Poslední dny Emdenu (2)

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Poslední dny Emdenu (2)

Příspěvek od jarl »

Poslední dny Emdenu

díl druhý

Bitva u Kokosových ostrovů
Obrázek
Po bitvě u Penangu se posádka EMDENU věnovala zraněným Francouzům. Z moře vytáhli 36 námořníků, z čehož tucet zraněných, a protože mnozí byli ve vážném stavu, měli lodní lékaři Luther a Schwabe plné ruce práce (1). Němci zajatcům poskytli oblečení a občerstvení, a na oplátku se dozvěděli nemilou zprávu. Britský lehký křižník YARMOUTH totiž 12. října dopadl uhelné parníky MARKOMANIA a PONTOPOROS, které EMDEN provázaly téměř od počátku jeho anabáze, což znamenalo, že od nynějška musí spoléhat pouze na pomalé EXFORD a BURESK.

Přes veškerou péči v noci z 28. na 29. října dva muži vydechli naposledy (2) a fregatnímu kapitánovi Karlu von Müllerovi připadla smutná povinnost vést pohřební obřad. Těla padlých nepřátel zatížili řetězy a zašili do plachtoviny ovinuté francouzskou trikolorou, a poté co zazněla čestná salva, je spustili do mokrého hrobu, přičemž se do myslí německých námořníků neodbytně vkrádala obava, zda jednoho dne neskončí podobně jako posádka nešťastného torpédoborce. Vždyť nepřátelé jistě vystupňují své úsilí, aby konečně dopadli drzého korzára, jenž právě zasadil britské prestiži další ránu. Znepokojený ministerský předseda na zasedání vlády naléhavým hlasem hovořil o poklese důvěry Indů k britské koruně, kterýžto trend vzápětí potvrdila zpráva o německém vítězství u Coronelu, takže veřejnost nabyla dojmu, že od srpnové bitvy u Helgolandu, Královské námořnictvo nedosáhlo žádného úspěchu a protivník si počíná aktivněji.

Obrázek
Posádka Emdenu

Zbylé zajatce ráno 30. října převzal britský parník NEWBURN, jenž je vysadil na Sumatře (3), zatímco křižník zamířil na jih, kde u ostrova Simaloer čekal parník BURESK. Müller vyznamenal některé námořníky „za statečnost v boji“ a uspořádal oslavu v důstojnickém salónku, čímž povzbudil bojovou morálku. Nedávné chmury se rozplynuly brzy poté, co EMDEN opustili popálení a zkrvavení Francouzi, takže posádka od čínských kuliů starajících se o lodní prádelnu, až po poručíka von Hohenzollern-Sigmaringena, kterému v žilách kolovala krev německého císařského rodu, znovu uvěřila ve svoji šťastnou hvězdu. Činorodý Müller se ani za této situace nehodlal skrývat na nějakém odlehlém místě, jako korvetní kapitán A. Zuckschwerdt, jenž s pomocným křižníkem CORMORAN dva měsíce nečinně kotvil u ostrova Lamotrek, takže naplánoval útok na Kokosové ostrovy.

Obrázek
Emden a jeho velitel

2. listopadu využili poblíž Sumatry příznivého počasí k bunkrování, přičemž EMDEN navštívil užvaněný nizozemský koloniální úředník a sdělil jim nepravdivou zprávu, že Německo je ve válce s Portugalskem (4), načež se rozloučil a odplul do Padangu. Křižník měl nyní v zásobnících téměř 1000 tun uhlí, takže se opět mohli věnovat svému hlavnímu úkolu - lapání obchodních lodí. Müller se rozhodl přenést bojové operace na Arabské moře, kde po vypuknutí války krátce působil lehký křižník KÖNIGSBERG, přičemž nejprve hodlal zmást pronásledovatele aktivitou ve východní části Indického oceánu.

Prozatím hlídkovali na plavební trase vedoucí k Sundského průlivu, ale když nenašli žádnou kořist (posádka NEWBURNU o pozici korzára dozajista informovala britské úřady), vydaly se EMDEN a BURESK 5. listopadu na jihozápad ke Kokosovým ostrovům. Před útokem se měli 7. listopadu severně od tohoto archipelagu setkat s EXFORDEM, jenomže dostaveníčko se kvůli špatně seřízenému chronometru uskutečnilo až navečer 8. listopadu, takže museli přepad o den odložit. Viděno z retrospektivy, jednalo se o první z řetězce nešťastných okolností, které korzára přivedly před ústí děl silnějšího protivníka. Velitel odeslal EXFORD k ostrovu Sokotra, zatímco BURESK měl korzára doprovodit ke Kokosovým ostrovům.

Obrázek
Karl von Müller

Přepad odlehlého souostroví sám o sobě nepředstavoval větší nebezpečí nežli předchozí napadení Madrásu a Penangu, ale Müller se tentokrát nehodlal spokojit s ostřelováním přístavu, ale plánoval na břeh vysadit přepadový oddíl, což zvyšovalo riziko, jelikož kolonistům mohla na pomoc připlout dohodová válečná loď, dříve než EMDEN nalodí demoliční komando a zmizí za horizontem. Velitel si byl tohoto nebezpečí vědom, ale protože si za poslední dva měsíce zvykl pohybovat se na ostří nože, vyhodnotil riziko jako přiměřené, byť nařídil, aby se pomalý BURESK držel mimo dohled pobřežních pozorovatelů, což by mu umožnilo únik, kdyby u ostrova kotvila nepřátelská válečná loď.

Zatímco u předchozích přepadů dosáhli Němci momentu překvapení, nyní byl o krok napřed velitel Východního loďstva viceadmirál T. Jerram, jenž Kokosové ostrovy vyhodnotil jako další potenciální cíl EMDENU. Proto pracovníci tamější stanice dostali podrobné instrukce pro případ, že by se objevila podezřelá loď a zároveň obdrželi informace o pozicích dohodových válečných lodí v okolí souostroví. Na ostrově Direction (rozměry pouhých 2 x 0,5 km) měli Britové telegrafní stanici provozovanou společností Eastern Extension Telegraph a proto představoval důležitý komunikační uzel, jelikož odtud vedly kabely do Austrálie, Nizozemské Východní Indie a na Mauricius. Později nad Directionem vztyčili i stožár sloužící k uchycení antény silného radiotelegrafického aparátu, čímž jeho význam ještě vzrostl.

Obrázek
Viceadmirál Jerram

Na Kokosových ostrovech nebyly dělostřelecké baterie ani vojenská posádka, ale patřily do zóny, jejíž ostrahu vzala na svá bedra japonská flota, a Nippon za tímto účelem vyčlenil uskupení složené z pancéřových křižníků NISŠIN, JAKUMÓ a TÓKIWA doplněné lehkými křižníky JAHAGI a ČIKUMA. Konkrétně u Kokosových ostrovů na přelomu října a listopadu kotvil JAHAGI (5), jenomže Jerram jej po útoku na Penang, společně s ČIKUMOU poslal nahánět EMDEN, takže souostroví zůstalo bez ochrany.

V uplynulých měsících Němci využívali skutečnosti, že Dohoda musela tříštit síly a neměla na Indickém oceánu dostatečné množství válečných lodí, což nahrávalo korzárovi a spoluvytvářelo legendu o nepolapitelném přízraku. Ve skutečnosti EMDEN ráno 21. října poblíž Cejlonu zachránila pouze snížená viditelnost a souhra náhod. Pancéřový křižník HAMPSHIRE a pomocný křižník EMPRESS OF ASIA pluly v noci západo-severozápadním kursem, přičemž se jejich trajektorie protínaly s trajektorií EMDENU a korzár vyvázl proto, že doprovodný parník BURESK nemohl plout rychleji než 9,5 uzly. HAMPSHIRE německý křižník minul o 25 námořních mil, zatímco EMPRESS OF ASIA o pouhých 10 a pokud by korzár zvýšil rychlost o 1 uzel, a nebo změnil kurs o 1 až 2 rumby (6), navázali by pronásledovatelé vizuální kontakt a temnou ranní oblohu by místo blesků osvětlily dělostřelecké salvy.

Obrázek
Radiotelegrafická stanice na Directionu

Jerram, nabádaný Admiralitou k větší aktivitě, navíc neměl na starosti pouze stíhání EMDENU, neboť musel zároveň pátrat po KÖNIGSBERGU, nahánět Východoasijskou eskadru křižníků a část sil poslal k obleženému Čching-tau. Teprve poté, co byl KÖNIGSBERG zablokován v ústí řeky Rufidži a zpravodajci získali jistotu, že viceadmirál M. von Spee směřuje k pobřeží Jižní Ameriky, mohl do honičky za nepolapitelným korzárem vyslat více lodí, tím spíše, že po přepadení Penangu Admiralita slíbila převelet na Indický oceán lehký křižník GLOUCESTER. Konkrétně se do hledání EMDENU v první listopadové dekádě zapojily britské křižníky HAMPSHIRE, YARMOUTH a WEYMOUTH s pomocnými křižníky EMPRESS OF RUSSIA a EMPRESS OF ASIA, dále japonské ČIKUMA a JAHAGI plus ruský chráněný křižník ASKOLD, přičemž další japonské jednotky zaujaly pozice u ostrova Jávy.

Jak vidno, kolem EMDENU se začala stahovat podobná síť jako kolem Východoasijské eskadry, takže Jerram oprávněně věřil, že jeho dopadení je pouze otázkou času. Prozatím však měl jiné priority. Po vstupu Turecka do války provedli Britové za asistence několika válečných lodí výsadek v ústí řeky Šatt al-Arab, aby zabezpečili ropná pole a ropovod patřící společnosti Anglo-Persian (7), přičemž Turci ohrožovali i britské pozice v Jemenu. Proto k Adenu Jerram vyslal pancéřový křižník DUKE OF EDINBURGH, jenž ostřeloval nepřátelské pozice u Sheikh Syed a další lodě doprovázely transporty indických vojsk do Egypta.

Obrázek
Námořní kapitán Glossop - velitel křižníku Sydney

Nejvíce vrásek však na admirálově čele vyhloubila starost o přepravu velkého vojenského kontingentu, jenž se od léta formoval ve zdejších dominiích. Mladí Australané a Novozélanďané - stejně jako za búrské války - vyslyšeli výzvu Londýna a do služby staré vlasti se nadšeně hlásily tisíce dobrovolníků (8). Podle původního harmonogramu měly už počátkem podzimu posílit Dohodu na evropských válčištích, ale poté co proti britské nadvládě povstali Búrové, rozhodli se je dohodoví stratégové poslat do Jižní Afriky. Teprve poté, co se ukázalo, že rebelie je odsouzena k nezdaru, páni generálové změnili názor a rádi by protinožce co nejdříve viděli v Egyptě ohroženém Turky.

Tyto organizační zmatky společně s nedostatkem transportních plavidel a obavami z útoku německých křižníků způsobily, že konvoj vyplul z australského Albany teprve 1. listopadu a na trase do Kolomba musel proplout oblastí, kde s velkou pravděpodobností číhal EMDEN. Na vlnách Indického oceánu se hourácalo 38 parníků různých velikostí, na jejichž palubách s mořskou nemocí zápasilo přibližně 30 000 vojáků, zatímco ve skladech spočívalo množství výzbroje, munice a dalšího vybavení včetně tažných zvířat, takže pokud by jej rozprášili Němci, jednalo by se o katastrofu prvního řádu.

Obrázek
Lehký křižník Emden

Konvoji z parníku ORVIETA velel kapitán A. Smith, ale jeho ochranu svěřili námořnímu kapitánovi E. Kiddlemu, jenž disponoval silnými pancéřovými křižníky MINOTAUR a IBUKI, které doplňovaly australské lehké křižníky SYDNEY a MELBOURNE. To byla dostatečná síla, i kdyby se k útoku spojily EMDEN a KÖNIGSBERG (9). Konvoj rozdělili na tři souběžně plující kolony, přičemž MINOTAURU přidělili místo pět mil před centrální kolonou, IBUKI se od něj držel čtyři míle napravo, SYDNEY čtyři míle nalevo a MELBOURNE dýmal pět mil za poslední lodí centrální kolony.

EMDEN 8. listopadu ráno přetnul trasu konvoje v bezpečné vzdálenosti 250 mil a Müller později prohlásil, že pokud by znal jeho polohu, pokusil by se o noční přepad. Německý radiotelegrafista zachytil Jerramovu zašifrovanou depeši, nařizující MINOTAURU odplout k mysu Dobré naděje, zatímco zbývající jednotky měly prozkoumat okolí Kokosových ostrovů, od nichž je momentálně dělilo 230 mil. Kiddle tedy předal velení námořnímu kapitánovi M. Silverovi na MELBOURNE, od konvoje se oddělil a spěchal na západ, aby posílil obranu oblasti ohrožené Východoasijskou eskadrou. Místo v čele centrální kolony zaujal MELBOURNE a největší vojenský konvoj v dosavadní historii britského impéria, nadále směřoval na severozápad.

Obrázek
Hellmuth von Mücke - velitel výsadku na Direction

Němci sice neznali obsah zachycených depeší, ale komunikace nepřátelských válečných lodí utvrdila Müllera v rozhodnutí odložit útok na 9. listopadu. Jak už bylo řečeno, hodlal na Direction vysadit přepadové komando, jelikož ostřelováním nebylo možné přerušit telegrafní kabely, tudíž by představovalo plýtvání municí (10). Desantu velel kapitán-poručík H. Mücke, jenž dostal na povel 49 ozbrojenců. Více nemohli uvolnit, jelikož v uplynulých měsících převeleli takřka 50 mužů na uhelné lodě BURESK, EXFORD, PONTOPOROS a MARKOMANIA. Do výsadkového oddílu zařadili i patnáct déle sloužících specialistů, kteří se vyznamenali v bitvě u Penangu (11), a když jeden z mladších důstojníků namítl, že dojde k nebezpečnému snížení bojeschopnosti, odbyl jej Müller argumentem, že je nepravděpodobné, aby se během jejich krátkodobé nepřítomnosti u souostroví objevil nepřítel. Inu, komu není rady, tomu není pomoci.

Protože manévrování ve vplavu ke kotvišti Port Refuge na Directionu znesnadňovaly četné korálové útesy, nepřipadal noční přepad v úvahu. Korzár tedy zakotvil s roztopenými kotly poblíž archipelagu, a teprve v 6 hod. nařídil velitel přidat páru, a křižník se vztyčeným falešným čtvrtým komínem a posádkou v plné pohotovosti, zamířil ke břehu vzdálenému 3000 m. Moře bylo klidné, a pohled na lagunu lemovanou kokosovými palmami připravil jindy opatrného Müllera o zbytky ostražitosti, takže porušil rádiové ticho (vysílání zachytili Britové) a nechal přivolat BURESK, aby provedli zauhlování. V 6:30 od boku křižníku odrazily dva přeplněné lodní čluny vlečené parní barkasou, ale to už se éterem neslo volání o pomoc.

Obrázek
Emden

Signály německého „Telefunkenu“ samozřejmě zachytil operátor na Directionu, a když se neznámou loď marně pokoušel kontaktovat, vyhlédl z okna a spatřil zakotvený křižník! Tou dobou už ředitel stanice D. Farrant zburcoval její osazenstvo, takže radiotelefrafista ani nesundal sluchátka a chvatně v otevřené řeči vyťukal první depeši: „Ostrov Direction všem spojeneckým lodím. Neznámý křižník na moři ve vjezdu do přístavu!“ Mezitím se úplně rozednilo a dr. Ollerhead si povšiml, že jeden z lodní komínů je pouhá plátěná atrapa, takže Farrant získal jistotu, že u ostrova opravdu stojí „postrach Indického oceánu“. Radiotelegrafista nepřetržitě vysílal signál SOS, dokud Němci nestrhli anténu, a zpráva o útoku se do světa rozletěla i prostřednictvím telegrafních kabelů.

EMDEN se sice pokoušel vysílání rušit, ale přesto depeše zachytili jak na MINOTAURU, tak na MELBOURNE. Komunikaci britských válečných lodí s Directionem zaznamenali i Němci, ale třebaže jejich operátoři byli zběhlí v určování vzdálenosti zachycených signálů (12), tentokráte učinili fatální chybu! Třebaže konvoj od souostroví dělilo pouhých 52 mil, nechal se Müller ukolébat tvrzením, že žádná nepřátelská válečná loď není blíže než 200 až 250 mil (13), a s bohorovným klidem čekal na připlutí BURESKU! Tím propásl poslední šanci na únik, neboť kdyby okamžitě odvolal desantní oddíl a odplul plnou parou na jih, zmizel by za obzorem dříve, než by napadeným připlula pomoc. Protože však nabyl přesvědčení, že mají k dobru osm, ba spíše deset hodin, rozhodl se se založenýma rukama čekat na úhelný parník.

Obrázek
Německý výsadek na Directionu

O přepadení Kokosových ostrovů se záhy prostřednictvím pavoučí sítě telegrafních kabelů dozvěděl Jerram, který ihned začal jednat. HAMPSHIRE a dva pomocné křižníky dostaly rozkaz vyrazit na pomoc ohroženému konvoji, zatímco japonský YAKUMÓ se měl s trojicí torpédoborců připojit ke starým novozélandským křižníkům PYRAMUS a PHILOMEL plujících z Fremantlu do Singapuru. Jediný kdo mohl napadené stanici pomoci však byl námořní kapitán Silver, jenž zprávu o útoku obdržel krátce před 7. hod. Protože ručil za bezpečí konvoje vlastní hlavou, nemohl se vydat napadeným na pomoc a musel řešil dilema, zda k Directionu poslat IBUKI či SYDNEY.

Velitel japonského křižníku, K. Kató, vyvěsil válečnou vlajku a požadoval, aby tuto úlohu svěřili jemu, ale Silver rozhodl jinak. Relativně pomalý a od souostroví nejvzdálenější IBUKI se ke stíhání EMDENU nehodil a nemohl ani vyloučit, že se jedná o lest, a Němci se pokusí zaútočit na konvoj, pročež se rozhodl těžkými děly osazený pancéřový křižník ponechat na místě a úkolem dopadnout obávaného korzára pověřil námořního kapitána Johna Glossopa na SYDNEY. Kromě těchto racionálních důvodů se jistě projevila i rivalita mezi spojenci a loajální důstojník Královského námořnictva nehodlal dopustit, aby se vítěznými vavříny ozdobili příslušníci floty Země vycházejícího slunce.

Obrázek
Lehký křižník Sydney

Zatímco „samurajové“ slzeli zklamáním, posádka SYDNEY přijala rozkaz „Plujte maximální rychlostí ke Kokosovým ostrovům a zjistěte totožnost podezřelého křižníku“ s nadšením a povzbuzovala strojníky a topiče k dosažení co největší rychlosti (zpočátku 20 uzlů), zatímco IBUKI a MELBOURNE zaujaly pozice mezi konvojem a Kokosovými ostrovy, přičemž v 9:20 zachytili depeši: „Vidíme nepřítele“. Hlídky pečlivě sledovaly obzor a v poledne vyhlásily poplach, jelikož se nad horizontem objevila silueta neznámé lodě, která se však záhy předpisově identifikovala jako pomocný křižník EMPRESS OF ASIA.

Na EMDENU vládla uvolněná nálada a nudící se námořníci si čekání na BURESK krátili poslechem lodní kapely vyhrávající vojenské marše. Bohužel, v rámci přípravy na nakládku paliva, odstranili podpěry lodních komínů, které se poté v boji zřítily na palubu po prvním zásahu. Uhelný parník sice kvůli poruše radiotelegrafického aparátu neodpověděl, ale pokud by rozkaz uposlechl (což se stalo) mohli jej spatřit kolem 9. hod, takže když se tou dobou nad severním horizontem objevil dým, nepokládal Müller za nutné vyhlásit poplach, třebaže se jevilo, že oblaka kouře jsou nezvykle hustá. Zatímco důstojníci pro tuto skutečnost hledali nejrůznější vysvětlení (14), vyšplhal do pozorovatelny na stěžni adjutant A. von Guérard, jenž velitele uklidnil hlášením, že neznámá loď má jeden komín a dva stěžně.

Obrázek
Schéma bitvy u Kokosových ostrovů

Drahocenné minuty ubíhaly. V 9:15 rozeznali dva skloněné stěžně a čtyři komíny, načež posádce přeběhl po zádech mráz. Nepřátelský křižník! Dlouho obávaný okamžik nadešel a Müller si chtě nechtě musel připustit, že EMDEN čeká souboj s protivníkem, o jehož síle se zatím mohli pouze dohadovat. Nad klidnou lagunou se rozezněla lodní siréna a na stěžeň vystoupaly signální vlajky odvolávající desant, ale když zadýchaný Mücke a jeho muži odrazili od břehu, spatřili jak křižník s vyvěšenou válečnou zástavou zvedá kotvu a chvatně odplouvá. Nepřítel se totiž blížil takovou rychlostí, že hrozilo nebezpečí, že bude EMDEN rozstřílen v těsném přístavišti, tudíž Müller zamířil na volné moře a nekompletní posádka se chvatně hotovila k boji.

Němci na útěk rezignovali a EMDEN se vydal na sever vstříc nepříteli, jehož optimisticky považovali za lehký křižník třídy NEWCASTLE. Oba protivníci nesli jména měst ze své domoviny (15), ale zatímco Emden byl (a je) provinčním německým městem, Sydney je metropolí Nového Jižního Walesu a nejlidnatější australskou aglomerací. Tomu odpovídalo i postavení těchto lodí v hierarchii obou flot. Zatímco EMDEN nesoucí 10 děl ráže 105 mm patřil mezi tuctové německé křižníky, SYDNEY byl pýchou mladého Australského námořnictva a osadili jej 8 kanóny ráže 152 mm, takže hmotností boční salvy převyšoval protivníka o 139,5 kg (226,5 : 87).

Obrázek
Kanonýři Emdenu v akci

Podobně nepříznivě pro Němce vyznělo i srovnání maximální rychlosti a pancéřové ochrany, a zároveň je nutné dodat, že EMDEN měl za sebou několikaměsíční korzárskou kampaň v tropických vodách, která z elegantní „labutě Východu“ učinila otřískanou loď potřebující důkladnou údržbu. Dalším handicapem bylo oslabení posádky, tudíž křižník obsluhovalo pouhých 314 mužů, přičemž zejména absence deseti zkušených dělovodů byla obzvláště citelná. Vzato kolem a kolem, nepřátelé drželi všechny trumfy, a posádka SYDNEY právem očekávala, že bojová premiéra Australského námořnictva skončí vítězně.

Oba protivníci se k sobě rychle blížili, a jakmile SYDNEY provedl obrat, aby přešel na paralelní kurs (zpočátku nevěděli zda se nejedná o KÖNIGSBERG), zahájil EMDEN v 9:40 palbu z děl na pravoboku na distanci 9500 m, načež Australané o minutu později odpověděli kanóny na levoboku, tudíž vysoké sloupce vody Müllerovy prozradily, že bojují s „šestipalcovým“ křižníkem. I bez zkušených dělostřelců pálili Němci přesně. První salva byla krátká o 180 m, druhá přeletěla, ale třetí už našla cíl, jenomže 105mm granáty nemohly na tuto vzdálenost SYDNEY vážněji poškodit, takže velitel nařídil zabočit mírně doprava, aby zkrátili distanci a mohli doufal ve šťastný zásah, který zvrátí poměr sil. „Brzy jsme uviděli obě lodě vedoucí boj na paralelních kursech (…),“ napsal ve svých pamětech Mücke. „Pluly a metodicky salvu za salvou zasypávaly jedna druhou ocelovým deštěm. Zpočátku se zdálo, že Angličanům přináší větší ztráty.“

Obrázek
Bitva u Kokosových ostrovů

Ano, němečtí kanonýři, navzdory tomu, že pálili proti slunci, dělali čest svému cechu. Po zastřílení nejprve vyřadili hlavní dělostřeleckou centrálu, poté další projektil zdemoloval záložní stanoviště řízení palby, načež se nad křižníkem vznesl oblak kouře. Osmá salva totiž udeřila do předolodí a smetla obsluhy děl č. 1 a 2, přičemž se vznítily výmetné nálože (17), a nebýt pohotového zásahu lodního plavčíka (16), mohl být výsledek bitvy, navzdory všem předpokladům, na vážkách.

Většina projektilů se však odrazila od bočního pancíře a řada dalších neexplodovala (18), takže Glossop nepokládal za nutné odejít do pancéřové věže a řídil boj z nechráněného velitelského můstku, odkud sledoval pád operátora na palubu ze zasažené dělostřelecké centrály. SYDNEY tedy příliš neutrpěl, a jakmile havarijní čety uhasily požár, bylo pouze otázkou času, kdy se projeví dělostřelecká převaha Australanů. Aby zamezil větším lidským ztrátám, vedl Glossop boj na delší distanci, jenomže kvůli chybnému odhadu vzdálenosti, trvalo zhruba 20 minut, než konečně zasáhli cíl (19). Jakmile však mohl dělostřelecký důstojník, kapitán-poručík Rahilly, používat přední dálkoměr, nabyla palba na přesnosti a v 10:00 se Němci poprvé přesvědčili o účinnosti jejich granátů.

Obrázek
Australané ostřelují Emden

Projektil vážící 45,3 kg proměnil radiotelegrafickou kabinu ve změť trosek, a ti z jejího osazenstva, kteří vyvázli s těžkými zraněními, mohli hovořit o štěstí. Síla výbuchu byla taková, že smetla několik dalších mužů přes palubu, což byla pouhá předzvěst nastávajícího pekla, neboť Australané se konečně zastříleli, a v krátkém sledu křižník zasáhlo několik granátů, takže Müllerovi, řídícímu boj z velitelské věže, doručovali jedno alarmující hlášení za druhým.

Zřícení předního komínů způsobilo nejenom pokles rychlosti na necelých 20 uzlů, ale dým valící se z jeho trosek ohrožoval dělostřelce, zatímco optiku oslepovaly vodní sloupce způsobované blízkými dopady granátů. Dělostřelecký důstojník E. Gaede utrpěl zranění, a jakmile byly mimo provoz telefony sloužící k předávání dat z dělostřelecké centrály, ztratila německá palba na přesnosti a boj se proměnil v jednostrannou záležitost. Mrtvé dělostřelce zastoupili náhradní obsluhy, ale protože došlo k přerušení dodávky elektřiny, museli námořníci transportovat munici z magacínů ke zbývajícím zbraním ručně.

Obrázek
Emden pod těžkou palbou

Těžkou ranou se krátce po 10. hod. stalo zničení kormidelního stroje, a protože manuální ovládání znemožnil požár, EMDEN vybočil ostře doprava, jako by se chystal protivníka taranovat. Zkrácení distance umožnilo pokusit se o torpédový útok, ale naději na zvrat zhatilo poškození levobočního aparátu. Müller se pokoušel získat nad neovladatelným křižníkem kontrolu pomocí regulování otáček lodních vrtulí, ale protože nefungoval ani strojní telegraf, musel se strojovnou komunikovat prostřednictvím spojek. Přesto se obrat vlevo podařil, ale rychlejší SYDNEY si EMDEN udržoval na distanc a obezřetný Glossop nedal protivníkovi příležitost použít ani torpédomet na pravém boku.

Další příval granátů smetl zbývající komíny a zadní stěžeň, načež za velkých lidských ztrát explodovala munice u kanónů v zadolodí, a když do podpalubí začala průrazem pod čarou ponoru vnikat voda, usoudil Müller, že námořnické cti bylo učiněno zadost a je načase jejich agónii ukončit. Rozstřílený křižník hořel na několika místech, zdravotníci nestačili odnášet raněné, jejichž křik přehlušoval povely důstojníků, a Němci mohli hovořit o štěstí, že je nezasáhlo australské torpédo. Vyvěsit bílou vlajku však nechtěl, jelikož v takovém případě by se lodě zmocnili nepřátelé, ale vývoj bitvy přivedl EMDEN do vzdálenosti pěti mil od ostrova Severní Keeling (20), což mu dalo možnost zachránit posádku bez ztráty tváře.

Obrázek
Dělostřelba z křižníku Sydney

EMDEN po 11. hod. zastavil palbu, a vydal se na západo-severozápad, přičemž se námořníci modlili, aby se loď udržela na hladině, popřípadě neztratila chod dříve, než se jí podaří usadit na skaliska. Kvůli nefungující ventilaci a požárům na palubě dosahovala teplota ve strojním oddělení 67 stupňů Celsia a na některých přepážkách se údajně začala roztékat nátěrová barva, tudíž tu vládly doslova pekelné podmínky. Přesto topiči a strojníci, instruováni Müllerem stojícím nad otevřenou lukou, vydrželi na svých místech až do chvíle, kdy jim hlasitý skřípot zvěstoval, že narazili na korálový útes a bojová plavba EMDENU měřící 30 000 mil, je u konce.

Jakmile loď bezpečně usadili, nařídil velitel vyklidit podpalubí a otevřít Kingstonovy ventily, a protože Australané pokračovali v palbě, dostala posádka svolení loď opustit. Protože k pobřeží ostrova vzdálenému 100 m doplavala pouze hrstka šťastlivců zatímco další odvážlivce pohltilo moře, zůstala většina mužů na palubě a sledovala kterak SYDNEY v 11:20 zastavuje palbu a odplouvá. „Ze zádě jsme pozorovali, jak se nepřátelský křižník zmenšuje a zmenšuje, odplouvaje pryč.“ Vzpomínal poručík z obsluhy torpédometů. „Stojíce vedle děl a nad našimi padlými kamarády, jsme vztekle a zoufale proklínali odplouvající loď. Ona nás ponechá napospas osudu? Zdálo se, že ano, neboť z EMDENU se stal bezmocný vrak.“

Obrázek
Ztroskotaný Emden

SYDNEY informoval velitele konvoje, že nebojeschopný EMDEN uvízl na korálovém útesu, načež Australané obepluli Severní Keeling a jali se pronásledovat loď, jejíž kouř zpozorovali krátce po zahájení boje. Původně se obávali, že se jedná o KÖNIGSBERG, ale nakonec zjistili, že k Directionu připlouvá BURESK přivolaný EMDENEM. Posádka „uhláku“ se zpočátku pokoušela korigovat německou palbu, ale po zničení radiotelegrafické stanice na EMDENU odpluli do bezpečné vzdálenosti, a jakmile kapitán-poručík J. Klöpper zjistil, že Fortuna se od svého oblíbence odvrátila, vydal se plnou parou na sever. Glossop si však pomalou kořist nenechal vyklouznout, takže Němci raději otevřeli kingstony a přešli do zajetí.

Mezitím pracovníci technického úseku na EMDENU uvolnili zprohýbané poklopy průlezů a osvobodili kamarády uvězněné v podpalubí, takže mohli předběžně spočítat přeživší a nahlásit veliteli otřesná čísla. V boji zemřely nebo utržily zranění 3/5 posádky a stav mnoha mužů dával chmurnou jistotu, že počet padlých není konečný, třebaže lékaři dělali co bylo v jejich silách. Nezranění námořníci zatím pod dohledem důstojníků zničili lodní stroje a kotle, odmontovali závěry děl a zaměřovače, hodili do moře zbývající projektily, načež zničili lodní deník a tajné dokumenty, aby nepadly do rukou nepřátel.

Protože podpalubí většinou zaplavila voda, hledali přeživší útočiště na palubě pokryté troskami, a třebaže požáry postupně uhasínaly, jejich situace byla přesto nezáviděníhodná. O většinu léků a obvazů přišli během boje, a střepiny proděravěly i cisterny s pitnou vodou, takže zejména ranění v subtropickém vedru trpěli žízní, kterou několik sklenic mléka zachráněných z důstojnického salónku, nemohlo uhasit. Navíc se na EMDEN slétla hejna racků, kteří považovali zraněné námořníky za zpestření jídelníčku: „Mávaje těžkými křídly, útočili na ně dlouhými zahnutými zobany, míříce na tváře a oči,“ píše R. Lochner. „Jejich hlasitý křik přehlušoval sténání zraněných a umírajících.“

Obrázek
Zničený Emden

Není divu, že za této situace trosečníkům pohled na malebné pobřeží porostlé kokosovými palmami vnukl myšlenku přesunu na pevnou zem, tím spíše, že sílící příboj mohl lodní trup rozlomit. Bohužel neměli žádné nepoškozené čluny, takže nezbývalo, než k ostrovu doplavat, jenomže jejich naděje zhatily jako nůž ostré korálové útesy přeřezávající pracně natažená lana (22). Marné pokusy o záchranu přerušil v 16. hod. návrat SYDNEY vlekoucího dva prázdné čluny z BURESKU, a jestliže ráno v Němcích pohled na jeho děly naježenou siluetu, vyvolával strach, nyní věřili, že přiváží záchranu. Vždyť ztroskotaný EMDEN připomínal těžce zraněného mořského dravce vydaného svému přemožiteli na milost či nemilost, a nikoho nenapadlo, že by pro Australany představoval potenciální hrozbu.

Jenomže na předním stěžni stále visela válečná vlajka s pruským orlem a obezřetný Glossop nehodlal nic riskovat, tím spíše, že jej zajatci přesvědčovali, že Müller nepatří mezi muže ochotné složit zbraně. Velitel SYDNEY napsal dopis adresovaný svému protivníkovi, v němž shrnul jeho beznadějnou situaci a navrhl kapitulaci, jenomže odeslání prozatím odložil a nařídil odsignalizovat lakonický dotaz: „Vzdáváte se?“

Obrázek
Emden u ostrova Severní Keeling

Němci odpověděli komunikační lampou „Nemáme signální příručku (22)“, a když Glossop ani na druhou výzvu ke kapitulaci nedostal očekávanou odpověď, sáhl k pádnějším argumentům. Neztráceje čas varovným výstřelem, zahájil v 16:30 ze vzdálenosti 4000 m na nehybný cíl přesně mířenou palbu, která si vyžádala dalších 25 mrtvých a raněných. Müller (i jeho posádka) považoval ostřelovaní vraku EMDENU za zbytečné a nečestné, ale faktem zůstává, že nad křižníkem se třepetala válečná vlajka, takže představoval legitimní cíl, a odpovědnost padá na jeho hlavu, přičemž je nepodstatné, zda jí nespustil z nemístného furiantství či z nedbalosti.

Jakmile do trupu udeřily první granáty, zavládlo na palubě zděšení. Část posádky se opět pokusila doplavat na břeh, zatímco další hledali útočiště za odvráceným bokem křižníku. Teprve po několika minutách konečně na přídi vyvěsili bílou vlajku a námořník Werner vyšplhal na stěžeň a spustil válečnou zástavu, načež palba v 16:35 zmlkla. Australané vyslali k EMDENU člun s některými zajatci z BURESKU, kteří krajany informovali, že SYDNEY odpluje k Directionu a nevrátí se dříve než následující den. Z hlediska vojenské logiky nelze proti tomuto rozhodnutí nic namítat, jelikož Glossopovou prvořadou povinností bylo zajmout Mückeho oddíl a zajistit bezpečnost pracovníků telegrafní stanice, ale mnozí Němci, mající před očima tonoucí kamarády, byli opačného názoru, třebaže jim protinožci zanechali pitnou vodu a zdravotnický materiál.

Obrázek
Pohled na ztroskotaný Emden z paluby Sydney

Protože panovaly pochybnosti, zda se SYDNEY vrátí (23), nařídil Müller připevnit na stěžeň mezinárodní tísňový signál a posádka v čele s kapitánem se pustila do práce. Námořníci uhasili zbývající požáry, a protože zadní část trupu zaplavil příliv, přemístili zraněné do předolodí, kde o ně obětavě pečovali lodní lékaři. Bohužel darovaná pitná voda brzy došla, načež se dr. Schwabe s hrstkou dobrovolníků pokusil doplavat ke břehu (24), ale vlny jej vrhly na útes, takže za věrnost Hippokratově přísaze zaplatil životem.

Velitel po rozednění rozdělil mezi své muže hotovost z lodní poklady, aby se jí nezmocnili nepřátelé (25), a hladoví, žízniví a vyčerpaní muži, netrpělivě čekali, zda se SYDNEY opravdu vrátí. Tou dobou Australané zjistili, že na Directionu žádní Němci nejsou, jelikož se předchozího dne zmocnili plachetnice AYESHA a bez map a navigačních přístrojů, svěřili životy do rukou štěstěny. Glossop požádal dr. Ollerheada a jeho asistenty, aby pomohli lodnímu lékaři s ošetřením posádky EMDENU, načež zvedli kotvy a kolem 13. hod. připluli k Severnímu Keelingu.

Obrázek
Glossopův dopis Müllerovi

Tentokráte k žádnému nedorozumění nedošlo, tudíž Australané nespustili palbu, ale čluny a začali evakuovat raněné. Na EMDEN se dostavil kapitán-poručík Garsia, jenž Müllerovi předal onen Glossopův dopis (26), načež velitel svému přemožiteli slíbil, že Němci v zajetí „nezpůsobí žádné škody na lodi či jejím zařízení a budou dodržovat lodní řád.“ Müller opustil vrak jako poslední a na SYDNEY jej přivítali s vojenskými poctami, načež jej Glossop odvedl do své kajuty, kde dostal čisté oblečení, zatímco posádku ubytovali na baku. Vážně zraněné ošetřovali lékaři, zatímco jejich šťastnější kamarádi se vrhli na masové konzervy a další nabídnuté pochutiny.

Jelikož se před příchodem temnoty nepodařilo nalodit námořníky ze Severního Keelingu, zůstal SYDNEY u ostrova až do rozednění, kdy bylo zhruba 20 „robinsonů“ konečně zachráněno a přeplněný křižník se vydal k Directionů, kde jej opustili dr. Ollerhead a jeho pomocníci, načež SYDNEY zamířil k Cejlonu a 15. listopadu zakotvil v Kolombu. Během plavby zemřeli ještě čtyři muži, kteří byli s vojenskými poctami pohřbeni do moře (28), a přeživší námořníky ocenil W. Churchill telegramem odeslaným Jerramovi 11. listopadu (27): „Kapitán, důstojníci a posádka EMDENU mají právo na všecky válečné pocty. Kapitánovi a důstojníkům budiž povoleno podržet šavle, nemáte-li nějaký důvod proti tomu.“


Obrázek
Transport těžce zraněných Němců na palubu Sydney

Suma sumárum, padlo v boji u Kokosových ostrovů, či se později utopilo nebo zemřelo na následky zranění, 134 členů posádky EMDENU, zatímco na SYDNEY pochovali pouze 4 může a 8 dalších bylo zraněno. Glossop dokonale využil dělostřelecké a rychlostní převahy svého moderního křižníku a taktickým manévrováním neposkytl slabšímu soupeři šanci zkrátit vzdálenost a způsobit mu větší škody. Díky tomu si flota nejmenšího kontinentu odbyla vítěznou premiéru (29) a SYDNEY se stal nejznámější australskou válečnou lodí.

Glossop byl nejprve v prosinci 1914 jmenován komandérem Řádu lázně, načež o několik měsíců později obdržel Medaili za vynikající službu (30) a od r. 1917 velel námořní základně v Sydney. Do penze odešel v r. 1931 v hodnosti viceadmirála, přičemž jeho jméno Australanům od r. 1921 připomíná obec Glossop. Kořistní soud přiřkl posádce nárok na odměnu ve výši 1985 liber šterlinků (31) a námořníci s personálem stanice na Kokosových ostrovech dostali i stříbrnou pamětní medaili zhotovenou z mexických dolarů vyzvednutých z vraku EMDENU (32).

Obrázek
Pamětní medaile připomínající Australanům bitvu u Kokosových ostrovů

Císař Vilém II. udělil Müllerovi nejvyšší německé vyznamenání Pour le Mérite a veteráni z bitvy u Kokosových ostrovů získali právo přidat si k příjmení čestný přídomek Emden, což podtrhuje fakt, že tento křižník - nechť příznivci obřích bitevních lodí BISMARCK a TIRPITZ prominou - pro širokou veřejnost zůstává nejslavnější německou válečnou lodí.

Poznámky:
(1) Němečtí lékaři provedli několik amputací.
(2) Třetí zemřel následující noc.
(3) Všichni podepsali čestné prohlášení, že se neúčastní válečných akcí proti Německu, ale bohužel další dva těžce zranění zemřeli na nemocničním lůžku v Sabangu.
(4) Portugalské a německé jednotky v koloniích Angola a Německá jihozápadní Afrika spolu sice na podzim 1914 bojovaly, ale oficiálně vyhlásil Lisabon Berlínu válku až počátkem r. 1916.
(5) Před ním tu hlídkoval NISŠIN.
(6) Dle J. Corbetta.
(7) Invazi provedla indická vojska, která už od 23. října stála v pohotovosti na obsazeném ostrově Bahrajn.
(8) Austrálie mající 4 900 000 obyvatel za první světové války postavila armádu čítající 413 000 mužů, zatímco Nový Zéland (1 100 000 obyvatel) úctyhodných 129 000 bojovníků.
(9) KÖNIGSBERG Britové počátkem listopadu zablokovali v ústí řeky Rufidži v Německé východní Africe, což velitel konvoje nevěděl.
(10) Němci už řadu granátů spotřebovali při ostřelování Madrásu a v Penangu.
(11) Podle R. Lochnera je Müller výsadkem na pevninu chtěl odměnit za skvělý výkon při přepadení Penangu.
(12) 8. listopadu odhadli vzdálenost nepřátelských lodí od Kokosových ostrovů s udivující přesností.
(13) Jediným logickým vysvětlením (kromě chybného odhadu) je možnost, že na EMDENU zachytili pouze vysílání ze vzdáleného MINOTAURU.
(14) Hustý kouř mohlo způsobit uhašení požáru v uhelném skladu, a nebo se mohlo jednat o poštovní parník mající v tomto termínu proplouvat kolem souostroví.
(15) Proto J. Katorin příslušnou kapitolu příhodně nazval „Souboj měst“.
(16) Za svůj čin obdržel Viktoriin kříž.
(17) Katorin a H. Wilson uvádí, že projektil explodoval v muničním elevátoru a hořící kordit pronikl až do magacínu.
(18) SYDNEY patrně zasáhlo 15 projektilů, z nichž vybuchla pouze třetina.
(19) Podle německých údajů zasáhla EMDEN až 21. salva.
(20) Souostroví se původně nazývalo Keelingovy ostrovy podle svého objevitele Williama Keelinga.
(21) Několik mužů vržených vlnami na útesy zemřelo.
(22) Signalisté na EMDENU většinou padli v boji, takže dotazu pravděpodobně neporozuměli.
(23) Němci očekávali, že se dobře vyzbrojený Mückeho oddíl postaví Australanům na odpor a ti budou mít jiné starosti, než zachraňovat posádku EMDENU.
(24) D. van der Vat uvádí, že chtěl pomoci mužům na břehu.
(25) Lodní pokladna by se stala válečnou kořistí, ale osobní majetek posádky nesměl být zabaven. Námořníci údajně později veškerou hotovost veliteli vrátili.
(26) Jeho obsah a tón, po „zbytečném“ ostřelování o den dříve, údajně Müllera rozladil.
(27) Použit překlad V. J. Hauera a B. Štěpánka převzatý z Churchillova díla „Světová krise 1911-1918“ vydaného česky v r. 1932.
(29) Mrtvé Němce na EMDENU a Directionu později pohřbila posádka dělového člunu CADMUS.
(29) Za Němce srovnal skóre 19. listopadu 1941 pomocný křižník KORMORAN, jenž potopil lehký křižník SYDNEY - nástupce původní lodě.
(30) Obdržel i zahraniční vyznamenání; francouzský Řád čestné legie a japonský Řád vycházejícího slunce.
(31) Glossop z této sumy dostal 183 liber.
(32) Vyzvednutých mincí bylo 6429 a jejich hodnota odpovídala 500 librám šterlinků.

Použité zdroje:
R. Лохнер: Последний джентльмен войны. АСТ 2004.
D. van der Vat: Poslední korzár. Paseka 2002.
Х. Мюккэ: Крейсер Эмден. Petrohrad 1995.
А. Больных: На океанских просторах. Moskva 2000.
Дж. Корбетт: Операции английского флота в первую мировую войну. Minsk 2003.
Ж. Блон: Великий час океанов. Славянка 1993.
A. Perepeczko: Wojna samotnych krążowników. Vydalo nakladatelství Lampart 1997.
И. Бунич: Корсары кайсера. Kyjev 2001.
Х. Вильсон: Линкоры в бою 1914 - 1918. Изографус, ЭКСМО 2002.
Ю. Каторин: Крейсеры часть 1. Petrohrad 2008.
J. Golebiowski, T. Prekurat: Pierwsza wojna świetowa na morszu. Gdaňsk 1973.
R. Hough: The Great War at Sea 1914-1918. Vydalo nakladatelství Oxford University Press 1986.
A. Pollen: The Navy in battle. Londýn 1919.
Morze Statki i Okrety 2011/12.
Profile Waship 25.
https://forum.worldofwarships.eu/topic/ ... s-piraten/
https://www.qrz.com/db/vi4sea
http://www.abc.net.au/news/2014-11-06/e ... ry/5873092
http://www.navy.gov.au/hmas-sydney-i
http://www.wikipedia.org/
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Poslední dny Emdenu (2)

Příspěvek od Zemakt »

Bezva čtení Jarle. Jen teď nevím, co si mám o německém kapitánu myslet.
Tou dobou Australané zjistili, že na Directionu žádní Němci nejsou, jelikož se předchozího dne zmocnili škuneru AYESHA a bez map a navigačních přístrojů, svěřili životy do rukou štěstěny.
A co tito blázni, dali to?
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Poslední dny Emdenu (2)

Příspěvek od jarl »

Jo, nakonec se dokonce slavně vrátili až do Německa. Nejprve naslepo dopluli na Sumatru, kde od krajanů dostali mapy a zásoby a za pár dní přestoupili na německý parník Choising, se kterým přepluli Indický oceán a vylodili se v Hodejdě odkud se po mnoha dobrodružstvích dostali až k Hidžaské železnici, po které pokračovali do Istanbulu. Plánuji a tom někdy napsat článek, ale to už asi letos nestihnu, protože se chci také věnovat nějakým "neněmeckým" tématům. Tady je fotografie ze slavnostního přivítání Mückeho mužů v Istanbulu:

Obrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Poslední dny Emdenu (2)

Příspěvek od jarl »

Tady je ještě několik obrázků k tématu:

ObrázekxxxObrázek
Sydney u pobřeží Directionu a připomínka prvního australského námořního vítězství

ObrázekxxxObrázek
Člun ze Sydney se blíží k vraku Emdenu

ObrázekxxxObrázek
Posádka Emdenu v zajateckém táboře na Maltě a dobová karikatura bitvy u Kokosových ostrovů
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Poslední dny Emdenu (2)

Příspěvek od jarl »

Na prvním obrázku je posádka Sydney po bitvě u Kokosových ostrovů, přičemž je dobře vidět improvizovaná ochrana velitelské věže a na druhém schéma zásahů na Sydney. V příloze ruského vydání Mückeho pamětí se píše, že na Sydney došlo během bitvy dvakrát k vznícení výmetných náloží; poprvé ve středolodí po zásahu palebného postu, ale nebezpečnější byl požár v muniční šachtě, jenž ohrožoval sklad munice.

ObrázekxxxObrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Poslední dny Emdenu (2)

Příspěvek od kacermiroslav »

Jarle, jako vždy super článek. Docela mě překvapil ten úvod střetnutí, kdy se Australanům nedařilo soupeře trefit. Předpokládám, že ale Němci díky větší kadence děl přeci jenom těch salv vyslali mnohem více. Jsem ale překvapen z toho, že až třetina projektilů nevybuchla. Byla to nějaká konstrukční vada projektilů, nebo to mohlo být vlivem dlouhého uskladnění na lodi?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Poslední dny Emdenu (2)

Příspěvek od jarl »

Lodní granáty i během druhé světové války selhávaly docela často, takže bych v tom nic zvláštního nehledal.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Poslední dny Emdenu (2)

Příspěvek od Mirek58 »

A nebylo to tím, že to byly protipancéřové granáty?
ObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“