Pirát - pomocný křižník KAISER WILHELM DER GROSSE

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Pirát - pomocný křižník KAISER WILHELM DER GROSSE

Příspěvek od kacermiroslav »

Piráti Německého císařství
SS KAISER WILHELM DER GROSSE
WW1

Obrázek

Bojové nasazení: 4.8.1914 – 26.8.1914

Většina námořních velmocí v předvečer První světové války počítala kromě jiného i s nasazením tzv. pomocných křižníků. Byl to jednoduchý způsob, jak si vylepšit početní stav vlastních námořních jednotek s plavidly, které mohli provádět jednodušší úkoly, pro které by bylo normálních válečných lodí škoda. Ne každá země měla dostatek křižníků. Takže již před válkou, téměř každá námořní země počítala se zařazením jinak civilních lodí do svého vojenského programu. Za tím účelem byla vytipovaná plavidla, která byla dostatečně rychlá s velkým akčním dosahem, která mohla být poměrně rychle upravená a vyzbrojená. Německo tak mělo vytipováno nějakých osm parníků od svých největších rejdařství Norddeutschland Lloyd a America Linie a o dalších uvažovalo. Jen pro zajímavost, Velká Británie například počítala se zařazením mezi pomocné křižníky i s lodí OLYMPIC, což byla sesterská loď nešťastného TITANICU.

Německé společnosti, stejně jako řada jiných, zajišťovala kromě jiného i civilní přepravu přes Atlantický oceán. Tato přeprava byla brána jako prestižní a tak každý stát, každé rejdařství, závodilo o to, aby mohlo svým pasažérům poskytnout větší luxus a větší rychlost přepravy, než ti druzí. Německo nemělo být výjimkou. Parník KAISER WILHELM DER GROSSE (pojmenovaný po německém císaři Vilémovi I.) společnosti Norddeutsche Lloyd pak patřil mezi to nejluxusnější, co Německo na své pravidelné linkové přepravě přes Atlantik používalo (sesterské lodě, Kronprinz Wilhelm , SS Kaiser Wilhelm II a Kronprinzessin Cecilie byly stavěny v letech 1903-1907). Loď o délce téměř dvou fotbalových hřišť o výtlaku 24.300 tun byla na vodu spuštěná 4. března 1897 a ještě téhož roku podnikla první zkušební plavbu (19.9.1897). Stavbu provedla firma Stettiner Vulcan ze Štětína (Stettin). Jednalo se o krásný a luxusní čtyřkomínový parník, který dokázal i na velkou vzdálenost udržovat vysokou 18 uzlovou rychlost., což přesně vyhovovalo roli pomocného křižníku, neboli chcete-li, korzára. Během svých plaveb přes Atlantik získal parník i tzv. Modrou stuhu (za nejrychlejší překonání Atlantiku), o kterou mimo jiné soutěžil i TITANIC na své první osudové plavbě. Před německým parníkem držela Modrou stuhu loď RMS Lucania rejdařství Liner Cunard. Aby mohl překonat takovou vzdálenost v takovém tempu, musela tomu odpovídat pohonná jednotka, kterou tvořili dva parní stroje, kterým dodávalo páru čtrnáct kotlů. Plný výkon činil 31.000 koňských sil (25.000 kW). Maximální rychlost byla 22,5 uzlů. Té ale bylo docíleno během zkušebního provozu. V reálu rychlost nepřekročila 22 uzlů. Pasažéři v počtu 1.506 měli k dispozici početně zastoupené zaměstnance společnosti. Původně se jich o luxus a chod lodi staralo 488, ale během roku 1913 jejich počet stoupl na téměř 800. V první třídě mohlo být ubytováno 206 pasažérů, dalších 226 ve druhé třídě a zbytek ve třetí. Interiér lodi navrhl Johann Poppe ve stylu novobaroka. Nechyběly ani typické restaurace ve stylu německých hostinců.

Obrázek
Restaurace první třídy

KAISER WILHELM DER GROSSE přepravoval pasažéry přes Atlantik až do začátku Velké války. Poté jej převzala Admiralita, aby jej přeměnila na pomocný křižník. Loď prošla přeměnou, během které v první řadě dostala výzbroj. Ta představovala šest Kruppových děl SK C/88 L/40 (délka čtyřicet ráží) s dostřelem 12.200 metrů. Děla byla rozmístěna po dvojicích. První pár byl instalován na úrovni předního stěžně, druhý pár na úrovni nástaveb za stěžněm a poslední pár stál na zádi. Boční palba tak mohla být vedená ze tří děl. Velká děla byla doplněná o dvě rychlopalná děla Hotchkiss ráže 37mm. Pro 105mm děla bylo naloženo 400 granátů, pro malorážní děla o pár set kusů více. Torpédová výzbroj nebyla instalovaná. Dále byly v loděnici zvětšeny prostory pro uskladnění uhlí, zásobníky pitné vody, ubikace mužstva atd.

KAISER WILHELM DER GROSSE byl jako jeden z mála pomocných křižníků k boji připraven již 2. srpna 1914 (první dny války) a tak bylo rozhodnuto jej vyslat do akce. Velitelem byl jmenován Fregattenkapitan Max Reymann (*8.3.1872). Do boje křižník vyplul již 4. srpna a podél neutrálních norských břehů se vydal k Shetlandským ostrovům a dále na Atlantik. První úspěch se dostavil již 7. srpna, kdy asi padesát mil severozápadně od Islandu zastavili trawler TUBAL CAIN (227 BRT), který patřil společnosti Rushworth and Atkinson z Grimsy. Výsadek prohlédl loď a zabavil přitom důležité dokumenty, které mohli další německé křižníky využít k snadnějšímu průniku přes hlídkující britská plavidla blokující právě jejich průnik na Atlantik. Poté byl trawler potopen.

Cílovou oblastí pomocného křižníku měla podle kapitána být zóna hustého lodního provozu kolem Kanárských ostrovů. Zde kapitán počítal s bohatou kořistí a přitom v dané lokalitě hlídkovali pouze dva staré britské křižníky HMS Vindictive a HMS Highflyer. První z nich patřil k třídě ARROGANT (křižník 2. třídy) a na vodu byl spuštěn v roce 1900. Jeho hlavní výzbroj, při výtlaku 5.750 tun, byla složená z deseti děl ráže 152mm a maximální rychlost činila 19 uzlů (křižník nakonec válku nepřečkal a dne 10. května 1918 byl potopen u Ostende). Druhý křižník (třída HIGHFLYER) byl rovněž křižníkem 2. třídy a na vodu byl spuštěn o rok dříve (1899). Při výtlaku 5.650 tun měl výzbroj složenou z 11 děl ráže 152mm a maximální rychlost 20 uzlů. Na jednu stranu se jich musel pomocný křižník obávat, protože jeho nepancéřovaný a obrovský trup byl snadným cílem téměř padesátikilových projektilů, ale na druhou stranu měl německý korzár vyšší rychlost, kterou navíc byl schopen držet po dlouhou dobu. Proto kapitán považoval oblast kolem Kanárských ostrovů za relativně bezpečnou.

První kořist nepatřila skutečně mezi ty největší, ale už 15. srpna si Němci spravili chuť, když zajali britský parník GALICIAN (6.762 BRT) ze společnosti Union Castle Mail Steam Ship Co. Ltd. Loď byla na cestě z Londýna do Kapského města a velel ji kapitán William Daye. Ten nechal radistou vyslat do okolí signál s dotazem, zdali je pobřežní oblast bezpečná. Jenomže nepřítel měl nastražené uši a naslouchal. Kapitán Reymann hodlal příležitost chytnout za pačesy a nechal ze své lodi vyslat vzkaz s nabídkou setkání na otevřeném moři. Kapitán Day se nechal Němci přesvědčit, že dvě lodě se budou na cestě cítit bezpečněji, než jedna a tak se schůzkou souhlasil. Vše klapalo podle plánu až do chvíle, kdy se ve 14.45 obě plavidla setkala. Poté německý korzár vyvěšením císařské vlajky, prozradil svou identitu a zároveň GALICIANU zakázal radiové vysílání. Poté se od boku korzára odpoutal člun s inspekčním týmem, který ale k nelibosti Němců zjistil, že loď je plná civilních pasažérů, především žen a dětí. Více jak 250 civilistů byl pro korzára těžký oříšek. Kapitán Reymann se tedy zachoval nejlépe, jak v mohl a v 5:00 hod ráno (16. srpna) loď propustil. Za svůj lidský přístup byla posádka pomocného křižníku odměněná již o dvě hodiny později, když hlídka zpozorovala přítomnost čtyřstěžníku. Jednalo se o nákladní loď KAIPARA (7.392 BRT) společnosti New Zealand Shipping Co. Ltd. Loď vezla náklad masa na Nový Zealand a do Montevidea. Němci je zastavili asi 170 mil jihozápadně od Tenerife. Kapitán Henry Makepeace měl v úmyslu se zastavit v Las Palmas, aby doplnil uhlí, ale pomocný křižník překazil jejich plány. Jelikož korzár neměl k dispozici torpédomety, rozhodl se kapitán nepřítele potopit dělostřelbou. Až po 53 ranách ze 105mm děl se parník potopil (Němci mu pomohli i otevřením dnových ventilů. Kapitán tak pojal potopení lodi jako dělostřelecké cvičení). Po potopení KAIPARY se korzár vydal severozápadním směrem a již po pár hodinách narazil na velký parník ARLENZA o 15.044 BRT (Royal Mail Steam Packet Company). Němci signalizovali příkaz k zastavení, který Britové vyplnili. Ke smůle korzára objevil inspekční tým, že velký parník má na své palubě 335 žen a více jak sto dětí. Němci se opět projevili velkoryse a parník propustili. Zřejmě za odměnu Němci k večeru potkali nákladní loď NYANGA (3.066 BRT) provozovanou společností Elder Line Ltd., kterou následný inspekční oddíl shledal jako vhodnou k potopení. Náklad z Jižní Afriky se tak do cílové stanice již nikdy nedostal. NYANGA byla potopená pomocí výbušnin a otevřením dnových ventilů.

Obrázek
Představa malíře posledního boje korzára s nepřítelem

Za pouhé dva týdny bojové služby si tak pomocný křižník mohl připsat již třetí oběť, což nebyla špatná bilance. Co však kapitánovi dělalo těžkou hlavu, byl nedostatek uhlí, zásoby potravin a pitné vody. Aby mohl dále ve své činnosti pokračovat, potřeboval doplnit pohonné hmoty. Dne 26. srpna se korzár potkal se zásobovacími loděmi DUALA, ARUCAS a BETHANIA. Aby mohl provést přeskladnění uhlí do svých uhelných bunkrů, nechal kapitán Reymann poklesnout tlak páry v kotlích, což se mu stalo osudným. V průběhu překládky hlídka na obzoru zpozorovala, jak se k nim blíží sloup kouře. Po chvilce již bylo vidět loď se čtyřmi štíhlými komíny, což byl charakteristický znak britských křižníků. Osud se k pomocnému křižníku nezadržitelně přibližoval. Byl jim křižník HIGHFLYER, který vystopoval nepřítele. Ačkoliv byl před válkou „degradován“ na školní loď, nakonec se křižník docela dobře hodil k hlídkové službě. Normálně by se jej korzár nemusel moc obávat a před jeho děly mohl využít své vysoké rychlosti. Teď ale stál nehnutě na místě a neměl čas k tomu, aby roztopil kotle na plný výkon a nepříteli unikl. Těch několik hodin k dosažení plného výkonu mu HIGHFLYER prostě nedal. Němcům tak nezbylo nic jiného, než se vzdát ne nebo přijmout boj. Kapitán se rozhodl pro druhou variantu. Nehybný obrovský pomocný křižník byl snadným terčem pro britské projektily a řada z nich našla svůj cíl. Co ale nakonec přesně vedlo k záhubě pomocného křižníku kupodivu nevíme. Existují na to dvě verze. Jedna vítězů a jedna poražených. Podle Britů byl křižník prostě jejich palbou rozstřílen natolik, že se potopil v mělkých vodách u Durnford Point. Němci ale tvrdí, že škody, způsobené nepřátelskou palbou nebyly zase až tak dramatické. Velení na můstku si ale plně uvědomovalo beznadějné situace a proto se kapitán rozhodl loď potopit otevřením dnových ventilů. Tuto verzi svým způsobem potvrzují i lidské ztráty na obou stranách, které nebyli nijak drastické, jak by se dalo čekat od lodi, která měla být podle Britů rozstřílená. Na Britské straně zahynul jeden člen posádky a dalších šest bylo zraněno. Němci pak údajně neztratili žádného muže, což se ale snaží britští historici zpochybnit. Podle nich padlo několik desítek až stovka mužů. Alespoň tak vycházejí z počtu zachráněných a tabulkových stavů. Problém ovšem je v tom, že Němci tyto tabulkové počty prý nenaplnili. Nicméně tak jako tak, nad pomocným křižníkem se zavřeli vody a Německo tak přišlo o korzára, který měl svou kariéru docela dobře rozběhnutou. Za svou krátkou bojovou službu tak KAISER WILHELM DER GROSSE potopil tři lodě o celkové prostornosti 10.685 BRT.

Většina posádky (asi 400 mužů) byla z vln vylovená zásobovacím parníkem BETHANIA, který z místa boje spolu s ostatníma zmizel ještě před zahájením bojů. Kapitán spolu se 72 muži pak na záchranných člunech dosáhli španělského pobřeží, kde se vzdali a byli internováni do konce války. Nicméně kapitánovi se podařilo dostat se jako topič na neutrální loď a tak se vrátit do rodné země. Po návratu se kapitán Reymann stal náčelníkem baltských základen a později prezidentem námořní mírové komise. V poválečné době zůstal i nadále sloužit u námořnictva, kde byl roku 1921 povýšen do hodnosti Konteradmirala. Před svým důchodem dosáhl hodnosti Vizeadmirala. May Reymann zemřel až po Druhé světové válce v roce 1948.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD – Kaiser Wilhelm der Grosse
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Plný výtlak: 24.300 t
* Délka: 199,5 m
* Šířka: 20,13 m
* Ponor: 8,5 m
* Pohon: 2x parní stroj, 14 kotlů
* Výkon pohonné jednotky: 31.000 koňských sil
* Maximální rychlost: 22,5 uzlů (41,7 km/h)
* Zásoba uhlí: 4.450 tun uhlí
* Dojezd: 5.000 námořních mil při 18 uzlové rychlosti
* Počet šroubů: 2x (o průměru 6,7m)
* Výzbroj: 6 x 105 mm, 2x37mm
* Posádka: 24 důstojníků a 584 mužů (podle jiných zdrojů 488 mužů)


Bojové úspěchy:
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1. TUBAL CAIN 227 BRT 07.08.1914 Velká Británie
2. KAIPARA 7.392 BRT 16.08.1914 Velká Británie
3. NYANGA 3.066 BRT 16.08.1914 Velká Británie



Zdroje:
Jaroslav Hrbek – Velká válka na moři 1. díl, rok 1914 – Praha 2001
Ivo Pejčoch - Němečtí korzáři – Praha 2005
www.deutsche-schutzgebiete.de
www.wikipedia.org
www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Příspěvek od Vladimír »

Jediná poznámka - Titanic nesoutěžil o "Modrou stuhu", na to neměl potřebný výkon strojů a tím rychlost. S největší pravděpodobností šlo hlavně o to, aby do NY doplul včas, aby imigrační úředníci stačili odbavit před zavřením úřadu cestující a White Star Line nemusela platit další večeři a snídani, na první pohled banalita ale 1300 cestujících, 900 posádka takže 2 * 2200 jídel, z toho část v první třídě, něco stojí.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Vladimír píše:Jediná poznámka - Titanic nesoutěžil o "Modrou stuhu", na to neměl potřebný výkon strojů a tím rychlost. S největší pravděpodobností šlo hlavně o to, aby do NY doplul včas, aby imigrační úředníci stačili odbavit před zavřením úřadu cestující a White Star Line nemusela platit další večeři a snídani, na první pohled banalita ale 1300 cestujících, 900 posádka takže 2 * 2200 jídel, z toho část v první třídě, něco stojí.
Ano, toto je bohužel často opakující se mýtus. Ty lodě Titanic, Olympic nebo Gigantic byly stavěny hlavně jako velkokapacitní se širším trupem. Byli o něco pomalejší než konkurence od Cunardu. Ale konkurovaly hlavně pohodlím a luxusem pro první třídu, ale i druhou třídu. Zatímco třetí třída vyplňovala zbytek. Ekonomika a hospodárnost (spotřeba uhlí) a přitom velikost a prestiž to měly být výhody. V rychlosti soutěžit neměly, jak správně napsal Vladimír. Jednak širší trup a větší odpor vody a také nebyly instalovány z výše uvedených důvodů silnější stroje.
Kritizována je hlavně vyšší rychlost Titanicu při plavbě v oblasti ledových polí. Prý kvůli honbě za onou Modrou stuhou, což vedlo ke katastrofě, ale šlo také o souhru neštastných náhod, jak to většinou bývá. Chyběly dalekohledy ve vráním hnízdě, provedl se špatný úhybný manévr, apod.
V době války pak zbylé lodě sloužily jako nemocniční.


Něco o spotřebě uhlí u válečných lodí, kde byla rychlost důležitá, ale u dopravních parníků taky musela loď majitelům vydělávat. Pro Brity byly německé parníky velkou konkurencí ...

Nejvíce hospodárná rychlost bitevních lodích tehdy byla 8 - 9 uzlů, ale všeobecně se jako úsporná rychlost udávalo 10 uzlů; při ní činila spotřeba uhlí 3 – 4 t/hod. (píši o predreadnoughtech z přelomu 19./20. století!).
S tím bylo třeba kalkulovat. Z toho důvodu se hledaly způsoby, jak co nejvíc uhlí ušetřit zejména při přesunové, nebojové plavbě, a tak se na obrněncích i křižnících tu a tam konala měření, jaká že přesunová rychlost je za současného technického stavu pro loď optimální, zvažovalo se, jak loď odlehčit, plulo se „na jeden stroj“… a hledala se i konstrukční řešení - např. se ke dvěma hlavním, vysoce výkonným lodním strojům instaloval třetí stroj, s malým výkonem, využívaný pak jen pro ekonomickou plavbu.
www.palba.cz/viewtopic.php?t=4380

To byl případ i Titanicu, který měl dva pístové parní stroje a prostřední šroub byl na turbínu, bez zpětného chodu. Jenže prostřední šroub umocňoval "sílu kormidla" při uhybném manévru, změnu směru lodi. Když byl spatřen onen osudový ledovec, důstojník dal vypnout stroje a pak zpětný chod, který ale zafungoval jen u bočních šroubů.
Naposledy upravil(a) Lord dne 8/10/2011, 22:23, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
jersey.se
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2466
Registrován: 20/1/2010, 21:16
Bydliště: I'm living on an endless road
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jersey.se »

Třetí loď byla nakonec pokřtěna Britannic. Ale faktem je že chování kapitána Titanicu Smithe se oné osudné noci vůbec nevymykala běžným zvyklostem. jednak chtěl splnit jízdní řád a jednak se tenkrát považovalo za výhodnější proplout nebezpečnými vodami co nejrychleji. Jestli to vycházelo, ať posoudí pozůstalí obětí námořních katastrof prokazatelně způsobených ledem, které nebyly do rozmachu radaru nijak neobvyklé.
Smoke me a kipper, I'll be back for breakfast
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

V textu je napsáno, že jedna z kořistí, nákladní loď KAIPARA, vezla maso na Nový Zealand a do Montevidea ( Uruguay ). To je velmi nepravděpodobné. Obě tyto země byly a jsou exportéry masa. Ivo Pejčoch ve svém díle" Němečtí korzáři " to tam má také. Nicméně už směr plavby do Las Palmas a místo střetu naznačuje, že loď ve skutečnosti plula do Evropy.
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Příspěvek od Tkuh »

Souhlasím radecky.
Asi by bylo správnější vezla maso z Nového Zealandu a Montevidea.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

S tím nákladem KAIPARY jsem to vzal skutečně od Pejčocha. Žádný jiný detail jsem k tomu bohužel nedohledal (nebo přehlídnul).

Co se TITANICU týče, tak jak Lord píše, ano...byla to obrovská plavidla, se kterými se počítalo i v případě války. Ne nadarmo sesterský OLYMPIC i BRITANNIC byly za války využívány. Jejich obrovský lodní prostor (více jak 48.000 BRT) a vysoká rychlost, jim dávali šanci nejen přepravit velké množství materiálu, ale také realnou možnost uniknout ponorkám a velké část nepřátelských hladinových lodí, Jen doplním, že BRITANNIC se konec války nedočkal a šel ke dnu po najetí na minu 21.11.1916. Na palubě mezi zachráněnými byla mimo jiné i zdravotní sestřička Violet Jessopová, která již v dubnu 1912 přežila potopení TITANICU a také byla na OLYMPICU, když se v roce 1911 srazil s křižníkiem HMS Hawke.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Myslím, že na stavbu dostali i dotaci od britské vlády s touto podmínkou. Koho by zajímal osud Giganticu, resp. po katastrofě Titanicu změněn název raději na méně „vychloubačný“ Britannic.
www.titanicworld.cz/vznik/britannic.html
www.maritimequest.com/liners/britannic_page_5.htm

Potřeba zvýšení celkové tonáže lodí námořnictva byla stále silnější. Souvisela především s rozšířením hlavního bojiště do Středozemí a vstupem Osmanské říše do války.
21. listopadu 1916 v 8 hodin 12 minut Britannic najel na minu a za 55 minut se potopil. Vrak objevili potápěči z týmu J. Cousteaua v roce 1975 v hloubce 120 metrů.

White Star Line později sloučena se společností Cunard
http://cs.wikipedia.org/wiki/Cunard_Line

"Kaiser Wilhelm der Grosse" class
www.youtube.com/watch?v=zCsm1saBmGM

Pro fajnšmekry - Four-crank triple expansion engines
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Příspěvek od Tkuh »

kacermiroslav píše:S tím nákladem KAIPARY jsem to vzal skutečně od Pejčocha. Žádný jiný detail jsem k tomu bohužel nedohledal (nebo přehlídnul).
Mě to nedalo, a tak jsem hledal. Archibald Hurd v 1. svazku Merchant Navy uvádí, že se jednalo o loď novozélandské společnosti plující z Montevidea do Anglie.
oskarwilde
svobodník
svobodník
Příspěvky: 20
Registrován: 20/9/2011, 16:14

Příspěvek od oskarwilde »

[align=justify]Nádhera - hned jsem si toho Pejčocha přečetl znovu. Největší sranda tam je boj Cap Trafalgar, co vypadal jako Carmania a Carmanie, co byl kamuflován jako Cap Trafalgar - to je úplná červená knihovna, statisticky nemožné - napíšeš o tom?

Jinak k tomu Titaniku - šlo nejen o spotřebu uhlí, ale i o rušení vibracemi turbín, které byly kupříkladu u Lusitanie dosti patrné i na horních palubách. Při vyšetřování havárie jak Smithe tak lorda Merseyho bylo konstatováno, že ledovce se lépe zjišťují bez dalekohledů, tedy i kdyby ve vraním hnízdě dalekohledy byly, tak by je patrně nepoužili, respektive by ledovec neodhalili dříve. mám za to, že je to z důvodu potřeby prostorového vidění (bílé vlnky u paty ledovce).
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Díky za doplňující informace. Co se Cap Trafalgaru týče, mám ho v plánu. Momentálně mám ale rozdělaného jiného korzára (Kronprinz Wilhelm :-)

Jinak v případě tak obrovských lodí, jako Mauretania, Lusitanie, Olympic, Britannic atd. to je už pořádná kořist. Stačilo potopit jednoho či dva takové obry, a hned pirát lámal rekordy v potopených BRT:-) ale samozřejmě narazit na tato monstra a dohonit je, to bylo prakticky nad jejich síly. Málokterý pomocný křižník se mohl chlubit tak vysokou rychlostí. A německé lehké křižníky v cizích mořích? Těm odzvolnil umíráček v létě 1915.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re:

Příspěvek od jarl »

oskarwilde píše:[align=justify]Nádhera - hned jsem si toho Pejčocha přečetl znovu. Největší sranda tam je boj Cap Trafalgar, co vypadal jako Carmania a Carmanie, co byl kamuflován jako Cap Trafalgar - to je úplná červená knihovna, statisticky nemožné - napíšeš o tom?
Ano, je to statisticky nemožné a poté co jsem si nastudoval zahraniční literaturu si troufám tvrdit, že k tomu s největší pravděpodobností vůbec nedošlo. Pejčoch a někteří další autoři sice opravdu tvrdí, že Carmania byla zakamuflovaná do podoby Cap Trafalgaru, ale to je patrně omyl. Úloha britských pomocných křižníků byla úplně jiná než těch německých, takže přeměna Carmanie v německou loď postrádala smysl.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“