Alternativní historie - Bitva u Falkland

Moderátor: Tkuh

Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od kacermiroslav »

ALTERNATIVNÍ HISTORIE
bitva u Falkland
prosinec 1914

Oproti svým ostatním článkům napsaným pro Palbu, jsem si v tomto případě dovolil udělat výjimku a napsat alternativní historii na téma bitvy u Falkland. Je mi jasné, že většině z vás se otázka „Co by bylo, kdyby…“ nebude líbit, ale přesto jsem si s tímto článkem dal tu práci a zkusil jsem se zamyslet, jak by mohl být průběh bitvy ovlivněn něčím, co se skutečně plánovalo provést. To že realita byla nakonec jiná, je prostě jiný a nám všem dobře známý příběh, tak tyto řádky prosím berte s patřičnou rezervou.
V případě Východoasijské eskadry hraběte von Spee, jsem totiž již dávno narazil na informaci, že tato eskadra, která v listopadu 1914 rozdrtila Brity u Coronelu, aby vzápětí mohla hrdinně padnout u Falkland (prosinec 1914), měla doznat změny. Vlajková loď pancéřový křižník SMS Scharnhorst měl být v létě 1914 poslán domů a jeho místo měl zaujmout bitevní křižník SMS Moltke. Jak by se tedy mohla vyvíjet bitva u Falkland, pokud by k této výměně skutečně došlo? Tak předně, MOLTKE, to už byla jiná káva. Jednalo se o moderní bitevní křižník, který byl do služby zařazen v srpnu 1911. Při délce 186,6 m měl plný výtlak přesahující 25.000 tun, maximální rychlost 28,4 uzlů (52 km/h) a při ekonomické rychlosti 14 uzlů dojezd 4.120 námořních mil (7.630 km). Jeho hlavní devizou pak bylo kvalitní pancéřování (hlavní boční pancéřový pás silný až 280mm) a výzbroj v podobě deseti 280mm děl (L/50) a 12 středních 150mm děl. Jak by tedy německá Východoasijská eskadra pochodila v boji, se pokusím nastínit touto alternativní historií.

Počátkem června 1914 bitevní křižník SMS Moltke opouští Německo, aby se po několika týdnech plavby přidal k Východoasijské eskadře hraběte von Spee, která v té době kotvila v asijském přístavu Čching-tao (Čína). Jakožto nejsilnější jednotka německé eskadry, se Moltke stává vlajkovou lodí a hrabě von Spee se začíná se svým štábem stěhovat na palubu bitevního křižníku. V té době ale v Evropě dochází k atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu v Sarajevu a Východoasijská eskadra dostává rozkaz proklamovat svou odhodlanost k boji, proti případným nepřátelům. Z toho důvodu je odeslání pancéřového křižníku SMS Scharnhorst do Evropy, kterého měl SMS Moltke vystřídat, odloženo na neurčito. Loď je plavby i boje schopná a tak se von Spee po dohodě s Berlínem rozhoduje křižník ponechat v eskadře. Přeci jenom v neklidné době by bylo příliš velkým rizikem poslat samotnou loď na dalekou cestu do Evropy, kde mezitím může vypuknout válka a křižník by se následně stal snadnou kořistí nepřítele. Navíc mít jednoho, nebo dva pancéřové křižníky v eskadře je rozdíl, kterého si měl potencionální nepřítel všimnout. A aby si toho skutečně všimnul, stejně tak odhodlání Němců bojovat, byla celá eskadra vyslána na propagační plavbu po německých tichomořských državách (Karolíny, Bismarckovo souostroví atd.). Přístav v Čching-tau tak kromě bitevního křižníku Moltke, opustili i oba pancéřové křižníky (Scharnhorst a Gneisenau) a dále lehké křižníky Dresden, Nürnberg a Leipzig. Součástí eskadry je i další lehký křižník SMS Emden. Ten ale až do 31. července zůstává na základně v Čching-tau. Impozantní německé lodě tak několik týdnů křižují Pacifik, když se dozvídají o vyhlášení války. Von Spee ještě 31. července posílá z přístavu křižník Emden, aby se tato loď nestala kořistí nepřítele. Hrabě totiž správně předpokládal, že Dohoda se bude snažit tento cenný přístav blokovat. Emden tedy pluje na setkání s eskadrou na ostrov Pagan (Karolíny), kam dorazí 12. srpna 1914. Cestou se mu již podařilo podniknout první bojové kroky proti nepříteli, když nedaleko Cušimi 4. srpna zajme ruský parník Rjazaň (3500 BRT), který následně odeslal do Čching-taa. Na Paganu si pak kapitán Emdenu Karl von Müller na svém nadřízeném vymohl svolení k samostatnému průniku do Indického oceánu, kde měl v úmyslu křižovat obchodní trasy spojenců a narušovat je. Hrabě von Spee ještě pro Emden uvolnil jednu ze svých krycích zásobovacích lodí, Markomannii. Ta byla naložena 5000 tunami uhlí a maskovaná jako loď společnosti Blue Funnel Line. Zbytek eskadry se po poradě rozhodne k návratu do Německa kolem jihoamerického mysu Horn. Tato trasa byla zvolená z toho důvodu, že hrabě nechtěl riskovat plavbu přes Indický oceán, protože v této oblasti operovalo několik britských lodí včetně bitevního křižníku HMAS Australia (třída INDEFATIGABLE, výzbroj 8x305mm, rychlost 26 uzlů, výtlak plný 22.000 t). Němci měli sice nad britským křižníkem převahu, ale proč zbytečně riskovat poškození daleko od domova, když kolem Jižní Ameriky bylo nebezpečí napadení mnohem menší. Navíc tu byla větší šance zajistit si uhlí od spřátelených jihoamerických států. Především bitevní křižník a jeho spotřeba paliva dělá von Spee starosti. O směru plavby je tak rozhodnuto. Při plavbě přes Pacifik se ale projeví závada na bitevním křižníku, který je tak nucen zůstat a provést opravu v německých koloniích dříve, než se jich zmocní nepřítel. Loď má opakované problémy s výkonem pohonné jednotky a tak je von Spee nucen znovu stěhovat svůj štáb na Schanrhorst (Moltke a Goeben skutečně trpěli problémy s pohonnou jednotkou, proto jsem tuto informaci zakomponoval do příběhu). Zbytek eskadry tedy pokračuje k Chilským břehům, kde má hrabě v úmyslu narušovat místní dopravu. Bitevní křižník se má k eskadře připojit až po odstranění problémů a překonání Pacifiku. Hrabě nepočítá, že by v těchto vodách narazil na nepřítele a proto jej zpráva z 29. října o přítomnosti britského uskupení překvapí. Zalituje, že u sebe nemá svůj bitevní křižník, ale k jeho velkému štěstí je britský kontradmirál Cradock vybaven slabšími silami. Britové sice disponují starým obrněncem HMS Canopus (na vodu spuštěn 1897, výtlak 12.900 t, výzbroj 4x305mm, 12x152mm, rychlost 18 uzlů), ten se ale pro svou roli lovce svou malou rychlostí nijak nehodí. Cradock jej zanechává daleko za sebou u Fakland a vrhá se do předem prohraného boje, ke kterému jej odsoudila britská Admiralita včetně prvního lorda Admirality W.Churchilla, kteří odmítli jeho požadavek na přidělení silnějších jednotek. Cradock tak doufá, že čestně splní svou povinnost a doufá, že díky nepřítomnosti německého bitevního křižníku (o kterém jej informovali dobré zdroje z Chile), se mu podaří Němcům způsobit alespoň co nejtěžší škody. V následné bitvě u Coronelu (poblíž pobřeží středního Chile), se ale po statečném odporu dva britské pancéřové křižníky potápějí (1. listopadu 1914) a zbylé dvě lodě prchají zpět na Falklandy. Za podcenění soupeře tak zaplatí svým životem 1.570 britských námořníků včetně kontradmirála Cradocka. Němci vyváznou prakticky beze ztrát. Von Spee si tak může blahopřát. A to dvojnásobně, protože SMS Moltke se pár dní poté přidal k eskadře kotvící v chilském přístavu Valparaiso. Ještě štěstí, že Chilská vláda je Němcům poměrně nakloněná a tak přes diplomatické linky bylo možno pro Moltke zajistit tolik potřebné uhlí, protože většinu svých zásob křižník vypotřeboval plavbou přes Pacifik. Přítomnost velké německé lodi se samozřejmě rychle roznesla do všech končin a dostala se až do Londýna. Admiralita zdrcená porážkou, si uvědomuje svou chybu a nemohoucnost starého obrněnce Canopus. Je potřeba podniknout opatření, které by zabránili dalším škodám. Je jim jasné, že s přítomností Moltkeho se situace dramaticky mění. Admiralita doufala, že bitevní křižník má plnit jinou úlohu a jinde, a proto o něm tak dlouho nic neslyšeli. Teď ale k jejich hrůze je na kotvách v Chile. Je jasné, že proti bitevnímu křižníku musí vyslat stejnou zbraň. Kde ji ale vzít? Ty nejsilnější bitevní křižníky třídy LION (výzbroj, 8x343mm, 16x102, rychlost 27 uzlů) potřebují k ochraně vlastního pobřeží a pro eliminaci hrozby německých bitevních křižníků v Severním moři. Nejmodernější a největší křižník TIGER (výzbroj 8x343mm, 12x102mm, rychlost 28 uzlů) je pak právě vystrojován a jeho obsluha se s ním teprve seznamuje. To by byl příliš velký risk posílat do boje nevyzkoušenou loď. HMAS Australia je pak vázáná v jiných vodách, kde nahání německé korzáry Emden a Königsberg. Nezbude tedy nic jiného, než sáhnout do Středozemního moře, kde se nachází 1. eskadra bitevních křižníků Inflexible (vlajkový), Idefatigable a Indomitable. Také je zde početná 1.eskadra křižníků ve složení pancéřové křižníky: Defence (vl.), Black Prince, Duke of Edinburgh, Warrior, Chatham (lehký křižník), Dublin (lehký křižník), Gloucester (lehký křižník), Weymouth (lehký křižník). Jenomže všechna plavidla do Jižní Ameriky Admiralita poslat nemůže. Tím by rázem přestala fungovat blokáda rakousko-uherského loďstva v Otrantské úžině. Hrozba narušení spojů na trase Suez-Gibraltar a Tunis-Francie, byla příliš vysoká. A Francouzi na tuto roli sami nestačí, když tak otáleli se stavbou moderních dreadnoughtů. Vždyť proti třem rakousko-uherským dreadnoughtům třídy VIRIBUS UNITIS (výzbroj 12x305mm), mohli postavit jen čtyři lodě třídy COURBET, které navíc v boční palbě měly jen deset děl ráže 305mm a to ještě s krátkým dostřelem (tuším). Na naléhání spojenců a při vědomí ohrožení námořních tras se Admiralita nakonec rozhodla na Falklandy vyslat pouze dva bitevní křižníky. Popravčími německé eskadry se tak měly stát HMS Invincible (na vodu spuštěn 1907, výzbroj 8x305mm, 16x102mm, výtlak plný 20.700 t a rychlost 25,5 uzlů) a sesterský HMS Inflexible. Admiralitě bylo jasné, že von Spee se může pokusit proklouznout skrz Panamský průplav a proto k americkým břehům vyslala další bitevní křižník HMS Princess Royal (třída LION), stejně tak řada dalších lodí byla vyslána do jiných končin, včetně japonských a francouzských. Hlavní naděje na setkání s Němci byly ale vkládány do eskadry výše zmiňovaných bitevních křižníků pod velením viceadmirala Dovetona Sturdeeho. Ten měl navíc k dispozici tři pancéřové křižníky (HMS Carnarvon, HMS Corwall a HMS Kent) a dva lehké (HMS Bristol a HMS Glasgow). Navíc na Falklandech na kotvách stále stála stará řadová loď HMS Canopus. Na zničení jednoho bitevního křižníku a dvou pancéřových, to podle Admirality měly být dostatečné síly. Přestože by Sturdee uvítal alespoň ještě jeden velký křižník, jenže nebylo již kde brát.

Sturdee tedy cestou do jižního Atlantiku kalkuluje, jaké má šance. Sice by raději ve své sestavě viděl bitevní křižník druhé generace s děly ráže 343mm, ale je si vědom, že Admiralita nemůže k Panamě proti celé německé eskadře poslat výměnou křižník s 305mm děly. Samotná loď by přesilu nedokázala zastavit. To by se rovnalo sebevraždě. Jaké má tedy Sturdee šance? Předně proti německému bitevnímu křižníku má hned dva a to s děly větší ráže o větším ničivém účinku projektilu v cíli. Jistou nevýhodou je omezená možnost vést boční palbu ze všech děl, ale stejný problém má i SMS Moltke se stejně šachovnicově umístěnými děly hlavní ráže. V krajním případě tak Sturdee povede boční palbu z celkem 12 děl hlavní ráže (v ideální pozici ze 16 děl, ta ale byla dosažitelná jen v omezené míře) proti 8-10 německým. Těžkou hlavu Sturdeemu dělají pancéřové křižníky. Proti dvěma německým má sice hned tři, ale ty se nepříteli nevyrovnají v palebné síle. Aby se do bitvy mohli zapojit CORNWALL a KENT, bude muset co nejvíce zkrátit vzdálenost, protože jejich 152mm děla mají dostřel jen 9.000 metrů, zatímco von Spee u Coronelu vedl palbu ze svých 210mm děl na 12.000 m. Ve skutečnosti byl dostřel 152mm 13.350m, ale pro špatnou munici a technický stav byl jejich dostřel limitován. Sturdee by tak rád u sebe měl další pancéřový křižník HMS Defence (1907), který s boční salvou čtyř 234mm a pěti 152mm (rychlost 23 uzlů), byl již důstojným soupeřem německým lodím. Jeho síly si byl vědom již Cradock, který o něj Admiralitu neúspěšně opakovaně žádal. O to samé se teď cestou do jižních moří snaží i Sturdee, protože Admiralita s Defence (boční salva: 4x234mm - 689,6 kg + 5x152mm - 227 kg) počítá jako doprovod konvoje z Kapského města (jižní Afrika) do Británie. Podle plánu se má Defence konvoje ujmout 8. prosince, nicméně ještě předtím se má setkat s britskou eskadrou, které veze rádio a příslušenstvím s dalekým dosahem. Sturdee tak doufá, že se mu podaří Admiralitu přesvědčit, že únik německé eskadry ohrozí konvoj bez ohledu na to, jestli bude chráněn pancéřovým křižníkem, či nikoliv a že jedinou možností, jak toto riziko omezit, je zničení německé eskadry. Nicméně Admiralita se obává, že Němci svou početnou eskadru rozpustí a lehké křižníky by pak konvoj mohli snadno ohrozit. Proto Sturdee dostává zprávu, že se Defence k jeho lodím nepřipojí. Sice je zklamán, ale na druhou stranu bere na vědomí vcelku logické argumenty Admirality, nehledě na to, že jeho síly měly nad protivníkem papírovou převahu. Také moment překvapení nebyl k zahození. Mimo jiné díky admirálu Fisherovi se podařilo oba bitevní křižníky ve vší tajnosti poslat do Devonportu, kde se měly připravit na službu v zámoří. Přestože INVINCIBLE potřeboval opravu, nakonec již 11. listopadu oba křižníky vyrazili směr jih Atlantiku. Na palubě INVINCIBLE pracovali během cesty dělníci, kteří prováděli nejnutnější opravy.

Kdo říká, že musejí Němci za každou cenu být zcela rozdrcení? Samozřejmě byla by to ta lepší varianty pro prestiž královny moří a odčinění nedávné porážky u Coronelu, ale na druhou stranu mohlo stejně tak postačit poškození lodí, daleko od jejich domova, což by v konečném důsledku také znamenalo jejich zkázu. Jaké papírové výkony měli jednotlivé lodi je pak ukázáno níže.

VELKÁ BRITÁNIE
HMS Invincible (vl.) - boční salva: 8x305mm (3.088 kg), 8x102mm (112,8 kg)
HMS Inflexible - boční salva: 8x305mm (3.088 kg), 8x102mm (112,8 kg)
HMS Carnarvon (vl.) - boční salva: 3x190mm (272,1 kg), 3x152mm (136,2 kg)
HMS Corwall - boční salva: 9x152mm (408,6 kg)
HMS Kent - boční salva: 9x152mm (408,6 kg)
HMS Bristol - boční salva: 2x152mm (90,8 kg), 5x102mm (70,5 kg)
HMS Glasgow - boční salva: 2x152mm (90,8 kg), 5x102mm (70,5 kg)
HMS Otranto - boční salva: 2x120mm (40,8 kg)
RMS Macedonia - boční salva: 4x120mm (81,6 kg)
HMS Canopus - boční salva: 4x305mm (1.544 kg), 6x152mm (272,4 kg)

NĚMECKO
SMS Moltke - boční salva: 10x280mm (3.020 kg), 6x150mm (271,8 kg)
SMS Scharnhorst - boční salva: 6x210mm (648 kg), 3x150mm (120 kg)
SMS Gneisenau - boční salva: 6x210mm (648 kg), 3x150mm (120 kg)
SMS Dresden - boční salva: 5x105mm (80 kg)
SMS Nürnberg - boční salva: 5x105mm (80 kg)
SMS Leipzig - boční salva: 5x105mm (80 kg)
Co se rychlosti týče, tak na rozdíl od výzbroje, ta zůstala pro protivníka prakticky po celou dobu války velkou neznámou. Někdy se soupeři přeceňovali, někdy podceňovali, ale v žádném případě tyto výkony neznali přesně a mohli tak pouze předpokládat, jak která loď na tom je. Také tu hrál význam stáří a technický stav pohonné jednotky a trupu lodi. Výkony, dosažené během přebíracích zkoušek se tak již třeba nemuseli nikdy opakovat.

VELKÁ BRITÁNIE
HMS Invincible - rychlost: 26,64 uzlů
HMS Inflexible - rychlost: 26,48 uzlů
HMS Carnarvon - rychlost: 23,3 uzlů
HMS Corwall - rychlost: 23,6 uzlů
HMS Kent - rychlost: 21,7 uzlů
HMS Bristol - rychlost: 26,84 uzlů
HMS Glasgow - rychlost: 26,7 uzlů
HMS Otranto - rychlost: 18,0 uzlů
RMS Macedonia - rychlost: 18,0 uzlů
HMS Canopus - rychlost: 18,5 uzlů

NĚMECKO
SMS Moltke - rychlost: 28,4 uzlů
SMS Scharnhorst - rychlost: 23,5 uzlů
SMS Gneisenau - rychlost: 23,6 uzlů
SMS Dresden - rychlost: 25,2 uzlů
SMS Nürnberg - rychlost: 23,4 uzlů
SMS Leipzig - rychlost: 22,1 uzlů
Mezitím se německá eskadra pohybovalo v oblasti kolem Valparaisa a souostroví Juana Fernándeze, kde několikrát doplňovala uhlí a pokoušela se narušovat britský obchod. Dne 15. listopadu vyrazila eskadra pomalu na jih, ale o tři dny později obdržela zprávu o pádu tichomořské základny Čching-tao. Von Spee tak dostal z Berlína rozkaz, probít se zpět do Německa. Do 26.11. se eskadra ukrývala na opuštěném Chilském pobřeží, ale nakonec vyrazila směr Port Stanley na Falklandech. Přestože hrabě obdržel první zprávy o britských silách v noci ze 6. na 7. prosince, moc jim nevěřil a do Port Stanley vyslal pancéřový křižník Gneisenau a lehký křižník Nürnberg. Jak již víme, obě plavidla měla zaútočit na přístav, ale poté co zjistili, že jsou v přístavu bitevní křižníky (i když část velení tomu stále nechtěla uvěřit), se po pár ranách a na žádost von Spee stáhli k hlavním silám. Kapitán Gneisenau byl také poněkud vylekán odezvou z přístavů, to poté, co se jeho lodě dostali do palebného sektoru starého Canopuse, který ihned zahájil palbu. Jeden 305mm granát pak Gneisenau skutečně zasáhl, ale neexplodoval. Kapitán se domníval, že to bylo vadnou roznětkou. Ve skutečnosti to bylo tím, že Canopus prodělal krátce předtím zkušební střelby a tak měl ve věži právě jen tréninkovou munici. V opačném případě by mohl zásah 386 kg (kadence 1,33 rány za minutu, dostřel 13.590 m) těžkým projektilem způsobit velkou škodu, což by se mohlo projevit snížením bojové schopnosti křižníku před schylující se bitvou. Nicméně Gneisenau i Nürnberg dále v útoku na Port Stanley nepokračovali a přidali se k hlavnímu jádru německé eskadry. Admirál Spee, který dlel na svém vlajkovém Moltkem dvacet mil, neměl jasnou představu, co se v Port Stanley děje a proto oba křižníky před dalším ostřelováním přístavu stáhnul ke svému svazu. Za ustupujícími Němci ihned z přístavu vyrazil křižník Glasgow, který admirála Sterdeeho průběžně informoval o pohybu nepřítele. V 10:20 hod již tlak v kotlích umožnil vyplutí celé eskadry až na křižník Bristol. Gneisenau a Nürnberg se v 11 hod přidali k hlavním silám, načež Němci začali ustupovat. Admirál Sturdee se z počátku snažil nepřítele pronásledovat všemi svými loděmi, ale když viděl, že mu Němci unikají, dal ve 12:17 hod příkaz k zvýšení výkonu u svých bitevních křižníků. Němcům bylo nyní jasné, že kromě bitevního křižníku nemá žádná z lodí dostatečnou rychlost k úniku. Von Spee tak mohl volit mezi variantou, že se svým Moltkem uprchne a zbytek eskadry nechá nepříteli na pospas. Nebo že se bude snažit vést boj ze svých těžkých děl tak dlouho a tak daleko, aby se ostatní křižníky dočkali ve zdraví večera a následně poté s výhodou tmy zmizeli pronásledovatelům. To ale obnášelo mnohahodinový manévrovací boj.

Němci pluli v kýlové sestavě v pořadí Moltke, Scharnhorst, Dresden, Gneisenau, Nürnberg a Leipzig, který mírně za ostatními zaostával. Bitvu otevřeli Britové, když ze vzdálenosti 14.400 m začal Inflexible ze svých těžkých děl ostřelovat Leipzig. Aby Spee zachránil své lehké křižníky, rozhodl se přeskupit sestavu. Moltke vybočil mírně doleva a nechal se postupně předjíždět celou eskadrou tak, že před něj se zařadily oba pancéřové křižníky a lehké pokračovali dále na špici. Taktika byla dána. Moltke spolu se Scharnhorstem a Gneisenau se budou snažit Brity co nejvíce zaměstnat a zdržet, aby lehké křižníky unikly. Zatím by se to mohlo dařit, protože jejich protivníkem v této fázi byly „pouze“ oba dva bitevní křižníky, takže síly tak nějak vyrovnané. Ve 13:25 hod Němci zabočili prudce doleva, kolmo na směr plavby britských křižníků a zahajují plnou boční palbu. Moltke do boje každých dvacet vteřin vrhá deset tří metrákových projektilů, pancéřové křižníky jsou zatím mimo dostřel. Poté, co se vzdálenost zkrátila na nějakých 11.000 metrů, připojili se v 13:30 k palbě i pancéřové křižníky vrhající každých patnáct vteřin 108 kg těžké projektily na nepřítele. Také Britové otáčejí své lodě tak, aby mohli vést plnou boční palbu. Moltke tak střílí na Invincible a oba pancéřové křižníky na Inflexible. V této fázi je tak Inflexible pod soustředěnou palbou dvanácti 210mm děl, zatímco Brit musí svou palbu rozdělit. Obě strany se poměrně rychle zastřílely a dosáhli zásahů, které ale nezpůsobily žádné velké škody. Sturdee si byl vědom instrukcí Admirality, že nemá své bitevní křižníky zbytečně vystavovat poškození a proto se ve 14 hod stáhnul. Rozhodl se počkat na zbytek svých sil, aby měl nad Němci přesilu. Moltke byl v této fázi zasažen třemi projektily ráže 305mm (jeden mrtvý a deset zraněných) a sám dosáhl pěti zásahů (větší počet děl a rychlejší kadence palby). Ani v jednom případě nebyla poškození nijak vážná. Inflexible byl rychlopalbou z 210mm děl z obou křižníků zasažen více jak desetkrát (ostatně posádky obou německých křižníků jsou před válkou opakovaně vyznamenávané za úspěšné cvičné střelby), ale jeho poškození nebyla nijak vážná. Prostě metrákový projektil nedokázal na více jak desetikilometrovou vzdálenost prorazit dobře pancéřovanou loď. Sám Inflexible pak dosáhl jediného zásahu na Gneisenau (jeden mrtvý a pár zraněných), protože musel vést palbu na dva menší a pohyblivé cíle. Spee se pokusil využít pauzy a prchnout na jih, ale Britové jim nedovolili utéct. Po další 45 minutové honičce se bitevní křižníky dostali znovu na dostřel Moltkeho. Ten využil svého většího dostřelu (18.100 m) a ze svých dvou zadních věží (občas se mu podařilo zapojit i jednu z věží ve středu lodi) vedl palbu tak dlouho, než se Britům podařilo se přiblížit na dostřel svých vlastních děl. Moltke mohl snadno uniknout, ale to by nechal ve štychu oba pomalejší pancéřové křižníky. Během této doby byl vpředu plující Invincible znovu dvakrát zasažen a poněkud ztratil na rychlosti. Pak se ale zastříleli i Britové a s tím jak se vzdálenost zkracovala, tak stoupal počet zásahů a postupně se připojovali do bitvy i pancéřové křižníky, což znamenalo další zásahy. Spee sice se svým bitevním křižníkem mohl snadno uniknout díky své převaze v rychlosti, to by ale znamenalo odsoudit k smrti posádky obou pancéřových křižníků (lehké křižníky zatím prchaly dále vpředu, ale ani ty by v rychlosti britským bitevním křižníkům nestačili). Leipzig se svou maximální rychlostí kolem 22 uzlů, ale za ostatními zaostával a jak rychlejší Moltke, Scharnhorst a Gneisenau plnou rychlostí utíkali (tedy rychlostí kolem 23,5 uzlů), tak se vzdálenost mezi nimi a Leipzigem zkracovala a tudíž hrozilo, že se tento slabě chráněný křižník dostane na dostřel britských těžkých děl. To by byl jeho konec, protože by stačil jediný zásah z těžkých děl a osud lodi by byl zpečetěn. Spee se tedy musel znovu rozhodovat, jak zachránit své lehké jednotky. Němci opět zabočili kolmo na kurz britských lodí a přijali pokračování boje. Moltke ale tentokráte musel svou palbu rozdělit na oba bitevní křižníky, protože pancéřové měli proti sobě zbytek britské eskadry (kromě HMS Kentu, který zbytku eskadry svou rychlostí cca 21 uzlů nestačil. Pomocné křižníky HMS Otranto a HMS Macedonia zůstali beznadějně vzadu již mnohem dříve. Jejich úkolem tak bylo vypořádání se s německými zásobovacími plavidly).

Díky jednou tak vysoké kadenci střelby se Moltkemu dařilo Brity zasypávat projektily, čímž alespoň částečně vyrovnávali handicap v počtu děl. Vzdálenost se ale rychle zkracovala a tím rostl počet zásahů na jedné i druhé straně. Palba byla vedená na vzdálenost 13.500 metrů, a stále se postupně zkracovala. Těžké britské jednotky provedli obrat a pluli nyní paralelně s německými křižníky. Britům se tak dařilo vést palbu na Moltke téměř ze všech hlavních děl a konečně se jim podařilo silně pancéřovaného nepřítele vážněji poškodit. Těžký projektil ráže 305mm pronikl do věže „D“, kde zabil celou osádku. Věž vypadala jako otevřená krabička olejovek, z které stoupal žlutý dým. Velení nechalo ihned zatopit muniční sklady pod touto věží vodou, čímž byla loď prozatím zachráněná. Převaha britských těžkých děl vůči Moltkemu tak stoupla na 12-16 děl oproti 8 hlavním. Německá palba ale zůstala i tak nebezpečná a již pár minut po vyřazení věže „D“ se jim podařilo zarámovat vlajkový Invincible. Další salva již našla svůj cíl. Těžký projektil probil relativně slabé pancéřování (v porovnání s jinými bitevními křižníky), ocelové přepážky i paluby a pronikl dovnitř lodi, kde v kotelně explodoval. Z komínů se vyvalil mohutný sloup kouře a loď začala viditelně zpomalovat. Pohon lodi byl výrazně poškozen a loď tak byla vyřazená z dalšího případného pronásledování nepřítele. Rychlý HMS Bristol byl admirálem Sturdeem přivolán k bitevnímu křižníku, aby admirála a jeho štáb vzal na svou palubu a mohl se dále účastnit pronásledování Němců. Ačkoliv byl HMS Invincible poškozen, zuřil na něm požár, přesto byl dále bojeschopný. Nepřítel se ale od něho vzdaloval, až byl mimo dostřel. V tuto fázi tak Moltke měl proti sobě jen jeden bitevní křižník, zatímco Scharnhorst a Gneisenau museli čelit pancéřovým křižníkům HMS Carnarvon, HMS Cornwall a lehkému HMS Bristolu. Němci využívali většího dostřelu a ničivého účinku svých těžkých děl, zatímco Britové sázeli na množstevní převaze svých střel ráže 152mm doplněné o občasné střely z děl ráže 190mm vlajkového Carnarvonu. Téměř půl metrákové projektily ráže 152mm také dokázali napáchat slušnou škodu na německých lodích. Především slaběji chráněná místa trpěla pod přívalem zásahů a blízkých střepin. Ztráty mezi posádkou byly velké. Ani Britové na tom nebyli o mnoho lépe. Více jak metrákové projektily dokázaly pronikat i nejsilnějším britským pancířem u pancéřových a lehkých křižníků.

Zatímco byla bitva vedená mezi hlavními jednotkami, tak pomocné křižníky HMS Otranto, HMS Macedonia a pomalý HMS Kent (pomalý v porovnání s ostatními plnohodnotnými křižníky) se dali do stopování po německých zásobovacích plavidlech Baden, Santa Isabel a Seydlitz. Úkol to nebyl až tak jednoduchý, protože plocha oceánu byla přeci jenom příliš velká a německé lodě měli náskok. Přesto se ale nakonec Britům podařilo kolem 17:00 hodiny (HMS Kent) zásobovací lodě Baden a Santa Isabel objevit. Posádky obou lodí byly přesazeny na Macedonii, která mezitím připlula na místo zajetí Němců, a následně byly obě lodi potopeny (Baden se potopil v 19:53 a Santa Isabel ve 21:30 hod). Třetí loď, Seydlitz, unikla. Jelikož ale nemohla navázat radiové spojení s Dresdenem, zamířila dne 18. prosince do argentinského přístavu San Antonio, kde byla internována.

V době, kdy byl osud zásobovacích lodí prakticky zpečetěn, vrcholilo střetnutí mezi hlavními silami. Moltke vedl osobní souboj s Inflexiblem, Scharnhorst bojoval s Carnarvonem a oba lehké britské křižníky Glasgow a Bristol vedli bitvu s Gneisenauem. Poškozený HMS Invincible byl prozatím vyřazen z dalšího boje. Jeho posádka měla svých problémů dost s hašením požárů a oprav strojů. Snahou velitele bylo co nejdříve zase loď uvést do takového bojového stavu, aby mohla ještě zasáhnout do bitvy, pokud to stav umožní.



Tady úmyslně celé vyprávění alternativní historie končím, protože je vcelku jedno, jak dále bych pokračoval a jaký osud bych jednotlivým plavidlům nachystal. Celý tento článek jsem pak napsal s představou ukázat, jak na jednu stranu drobné detaily mohou rozhodnout námořní bitvu (náhodný zásah), ale na druhou stranu, jak v té době byla situace vzdálených německých lodí bezvýchodná. Vzdálených jsem měl na mysli vzdálených ze svých domovských vod. Britům tak ve skutečnosti stačilo jen vyřadit z provozu zásobovací plavidla, a pokud se Němci nacházeli ve vodách, kde byla Britská nadvláda evidentní (tedy Atlantik), tak již jen tato ztráta se prakticky rovnala prohře. A právě Atlantik byl jedinou přístupovou cestou k německým domovským vodám. Případné poškození lodí v boji pak již byl jen bonus v podobě třešničky na dortu. Mezinárodní právo totiž hovořilo jasně. Po vypršení stanovené lhůty, byla loď donucena z neutrálního přístavu vyplout. I s tím rizikem, že v nejbližších mezinárodních vodách na ně čekal nepřítel. Pokud tedy britská Admirala admirála Sturdee instruovala, že nemá svá plavidla zbytečně vystavovat poškození, tak to nebylo tak zcela na místě v porovnání s tím, jaká rizika musel podstoupit hrabě von Spee se svou eskadrou. Britové si prostě ve skutečnosti mohli na rozdíl od Němců, dovolit riskovat. Osud Východoasijské eskadry byl zpečetěn již v den vyhlášení války. Šlo jen o to, za jakou cenu se podaří riziko nebezpečí německé eskadry eliminovat. Tady se tak přímo nabízí varianta okamžitého rozpuštění eskadry a operování každé jednotky na vlastní „triko“. Samozřejmě i tak by byly dříve či později všechny lodě potopeny, ale Dohodové mocnosti by s tím měli daleko více práce a času. Krásnou ukázkou je hon na lehké křižníky Emden a Königsberg, které v Indickém oceánu naháněli mnohonásobně větší síly po mnoho měsíců, a které dokázali nepříteli napáchat nemalou škodu (v případě Emdenu se mluví, že škody jim způsobené byly 15x vyšší, než pořizovací náklady na stavbu křižníku).



Poznámky
K výměně Moltkeho za Scharnhorsta nakonec tedy nedošlo z důvodu potíží (technického rázu) u jeho sesterského plavidla. Moltke byl určen jako náhrada za jeho sesterskou loď Goeben, která se nacházela ve Středomořské eskadře, a jejíž úkoly měl převzít na podzim 1914. Ale ani k této výměně nakonec v důsledku vypuknutí války nedošlo a Středomořská eskadra (jeden bitevní a jeden lehký křižník) byla "zakoupena" spřátelenou Osmanskou říší, včetně posádek.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: ALTERNATIVNÍ HISTORIE - Bitva u Falkland

Příspěvek od Lord »

Tohle si musím pořádně přečíst než to všechno pojmu. Možná to mělo být více strukturované do odstavců, doplněné srovnávacími tabulkami, takhle se v tom trochu ztrácím, protože neznám tu skutečnou historii. Ale ty se v tom očividně vyžíváš :D
SMS Moltke přežil, ne, ale v reálu vyslán nebyl?
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od kacermiroslav »

SMS Molte zůstal během války v domácích vodách. Celý příběh je tak fikce, ale na reálném základě:-) Moltke byl nakonec potopen v červnu 1919 ve Scapa Flow vlastní posádkou. V roce 1927 byl vyzdvižen a sešrotován.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od Lord »

Jj, Moltke byla klasa až pohonnou jednotkou. Jak to bylo vlastně s těmi německými koloniemi v Pacifiku, kde tam měli základny?
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od jarl »

Nějak nechápu smysl sepsání tohoto článku. Mám rád sci-fi literaturu (i tu využívající takzvanou alternativní historii), ale na Palbu podle mého názoru něco takového nepatří.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od kacermiroslav »

jarl píše:Nějak nechápu smysl sepsání tohoto článku. Mám rád sci-fi literaturu (i tu využívající takzvanou alternativní historii), ale na Palbu podle mého názoru něco takového nepatří.
Jarle, proto jsem to psal na začátku, že prosím o schovívavost , že jsem jednou jedinkrát napsal něco v tomto duchu. A důvod? Pokud jsi to celé přečetl, tak je snad z toho závěru patrný. Chtěl jsem ukázat bezvýchodnou situaci německých lodí odloučených za První světové války od domácích základen. A to i ve stavu, kdy by tyto jednotky byly výrazně silnější. Neboj, vůbec jsem neměl a nemám v úmyslu zaplevit Palbu podobnými texty.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od jarl »

kacermiroslav píše:Chtěl jsem ukázat bezvýchodnou situaci německých lodí odloučených za První světové války od domácích základen. A to i ve stavu, kdy by tyto jednotky byly výrazně silnější.
Tak proč tvé vyprávění nekončí jejich potopením, nebo internací poškozených lodí? Ten otevřený konec dává prostor pro jakoukoliv interpretaci.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od kacermiroslav »

Ale vždyť jsem to tam psal Jarle. "Tady úmyslně celé vyprávění alternativní historie končím, protože je vcelku jedno, jak dále bych pokračoval a jaký osud bych jednotlivým plavidlům nachystal. Celý tento článek jsem pak napsal s představou ukázat, jak na jednu stranu drobné detaily mohou rozhodnout námořní bitvu (náhodný zásah), ale na druhou stranu, jak v té době byla situace vzdálených německých lodí bezvýchodná. Vzdálených jsem měl na mysli vzdálených ze svých domovských vod. Britům tak ve skutečnosti stačilo jen vyřadit z provozu zásobovací plavidla, a pokud se Němci nacházeli ve vodách, kde byla Britská nadvláda evidentní (tedy Atlantik), tak již jen tato ztráta se prakticky rovnala prohře. "

Pokračování příbehu by bylo opravdu zbytečné. Šlo mi jen ukázat tu bezvýchodnost probít se zpět do Německa. Nejrozumnější variantou by tak pouze bylo rozpuštění eskadry a nechat jednotlivá plavidla působit samostatně. Ovšem i ta by byla dříve či později zničena, nebo by jim došlo palivo.
ObrázekObrázekObrázek
kublaj-chan
četař
četař
Příspěvky: 75
Registrován: 23/5/2012, 23:03

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od kublaj-chan »

8. prosince když eskadra připlouvala za doprovodu 3 pomocných lodí ke Port Stanley byla uvnitř přístavu už jiná eskadra - britská. Britská eskadra, které velel admirál Doveton Sturdee zde doplňovala zásoby uhlí. Byla složena z bitevních křižníků Invincible a Inflexible, pancéřových křižníků Carnarvon, Cornwall a Kent, lehkých křižníků Bristol a Glasgow a staré bitevní lodě Canopus.
Když Spee zjistil, že v přístavu kotví silnější eskadra rozhodl se vyplout zpátky na volné moře. Britské křižníky však byly rychlejší a proto se Spee postavil na odpor, aby umožnil uniknout alespoň lehkým křižníkům.

Alternatívna história:
8. prosince když eskadra připlouvala za doprovodu 3 pomocných lodí ke Port Stanley byla uvnitř přístavu už jiná eskadra - britská. Britská eskadra, které velel admirál Doveton Sturdee zde doplňovala zásoby uhlí. Byla složena z bitevních křižníků Invincible a Inflexible, pancéřových křižníků Carnarvon, Cornwall a Kent, lehkých křižníků Bristol a Glasgow a staré bitevní lodě Canopus.
Když Spee zjistil, že v přístavu kotví silnější eskadra rozhodl se zaútočiť(už raz sa mu to oplatilo: Bitva u Coronelu), pretože mal výhodu prekvapenia a Britská eskadra bola zakotvená(doplňovala zásoby uhlia), .... :raf:

A to keby všetky nemecké bojové lode(2 + 3) použili torpéda pri útoku z malej vzdialenosti, tak by možno aj vyhrali(čisto na delá pre Nemcov samovražda, ale zle by v tomto prípade dopadli aj Angličania)!!! :razz:
Naposledy upravil(a) kublaj-chan dne 21/10/2012, 18:53, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od Polarfox »

kublaj-chan píše:Když Spee zjistil, že v přístavu kotví silnější eskadra rozhodl se zaútočiť(už raz sa mu to oplatilo: Bitva u Coronelu), pretože mal výhodu prekvapenia a Britská eskadra bola zakotvená(doplňovala zásoby uhlia), ....
A pak by stejně dostal na prdel...a otázkou je, jestli by vůbec předtím dokázal způsobit takové škody, aby to sebevražedný útok ospravedlnilo.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
kublaj-chan
četař
četař
Příspěvky: 75
Registrován: 23/5/2012, 23:03

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od kublaj-chan »

Takže keby bolo keby a prvý útok by bol na veľké ukotvené lode(2+2+1) a to torpédami(všetky Nemecké krížniky mali torpédomety) a potom silná paľba na nepotápajúce sa lode a dorazenie torpédami(verím že na jednu salvu torpéd Nemci mali šancu a aj prvé salvy diel by boli bez odozvy). :raf:
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od Polarfox »

A o kolik torpédometů by šlo, docílili by zásahu, dostali by se vůbec na vzdálenost k torpédovému útoku? Už jen Canopus by byl slušný oříšek a nebezpečný protivník. V momentě, kdy by se do toho vložily i bitevní křižníky, tak je to ještě horší. Navíc všechny tyto lodě by šly dělostřeleckou palbou jen velmi těžko vážněji poškodit.

A proč by měly být první salvy bez odezvy? To že lodě nemohou monetálně vyplout neznamená, že nemohou střílet.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od Lord »

Polarfox píše:A proč by měly být první salvy bez odezvy? To že lodě nemohou monetálně vyplout neznamená, že nemohou střílet.
A je to tady, má to první trhliny :rotuj: Kačermíro znalci Tě stejně roznesou na kopytech ... Nicméně mám na paměti tvoji základní hypotézu o bezvýchodnosti probít se zpět do Německa. Trasa je dlouhá, i když tehdy byl námořní letecký průzkum mizerný, ne? Neutečou, neuplavou, až na Moltkeho - rychlost nic moc :arrow:
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od Polarfox »

Ne tak víš jak, Spee si připlouvá k Port Stanley, za kopcem vidí jen pár stožárů a ty nevěstí nic dobrého (buď řadové lodě, které nepřestřílí, ale uteče jim nebo bitevní křižníky, které nepřestřílí a neuteče jim). Pak mezi jeho lodě začnou padat 305mm granáty, když začíná pálit Canopus, který je taky schovaný za bukem a jeho střelbu navádí pozemní pozorovatel. A v tomhle okamžiku Spee bere kramle...

Kdyby pokračoval, tak po něm dál střílí Canopus, za chvíli by se patrně přidaly bitevní křižníky, může mít štěstí (a nemusí) s přiblížením, ale pak je to jak sázka do loterie. Pokud by se nestal zázrak, tak na 99% skončí na cucky (torpéda netorpéda, blízkost neblízkost) a kdo ví kolik by toho stihnul udělat nepříteli (silně obrněnému). A pak mu stejně někde dojde uhlí a dostane ho někdo jinej :D (platné jak pro úspěšný útok i útěk).
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od radecky »

Němci měli před WW1 v Tichomoří docela dost ostrovů. Myslím, že to na PALBĚ již bylo docela pěkně popsáno takže jen jmenovitě:
Mariany kromě ostrova Guam, Karoliny (1898), ostrov Nauru (1888), Bismarcovy ostrovy (1884), Palauské ostrovy a další. V Číně na Šantungském poloostrově měli pronajatu svoji základnu Čching-tao. Odtud vyplul křižník EMDEN.
Obrázek
kublaj-chan
četař
četař
Příspěvky: 75
Registrován: 23/5/2012, 23:03

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od kublaj-chan »

Polarfox píše:A o kolik torpédometů by šlo, docílili by zásahu, dostali by se vůbec na vzdálenost k torpédovému útoku?
U CH. krížnikov o 4 kusy podhladinových a u L.K. o 2 kusy podhladinových(to by bolo treba spresniť), v tomto prípade je to 1-2 zásahy torpédom na loď(2+2+1(bez útoku na L.K.)) a čo sa týka účinnosti, je tu za prvé ak by torpéda vybuchli, ak by Angličania nemali spustené módne proti torpédové siete, ale pri účinnosti torpéd a nepripravenosti konštrukcií lodí pred WW1, by som povedal že výbuch 2(zásah) torpéd by bol pre všetky lode KO(aj Conopus) čo sa týka momentu prekvapenia tak určite by bola paľba spustená minimálne za takých 10-20 minút a to podľa postavenia na kotvisku a podľa zásahu torpédom(1-2) a tých 10-20 minút je dostačujúce na priblíženie a torpédový útok a začatie paľby, je tam ale veľké ale, museli by takúto situáciu si naplánovať dopredu(po podobnej vyhratej bitve, dosť možné) a reálna situácia útok torpédoviek(Japonských) na kotviace Ruské lode(prístav nepamätám ale nebol to Port Artur ani Vladivostok), pred vyhlásením vojny v Rusko - Japonskej vojne.
kublaj-chan
četař
četař
Příspěvky: 75
Registrován: 23/5/2012, 23:03

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od kublaj-chan »

SMS Moltke - boční salva: 10x280mm (3.020 kg), 6x150mm (271,8 kg) a to keby tam bol SMS Moltke, tak šanca na úspech 2-3 násobná :lej:
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od Lord »

radecky píše:Němci měli před WW1 v Tichomoří docela dost ostrovů. Myslím, že to na PALBĚ již bylo docela pěkně popsáno takže jen jmenovitě: Mariany kromě ostrova Guam, Karoliny (1898), ostrov Nauru (1888), Bismarcovy ostrovy (1884), Palauské ostrovy a další. V Číně na Šantungském poloostrově měli pronajatu svoji základnu Čching-tao. Odtud vyplul křižník EMDEN.
OK, a v Africe se zachytit někde nedokázali? Co třeba Německá jihozápadní Afrika? Tam se schovat nešlo?
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od Polarfox »

kublaj-chan píše:U CH. krížnikov o 4 kusy podhladinových a u L.K. o 2 kusy podhladinových(to by bolo treba spresniť)
Uvědom si, že jsou to podhladinové torpédomety, často zamířené různými směry, což vyžaduje manévrování a pro nějakou salvu žádný zázrak.
kublaj-chan píše:čo sa týka momentu prekvapenia tak určite by bola paľba spustená minimálne za takých 10-20 minút a to podľa postavenia na kotvisku a podľa zásahu torpédom
Jenže tam žádný moment překvapení nebyl. Britové byli možná v roli sedících kachen, ale dobře informovaných a jedna z té skupiny drůbeže začala pálit jako první. Takže jediní, kdo byli překvapení, byli Němci..to když jim začaly padat těžké granáty na hlavu a jakoby odnikud.

Další věc je, jak jsou tam stanoveny vzdálenosti, rychlosti, postavení lodí...kam by se vůbec Němci stihli dostat, než by Britové začali vyplouvat. Mezitím by je ostřeloval Canopus, pak nevidím důvod, proč by se nepřidaly bitevní křižníky, to vše za asistence postavení na kopci řídícího palbu (přinejmenším Canopusu)...každý zásah z 305mm děla může být pro Němce sakra nepříjemný, ne-li fatální, zatímco oni sami budou pálit nazdařbůh někam přes kopec, kam zatím nevidí a aby tam viděli, tak se musí dostat k ústí zátoky a i tam je nečeká nic příjemného. Přičemž není jisté, že i zásah 210mm dělem udělá nějakou velkou škodu (možná na kratší vzdálenost, ale i tak).
SMS Moltke - boční salva: 10x280mm (3.020 kg), 6x150mm (271,8 kg) a to keby tam bol SMS Moltke, tak šanca na úspech 2-3 násobná
Moltke pomíjím...ten tam momentálně nemá co dělat :)
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Alternativní historie - Bitva u Falkland

Příspěvek od Scrat »

kublaj-chan píše:Takže keby bolo keby a prvý útok by bol na veľké ukotvené lode(2+2+1) a to torpédami(všetky Nemecké krížniky mali torpédomety) a potom silná paľba na nepotápajúce sa lode a dorazenie torpédami(verím že na jednu salvu torpéd Nemci mali šancu a aj prvé salvy diel by boli bez odozvy). :raf:
V tomto případě je však drobným problémem tvar samotné zátoky v níž leží Port Stanley a její ochrana. Nevěřím tomu že by se Němci odvážili přiblížit se až ke vstupu do kotviště v Blanco Bay. A co se týká Canopusu, mám dojem že už druhou salvou zasáhl Gneisenau. Smůlou bylo že měl nabito cvičnými, pokud by to byly AP ??
A ano, Němci měli před válkou v Pacifiku relativně dost kolonií, nevím ale jestli by se tam dokázali schovat. Byl tu jeden velmi silný a velmi nepříjemný protivník - Japonci.
Jinak tyhle alternativní historie jsou ošidné, když to budu psát já tak například posílím Cradockovu eskadru tak že by se Němci k Falklandům ani nedostali. :eek:

Scrat
Naposledy upravil(a) Scrat dne 21/10/2012, 21:00, celkem upraveno 1 x.
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“