Bitva u Falklandských ostrovů

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Bitva u Falklandských ostrovů

Příspěvek od Nelson »

Bitva u Falklandských ostrovů
8.prosince 1914

Tato bitva byla přímým pokračováním bitvy u Coronelu v níž Východoasijská eskadra viceadmirála von Spee rozdrtila křižníkový svaz kontraadmirála Cradocka.

Obrázek

4. listopadu přijala britská admiralita telegram v němž jim velvyslanec v Chile popsal události u Coronelu a tragický výsledek bitvy. Po opadnutí zděšení se první lord admirality (Winston Churchill) rozhodl pro ráznou odpověď. Admirál John Fisher (první námořní lord) začal okamžitě plánovat odvetu. Ještě téhož dne dostal velitel Grand Fleet pokyn odeslat do jižního Atlantiku dva bitevní křižníky.
Byly vybrány Invincible a Inflexible, oba spuštěné v roce 1908. Patřily ještě k prvnímu modelu, jejich výzbroj tvořilo po osmi dělech 305 mm, a šestnácti dělech 102 mm. Rozměry byly délka 172,8 m, šířka 23,9 m, ponor 8,0 m a výtlak 17420 tun. Přesto, že admiralita měla k dispozici mnohem modernější lodě i tyto dvě na zadaný úkol plně dostačovaly. Pro případ, že by se Spee pokusil proplout Panamským průplavem byl k jeho ústí odvelen další bitevní křižník. V tomto případě šlo o nejmodernější jednotku Princess Royal. Další lodě byly roztroušeny na všech okolních mořích tak aby pokrývaly všechny Speeovy možné únikové cesty. Celkem byly do stíhání německé skupiny zapojeny 2 bitevní lodě, 4 bitevní křižníky, 7 britských a 5 japonských pancéřových křižníků a 3 britské a 2 francouzské lehké křižníky. Největší šanci však měly Invincible a Inflexible pod velením viceadmirála Dovetona Sturdeeho.

Spee se mezitím pohyboval v oblasti Valparaisa a souostroví Juana Fernándeze. Několikrát doplňoval uhlí a stále se pokoušel o ochromení britského obchodu. 15.11.1914 vyrazila německá eskadra ekonomickou rychlostí na jih. 18.11. přišly zprávy o pádu základny Čching-tao a zároveň Spee dostal z Berlína pokyn probít se do Německa. V té době se skrýval u opuštěného pobřeží jižního Chile. 26.11. zvedl kotvy a jako další zastávka bylo naplánováno dobytí Port Stanley na Falklandách. Spee chtěl i přes námitky svých důstojníků ostrovy obsadit německou posádkou. Odpůrci plánu argumentovali hlavně nízkou zásobou munice (asi 50%), kterou bylo navíc nutno šetřit pro případný boj v severním Atlantiku. A to se k nim ještě nedostaly zprávy o stahující se britské síti.

První zprávy o britských posilách německá eskadra přijala až v noci ze 6. na 7.12. Spee jim však příliš nevěřil a o necelých 24 hodin později vyslal napřed Gneisenau a Nürnberg aby 8.12. ráno zaútočily na Port Stanley.

Mezitím na Falklandy 7.12. dorazil svaz admirála Sturdeeho. V té době již zajišťovala obranu Port Stanley stará bitevní loď Canopus. Stav jejích strojoven byl katastrofální (podle původního plánu měla jít na jaře 1915 do šrotu) a tak byla zakotvena poblíž přístavu jako plovoucí baterie. Kolem poledne začaly do přístavu vplouvat křižníky a Sturdee nařídil okamžitě doplnit uhlí. V té době byly v přístavu 3 uhelné lodě ale jedna z nich měla dost podřadný náklad. V noci navíc bylo dost špatné počasí a tak ráno 8.12. měly plné bunkry jen Carnarvon a Glasgow. Ráno připluly zásobovací lodě křižníkového svazu a v 07.20 už nakládaly palivo všechny lodě.

V 07.45. však pozorovatelé ohlásili dvě neznámé lodě. Byly to Gneisenau a Nürnberg. Jejich posádky pozorovaly černá oblaka kouře nad přístaven a domnívaly se, že Britové sami zapálili sklady uhlí aby se jich nezmocnil nepřítel. Ve skutečnosti šlo o uhelný prach zvedající se nad loděmi při zauhlování bunkrů a při následném úklidu paluby. Navíc byli Němci dost zděšeni když pozorovatelé hlásili trojnožkové stěžně v přístavu. Ty mohly znamenat jen, že v přístavu kotví moderní bitevní lodě nebo bitevní křižníky. Ke své smůle však velitel skupiny komodor Maerker hlídkám neuvěřil a pokračoval v přibližování.

V 09.20 však došlo k dalšímu překvapení. Německé lodě se dostaly do sektoru hlídaného Canopusem a ten okamžitě zahájil palbu. Už druhou salvou se podařilo zasáhnout Gneisenau, protože však na Canopu den předtím probíhal výcvik dělostřelců byly připraveny pouze cvičné granáty bez nálože. Maerker se však dost polekal, myslel, že pouze selhala roznětka střely. Okamžitě změnil kurz na východ a začal se od ostrova vzdalovat.

V přístavu zatím panoval chaos, posádky všech lodí spěšně přerušovaly nakládku uhlí a snažily se uklidit z palub nebezpečný uhelný prach. V podpalubí naplno pracovaly obsluhy strojoven a kotelen aby získaly dostatečný tlak páry. Admirál Sturdee byl ve velmi složité situaci. Věděl, že zatím nemůže vyplout a bylo mu jasné, že v případě německého útoku může být jeho svaz i přes výraznou převahu zničen na kotvách.
V 09.45 konečně dosáhl tlak páry na Glasgow potřebné hodnoty a křižník vyrazil nejvyšší rychlostí na moře. Mezi 10.00 a 10.30 se k němu postupně připojily další lehké křižníky. V 11.00 konečně vypluly i Invincible a Inflexible a okamžitě plnou rychlostí začaly pronásledovat Němce.

Mezitím se Gneisenau a Nürnberg připojily ke zbytku Speeovy skupiny a celá Východoasijská eskadra se pokoušela uniknout k jihu. Jediné v co mohl doufat bylo zhoršení počasí ale jako naschvál nebyl na nebi ani mráček.

V 12.55 začal Inflexible ostřelovat ze vzdálenosti 14400 m poslední loď německé formace Leipzig, po chvíi se připojil i Invincible. Speeovy lehké jednotky se pokusily o únik, proto za nimi Sturdee poslal vlastní lehké křižníky. Ve 13.35 přenesly bitevní křižníky palbu na Scharnhorst a Gneisenau a německé lodě začely také střílet. Zároveň se Spee snažil přiblížit se tak aby mohl zapojit i děla ráže 150 mm. Zatím jeho lodě utrpěly jen minimální škody.

V 14.00 Sturdee zvětšil vzdálenost a po několika obratech obnovil ve 14.45 znovu ostřelování. Tentokrát byla britská palba přesnější. Gneisenau hořel na mnoha místech a havarijní skupiny nestačily požáry hasit. Na Scharnhorstu se zřítil jeden z komínů a celá paluba na přídi byla v plamenech. Také němečtí dělostřelci pravidelně zasahovali oba bitevní křižníky ale podle hlášení po bitvě byly vzniklé škody minimální.

Palba Scharnhorsta slábla a kolem 16.00 byla německá vlajková loď už jen plovoucím vrakem. Jeho děla mlčela, nástavby byly zničeny a do trup nabíral vodu. V té době vydal Spee rozkaz aby se Gneisenau pokusil samostatně o únik. V 16.17. se Scharnhorst potopil. Z jeho posádky se nepodařilo nikoho zachránit.

Britské lodě přenesly palbu na Gneisenau a ten během několika minut přišel o tři komíny a velkou část nástaveb. Loď měla velký náklon a mnoha otvory do trupu pronikala voda. V 17.15 Němci naposledy zasáhli Inflexible. O čtvrt hodiny později Sturdee přerušil palbu a čekal německou kapitulaci. Poslední dělo Gneisenau však stále střílelo a tak od 17.40 byla palba obnovena. V 17.50 Sturdee akci ukončil a začal zachraňovat německé námořníky opouštějící loď. Podařilo se jich však vylovit pouze 187. Zbytek posádky zahynul v 18.02 při potopení pancéřového křižníku.

Mezitím se křižníkům Kent, Glasgow a Cornwall podařilo dostihnout Nürnberg a Leipzig a po těžkém boji je potopily (Nürnberg v 19.27 a Leipzig v 21.23). Podařilo se uniknout jen křižníku Dresden. Další briské lodě Bristol a Macedonia narazily na německé zásobovací lodě Baden a Santa Isabel. Převzaly jejich posádky a Bristol obě lodě potopil.

Německá skupina přestala existovat. Byly potopeny dva pancéřové a dva lehké křižníky, a padlo asi 2100 německých námořníků.
Sturdeeho lodě byly poškozeny jen lehce a to i přes velké množství zásahů (Invincible 22, Inflexible 3, Cornwall 18 a Kent dokonce 40). Celkové briské ztráty činily jen 9 padlých a 15 zraněných.


Obrázek Speeova eskadra ve Valparaisu

Obrázek Pancéřový křižník Scharnhorst

Obrázek Bitevní křižník Invincible
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Díky za osvěžení paměti, už je to dávno co jsem četl o těchto bitvách u Jižní Ameriky... Potopení pancéřových křizníků musela být voda na mlýn lorda Fishera, splnili přesně to, co od nich očekával - ničení křižníků.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Přesně tak. Tady se přesně uplatnila filozofie konstrukce těchto rychlých bitevních křižníků. Němci neměli žádnou šanci. Vždyt váha boční salvy jednoho z těchto bitevníků byla skoro dvojnásobná, než boční salva celé německé eskadry. Německa boční salva vážila 1.900 kg, zatímco každý z bitevních křižníku měl boční salvu o váze 3.000 kg ! Takže obrovská přesila. Východoasijská eskadra mohla být zachráněna jedině, kdyby velitel Gneisenau zahájil palbu na křižníky kotvící na Falklandech (jak už je zmiňováno výše) a nebo kdyby rozpustil svou eskadru ihned.

Ale musím smeknout před německou odvahou. Museli si být dobře vědomi své bezvýchodné situace a přesto bojovali a von Spee se stáhnutím útoku na své panceřové křižníky snažil zbytek eskadry zachránit. Když si vezmu rozdíl účinku 210mm a 305mm použitého u anglických lodí, byla ta britská převaha opravdu obrovská. Pokud se nepletu, tak granát z 210mm německého děla vážil cca 110kg, zatímco z 305mm děla vážil granát kolem 360 kg.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Ještě doplním předchozí příspěvek. Boční palba německé eskadry měla hmotnost 1921 kg, a britská 7552 kg. Převaha britů tedy byla téměř čtyř násobná. K tomu když si přičteme větší dostřel britských 305mm děl, pancéřování bitevních křižníků o síle 178mm bok a 76mm paluba v porovnání s německým pancéřováním 150mm bok, 55mm paluba, pak skutečně to byla ze strany britů jednostranná záležitost.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Jenom pro pořádek:
Dresden byla spuštěna 14.listopadu 1908 ale po kolizi s menší lodí, strávila nějakou dobu v docích a byla opětovně spuštěna na vodu 9.ledna 1909.
Hon na Dresden skončil až po téměř čtvrt roce, kdy byla pronásledována britskými křižníky. Poprvé se k ní britské křižníky Glasgow a Kent v doprovodu obrněné obchodní loď Orama přiblížily 13.března v Mas a Tierra.
Tentokrát se od ní vzdálili poblíž Coronel, aby se však vzápětí vrátili a dokončili bitvu od Falkland kde Dresden unikla.
Nachytali ji 14.3. 1915 kotvící ve výsostných vodách Chile a porušili právo nestřílet. Po pěti minutách byla Dresden těžce poškozena a vzdala se, ale její kapitán ji nechal potopit, aby se nedostala do nepřátelských rukou. Při této krátké přestřelce těžkých zbraní bylo zabito 8 německých vojáků. Zbytek posádky opustil loď na člunech a doplul k chilskému pobřeží.


Obrázek
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Trošku bych to upřesnil, protože ten text výše je trošku kostrbatý:-)

SMS Dresden byl trvale součástí německé Východoasijské eskadry hraběte von Spee a účastnil se jak bitvy u Coronelu, tak zde zmiňovaných Falkland. Jako jediná loď přežila bitvu u Falkland a dala se na pirátskou dráhu. Do doby zničení, se Dresdenu podařilo potopit 3 obchodní lodě o celkové tonáží 8.900 BRT.

Ovšem osudným se Dresdenu stal nedostatek uhlí. Když je 13.března 1915 Britové objevili, měli Němci v uhelných bunkrech pouze 80 tun uhlí. S tím nebyla šance uniknout. Britské lodě HMS Kent (14x152mm), HMS Glasgow (2x152, 10x102mm)a HMS Orama jej zasypali 14.března sprškou střel. Po pár minutách byl Dresden těžce poškozen a vzdal se. Následně jej kapitán Fritz Lüdecke nechal potopit (podle zdrojů zemřeli 4 námořnící a 14 jicb bylo zraněno. Do internace se dostalo 315 námořníků).

Více o SMS Dresdenu a jeho korzárské činnosti naleznete ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3126
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

Ovšem osudným se Dresdenu stal nedostatek uhlí. Když je 13.března 1915 Britové objevili, měli Němci v uhelných bunkrech pouze 80 tun uhlí. S tím nebyla šance uniknout.
Dalo by se říci, že osudným se stal DRESDENu jeho systém pohonu. A to jak v pozitivním, tak v negativním slova smyslu. V bitvě u Falkland mu jeho vysoká rychlost (až 27 uzlů) umožnila záchranu, byl totiž na rozdíl od ostatních lodí své třídy vybavem parními turbínami místo tříválcových parních strojů. Ovšem turbínový pohon byl také patřičně "hladový" na palivo. A v situaci, kdy nebylo odkud brát, mu zásoby uhlí ve vlastních bunkrech rychle došly.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Martin Hessler píše:Dalo by se říci, že osudným se stal DRESDENu jeho systém pohonu. A to jak v pozitivním, tak v negativním slova smyslu. V bitvě u Falkland mu jeho vysoká rychlost (až 27 uzlů) umožnila záchranu, byl totiž na rozdíl od ostatních lodí své třídy vybavem parními turbínami místo tříválcových parních strojů. Ovšem turbínový pohon byl také patřičně "hladový" na palivo. A v situaci, kdy nebylo odkud brát, mu zásoby uhlí ve vlastních bunkrech rychle došly.
Já myslím, že zde došlo k malé mýlce. SMS Dresden z roku 1907, o kterém zde mluvíme, měl max rychlost 24-25 uzlů (podle zdrojů). V roce 1916 byl spuštěn na vodu Dresden II., jehož maximální rychlost byla výše uváděných 27,5 uzlů.
Něco více o SMS Dresden z roku 1907 je ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3126
ObrázekObrázekObrázek
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Příspěvek od Hektor »

Ako to je myslené s dobytím Port Stenly na Falklandoch?
Išlo len o to zničiť starú loď a získať uhlie alebo využiť mesto ako návnadu?
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Hektor píše:Ako to je myslené s dobytím Port Stenly na Falklandoch?
Išlo len o to zničiť starú loď a získať uhlie alebo využiť mesto ako návnadu?
Přesně nerozumím otázce, ale asi máš na mysli ten útok Gneisenau a jednoho lehkého křižníku na Port Stanley, který byl v plánu Němců. Nemělo se jednat o nic jiného než snaha poškodit britský přístav/majetek. Němci měli v oblasti vlastní zásobovací lodě a tudíž uhlí nepotřebovali. Chybou Maxmiliána von Spee bylo, že když už Němci z Gneisenau zjistili, že jsou v přístavu bitevní křižníky, mohli jejich poškozením něco získat. Protože než by Britové zahájili palbu a zprovoznili své lodě (to trvalo obvykle řadu hodin), mohl se zbytek eskadry který byl tuším 20 mil od přístavu rozprchnout. Navíc Gneisenau mohl blokovat výjezd z přístavu a tak by se Britové museli zkrz něj nejdříve prostřílet. A kdo ví, jaké lodě by se nejdříve pokoušeli na Němce z přístavu zaútočit, a jestli by nešli ke dnuv plavením koridoru.
ObrázekObrázekObrázek
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Příspěvek od Hektor »

26.11. zvedl kotvy a jako další zastávka bylo naplánováno dobytí Port Stanley na Falklandách. Spee chtěl i přes námitky svých důstojníků ostrovy obsadit německou posádkou
V tej dobe ešte netušil čo ho v Port Stenley čaká.

Ak by zaútočil bola tu šanca poškodiť veľké lode a nielen získať čas ale napríklad v noci sa vrátiť a predĺžiť ich opravy streľbou.
Myslím že by sa neodvážili vyplávať cez plavební koridor pod paľbou.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Aha...už rozumím.....ten údaj o dobytí Port Stanley němci je v úvodním článku, jehož ale nejsem autor. Ta myšlenka na dobytí a obsazení je podle mě dost naivní. Na to prostě Němci neměli síly ani prostředky a ještě by zbytečně riskovali poškození svých lodí a ztrátu části posádky daleko od svých základen. Takový blázen Spee určitě nebyl (Edit: byl. I přes odpor velitelů lodí Gneisenau, Leipzig, Dresden byl von Spee rozhodnut zaútočit na Port Stanley a zmocnit se zde kromě jiného britských vládních úředníků).

Kapitán Gneisenau Maerker nevěřil svým hlídkám, které hlásili přítomnost bitevních křižníků a admirálu Spee hlásil přítomnost dvou pancéřových křižníků Monmouth. Navrhoval okamžitý útok. Což bylo jediné správné rozhodnutí bez ohledu na to, jesti se pálí na bitevní křižníky, nebo pancéřové. V každém případě britská plavidla byla na kotvách a tak by byla poměrně snadným cílem. Přesto jeho 108 kg těžké projektily by asi těžko dokázali bitevní křižníky zničit. V průběhu bitvy později obdržel bitevní křižník Invincible 22 zásahů, ale jeho bojová aktivita zůstala naprosto zachovaná a škody byly minimální. Bohužel tehdy 20 mil daleko vzdálený Spee se zbytkem eskadry odvolal Gneisenau i Nurberg. To byla fatální chyba, protože Gneisenau mohl použít svých zbylých 244 granátů ráže 210 mm lépe na nehybné cíle, než později v průběhu bitvy. Ke smůle Němců kapitán Maerker uposlech rozkazu, i když jeho loď se nenechala odradit pár nepřesnými salvami z Canopusu a zamířila k ústí zálivu Port William, ze kterého zrovna vyplouvala první z britských lodí, pancéřový křižník Kent (sesterská lod Monmouthu, který byl před měsícem Němci rozstřílen v bitvě u Coronelu). Admirál Sturdee si byl vědom, že Kent samotný nemůže uspět a tak jej raději odvolal. Poté co Němci na příkaz von Spee odpluli, vydal se v jejich stopách křižník Glasgow, který podával zprávy o pohybu německých plavidel z bezpečné vzdálenosti. Samotná britská eskadra roztápěla kotle a v 10:20 měla konečně potřebný tlak v kotlích a mohla vyplout (kromě lehkého křižníku Bristol, který stále nebyl připraven). Z tohoto můžeme tedy usuzovat, že Gneisenau měl cca 2 hod čas na střelbu, než by se britské lodě dali do pohybu.
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 15/9/2011, 10:50, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

VÝSLEDKY ČINNOSTI VÝCHODOASIJSKÉ ESKADRY

Možná někoho napadla otázka, jestli vůbec mělo smysl držet německou Východoasijskou eskadru mimo domovské vody, když šance von Spee se probít domů byla velice malá, néli téměř nulová. Ano, na jednu stranu je pravda, že všechna plavidla eskadry šla dříve či později ke dnu. Jak víme u Falkland v prosinci skončilo jádro eskadry, včetně doprovodných lodí (BADEN a SANTA ISABEL). Na druhou stranu ale samostatně operující EMDEN a DRESDEN způsobili nepříteli nemalé škody. I tato plavidla totiž můsíme do Východoasijské eskadry počítat, protože byla jeho součástí a jen z rozhodnutí hraběte Spee mohla vykonávat samostatné operace. Když tedy postupně sečteme všechny škody, které Němci nepříteli způsobili, tak nejsou zase tak zanedbatelné. Vezmu to tedy od těch největších.

V bitve u Coronelu (listopad 1914) jádro německé eskadry potopilo britský pancéřový křižník GOOD HOPE (1899) o výtlaku 14.150 t, v ceně £1,000,000 a další pancéřový křižník MONMOUTH (1899) o výtlaku 9.800 t a ceně £775,000. EMDEN pak 28.října potopil ruský chráněný křižník ŽEMČUG (3.150 t) a francouzský torpédoborec MOSQUET. Stejný křižník v Mádrasu rozsřílel a zapálil velké zásobníky ropy. Shořelo více jak 2 Mio litrů a palbou bylo poškozeno přístavní zařízení. Během své korzárské dráhy EMDEN potopil 16 obchodních lodí o celkové tonáži 70.825 BRT. K tomu je ještě nutno přičíst ruský parník RJAZAŇ (3.500 BRT), který zajmul 4.srpna a odeslal jej do přístavu Čching-tao. Než byl 9.listopadu 1914 potopen, způsobil nepříteli škodu přesahující 5 Mio £. Také další lehký křižník německé eskadry, který jako jediný přežil bitvu u Falkland, se již v srpnu 1914 dal na dočasnou korzárskou dráhu, v které pokračoval po zničení jádra eskadry. Celkem si DRESDEN na své konto připsal tři obchodní lodě o celkové tonáži 8.900 BRT (podle jiných zdrojů to byla čtyři plavidla. Dne 16.11. DRESDEN měl potopit u Concepcionu ještě parník NORTH WALES). Jen nedostatek uhlí, jej odsoudila ke konci této činnosti v březnu 1915, když byl nepojízdný zastižen nepřítelem a po následné přestřelce vlastní posádkou potopen. Další von Speeovou lodí, které operovala více méně samostatně, byl pomocný křižník PRINZ EITEL FRIEDRICH, kterému se za svou kariéru podařilo potopit 11 obchodních lodí o tonáží 33.424 BRT.

Vedle samostatné činnosti korzárů a potopení pancéřových křižníků u Coronelu, se ale německá eskadra (její jádro s pancéřovými křižníky) například účastnila nájezdu na přístav Papeete na Tahiti (22.září), kde zlomila odpor pobřežního dělostřelectva a potopila ozbrojený dělový člun ZÉLEÉ. U Chilských břehů v době mezi bitvou u Coronelu a Falkland se eskadra zmocnila několika obchodních lodí, z kterých se zásobili uhlím a následně je 17.11.1914 potopili (TITANIA a francouzská VALENTINE). Neutrální lodě jako SAN SACRAMENTO a norský HELICON pouze zbavili uhlí, které tak potřebovali na cestu po Atlantiku a odeslali je do Chilského přístavu Valparaiso. Dne 2.prosince u mysu Horn Němci zajali britskou plachetnici DRUMUIR, která byla po přeložení nákladu potopená o čtyři dny později.

Když to tedy shrnu, kromě škod na přístavních zařízeních, potopila celá eskadra celkem 2x pancéřové křižníky, 1x lehký křižník, 1x torpédoborec, 1x dělový člun, a 34 obchodních lodí o celkové tonáží větší, než 100.000 BRT. Kdyby von Spee svou eskadru po Coronelu rozpustil a nechal volnost především lehkým křižníkům, mohli být škody spojenců ještě vyšší. Takhle ale jeho eskadra plula k Falklandům, kde na ně i jejich doprovodná plavidla čekala smrt.
ObrázekObrázekObrázek
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re:

Příspěvek od Kouzelnik »

kacermiroslav píše:VÝSLEDKY ČINNOSTI VÝCHODOASIJSKÉ ESKADRY

(...)
Když to tedy shrnu, kromě škod na přístavních zařízeních, potopila celá eskadra celkem 2x pancéřové křižníky, 1x lehký křižník, 1x torpédoborec, 1x dělový člun, a 34 obchodních lodí o celkové tonáží větší, než 100.000 BRT. Kdyby von Spee svou eskadru po Coronelu rozpustil a nechal volnost především lehkým křižníkům, mohli být škody spojenců ještě vyšší. Takhle ale jeho eskadra plula k Falklandům, kde na ně i jejich doprovodná plavidla čekala smrt.
K podtrženému - jak to myslíš?

viz jistá návaznost na situaci o 25 roků později http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=127 ... 90#p302690
R.I.P.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitva u Falklandských ostrovů

Příspěvek od kacermiroslav »

Kouzelníku,
to není vyloženě můj názor, ale názor řady autorů. Jako příklad nám může posloužit lehký křižník EMDEN, který byl také součástí Východoasijské eskadry, ale velitel lodi si vymohl samostatné působení. A jeho výsledkem bylo potopeno 16 obchodních lodí (plus minimálně jedna zajatá) a dvě válečné včetně ruského chráněného křižníku. Obdobným způsobem mohla být rozpuštěná celá eskadra a vázat tak na sebe mnohem větší spojenecké síly. Nicméně von Spee měl představu, že celou eskadru dostane zpět do Německa. Což by ale zase pro změnu ničemu neprospělo, protože i pokud by se dostal do domácích vod, tak by se lodě zakotvily a po zbytek války by zůstaly na kotvách. Takto i starší pancéřové a lehké křižníky mohli působit na všech mořích světa. Klidně mohl svou eskadru rozpustit po kompaktních dvojicích, aby si lodě mohli vzájemně pomáhat i proti silnějšímu nepříteli, nebo být schopné napadnout i hůře chráněný konvoj. Což by opět Spojence donutilo zajistit potřebnou ochranu konvojům.

Zkus si třeba představit dvojici složenou z pancéřového a lehkého křižníku. Pancéřový na sebe může vázat nepřátelskou sílu a lehký mezi tím může ničit obchodní lodě. Navíc v té době bylo zásobování o něco jednodušší, protože většina plavidel prostě používala uhlí a tak si jej mohli čerpat z přepadených lodí. Navíc měli Němci sympatie celé řady zemí včetně těch v Jižní Americe. Zázemí pro základní opravy by tak zřejmě alespoň v prvních letech války našli.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“