Rakousko-Uherský výpad proti italskému pobřeží (1915)

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Rakousko-Uherský výpad proti italskému pobřeží (1915)

Příspěvek od kacermiroslav »

Rakousko-Uherský výpad proti italskému pobřeží – zahájení bojů
První světová válka
květen 1915


Obrázek

Přestože Itálie a Rakousko-Uhersko byli před válkou spojenci v tzv. Trojspolku, jejímž hlavním hybatelem bylo Vilémovské Německo, tak na straně starého habsburského mocnářství stále panovala nedůvěra ve svého jižního spojence, s kterým v roce 1866 vedlo mimo jiného i námořní válku u ostrova Visu. V této bitvě výrazně modernější italské námořní síly utržily drtivou porážku, která na dlouho dobu poznamenala strategický i konstrukční vývoj v námořnictví. Po sblížení v rámci Trojspolku oba spojenci připravovali společné námořní operace ve Středozemním moři namířené proti Británii a Francii, nicméně rakousko-uherská Admiralita stále měla k sousedům nedůvěru. Ta se ukázala jako oprávněná po zahájení bojů První světové války, kdy většina zemí dodržela své závazky a na jedné či druhé straně vstoupily do války, ale Itálie zatím zachovávala neutralitu. Jak válka nabírala na obrátkách, tak byla italská otázka pro jednu i druhou stranu stále více zajímavější a vláda země z Apeninského poloostrova si toho byla velice dobře vědomá a snažila se vzniklé situace pro sebe maximálně vytěžit. „Námluvy“ se zeměmi Dohody samozřejmě neušili pozornosti ani Rakousku.Uhersku, které tušilo, že dříve či později se z nedávného spojence stane nepřítel. V první kvartálu roku 1915 totiž ztroskotala vzájemná jednání, v kterých se řešilo odstoupení rakousko-uherských území obývaná převážně italským obyvatelstvem v prospěch Itálie. Následně Itálie dne 26. dubna 1915 uzavřela v Londýně smlouvu s celou Dohodou. V této smlouvě se Itálie zavázala, že nejpozději do měsíce vojenský vystoupí proti nepřátelům na straně Dohody. Za tento přestup z Trojspolku k Dohodě měla Itálie slíbená rozsáhlá rakousko-uherská území Tyrolska a Tridentska až po průsmyk Brenner, dále celou Istrii s Terstem, velkou část Dalmacie s pobřežními ostrovy, albánský přístav Valona (Vlore) a plnou suverenitu nad souostrovím Dodekanésos, které Itálie okupovala již od roku 1912. Rovněž koloniální choutky byly sliby v Londýně naplněny, protože Itálie měla obdržet část držav na Středním východě patřící Velké Británii a Francii a další území na úkor Osmanské říše (jihozápadní část Malé Asie) a německých afrických kolonií. Díky těmto všem slibům se Itálie již 3. května 1915 rozhodla vystoupit z Trojspolku a tak otázka vypovězení války byla jen otázkou času. K tomuto kroku se Itálie odhodlala 23.5.1915, když vyhlásila válku Rakousko-Uhersku, jakožto svému hlavnímu protivníkovi. Vlna dalších vyhlášení válek jednotlivým zemím se pak různě protahovala. Turecku Itálie vypověděla válku 21.8.1915, Bulharsku 19.10.1915, ale Německu až 23.8.1916. Je pravdou, že na tak lákavé nabídky prakticky nešlo jinak, než pozitivně odpovědět, i když to znamenalo válku. Na druhou stranu Dohoda rozdávala z kořisti, která ještě nebyla mrtvá, což se samozřejmě hezky slibuje, ale hůře plní. Plné znění Londýnské dohody pak bylo uveřejněno po Říjnové revoluci v roce 1917, kdy tuto tajnou dohodu člen bolševické vlády Trockij publikoval. Její zveřejnění diskreditovalo politiky Dohody a doslova rozzuřilo amerického prezidenta Woodrow Wilsona, který se snažil o co nejrychlejší ukončení války. Nicméně Dohodě se hezky slibovalo něco, co dávala z cizí kapsy a jak dobře víme, po válce se ke svým závazkům již její politici a nejvyšší představitelé příliš neměli. I z těchto důvodů ve dvacátých letech bylo v Itálii možné, aby se vlády zmocnili fašisti Benita Mussoliniho, kteří poukazovali za zradu spojenců z Velké války a frustrací z těchto nenaplněných snů z toho plynoucích.

A v jakém stavu tedy Itálie, která přeběhla na druhou stranu, vlastně měla v roce 1915 své námořní síly? Rozhodně nebyli zanedbatelné a muselo se s nimi v plánech Dohody i Trojspolku počítat. Na jaře jak Itálie disponovala 4 moderními bitevními dreadnoughty vyzbrojené děly ráže 305mm, dále 10 řadovými bitevními loděmi, 10 obrněnými křižníky, 7 chráněnými a lehkými křižníky, 2 koloniálními křižníky, 33 torpédoborci, 70 torpédovkami, 20 ponorkami a 8 dělovými čluny, přičemž tyto sloužily převážně jako minonosky. Kromě tohoto výčtu Itálie ještě disponovala řadou dalších školních nebo pomocných plavidel. Ve stavbě se pak nacházeli další dvě moderní bitevní lodě, opět s děly ráže 305mm, několik torpédoborců a ponorek, a rovněž vysoký počet z celkové objednaných 52 rychlých torpédových člunů typu MAS. Vrchním velitelem byl král Viktor Emanuel III., ale výkonným byl náčelník admiralitního štábu viceadmirál Paolo Thaon di Revel. Velitelem loďstva byl králův bratranec viceadmirál princ Ludvík Savojský, vévoda z Abruzzi. Ten sídlil přímo v Tarentu, což byl hlavní italský vojenský přístav, v kterém se nacházeli i hlavní námořní síly v podobě 4 dreadnoughtů, 4 řadových bitevních lodí a 4 obrněných křižníků. Další námořní složky sídlily v Brindisi, kde vedle italských lodí kotvili rovněž britské a francouzské. Nejblíže rakousko-uherskému přístavu Pula ležely Benátky, v kterých měli Italové především lehké jednotky.

Organizace a dislokace loďstva ITÁLIE dne 24. května 1915

Taranto:
Bitevní lodě:
CONTE DI CAVOUR (Vice Admiral HRH Luigi di Savoia, Duke Of Abruzzi + Captain Solari), DANTE ALIGHIERI (Rear Admiral Camillo Corsi + Captain Biscaretti), GUILIO CESARE (Captain Lobetti), LEONARDO DA VINCI (Captain Sommi Picenardi), REGINA ELENA (Rear Admiral Emanuele Cutinelli-Rendina + Captain De Mortola), VITTORIO EMANUELE (Captain De Grossi), NAPOLI (Captain Salazar), ROMA (Captain Paladini)

Křižníky:
PISA (Rear Admiral Umberto Cagni + Captain Notarbartolo), AMALFI (Captain Riaudo), SAN GIORGIO (Captain Rainer), SAN MARCO (Captain Mola), PIEMONTE (Commander A. Belleni)

Torpédoborce:
IMPAVIDO (Commander P. Orsini), INSIDIOSO, IRREQUIETO, GRANATIERE

Torpédovky:
CIGNO (Lt. Cdr. Di Somma), CANOPO, CENTAUR, CLIO, CASSIOPEA, CALLIOPE, OLIMPIA, PERSEO, GABBIANO

Brindisi:
Bitevní lodě:
BENEDETTO BRIN (Vice Admiral Ernesto Presbitero, Rear Admiral Baron Ernesto Rubin de Cervin + Captain Fara Forni), REGINA MARGHERITA (Captain Rombo)

Křižníky:
GIUSEPPE GARIBALDI (Rear Admiral Eugenio Trifari + Captain Nunes), VARESE (Captain Salinardi), FRANCESCO FERRUCCIO (Captain Simonetti), VETTOR PISANI (Captain Ruggiero)

Předzvědné křižníky a ozbrojené lodě:
QUARTO (Commander Nicastro), NINO BIXIO (COmmander Duke Monaco di Longano)
MARSALA (Commander Marchini), CITTA DI PALERMO (Commander Cuturi), CITTA DI SIRACUSA (Commander Petrelluzzi), CITTA DI MESSINA (Commander Manzillo), AGORDAT (Commander Acton)

Křižníky:
LIGURIA (Commander Aymerich), PUGLIA (Commander Candeo), LIBIA (Commander Andrioli Stagno), LOMBARDIA (Commander G. Giovannini), ELBA (Commander De Filippi)

Torpédoborce:
ANIMOSO (Commander Genoese Zerbi), ARDITO, ARDENTE, AUDACE, NULLO, NEMBO (Commander Sorrentino),TURBINE, ESPERO, BOREA, AQUILONE

Torpédovky:
AIRONE (Lt. Cdr. Grixoni), ALBATROS, ALCIONE, ARPIA, ARDEA, ASTORE, SPICA (Lt. Cdr. De Dato), SIRIO, SAFFO, SCORPIONE, SERPENTE, SAGITTARIO, 28AS, 29AS, 33PN (Lt. Gorleri), 34PN, 35PN, 36PN, 37PN, 38PN

Ponorky:
NEREIDE (Lt.Cdr. Del Greco), NAUTILUS, VELELLA, GELILEO, FERRARIS, GLAUCO (Lt. Cdr. Farinati degli Uberti), FOCA, NARVALO

Benátky:
Bitevní lodě:
SARDEGNA (Rear Admiral Giovanni Patris + Commander A. Ciano), EMANUELE FILIBERTO (Commander Lovatelli), AMMIRAGLIO DI SAINT BON (Commander Magliozzi)

Křižníky:
CARLO ALBERTO (Captain Cavassa), MARCO POLO (Commander Chelotti), ETRURIA (Commander Todisco)

Torpédoborce:
BERSAGLIERE (Commander Lubelli), GARIBALDINO, CORAZZIERE, LANCIERE, ARTIGLIERE, CARABINIERE (Commander V. Piazza), PONTIERE, ZEFFIRO, FUCILIERE, ASCARO, ALPINO

Torpédovky:
PROCIONE (Lt. Cdr. Ferrero), CLIMENE, PEGASO, PALLADE, CALIPSO, 1PN Commander Pignatti), 2PN, 3PN, 4PN, 5PN, 6PN, 9PN (Lt. Cdr. Caprioli), 7PN, 8PN, 10PN, 11PN, 12PN, 13OS (Lt. Cdr. Menini), 14OS, 15OS, 16OS, 17OS, 18OS, 19OS (Lt. Cdr. Guida), 20OS, 21OS, 22OS, 23OS, 24OS

Ponorky:
JALEA (Commander E. Giovannini), SALPA, ZOEA, JANTINA, MEDUSA, ATROPO,
GIACINTO PULLINO, FISALIA, ARGO, SQUALO (Lt. Cdr. Mellana), OTARIA, DELFINO, TRICHERO

Ancona:
Ponorky:
ARGONAUTA

Rakousko-Uherské námořnictvo bylo silami Dohody uzavřeno na Jaderském moři a kromě občasných pokusů o prolomení blokády nemělo velké šance na další námořní aktivity. Po vstupu Itálie do války se tato situace ještě výrazně zhoršila díky přítomnosti nepřátelských námořních jednotek i na základnách na východním pobřeží Itálie. Poměr námořních sil tak byl drtivý v rakousko-uherský neprospěch. Jediné v čem staré mocnářství bylo lepší než Itálie, bylo námořní letectvo. Itálie disponovala pouze 25 hydroplány a dvojicí vzducholodí, zatímco nepřítel měl v tomto prostoru 60 hydroplánu. Nicméně zvýšit počet letadel a hydroplánů bylo výrazně jednodušší, než postavit loď. Výraznou posilu pak představovali britské a francouzské jednotky, které se po vstupu Itálie do války mohly přesunout na italské základny. V Brindisi zakotvila silní britská divize starších řadových bitevních lodí v počtu čtyř jednotek a stejný počet rychlých lehkých křižníků, jejichž mobilita se v podmínkách Jadranu velice hodila. Kromě nich zde bylo umístěno i dvanáct torpédoborců a pět ponorek. Do Benátek se pak přesunulo dvanáct francouzských a šest britských ponorek.

Brindisi
Britská divize bitevních lodí (kontradmirál Cecil V.Thursby)
řadové bitevní lodě: QUEEN, LONDON, IMPLACABLE, PRINCE OF WALES
křižníky: DUBLIN, DARTMOUTH, AMETHYST, SAPPHIRE
12 francouzských torpédoborců a 5 ponorek
Jelikož se Rakousko-Uhersko na svého spojence nemohlo příliš spolehnout, tak sice na jednu stranu s ním plánovalo společné válečné akce pro případ vypuknutí války, ale na druhou stranu již před válkou připravovalo i varianty počítající se vzájemným nepřátelstvím. A tyto varianty se koncem května námořnímu vedení hodili. Večer 23. května 1915 opustili domovský přístav Pula hlavní R-U síly pod velením admirála Antona Hause, jehož vlajka vlála na palubě bitevní lodi HABSBURG. Vyplutí se podařilo před nepřítelem utajit, přestože před přístavem hlídkovala italská ponorka JANTINA. Cílem překvapivého rakouského nájezdu měli být přístavy na východním pobřeží Itálie, jako Ancona, Porto Corsini, Rimini, Senigallia, Potenza a ještě několik menších cílů. Hlavním cílem pak byl prvně jmenovaný přístav Ancona, v které se měla nacházet jedna z italských ponorek hlídkujících v Jaderském moři. Ve 20 hodin začali Pulu opouštět jedna velká bitevní loď za druhou včetně nejmodernějších dreadnoughtů VIRIBUS UNITIS, TEGETTHOFF a PRINZ EUGEN spolu se staršími řadovými bitevními loděmi ERZHERZOG FERDINAND MAX, ERZHERZOG FRIEDRICH, ERZHERZOG KARL, ERZHERZOG FRANZ FERDINAND, RADETZKY, ZRINYI, ÁRPÁD, BABENBERG, dále pancéřový křižník SANKT GEORG a celá řada křižníků a torpédoborců.

Předvoj hlavních sil se před Anconu dostal ve 3:35 ráno a nalezlo důležitý přístav absolutně nepřipravený na válku, kterou Itálie krátce předtím Rakousko-Uhersku vyhlásila. Celý přístav i město byly jasně osvětlené a poskytovali tak ideální cíl. Jako první zaútočili torpédoborce VELEBIT a CSIKOS, kteří napadli torpédy lodě zakotvené v přístavu i molo. Poté svými děly začali ničit nábřeží, skladiště, loděnici i místní železniční trať. Překvapení z nečekaného útoku bylo dokonalé. Za necelou půlhodinu (ve 4:04 hod) od prvních výstřelů se k torpédoborcům přidala děla i hlavních sil v počtu 6 řadových bitevních lodí (Habsburg, Árpád, Erzherzog Ferdinand Max, Erzherzog Friedrich, Erzherzog Karl). Nejmodernější bitevní jednotky (Viribus Unitis, Tegetthof a Prinz Eugen), spolu se semi-dreadnoughtem (Erzherzog Franz Ferdinand) se k ostatní silám přidali ve 4.35 hod. Palba z nejtěžších děl byla na Anconu vedená ze vzdálenosti 4.100 až 8.600 metrů a jejím terčem se stala loděnice, přístav, radiostanice a rovněž děla pobřežní baterie. Kromě lodí se akce účastnila i trojice rakousko-uherských hydroplánů. Bombardování značně poškodilo jak přístavní zařízení, železnici a celou řadu další objektů, ale zasáhlo rovněž civilní domy. Italský odpor se na mnoho nezmohl. Ponorka ARGONAUTA kotvící v přístavu sice vyplula proti nepříteli, ale zapletla se do vlastních sítí ve vjezdu do přístavu, a než se z nich dostala, tak již rakousko-uherská flotila mířila zpět na svou domovskou základnu.

Jak jsem již výše psal, kromě hlavního cíle napadli Rakušané také celou řadu dalších přístavů na východním italském pobřeží. Porto Corsino se stal terčem útoku svazu pod vedením lehkého křižníku NOVARA (námořní kapitán M.Horthy), který byl doprovázen torpédoborcem Scharfschutze (korvetní kapitán B.Nowotny) a čtyřmi torpédovkami. Jako první na Porto Corsino zaútočil torpédoborec, který ve 3:20 hod proplul nestřeženým kanálem přímo do přístavu, kde potopil dvě plachetnice. To Italy vzpamatovalo a zahájili na nepřátelskou loď palbu z děl pobřežní obrany i kulometů. To svědčí o bezprostřední blízkosti, na kterou byla střelba vedená. Palbou byla poškozená i torpédovka Tb 80 T. V té době se do boje vložil i lehký křižník NOVARA, který odstřelovat pobřežní baterie a tato činnost byla vcelku úspěšná, protože se většina italských děl postupně odmlčela. Nicméně křižník z boje nevyvázl bez poškození. Byl několikrát zasažen a na jeho palubě padlo šest námořníků a dalších deset jich bylo zraněno).

Pancéřový křižník SANKT GEORG (námořní kapitán B.Radoň), za doprovodu dvou torpédovek, si vzal na mušku přístav Rimini. Terčem jeho 240, 190mm i lehčích děl se stal železniční most ležící severně od města, dále vlakové nádraží, vodovod, plynárna, kasárna a další objekty. Palba ale nebyla příliš úspěšná, protože zcela zničit se žádný z těchto cílů nepodařilo. Semi-dreadnought ZRINYI pálil ze svých 305 a 240 mm děl na přístavní zařízení, nádraží a železniční mosty v Senigallii a v jejím bezprostředním okolí. Sesterská bitevní loď RADETZKY napadla železniční a silniční mosty v ústí řeky Potezy. Obě řadové lodě k jejich cílům doprovázela vždy dvojice torpédovek a ani jedné z lodí se jejich cíle úplně zničit nepodařilo. Nicméně šok pro italskou veřejnost to byl velký.

Aby se R-U lodě nedostali do pasti, kdyby do Otrantské úžiny vyrazili francouzské a britské lodi z Brindisi a Tarentu, tak v tomto prostoru křižovali hned tři námořní skupiny složené z křižníků a lehčích jednotek. I tyto skupiny se nakonec zapojili do napadení italského pobřeží. Skupina, v které figuroval lehký křižník ADMIRAL SPAUN a torpédoborce WILDFLANG, STREITER, USKOKE a ULAN nejdříve hlídkovali v prostoru mezi ostrovy Lastovo (Lagosta) a Palagruža (Pelagosa), ale ráno v den útoku, se přesunuli k Termoli, kde se terčem 100m děl z křižníku stal železniční most a následně na nádraží v Campomarinu. Torpédoborce WILDFLANG a USKOKE ostřelovaly cíle na ostrově Tremiti, torpédoborec STREITER si pak vzal na mušku maják u Torre de Mileto. Rovněž druhá skupina tvořená křižníkem HELGOLAND a torpédoborci CSEPEL, LIKA, ORJEN a TÁTRA si toho dne zastřílela. Poté co ukončili hlídkování v prostoru mezi ostrovem Palagružou a mysem Gargano se přesunuli k italskému pobřeží a rozdělili se. Torpédoborec LIKA zahájil palbu na přístav Vieste, CSEPEL spolu s TÁTROU napadli Manfredonii s jejím přístavem i vlakovým nádražím. Křižník HELGOLAND za doprovodu torpédoborce ORJEN si pak nad ránem vzali na mušku přístav Barletta. Ve 4:16 hod se křižník dostal do kontaktu s italskými torpédoborci AQUILONE a TURBINE (korvetní kapitán Bianchi) a ihned na ně zahájil palbu. Italové nemohli dlouho vzdorovat palbě z křižníku a tak se raději rozdělili a z místa střetu prchli. AQUILONE prchal směrem na jihovýchod a TURBINE na severozápad k přístavu Vieste. Zde ale narazil na torpédoborec CSEPEL (fregatní kapitán Vukovič de Podkapelski) a TÁTRA (korvetní kapitán Leva). Italská loď se tedy znovu dostala do palby, ke které se za chvíli přidal i další rakouský torpédoborec LIKA (korvetní kapitán Wunschek). Italský torpédoborec nemohl dlouho zdrcující přesile vzdorovat a tak raněný kapitán raději nechal vztyčit bílou vlajku a silně poškozenou loď i s posádkou vydal nepříteli. Rakouské lodě vzali z rozstřílené lodi 35 námořníků. Poté byl torpédoborec potopen torpédem z LIKY. V nerovném boji padl 10 italských námořníků a dalších 9 bylo později zachráněno italskými loděmi. Na scéně se totiž objevil italský křižník LIBIA a pomocný křižník CITTA DI SIRACUSA. Oba křižníky v 7:12 hod na Rakušany zahájili palbu, kterou R-U torpédoborce po dobu sedmi minut opětovali, ale nakonec před přesilou uprchly směrem k Šibeniku.

Zhodnocení
Po úspěšných nájezdech se mohli rakousko-uherské lodě stáhnout zpět do bezpečí svých chráněných přístavů. Na první pohled se může zdát, že výsledek nájezdu byl přes velkoryse nasazené námořní síly, poměrně hubený. Přeci jenom ke dnu šel jen jeden italský torpédoborec a několik plachetnic a menších plavidel, jejichž cena nebyla příliš vysoká. Rovněž řada z vytýčených cílů, jako železničních uzlů, mostů a přístavů, byla jen poškozená, nikoliv zcela zničená. Na druhou stranu šok, který tento nájezd u italské veřejnosti vyvolal, daleko předčil vlastní škody. Jasně se ukázalo, že italské námořnictvo a de facto i pozemní jednotky, nejsou na válku připraveny a že sliby, které od představitelů Dohody obdrželi, si budou muset krvavě zasloužit. Poškození železniční trasy na řadě míst od jihu až po sever Apeninského poloostrova pak zkomplikovalo přesun italských vojsk na frontu proti Rakousku-Uhersku na severu země. Nájezd na italské pobřeží rovněž ukázal, že dislokace italských námořních sil a sil jejich spojenců na jižním a východním pobřeží ve válce proti Rakousko-Uhersku příliš nepomůže. Neumožňovalo to rychlý zásah. A přestože Dohoda měla v tomto prostoru mnohonásobnou přesilu, tak jediné, co během celé války více méně dokázali, bylo uzavřené Kriegsmarine na Jadranu. Tím ale bylo východní italské pobřeží v permanentním ohrození, že bude nepřítelem beztrestně napadeno. Což se ostatně i stávalo. Válka na Jadranu, tak mohla začít.

Zdroje:

• Jaroslav Hrbek – Velká válka na moři - 1. díl rok 1914 – Praha 2001
• Jaroslav Hrbek – Velká válka na moři - 2. díl rok 1915 – Praha 2001
• Hynek, Klučina, Škňouřil – Válečné lodě 3 – Praha 1988
http://www.gutenberg.org/files/29265/29 ... 9265-h.htm
http://www.wikipedia.org
http://www.gwpda.org/naval
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Rakousko-Uherský výpad proti italskému pobřeží (1915)

Příspěvek od kacermiroslav »

Jen takové drobné shrnutí znepřátelených sil.

- Dreadnoughty: Tegetthoff, Viribus Unitis, Prinz Eugen
- Predreadnoughty: Habsburg, Árpád, Babenberg, Erzherzog Karl, Erzherzog Ferdinand Max, Erzherzog Friedrich, Erzherzog Franz Ferdinand, Zrinyi, Radetzky
- Pancéřové křižníky: Sankt Georg
- Lehké křižníky: Admiral Spaun, Novara, Helgoland
- Torpédoborce: Csepel, Csikos, Lika, Orjen, Scharfschütze, Streiter, Tátra, Wilfgang, Ulan, Uskoke a Velebit
- Torpédovky: 4

Itálie pak během totoho nenadálého přepadu disponovala kromě pobřežních bateriíí jednotlivých přístavů jedním lehkým, jedním pomocným křižníkem a dvěma torpédoborci. Zatímco rakousko-uherská Kriegsmarine měla tři lodi lehce poškozené, tak Italové přišli o jeden torpédoborec a celou řadu poškozených civilních i vojenských zařízení.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“