Korzárská kariéra „Bojovníka se třemi komíny"

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Korzárská kariéra „Bojovníka se třemi komíny"

Příspěvek od jarl »

Korzárská kariéra „Bojovníka se třemi komíny“

Obrázek

Königsberg před Velkou válkou
Lehký křižník (1) KÖNIGSBERG založili v kielské loděnici Kaiserliche Werft v lednu 1905, na vodu jej spustili v prosinci téhož roku a do služby vstoupil 6. dubna 1907. Byla to 115,3 m dlouhá jednotka se třemi komíny a dvojicí stěžňů o standardním výtlaku 3480 tun, jejíž maximální rychlost díky dvojici parních strojů o výkonu 13 900 koňských sil činila 24,1 uzlů. Výzbroj tvořilo 10 děl ráže 105 mm a dvojice torpédometů. Pancéřová paluba byla silná 20 až 30 mm (zkosy 80 mm), velitelská věž měla stěny o tloušťce 100 mm a dělostřelce chránily 50mm pancéřové štíty. Posádka čítala 14 důstojníků a 308 námořníků.

KÖNIGSBERG zařadili do Širokomořského loďstva, takže se zpočátku plavil v evropských vodách, a jelikož si jej oblíbil samotný „Kaiser“, často doprovázel jeho jachtu HOHENZOLLERN. V únoru 1910 se srazil s křižníkem DRESDEN, ale škody nebyly vážné, takže už v květnu mohl sekundovat HOHENZOLLERNU na smutečním ceremoniálu při pohřbu britského krále Eduarda VII. a o rok později doprovázel císařskou jachtu na Středozemním moři. Později v Kielu prodělal generálku strojů a kotlů společně s menší rekonstrukci pro službu v tropech (2), a když 1. dubna 1914 jmenovali jeho velitelem 39letého Alsasana fregatního kapitána Maxe Looffa, začala se posádka připravovat na plavbu do Německé východní Afriky, kde měl nahradit zastaralý křižník GEIER v úloze stacionární lodě.

Obrázek
Vilém II. na císařské osmiveslici z jachty Hohenzollern obeplouvá Königsberg při návštěvě Benátek

KÖNIGSBERG upustil koncem dubna Německo a po krátkých mezipřistáních v Almeríi a Cagliari, shodili 9. května kotvu v Neapoli. V tomto přístavu kotvila i německá Středomořská divize, a když se Looff představil jejímu veliteli, čekalo jej překvapení. Kontradmirál W. Souchon usoudil, že KÖNIGSBERG bude vítanou posilou jeho odřadu a křižník si jednoduše přisvojil (3). Looff z toho radost neměl, jelikož se těšil na exotické „safari“ v Africe, kvůli čemuž zakoupil novou 9mm loveckou karabinu, jenomže admirálovu přání se protivit nemohl. Proto křižník na jeho rozkaz zavítal do několika přístavů ve východním Středomoří, a teprve poté, co velitelství Císařského námořnictva zrušilo Souchonovy dispozice, proplul Suezským kanálem a přes Rudé moře, Adenský záliv a Indický oceán směřoval k Dar es-Salaamu. Při zastávce v Adenu pozval velitele na večeři britský guvernér, aniž by tušil, jak se mu za projevenou pohostinnost brzy odvděčí. Loofovo korzárství totiž ohrozilo tradiční „čaj o páté“, a podobné prohřešky Angličané neodpouštějí.

V metropoli Německé východní Afriky jej přivítali 6. června a byla z toho významná společenská událost. Na mocně dýmající křižník, na jehož stěžni se třepotala vlajka velitele zdejšího přístavu, zvědavě pokukovali nejenom Němci, ale i místní obyvatelé, kteří mu dali přízvisko „Manowari na bomba tatu“, což ve svahilštině znamená „Bojovník se třemi komíny“. Brzy po připlutí se ve městě konala slavnost na počest 25. (?) výročí založení německých koloniálních vojsk a Looff při této příležitosti věnoval zdejší posádce maketu křižníku SCHWALBE, který do přístavu zavítal v r. 1889 jako první německá válečná loď v historii Císařského námořnictva. Po splnění reprezentativních povinností se Looff sešel s fregatními kapitány Zimmerem a Grosshoffem, kteří veleli ozbrojené hydrografické lodi MÖWE a křižníku GEIER, a zadal jim úkoly; křižník upustí 12. června přístav, přepluje Indický oceán a začne [url=hhttp://navy-stories.webnode.cz/products/a1905-geier-kriznik-ktery-se-nevratil/]křižovat poblíž Austrálie[/url], kde vystřídá sesterský CORMORAN, kdežto MÖWE bude provádět hydrografická měření zdejších vod.

Obrázek
Dar es-Salaam počátkem 20. století

Německá východní Afrika měla rozlohu téměř milión čtverečních kilometrů, ale část tohoto obrovského území, obývaného necelými 8 miliony domorodců, podléhala koloniální správě pouze nominálně a Němci se netěšili oblibě zdejšího obyvatelstva. I přes podporu mateřské země nepřilákala „Ostafrika“ větší množství kolonistů (v r. 1913 jich bylo toliko 4107), takže její hospodářská bilance setrvávala v červených číslech a návratnost nemalých nákladů na vybudování základní infrastruktury byla v nedohlednu.

Spojení s domovinou zajišťovaly parníky společnosti Deutsche Ost-Afrika Linie (4), která vybudovala v Dar es-Salaamu (tehdy měl asi 25 000 obyvatel) zařízení na opravu lodí s plovoucím suchým dokem, a do vnitrozemí vedla 1260 km dlouhá ústřední železnice končící až u jezera Tanganika. Guvernérem byl A. Schnee a zdejší „Schutztruppe“ velel podplukovník P. Lettow-Vorbeck (dodnes považovaný za legendu gerilové války), jemuž podléhalo asi 3000 mužů, mezi nimiž dominovali domorodí askariové. Z toho je zřejmé, že kolonie nebyla na válku připravena a v případě ozbrojeného konfliktu se musela spoléhat na vítězství německých zbraní na evropských bojištích.

Obrázek
Křižník Königsberg

Pokud by válka nedej bože opravdu vypukla, měl KÖNIGSBERG narušovat nepřátelské obchodní trasy v Adenském zálivu, ale prozatím podnikal pouze krátké rekognoskační plavby, aby se důstojníci seznámili se zdejšími vodami. Jenomže po sarajevském atentátu se začala mezinárodní politická situace přiostřovat a riziko zahájení nepřátelství každým dnem narůstalo. Proto posádka provedla opravy a několik dělostřeleckých a torpédových cvičení, načež naložili zásoby a preventivně odstranili nábytek a dřevěné obložení. „Bojovník se třemi komíny“ byl nyní přepraven k akci a Looff si čekání na instrukce krátil úvahami, jaké síly proti němu mohou potenciální protivníci nasadit.

Z Rusů a Francouzů strach neměl, ale britské Královské námořnictvo mělo v Jižní Africe eskadru pod velením kontradmirála H. King-Halla, jenž disponoval třemi chráněnými křižníky, v Singapuru kotvila bitevní loď SWIFTSURE s dvojicí křižníků a Australská eskadra měla v sestavě mj. bitevní křižník AUSTRALIA a moderní lehké křižníky MELBOURNE a SYDNEY. To bylo k pronásledování jediného korzára dostatečné množství, a Londýn mohl v případě potřeby na Indický oceán přesunout posily vyčleněné ze silného Středomořského loďstva.

Když z Berlína došel koncem července rozkaz opustit přístav a očekávat další pokyny, začaly se naděje na mírové řešení rozplývat. Looff se 30. července sešel se zástupcem Lettow-Vorbecka, aby prodiskutovali spolupráci armády s námořnictvem, a když následujícího dne zakotvil v Dar es-Salaamu parník TABORA a kapitán Gauch přivezl zprávu od německého konzula na Zanzibaru, že v tomto přístavu očekávají 1. srpna připlutí admirála King-Halla s křižníky HYACINTH, ASTREA a PEGASUS, nařídil v 16:30 zvednout kotvy.

Obrázek
Křižník Pegasus

Byl nejvyšší čas, neboť ještě dříve než jim z dohledu zmizely zelené africké břehy, spatřili tři sloupce kouře. Angličané! King-Hall kotvil nejprve u ostrova Mauricius, když dostal rozkaz najít KÖNIGSBERG, sledovat jeho pohyby a v případě vyhlášení nepřátelství zaútočit. Proto soustředil své síly v madagaskarském přístavu Diego Suarez odkud zamířil k Zanzibaru a jakmile uviděl německý křižník, zaujal takové postavení, aby jej mohl vzít do křížové palby. Britská převaha byla drtivá (5) a korzár se ocitl v podobné situaci, jako o několik dní později německá Středomořská divize, načež Looff zvolil stejné řešení jako Souchon.

Zavolal si hlavního inženýra korvetního kapitána G. Schillinga a přikázal nenápadně zvýšit tlak v kotlích, aby křižník mohl dosáhnout 22uzlové rychlosti. Zatímco se topiči a přidavači lopotili v dusném podpalubí, KÖNIGSBERG plul hospodárným chodem na sever a jakmile se setmělo, a loď skryla tropická přeháňka, zvýšili rychlost. Křižník provedl ostrý obrat o 180 stupňů a než se dešťové mraky roztrhaly, získal rozhodující náskok. Jakmile se poziční světla nepřátelských lodí ztratila v temnotě, přešli po sérii manévrů poblíž ostrůvku Mafia na severní kurs a vydali se k mysu Guardafui.

Obrázek
Max Looff

Bohužel během honičky propálili množství uhlí a Looff tušil, že jeho obstarávání nebude snadné. KÖNIGSBERG sice mohl při plavbě ekonomickou rychlostí zdolat vzdálenost 5750 námořních mil, ale pokud měli pronásledovat obchodní lodě, potřebovali dostatečnou rezervu. Posádka KÖNIGSBERGU sice před časem získala Císařův pohár za ostré střelby v kategorii lehkých křižníků, ale ve střetnutí se silnějšími britskými jednotkami, museli spoléhat především na rychlost. Jako hlavní zásobovací loď určili starý SOMALI (2638 BRT) (6), s nímž kapitán Herm (měl vojenskou hodnost nadporučík v záloze) úspěšně pronikl na moře, ale KÖNIG zahnali 5. srpna Britové zpět do Dar es-Salaamu a další parník zabavili v Kolombu i s nákladem 6000 tun uhlí, které by korzárovi vystačilo na několik měsíců.

Křižník nerušeně směřoval na sever, aniž by narazil na dohodové válečné lodě. King-Hall se po neúspěšném stíhání vrátil do Jižní Afriky, kterou nechtěl ponechat bez ochrany, přičemž na Zanzibaru zůstaly ASTREA a PEGASUS, a k tomuto ostrovu se měl z Bombaje přesunout i lehký křižník DARMOUTH ihned poté, co dokončí opravy, k čemuž však nedošlo. Žádné zprávy o korzárově poloze Britové neměli, což vedlo k nejrůznějším spekulacím; např. se objevila fáma, že KÖNIGSBERG míří ke Kolombu a na Indický oceán co nevidět vtrhne i Východoasijská eskadra křižníků, aby Němci rozvrátili zdejší námořní komunikace.
Křižování na námořních komunikacích Dohody
Jak se KÖNIGSBERG přibližoval k oblasti Afrického rohu, narůstal počet nepřátel. Už 1. srpna německá vláda vyhlásila válku Rusku, o dva dny později Francii a Belgii, a ve večerních hodinách 5. srpna zachytil radiotelegrafista kódovanou depeši, že Jeho Veličenstvu Vilému II. vyhlásil válku jeho bratranec anglický král Jiří V. Nehledě na pozdní hodinu, nechal velitel svolat posádku a na palubě křižníku třikrát zaznělo hlasité „hurá“ na počest panovníka, Německa a Císařského námořnictva.

Obrázek
Königsberg

KÖNIGSBERG se tehdy nalézal poblíž mysu Guardafui a nyní obeplul ostrov Sokotra a zamířil do Adenského zálivu, přičemž Looff telegraficky varoval kapitány německých obchodních lodí (7), kterým doporučil odplout do Dar es-Salaamu. Dohoda disponovala obrovským obchodním loďstvem (8) a Adenským zálivem vedly důležité plavební trasy z Indie, Perského zálivu, Austrálie a Dálného východu, takže očekávali bohatou kořist. Přes Indický oceán se měly plavit i transporty převážející vojáky z Indie, Austrálie a Nového Zélandu, takže bylo pouze otázkou času, než relativně malý Adenský záliv začnou pročesávat britské válečné lodě.

Dopoledne 6. srpna potkali parník ZIETEN (8021 BRT) patřící rejdařství Norddeutscher Lloyd, jenž plul z Čching-taa do vlasti (29. července opustil Kolombo) a měl na palubě mnoho britských a australských cestujících, a o něco později i parník GOLDENFELS ve vlastnictví paroplavební společnosti Hansa, vezoucí náklad kopry. Kapitán Didrichsen se domníval, že GOLDENFELS zastavil britský křižník a pokusil se uniknout, načež KÖNIGSBERG zvýšil rychlost na 20 uzlů a vypálil výstražný výstřel. Oba německé parníky směřovaly k Suezskému kanálu, kde by je zajali Britové, a Looff z nich učinil zásobovací lodě. Bohužel ZIETEN nemohl postrádat žádné palivo a GOLDENFELS vezl pouze laciné indické uhlí, při jehož spalování vznikalo množství popela zanášejícího topeniště a z komínů se valil hustý, zdaleka viditelný oblak kouře, takže se rozhodli zásobu paliva prozatím nedoplňovat a vystačit s původním uhlím.

Obrázek
Parník City of Winchester v tehdejším tisku

Téhož dne večer spatřili světla dvou dalších parníků a navigační důstojník nadporučík Niemeyer považoval první za pasažérský parník. A skutečně po přiblížení rozeznali dalekohledy osvětlené paluby, a když jej vyzvali signální lampou k identifikaci, dočkali se nesrozumitelné odpovědi, ze které pouze poznali, že se jedná o loď japonské společnosti Nippon Júsen Kaiša. Looff nařídil osvětlit reflektorem komín a záď parníků, a poté, co opravdu rozpoznali japonské „klikyháky“, neutrální parník propustili a začali stíhat druhé plavidlo směřující k Adenu.

Kapitán G. Boyck rovněž pokládal KÖNIGSBERG za křižník Královského námořnictva a z omylu jej vyvedl teprve pohled na německou válečnou vlajku. Přepadová skupina zjistila, že narazili na CITY OF WINCHESTER (6600 BRT) patřící rejdařství Ellerman Lines, v jehož útrobách našli většinu poslední sklizně proslulého cejlonského čaje. Výtečná kořist! Protože zbrusu nový britský parník byl v dobrém stavu a dosahoval slušné rychlosti 12 uzlů, Looff si pohrával s myšlenkou osadit jej lehkými děli a přeměnit na pomocný křižník. Prozatím na něm ponechal kořistní posádku (9) a zařadil jej do své zásobovací flotily.

Obrázek
Plovoucí suchý dok v Dar es-Salaamu

První válečný den skončil nesporným úspěchem, a když se námořníci ukládali ve svých závěsných lůžkách ke spánku, měli si o čem vyprávět, neboť hodnota voňavého nákladu činila v přepočtu 5 milionů zlatých marek (10) a všichni doufali, že brzy dosáhnou podobných úspěchů. Bohužel „zmizení“ CITY OF WINCHESTERU a zpráva o německém korzárovi od kapitána oné japonské lodě, přiměly Brity námořní přepravu v Adenském zálivu dočasně zastavit, takže v následujících dnech další kořist vyhlíželi marně. Pouze velitel nemohl usnout, protože i zabavený parník měl ve svých zásobnících indické uhlí a potřeba získat kvalitní palivo začínala být akutní. A mělo být hůř! O dva dny později se před Dar es-Salaamem objevil křižník ASTREA a navzdory tomu že jej guvernér prohlásil za „otevřené město“ ostřeloval přístav a zdejší radiotelegrafickou stanici, načež fregatní kapitán Zimmer nechal v úzkém vplavu potopit plovoucí suchý dok, čímž přístav zablokoval a KÖNIGSBERG zůstal odříznutý od jediné vyhovující německé základny na Indického oceánu.

O den později se korzár přesunul k odlehlému kotvišti Bender Burum u pobřeží dnešního Jemenu, kde měli smluvené dostaveníčko se ZIETENEM a dalším německým parníkem OSTMARK (4400 BRT), jenž byl přivolán radiotelegrafickým aparátem. Na křižníku doplnili tenčící se zásoby potravin a posádku posílili na válečné stavy námořníci a pasažéři ze ZIETENU (11). OSTMARK Looff ještě téhož dne poslal do Masawy na pobřeží italské kolonie Eritrea, kdežto CITY OF WINCHESTER a ZIETEN odpluly do zátoky Chorya Moria (též Kurjá-Murjá), kde na německý parník přeložili 400 tun uhlí, načež odplul do Mosambiku ovládanému nejstarší koloniální mocnosti - Portugalskem. Tamější úředníci odzbrojili posádku, zajistili radiotelegrafický aparát a parník internovali.

Obrázek
Parník Somali

Na KÖNIGSBERG 10. srpna naložili několik tun uhlí z GOLDENFELSU a zoufalý Looff uvažoval, že nechá pod kotly topit koprou, ale naštěstí se jim podařilo doplout do Chorya Moria, kde čekaly ZIETEN a CITY OF WINCHESTER. Tou dobou už přidavači v uhelných bunkrech vyškrabávali lopatami poslední zásoby paliva (80 tun) a korzárova situace byla kritická. Proto velitel přestal ohrnovat nos nad indickým uhlím v zásobnících CITY OF WINCHESTERU, jehož naložili 400 tun, načež parník 12. srpna potopili (12). GOLDENFELS následně odplul se zajatci na Sumatru v Nizozemské Východní Indii, zatímco korzár téhož dne navázal spojení se zásobovacím parníkem SOMALI, jenž připlul 14. srpna.

Bohužel sotva si Looff a kapitán Herm potřásli pravicemi, zavřeštěly trubky a ozvalo se dunění bubnů. Bojový poplach! Obě lodě odlehlou zátoku spěšně opustily, přičemž k překládce uhlí vybrali Ras Hafum v Italském Somálsku. Krytý noční tmou, unikl korzár ze smyčky stahující se kolem ostrůvku Hallaniya, obeplul Sokotru a zakotvil u Ras Hafumu. V jeho bunkrech zbývalo posledních 70 tun uhlí a během přesunu museli omezit příděly pitné vody, takže pokud by je během dlouhého čekání objevili nepřátelé, stali by se snadnou kořistí. V té době Britové převeleli na Rudé moře lehký křižník CHATHAM společně s pancéřovými křižníky BLACK PRINCE a DUKE OF EDINBURG, zatímco jednotky určené k vylodění v Německé východní Africe střežil nám už známý PEGASUS a lehký křižník FOX. Dohodoví velitelé však neznali korzárovu polohu, takže příležitost k úderu nevyužili.

SOMALI zdržela bouře, která jej přinutila plazit se hlemýždí rychlostí 2-3 uzle, takže teprve 21. srpna dosáhl Ras Hafunu. Obě posádky spojily síly a pod pražícím tropickým sluncem přeložily na křižník 850 tun uhlí, což veliteli zlepšilo náladu. S plnými bunkry zamířil 23. srpna k Madagaskaru a poprvé od vypuknutí války nemusel trnout strachy, že je nedostatek paliva přinutí nechat se internovat, aniž by na nepřítele jedinkrát vypálili.

Obrázek
Mapka korzárské kampaně Königsbergu

Pobřeží Indického oceánu většinou ovládala Dohoda a těch několik portugalských a italských přístavů nemohli využít, vzhledem k sympatiím, které Lisabon a Řím projevovaly nepřátelům Německa. Ano, na opačném břehu ležela Nizozemská Východní Indie, kde měli v Batávii etapní stanici vedenou poručíkem Bäuemberem, ale v tomto prostoru měl nově působit lehký křižník EMDEN, takže zůstali u pobřeží východní Afriky. Á propos, je možné, že Britové zaznamenali přesun EMDENU z Tichého na Indický oceán a zaměnili jej za KÖNIGSBERG, neboť velitel pancéřového křižníku HAMPSHIRE obdržel rozkaz pátrat po nezvěstném korzárovi severně od Sumatry.

Během následujícího týdne hlídky na obzoru nespatřily žádný oblak kouře nebo plachtu, takže zklamaný Looff odplul k severozápadnímu pobřeží Madagaskaru, kde vypálili několik granátů na malý přístav Mažunga (13). Zásoba uhlí mezitím klesla na 250 tun, a když hlavní inženýr nahlásil, že lodní stroje potřebují opravu a technici odpojili jeden kotel, zatímco další mají popraskané trubky, museli korzárství dočasně přerušit a poohlédnout se po kousku pevné země, kde by v lepším případě provedli nejnutnější opravy, v horším alespoň doplnili palivo. Velitel prostudoval mapu a vybral liduprázdný atol Aldabra (155,4 čtverečních km) v Seychelském archipelagu, v jehož laguně lemované mangrovníky, KÖNIGSBERG a SOMALI shodily kotvy 1. září.

Obrázek
Delta řeky Rufidži

Ale ani pohled na malebný ostrůvek Looffa nezbavil trudných myšlenek; pozval k sobě do kajuty prvního důstojníka kapitán-poručíka G. Kocha a Herma, přičemž suše konstatoval, že na SOMALI zbývá posledních 230 tun uhlí, křižník má poškozené stroje, kotelní trubky jsou děravé jako cedník, topeniště zanesené od spalovaní mazlavého indického uhlí a při překládání paliva v improvizovaných podmínkách popraskaly nýty a narušila se lodní obšívka, takže je nezbytné najít vhodné místo k důkladné opravě. Sotva domluvil, přihlásil se o slovo zkušený Herm, jenž navrhl, aby se přesunuli do delty řeky Rufidži, kterou nedávno prozkoumal MÖWE, a kde se v jednom z mnoha ramen nazvaném Simba-Uranga mohli skrýt před slídivými zraky nepřátel a provést údržbu.

Looff souhlasil a 3. září se KÖNIGSBERG za přílivu opatrně přiblížil k ústí Rufidži. Tato řeka vzniká soutokem menších toků Kilombero a Luvegu a ústí do oceánu přes 50 námořních mil na jih od Dar es-Salaamu. Plavba v těchto mělkých vodách, kdy kýl křižníku často od dna dělily pouze centimetry, byla obtížná, ale navigační důstojník kapitán-poručík Hinrichs náročný úkol - za pomoci námořníků měřících ze člunu olovnicemi hloubku - zvládl a ještě téhož dne korzár zakotvil poblíž celní stanice Tsalalé ležící na 7. stupni a 50. minutě jižní šířky dosti daleko od ústí řeky. Tato vesnice, obklopená pralesem a zamořená moskyty a obávanou mouchou tse-tse, se měla na několik týdnů stát jejich útočištěm, přičemž SOMALI zůstal ukrytý blíže k moři.

Obrázek
Königsberg ve svém pralesním útočišti

Kromě zvědavých domorodců je přivítali i okresní komisař Hauser a lesní správce Dankert, kteří zajistili spojení s Dar es-Salaamem, ale opravy musela posádka zvládnout vlastními silami, takže Looff neměl čas vyzkoušet svoji novou pušku, třebaže o divokou zvěř nebyla v okolí nouze. Zejména příslušníci technického úseku toho v následujících dnech mnoho nenaspali; nejenže je o spánek okrádala mračna hmyzu útočící na zpocené a sprostě klející muže, ale především museli v kotelnách a strojově, kde i po vychladnutí topenišť panovaly pekelné podmínky, tvrdě pracovat.

Zatímco topiči čistili kotle a strojníci pod Schilingovým velením rozebírali stroje, zorganizovalo osazenstvo zdejší celní stanice dopravu uhlí a zásob na pobřežním parníčku z Dar es-Sallamu, při kteréžto příležitosti se do Tsalalé dostal i fregatní kapitán Zimmer a oba námořní důstojníci si vyměnili nejnovější zprávy. K optimismu nebyl důvod; potopený MÖWE ležel na dně největšího zdejšího přístavu a KÖNIGSBERG trčel v této zapadlé díře a posádka se modlila, aby se opotřebované stroje podařilo uvést do provozuschopného stavu. Vždyť dny ubíhaly a kdykoliv mohla od některé z pobřežních pozorovacích stanic dorazit zpráva, že nepřátelé zablokovali ústí Rufidži.
Útok na Zanzibar
19. září dostal Looff hlášení, že směrem k Zanzibaru pluje dvoukomínový křižník, a protože usoudil, že Britové budou na ostrově nakládat uhlí, rozhodl se zaútočit, aniž by věděl s jakým protivníkem má co do činění. Jedním z důvodů proč se velitel KÖNIGSBERGU odhodlal k riskantnímu výpadu, byly dosavadní nevalné výsledky korzárské kampaně (14), kdy v podstatě zbůhdarma spálili přes 2000 tun uhlí, aniž by dosáhli odpovídajících výsledků. Zničením nepřátelského křižníku by nejenže zvrátili dosud pasivní saldo ve svůj prospěch, ale zároveň zasadili prestiži britského námořnictva citelný úder a získali pověst úspěšných válečníků, což se o zajímání bezbranných obchodních plavidel říci nedalo.

Obrázek
Königsberg v celé kráse

Za večerního přílivu zvedli kotvy a vydali se labyrintem ostrůvků, říčních kanálů a slepých ramen na moře. Akce se účastnil i Herm, jenž dobře znal zanzibarský přístav a měl posloužit jako lodivod. Jakmile opustili říční deltu, změnil KÖNIGSBERG kurs na sever a ekonomickou rychlostí 10 uzlů se přibližoval k Zanzibaru, zatímco námořníci hledali na jasném nebi svoji šťastnou hvězdu. Nebylo kam spěchat, neboť Looff hodlal udeřit až těsně před úsvitem, kdy je pozornost hlídek nejmenší, a nechtěl riskovat, že jeho plán zhatí jiskry vylétající z lodních komínů.

Archipelag Zanzibar zaujímá rozlohu 2461 čtverečních km, z čehož 1658 připadá na hlavní ostrov. Zanzibarský sultanát ovládal v dobách největší slávy í rozsáhlé oblasti na pobřeží východní Afriky, ale v poslední dekádě 19. století se stal součástí britské koloniální říše. Sultán sice nadále sídlil ve svém paláci, ale veškerou moc měl zdejší místodržící. Připomínám, že dohodoví stratégové byli přesvědčeni, že KÖNIGSBERG číhá někde na druhé straně oceánu, takže obranu Zanzibaru podcenili. Admirál King-Hall dostal rozkaz střežit plavební trasu kolem mysu Dobré naděje (15), takže u pobřeží Německé východní Afriky zůstal toliko slabý PEGASUS.

Tento exemplář početné třídy PELORUS byl ve službě už od r. 1899. Dosahoval výtlaku 2135 tun a stroje o výkonu 7000 koňských sil mu umožňovaly vyvinout rychlost 20 uzlů. Primární výzbroj tvořilo 8 děl ráže 102 mm, jejichž dostřel však byl kratší než u 105mm Kruppových kanónů. V první polovině října blokoval pobřeží Německé východní Afriky, ale protože i jeho pohonná jednotka potřebovala opravit, nařídil fregatní kapitán John Ingles odplout do nejbližšího přístavu. Ano, k tomuto účelu by se spíše hodila lépe zabezpečená Mombasa, jenomže Ingles měl rozkaz střežit Zanzibar, a jelikož vody v okolí této kolonie momentálně nebrázdila žádná jiná dohodová válečná loď, učinil osudové rozhodnutí. Aby opravy urychlil porušil instrukce z Admirality a nechal uhasit všechny kotle (16), takže PEGASUS ztratil schopnost pohybu vlastní silou a byl vydaný všanc útočníkovi, jenž by se nepozorovaně vkradl na rejdu.

Obrázek
Königsberg versus Pegasus

Kolem 4. hod. 20. září 1914 se zatemněný korzár od západu přiblížil na dohled Zanzibaru; Looff plánoval proniknout do přístavu širokým Jižním kanálem určeným pro obchodní lodě, a třebaže Britové po vypuknutí války zhasli navigační světla, Herm se i za bezměsíčné noci dobře orientoval a s jistotou vedl KÖNIGSBERG plavebním koridorem kolem ostrůvku Čumbe. Všichni muži nervózně postávali na bojových postech, hlídky prohledávaly okolní tmu a dělostřelecký důstojník nadporučík Apel a jeho sehraný ansámbl čekali na povel zahájit palbu.

Ve 4:30 obepluli Čumbe a změnili kurs na sever, přičemž zvýšili rychlost na 12 uzlů a v 5 hod. zastavili stroje a setrvačností hnaný křižník tiše brázdil přístavní rejdu jako netvor z námořnických pověstí. Ve vzdálenosti 400 m rozeznali siluety malého plavidla; byl to remorkér HELMUTH ozbrojený jedním dělem ráže 47 mm a nadporučík C. Charlewood usoudil, že do přístavu vplouvá obchodní loď a vydal se jí v ústrety, přičemž se ozvala parní píšťala a Britové vetřelci vyslali signální lampou příkaz k zastavení. Jako odpověď Němci vyvěsili válečnou zástavu s pruským orlem a vypálili na parníček dvě salvy, načež přidali páru a vydali se k zakotvenému křižníku.

Začínalo svítat s rychlostí typickou pro tropické kraje a němečtí kanonýři se v 5:10 zaměřili na PEGASUS vzdálený 45 kabelů (přibližně 8340 m). První pravoboční salva byla krátká, ale už následující nepřítele zarámovala a vzápětí rejdu ozářil výbuch munice připravené u předních děl a o život přišlo 10 dělostřelců. Britové opětovali palbu, ale KÖNIGSBERG se držel 1000 yardů (914 m) za hranici dostřelu jejich zastaralých děl a německé 105mm projektily o váze 16 kg drtily nehybného protivníka.

Obrázek
Pegasus opětuje palbu

Zaskočení Britové nevěděli kam dřív skočit; postupně umlkaly zbývající zbraně, neboť během čtvrthodiny křižník zasáhlo 60 granátů, načež KÖNIGSBERG změnil kurs o 90 stupňů a i jeho palba zeslábla. PEGASUS již tou dobou připomínal plovoucí vrak. Do nitra lodi se mnohonásobnými průstřely hrnula voda, načež získal znatelný náklon na levý bok, přední komín se zřítil, na palubě zuřilo několik požárů a odevšad zaznívající sténání zraněných vyvolávalo paniku. Vážně zraněný korvetní kapitán R. Turner se sice pokoušel obnovit disciplínu, ale jeho úsilí bylo marné a v 5:35 vystoupala na stěžeň bílá vlajka.

Kvůli dýmu a rannímu oparu si však Němci nebyli jisti, zda se Angličané opravdu vzdávají, takže pokračovali v palbě až do 5:50. Posádka v dešti střel spustila čluny, aby dopravila na břeh raněné, a protože později selhal pokus usadit PEGASUS na mělčinu, nařídil Ingles potápějící se loď evakuovat. Přeživší námořníky zachránila nemocniční loď GASCON a parník CLAN MACRAE a opuštěný křižník se posléze převrátil a zmizel pod hladinou. Zahynulo 33 osob (17), včetně Turnera, jenž do poslední chvíle povzbuzoval své muže, a o dalších 59 se museli postarat zdravotníci. Ingles sice přežil, ale protože Admiralita dospěla k závěru, že zanedbal své povinnosti, velení mu už nesvěřili.

Třebaže v přístavu byly i další lákavé cíle jako majáky, podmořský telegrafický kabel a parník BANFFSHIRE plný uhlí, Looff nehodlal přepínat strunu a zavelel k ústupu, jelikož obsluha telefunkenu zachytila v éteru zprávu o napadení Zanzibaru. Korzár provedl obrat a krátce ostřeloval zdejší radiotelegrafickou stanici, přičemž zničil oba stožáry, několik budov a připravil o život 45 koloniálních vojáků, načež „zaminovali“ přístavní kanál. Němci již dříve naplnili prázdné sudy od oleje pískem (18) a nyní je před zraky nepřátel ostentativně „nakladli“ v Jižním kanálu, který takto na několik měsíců zablokovali, a kolem 7. hod. vypluli na volné moře.

Obrázek
Potopený Pegasus

Přesné podrobnosti o výsledcích útoku tehdy samozřejmě neznali, ale přesto bylo zřejmé, že si „Bojovník se třemi komíny“ připsal na konto nepopiratelný sukces. Nepřátelé napočítali desítky padlých, PEGASUS se stal historicky prvním britským křižníkem potopeným německou jednotkou téže lodní kategorie, zanzibarská radiotelegrafická stanice byla dočasně vyřazena z provozu a menší škody utrpěl i remorkér HELMUTH. Radost však Looffovi dlouho nevydržela. S tím, že vystříleli cca 350 projektilů ráže 105 mm, jejichž zásobu neměli z čeho doplnit, by se dokázal vyrovnat, ale během manévrování v přístavu došlo k poruše parovodu, což bylo na pováženou a obezřetný velitel se raději rozhodl naplánovanou korzárskou plavbu k Jižní Africe odvolat.

Z tohoto důvodu se vítězný KÖNIGSBERG vrátil k ústí Rufidži a v poledne už posádka přijímala gratulace od osazenstva Tsalalé, třebaže bylo zřejmé, že je pouze otázkou času, kdy za svůj úspěch draze zaplatí. Londýnská Admiralita sice mohla ztrátu starého chráněného křižníku snadno oželet, jenomže pošramocená pověst Královského námořnictva způsobila, že se dopadení drzého korzára zařadilo mezi jeho prioritní úkoly a k Německé východní Africe se začaly stahovat válečné lodě, jejichž posádky se měly postarat o napravení reputace hrdého Albionu.

Nikdo tenkrát netušil, že škody na pohonné jednotce KÖNIGSBRGU se ukáží jako neopravitelné, a protože selže i pokus dopravit chybějící součásti z Německa, křižník zůstal uvězněný ve svém pralesním úkrytu až do července 1915, kdy jej zničily britské monitory SEVERN a MERSEY, načež se Looff a jeho muži přesunuli na jezero Tanganika, kde pokračovali v boji až do zničení zdejších německých námořních sil.

Poznámky:
(1) Takto bývá obvykle označován, ale z konstrukčního hlediska šlo o křižník chráněný.
(2) Tehdy údajně dostal i 10 děl ráže 52 mm
(3) Uvádí to I. Bunič. Podle něj Souchon usoudil, že bitevní křižník GOEBEN potřebuje jako doprovod nejméně tři lehké křižníky, takže Looffovi oznámil, že od nynějška má plnit jeho rozkazy, ale velitelství usoudilo, že mu postačí BRESLAU.
(4) Rakousko-uherské rejdařství Österreichische Lloyd otevřelo počátkem 20. století vlastní linku do přístavů ve východní a jižní Africe, která však byla z politických důvodů zrušena na nátlak Deutsche Ost-Afrika Linie.
(5) Vlajkový HYACINTH nesl 11 děl ráže 152 mm, zatímco ASTREA 2 ráže 152 mm a 8 kalibru 120 mm.
(6) Tento parník o hrubé prostornosti 2638 BRT sehrál v příběhu KÖNIGSBERGU důležitou roli, takže si zaslouží stručný popis. Postavila jej loděnice Blohm & Woss a po mořích se plavil od r. 1889. Původně se jmenoval OSIRIS, ale když jej v r. 1901 zakoupila paroplavební společnost Deutsche Ost-Afrika Linie překřtili jej na SOMALI. Jeho délka byla zhruba 98 m, šířka 12 m a ponor dosahoval 7,11 m. Parní stroj o výkonu 1300 koní umožňoval dosažení rychlosti 11 uzlů, ale v r. 1914 to už bylo podstatně méně.
(7) Chack uvádí, že vysílání z KÖNIGSBERGU zachytili Britové, kteří poté omezili plavbu v této oblasti.
(8) Podle P. Köppena dosahovala v r. 1914 souhrnná hrubá prostornost celosvětové obchodní flotily asi 49 milionů BRT, z čehož na Velkou Británii a její dominia připadlo 21 milionů, na Francii 2,3 milionů a na Rusko 1 milion. Pro srovnání Německo mělo před válkou k dispozici 5,5 milionů BRT a Rakousko-Uhersko přibližně 1 milion.
(9) CITY OF WINCHESTER byl první britskou obchodní lodí ukořistěnou Němci, ale už 4. srpna zajal lehký křižník EMDEN ruský parník RJAZAŇ.
(10) Pro srovnání KÖNIGSBERG přišel Němce na přibližně 5,4 milionů marek.
(11) Na ZIETENU se do vlasti vracela posádka vyměřovací lodě PLANET tvořená 92 muži a na KÖNIGSBERG převeleli i některé muže ze ZIETENU.
(12) Parník už neměl žádné uhlí a také většinu potravin a sladké vody přemístili na KÖNIGSBERG, takže vyrabovanou loď nemohli konvertovat na pomocný křižník.
(13) Takto událost líčí Perepeczko a Bunič; Chack tvrdí, že přístav ostřelován nebyl a Bolnych uvádí, že jej Francouzi už dříve evakuovali, což se nezdá pravděpodobné.
(14) Tou dobou již EMDEN a KARLSRUHE dosáhly značných úspěchů.
(15) Admiralita se obávala, že by tudy mohla proniknout na Atlantik německá Východoasijská eskadra křižníků.
(16) Corbett uvádí, že kotle byly onu osudovou noc v režimu tzv. dvouhodinové pohotovosti a u zbraní spaly jejich obsluhy.
(17) Uvádí to Hrbek, Bunič i Perepeczko, ale kupř Corbett udává 31 padlých a 55 zraněných.
(18) Jiné zdroje tvrdí, že se jednalo o prázdné zinkové kontejnery na střelivo.

Tento článek byl poprvé publikován na foru Vojna.net

Použité zdroje:
Perepezcko A.: Wojna samotnych krążowników. Vydalo nakladatelství Lampart 1997.
Больных А.: На океанских просторах. Moskva 2000.
Бунич И.: Корсары кайсера. Kyjev 2001.
Námořní žurnál historický (5); Malá vítězství velké porážky 1914-1918. Vydalo nakladatelství Kanon.
Корбетт Дж.: Операции английского флота в первую мировую войну. Харвест 2003.
Гангут 25.
Klíma J.: Pod německou vlajkou; Příběh jedné koloniální říše. Vydalo nakladatelství Libri 2005.
Hrbek J.: Velká válka na moři (1). Vydalo nakladatelství Libri 2001.
Трубицын С. Легкие крейсера Германии (1914-1918 гг.). Petrohrad 1997.
http://www.richthofen.com/konigsberg/summary/
http://www.deutsche-schutzgebiete.de/sm ... berg_1.htm
http://www.wikipedia.org/
http://toriblog.blog.hu/2010/05/13/is_2
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Re: Korzárská kariéra „Bojovníka se třemi komíny"

Příspěvek od Stuka »

Dobrodružná plavba.
Looff sa ukázal aj ako zdatný spisovateľ. Vraj napísal o svojom pôsobení v Afrike niekoľko kníh. Vieš o nich niečo?
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Korzárská kariéra „Bojovníka se třemi komíny"

Příspěvek od jarl »

Tak o tom bohužel nic nevím.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Re: Korzárská kariéra „Bojovníka se třemi komíny"

Příspěvek od Tunac »

Hezký dárek k Vánocím. Díky.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Korzárská kariéra „Bojovníka se třemi komíny"

Příspěvek od Martas2411 »

Jak už jsem psal na konkurenci,tak při čtení tohoto článku jsem se jako by ponořil do dobrodružné knížky.Palec nahoru jarle. :up:
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Korzárská kariéra „Bojovníka se třemi komíny"

Příspěvek od jarl »

Díky, jsem rád, že se Vám článeček líbí. Je to zajímavý příběh a časem snad napíši pokračování.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Re: Korzárská kariéra „Bojovníka se třemi komíny"

Příspěvek od Stuka »

Jedna z jeho kníh. Zbierka spomienok z roku 1933.
Obrázek
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Korzárská kariéra „Bojovníka se třemi komíny"

Příspěvek od jarl »

Koukám, že tu knihu psal ve francouzštině, inu Alsasan se nezapře.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Korzárská kariéra „Bojovníka se třemi komíny"

Příspěvek od Zemakt »

kde měl nahradit zastaralý křižník GEIER v úloze stacionární lodě.
Mám tomu rozumět, že by celý čas stál na kotvách v úloze plovoucí baterie?
Kontradmirál W. Souchon usoudil, že KÖNIGSBERG bude vítanou posilou jeho odřadu a křižník si jednoduše přisvojil (3).
Toto mne docela překvapilo, zvláště u Němců. Ony níže zmiňované dispozice od vrchního velení byly již danné, to si Souchon dovolil docela dost, nebo se mýlím?
Jestli mne paměť neklame, nebyl tento příběh zfilmován a nehrál tam Moore? Jinak, abych se pořád blbě neptal, pěkné vánoční čtení Jarle.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Korzárská kariéra „Bojovníka se třemi komíny"

Příspěvek od jarl »

Stacionární (staniční) loď měla v tomto případě být k dispozici koloniálním úředníkům a sloužit k obraně kolonie, takže s nějakými delšími plavbami se nepočítalo, jinak staniční lodě sloužily většinou k ochraně vyslanectví a konzulátů ve vzdálenějších zemích, kde zároveň hájily zájmy svých majitelů.

Co se týče toho přisvojení Königsbergu Souchonem (uvádí to Bunič) tak mně se to jeví jako značná opovážlivost, protože Königsberg byl velitelstvím vyslán do Německé východní Afriky a není divu, že Souchon své přání neprosadil.

Příběhem Königsbergu se inspiroval spisovatel Wilbur Smith v románu Volání na ďábla, kde popisuje příběh německého křižníku Blücher, který se musel po poškození v boji s Brity ukrýt v ústí některé řeky v Německé východní Africe, a jeden z hlavních hrdinů do jeho muničních komor propašuje pekelný stroj a zničí jej těsně před tím, než po opravě znovu vypluje na moře. Román byl i zfilmován.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Korzárská kariéra „Bojovníka se třemi komíny"

Příspěvek od Zemakt »

Příběhem Königsbergu se inspiroval spisovatel Wilbur Smith v románu Volání na ďábla, kde popisuje příběh německého křižníku Blücher, který se musel po poškození v boji s Brity ukrýt v ústí některé řeky v Německé východní Africe, a jeden z hlavních hrdinů do jeho muničních komor propašuje pekelný stroj a zničí jej těsně před tím, než po opravě znovu vypluje na moře. Román byl i zfilmován.
Jo jo, to bude zřejmě ono.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“