Velký den německého císařského námořnictva

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Velký den německého císařského námořnictva

Příspěvek od Nelson »

Na základě dohody o příměří z Compiegne připluly hlavní síly Hochseeflotte 21.11.1918 do Firth of Forth na kontrolu. Po ní se přesunuly 27.11. na hlavní základnu Royal Navy do Scapa Flow. Z lodí byla odstraněny závěry děl, vysílačky, všechny osobní zbraně a posádky čekaly jak dopadne mírová konference zahájená 18.1.1919. Této internované flotile velel kontraadmirál Ludwig von Reuter.

Komisi, která se měla zabývat osudem německého námořnictva, tvořili britský admirál Rosslyn Wesmyss, francouzský viceadmirál Ferdinand De Bon a americký admirál Wiliam Benson. Komise byla zplnomocněna řešit vše co se týkalo námořní politiky a strategie, mimo jiné i budoucnost německých kolonií, osud ostrova-pevnosti Helgoland nebo otázku Kielského průplavu.

Prvním kamenem úrazu v činnosti komise byla otázka ponorek všeobecně, nejen německých. Britové a Američané je chtěli zakázat mezinárodním námořním právem a dokonce je chtěli postavit do řady společně s bojovými plyny. Naopak Italové a Francouzi je hájili jako prostředek který umožní slabším státům vyrovnat převahu mocnějších v bitevních plavidlech. Britové nakonec ze svých pozic ustoupili, požadovali však přísné dodržování kořistního práva, tedy normy která vlastně bránila vést úspěšnou ponorkovou válku.Nakonec se ovšem nedospělo k žádnému závěru.
O německých ponorkách se vedla podobně ostrá jednání. Francouzi požadovali vydání jejich velké části a chtěli je zařadit do vlastního loďstva. Tady však narazili na rozhodný odpor a jediné co se jim podařlo usmlouvat bylo, že dostali 10 člunů v technicky dobrém stavu. Ostatní plavidla byla sešrotována.

Největším problémem však byl osud internovaných německých lodí. Britové navrhli aby všechna bojová plavidla včetně rozestavěných byla na širém moři potopena. Tento nápad zprvu všechny nadchl. Svět by se rázem zbavil desítek moderních bitevních lodí, křižníků, torpédoborců a torpédovek. Brzy však došlo ke sporům a opět byli jejich příčinou Francouzi. Tvrdili, že jejich země válkou utrpěla nejvíc a proto by měli německé lodě dostat oni v rámci reparací. Jejich návrhy podpořili i Italové (je zajímavé, že čím byli Italové horší vojáci a námořníci tím větší to byli křiklouni na podobných jednáních) a zprvu s nimi souhlasili i Američané. Ti však měli podmínku, že Britové a Japonci získané lodě nezařadí do služby. Později se však postavili na stranu Britů a žádali bezpodmínečné potopení všech německých lodí. Až do podpisu mírové smlouvy ve Versailes 28.6.1919 se o ničem nerozhodlo.

Po celou dobu jednání zůstávaly hlavní síly Hochseeflotte v Scapa Flow. Posádky byly redukovány na minimální stavy (bitevní lodě 175, bitevní křižníky 200, lehké křižníky 60 a torpédoborce 20 mužů) a celkem zůstalo na všech internovaných plavidlech asi 4700 důstojníků a námořníků. Pod dojmem z ruské revoluce vznikaly námořnické rady které si osobovaly právo rozhodovat o všem co se na lodích dělo. Morálka byla všeobecně špatná a Britové nakonec museli pohrozit zásahem proti věčně opilým německým námořníkům.

Německou flotilu zprvu hlídal svaz bitevních křižníků, později jen jeho jedna eskadra a od 19.5. eskadra bitevních lodí. Po celou dobu vše probíhalo klidně, jen 31.5. Němci Brity podráždili vyvěšením velké vlajkoslávy na počest svého velkého vítězství v bitvě u Skagerraku. V noci potom některá plavidla uspořádala improvizovaný ohňostroj.

Admirál Reuter se myšlenkou na potopení lodí zabýval od počátku března. Tehdy Britové navrhli další snížení stavu posádek a Reuter si uvědomil, že časem pravděpodobně chtějí lodě obsadit. Jeho obavy byly zcela oprávněné. Britové měli od počátku roku vypracované plány na obsazení lodí silou a internaci zbylých německých námořníků. Námořní komise při mírové konferenci s tím souhlasila akce měla proběhnout hned po podepsání mírové dohody. Termín podpisu byl kvůli průtahům přesunut z 21.6. na 23.6.1919.

Von Reuter se o požadavku na vydání lodí dozvěděl z novin již 11.5. a o několik dní později mu to dopisem potvrdil náčelník německého Admiralitního štábu Adolf von Trotha. Ten potvrdil, že vydání nepříteli nepřipadá do úvahy a bude li to nutné mají být plavidla potopena vlastními posádkami. Reuter celou akci naplánoval na den kdy vyprší příměří a bude obnoven válečný stav tedy na 21.6. Nebyl však informován o tom, že příměrí bylo prodlouženo o dva dny.

Přípravy na potopení proběkly v naprostém utajení. Bylo nařízeno, že na lodích musí být stále otevřeny všechny poklopy, vodotěsné dveře, ventilační průduchy a trupová okénka. Další možná opatření byla ponechána na velitelích jednotlivých lodí.

21.6.se admirál Reuter dočetl v novinách, že Dohoda požaduje vydání německého loďstva a v 11.20 vydal rozkaz k potopení všech lodí na základně. Rozkaz byl předáván vlajkami z lodě na loď a hovořil o provedení článku 11, o jehož obsahu neměli Britové ani potuchy. Přesně v poledne všechny lodě vztyčily německé válečné vlajky a teprve teď britským velitelům došlo, že se děje něco mimořádného.

Posádky začaly hned po přijetí rozkazu otvírat záklopky ve dnech lodí. Těsně po 12.00 se začala vlajková loď Hochseeflotte Friedrich der Grose naklánět na bok a posádka nastoupila do záchranných člunů. Ve 12.16 se loď převrátila a zmizela pod vodou. Ve 12.54 se potopila bitevní loď König Albert a o 10 minut později minový křižník Brummer. Do 14.15 šly ke dnu i bitevní lodě Kaiser, Kronprinz Wilhelm, Prinzregent Luitpold, Groser Kurfürst, Kaiserin a Konig. Bitevní křižníky Moltke a Von der Tann a lehké křižníky Dresden II a Cöln II.

Britové proti tomu nemohli vůbec zasáhnout. 1. bitevní eskadra byla na cvičných střelbách na moři a po vyhlášení poplachu se vrátila až kolem 14.30. Právě tehdy se potopila bitevní loď Bayern a minový křižník Bremse, ve 14.45 bitevní křižník Derfflinger a v 15.00 lehký křižník Karlsruhe II. Na zbývající lodě byly vyslány abordážní skupiny. Na bitevní lodi Markgraf byl při potyčce zastřelen její kapitán. Přesto ji Britové nezachránili a loď šla v 16.45 také ke dnu stejně jako o čtvrt hodiny později bitevní křižník Hindenburg. Před úplným potopením byly na mělčinu odtaženy jen bitevní loď Baden a lehké křižníky Frankfurt, Emden II a Nürnberg II. Z 50 torpédoborců byly zachráněny jen 4.

Státy dohody chtěly zprvu postavit kontraadmirála Reutera před válečný soud a obvinit ho ze zrady. Právníci však dospěli k překvapivému závěru. Lodě byly stále majetkem německého státu a že Reuter se tedy dopustil zrady pouze německé vlády. Ta ho však za tento čin odmítla obžalovat. Postupně Britové a Američané potopení přivítali, jediní kdo doslova zuřili byli Francouzi. Nakonec Němci jako náhradu za 400 000 tun potopené tonáže předali vítězům stejný objem remorkérů, rypadel a plovoucích doků a jeřábů.

Pokud jde o zbývající německé bitevní lodě tak Westfalen, Posen, Rheinland, Helgoland a Baden dostala Velká Británie, Thüringen Francie, Ostfriesland USA, a Nassau s Oldenburgem připadly Japonsku. Většina těchto lodí byla rozebrána jen Baden potopili Britové při dělostřeleckých zkouškách a na Ostfrieslandu si americké letectvo 20. a 21.7.1921 poprvé vyzkoušelo střemhlavé bombardování. Po zásahu celkem šesti pumami se loď převrátila a potopila.
Většina lodí potopených ve Scapa Flow byla po válce vyzdižena a sešrotována, některé však byly pro přílišnou náročnost ponechány ve vodě. Na dnes již minimálně využívané základně nikomu nezavazejí a proto si myslím, že se tento stav již nezmění.


Obrázek Derfflinger

Obrázek Bayern

Obrázek Převrácený Bayern je vlečen na mělčinu k rozebrání
Naposledy upravil(a) Nelson dne 17/1/2006, 22:37, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Granátník
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 574
Registrován: 25/8/2004, 11:36
Bydliště: Vsetín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Granátník »

norad: opět pěkný článek ... docela si dovedu představit zuřícího frantíka ... :c))

Akorát by sem se chtěl zeptat, jaký osud měla Kriegmarine po WW2 ?? Všeobecně o námořnictví skoro nic nevím, tak se ptám ...
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Super článek, Norade. Různí autoři uvádí pouze ten fakt, že němci potopili své lodě, bližší informace neudávají.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Po druhé válce Kriegsmarine prakticky už neexistovala. Z těžkých hladinových lodí nezbyla žádná, z křižníků a lehkých jednotek byly většinou vybombardované vraky a větší část ponorek potopily jejich posádky v rámci operace Regenbogen.

Jediné bojeschopné hladinové lodě byly křižníky Prinz Eugen, Nürnberg, 15 torpédoborců 11 torpédovek, asi 25 minolovek a několik desítek rychlých člunů.
Provozuschopné lodě které připadly ivanům byly zařazenu do stavu ruského loďstva, ostatní je většinou použili k testům nebo je rovnou rozebrali.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Prinz Eugen "přežil" dva výbuchy A-bomby u atolu Bikiny v roce 1946. Měl být odtažen na mělčinu u atolu Kwajalein, ale 22.12.1946 se potopil.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Osudy německých hladinových lodí po jejich potopení ve Scapa Flow.

BITEVNÍ LODĚ
Kaiser.................................vyzvednut 1929, sešrotován 1930
Prinzregent Luitpold..............vyzvednut 1929, sešrotován 1930
Kaiserin...............................vyzvednut 1936, sešrotován 1936
Konig Albert.........................vyzvednut 1935, sešrotován 1936
Friedrich der Grosse..............vyzvednut 1937, sešrotován 1937
Grosser Kurfurts...................vyzvednut 1933, sešrotován 1936
Konig...................................nikdy nevyzvednut
Kronprinz Wilhelm.................nikdy nevyzvednut
Markgraf..............................nikdy nevyzvednut
Baden..................................zachráněn, v 1921 rozstřílen jako cíl britským loďstvem
Bayern.................................vyzvednut 1933, rozebrán 1935

BITEVNÍ KŘIŽNÍKY
Von der Tann........................vyzvednut 1930, sešrotován 1934
Moltke..................................vyzvednut 1927, sešrotován 1929
Seydlitz................................vyzvednut 1929, sešrotován 1930
Derfflinger............................vyzvednut 1939, sešrotován 1948
Hindenburg...........................vyzvednut 1930, sešrotován 1932

LEHKÉ KŘIŽNÍKY
Bremse................................vyzvednut 1929, sešrotován 1932
Brummer..............................nikdy nevyzvednut
Dresden II............................nikdy nevyzvednut
Koln II..................................nikdy nevyzvednut
Karlsruhe II...........................nikdy nevyzvednut
Nurberg II.............................zachráněn, rozstřílen brity v roce 1922
Emden II...............................zachráněn, předán Francii, sešrotován 1926
Frankfurt...............................zachráněn, předán USA, potopen jako cíl v roce 1921

Po druhé světové válce již zbylé vraky zůstaly ve Scapa Flow bez podstatnějších narušení. Velká Británie a Německo se staly spojenci v rámci paktu NATO. V roce 1965 byly předány německému námořnímu atašé 2 lodní zvony a to z vlajkové bitevní lodi z bitvy u Skagerraku Friedrich der Grosse a z bitevního křižníku s přezdívkou „železný pes“ Derfflinger. Zvony byly uskladněny od doby vytažení obou lodí v loděnici ve Faslane. Dnes jsou umístěny v budově velitelství námořní školy v Glucksburgu. V 70. letech bylo z německých lodí vytaženo několik plátů pancíře, ze kterých byly vytvořeny štíty satelitů jako např. Voyager 2.



V současné době zbylé vraky 3 bitevních lodí a 4 lehkých křižníků jsou určeny pro potápění a rozvoj turistiky na Orkenejích. Z toho důvodu již místní úřady zakázaly jejich rozebírání. Kolem zátoky je půltucet potápěčských center, jejichž služeb může návštěvník využít. Všechny bitevní lodě leží dnem vzhůru – Markgraf v hloubce 42 metrů (24 metrů pod hladinou), König v hloubce 40 metrů (20 metrů pod vodou) a Kronprinz Wilhelm v hloubce 34 metrů (pouze 12 metrů pod hladinou). Lehké křižníky leží na bocích a to Brummer v hloubce 36 metrů (20 metrů pod hladinou), Köln II v hloubce 35 metrů (20 metrů pod vodou), Dresden v hloubce 34 metrů (cca 18 metrů pod vodní hladinou) a Karlsruhe v hloubce 24 metrů (okolo 12 metrů pod vodou). Mimo zmíněné vraky se v zátoce nachází ještě spousta trosek z lodí, které byly odtaženy – např. dělové věže bitevní lodě Bayern, kusy nástaveb, pancéřové pláty apod.


PS: Docela by mě zajímalo, jestli by se některá ze zbylých bitevních lodí ještě dala vyzvednout a zrekonstruovat. Myslím si, že by to byl hodně vděčný objekt návštěv. Ale to jen tak plácám...fakt netuším v jakém stavu by mohli takové lodě po téměř 90 letech být.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Velký den německého císařského námořnictva

Příspěvek od kacermiroslav »

Říkám si, jestli byla nějaká šance, aby Němci své lodě před odeplutím na britskou základnu odzbrojit. Přeci jenom se na jejich palubě nacházelo několik stovek děl ráže 105 až 380mm, které by se za jiných podmínek dali použít u pozemních jednotek v pohraničních pevnostech, nebo na železničních podvozcích. Jaksi ale netuším, jestli tohle bylo smlouvou o příměří zamezeno, nebo jestli by se vítězné mocnosti proti tomu neohradili.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Velký den německého císařského námořnictva

Příspěvek od Scrat »

Otázkou ovšem je zda by to Němcům bylo co platné. Spojenecké komise (francouzské) které po WWI řádily v poraženém Německu stejně sepisovaly každý kousek výzbroje a následně byly podle těchto seznamů prakticky všechny trochu větší ráže odvezeny a většinou sešrotovány. Třeba v dělovce Krupp v Essenu byly zabaveny i nedokončené kusy a kdysi jsem četl že Francouzi měli údajně udělat průvan dokonce i mezi exponáty ve firemním muzeu.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Velký den německého císařského námořnictva

Příspěvek od kacermiroslav »

Možná by někoho zajímalo, jaký zisk mohl být z vyzvednutí a následného sešrotování těchto německých lodí. Tak například bitevní loď BAYERN byla vyzvednutá v roce 1933 a o dva roky později rozebrána. Z celkových nákladů 110.000 liber byla téměř polovina zisk, což byl nepochybně slušný výtěžek.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Velký den německého císařského námořnictva

Příspěvek od kacermiroslav »

Když se v roce 1934/35 Německo chystalo k znovuzavedení Branné povinnosti, tak k tomu vydalo obsáhlou Proklamaci říšské vlády k německému národu, jejíž součástí
byl i nástin vojenských prostředků, o které Německo v důsledku prohrané WW1 přišlo. Pro zajímavost tuto část uvádím.


A. Vojsko

59 897 děl a hlavní
130 558 kulometů
31 470 minometů a hlavní
6 007 000 pušek a karabin
243 937 kulometných hlavní
28 001 lafet
4 390 minometných lafet
38 750 000 střel
16 550 000 ručních a puškových granátů
60 400 000 ostrých palníků
491 000 000 munice do ručních zbraní
335 000 t nábojnic
23 515 t kartušových a patronových nábojnic
37 600 t střelného prachu
79 500 prázdné munice
212 000 telefonních přístrojů
1 072 plamenometů
31 obrněných vlaků
59 tanků
1 762 dělostřeleckých pozorovacích vozů
8 982 bezdrátových vysílacích stanic
1 240 polních pekáren
2 199 pontonů
981,7 t výstrojních součástek pro vojáky a
823 035 souprav výstrojních součástek pro vojáky
7 300 pistolí a revolverů
180 kulometných sáněk
21 pojízdných dílen
12 protiletadlových vozů
11 dělových kolesen
64 000 ocelových přileb
174 000 plynových masek
2 500 strojů bývalého válečného průmyslu
8 000 puškových hlavní


B. Letectvo

15 714 stíhacích a bombardovacích letadel
27 757 leteckých motorů


C. Námořnictvo

Zničený, sešrotovaný, potopený nebo odevzdaný materiál z válečných lodí námořnictva:
26 velkých bitevních lodí
4 pobřežní obrněné lodě
4 obrněné křižníky
19 malých křižníků
21 školních a speciálních lodí
83 torpédových člunů
315 ponorek

Poznámky k A a B

Dále podléhaly povinnosti likvidace: vozidla všeho druhu, prostředky pro plynový útok a částečně prostředky protiplynové ochrany, pohonné prostředky a výbušniny, reflektory, zaměřovací zařízení, dálkoměry a zvukoměrná zařízení, optické přístroje všeho druhu, koňské postroje, úzkorozchodná vozítka, polní tiskárny, polní kuchyně, dílny, sečné a bodné zbraně, ocelové helmy, materiál pro transport munice, normální a speciální stroje válečného průmyslu stejně jako maskovací zařízení, výkresová dokumentace k tomu, hangáry pro letadla a vzducholodě atd.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“