Pirát - pomocný křižník KRONPRINZ WILHELM

Moderátor: Tkuh

Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Pirát - pomocný křižník KRONPRINZ WILHELM

Příspěvek od kacermiroslav »

Piráti Německého císařství
SS KRONPRINZ WILHELM
WW1
Obrázek
Kronprinz Wilhelm na pohledu z roku 1901

Bojové nasazení: 3.8.1914 – 11.4.1915

První měsíce války vedené na moři ukázaly několik zajímavých postřehů. Za prvé, vyvolání generální bitvy vedené hlavnímy bojovýmy jednotkami, nebude zřejmě tak jednoduchá záležitost, navíc nikdo se do ní moc nehrne, kór když výsledek je předem nejistý. Dále se ukázala zranitelnost tak těžce a draze postavených lodí. Už srpnová bitva u Helgolandu na německého císaře silně zapůsobila. Tedy silně v negativním slova smyslu. Jeho chlouba (několik křižníků), šla po boji s přesilou nepřítelem až příliš rychle ke dnu, za velkých lidských ztrát. Nová ponorková zbraň sice o pár dní později v září tuto prohru oplatila, když se ke dnu poroučely hned tři britské pancéřové křižníky, ale další průběh námořní války, zejména té vedené na vzdálenějších vlnách, dávala tušit, kdo bude vítězem. Německá veřejnost se sice na pár týdnu nechala uchlácholit vítězstvím východoasijské eskadry hraběte von Spee u Coronelu, ale o to rychleji zapůsobila její zkáza počátkem prosince 1914. Mimo domácí vody Baltského a Severního moře tak zůstalo jen několik válečných plavidel, která ale jedno po druhém končila pod nepřátelskou palbou. Tato válečná plavidla, počínaje Východoasijskou eskadrou, vedla proti nepříteli válku všemi možnými prostředky. Tím nejefektivnějším, bylo narušovat zásobovací trasy, na kterých byla závislá zejména ostrovní říše Velká Británie.

Přestože osamocené lehké křižníky napáchaly nepříteli nemalé materiální škody, tak jeden po druhém končily rozstřílené na dně oceánů. Pořizovací cena se tak ne vždy vyrovnala ceně, kterou tyto křižníky nepříteli svou činností napáchaly. Německá Admiralita si byla vědomá zranitelnosti válečných lodí, jejichž silueta dávala oběti již na velkou vzdálenost vědět úmysl korzára. Proto vedle těchto typů plavidel bylo rozhodnuto vyzbrojit další, původně civilní lodě, které by se mohly na roli korzára dobře hodit. Oproti draze zaplaceným křižníkům stačilo takového korzára jen lehce přepracovat, jako vyzbrojit, zesílit konstrukci, zvětšit palivové nádrže atd. Na Spojence tak mohla číhat kdekoliv a kdykoliv jakákoliv loď, která se na první pohled tvářila nevinně, jako nějaká obchodní, či pasažérská. Těmto lodím se pak říkalo pomocné křižníky.

Jedním z těchto pomocných křižníků byl i krásný předválečný zaoceánský parník KRONPRINZ WILHELM (své jméno dostal po korunním princi Vilémovi 1882-1951), který v době vypuknutí války kotvil v newyorském přístavu. Byla to moderní a luxusní zaoceánská loď, která byla na vodu spuštěna 30. března 1901 v loděnici AG Vulcan, Štětín (Stettin) a patřila rejdařství Norddeutsche Lloyd Bremen. Na svou první plavbu se parník vydal ještě v roce 1901 (17. září na trase Bremerhven – Southampton – Cherbourg – New York). Loď to byla nádherná. Již v době své stavby vybavená nejmodernějšími technologiemi, včetně bezdrátového Macroniho telegrafu. Elektrická centrála dodávala elektriku pro více jak 1.900 světel na palubě, 60 elektrických motorů zajišťovalo chod odsávání, výtahů atd. V mapové místnosti byl umístěn kontrolní panel, který signalizoval stav všech dvaceti vodotěsných dveří každé zvlášť, či všech dohromady. Tento systém mohl fungovat díky speciálním kabelům o délce 3,2 km a dalším 1,2 km normálních.

Na první pohled měl KRONPRINZ WILHELM siluetu jako například TITANIC (kromě jiného měl rovněž čtyři obrovské komíny). Nicméně byl tu jeden markantní rozdíl. Zatímco německá loď měla na délku dvě fotbalová hřiště a dva metry k tomu, tak TITANIC byl dlouhý téměř jako Eiffelová věž (Titanic měřil na délku 270m). I tak KRONPRINZ WILHELM patřil mezi skutečné obry. Ostatně jeho výtlak byl téměř 25.000 tun. V době míru, kdy KRONPRINZ WILHELM zajišťoval přepravu přes Atlantik, měl poskytovat luxus pro 1.761 pasažérů. Z tohoto počtu bylo 367 ubytováno v kabinách první třídy, 340 ve druhé třídě a zbytek ve třetí. Aby vše šlapalo podle představ společnosti a pasažérů, tak se o to staralo 547 členů posádky.

Již krátce poté, co zahájil svou službu, dosáhl parník světového uznání, když v roce 1902 obdržel slavnou Modrou stuhu, za nejrychlejší překonání Atlantiku (trasu s Cherbourgu do New Yorku překonal za pět dní 11 hodin a 57 minut průměrnou rychlostí 23,09 uzlů). Aby toho mohl dosáhnout, potřeboval mít náležitě výkonný pohonný systém. Ten byl tvořen dvojicí šestiválcových čtyřdobých parních strojů a šestnáct kotlů, pracujících s tlakem 15 barů. Celkový výkon pohonné jednotky činil 36.000 koňských sil. Kromě získání Modré stuhy se ale KRONPRINZ WILHELM dostal na přední stránky tehdejších deníků také neštěstím, které 8. října 1902 (tedy ve stejném roce, kdy získal Modrou stuhu) způsobil. V kanálu La Manche se totiž srazil s britskou nákladní lodí ROBERT INGHAM, která neštěstí nepřežila a během chvilky se potopila. V té době hrdému zaoceánskému parníku velel kapitán Karl Grahn, jakožto zaměstnanec rejdařství Norddeutsche Lloyd. Před válkou dokázal na svých trasách přes oceán převážet v první třídě 367 pasažérů, se vším tím luxusem, který k tomu patřil. V druhé třídě bylo převáženo 340 a ve třetí 1.054 pasažérů.

Pro posádku KRONPRINZ WILHELMU začala válka již 2. srpna 1914, když zrovna parník kotvil v New Yorku. Za kapitánem Grahnem se dostavil námořní atašé Fregattenkapitan Boy-Ed, který mu předal rozkaz k urychlenému vyplutí z vod neutrálního přístavu. Další pohyb parníku se již měl řídit vojenskými potřebami. Podle předválečných představ Admirality měl být ihned vyzbrojen a zařazen do služby jako pomocný křižník. Když pominu výzbroj, tak k tomu měl poměrně dobré předpoklady. Jeho maximální rychlost 23 uzlů totiž převyšovala naprostou většinu válečných lodí, které brázdili moře a oceány. Také zásoba uhlí v podobě 4.420 tun umožňovala velký akční rádius, který činil 4.800 námořních mil při rychlosti 18 uzlů. Což byla rychlost opět dost vysoká na většinu válečných i nákladních plavidel, která se měla stát jeho kořistí. Navíc ji parník byl schopen udržovat po dlouhou dobu. Na příkaz německého atašé tedy Grahn nechal loď urychleně připravit k plavbě a ještě 3. srpna večer ve 20:10 hod vyrazil na otevřené moře. Podle příkazů, které kapitán obdržel, se měl nejdříve na moři setkat s lehkým křižníkem KARLSRUHE, který měl pomocnému křižníku předat část své výzbroje a vojenské velení. Datum setkání bylo stanoveno na 6. srpna na souřadnicích 25° 40´ severní šířky a 72° 37´ západní délky (v Karibské oblasti). V 7 hod ráno došlo k setkání obou německých lodí a ihned došlo k přenesení výzbroje na pomocný křižník. Ten z výzbroje KARLSRUHE obdržel dvě děla ráže 88mm a 290 granátů. Kromě dělové výzbroje dostala posádka také jeden kulomet, 36 karabin Mauser 98K a několik pistolí. Vše samozřejmě s dostatečnou zásobou munice. Na palubu pomocného křižníku také přestoupila část posádky lehkého křižníku a obráceně někteří z posádky přestoupili na KARLSRUHE. Novým velitelem KRONPRINZ WILHELMU se stal navigační důstojník lehkého křižníku Paul Thierfelder (*1883, do námořnictva vstoupil 1901), jehož tým doplnilo patnáct specialistů. Přenesená děla měla být umístěna na platformách, které parník obdržel již v předválečné době, kdy se s jeho rolí pomocného křižníku v Admiralitě počítalo. Jeho role ale mohla mít jepičí život. Radisté totiž zachytili komunikaci britských lodí, která nasvědčovala, že se poblíž pohybuje více nepřátelských plavidel. Posádka se tedy vystrojování KRONPRINZ WILHELMU snažila co nejvíce urychlit, když na horizontu začala vystupovat silueta pancéřové křižníku třídy MONMOUTH (loď, po které byla třída pojmenovaná byla v listopadu potopena německou Východoasijskou eskadrou hraběte M. von Spee).

Němcům bylo jasné, že mají jen minuty, aby se pokusili silně vyzbrojenému a pancéřovanému nepříteli uniknout. V opačném případě by nedokázali přívalu jeho projektilů ráže 152mm dlouho odolat (Karlsruhe měl ve výzbroji maximálně 105mm děla, což byla slabina všech německých předválečných křižníků), o pomocném křižníku ani nemluvě. Kapitán Erich Köhler se tedy rozhodl se svou lodí okamžitě vyplout na sever a na svého kolegu Thierfelda křičel, aby se dal opačným směrem. Byla tak šance, že se alespoň jedna loď zachrání. Záleželo jen na tom, koho si za oběť křižník vybere. Poté by byla možnost, že uniknou obě německé lodě, protože pancéřový křižník třídy MONMOUTH mohl vyvinout rychlost kolem 22-23 uzlů, zatímco německý lehký křižník zvládal až 28 uzlů. Velitel SUFFOLKU (tak se jmenoval britský obrněnec) si ale nevšímal zaoceánského parníku, který na první pohled působil nevinně a vzal si na mušku právě křižník KARLSRUHE. To pomocný křižník zachránilo a stejně tak i lehký křižník, který svému pronásledovateli poměrně snadno, díky své převaze v rychlosti, unikl. Kapitán Erich Köhler si toho byl vědom, protože se SUFFOLKEM plavil již před válkou v mexických vodách a znal jeho možnosti. Kapitán obrněnce tak udělal osudovou chybu, která měla Brity a jejich spojence stát nemalou ztrátu lodního prostoru v následujících měsících. Tím kapitánem byl Cradock, který SUFFOLK používal jako vlajkovou loď. Ano ten Cradock, jehož eskadra byla v listopadu 1914 rozstřílená u Coronelu německou Východoasijskou eskadrou. Krok britského kapitána je těžko pochopitelný, protože si musel být vědom, že rychlost lehkého křižníku je nad jeho možnosti. V opačném případě by se pomocný křižník stal jeho snadnou kořistí, protože přenesená děla ještě nebyla usazena na svých platformách, nehledě na to, že by pancéřované lodi stejně téměř nemohli uškodit.

Obrázek
Podlahový plán z roku 1908


Poté co KRONPRINZ WILHELM tak šťastně unikl, vydal se na setkání se zásobovací lodí WALHALLA, se kterou měl domluvenou schůzku na 18. srpna kdesi uprostřed Atlantiku. Na smluveném místě se korzár nechal zásobit 2.500 tunami uhlí, aby měl dostatečné zásoby paliva k vedení své přepadové činnosti. Kromě toho posádku KRONPRINZ WILHELMU opustilo několik námořníků, kteří nepodléhali vojenské povinnosti. Dne 21. srpna byla překládka uhlí a dalších zásob ukončena a obě lodě se vydaly svým směrem. K překvapení posádky křižníku byl ale na palubě nalezen černý pasažér. Byl jim pouze patnáctiletý hoch (neplést si s patnáctiletým kapitánem z románu J.Verne), který byl zaměstnán jako plavčík na zásobovací lodi WALHALLE. Zřejmě zatoužil po dobrodružství a tak nepozorovaně přelezl na pomocný křižník a ukryl se kdesi v jeho obrovských vnitřních prostorách. Chlapec se jmenoval Karl Sturm a pocházel z Hamburku. Pro službu na válečné lodi byl příliš mladý, ale posádka korzára stejně neměla na vybranou a tak bylo rozhodnuto, že na lodi zůstane. Kapitán jej zatím nechal zařadit mezi signalisty do doby, než se najde nějaká možnost, jak jej vysadit (třeba na další vlastní zásobovací loď). Nicméně chlapec se stal v posádce oblíbený a i své povinnosti plnil na výbornou. Později si dokonce za statečnost vysloužil Železný kříž II. stupně.

Poté co měl kapitán Thierfelder plné uhelné bunkry a zbraně instalované na svých místech, mohl konečně zahájit svou činnost. Za oblast svého působiště si vybral trasy mezi Jižní Amerikou a Anglií, které dávali šanci na úspěch. Proto 27. srpna zamířil k ústí Amazonky. Již pár hodin po změně kurzu narazil křižník na dvě plavidla. První z nich byla dánská ELIZABETH plující do Francie, kterou inspekční tým prohledal, ale protože nenašel žádnou zakázanou komoditu, musel loď propustit. Druhou lodí byl ruský škuner PITTAN. Z jeho posádky nikdo netušil, že obrovský zaoceánský parník je maskovaný korzár a tak na jeho výzvě k zastavení, neshledali nic divného. Přepadové komando, kterému velel Leutnant Fix pak Rusy zcela překvapilo. Posádka škuneru netušila, že vypukla válka a navíc, že jejich loď bude potopena. Kapitán škuneru pak padl Fixovi k nohám a prosil jej, aby jeho loď, která byla jeho živobytím, nepotápěl. A světe div se, když Fix přednesl prosbu mohutného Rusa z Rigy kapitánovi Thierfelderovi, nechal se i tento důstojník německého námořnictva obměkčit a rozhodl plachetnici nepotápět. Dojatý Rus z vděčnosti vrazil Fixovi, který mu přišel kapitánovo rozhodnutí tlumočit, do rukou dvě obrovské nádoby se slovy, že jedna je pro kapitána a druhá pro Fixe. Pokud se někdo domnívá, že nádoby obsahovaly vodku, tak se neplete. Možná i díky tomuto projevu soucitu s lodí nepřítele, unikl korzár v noci z 1. na 2. září z dosahu neznámého křižníku, jehož obrysy posádka KRONPRINZ WILHELMU v noci zahlédla. Kapitán ihned vyhlásil bojový poplach, nechal zastavit stroje, provést úplné zatemnění, a tak se jim podařilo ze smrtelného nebezpečí uniknout. Krátce na to korzár překročil rovník, což s sebou přinášel slavností a veselý křest nováčků. Posádka tak alespoň na chvilku přišla na jiné myšlenky ve své monotónní službě.

KRONPRINZ WILHELM již dlouho křižoval oceán a stále bez úspěchu. Navíc mu již docházelo uhlí, což u obrovské lodi, která spolykala velké množství paliva, nebylo nic neobvyklého. Nutně potřeboval nějakou kořist se slušnou zásobou uhlí. Dne 4. září se v 10:00 hodin dopoledne potkal se zásobovací lodí ASUNCION, která ale kapitána Thierfeldera zklamala, protože své zásoby již předala lehkému křižníku KARLSRUHE. Aby posádka nepropadala takové panice, tak na křižník přeložili alespoň pár bas piva a nějaké mýdlo a cigarety, což byly prakticky nejdůležitější komodity námořníka. Kapitán zásobovací lodi ale přeci jenom nakonec měl jednu dobrou zprávu a to tu, že KARLSRUHE před časem zajal loď se 6.000 tunami kvalitního uhlí. Proto se Thierfelder rozhodl sjednat si s lehkým křižníkem a jeho doprovodem schůzku. Cestou ale ještě ten večer ve 21:00 hodin narazil na britský parník INDIAN PRINCE (2.846 BRT) a to za poměrně zajímavých okolností. Aby nebyl sám napaden, tak v noci posádka vystřelovala světlice a jedna z nich jim osvětlila právě proplouvající parník patřící společnosti Princess Line z Newcastlu. Korzár nákladní loď zajal a ráno 5. září proběhla inspekce, která kromě velkého množství kávy, kakaa narazila i na další zajímavé komodity. Uhlí bylo ale na palubě málo. Přesto korzár nepohrdl a přeložil ve dnech 8. – 9. září i těch žalostných 200 tun. Poté demoliční tým umístil výbušniny a snažil se loď potopit. To se jim ale nepovedlo a tak musel demoliční oddíl na palubu parníku ještě jednou. Druhý pokus již byl úspěšný a KRONPRINZ WILHELM si tak mohl konečně připsat první vítězství. Z kritické situace se zásobováním byl křižník zachráněn 11. září, když se setkal se zásobovací lodí EBERNBURG, která vezla dostatek uhlí a dalších surovin. Jelikož v místě setkání hrozilo, že by na ně mohl nepřítel narazit, tak se obě lodi vydaly do klidnějších vod a samotná překládka tak mohla začít až odpoledne 12. září. Jelikož taková překládka obvykle zabrala několik dní, rozhodl se kapitán Thierfelder uspořádat menší soutěž hudebních kapel. Ostatně loď přeci prchla z New Yorku na své klasické civilní plavbě a hudební tělesa, to bylo standardní doplnění pohodlí pasažérů. A tak zatímco probíhala překládka, tak se nad vlnami linula vážná, ale i německá lidová hudba (jedna ze skupin byla složená z vyložených amatérů). O dva dny později (14.9.) se korzár setkal s další zásobovací lodí, ale než mohla překládka zboží začít, zachytil radista zoufalou zprávu od svých kolegů z pomocného křižníku CAP TRAFALGAR, který bojoval na život a na smrt s britským pomocným křižníkem CARMANII. Thierfelder se rozhodl kolegům vydat na pomoc, ale poté, co se komunikace ve 14:00 hodin skončila bylo všem patrné, že jejich kolegové doválčili. Z dalších depeší ve volném éteru pak bylo patrné, že v dané lokalitě se pohybuje již celá řada britských lodí. Pomoc tak již byla beznadějná a tak se korzár znovu vydal na setkání se zásobovací lodí. Během překládky uhlí byla předána i zajatá posádka z INDIAN PRINCE. Uhelné bunkry byly později doplněné o dalších 800 tun z lodi PRUSSIE a poté ještě z třetí zásobovací lodi PONTOS. Nakládka skončila až 2. října 1914.

Po doplnění paliva mohl korzár opět pokračovat ve své činnosti, a brzy ráno v 7. října narazil na britskou chladírenskou loď LA CORRENTINA (8.529 BRT), která převážela 500 tun mraženého masa, 4.000 konzerv a 1.800 tun uhlí. Na první pohled se nejednalo o snadnou kořist, protože parník byl vyzbrojen dvojicí děl ráže 117 mm. K jejich smůle ale k nim neměli munici. Na palubu KRONPRINZ WILHELMU bylo přeneseno vše potřebné a co mělo cenu včetně obou moderních děl. Kapitán doufal, že třeba časem narazí na loď, která by k nim mohla mít střelivo. Také posádka v počtu 24 mužů byla přesunuta do kajut piráta. Poté byl parník až 24. října potopen otevřením dnových ventilů v kombinaci s výbušninami. Dva dny poté, co se KRONPRINZ WILHELM zmocnil chladírenské lodi, se pokoušel večer pronásledovat další parník, ale nebyl úspěšný. Dne 19. října se korzár setkal s další zásobovací lodí (SIERRA CORDOBA), která doplnila věčně hladové uhelné bunkry a také posádce předala několik bas piva. Na palubu zásobovací lodi pak přešli zajatci z LA CORRENTINY. Své třetí kořisti se korzár dočkal 28. října 40 mil od pobřeží Uruguaye, kde zastavil francouzskou plachetnici UNION (2.183 BRT), která převážela 3.100 t uhlí z Cardiffu do Montevidea. Vidina prázdných uhelných bunkrů tak byla na čas zase zažehnána. Posádka pak měla zvláště radost ze zásob francouzského vína. Jelikož se horšilo počasí, bylo rozhodnuto loď zatím nepotápět. Ta ale nebyla schopna v neklidných vodách dále plout a proto ji musel křižník vzít do vleku. Přece se nezbaví tak bohatého zdroje uhlí a vína. Loď tak sdílela osudy křižníku až do 22. listopadu, kdy byla potopená. Prakticky celý říjen pak korzár na další kořist nenarazil. Dne 6. listopadu se setkal se zásobní lodí SIERRA CORDOBA a po doplnění surovin se vydal na jih Atlantiku. Cestou průběžně prováděl překládku z UNIONU, na kterém bylo ještě 20. listopadu 900 tun uhlí. Během těchto dní narazil korzár na další svou kořist. Stal se jí další francouzský trojstěžník ANNE DE BRETAGNE (2.063 BRT). Ten převážel nijak atraktivní náklad dřeva z Norska do Austrálie. Jelikož se stále horšilo počasí, které každou chvíli hrozilo potopit UNION, vydal se korzár zpět, aby převzal své muže na jeho palubě. V 16.15 hod dne 22. listopadu klesl počasím zničený UNION ke dnu. S sebou vzal i zbytek nepřeloženého uhlí. Z ANNE DE BRETAGNE Němci přeložili jen něco dřeva, ale všechno víno, které se na lodi našlo. Což u francouzského plavidla znamená, že hodně. Poté se křižník pokusil plachetnici potopit dělostřelbou, ale dřevem naplněná loď ne a ne klesnout ke dnu. Tak kapitán rozhodl loď taranovat. Ale ani tak se ji nepodařilo potopit. A tak muselo nastoupit demoliční družstvo, které konečně nešťastnou loď poslalo ke dnu. O pár dní později nabral křižník směr Fernando do Noronha.

První prosincový týden byl ke korzárovi opět milostivý, když mu poslal (4.12. v 5:30 hod) do cesty britský parník BELLEVUE (3.814 BRT), který přepravoval 2.100 tun uhlí a k tomu ve vlastních bunkrech měl dalších 1.000 tun. Ještě než se na palubu dostavil německý přepadový oddíl, rozhodli se Britové svou loď znehodnotit a nechali z kotlů vypustit všechnu pitnou vodu. Thierfelder měl v úmyslu vzít si tuto zásobárnu uhlí na čas s sebou a toto mu poněkud pokazilo plány. Nehodlal se ale vzdát se a tak nechal kotle naplnit mořskou vodou. Jen pár hodin po obsazení britského parníku se na obzoru objevil kouř, který oznamoval příjezd další oběti. Tou se stal francouzský parník MONT ANGEL (4.803 BRT), který směřoval do jihoamerických přístavů pro zboží. Prázdná loď neměla pro Němce potřebu a tak ji kapitán nechal potopit taranováním. Třikrát musel do něj mohutný zaoceánský parník přídí najet, než se MONT ANGEL potopil. S mořskou vodou v kotlích, která každou chvíli hrozila zničením pohonného systému, se BELLEVUE sunul za korzárem do klidnějších vod, aby mohl být náklad přeložen. Poté jej ke dnu poslal demoliční tým. Na Štědrý večer vyhlásil kapitán den odpočinku, který nenarušil ani obrys nedaleko proplouvající lodi. Na Boží hod byla zastavená norská loď CELTIC QUEEN, která ale nevezla nic ze zakázaných surovin a tak byla propuštěná. Následně korzár změnil vody a 28. prosince narazil na britský parník HEMISPHERE (3.486 BRT), který vezl 4.500 tun uhlí do delty La Platy. Obrovské množství paliva se pak překládalo následujících devět dní. Po Novém roce 5. ledna 1915 se KRONPRINZ WILHELM setkal se zásobovací lodí HOLDER, která po posádku vezla potraviny a další materiál. Dne 10. ledna pak našel korzár další kořist v podobě britského parníku POTERO (4.419 BRT), který patřil společnosti Royal Mail Steam Packet Company, který byl na cestě z Liverpoolu do Montevidea. S posádkou bylo na palubu korzára přemístěno i uhlí parníku. Nakonec byla loď potopena až 6. února, protože se neustále objevovaly potíže s překládkou uhlí na otevřeném moři. Další kořistí se dne 14. ledna stal velký parník HIGHLAND BRAE (7.634 BRT), který patřil rovněž britskému rejdařství Nelson Steam Navigation Co.Ltd. Na palubě vezl 2.000 tun uhlí a 5.900 tun pitné vody a spoustu potravin, která se stala vítaným zpestřením kuchyně německého korzára. Ještě ten stejný den se Němci zmocnili další lodě. Asi 230 mil severovýchodně od Sao Pedra zastavili a prohlédli škuner WILFRED M. (2.513 BRT). Náklad brambor, který škuner vezl, se opět hodil do kuchyně německého korzára, a proto byl přeložen. Následně šly obě lodě pod vodu. Po těchto vítězstvích se kapitán Thierfelder rozhodl změnit působiště a zamířil k Jižnímu Trinidadu. Již pět dní poté, co dorazil do těchto vod, se zmocnil další kořisti. Norská plachetnice SEMANTHA (2.280 BRT) byla sice neutrální, ale inspekční tým zjistil, že převážela zboží do britského Plymouthu. Jako taková tedy byla vyrabována a potopena (3.2.1915). Byla to již jedenáctá kořist a na palubě korzára bylo mnoho zajatců, kterých se potřebovali zbavit. Sice se o ně Němci starali dobře a i ubytovacího prostoru bylo na původně zaoceánské lodi dost, ale přeci jenom, je to několik stovek hladových a žíznivých krků a uprostřed oceánu se voda a jídlo jen tak nedá sehnat. Desátého února se křižník znovu setkal se zásobovací lodí HOLDER, které předal zajatce a i několik členů vlastní posádky, kteří za dobu operační činnosti přesáhli věk 39 let. Jedním z těchto „veteránů“ byl i původní kapitán KRONPRINZ WILHELMU Grahn.

Po překročení rovníku dostihl pomocný křižník dne 22. února britský parník CHASEHILL (4.583 BRT) a o den později se zmocnil další kořisti. Francouzská loď GUADELOUPE (6.600 BRT) převážela na trase z Buenos Aires do Le Havru 294 cestujících, které nechali Němci přeložit na britský parník. Tento parník s „civilním nákladem“ zakotvil dne 12. března 1915 v přístavu Pernambuctu po třech dnech plavby. O den později obdržela posádka křižníku z Berlína radiogram, kterým Admiralita velké části posádky udělila Železný kříž II. stupně a kapitánovi Železný kříž I. stupně. Dne 24. března dosáhl křižník svého předposledního vítězství. Britský parník TAMAR (3.207 BRT) převážel kávu, tedy žádný extra potřebný materiál pro přepadovou loď, která měla věčně prázdné uhelné bunkry. Ani o tři dny později, kdy Němci dosáhli posledního úspěchu, nenarazili na loď s velkou zásobou uhlí. COLBY (3.284 BRT) převážela sice vše možné, ale uhlí měla jen pro vlastní potřebu. Kapitán Thierfelder tak byl postaven před těžký problém, který byl navíc umocněn technickým stavem pohonné jednotky. Podle strojníků by bylo potřeba loď na čas zakotvit do doku a opravovat a opravovat, aby zase mohla několik měsíců operovat. Také na posádce se začaly projevovat zdravotní problémy z více méně jednotvárné stravy. Co s tím tedy? Jelikož oprava v neutrálním doku byla časově omezená 24 hodinami, bylo jasné, že v tomto termínu se všechny opravy nedají stihnout. Po poradě s Berlínem se Thierfelder rozhodl zavést svou loď do neutrálního přístavu a nechat ji i posádku internovat. Tím nejvhodnějším přístavem pak podle představ kapitána byl New York, kde jeho cesta začala a zde také měla skončit. Dne 11. dubna 1915 zakotvil KRONPRINZ WILHELM v New Yorku s pouhými 25 tunami uhlí na své palubě. Po uplynutí předepsaných 24 hodinách byla loď zabavená americkými úřady a posádka byla internována. Inspekční tým také zabavil trofeje z potopených lodí v podobě vlajek, lodních zvonů a dalších. Dále byl po téměř celý zbytek války internován v Portsmouthu (stát Virginia).

Obrázek
Kronprinz Wilhelm jako USS Von Steuben


Šestého dubna 1917 se KRONPRINZ WILHELM dočkal nové služby. Služby pod americkou vlajkou. V této době totiž USA zrušily svou neutralitu a vstoupily do války. Posádka někdejšího korzára tak byla překlasifikována na zajatce a zaoceánská loď byla dále využívána jako loď pro transport vojsk do Evropy. Její nové jméno, které obdržela po Friedrichu Wilhelmovi von Steubenovi, bylo USS VON STEUBEN (ID-3017) a ve své nové roli přečkala zbytek války i pár let po ní. Během transportů standardně převážela 1.223 „pasažérů“, v případě nouze bylo možno na palubu přibrat dalších 2.000 lidí. Její výzbroj se skládala z 8 děl ráže 127mm, 6x76mm, z toho dvě děla v protiletadlové úpravě, čtyři rychlopalná děla malé ráže 37mm a osm kulometů. Z bojové služby byla vyřazena 13. října 1919 a v roce 1923 byla prodána na šrot a následně v Boston Iron Steel Metal Company rozebrána.


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD – Kronprinz Wilhelm
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Plný výtlak: 24.900 t (14.908 BRT)
* Délka: 202,17 m
* Šířka: 20,2 m
* Ponor: 8,5 m
* Pohon: 2x parní stroj, 16x kotel
* Výkon pohonné jednotky: 33.000 koňských sil (25.000 kW)
* Maximální rychlost: 23,09 uzlů (42,76 km/h), průměrná rychlost přes Atlantik v roce 1902
* Zásoba uhlí: 4.420 tun uhlí
* Dojezd: 4.800 námořních mil při 18 uzlové rychlosti
* Počet šroubů: 2x
* Výzbroj: 2 x 88 mm, 2x117mm (bez munice), 1x kulomet
* Posádka: 20 důstojníků a 483 mužů (někdy je uváděno 526 členů posádky v případě míru a 420 v případě pomocného křižníku)



ZHODNOCENÍ
Přestože byl KRONPRINZ WILHELM původně obrovský zaoceánský parník, tak v nové roli pomocného křižníku se osvědčil. Čtrnácti potopenými parníky o souhrnné prostorovosti 51.346 BRT se mohl pochlubit málokterý hladinový pirát první či druhé světové války. Úspěch je o to zarážející, protože pomocný křižník byl vyzbrojen pouhými dvěma děly ráže 88mm. Někdo sice může namítnout, že nákladní lodě začaly být vyzbrojovány až v pozdějších letech války, kdy bylo jasné, že konec bojů jen tak hned nepřijde. Na druhou stranu ale KRONPRINZ WILHELM byl v bojové službě téměř tři čtvrtiny roku, a tedy i v době, kdy muselo být alespoň Admiralitě a politickému velení jasné, že válka rychle neskončí. Admiralita tak měla zajistit větší bezpečí svých transportních lodí a tras, ať vyzbrojením jednotlivých lodí, či zavedením konvojů. Pomocný křižník, který by za jiných okolností skýtal obrovský terč pro nepřátelská děla, a který by tak sám kromě rychlosti na své straně žádný jiný trumf neměl, tak paradoxně dokázal způsobit velké škody a dlouho unikal svým pronásledovatelům, přestože se více méně pohyboval na dosti frekventovaných trasách. Nicméně nakonec dojel na nedostatek pohonných hmot, tedy na stejný problém, který řešila většina korzárů v průběhu celé války. Paradoxně velká rychlost (a rozměry), již se mohl pyšnit a která mu mohla zachránit život v případě setkání s naprostou většinou britských či francouzských plavidel, měla velkou spotřebu pohonných hmot. Bylo tedy otázkou času, kdy jej nepřítel dostihne, nebo kdy mu vyschne zdroj uhlí v podobě ztracených zásobovacích lodí, nebo obětí s prázdnými uhelnými bunkry. Za svou službu urazil KRONPRINZ WILHELM vzdálenost téměř 38.000 námořních mil (přesně 60.618 km). Posádka se domů vrátila až po uzavření příměří v listopadu 1918. Velitel Paul Thierfelder skončil svou námořní službu v hodnosti Korvettenkapitan v lednu 1920. Zemřel 19. května 1941.


Bojové úspěchy:
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1. INDIAN PRINCE 2.846 BRT 05.09.1914 (09.09.1914) Velká Británie
2. LA CORRENTINA 8.529 BRT 07.10.1914 (24.10.1914) Velká Británie
3. UNION 2.183 BRT 08.10.1914 (22.11.1914) Francie
4. ANNE DE BRETAGNE 2.063 BRT 20.11.1914 (22.11.1914) Francie
5. BELLEVUE 3.814 BRT 04.12.1914 Velká Británie
6. MONT ANGEL 4.803 BRT 04.12.1914 Francie
7. HEMISPHERE 3.486 BRT 28.12.1914 (06.01.1915) Velká Británie
8. POTERO 4.419 BRT 10.01.1915 (06.02.1915) Velká Británie
9. HIGHLAND BRAE 7.634 BRT 14.01.1915 Velká Británie
10. WILFRED M. 2.513 BRT 14.01.1915 Velká Británie ?
11. SEMENTHA 2.280 BRT 03.02.1915 Norsko
12. GUADELOUPE 6.600 BRT 23.02.1915 Francie
13. TAMAR 3.207 BRT 24.03.1915 Velká Británie
14. COLBY 3.824 BRT 27.03.1915 Velká Británie

Jen taková poznámka na závěr. Německo mělo také bitevní loď jménem SMS Kronprinz Wilhelm (třída KÖNIG z roku 1913). Své původní jméno měla tato bitevní loď vyzbrojená deseti 305mm děly jen KRONPRINZ. Dne 27.1.1918 pak byla přejmenována na KRONPRINZ WILHELM.


Zdroje:
Jaroslav Hrbek – Velká válka na moři 1. díl, rok 1914 – Praha 2001
Ivo Pejčoch - Němečtí korzáři – Praha 2005
http://www.maritimequest.com/liners/kro ... m_data.htm
www.deutsche-schutzgebiete.de
www.wikipedia.org
www.palba.cz
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 17/10/2011, 20:52, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

.....Na první pohled se nejednalo o snadnou kořist, protože parník byl vyzbrojen dvojicí děl ráže 117 mm. K jejich smůle ale k nim neměli munici. Na palubu KRONPRINZ WILHELMU bylo přenesené vše potřebné a co mělo cenu včetně obou moderních děl. Kapitán doufal, že třeba časem narazí na loď, která by k nim mohla mít střelivo.....
Opravdu 117 mm?? Neznám totiž žádná britská námořní děla ráže 4,6''. Buď 4,5'' nebo 4,7'' ale nic mezi tím.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Scrate, to neřeš, to je od Pejčocha. A Pejčoch je starej komik - opisuje, kopíruje, nepřemejšlí... :D
さようなら。
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Krok britského kapitána je těžko pochopitelný, protože si musel být vědom, že rychlost lehkého křižníku je nad jeho možnosti. V opačném případě by se pomocný křižník stal jeho snadnou kořistí, protože přenesená děla ještě nebyla usazena na svých platformách, nehledě na to, že by pancéřované lodi stejně téměř nemohli uškodit.
Já bych to tak jednoznačně netvrdil. Jestli že vycházím z údajů v úvodním článku, tak mohl Kronprinz Wilhelm vyvinout rychlost 23 uzlů a ten křižník třídy Monmouth 22 až 23 uzlů. To by přece německému pomocnému křižníku dávalo slušnou šanci na únik, a když vezmu v úvahu, že rejdařství, které jej před válkou provozovalo, mělo dobrý důvod udržoval lodní stroje v co nejlepším stavu, protože rychlá přeprava cestujících mu šetřila peníze, potom se dá předpokládat, že počátkem první světové války by Kronprinz Wilhelm měl být schopen dosáhnout větší rychlosti než zastaralý pancéřový křižník.
Naposledy upravil(a) jarl dne 16/10/2011, 12:43, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od El Diablo »

Scrat píše:
.....Na první pohled se nejednalo o snadnou kořist, protože parník byl vyzbrojen dvojicí děl ráže 117 mm. K jejich smůle ale k nim neměli munici. Na palubu KRONPRINZ WILHELMU bylo přenesené vše potřebné a co mělo cenu včetně obou moderních děl. Kapitán doufal, že třeba časem narazí na loď, která by k nim mohla mít střelivo.....
Opravdu 117 mm?? Neznám totiž žádná britská námořní děla ráže 4,6''. Buď 4,5'' nebo 4,7'' ale nic mezi tím.

Scrat
Možná to mělo být 127mm, případně to vysvětluje proč k nim neměli munici... :wink:
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Příspěvek od Tkuh »

V Merchant navy Archibalda Hurda je uvedena ráže 4,7 palce, to je asi 119 mm.
Jarle souhlasím s tebou, že i při stíhání Kronprinze Wilhelma by to měl Suffolk těžký, ale rozhodně měl větší šance než při stíhání Karlsruhe, který mohl plout 27 nebo i 28 uzlů.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Ještě jedou se podívám po té ráži děl. Pejčoch fakt uvádí těch 117mm. Uvidíme, co najdu. Co se té rychlsoti týče, tak kapitánovi Suffolku muselo být jasné, že takto velký transoceánský parník větší, než 24-25 uzlovou rychlost ze sebe nëvytlačí. A spíše bych odhadoval, že musel vědět s kým má tu čest a i znát jeho rychlost. Spíše nepředpokládal, že z civilní lodi se pár hodin před jejich načapáním stal pomocný křižník a tak jej nechal na pospas. Asi si myslel, že stejně bude muset zakotvit v nějakém neutrálním přístavu a že se do Německa přes blokádu nedostane. A tak jako správný honící pes začal pronásledovat "skutečného" nepřítele své úrovně. I když i v jeho případě mu bylo asi jasné, že jej nedostihne, ale čest mu tak velela a možná tak trošku ve skrytu duše doufal, že třeba nepřítel bude mít porochu, nebo že nenabere potřebnou rychlost, než se vzdálí z dostřelu děl.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od El Diablo »

BTW Pirát IMHO spíš korzár...
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Příspěvek od Tkuh »

Ernest Fayle v Seaborne Trade uvádí také 4,7 palce.
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Parní stroje

Příspěvek od radecky »

V textu se hovoří o šestiválcových parních strojích . Myslím, že jde spíše o čtyřválcové čtyřdobé(nejde o princip totožný se spalovacím motorem, jedná se stejně jako u trojválcových parních stojů o přepouštění páry postupně s válce do válce o větším vrtání ) parní stroje které se u velkých německých lodí té doby poměrně často používaly.
Uživatelský avatar
badaxe
poručík
poručík
Příspěvky: 786
Registrován: 1/10/2011, 13:49

Re: Pirát - pomocný křižník KRONPRINZ WILHELM

Příspěvek od badaxe »

Udávat velikost ve fotbalových hřištích je sice oblíbené v novinách, ale jinak je to blbost (navíc znásobená těmi dvěma metry mínus). Důvodem je prostě to, že fotbalové hřiště NEMÁ žádný pevný rozměr : "Fotbal se hraje na hrací ploše tvaru obdélníku. Délka musí být v rozmezí 90–120 m, šířka 45–90 m (pro mezinárodní utkání 100–110 × 64–75 m)." citace je z http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotbal#1._ ... .AD_plocha . Takže rozměr by mohl být (ve hřištích) od 180 do 240 metrů (minus 2 m) což je celkem o ničem, stejně jako přirovnání Titaniku k Eifelovce, když rozdíl je nějakých 10%. Osobně mi přijde že podobné nesmysly typu bulvár (kde se od blbců novinářů moc nečeká), zcela zbytečně snižují kvalitu jinak dobrého článku.
Obrázek

Socialisté ti slibují střechu nad hlavou, slibují tě nakrmit slaninou a fazolemi, slibují tě léčit, když onemocníš.
To vše jsou ale věci, které se dostane každý vězeň nebo otrok.
(Ronald Reagan)
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Pirát - pomocný křižník KRONPRINZ WILHELM

Příspěvek od kacermiroslav »

Badaxe, myslím si, že je důležité snažit se psát články v populárně-odborném slangu (většina čitatelů jsou laikové) a tak nějaký příměr k Eifelovce, či fotbalovému hřišti není vůbec od věco, kór když skutečné TTD jsou v samotném článku přesně uvedeny. Takže já bych to zase tak moc nezatracoval:-)))
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
badaxe
poručík
poručík
Příspěvky: 786
Registrován: 1/10/2011, 13:49

Re: Pirát - pomocný křižník KRONPRINZ WILHELM

Příspěvek od badaxe »

Já rozhodně nezatracuji článek, ale nesmysly typu velikost fotbalového hřiště mínus 2 metry, když ta velikost není nic exaktně daného - pak ty dva metry jsou s prominutím o exkrementu, protože rozdíl je u dvou 60 metrů. Chápu že je určitá snaha "odlehčit" téma, ale ta by neměla asi jít za hranice toho co je dáno, tedy třeba rozměry. Čtivost by se myslím nezměnila kdybys uvedl rozměr, místo nesmyslu o hřištích (asis netušil že žádný přesný rozměr není). Mně tohle blbnutí blbých novinářů (u podobných slabomyslných jedinců to nepřekvapí) přijde dost nesmyslné a opravdu si myslím že to snižuje jinak velmi solidní úroveň článku. Myslíš že "čtivost" pro laiky zvedne třeba když příště udáš třeba výtlak v počtu nemluvňat? To by totiž mělo asi tak stejnou výpovědní hodnotu jakop ta hřiště. Ostatně i stou eifelovkou je to podobné, je to kravina, její výška se měnila a poměrně brzy se její výška 300,65 byla brzy zvýšena a dnes má 324m, takže opět je to kravina něco poměřovat s ní. Je mi celkem jedno, jak moc se ti to líbí nebo ne, prostě poměřovat něco na naprosto nesmyslné kraviny nemající daný rozměr je hodno bulváru. Ale pokud se mu chceš přiblížit, celkem bych to chápal, pak ale věnuješ moc času faktům, ta si ti kdo udávají rozměry ve fotbalových hřištích bez problémů vymýšlí. Pokud se ti mé upozornění na nesmysl nelíbí, nijak mne to netrápí :-) je to tvůj problém.
Obrázek

Socialisté ti slibují střechu nad hlavou, slibují tě nakrmit slaninou a fazolemi, slibují tě léčit, když onemocníš.
To vše jsou ale věci, které se dostane každý vězeň nebo otrok.
(Ronald Reagan)
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Pirát - pomocný křižník KRONPRINZ WILHELM

Příspěvek od kacermiroslav »

Je to tvůj názor a já ti ho neberu:-) A jelikož jsem autorem úvodního článku a při své pýše jsem i na ty příměry "hrdý", a tvůj názor byl doposud minoritní, tak vůbec nemám potřebu na něm cokoliv v tomto smyslu měnit:-) A budeš se divit, volné rozměry fotbalového hřiště jsou mi dávno známé, stejně jako vývoj Eiffelovky:-)))
ObrázekObrázekObrázek
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Pirát - pomocný křižník KRONPRINZ WILHELM

Příspěvek od Mirek58 »

Nerad Vám do toho vstupuji.
Ale pro mne, takové "lidové" znázornění rozměrů ( parametrů) je přijatelné. Beru, nebo si jej nevšímám. Na rozdíl od stavu, kdy autor v zájmu zvýšení atraktivity článku líčí bitvy, které se nestaly, či jiné "veselé příhody z natáčení".
Tolik názor čtenáře.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re:

Příspěvek od Alchymista »

Scrat píše: Opravdu 117 mm?? Neznám totiž žádná britská námořní děla ráže 4,6''. Buď 4,5'' nebo 4,7'' ale nic mezi tím.
Je to tiež 4 a 5/8 palca... Niekde som takú ráž registroval, ale neviem kde...
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Aaron Goldstein
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3062
Registrován: 19/7/2014, 19:38
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Pirát - pomocný křižník KRONPRINZ WILHELM

Příspěvek od Aaron Goldstein »

Většina zdrojů udává jako výzbroj SS La Correntina 2x 4,7 inch Naval gun... Tedy 120 mm...
Obrázek

Že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mě nejdou...
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Pirát - pomocný křižník KRONPRINZ WILHELM

Příspěvek od jarl »

badaxe píše:Já rozhodně nezatracuji článek, ale nesmysly typu velikost fotbalového hřiště mínus 2 metry, když ta velikost není nic exaktně daného - pak ty dva metry jsou s prominutím o exkrementu, protože rozdíl je u dvou 60 metrů. Chápu že je určitá snaha "odlehčit" téma, ale ta by neměla asi jít za hranice toho co je dáno, tedy třeba rozměry. Čtivost by se myslím nezměnila kdybys uvedl rozměr, místo nesmyslu o hřištích (asis netušil že žádný přesný rozměr není). Mně tohle blbnutí blbých novinářů (u podobných slabomyslných jedinců to nepřekvapí) přijde dost nesmyslné a opravdu si myslím že to snižuje jinak velmi solidní úroveň článku.
Podle mě je čistě na autorovi jaké příměry zvolí. Přirovnání k fotbalovému hřišti není ani u námořní tématiky nic výjimečného. Použil je i Giles Foden ve své knize „Válka na jezeře Tanganika“ a tvrdit, že se zrovna u něj jedná o blbnutí blbých novinářů a jiných slabomyslných jedinců neznajících rozměry fotbalového hřiště, bych se rozhodně neodvážil: „Meyer, jehož doky se nacházely v Papenburgu na řece Emži, byl vybrán, aby postavil nákladní a osobní loď o výtlaku tisíc dvě stě tun s ponorem čtyři metry a poháněnou dvěma lodními šrouby. Navrhované plavidlo, dosahující délky dvou třetin fotbalového hřiště, mělo sloužit na jezeře Tanganika“
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
badaxe
poručík
poručík
Příspěvky: 786
Registrován: 1/10/2011, 13:49

Re: Pirát - pomocný křižník KRONPRINZ WILHELM

Příspěvek od badaxe »

No a z toho vůbec nezjistíš, jak byla loď velká, byla 60 m? Nebo 80m? To že to napsal Foden, nijak neznamená že takové "určení velikosti" není kravina. To že se to neodvážíš říci, je celkem jedno. Pokud pro přirovnání velikosti použiješ něco co samo o sobě nemá zádnou exaktní velikost, je to po pravdě řečeno o ničem. A pokud k zcela neznámé velikosti dodáš minus dva metry, je to asi tak jako bys řekl bylo to asi jako 6 jezevčíků, ale bez ocasu toho posledního. Taky je to "míra" zcela nesmyslná a k ničemu. A to že autor má právo napsat to třeba v délce pohlavního údu vorvaně, je jistě pravda. Nijak jsem to taky autorovi neupíral, jen jsem upozornil, že podobné nesmysly zbytečně snižují hodnotu článku. Stejně jako autor, i já mám právo na svůj názor, nemusí se ti líbit, což je mi dost jedno a samozřejmě mu můžeš oponovat že fotbalové hřiště je skvělý příklad přesného měření, tedy pokud si to myslíš, já si to rozhodně nemyslím, po pravdě, kdyby ta byla dvě hřiště, bylo by to ještě sice blbé, leč pro různé laiky možná pochopitelné, nicméně k zcela neexaktnímu pojmu který se z principu liší o 30m napsat že je to o dva metry méně je ať se ti to líbí či ne nesmyslem.
Obrázek

Socialisté ti slibují střechu nad hlavou, slibují tě nakrmit slaninou a fazolemi, slibují tě léčit, když onemocníš.
To vše jsou ale věci, které se dostane každý vězeň nebo otrok.
(Ronald Reagan)
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Pirát - pomocný křižník KRONPRINZ WILHELM

Příspěvek od kacermiroslav »

Badaxe...asi takhle, vyjádřil jsi svůj názor, já taky, někteří rovněž a tím už by to mohlo skončit. Další diskuse na toto téma je mimo mísu a po pravdě řečeno o "hovně". Jediné co bych k tomu mohl napsat je, že tím zdůrazňováním, že ti na názoru ostatních nezáleží, mi přijde, že buď za a) se snažíš úmyslně provokovat, za b) proč tedy vůbec svůj názor prezentuješ a nenapíšeš jej do SZ, když ti na ostatních nezáleží?:-))) Ale jak jsem už psal...další tato diskuse je bezpředmětná a podle mě pod článek tohoto typu i nevhodná.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“