Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Moderátor: Tkuh

Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od kacermiroslav »

Pronásledování německé Středomořské eskadry
První světová válka
srpen 1914


Obrázek

K zajímavé události na středomořském válčišti došlo již krátce před vypuknutím První světové války. V době vrcholící krize, kdy Rakousko-Uhersko dne 28.7.1914 vyhlásilo Srbsku válku, se totiž ve vodách Středozemního moře nacházela německá eskadra, která byla složená z moderního bitevního křižníku GOEBEN a lehkého křižníku BRESLAU. Tato eskadra, které velel kontraadmirál Wilhelm Souchon, se ve zdejším prostoru plavila již od října roku 1913, aby zde demonstrovala spolupráci s Rakousko-Uherskem a Itálii, tedy s jejich spojenci z Trojspolku. Stejně totiž postupovala Velká Británie, která své uzlové mocenské body v podobě Gibraltaru, Malty a Suezu chránila i početnými moderními plavidly, mezi které patřili i bitevní křižníky starších tříd. Ty sice měli děla větší ráže, ale německá loď měla o jeden pár děl více. Papírově tak měl GOEBEN nad případným protivníkem převahu jak ve výzbroji, tak i v rychlosti, protože při zkušební plavbě překonal hranici 28 uzlů, což bylo o nějaký ten uzel více, než u britských protějšků. Samozřejmě Britové měli dostatek námořních sil, které by mohly do Středozemního moře přesunout, ale logicky by to bylo na úkor jiných válčišť. A jelikož Francie nedisponovala žádným moderním plavidlem tohoto typu a vlastně ani žádná jiná z námořních zemí ve Středozemním moři, tak když se zde nacházel německý bitevní křižník, tak stejně tak museli postupovat i Britové, aby demonstrovali svou sílu a podporu spojencům. Tedy spíše jen jednomu spojenci, protože Rakousko-Uhersko a Itálie vystupovali na jedné straně vah, proti osamocené Francii. A díky tomu, že italská „bota“ je velice výhodně geograficky tvarovaná a de facto přetíná námořní trasy, tak hrozilo, že námořní síly Trojspolku uzavřou francouzské loďstvo v západní části Středomoří. Itálie se pak navíc mohla ještě opřít o svou severoafrickou kolonii v Libyi. Možnost průjezdu v ose Západ-Východ tak mohla být velice ztížená. A Britové si to velice dobře uvědomovali a proto v tomto prostoru drželi i část nejmodernějších jednotek a stejně tak postupovali i Němci. Nicméně papírové výhody v prospěch německé eskadry v případě souboje loď proti lodi nebyla tak jednoznačná, jak by se na první pohled zdálo. Německý bitevní křižník totiž trpěl závažnou poruchou pohonné jednotky, kterou se snažili v červenci 1914 opravit na rakousko-uherské základně v Pule. Nicméně během provizorní opravy, která již probíhala v neklidné době po atentátu na rakousko-uherského následníka trůnu, se všechny problémy se stroji nepodařilo odstranit. GOEBEN tak nemohl vyvinout větší stálou rychlost, než 18 uzlů. Proto se Němci ještě před začátkem války rozhodli, že GOEBEN bude nahrazen sesterskou lodí MOLTKE, k čemuž mělo dojít v říjnu 1914. GOEBEN se pak měl v domovském Německu podrobit důkladné opravě, kde by všechny problémy s pohonnou jednotkou odstranily. Na případu výměny sesterských lodí je vidět, že Němci pokládali Středozemí za velice důležitou lokalitu. Samozřejmě problémy bitevního křižníku Němci důrazně drželi pod pokličkou. Britská Admiralita tak logicky svého soupeře považovala stále za velice silného a nebezpečného.

Britské síly ve Středozemním moři tak byli složené především ze tří jednotek v podobě bitevních křižníků INFLEXIBLE, IDEFATIGABLE a INDOMITABLE, které byli zařazené u 2. eskadry. Velitelem britského Středomořského loďstva byl admirál Archibald Berkeley Milne, který se do této role dostal v roce 1912 a to nikoliv pro své schopnosti, ale spíše díky přátelským vztahům s královnou Alexandrou, manželkou krále Eduarda VII. a matkou krále Jiřího V. Kromě bitevních křižníků disponovali Britové ve Středomoří rovněž silnou 1. eskadrou křižníků pod vedením kontradmirála Ernesta Troubridge, který velel čtyřem silným pancéřovým křižníkům (jmenovitě Defence, Black Prince, Duke of Edinburgh a Warrior). Síly pancéřových křižníků doplňovali ještě 4 lehké křižníky a 16 torpédoborců. Tady si je dobré uvědomit, že Francie stavbu moderních rychlých lehkých křižníků úplně zaspala a před válkou, ani během ní žádné takové jednotky nepostavila. Naopak Rakousko-Uhersko projevilo dostatek předvídavosti a zařadilo do služby čtyři lehké křižníky tříd Admiral Spaun a Novara, které byli vyzbrojeny děly z české Plzně (Škoda) ráže 100mm. Samozřejmě v případě setkání s celou britskou flotilou by německá eskadra neměla nejmenší šanci na úspěch.

Situace ve Středomoří byla na konci července 1914 velice neprůhledná a britská Admiralita tak měla jasno jen v jednom a to, v zajištění přepravy francouzského severoafrického sboru XIX. Do Marseille, což v případě přítomnosti rychlého a silně vyzbrojeného nepřátelského bitevního křižníku, nebylo tak snadné. Depeše Admirality adresované Milnemu dne 30.7. pak znovu jasně definovala výše popsanou hlavní roli britské flotily. Ovšem její text byl poněkud zavádějící a měl dalekosáhlý dopad na další průběh námořních akcí v průběhu Velké války a to jak ve Středomoří, tak především v Černém moři. Admiralita totiž Milnemu kromě jiného nakazovala, aby se vyvarovala střetu se silnějším protivníkem. Otázkou pak je, kdo by vlastně v té době léta roku 1914 mohl být tím silným protivníkem. Jak známo, Itálie se držela neutrality, Rakousko-Uhersko pak sice mělo ve stavu tři moderní dreadnoughty (čtvrtý byl ve stavbě) a kromě německé středomořské eskadry, v počtu dvou jednotek, tu už nikdo jiný nebyl. Takže obranné znění výše uvedené depeše nebylo na místě.

Obrázek
Německý křižník Breslau

Obrázek
Německý bitevní křižník Goeben

Dne 2. srpna 1914 vplula německá eskadra do italské Messiny a ráno o dva dny později již podnikly dělostřelecký přepad alžírského přístavu Philippeville, který se stal terčem děl bitevního křižníku a Bóne, který ostřeloval lehký křižník BRESLAU ze svých 105mm děl. Nicméně již na zpáteční cestě byla dvojice německých lodí od 10:35 hod sledována britským bitevním křižníkem INDOMITABLE, kterému velel námořní kapitán F.W.Kennedy, a stejným typem lodi jménem INDEFATIGABLE. K této dvojici se později přidal i lehký křižník DUBLIN. Britové měli jasnou převahu v těžkých dělech v poměru 16 děl ráže 305 mm proti 10 dělům ráže 280mm, přičemž britský těžší projektil dokázal v cíli napáchat větší škody. Naproti tomu německá loď se mohla chlubit daleko propracovanějším pancéřováním. Nicméně britská plavidla nemohla proti nepříteli zasáhnout, protože v tu dobu bylo Německo ve válečném stavu pouze s Francií, která prakticky neměla prostředky k tomu, aby německou eskadru dostihla a zničila. Britové pak čekali na ultimátum, které mělo vypršet dne 4. srpna 1914 ve 23:00 hodin. K zachycení německé eskadry tak došlo ještě v době klidu zbraní na obou stranách. Britové tak mohli německá plavidla pouze sledovat, pokud se nechtěla dopustit diplomatického skandálu. Němci se ale nechtěli nechat pronásledovat silami, které se za pár hodin z neutrálních mohli změnit v nepřítele, a proto v 16 hod zvýšily výkon svých strojů a odpoutaly se od britských plavidel. Ve 21 hod ztratil přehled o pohybu německé eskadry i poslední pronásledovatel křižník DUBLIN pod velitelem námořním kapitánem J.Kellym. GOEBEN se odpoutal rychlostí 22,5 uzlů a občas zvýšil výkon strojů až na 24 uzlů. INDOMITABLE se pak ve Středomoří nacházela v době, kdy měla již dávno být v loděnici a podrobit se pravidelné údržbě a proto její zanesené stroje dokázali vyvinout rychlost necelých 23 uzlů. Druhý bitevní křižník INDEFATIGABLE pak zřejmě mohl dosáhnout rychlosti až 24 uzlů. Otázkou bylo po jak dlouhou dobu. Další nevýhodou britských bitevních křižníků byl kromě technického stavu strojů rovněž mírový stav topičů. DUBLIN sice podle lodního deníku ten den plul rychlostí 25 uzlů, což ale podle všeho neodpovídalo skutečnosti. Britové zřejmě přecenili rychlost nepřátelské eskadry. GOEBEN a BRESLAU ráno 5. srpna vpluly do Messinského přístavu, aby zde doplnily uhlí. Zdržovat se zde ale moc dlouho nemohli, protože Itálie zatím zaujala neutralitu a proto musela Souchonova eskadra do 24 hodin přístav opustit. Nicméně Souchon již předchozího večera dostal depeši z Berlína, v které byl informován o tajném paktu mezi Německem a Osmanskou říší. Její představitelé byli totiž náležitě pobouřeni protiprávním zabavením dvou bitevních lodí vládou Velké Británie, přestože Osmanská říše zachovávala neutralitu a obě lodě již zaplatila a do Anglie poslala i posádku k jejich převzetí. Německá Admiralita velitele eskadry informovala, že má se svými plavidly plout do Cařihradu, kde se měli dát k dispozici místní vládě.

Zatímco Němci v Messině doplňovali uhlí, tak Britové po nich intenzivně pátrali. Milne měl tušení, že nepřítel zakotvil v italském přístavu a toto tušení se mu potvrdilo ráno 6. srpna, kdy obdržel zprávu potvrzující jeho podezření. Nicméně nijak nezakročil, aby nepříteli zabránil v odplutí. A přitom k tomu měl dostatečné síly. Dva bitevní křižníky mohly krýt severní výjezd z Messinské úžiny a poslední třetí bitevní křižník spolu se čtyřmi pancéřovými křižníky admirála Troubridge mohly bránit jižní výjezd. Tak by německá eskadra uvízla v Messinské úžině a cestu ven by si musela vybojovat, což by i v případě úspěchu s velkou pravděpodobností znamenalo těžká poškození. Jenomže Admiralita zaslala Milnemu depeši, v které jej nabádala, že vzhledem k Italské neutralitě se musí držet 6 námořních mil od italského pobřeží. No a jelikož Milne nic netušil o problémech bitevního křižníku GOEBEN, tak předpokládal, že rychlejší nepřítel mu tak jako tak unikne. Proto 1. eskadra pancéřových křižníků nadále setrvávala u Otranské úžiny a ostrova Korfu, aby zabránila průniku německých lodí na Jadran, kde by se přidali k rakousko-uherským jednotkám. Sám Milne pak setrvával s dvojicí bitevních křižníků u ostrova Pantelleria. INDOMITABLE v té době plnil své uhelné bunkry v Bizertě a Milne se tudíž zatím musel obejít bez něho. Jižní směr chránil pouze lehký křižník GLOUCESTER, který by dokázal těžko v úniku nepříteli zabránit.

Obrázek
Britský křižník Gloucester

Tady bych na chvilku odbočil s menším rozborem možného úspěchu probití se skrz britská plavidla, protože si myslím, že mnohé z čtenářů by právě tato otázka mohla zajímat. Tak předně je potřeba zdůraznit, že obě velmoci, tedy Velká Británie i Německo, stavěli své bitevní křižníky podle jiných pravidel/potřeb. Britské bitevní křižníky měly být schopny rychle a účinně zasáhnout prakticky po celém světě, aby ochránily zájmy Impéria, které se v podobě kolonií nacházely rozesety skutečně po celém světě. Z toho důvodu jejich bitevní křižníky vyžadovali větší uhelné bunkry pro větší akční rádius. Naproti tomu německé bitevní křižníky měly operovat především na Baltském a Severním moři a proto ušetřená hmotnost za uhlí mohla být věnovaná na pancéřovou ochranu. Dalším rozdílem je použití hlavní ráže. Britská plavidla používala děla ráže 305mm, která sice vystřelovala těžší projektily, ale s menší kadencí. Také hmotnost věže díky těžším dělům byla vyšší. Podle typu se pohybovala v rozmezí kolem 450-500 tun. Německé řadové bitevní lodě z konce 19. století pak používali nejdříve hlavní děla ráže 240mm a poté byla u modernějších jednotek ráže zvednutá na 280mm. Logicky se pak děla ráže 280mm použitá u posledních bitevních lodí použila i u prvních bitevních křižníků. A to vše v duchu německé propagandy, že Kruppova děla jsou o řád lepší než děla jiných zemí. A musím přiznat, že do určité míry to i platilo. Na první pohled sice vítězila britská děla, díky výrazně těžšímu projektilu o hmotnosti 390 kg oproti německému 302 kg, což znamenalo větší penetraci a ničivý účinek v cíli. Ale na druhý pohled? Britská děla 12“/45 (30,5 cm) Mark X měla totiž kadenci střelby jen 1,5 rány za minutu a díky malé elevaci 13,5 stupňů dostřel jen 17,2 km. Německá děla 28 cm/50 (11“) SK L/50 pak má uváděnou kadenci 3 rány za minutu a dostřel při stejné elevaci 18,1 km. Takže když tyto základní údaje shrnu, tak papírově mi z toho lépe vychází německý bitevní křižník, jehož děla měla větší dostřel a díky jednou tak vysoké kadenci mohl na nepřítele vyslat vyšší počet děl. Nemalý význam pak hrál i počet děl, protože třída INVINCIBLE trpěla velkým nedostatkem v podobě malého prostoru ve střední části lodi. V konečném důsledku to znamenalo, že v řadě případů mohl bitevní křižník mít k nepříteli otočené jen tři a nikoliv všechny čtyři dělové věže. Tento nedostatek byl odstraněn až u druhé třídy bitevních křižníků, kde se rozestup mezi věžemi ve střední části, zvětšil. Třída INDEFATIGABLE tak měla plnou boční salvu již osmi děl. Německý bitevní křižník pak mohl vést plnou boční salvu hned z deseti děl. Dalším rozdílem v pojetí stavby bitevních křižníků obou velmocí byla střední výzbroj. Britové sázeli na rychlopalné zbraně ráže 102mm, zatímco Němci zůstali u osvědčených 150mm děl s výrazně větším dostřelem a účinkem. No a samozřejmě dalším již výše zmiňovaným rozdílem byla pancéřová ochrana. Problémy především s horizontálním pancéřováním britských bitevních křižníků se naplno projevily v bitvě u Jutska z roku 1916, kde tři z křižníků podlehli nepřátelské palbě a po zásazích z těžkých děl, vylétli do povětří za katastrofálních ztrát na posádce. Obecně se tak dá říct, že pancéřová ochrana prvních dvou tříd britských křižníků byla účinná proti střednímu dělostřelectvu, ale nedokázala obstát proti těžkým zbraním. Hypoteticky si tak na základě tohoto sumáře troufám vyslovit názor, že by se německá eskadra dokázala přes dva bitevní křižníky probít. Otázkou by ale zůstalo, jak velká míra poškození by je v takové bitvě potkala a jestli by dopluli až do Cařihradu a jestli by v Osmanské říši dokázali tato poškození opravit. Britové si pak ztrátu svých těžkých jednotek, oproti nepříteli, mohli dovolit.
Německý bitevní křižník z Messiny vyplul pozdě odpoledne 6. srpna v17 hod a lehký křižník BRELAU jej následoval o dvacet minut později. Vzhledem k tomu, že Britové nerozmístili svá plavidla v těsné blízkosti kolem přístavu, tak německá Středomořská eskadra mohla vcelku snadno uniknout. Deset minut po 18 hod zachytil GLOUCESTER pohyb nepřítele ve směru z úžiny k východu. Německá eskadra pro zmatení nepřítele plula nejdříve ve směru do Jaderského moře, aby se zde, jak se Britové domnívali, přidala k Rakousko-Uherskému loďstvu. Jenomže ve 22:45 hod Souchonova eskadra náhle změnila směr a zamířila směr jihovýchod k jihořeckému mysu Matapan. Námořní kapitán H.Kelly (Gloucester) ale držel s německou eskadrou stále kontakt a každou její změnu kurzu hlásil rádiem veliteli britské eskadry. Jelikož Britové nevhodně rozdělili svá plavidla, tak nyní ve směru do Cařihradu Němcům bránili pouze čtyři starší pancéřové křižníky a osm torpédoborců, které za pár hodin ještě doplnil lehký křižník DUBLIN a dva jeho doprovodné torpédoborce. Admirál Troubridge tak sice proti sobě měl jen dvě lodě, ale bitevní křižník byl nad síly celé jeho spojené eskadry. Tedy určité šance tu sice měl, ale Němci měli převahu jak v rychlosti, tak v těžkých dělech. Bez velkého krveprolití na straně Britů by se případný souboj zcela určitě neobešel [1]. Nicméně ke střetu opět nedošlo, protože Trowbridge se domníval, že se jedná jen o klamný manévr a skutečným cílem nepřátelských lodí je rakousko-uherská Pula. Proto vedl své lodě ve směru do Jaderského moře. Až o půlnoci si uvědomil, že německá eskadra má v úmyslu i nadále plout na východ a proto obrátil svůj kurz na jih, aby je pronásledoval. Ale již kolem čtvrté hodinný ranní dne 7.8.1914 se pronásledování vzdal z výše uvedených obav v převaze děl i rychlosti na straně nepřítele. V té době se Trowbridgova eskadra pancéřových křižníků nacházela u ostrova Zakynthos, tedy asi 67 námořních mil od GOEBENU. Jediný, kdo stále s nepřítelem držel krok, byl křižník GLOUCESTER. Což samozřejmě veliteli německé eskadry vadilo, a proto povolal BRESLAU (fregatní kapitán Kettner), aby nepřátelské plavidlo zahnal palbou. Dělostřelecký souboj se rozpoutal ve 13:40 hod a trval pouhých sedm minut, během kterých byla ale obě plavidla několikrát zasažená. Škody ale nebyly vážné. Poté, co se do souboje zapojil i GOEBEN (námořní kapitán R.Ackermann), musel se britský křižník stáhnout z dosahu jeho těžkých děl. Nicméně držel s německou eskadrou vizuální kontakt až do 16:40 hod. Až dle rozkazů britského velitele Milneho se od nepřítele po obeplutí mysu Matapan odpoutal a nabral kurz západ. Tím Britové nepochopitelně ztratili s nepřátelskou eskadrou kontakt a umožnili jim převzít aktivitu. Snaha vypořádat se s nepřítelem ještě v Egejskem moři tak Britům nevyšla. Večer 7.8.1914 se německá eskadra rozdělila s tím, že GOEBEN měl za úkol setrvat v souostroví Kyklád, BRESLAU pak měl najít německé obchodní lodě plující někde v jižní části Egejského moře a poslat je na východ od ostrova Naxu, k ostrovu Denusa. Ve stejný den se Souchon setkal s německou lodí GENERAL, která za jeho eskadrou plula již z Messiny. Jejího kapitána pak pověřil úkolem, aby se ve Smyrně spojil s německým vyslancem v Cařihradě, který se měl spojit s vládou Osmanské říše a sjednat podmínky vstupu Středomořské eskadry do tureckých vod. K znovu setkání německé eskadry došlo večer 9. srpna u ostrova Denusa, kde si obě plavidla doplnila uhelné bunkry z parníku BOGADIR a druhého dne v 5:45 hod ráno zamířily směr Dardanely.

Obrázek
Německý bitevní křižník Goeben

Zatímco co se Němci chystali doplňovat uhlí u ostrova Denusa, tak se Milne konečně půl hodiny po půlnoci 8. srpna vydal se svými bitevními křižníky za nepřítelem. Ke zdržení došlo z toho důvodu, že Milne raději nechal opravit kotle na INDOMITABLE a doplnit uhlí na INFLEXIBLE i INDEFATIGABLE, čímž přišel nejméně o dvanáct hodin, přestože jeho lodě měli zásoby uhlí na cestu na východní konec Středozemního moře a zpět na Maltu. Během své cesty z Malty k mysu Matapan obdržel z Admirality depeši, která jej opravňovala ihned zahájit válečné akce, ale paradoxně nikoliv proti Středomořské eskadře, ale proti Rakousko-Uhersku. Milne uposlechl tento nelogický rozkaz a připojil se eskadře pancéřových křižníků v Otrantské úžině. Tato depeše ale byla z Londýna k Milnemu odeslána omylem, protože v té době se ještě Velká Británie ve válečném stavu s Rakousko-Uherskem nenalézala a navíc i tak byla nesmyslná. K ochraně před rakousko-uherskou Kriegsmarine, v této fázi, čtyři pancéřové křižníky s doprovodem torpédoborců, postačovali. Když si Milne uvědomil omyl Admirality, vyrazil 9. srpna znovu směr východ, aby se o dva dny později nacházel v pozici asi 40 mil jižně od ostrova Denusa, kde se večer 9. srpna znovu setkala německá eskadra. V té době se ale již německá plavidla nacházela v tureckých vodách a večer 10. srpna ve 20:30 hod vplouvala do Dardanel. Milne byl o této skutečnosti Admiralitou neprodleně informován a jediné, co mohl dělat, bylo umístit v zátoce Besika dva ze svých bitevních křižníků spolu s křižníkem GLOUCESTER pro případ, že by německá eskadra změnila své úmysly. Na palubě INFLEXIBLE se pak sám vrátil na Maltu.


Zhodnocení
Přestože v této úvodní fázi námořních bojů ve Středozemním moři došlo jen k omezené bojové aktivitě, tak její výsledek do značné míry ovlivni dění ve východní části Středomoří a především pak na černém moři. V tomto prostoru totiž carské Rusko v první polovině války nemělo žádnou odpovídající loď, která by mohla GOEBEN donutit k ústupu. Osmanská říše tak prakticky beztrestně mohla narušovat ruské námořní spoje i vlastní ruské základny. Černomořská flotila tak byla nucená proti nepříteli nasadit celou flotilu starých bitevních lodí, které pak sice na osmanskou loď palebně stačili, ale nikoliv rychlostně. GOEBEN se tak prakticky mohl kdykoliv z případného souboje odpoutat zvýšením výkonu svých strojů. Po této stránce lze britské počínání z počátku srpna 1914 hodnotit jako veliké fiasko, když umožnili německé eskadře uchýlit se do Osmanských přístavů a poté po boku Centrálních mocností vystoupit proti Dohodě. Jak vidno, i takové na první pohled nenápadné zaváhání, mělo v dění Velké válka dalekosáhlé následky.

Admiralita původně Milneho počínání si v celé akci hodnotila pozitivně, ale Churchill byl jiného názoru a oznámil mu, že na místo velitele Nore, které měl převzít, může zapomenout. Hlavní změnou v náhledu na celou akci byl totiž fakt, že si Admiralita uvědomila celý dosah úniku německé eskadry pro další dění ve Středomoří a na Černém moři. Hřebíčkem do rakve pak byl pro Milneho návrat admirála Fishera do role prvního námořního lorda (30.10.1914), protože ten je pokládal za neschopného. Veřejně jej posměšně nazýval „sir Berkeley Goeben“ a žádal jeho hlavu. Milne tak po zbytek války zůstal prakticky bez práce a na polovičním platu. Po válce byl v únoru roku 1919 poslán do výslužby. Rovněž Troubridge byl odvolán ze svých funkcí a ještě v září 1914 postaven před vyšetřovací soud, v jehož čele stanuli admirálové Meux a Callaghan. Později byl dokonce postaven před válečný soud admirála Egertona, kde mu byl únik německé eskadry kladen za vinu, protože podle admirálů měl nad nepřítelem početní i palebnou převahu. Nicméně válečný jej nakonec všech obvinění zprostil a do konce své kariéry byl ještě dvakrát povýšen. Jako velitel se ale na moře již nikdy nevrátil. Ve skutečnosti ale byl hlavním viníkem samotná Admiralita, která nedokázala jasně určit priority, posílala Milnemu depeše určené někomu jinému, nebo depeše s nejasnou formulací.

Německá eskadra pak spolu s jejím velitelem celá vstoupila do služeb Osmanské říše a v listopadu se tato země připojila k Centrálním mocnostem. Tímto krokem Dohoda ztratila kontakt se svým významným spojencem, Ruskem. V dalším průběhu válečných let pak vstup Osmanské říše vedl k vytvoření tzv. Dardanelské operace, na které zbytečně vykrvácela jak Dohoda, tak i Osmani.

Poznámky:

[1] V alternativní historii, sepsané Elizabethem Moonem, se místo admirála Troubdridge jakožto velitele eskadry pancéřových křižníků, uvádí energický Christopher Cradock, který ignoroval Milneho rozkazy a donutil Středomořskou eskadru k boji. K němu mělo jako dojít severně od Kréty, a přestože v ní Britové utrpěly velké ztráty v podobě potopení dvou pancéřových křižníků ze čtyř, a šesti torpédoborců z osmi, tak byl nepřítel zničen a svého cíle nedosáhl.


Zdroje:

• Jaroslav Hrbek – Velká válka na moři - 1. díl rok 1914 – Praha 2001
• Hynek, Klučina, Škňouřil – Válečné lodě 3 – Praha 1988
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od jarl »

Možná by stálo za doplnění, že německou Středomořskou divizi nenaháněli jenom Britové, ale i Francouzi, kteří vytvořili několik stíhacích skupin pročesávajících západní Středozemí a na Souchonovu podporu naopak později vyplulo rakousko-uherské loďstvo. V článku jsem také našel několik podivností. Itálie moderní lehké křižníky stavěla (Quatro, Nino Bixio, Marsala) a jestliže Goeben nemohl po opravě v Pule vyvinout větší rychlost než 18 uzlů, jak je možné, že dokázal setřást britské bitevní křižníky plující rychlostí 23 a 24 uzlů? Tady se asi Hrbek dopustil chyby a Goeben dokázal po opravě v Pule (ve skutečnost došlo k výměně 4000 kotelních trubek dodaných z Německa) plout mnohem vyšší rychlostí.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od Pátrač »

Tento zajímavý příběh znám zliteratury, což mi nebránilo si to opět přečíst a připomenout si to. Já mám takové ždurchy rád. Akorát jsem vždycky měl pocit, že se z toho dělá něco moc významného. Je to pěkná úniková akce a neúspěšné stíhání, nic více anic méně. Já osobně ale od počátku nevím proč fandil těm německým uličníkům.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11464
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od Zemakt »

Ale to je jednoduché Pátrači, neboť byly pouze dva :wink: .
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od kacermiroslav »

Jarle, italské křižníky jsem vůbec nezmiňoval, protože tato země zatím zachovávala neutralitu a navíc před zahájením války byla přeci součástí Trojspolku. Takže jsem to bral tak, že Francie nic vhodného neměli. Tady musela vypomáhat Velká Británie.

S tou rychlostí se to opravdu těžko zjišťuje. Goeben zcela určitě dokázal alespoň krátkodobě plout vyšší rychlostí, což i Hrbek zmiňuje, a dokazují to i Britské a Německé záznamy z pronásledování.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od jarl »

1)
kacermiroslav píše:Jarle, italské křižníky jsem vůbec nezmiňoval, protože tato země zatím zachovávala neutralitu a navíc před zahájením války byla přeci součástí Trojspolku. Takže jsem to bral tak, že Francie nic vhodného neměli. Tady musela vypomáhat Velká Británie.
V tom případě je následující formulave silně zavádějící:
kacermiroslav píše: Tady si je dobré uvědomit, že Francie stavbu moderních rychlých lehkých křižníků úplně zaspala a před válkou, ani během ní žádné takové jednotky nepostavila. Stejně tak na tom byla i Itálie. Pouze Rakousko-Uhersko projevilo dostatek předvídavosti a zařadilo do služby čtyři lehké křižníky tříd Admiral Spaun a Novara, které byli vyzbrojeny děly z české Plzně (Škoda) ráže 100mm. Samozřejmě v případě setkání s celou britskou flotilou by německá eskadra neměla nejmenší šanci na úspěch.
2)
kacermiroslav píše: S tou rychlostí se to opravdu těžko zjišťuje. Goeben zcela určitě dokázal alespoň krátkodobě plout vyšší rychlostí, což i Hrbek zmiňuje, a dokazují to i Britské a Německé záznamy z pronásledování.
Jenomže Goeben tu vysokou rychlost bez problémů udržel řadu hodin (přinejmenším pět) a zpomalil teprve až setřásl dva bitevní a jeden lehký křižník, což nesvědčí o nějakých větších problémech s pohonnou jednotkou.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od jarl »

Zkusil jsem něco dohledat o rychlosti Goebenu během té honičky a zdá se, že nejprve plul rychlostí 24 uzlů a brzy se vzdálil z dohledu britských bitevních křižníků, načež byla rychlost snížena, neboť museli odpojit několik kotlů a jeden topič dokonce přišel o život, ale později Goeben zase zvýšil rychlost na zhruba 22,5 uzlů, kterou udržoval tak dlouho dokud s ním neztratil kontakt i britský lehký křižník.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od Tkuh »

Mě to pořád nějak nesedí.
Jak je možné, že později v Černém moři si to křižoval, jak chtěl, utekl ruským predreadnoughtům u Saryče, později i Imperatrice Mariji. Byly-li potíže s opravou pohonné jednotky již během mírové služby v Pule, nějak se mi nezdá, že to by opravili během války v Istambulu. Vycházím tedy z toho, že pozdější opravy trvaly Turkům vždy hodně dlouho.

Ještě se tedy na to podívám...
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od kacermiroslav »

Když německá Středomořská eskadra prchala, tak si rakousko-uherské velení bylo dostatečně vědomo rizika, které tomuto uskupení hrozí. Ale na druhou stranu se příliš ku pomoci svým spojencům nehnali, protože to mohlo vyvolat dalekosáhlé politické dopady. V této době si totiž ještě asi nikdo nechtěl připustit, že svět stojí na prahu celosvětového konfliktu. Na žádost Němců o pomoc Středomořské eskadře tak politické vedení mělo hned několik argumentů, proč postupovat velice opatrně. Mobilizace rakousko-uherského mocnářství teprve probíhala a tak na pomoc mohlo vyrazit jen šest nejmodernějších obrněnců, dva křižníky a několik torpédoborců. Vážnějším důvodem laxního přístupu pak byl především fakt, že Rakousko-Uhersko ještě nebylo ve válečném stavu s Francii ani Velkou Británii. Pokud by se rakousko-uherská plavidla zamotala mezi Němce a jejich pronásledovatele, tak by to monarchii mohlo zatáhnout do války proti nepříteli, se kterým Rakušané neměli vůbec v úmyslu bojovat. Pořád doufali, že rychle vyřídí Srbsko a pak se postaví proti Rusku spolu se svým německým partnerem. A ani nemluvě o tom, že by zamíchání se do bojů mohlo skončit katastrofou pro tak pracně budované r-u loďstvo. Naštěstí když se loďstvo nacházelo na úrovni Šibeníku, přišla zpráva, že Němci obrátili směr Osmanská říše.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od jarl »

kacermiroslav píše: [1] V alternativní historii, sepsané Elizabethem Moonem, se místo admirála Troubdridge jakožto velitele eskadry pancéřových křižníků, uvádí energický Christopher Cradock, který ignoroval Milneho rozkazy a donutil Středomořskou eskadru k boji. K němu mělo jako dojít severně od Kréty, a přestože v ní Britové utrpěly velké ztráty v podobě potopení dvou pancéřových křižníků ze čtyř, a šesti torpédoborců z osmi, tak byl nepřítel zničen a svého cíle nedosáhl.
Nedají se k tomu dohledat nějaké podrobnosti? Zajímalo by mě jak si Moon ten souboj představuje. Právě píši článek o úniku Středomořské divize a podle toho co jsem nastudoval, bych Britům velké šance na úspěch nedával. Ani jeden ze čtyř britských pancéřových křižníků tehdy nedokázal vyvinout větší rychlost než 20 uzlů, zatímco Goeben 4. srpna plul po celé odpoledne průměrnou rychlostí 22,5 uzlů, a navíc měla jeho děla zhruba o 4000 m delší dostřel. Z toho mi vyplývá, že pokud by se obě uskupení setkala za denního světla, byly by britské šance na úspěch minimální, jelikož rychlejší Goeben by se boji buďto úplně vyhnul a nebo by se držel mimo dostřel a svými dalekonosnými děly ničil jeden pancéřový křižník za druhým. V noci by naopak britské šance vzrostly, protože by se křižníky pod rouškou tmy mohly přiblížit na dostřel a do akce by se snad dostalo i těch osm torpédoborců.

Osobně si myslím, že Troubridgeovi těžko můžeme něco vyčítat. Šanci na noční boj nepropásl vlastní vinou a po rozednění by proti Goebenu neměl moc šanci. Souboje pancéřových křižníků s bitevními křižníky skončily pro ty pancéřové vždy špatně a není důvod předpokládat, že tentokrát by to dopadlo jinak.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od Scrat »

Pokud měl Goeben plné muniční sklady tak disponoval "pouhými" 81 granáty na hlaveň. Chtěl bych vidět kapitána který by se s touto relativně omezenou zásobou munice pustil do přestřelky s křižníkovým svazem zhruba na hranici viditelnosti a ve vysoké rychlosti (nezapomeň na přítomnost skupiny lehkých křižníků). I za WWII by to byl problém ale s optikou roku 1914 by se jednalo o víceméně plýtvání municí s téměř nulovou nadějí na zásah. Mimo dostřel děl (jež je pro některé zdejší svatým grálem) je totiž nutno vzít do úvahy další "drobnost". A tou je výška od hladiny po dálkoměr a optický zaměřovač. Nemám po ruce plány Goebenu ale v jeho případě bych to tipoval maximálně na 18 metrů. A po dosazení do vzorce mi vyjde že vše co bylo dál než 16 km bylo pro dělostřelce německé lodě v podstatě nezaměřitelné. Nevadí že to viděla hlídka ve stožárovém "koši", optika to prostě nenašla.
Navíc budeš riskovat případné poškození když víš že protivník v oblasti disponuje skupinou silnějších lodí?

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od jarl »

Scrate, já bych se na Souchonově místě do žádného boje nepouštěl, využil své větší rychlosti a uprchl. Ale když už se bavíme o hypotetickém souboji, Goebenu s Troubridgeovou 1. křižníkovou eskadrou, viděl bych to takhle: Za denního světla by Goeben využil většího dostřelu (zhruba 18 000 metrů oproti 14 000 metrů) a vedl by palbu na vzdálenost v rozmezí 14 000 až 15 000 metrů. Na tuto distanci dokázali u Jutska Němci i za horší viditelnosti dobře střílet a nevidím důvod, proč by Goeben takto nemohl několik křižníků zničit či vážně poškodit a ostatní zahnat. Pro ilustraci jeden citát z Hrbkovy Velké války na moři: "Quen Mary prožila v soustředěné palbě Derfflingeru a Seydlitzu, vedené na vzdálenost 13 000 až 14 000 metrů, děsivých pět minut, které vyvrcholily v 16:26, kdy ji na středoboku zasáhly tři granáty." Co následovalo, určitě dobře víš. Němci dokázali vést mířenou palbu i na větší distance, což dokládá nejenom bitva u Jutska.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od jarl »

Dám sem ještě jeden zkrácený citát tentokrát k Kovaříkovy knihy „Jutsko 1916“ z kapitoly o bitvě u Dogger Banku: „O dvě minuty později, v 9:11, začali dýmem oslepení Němci odpovídat a stupňovitá sestava jim umožnila koncentraci palby tří bitevniích křižníků ze čtyř na britské čelo. U Beattyho to bylo naopak, Lion pálil na Moltkeho, Tiger a Princess Royal mířily na Blüchera, když však vzdálenost klesla 18 000 yardů (16 459 m), zapojil se na německé straně i čelní Seydlitz a v 9:28 začalo být britské vlajkové lodi zle. Tři německé lodě si jí vzaly na mušku a Lion dostal jeden zásah ze Seydlitze, pak dva z Derfflingeru, přičemž jeden z těch tří granátů pronikl bočním pancéřováním na čáře ponoru, což zaplavilo uhelný bunkr a poté zásobník vody pro kotle. Podle Filsona Younga dopadl další jedenáctipalcový granát ze Seydlitze či Moltkeho v 9:45 do skladiště ale nevybuchl.“ Němci tedy vedli účinnou palbu na vzdálenost přesahující o několik tisíc metrů maximální dostřel britských pancéřových křižníků a nevidím důvod proč by něco takového nedokázal i Goeben.

K zaměřování 280mm kanónů na Goebenu primárně sloužilo stanoviště na přední nástavbě (v jaké bylo výšce nevím) s 3m dálkoměrem. Stejné dálkoměry byly i na zadní velitelské věži a na každé dělové věži. Na jakou maximální distanci je dokázali zaměřit nevím, ale dostřel byl pro Němce určitě důležitý, protože jej u Goebenu na základě bojových zkušeností ještě během Velké války dvakrát zvýšili (nejprve na 19 100 metrů a později dokonce na 27 700 metrů. Proč by to dělali, pokud by palba na vzdálenost přesahující 16 000 m byla jenom plýtvání střelivem?

Kdo se o parametrech německých bitevních křižnícíků chce dozvědět víc, ať si opatří tuhle unikátní publikaci: http://www.oldships.cz/products/a023-bi ... y-nemecka/ za těch 280 korun určitě stojí.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od Scrat »

Ups, jsem vůl. Došlo k omylu, samozřejmě máš pravdu. Raději se už do ničeho nebudu montovat.
Je fakt že například při výšce dalekohledu 15 m vidíš za optimálních podmínek vodní hladinu do vzdálenosti necelých 14 km. Jenomže jsem si neuvědomil že pokud je pozorovaný objekt například také 15 m vysoký tak se vzdálenost na niž ještě vidíš jeho vrcholek v podstatě dvojnásobná. Takže se omlouvám.
Ovšem to nic nemění na faktu že ideální řešení situace bylo to které zvolil Souchon, tedy nasadit maximální možnou rychlost a zdekovat se z nebezpečné oblasti. Domů to nešlo, R-U přístavy nebyly vzhledem k nejasnému postoji Itálie shledány jako bezpečné a tak bylo Turecko vlastně jedinou rozumnou volbou.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od jarl »

Scrat píše:Ovšem to nic nemění na faktu že ideální řešení situace bylo to které zvolil Souchon, tedy nasadit maximální možnou rychlost a zdekovat se z nebezpečné oblasti. Domů to nešlo, R-U přístavy nebyly vzhledem k nejasnému postoji Itálie shledány jako bezpečné a tak bylo Turecko vlastně jedinou rozumnou volbou.
Tak v tom se shodneme. Je zajímavé, že Souchon nejprve dostal rozkaz odplout do Turecka, jenomže ten jeho nadřízení později z politických důvodů zase odvolali, když vyšlo najevo, že Turecko přes uzavření spojenecké smlouvy s Německem do války zatím nevstoupí a Středomořskou divizi nechce nechat proplout Dardanelami. Souchonovi sice doporučili pokusit se prorazit na Jadran a nebo na Atlantik, ale konečné rozhodnutí moudře nechali na něm a on se rozhodl zariskovat a odplul do Turecka.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od kacermiroslav »

Tady asi spíše šlo o toho Moona, jak to myslel s tím probitím se Němců. Asi počítal s rozmístěním britských pancéřových křižníků tak, že by se Němci i přes svou vyšší rychlost museli vrhnout proti křižníkům, aby se nedostali do kleští dvou britských eskader. Pak předpokládal, že německé lodě budou potopené, nebo natolik poškozené, že by do Turecka stejně nedopluli.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od jarl »

kacermiroslav píše:
Depeše Admirality adresované Milnemu dne 30.7. pak znovu jasně definovala výše popsanou hlavní roli britské flotily. Ovšem její text byl poněkud zavádějící a měl dalekosáhlý dopad na další průběh námořních akcí v průběhu Velké války a to jak ve Středomoří, tak především v Černém moři. Admiralita totiž Milnemu kromě jiného nakazovala, aby se vyvarovala střetu se silnějším protivníkem. Otázkou pak je, kdo by vlastně v té době léta roku 1914 mohl být tím silným protivníkem. Jak známo, Itálie se držela neutrality, Rakousko-Uhersko pak sice mělo ve stavu tři moderní dreadnoughty (čtvrtý byl ve stavbě) a kromě německé středomořské eskadry, v počtu dvou jednotek, tu už nikdo jiný nebyl. Takže obranné znění výše uvedené depeše nebylo na místě.
Uvádím text té depeše v podobě jak jí za první republiky přeložil do češtiny V. J. Hauner: "Zdá se nyní pravděpodobno, kdyby vypukla válka a Anglie s Francií se jí zůčastnily, že Italie zůstane neutrální a Řecko může být získáno za spojence. Španělsko se bude chovati přátelsky a stane se možná spojencem. Chování Italie je však nejisté a je zvláště důležito, aby se vaše eskádra vážně neangažovala s rakouskými loďmi, dokud se nedozvíme, co podnikne Italie. Vašim prvním úkolem bude pomoci Francouzům v transportu jejich africké armády tím, že je budete krýti, a možno-li, přinutíte k bitvě jednotlivé rychlé lodi německé, zejména "Goeben", jež by mohly rušit jejich transporty. Budete zpraven telegraficky o tom, kdy se máte poradit s francouzským admirálem. Nebutete-li ve spojení s Francouzi, za příprav k všeobecné bitvě, nedejte se zlákat v tomto stádiu k boji proti přesile; dostatečná rychlost vašich oddílů vám umožňuje zvolit si pravou chvíli. Musíte šetřit na počátku svých lodí; avšak později, doufáme, že budeme moci zesílit eskádru na Středozemním moři."

Z toho je zřejmé, že tím "silnějším protivníkem" mínila Admiralita rakousko-uherské loďstvo a nikoliv Goeben. Navíc Milne dostal 3. srpna ještě další depeši, ze které jasně vyplívá, že se má zaměřit na Goeben:

"Udržujte hlídku při ústí Jaderského moře, ale vašim cílem je "Goeben". Sledujte jej a stíhejte, ať pluje kudykoli, a buďte hotovi ihned jednat, jakmile bude vyhlášena válka, což se zdá že bude pravděpodobně v nejbližší chvíli."
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od kacermiroslav »

Tak z toho znění depeše mi vyplývá, že Admiralita předpokládala napadení francouzských konvojů z Afriky a v tomto případě měla svést s německou eskadrou bitvu. Nicméně domnívali se, že rychlost oddílů umožní svést případnou bitvu za takových podmínek a na takovém místě, kde budou výhody jednoznačně na straně Britů. Tím asi měli na mysli ústí Jaderského moře, kam předpokládali, že můžou Němci zamířit. V případě úniku k Italům by byla jejich situace velice nejistá, protože se Italy snažili získat na svou stranu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od jarl »

Koho zajímá, jak jsem se s tímto tématem popasoval já, ať se mrkne na tento odkaz: http://navy-stories.webnode.cz/products ... man-kosak/ jsou tam i v češtině dosud nepublikované informace převzaté ze zahraniční literatury.

Přidám ještě několik obrázků. Na prvním je německý parník General, který sehrál při úniku Středomořské divize důležitou roly a nakonec se mu podařilo také doplout do Turecka, a na druhém je nakládka uhlí na Goeben během jeho první zastávky v Messině.
Obrázek Obrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11464
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Pronásledování německé Středomořské eskadry (1914)

Příspěvek od Zemakt »

V seznamu tebou použité literatury vcelku dominují ruskojazyčné publikace, což ostatně není vůbec od věci. Třebas v minulosti tebou doporučená publikace o Schnellbootech je co se týče kvality úplně jiná káva než publikace "in action" na to samé téma. Dá se z toho vyvodit nějaký obecný závěr, nebo je to prostě pouze o selekci kvalitních zdrojů a jazykové vybavenosti? Jinak článek samozřejmě velmi kvalitní a zajímavý.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“