dost zaměstnanců, obchodních zástupců, smíšených manželství, montérů, atd. z té či oné země. A Němci určo svým lidem neříkali, tak ted bude válka, tak alou všichni domů:-) ta deportace, to bylo až za WW2 pokud se nepletu. To byla větší histerie a proto se třeba v USA oddělovali Japonci atd.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta“