Bitva na hranicích (14.8.1914 – 25.8.1914)

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Bitva na hranicích (14.8.1914 – 25.8.1914)

Příspěvek od kacermiroslav »

Bitva na hranicích (Lorraine a Ardény)
14.8.1914 – 25.8.1914
WW1


Obrázek

Německo:
4.armáda - Albrecht Wurttembergský (200.000 mužů)
5.armáda – Wilhelm, korunní princ (220.000 mužů)
6.armáda - Rupprecht bavorský (220.000 mužů)
7.armáda - von Heeringen (125.000 mužů)
CELKEM: 765.000 mužů

Francie:
1.armáda – Auguste Dubail
2.armáda – Édouard de Castelnau
3.armáda – Pierre Ruffey
4.armáda – Fernande de Langle de Cary
Lotrinská armáda – Maunoury (tato armáda byla zformována 17.srpna)
CELKEM:


Jedna z prvních bitev Velké války, která se vlastně neměla vůbec konat (nebyla součástí německého plánu útoku na západ) a která svým rozsahem, materiální, vojenskou a lidskou silou, předznamenávala obrovská válečná střetnutí, která do té doby svět nezažil, a která měla ve větším či menším měřítku probíhat po následující čtyři roky. S tím ovšem v srpnu 1914 nepočítali ani obyčejní vojáci, ani stratégové a všichni se těšili, že nejpozději do Vánoc jsou doma.

Obrázek francouzská těžká kavalérie vyráží do boje

Poté co státy Evropy v srpnu 1914 mobilizovaly své armády a přesouvaly je do hraničních pásem, nastalo několik dní podivného klidu. Tento klid místy trval týden až deset dní, podle toho, jak dlouho trval přesun vojsk, jejich vysednutí z vlaků na hranicích, vyložení munice, zbraní a zásob. Klid zbraní byl narychlo kromě jiného vyplněn urychleným výcvikem vojáků a jejich pěším přesunem na frontu. Tento zdánlivý klid byl však již brzy přerušen zahájením bojů, bojů o hranice.

Starší důstojníci, pamětníci na prusko-francouzskou válku (1870), na jedné i druhé straně fronty zažívali v těchto prvních dnech podobné pocity, jaké panovali před zahájením bojů ve válce z roku 1870. Akorát že vše probíhalo mnohem rychleji a efektivněji. Pokrok byl prostě znát a to přesto, že vlaky i vagóny na první pohled vypadaly stejně, stejně tak řady vojenských kolon a u francouzských vojáků byly stejné dokonce i uniformy.

Místo nadcházejícího střetnutí bylo podle předválečných plánů vybráno francouzským velením a jeho smyslem bylo zachycení německého útočníka v místě předpokládaného nejsilnějšího tlaku, v Lotrinsku. Poté měla francouzská armáda spolu s Britským expedičním sborem zatlačit nepřítele na jeho průmyslové území a tam mu zasadit drtivou porážku. Výběr místa střetu odpovídal prakticky až na detaily tomu z roku 1870, pouze od místa hranic s Lucemburskem byly nyní na sever rozmístěné třetí, čtvrtá a pátá francouzská armáda a jejich okraj dosahoval až Belgických hranicím. V Lotrinsku samotném pak jako by se od dob prusko-francouzské války zastavil čas a mnozí vojáci si uvědomovali, že pravděpodobně šlapou po stejných cestách jako jejich otcové a dědové před čtyřiačtyřiceti lety za Napoleona III. Nástupní trasy byly sice poněkud jiné, protože Francie uzavřením míru v roce 1871 přišla o část svého území a Německé císařství tak mohlo posunout tyto trasy pro nadcházející boje více na západ. Cíl Francouzů však zůstal opět stejný a bylo jim dosažení linie řeky Saar, Saarbrucken a krajina za nimi na cestě k Rýnu. Tato linie byla stanovena z rozhodnutí vrchního francouzského velitele Joffreho rozkazem č.1 z dne 8.srpna 1914.

Klid zbraní byl přerušen 14.srpna 1914, když byla zahájena Lotrinská ofenzíva. Dubailová první francouzská armáda (město Epinal) spolu s Castelnauovou druhou armádou (město Nancy) dle plánů posunovala stupňovitě směrem doleva, překročila hranice a postupovala směrem na Sarrebourgu. Francouzské složky postupovaly jako osvoboditelé, v kolonách vlály prapory, hrála vojenská hudba a nikdo si nepřipouštěl, že by Německo mohlo mít své vlastní plány jak vyhrát válku. Zpravodajská služba podcenila německé plány a sílu a očekávala, že nepřítel zůstane spíše v defenzívě. Avšak již brzy se měli všichni dozvědět o německém Schlieffenově plánu a o hlavním úderu vedeném přes Belgii. Navíc Němci počítali s francouzským nástupem v Lotrinsku a tak v dostatečné vzdálenosti od hranic na vlastním území čekala armáda korunního prince Rupprechta bavorského (6.armáda o síle 220.000 mužů) a generála Josias von Heeringena, bývalého pruského ministra války (7.armáda o síle 125.000 mužů). Tyto dvě armády měly dohromady ne šest sborů, ale dokonce 8 sborů a byly připraveny Francouzům v příhodné době uštědřit silný protiúder.

Podle plánu po čtyři dny německé jednotky kladly jen sporadický odpor a ustupovaly a lákaly tak Francouze do předem připravené pasti. Místy se francouzské jednotky dostaly až čtyřicet kilometrů do nitra Německa. Dokonce se jim podařilo na Němcích ukořistit plukovní prapor, který pak byl poslál Joffremu do Vitry-le-Francois, kde byl zřízen hlavní velitelský stan (GQG). Postupně byl francouzskými jednotkami obsazen Cháteau-Salins, poté Dieuze a nakonec 18.srpna první hlavní cíl, Sarrebourg. Tj. všechna místa, která patřila Francii za doby válek Ludvíka XIV. s Habsburky v 17.století. Teprve poté francouzská pěchota zjistila, že jim Němci začali klást větší odpor. Malá alsaská armáda, která postupovala na pravém křídle první armády, obsadila příštího dne znovu Mulhousy. Tento úspěch jim ale nebyl k ničemu, protože mezi Mulhousy a Dubailovou armádou byla velká díra, tj., že první a druhá francouzská armáda neměla mezi sebou kontakt. Dubail si byl vědom této slabiny a měl v plánu dne 20.srpna podniknout útok, který by kontakt se sousední armádou znovu obnovil. Do útoku měly být vrhnuty Conneauovy jezdecké sbory z 2., 6. a 10.divize, které měly vpadnout do nepřátelského týlu a provést obchvat jeho křídla. K francouzské smůle však Němci v noci z 19. na 20.srpna zahájili svou plánovanou protiofenzívu.

Německá 6. a 7. Rupprechtova a Heeringenova armáda byla v té době dočasně podřízena jedinému štábu, v jehož čela byl generál Krafft von Delmensingen. To mělo velký vliv na koordinaci pohybu obou německých armád, které tak bojovaly jako jeden celek, zatímco francouzská 1. a 2.armáda ani pořádně nevěděly, co dělá ta druhá a jaké má záměry, a které se spolu dorozumívaly pouze díky sporadickému telefonování. Takovýto postup předznamenal budoucí obrovské vojenské ofenzívy, které byly tak velké, jak to jen umožňovaly tehdejší komunikační prostředky. Již v noci 20.srpna 1914, prakticky ihned jak začal, byl Němci rychle zadržen francouzský jezdecký útok. Poté následoval společný útok obou německých armád, osmi sborů, podél celé bitevní linie. Jejich soupeřem bylo šest francouzských sborů. Jako první byl přemožen francouzský VIII. sbor, který předtím dosáhl břehů řeky Saary u Sarrebourgu. Němci využili své velké dělostřelecké palebné převahy a vyháněli s její pomoci Francouze z jedné obranné linie za druhou.

Dělostřelectvo hrálo rozhodující prim i při útoku na druhou francouzskou armádu, která se také stala již za svítání 20.srpna terčem soustředěné dělostřelecké palby podél celé své linie fronty. Poté následoval útok pěchoty, jehož tlak nevydržely francouzské XV. a XVI. sbory, které opustily svá postavení. Jako jediný zatím držel své pozice XX. sbor na úplném okraji levého křídla. Ten již bojoval na své domácí francouzské půdě a jeho velitelem byl vynikající generál Ferdinand Foch. A tak zatímco Fochovi muži setrvávali na svých pozicích dal Castelnau zbytku armády rozkaz k ústupu za řeku Meurthe, tj. na linii odkud před šesti týdny zahájili svůj postup proti císařskému Německu. Francouzům hrozil bezprostředně obchvat na obou křídlech, což představovalo obrovskou katastrofu pro celou armádu a ztrátu kontaktu s první armádou. To znamenalo, že i první armáda musela být stažena z bitvy a dne 23.srpna 1914 se vrátila do svých výchozích pozic k Meurthe, kde byla odhodlána se bránit na linii řeky. Opřela tedy své pozice o silnou obranu, kterou Foch vybudoval na výšině Grand Couronné de Nancy. Na těchto obraných liniích se obě armády zakopaly a očekávaly další německé útoky. Německý Schlieffenův plán počítal s tím, že útok nesmí být podniknut do doby, než bude dokončen obchvat francouzské armády pravým křídlem. Pokušení však bylo příliš velké a tak Schlieffenův nástupce a modifikátor jeho plánu, Moltke mladší ustoupil požadavkům bavorského korunního prince Rupprechta a Delmensingena a schválil obnovení ofenzívy, která se pak následně mezi 25.srpnem až 7.září zhroutila, když narazila na pevně vybudované francouzské pozice podél řeky Meurthe.

Udržení těchto francouzských pozic mělo mít velký význam pro budoucnost, nicméně v této době zatím kolaps Francouzů pokračoval prakticky po celé délce fronty. Nad první a druhou francouzskou armádou stála třetí (Verdun) a čtvrtá, které dostaly od Joffreho za úkol proniknout Ardénami a udeřit na Němce v městech Arlon a Neufcháteau na jihu Belgie. Čelo tohoto útoku třetí a čtvrté armády mělo šířku čtyřicet kilometrů, přičemž hloubka ardénského lesa byla asi 13 km. Být to jiná krajina, mohl se útok podařit, ale Ardény, to byl hustý les, příkré kopce, vlhká údolí a špatná dopravní síť. To vše bránilo v rychlých přesunech. Navíc aniž by to jedna či druhá strana tušila, proti francouzské třetí a čtvrté armádě stála německá čtvrtá armáda pod velením vévody Albrechta Wurttembergského (200.000 mužů) a pátá pod velením německého korunního prince Wilhelma (220.000 mužů). Proti sobě tak stály dvě stejně silné formace, osm sborů na jedné i druhé straně. Sordetův jezdecký průzkumný sbor pročesával mezi 6. až 15.srpnem křížem krážem Ardény, ale nikde na nepřítele nenarazil. Proto GQG ujistilo dne 22.srpna 1914 Langleho čtvrtou armádu a Ruffeyho třetí armádu, že nemusí očekávat vážnější nepřátelský odpor. Německé pozice neobjevili ani letci.

O něco lépe pak na tom v prvotní fázi průzkumu byli Němci, jejichž letci oznámili významné nepřátelské přesuny na frontě čtvrté armády (ve skutečnosti to však byla část Lanrezacovy páté armády na sever směrem k Meuse). I tato informace však stačila, aby byli Němci varování a mohli se tudíž náležitě připravit na útok francouzské armády. Německá pátá armáda korunního prince Wilhelma dne 20.srpna 1914 zůstala ve svých postaveních, ale přeskupila své těžké dělostřelectvo tak, že mohlo začít ostřelovat francouzské pohraniční pevnosti Montmédy a Longwy. Obě tyto pevnosti byly starého data a byly špatně vyzbrojeny. Po dobu dvou dní byly pod palbou německých děl. Odpoledne 22.srpna pak pátá armáda korunního prince spolu se čtvrtou armádou zahájila pochod. Při pochodu byl kladen především důraz na kontakt mezi armádami, protože především velení čtvrté německé armády se obávalo možného nepřátelského obchvatu. Proto její levé křídlo udržovalo těsný kontakt s pátou armádou.

Ovšem obavy o prolomení fronty by měla mít spíše Francie. Její formace proti německým jednotkám byla rozestavěna jako schody, které pozvolna klesají směrem od severu na jih (tzv. en echelon). Tím pádem každý sbor vystavoval nepříteli svůj levý nechráněný bok. Pokud by se tedy Němci opřeli do tohoto rozestavění dostatečnou silou, pravděpodobně by se pak francouzská linie rozpadla na samostatné oddíly, které by pak byly pro Němce snadnou kořistí. Zhroutila by se tak třetí a čtvrtá francouzská armáda a hrozil by celkový německý průlom do Francie. A to se také de facto stalo. Dne 22.srpna se Německé jednotky hnuly skrz Ardény a zaútočily na překvapenou čtvrtou a třetí francouzskou armádu. Francouzská třetí armáda tento nápor nevydržela a zhroutila se jako první. Její předvoj, který postupoval za denního světla, totiž nečekaně narazil na silný německý odpor, i když je velení ujišťovalo na základě předchozího průzkumu, že jim nic nehrozí. Podpůrné dělostřelectvo, které si Francouzi táhli s sebou, se dostalo pod silnou německou dělostřeleckou palbu, bylo přemoženo a pěchota následně zpanikařila a dala se na útěk. Ve zbytku armády tak vznikla mezera, které Němci využili. Zbytek armády byl zastaven na svých trasách, kde musel svádět tvrdé boje o udržení pozic.

Čtvrtá francouzská armáda následkem zhroucení třetí armády přišla o podporu z jihu a tím pádem se až na výjimky nemohla hnout směrem dopředu. Pouze v jejím středu byl koloniální sbor, což byly bílé pluky profesionální francouzského armády, které v době míru byly umístěny v koloniích severní a západní Afriky a v Indočíně. Vojáci tohoto koloniálního sboru byli zvyklí na tvrdé boje s domorodci, ale sami proti obrovské německé síle nemohli obstát. V bojích s nepřítelem se stále prodírali vpřed až uvízli téměř v obklíčení velkou německou přesilou. Pět jejich praporů na frontě široké pouhých 500 metrů podnikalo jeden bodákový útok za druhým v hustém Ardénském lese, ale pokaždé je skosila nepřátelská palba z pušek a kulometů. Ztráty dosahovaly enormních hodnot. K večeru 22.srpna 1914 utrpěla 3.koloniální divize ztráty 11.000 mrtvých a zraněných mužů z celkových 15.000. To byly největší ztráty jaké utrpěla nějaká francouzská jednotka v bitvě o hranice. Po likvidaci (jinak se to snad ani nedá nazvat) koloniálního sboru již čtvrtá francouzská armáda zastavila svůj pohyb dopředu, a stejně tak po zničení pátého sboru nebyla schopna další ofenzívy třetí armáda na jihu.

Zastavením postupu francouzské třetí a čtvrté armády a přejitím Němců do protiútoku de facto zcela ztroskotal francouzský předválečný plán XVII. Po celé 120 km dlouhé frontě mezi Givetem a Verdunem se Francie dostala do slepé uličky. Vrchní velitel Joffre si zprvu odmítal tento fakt připustit. Ještě ráno 23.srpna sděloval Langlemu a jeho čtvrté armádě, že tam jsou „jenom tři nepřátelské sbory před vámi. Následně musíte obnovit svou ofenzivu co možná nejdříve“. Velitel 4.armády de Langle se pokusil tento rozkaz vyplnit, ale jeho armáda nedokázala přejít do protiútoku a naopak byla zatlačena ještě dále do vnitrozemí. Stejně bezvýsledně si vedla i třetí a čerstvě sestavena Lotrinská armáda (ta byla zformována 17.srpna 1914 a později z ní bylo vytvořeno jádro 6.armády).


Závěr
Dne 24.srpna 1914 byla čtvrtá Langleho armáda nucena ustoupit za ochranu řeky Meuse a třetí Ruffeyeho armáda ji zakrátko následovala. Maunouryho Lotrinské armádě, nebo spíše její většině, se podařilo stáhnout se do Amiensu, kde měla být ze záložních divizí a z Lotrinské armády vytvořena nová, šestá francouzská armáda. Během prvních šesti dnů bitvy o hranice přišly francouzská první a druhá armáda o 140.000 mužů (mrtví, ranění, zajatí), což byla hned v počátečních bojích pro Francii citelná lidská ztráta. Když se pak k tomu přičtou ztráty třetí a čtvrté francouzské armády od ofenzívy v Ardénách (20.srpna) a likvidace koloniálního sboru, byla bitva o hranice pro Francii jasným neúspěchem, za který zaplatila velkou cenou. Německé armády se hnaly do nitra Francie a Belgie a zdálo se, že je nemůže nic zastavit.

Obrázek


Zdroje:
První Světová válka – úplná historie – Martin Gilbert – 2005
První Světová válka – den po dni – Ian Westwell - 2000
První Světová válka – John Keegan – 2002
První Světová válka – J.M.Winter – 1995
http://encarta.msn.com/encyclopedia
http://history.sandiego.edu
www.firstworldwar.com
www.historyofwar.org
www.wikipedia.org
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 2/6/2009, 09:57, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

Exelente, těším se na Tannenberg. Možná, že se bude hodit pár údajů o německé císařské armádě v počátcích WW1. Na počátku války bylo mobilizováno 217 regimentů ( pluků) pěchoty s 651 prapory, 113 záložních pluků pěchoty( 2 gardové, 14 bavorských, 8 saských 3 wuertenberských, ostatní pruské),96 pluků Landwehru( zeměbrana) s 294 prapory pěchoty
a 86 Brigade- Ersatz Batalionů ( náhradních praporů pěchoty).Dále prapory polních myslivců a tzv. Pionierbatalione tedy v podstatě ženisté. Celkově z těchto zdrojů sestavili 25 aktivních sborů( I. až XXI., Gardový,I.,II.,III Bavorský),14 záložních sborů a jeden sbor Landwehru zvaný Woyrschův, vyslaný na pomoc Rakousko-uherské armádě. Další sbory byly formovány v průběhu srpna až listopadu. Síla mobilizovaného aktivního sboru představuje cca 45 tis. mužů. Jeden z dostupných zdrojů udává složení německého aktivního sboru : 1554 důstojníků, 43317 podůstojníků a mužů, 16934 koní a 2933 vozidel.
Pro další orientaci o sestavě na začátku WW1. Německý sbor se skládal ze dvou pěchotních divizí ( cca 17500 mužů každá, z toho cca 14000 pěchoty 360 až 760 jízdy , cca 1800 dělostřelců, a cca 1300 mužů podpůrných jednotek). Divize se dále dělila na dvě brigády( cca 7000 mužů každá) po dvou plucích ( 3400mužů). Pluk dále na tři prapory po 4 rotách. Rota na válečných stavech měla cca 260 mužů a dělila se na 3 čety a ty dále na tzv. Korporelschaft, řekněme sekce po čtyřech na četu dělené pak na dvě skupiny. Četa měla cca 80 mužů a důstojníka. Divize pěchoty měla v sestavě brigádu dělostřelectva o 72 hlavních( 54 77mm kanonů a 18 105 mm houfnic) v členění na dva pluky po dvou dělostřeleckých praporech o třech bateriích( 6 hlavní na baterii).Vedle sborů infanterie byly i sbory cavalerie v počtu čtyř. Divize jízdy měla cca 7000 mužů z toho cca 4440 jízdních , prapor pěchoty většinou polních myslivců o cca 1000 mužů a oddíl dělostřelectva v síle cca 500 mužů a dále podpůrné jednotky. Německá císařská armáda vstupovala do války s jedenácti divizemi jízdy.Divize se členila na tři brigády po dvou plucích . Na začátku roku 1914 byl mírový stav německé císařské armády cca 794.000 mužů. Těsně před válkou dosáhl již stavu 863000 mužů. V červenci 1914 měla německá armáda před mobilizací sílu 669 pěších praporů,538 jízdních švadron, 642 baterií polního dělostřelectva, cca 400 baterii těžkého dělostřelectva a cca 150 ženijních rot. Další detailnější informace dodám bude-li zájem .
Naposledy upravil(a) radecky dne 7/8/2009, 18:09, celkem upraveno 3 x.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Zájem samozřejmě na doplnění je, ale také co se Francie a Velké Británie týče. Tam abych se přiznal nějaké počty ve zdrojích, které mám k dispozici chybí.
ObrázekObrázekObrázek
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

Francouzská armáda.
Předem je nutné sdělit něco o Francii v roce 1914. Francie té doby měla velmi malý populační přírustek. V roce 1914 má Francie cca 39,6 mio obyvatel. Vedle toho Německo má cca 65 mio obyvatel, přičemž v roce 1870 na tom byly obě země stejně, t.j. necelých 40 mio obyvatelstva. Francie utrpěla samozřejmě ztrátu odtržením Alsaska - Lotrinska, které mělo v roce 1914 cca 1,7 mio obyvatel. Ve snaze vyrovnat vojenské síly Francie zařadila do armády početné síly z kolonií jak evropského, tak domorodého původu. V roce 1910 žilo jen v Alžíru 758 tis. Evropanů. V celé Africe pak Francie ovládala 10,2 mio km2 se zhruba 31,5 mio obyvatel.
Horečná snaha nepřipustit oslabení pak vyvrcholila v roce 1913, kdy 19.července byla uzákoněna tříleta prezenční vojenská služba. Francie tak o 50% navýšila své mírové stavy. V lednu 1914 slouží v armádě 777.000 Francouzů a 46.000 vojáků domorodého původu, což přestavuje 47 aktivních divizí . Francie v té době má 22 armádních sborů a 10 divizí kavalerie. XXII armádní sbor (as) je kolonialní, dislokován je však ve Francii, skládá se z 1.,2. a 3. koloniální divize. Naproti tomu XIX. sbor je umístěn v Alžíru v síle cca tři divizí. Ostatní sbory( I.až XVIII., XX. a XXI) jsou francouzké a skládají se zpravidla ze 2 divizí. Dále existuje také Marocká divize. Francie disponuje v počátku války 173 aktivními pluky pěchoty, 173 záložními pluky , 145 teritoriálními pluky, 31 aktivními a 31 záložními prapory (" chasseurs a pied" řekněme lehká pěchota), 12 prapory Alpských střelců ( později vytvoří 47.divizi pěchoty). Jízda má 79 pluků ( 12 kyrysníků, 32 dragounů, 21 chasseurs a cheval , řekněme jízdní střelci, a 14 pluků husarů). Jízdní pluk má cca 700 mužů , brigáda 1500 mužů , divize cca 5400 mužů.
Francouzská pěší divize má skoro 18000 mužů. Brigáda o dvou regimentech ( 3400 m. každý) má cca 7200 mužů. Francouzský pěší prapor má cca 1000 mužů a skládá se ze čtyř rot po čtyřech četách ( 57 mužů). Pěší divize má dále jízdní švadronu ( cca 150 m.). ženijní rotu a tři dělostřelecké skupiny o síle 15 baterií po čtyřech kanonech 75 mm vzor 97. Africká armáda, de facto XIX. sbor, se skládá ze 4 regimentů zuávů ( evropané), 4 regimentů tirailleurs (řekněme střelců domorodého složení) a 4 regimentů spahi, což je lehká jízda, a dále známá Cizinecká Legie. Z jednotek Africké armády byla složena 45. pěší divize zouavů, která se vylodila ve Francii v druhé polovině srpna 1914.
Koloniální, tedy XXII. sbor, se skládá z 12 koloniálních pluků ve Francii, dále jeden koloniální pluk je v Číně a tři ve Vietnamu. Další pluky a prapory jsou v Marocu, v Senegalu, na Madagaskaru a v západní Africe.
Francie začleňuje v mírové době 80% mužské populace do armády, Německo pouze 55%.
Zatím stačí pro orientaci. Zkusím doplnit až se prohrabu zdroji.
Naposledy upravil(a) radecky dne 28/5/2009, 13:20, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Výborně Radecky....díky za podrobné informace. Jestli ještě můžu prosit, nikde se mi nepodařilo dohledat ve zdrojích co mám ani na netu, jakou silou vlastně Francie v srpnu 1914 disponovalo, lépe řečeno, kolik vojáků a jakou výzbroj měli jednotlivé francouzské armády:
Například právě z bitvy o hranice:
1.armáda – Auguste Dubail
2.armáda – Édouard de Castelnau
3.armáda – Pierre Ruffey
4.armáda – Fernande de Langle de Cary
Lotrinská armáda – Maunoury (tato armáda byla zformována 17.srpna)
ObrázekObrázekObrázek
Jája
praporčík
praporčík
Příspěvky: 314
Registrován: 9/2/2006, 12:35
Bydliště: Brno

Příspěvek od Jája »

kacermiroslav píše:Výborně Radecky....díky za podrobné informace. Jestli ještě můžu prosit, nikde se mi nepodařilo dohledat ve zdrojích co mám ani na netu, jakou silou vlastně Francie v srpnu 1914 disponovalo, lépe řečeno, kolik vojáků a jakou výzbroj měli jednotlivé francouzské armády:
Například právě z bitvy o hranice:
1.armáda – Auguste Dubail
2.armáda – Édouard de Castelnau
3.armáda – Pierre Ruffey
4.armáda – Fernande de Langle de Cary
Lotrinská armáda – Maunoury (tato armáda byla zformována 17.srpna)

Co sem tak prolítl anglicky psaný internet, tak tam opravdu nic není, resp. všichni opisují z wiki, kde se uvádí celkové počty vojáků takto: (účast/ztráty)
F - 1.250.000/265.000
D - 1.300.000/165.000
GB - 70.000/4.200

Nutno však říci, že údaje o celkovém počtu mají všichni stejné, ale u počtu ztrát se liší.
Doufám, že umřu dřív, než vymře lidstvo.
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

K dispozici mám následující údaje. Armády Francie:
1.armáda: VII.armádní sbor ( 14. a 41 pěší divize), VIII.as (15.a16.pd),
XIII.as.( 25.a26.pd) XIV.as (27.a 28. pd) XXI.as ( 13. a 43.pd), 6.a 8. jízdní divize(jd), 44.pd,58.pd,63.pd,64.pd a k tomu 12 praporů Alpských střelců.

51. až 75. pěší divize byly divize záložní stavěné ze záložních pluků(číslování: 201. až 373.) Ze záložních pluků se stavěly dále záložní brigády vždy jedna k armádnímu sboru. Početnost této armády odhaduji na cca 350 tisíc mužů.

2.armáda: IX.as ( 17.,18.pd a později Marocká divize),XV.as ( 29. a 30.pd),
XVI. as (31.a 32. pd) XVIII.as (35. a 36. pd ) XX.as ( 11. a 39. pd), 2.jd a 3.jd a záložní divize (59.pd,68.pd 70.pd). Celkový počet této armády odhaduji na 340 tisíc mužů.

3.armáda: IV. as ( 7. a 8. pd), V.as ( 9. a 10. pd), VI.as ( 12.,40. a 42. pd) , 7.jd , záložní divize ( 54.,55.,56.pd). Celkovou silu této armády odhaduji na 230 tis. mužů.

4. armáda: XII.as ( 23. a 24 . pd), XVII. as ( 33. a 34. pd), Kolonialní sbor (1.,2. a 3. col.divize) , 9 jd. Celkovou sílu odhaduji na 170 tis. mužů.
Uživatelský avatar
Daver
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1573
Registrován: 5/10/2004, 21:11
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Daver »

Rád bych se zeptal jak to bylo s využitím jízdy v prvních mesích války a dále v pozdějších měsících, kdy již nešlo o mobilitu, ale o zákopový způsob boje. Byla využívána jako "klasická" pěchota?
"Nemůžeš-li střílet, staň se bunkrem, nemůžeš-li se hýbat, staň se zbraní, nemůžeš-li vyhrát, staň se hrdinou."
Jája
praporčík
praporčík
Příspěvky: 314
Registrován: 9/2/2006, 12:35
Bydliště: Brno

Příspěvek od Jája »

Jestli tomu dobře rozumím tak s ofenzivními akcemi na západní frontě začali Francouzi spolu s Brity a až pak Němci spustili Schliefenův plán. Díky znalost F plánů nechali Němci F před vlastním útokem "plácnout do prázdna" a pak útočili.
Doufám, že umřu dřív, než vymře lidstvo.
Buhele
desátník
desátník
Příspěvky: 53
Registrován: 14/2/2009, 21:35

Příspěvek od Buhele »

Dotaz k Francouzům.Opravdu válku začínali v tmavěmodrých blůzách a červených kalhotách?
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Jája píše:Jestli tomu dobře rozumím tak s ofenzivními akcemi na západní frontě začali Francouzi spolu s Brity a až pak Němci spustili Schliefenův plán. Díky znalost F plánů nechali Němci F před vlastním útokem "plácnout do prázdna" a pak útočili.
Válka na západě začala de facto takto. Dne 2.srpna obsadilo Německo Lucembursko, o den později byla vyhlášená válka Mezi Německem a Francii. Dne 4.srpna vstoupila německá vojska do neutrální Belgie, což byl podnět pro Velkou Británii, která vyhlásila válku Německu. Dne 5.srpna bylo dobyto belgické město Lutych (i když pevnosti kolem města se ještě bránili). Dne 6.srpna začali Němci přesouvat svá hlavní mobilizovaná vojska přes Rýn. O den později 7.srpna zahájila Francie svou ofenzivu podle plánu XVII do Alsaska-Lotrinska. Z tohoto důvodu Francie nemohla pomoct Belgii. Hlavní nápor na Alsasko-Lotrinsko pak provedla francouzská armáda (která byla mezitím posílena o mobilizované jednotky) dne 14.srpna. Ale již 20.srpna byly dvě francouzské armády v počtu 19 divizí zastaveny (asi 350.000 mužů) zastaveny na německé obranní línii Morhange-Sarrebourg (asi 50 km ve vnitrozemí Německa). Tou dobou však pokračoval hlavní nápor přes Belgii, kde byl obsazen Brusel a belgická armáda se musela stáhnout do Antverp.

Ke smůle Němeců, ale Moltke povolil korunnímu princovi protiútok se svou 6. a 7. armádou proti Francouzům. Tím se stalo, že kleště Schlieffenova plánu poté, co německá vojska prošla skrz Belgii, nemohla zmáčknout nepřátelská vojska, protože ta dou dobou už byla na svých obranných pozicích na řece Meuse, místo aby byli nějakých 50-70 km na východ v Německu. Tak se poté, co Francouzi pochopili skutečné úmysli Němců, mohli armády stáhnout a posílit své levé křídlo proti německému útoku z Belgie. Svou roli v selhání celého Schieffenova plánu kromě korunního prince Viléma (a jeho ambicím útočit) měl pak hlavně nerozhodný Moltke, který nejdříve modifikoval Schieffenův plán (oslabil pravé křídlo a posílil jednotky v Alsasku-Lotrinsku, které ale podle plánu měli původně jen vlákat francouze do nitra Německa) a poté dokonce váhal v jeho realizaci. Několik klíčových dní byl dokonce rozhodnut celý plán zrušit a poslat vojska na východ proti nečekaně rychle mobilizujícím Rusům.
ObrázekObrázekObrázek
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

V roce 1914 Němci spustili Schlieffenův plán ihned v okamžiku mobilizace. Podstatou bylo vytvoření mohutné úderné pěsti na jejich pravém křídle, kde bylo třeba projít Belgií a dobýt belgické pevnosti Lutych a Namur.K tomu seskupili na začátku bojů 34 divizí ve třech armádach. Cílem bylo jakoby " zadními vrátky" vstoupit přes malého takřka bezbraného souseda do Francie a sevřít francouzké síly oproti německému levému křídlu bojujícímu v Alsasku-Lotrinsku. Střed německých armád složený na počátku bojů ze 20 divizí ve dvou armádách měl vytvořit jakoby severní stranu tohoto pytle. Jížní skupina armád v síle 16 divizí ve dvou armádách měla sehrát úlohu jakési kovadliny o kterou budou francouzské armády rozbity. Je patrné, že dobrá polovina německých armád se teprve "prodírala " Belgií, když události, tak jak jsou popisovány v úvodním hlavním textu, již probíhaly.
Do roku 1915 skutečně byli Francouzi oděni v červených kalhotách a modrých kabátech a červených čepicích s kulatým dýnkem. My si dnes snadno dovedeme představit , jak se asi německým kulometčíkům dobře střílelo.
Britové se vylodili ve Francii teprve 11. srpna 1914 a prvně se střetli s německou 1. armádou u Monsu v jížní Belgii dne 23.srpna 1914. Stav jejich sborů (BEF) byl 100.000 mužů ve čtyřech pěších a jedné jízdní divize. Britové de facto prodloužili francouzské levé křídlo dále do Belgie.
Naposledy upravil(a) radecky dne 28/5/2009, 19:36, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Pokud by někoho zajímali podrobnosti ohledně Schlieffonova plánu, nalezne je ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2675

Co se bitvy u Monsu týče (první vstupu Britského expediční sboru do WW1), tak je v plánu. Momentálně dopisuji bitvu na řece Sambré (21.-23.srpen 1914).
ObrázekObrázekObrázek
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

Lotrinská armáda:
Vznikla přeskupením sil dne 17.srpna (viz hlavni text). Skládala se ze VII.armádního sboru převeleného od Alsaské armády a dvou záložních divizí ( 55. a 56.pd), které byly převeleny od 3.armády. Další osud Lotrinské armády byl přesun na severo-západ na levé křídlo francouzských armád ve snaze pokrýt pronikání 1.německé armády obkličující ze severo-západu francouzské armády. Zároveň byla Lotrinská armáda přejmenována na 6.armádu a doplněna na 7 divizí ( přiřazeny 45.aktivní divize právě dorazivši ze Severní Afriky,61.a 62.divize).

Alsacká armáda vznikla 10. srpna po odražení útoku francouzského VII.armádního sboru ( 14. a 41. pd) a 8. jd. Tyto síly byly vyčleněny k dobytí Mylhúz, kam vstoupily 8.srpna.( gen. Bonneau).
Neúspěch v boji s posílenými Němci měl za následek ústup zpět za hranice ( velmi dobře vidět na přiložené mapě) a odvolání gen. Bonneau.

Dobýti Mylhúz a zničení rýnských mostů bylo jednou z priorit francouzské strategie. To byl důvod vytvoření Alsaské armády ( gen. Pau) vyčleněním VII.as a 8.jd ze francouzské 1.armády a posílením 44. aktivní divizí a třemi záložními divizemi.
Kde se tyto sily vzaly a proč nebyly použity hned? Francie na samém počátku války vytvořila krycí síly na na hranicích s Itálií ve složení jedné aktivní a čtyř záložních divizí , dále 12 praporů Alpských střelců. Po italském prohlášení neutrality byly tyto jednotky přemístěny proti Němcům.
Naposledy upravil(a) radecky dne 29/5/2009, 13:49, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Daver
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1573
Registrován: 5/10/2004, 21:11
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Daver »

Lidičky, lidičky. Kdo mi osvětlí vyuřití kavalerie na západní frontě? Tato otázka mne "trápí" už nějaký čas.
"Nemůžeš-li střílet, staň se bunkrem, nemůžeš-li se hýbat, staň se zbraní, nemůžeš-li vyhrát, staň se hrdinou."
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

Dobře, já se do toho pustím. Uvitám však velmi přispění ostatních. V té době mnozí generálové stále žili v sebeklamu, že kavalerie je rozhodující vojenská síla a, že bez ní armáda nemůže být. Nicméně ti důstojníci, kteří se účastnili jako pozorovatelé rusko-japonské války najednou viděli, že poměry se změnili. Proti zátarasům, vícečetným zákopům a kulometům ztratila kavalerie svoji účinnost. Významný britský generál Ian Hamilton po návratu z Mandžuska prohlásil:" že jediné co může udělat jezdectvo čelící kulometům , je uvařit pro pěchotu rýži" . Zavdal tím ke vzniku pochybností, zda se měsíce strávené v Orientu se nepodepsaly na jeho duševním zdraví.
Zkusme popsat pár střetů ze srpna 1914. Mezi pobřežíma 5.francouzskou armádou na levém křídle francouzské sestavy byl úmístěn jízdní sbor generála Soreta. jeho úkolem bylo provést bojový průzkum a případně pomoci belgické armádě. Sbor vstoupil do Belgie a přiblížil se Lutychu na vzdálenost cca 15 kilomertrů. Narazili na velmi agilní německé jezdectvo, které vytvářelo přední záštitu podporovanou cyklistickými prapory a prapory polních myslivců, kteří odráželi francouzské jezdce palbou z kulometů . Německé jízdní pluky se přímým střetům vyhýbaly. Naproti tomu ve směru na Lovaň němečtí huláni útočili na kopí a šavle a byli opakovaně odráženi belgickou jízdní divizí, která sesedla z koní a bránila se soustředěnou palbou z pušek. Opětovné útoky německých hulánů končili vždy masakrem. Na východní frontě se odehrávaly podobné střety s obdobným výsledkem. Rakousko-uherská armáda provedla při svém útoku v Haliči průzkum bojem v síle cca 10 jízdních divizí s podobným výsledkem. Jízdní divize pak mohly sehrát úlohu jen jakési výplně v mezeře mezi sousedními sbory nebo úlohu krycí clony pro formování útočných sestav. V momentě , kdy na západní frontě vznikla souvislá struktura zákopů, jízdní divize již neměly použití. Němci v průběhu roku 1914 přemístili většinu svých jízdních divizí na východní frontu , kde díky nízké hustotě vojsk měly zpočátku určité šance v obchvatných operací. V podstatě se z nich stávala jízdní pěchota ( bojovat jako pěchota , dopravovat se na koních). I tam v momentě vzniku opevněných zákopových liníí jejich použití skončilo. Jízdní pluky sloužili jako strážní a okupační jednotky nebo byly často normálně nasazeny do zákopů. Přesto se v průběhu války oběvili překvapivě úspěšné jízdní operace. Bylo to tam kde byly oslabené jednotky nepřítele. Například 31.řijna 1917 v bitvě u Beeršeby v Palestině, kdy po celodeních bojích pěchoty, která při čelním útoka navázala na sebe většinu tureckých jednotek, australská jízdní jednotka provedla jízdní útok a pronikla překážkami z ostnatých drátů a zákopy do Beeršeby a obsadila město.
Malé jízdní jednotky v sestavách divizí a sborů svou činnost omezili v podstatě na kurýrní a strážní službu.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Jája píše:Co sem tak prolítl anglicky psaný internet, tak tam opravdu nic není, resp. všichni opisují z wiki, kde se uvádí celkové počty vojáků takto: (účast/ztráty)
F - 1.250.000/265.000
D - 1.300.000/165.000
GB - 70.000/4.200

Nutno však říci, že údaje o celkovém počtu mají všichni stejné, ale u počtu ztrát se liší.
Bohužel to jsou ale údaje k celé invazi na západ a tudíž k několika bitvám zároveň (například bitva o hranice, bitva na Sambre, bitva u Monsu, invaze do Belgie, obléhání Lutychu, Liege, Namuru atd.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Buhele píše:Dotaz k Francouzům.Opravdu válku začínali v tmavěmodrých blůzách a červených kalhotách?
Jo. Stejně tak jako Rakušáci ve světle modrejch uniformách se švejkovskou čepičkou. Ale ono to bylo fuk. Za pár hodin v zákopech měl stejně každej bláto až za ušima.
Ale ani časem se to moc nezlepšilo. Takhle třeba později vzpomínal na první přilby tehdejší kapitán cizinecký legie Josef Šnejdárek: "Na začátku války jsem chodil po zákopech se smotaným pláštěm na hlavě. První přilby - které za čas přišly - byly horší než nic. Střepinu sice nepropustily, ale vibrace po úderu byly tak silné, že při snímání přilby raněnému spadl i kus temenní kosti."
さようなら。
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

Možná by bylo vhodné trochu něco dovysvětlit.
Ve vedení německých armád figurují dva korunní princové.
Bavorskou armádu popřípadě 6.německou armádu (I.,II.,III., bavorský armádní sbor, I.bavorský záložní sbor a XXI.armádní sbor, ten nebyl bavorský, dále 5.bavorská Landwehr Brigade) vede bavorský korunní princ Rupprecht.

5. německou armádu vede pruský korunní princ Vilém, ta podle plánu měla a také útočila směrem na Longwy, kde se úspěšně střetla s francouzskou 3.armádou, nad kterou měla výraznou početní převahu 5 sborů( V.armádní sbor /as/, XIII.as, XVI.as,V.záložní sbor/zs/, a VI.zs, dále brigády Landwehru) proti 3 francouzským.
Jája
praporčík
praporčík
Příspěvky: 314
Registrován: 9/2/2006, 12:35
Bydliště: Brno

Příspěvek od Jája »

kacermiroslav píše:
Jája píše:Co sem tak prolítl anglicky psaný internet, tak tam opravdu nic není, resp. všichni opisují z wiki, kde se uvádí celkové počty vojáků takto: (účast/ztráty)
F - 1.250.000/265.000
D - 1.300.000/165.000
GB - 70.000/4.200

Nutno však říci, že údaje o celkovém počtu mají všichni stejné, ale u počtu ztrát se liší.
Bohužel to jsou ale údaje k celé invazi na západ a tudíž k několika bitvám zároveň (například bitva o hranice, bitva na Sambre, bitva u Monsu, invaze do Belgie, obléhání Lutychu, Liege, Namuru atd.).
Díky za odpovědi a vysvětlení. WWI se zatím "učím".
Doufám, že umřu dřív, než vymře lidstvo.
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta“