Nájezdy německých lodí na britské pobřeží (1914)

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Nájezdy německých lodí na britské pobřeží (1914)

Příspěvek od kacermiroslav »

NÁJEZDY NĚMECKÝCH LODÍ NA BRITSKÁ POBŘEŽÍ
Rok 1914
WW1

Obrázek
Na konci srpna 1914 svedlo německé loďstvo s britským bitvu u Helgolandu (28.srpna), která pro námořnictvo císaře Viléma II. nevyzněla zrovna nejlépe. Rychlá ztráta tří německých lehkých křižníků a stovek námořníků na císaře zapůsobila. Samozřejmě v tom negativním slova smyslu. Jistou kompenzací se stala úspěšná akce německé ponorky U9 (Otto Eduard Weddigen) ze dne 22.září 1914, která poblíž kanálu La Manche během jedné akce potopila tři pancéřové křižníky Aboukir, Cressy a Hogue. Na jejich palubách zahynulo 1.450 námořníků, dalších 837 trosečníků se podařilo z moře vylovit britským rybářům a nizozemským parníkům. (Holanďané během této operace porušili neutralitu, když zachráněné britské námořníky místo intervence poslali zpět domů. Německo oprávněně protestovalo, ale stejně jako v řadě podobných případů, neúspěšně).

Přestože akce německé ponorky do značné míry poškodila síly protivníka, nejednalo se o zásadní zlom v poměru sil. Německé námořnictvo, které od císaře dne 30.července 1914 obdrželo operační plán ve znění „maximálně oslabit síly protivníka a následně vyvolat generální bitvu“, tak muselo hledat další uplatnění svých těžkých děl.

Počátkem listopadu 1914 se německé námořní velení rozhodlo k dalšímu způsobu vedení boje. Rozhodlo se využít svých námořních jednotek k nájezdům na britská východní pobřeží. Mělo se jednat o sérii rychlých přepadů s využitím dostřelu těžkých děl a jejich ničivého účinku na přístavní zařízení a civilní objekty. Byla to tak forma vojenského ale především psychologického nátlaku na anglické civilní obyvatelstvo.

Pro Němce byla tato výzva na znejistění britského obyvatelstva více než lákavá. Je nutno si uvědomit, že v listopadu 1914 se východoanglická pobřežní města stala terčem nepřátelského útoku po více jak 250 letech. Psychologický efekt tak byl více než očekávaný [1] a nakonec splnil i to, co se od něj očekávalo.


NÁJEZD NA YARMOUTH
3.listopadu 1914

Obrázek
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Prvním úkolem německých námořních sil bylo naklást miny před Yarmouth a následně provést dělostřelecký přepad pobřežních cílů. Tohoto úkolu se zhostila 1. a 2. předzvědná skupina kontraadmirála Hippera tvořená bitevními křižníky SMS Seydlitz, SMS Moltke, SMS Von der Tann (všechny vyzbrojeny děly ráže 280 mm) a pancéřovým křižníkem SMS Blücher s jeho děly ráže 210 mm (1.předzvědná skupina). Druhou předzvědnou skupinu tvořily lehké křižníky SMS Strasburg, SMS Stralsund, SMS Graudenz a SMS Kolberg (všechny vyzbrojeny děly ráže 105mm). Krytí zajišťovaly 1 a 3 eskadry nejlepších bitevních lodí. Ty byly soustředěny severozápadně od Terschellingu. Admirál Ingenohl tak povolal prakticky celé Širomořské loďstvo do akce. Byla to tak první větší námořní operace Širomořského loďstva od zahájení První světové války, protože v předchozí bitvě u Helgolandu (28.srpen 1914) nemohly hlavní jednotky z důvodu nízkého přílivu vyplout z ústí řeky Jade. O průzkum celé akce se staraly čtyři ponorky operující 30 námořních mil západně od Terschellingu (ponorky U6, U14, U21 a U22).

Ve 4:30 hod dne 3. listopadu Německé lodě opustily svá kotviště v ústí řeky Jade a vyrazily směr Britské ostrovy. V ranních hodinách (kolem 6:30 hod) 3.listopadu 1914 dorazil německý Hipperův svaz bitevních křižníků před Yarmouth. Lehký křižník STRALSUND před přístavem položil 100 námořních min, aby zablokoval tento důležitý námořní uzel. Britové v dané lokalitě měli k dispozici pouze staré torpédoborce LIVELY (r.v.1901) a LEOPARD (r.v. 1897), které doplňoval starší torpédový člun HALCYON (r.v. 1894, výzbroj 2x120mm, výtlak 1.070 t, rychlost 19 uzlů). Počasí toho dne bylo typické britské, mlhavé. Nicméně i přes problémy s viditelností se krátce po 8:00 hodině britské jednotky dostaly do styku s Němci. Německý bitevní křižník SEYDLITZ vyzbrojený 10 děly ráže 280 mm zahájil jako první palbu na torpédový dělový člun HALCYON. Nejdříve začal pálit ze středních děl a po chvilce se přidalo i hlavní dělostřelectvo. Jeho více jak 300 kg těžké projektily zarámovaly britské plavidlo. Před jistou zkázou HALCYON zachránil torpédoborec LIVELY. Ten se z počátku nacházel asi 2 námořní míle za HACYONEM a položil mezi něj a nepřátelské loďstvo hustou kouřovou clonu. Stalo se tak poprvé, co byla kouřová clona použita v boji. Torpédoborec LIVELY následně zůstal s nepřítelem ve vizuálním kontaktu a podával o jeho pohybu svým nadřízeným informace.

Němci předpokládali, že torpédoborec je jen součástí mnohem silnějšího britského svazu a proto se drželi relativně daleko od pobřeží. Jejich palba tak dopadala neškodně na pláže kolem YARMOUTHU. V 7:31 hod Němci palbu zastavili a odpluli k severozápadu. Během celé akce bylo vystřeleno celkem 375 projektilů z hlavních a středních děl (280 a 150 mm), které ale žádných velkých škod nenapáchaly. Britové mezi tím do ohrožené oblasti posílali své posily. Torpédoborec HMS Success byl jedním z prvních plavidel, které se přidalo k ohroženým jednotkám. Také se v přístavu chystaly k vyplutí tři ponorky HMS E10, HMS D3 a HMS D5. Posledně jmenovaná ponorka se pak stala obětí driftující miny a potopila se. Britové se o minovém poli dozvěděli i od posádky rybářské lodě, která Němce viděla miny klást. Efekt překvapení se tak nekonal.

Hlavní britské síly obdržely rozkaz k přesunu do místa německého nájezdu až v 9:55 hod. Vzhledem k tomu, že vyplouvaly ze svých základen z Irska a Skotska, tak se nedalo předpokládat, že by mohly nepříteli odříznout cestu. Německá plavidla byla tou dobou již 50 km na cestě k domovu. Protože se pořád na moři povalovala mlha, rozhodl se admirál Hipper přečkat noc s loděmi v Schilling Roads a vyčkat na jasnější počasí k návratu na základnu. Pancéřový křižník SMS York (KzS Pieper) třídy ROON, však pokračoval v plavbě z ústí řeky Jade do Wilhelmshavenu a stal se obětí vlastních min. Dvě miny zasáhly loď, která začala rychle nabírat vodu a převrátila se dnem vzhůru. Mnoho námořníků čekalo na záchranu na obráceném trupu, když pak ale šla loď ke dnu, stáhla s sebou i 336 členů posádky.

Jedinou ztrátou na britské straně tak nakonec byla ponorka D 5, která se potopila na driftující mině poté, co na místo akce přispěchala na pomoc i když Hipperův svaz již z místa odplul. O život přišlo celkem 21 britských námořníků a další 3 byli zranění.

Hipper od císaře za „úspěšnou“ akci obdržel Železný kříž, který ale později odmítl nosit. A oprávněně. Na jednu stranu to byl zcela jistě úspěch, když se velké německé flotile podařilo bez problémů přiblížit se k Britskému pobřeží a beztrestně jej bombardovat. Pro britskou Admiralitu a politiky to byla ale těžká rána. Britové si vždy zakládali na tom, jak jsou jejich Ostrovy chráněny nejsilnějším námořnictvem na světě, teď ale mohli vidět, že je nepřítel schopen proniknout jejich obranou. Mediálně by tak celá tato německá akce mohla být v britském tisku rozmazaná a Admiralita silně kritizována, ale tou dobou utrpěla Velká Británie daleko větší ztráty, které plnily noviny. Dne 1.listopadu 1914 byla totiž v bitvě u Coronelu (u pobřeží Chile), zničena britská eskadra pancéřových a lehkých křižníků admirála Cradocka. Katem britské eskadry se stala německý Východoasijská eskadra hraběte Maxmiliána von Spee.

K německým ztrátám pak můžeme započítat potopení SMS Yorcku na vlastních minách. Na jednu stranu ztráta starého pancéřového křižníku (zařazen do služby v listopadu 1902) nebyla pro německé námořnictvo nijak citelná. Co ale bolelo mnohem více, byla ztráta 336 námořníků a prestiže.

Docela zajímavým důsledkem nájezdu na Yarmouth bylo vybudování eskadry falešných bitevních lodí, na jejichž stavbu bylo použito 14 starých obchodních parníků. Jejich siluety byly pozměněny pomocí dřevěných nástaveb. Tato eskadra měla zmást nepřátelské pozorovatele. Kromě toho admiralita přesunula do Rosythu 3.eskadru bitevních lodí viceadmirála Edwarda E. Bradforda a 3.eskadru křižníků kontraadmirála Williama C. Pakenhama.


OSTŘELOVÁNÍ SCARBOROUGH, WHITBY A HARTLEPOOLU
16.prosince 1914

Obrázek
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Úspěch předchozí akce Němcům nahrával v tom, aby byl brzy zopakován. Další akce byla naplánována na prosinec a měla v první řadě vylákat část britského loďstva před ústí děl hlavních německých sil. Návnadou se měly stát bitevní křižníky admirála Franze von Hippera, které měly provést ostřelování britských pobřežních opevněných měst Scarborought, Hartlepool a Whiby (tudíž se jednalo o vojenská a nikoliv civilní města podle válečného práva, tedy alespoň některé z nich). Tím by Němci vyprovokovali britské námořnictvo, které by proti nim vyslalo své rychlé bitevní křižníky. Němci pak podle plánu měli ustupovat směrem ke svým bitevním lodím hlavních sil Hochseeflotte a nalákat tak Brity přímo před děla bitevních lodí.

Ve tři hodiny ráno 15. prosince zvedly lodě 1. průzkumné divize bitevních křižníků své kotvy. Potemnělý přístav tak opouštěly největší lodě Hochseeflotte, bitevní křižníky SMS Von der Tann, SMS Seydlitz, SMS Moltke (všechny s děly hlavní ráže 280mm), SMS Derfflinger (8x305mm) a pancéřový křižník SMS Blücher se svými 210mm děly hlavní ráže. K velkým hladinovým lodím se přidaly i křižníky z 2. průzkumné divize ve složení SMS Strassburg, SMS Graudenz, SMS Kolberg, SMS Stralsund a osmnáct torpédoborců. Všechny lodě v pořádku opustily ústí řeky Jade a zamířily k britskému pobřeží. Hlavní jádro Hochseeflotte admirála Friedricha von Ingenohla s nejmodernějšími bitevními loděmi tříd KÖNIG, KAISER, HELGOLAND a dalšími, opustil přístav později a nabral kurz na mělčiny Dogger Banku. Zde měl vyčkat, až mu Hipper naláká britská plavidla.

Britská admiralita byla schopna po získání tajných šifer z potopeného německého křižníku SMS Magdeburg (podrobněji zpracováno ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1797) číst německou depeši. Mohla se tak zařídit podle potřeby a nastražit pro změnu past na Němce. V důsledku chyb, které na Admiralitě panovaly prakticky po celou dobu války, se Britové domnívali, že k jejich ostrovům vyplul pouze Hipper se svými bitevními a lehkými křižníky. To že celá Hochseeflotte je také na moři, Admiralitě uniká. Proto do oblasti Helgolandu vyplula pouze část Beattyho 1. eskadry bitevních křižníků; HMS Lion, HMS Queen Mary, HMS Tiger (všechny s osmy děly ráže 343mm) a HMS New Zealand (výzbroj 8x305mm). Bitevní křižníky doprovázela 2. eskadra bitevních lodí viceadmirála Geoda Warrendera ve složení HMS King Georgie V., HMS Ajax, HMS Centurion, HMS Orion, HMS Monarch a HMS Conqueror (všechno nejmodernější britské bitevní lodě s výzbroji v podobě 343mm děl). Velké hladinové lodě byly doprovázeny 3. eskadrou křižníků kontraadmirála Pakehama ve složení; pancéřové křižníky HMS Devonshire, HMS Antrim, HMS Argyll a HMS Roxburg. Dále pak 1. eskadra lehkých křižníků komodora Goodenougha s moderními lehkými křižníky HMS Southampton, HMS Birmingham, HMS Falmouth a HMS Nottingham, které doprovázela flotila torpédoborců. Na moři tak proti sobě směřovaly desítky válečných lodí s tisíci muži posádek. Kromě toho Britové uvedli do stavu pohotovosti své pobřežní síly (admirál Ballard s 2 řadovými bitevními loděmi, 2 křižníky, 2 divizemi torpédoborců a 4 ponorkami v ústí řeky Humber) a směr ostrov Terschnelling odeslali osm ponorek. Kromě toho byly do stavu pohotovosti uvedeny další síly, jako Harwichský svaz s 5. eskadrou řadových bitevních lodí v ústí Temže. Lodí na moři mohlo být i na straně Britů mnohem více, ale Admiralita to admirálovi Jellicoemu zakázala. Síly na moři považovala dostatečné pro zničení Hipperova svazu. Vyplutí celého loďstva, to není žádná levná záležitost. Jen toho uhlí, co se na lodích protopí a těch námořníků, co se musí vyhnat z krčmy a nahnat na lodě:-)

Jako místo setkání pro britské lodě byla stanovena oblast cca 110 námořních mil východně od Flamborough Headu a 180 mil na západ od Helgolandu u britského pobřeží. Jaká náhoda, že právě do těchto míst směřovalo jádro Hochseeflotte, která zde měla počkat na Hippera a jeho křižníky. Němcům se tak naskytla příležitost, nachytat Brity na holičkách. V 5.15 hod ráno narazil britský torpédoborec HMS Lynx na německý protějšek V 155 (nadporučík R.Carls) a V 160. Do následné dělostřelecké potyčky se zapojila řada menších plavidel včetně německého lehkého křižníku SMS Hamburg, který byl palbou poškozen. Hned na začátku střetnutí utržil dva zásahy, které jej dosti poškodily. Na britské straně byly poškozeny torpédoborce HMS Lynx, HMS Ambuscade a HMS Hardy.

Oběma stranám bylo rázem z hlášení jasné, že se v této oblasti nachází větší počet nepřátelských plavidel. Jak velký, to nikdo ale nevěděl. Britové měli určitou výhodu, protože věděli minimálně o Hipperově svazu. Naproti tomu německý admirál Ingenohl předpokládal, že proti němu stojí celé britské námořní síly a rozhodl se raději stáhnout na základny. Poněkud ale o tomto svém rozhodnutí zapomněl informovat Hippeera. Hochseeflotte se tak v 6:20 hod otočila a nabrala směr své základny, zatímco Hipper tou dobou rozmisťoval svá plavidla před britským pobřežím. Britové se vydali za utíkajícími Němci. Před osmou hodinou ráno byl Warrender informován torpédoborci, že pronásledují pancéřový křižník SMS Roon a pět torpédoborců. O 15 minut obdržel tuto zprávu i Beatty a ihned se svými bitevními a lehkými křižníky komodora Goodenougha zamířil na severovýchod, aby nepřítele pronásledoval. Netušil, že se žene proti celému německému loďstvu. Po hodině sledování přišel rozkaz stáhnout se zpět ke svému pobřeží, odkud docházely zprávy o přítomnosti Hipperových bitevních křižníků.

Mezitím co na sebe narazily hlavní síly, rozdělil nad ránem 16.prosince Hipper své křižníky do dvou skupin. Jižní skupina vedena kontraadmirálem Arturem Tapkem složena z SMS Von der Tann, SMS Derfflingeru a lehkého křižníku SMS Kolberg měla za úkol napadnout Scarborough a Whitby. Ani jeden z těchto přístavů nebyl opevněn a tak můžeme tento akt považovat ze strany Německa za porušení mezinárodního práva. Na oba přístavy bylo vypáleno celkem 964 granátů ráže 105 až 305mm. Navíc křižník SMS Kolberg před ně nakladl miny. Scarbourough inkasovalo 776 granátů ráže 150 a 88mm, Whitby zažilo pouhé sedmiminutové ostřelování, ale i tak inkasovalo 188 granátů ráže 150 a 88mm.

Severní skupina tvořena SMS Moltke, SMS Seydlitz a pancéřovým křižníkem SMS Blücher mezitím napadla Hartlepool. Přístav bránila čtveřice starých torpédoborců (Doon, Wavenay, Test a Moy), které byly dělostřelbou donuceny se stáhnout. Do boje se zapojila i děla pobřežní obrany a několika projektilům ráže 152mm (o hmotnosti cca 45 kg), se podařilo najít svůj cíl, než byla umlčena (pobřežní obrana vystřelila celkem 123 ran). SMS Moltke obdržel jeden zásah, který ale nepřinesl žádné ztráty na lidských životech ani větší materiální škody. Naproti tomu na palubě SMS Blücher padlo devět námořníků a dalších dvanáct jich bylo zraněno po čtyřech zásazích. SMS Seydlitz inkasoval tři zásahy bez jakýchkoliv škod. V přístavu se Němcům podařilo zastihnout křižníky HMS Patrol a Forvard a ponorku C9. Všem se podařilo uniknout na moře do bezpečí, přestože HMS Patrol byl poškozen a na jeho palubě padli čtyři námořníci (sedm dalších bylo raněno). Na Hartlepool bylo Němci vystříleno celkem 1150 projektilů všech ráží, včetně nejtěžších kalibrů ráže 280mm. Zasaženo bylo na 300 budov, poškozená byla infrastruktura, přístavní zařízení, továrny a čtyři obchodní lodě kotvící v přístavu (Sagama River, Fair Field, City of Newcastle a Danebola). Zahynulo 86 civilistů a dalších 424 jich bylo zraněno.

V 10:00 hod se obě Hipperovy skupiny spojily a Hipper hlásil veliteli Širomořského loďstva splnění úkolu. Nyní se z lovce stala lovná zvěř, protože hlavní síly Hochseeflotte již byly tři a půl hodiny na cestě domů, zatímco Britové kolem Hippera začali stahovat smyčku. Beatty se svými bitevními křižníky ukončil předchozí pronásledování hlavních německých sil (aniž by o tom věděl) a nabral směr Scarborough. Také Warrender a Pakenham zamířili tímto směrem. Jejich úkolem mělo být zadržení Hipperových lodí. Ústup Hipperova svazu se předpokládal přes oblast ústí řek Tyne a Humber, které Němci před časem zaminovali. K severní hranici minového pole Jellicoe poslal 3.eskadru bitevních lodí viceadmirála Bradforda z Rosythu. V 11:25 hod vlajkový křižník komodora Goodenougha HMS Southampton narazil na německý lehký křižník s doprovodem torpédoborce. Tato plavidla byla součástí 2. předzvědné skupiny a Hipper je zde ponechal před svým útokem na britská města. Teď na ně Britové narazili a započal mezi nimi boj. HMS Southampton byl v útoku podporován křižníkem HMS Birmingham a Goodenough na pomoc přivolal další dva křižníky (Nottingham a Falmouth). Ty ale náležely k předvoji Beattyho bitevních křižníků. Ten tak ztratil možnost sledovat, co se děje před ním a tak vydal rozkaz k jejich návratu. Díky špatně formulovanému rozkazu, který se obecně dává za vinu Beattyho signálnímu důstojníkovi korvetnímu kapitánu Rachu Seymourovi, všechny britské lodě přerušily boj a stáhly se. Tím byl ztracen kontakt s nepřítelem. Hipper tak mohl uniknout ze stahující se oprátky stejně, jako předtím měl štěstí Warrender se svým svazem, když plul na dostřel hlavních německých sil admirála Ingenohla. Na krátko byl kontakt s nepřítelem obnoven ve 12:15 hod, když na Hippera narazil Warrender. Díky vyšší rychlosti se Hipperovým lodím podařilo brzy uniknout. V té době dělilo bitevní křižníky obou stran od sebe pouhých 15 námořních mil. Ke kontaktu mohlo dojít během pouhých 15 minut, Němci ale na poslední chvíli po spatření nepřítele, změnili kurz. Britům se je již nepodařilo objevit a v 15:45 hod po marném pátrání po nepříteli, musel viceadmirál Warrender vydat rozkaz, aby lodě zanechaly pronásledování.


Závěr
Dne 16. prosince se mohl uskutečnit sen německých námořních velitelů, stratégů i samotného císaře Viléma. Kolem 5:30 hod křižník SMS Prinz Heinrich, který plul na levém křídle německé sestavy jen o 10 mil minul britskou 2. eskadru bitevních lodí. Praktický celá Hochseeflotte tak měla proti sobě pouze jedinou eskadru Velkého loďstva. Jaký průběh by následné střetnutí mohlo mít, si myslím je každému jasné. I když náhoda je „sviňa“:-) Němcům by se s velkou pravděpodobností podařilo citelně oslabit Velké loďstvo (šest bitevních lodí). Admirál Ingenohl se ale domníval, že proti němu stojí celé britské loďstvo. Z obavy před nočním torpédovým útokem (i když již svítalo) nařídil obrat na jižní kurz, aniž by průzkumem zjistil, jak skutečně silný je nepřítel. Dalších 40 minut pak obě loďstva plula prakticky paralelně vedle sebe. V 6:20 hod nařídil Ingenhohl další změnu kurzu, které jej již odvedla od Britů. Tím byla promarněná jedinečná příležitost.

Stejně tak i Britové promarnili šanci zničit Hipperovi lodě, když vlastní chybou přišli o kontakt s nimi a následně jim Němci proklouzli mezi prsty ke svým domovům. Poslední šancí Britů tak zůstaly ponorky, které byly dříve vyslány k Terschellingenu. Keyesovi se podařilo do Helgolandské zátoky nakonec poslat pouze čtyři ponorky, protože zbylé byly pod vodou a nemohly zachytit signál. Kontakt s vracejícími Němci měla pouze jediná z nich, E 11 (korvetní kapitán Nasmith), která ze vzdálenosti 350 metrů v 8:10 hod ráno 17. prosince, vypustila torpédo proti čelní bitevní lodi SMS Posen. Torpédo ale loď podplulo.

Samotné bombardování měst si vyžádalo životy 122 civilistů a dalších 443 bylo zraněno (podle jiných zdrojů ztráty činily celkem 137 mrtvých a 592 zraněných). Víc než ztráta lidí bolela Brity ztracená příležitost k zničení Hipperových bitevních křižníků. Stejné zklamání ale panovalo i na německé straně. Podle velkoadmirála Tirpitze byl osud Německa toho 16. prosince v rukou admirála Ingenohla, šance byla ale promarněna.
O další pokus vylákat britské lodě do pasti se Němci pokusili koncem ledna 1915. Tato akce vešla do dějin jako námořní bitva u Doggerbanku.



Poznámky:
[1] K poslednímu útoku na britská pobřeží došlo roku 1667, kdy holandský admirál de Ruyter vpadl do ústí řeky Temže. Za druhé anglo-nizozemské války probíhající v letech 1665-1667 se podařilo nizozemskému admirálovi de Ruyter ve dnech 11.-14.6.1666 po čtyřdenní námořní bitvě v Doverské úžině porazit britské síly vedené admirálem Monckem. To Nizozemcům umožnilo ovládnout kanál La Manche a následně v roce 1667 proniknout do ústí řeky Temže. Výsledkem bylo obrovská panika v Londýně. A na to samé v roce 1914 vsadili i Němci.


Zdroje:
http://www.historyofwar.org/Pictures/pi ... _1914.html
http://www.ourgreatyarmouth.org.uk/page ... 1p78p.aspx
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil – Naše vojsko Praha 1988
Velká válka na moři (1.) rok 1914 – Jaroslav Hrbek – Libri 2001
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – Naše vojsko Praha 1986
http://www.deutsche-schutzgebiete.de/sms_yorck.htm
http://www.worldwar1.co.uk/pre-dread.htm
www.wikipedia.org
www.palba.cz
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 25/3/2011, 14:01, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Velice zajimavý článek. Později se němcům podařilo podobným způsobem terorizovat britské civilisty pomocí Zeppelinů a ještě později těžkých bombardérů (také námět na zajimavý článek). Je zajimavé, že ona bombardování východního pobřeží, ať už jakýmikoliv prostředky, měla poměrně citelný dopad na veřejné mínění Británie - ale spíše měly zcela opačný účinek než v jaký němci doufali, navíc byly angličany poměrně výrazně diskriminovány německé menšiny v Londýně (i celé anglii). Tady je zajimavé, že i britská královská rodina bylo původem němci (dynastie Sasko-Gobursko a Gothská) - nechali si pobritštit jméno až v průběhu války (!).
Děkuju za zmínku oné Anglicko-Holandské války, sice se jedná o velice krátké období, ale faktem je, že nebýt ní, tak místo New Yorku je Nieuw Amsterdam... ps. Holanďané tehdy vděčili za svůj úspěch vynálezu větrných mlínů, které dokázaly pohánět Katry na řezání dřevných klád na jednotlivé fošny - daly se tak rychleji stavět lodě.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Re: Nájezdy německých lodí na britské pobřeží (1914)

Příspěvek od Scrat »

Velmi kvalitní článek který však hodně sráží už jeho čtvrtá věta.
.....Jistou kompenzací se stala úspěšná akce německé ponorky U9 (kapitán-poručík Max Horon) ze dne 22.září 1914, která v kanálu La Manche během jedné akce potopila tři pancéřové křižníky Aboukir, Cressy a Hogue.....
Jednak neznám žádného Maxe Horona. Ovšem Sir Max Kennedy Horton je osobou poměrně známou, jedná se o britského námořního důstojníka který zakončil svou dlouhou a úspěšnou kariéru v hodnosti admirála. Jako Brit však v průběhu WWI nevelel německé ponorce U9 ale britské E-9.
V článku zmiňovaná akce proti 7. křižníkové eskadře byla obrovským úspěchem Otto Eduarda Weddigena. A nedošlo k ní v Anglickém kanálu (La Manche) ale v Severním moři zhruba na úrovni nizozemského ostrova Texel.

scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Horny
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 263
Registrován: 31/12/2010, 23:17
Bydliště: terra ignorata

Příspěvek od Horny »

kacermiroslav píše:....
To že celá Hochseeflotte je také na moři, Admiralitě uniká. Proto do oblasti Helgolandu vyplula pouze část Beattyho 1. eskadry bitevních křižníků; HMS Lion, HMS Queen Elizabeth, HMS Tiger (všechny s osmy děly ráže 343mm) a HMS New Zealand (výzbroj 8x305mm).
....
Ani já nechci rejpat, po nějaké době jsem si na PALBĚ opět výborně početl; zvláště chci pochválit odkaz na starší práci kolegy Nelsona - upozornění na tématicky příbuzný článek je nepochybně dobrý nápad.
Bohužel ale musím poukázat na jednu chybku - šlo určitě o bitevní křižník HMS Queen Mary (třída Lion, uveden do služby 1913, potopen 31.5.1916 u Jutska).

((Bitevní loď HMS Queen Elizabeth proslula jako první svého druhu jenž byla vyzbrojena 15" děly a současně byla o cca dva uzly rychlejší než soudobá plavidla. Jako jediná "prvotřídní" (ale v podstatě prototypová) bitevní loď se účastnila "Churchillovy ostudy" u Gallipoli a jako jediná ze své třídy se nezúčastnila bitvy u Jutska. Po bohaté meziválečné i druhoválečné službě šla do šrotu v roce 1948.))
Obrázek

Star Trek
* 1965
+ 2009
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Rase píše:Tady je zajimavé, že i britská královská rodina bylo původem němci (dynastie Sasko-Gobursko a Gothská) - nechali si pobritštit jméno až v průběhu války (!)
Nejprve díky za komentáře. Chyby jsem opravil. Co se britské královské rodiny týče, tak jméno na Windsor (podle sídla) si změnili až koncem války výnosem ze dne 17.července 1917 (na můj vkus poměrně pozdě). Jiřímu V. se tak do jisté míry podařilo uklidnit nacionalisty, kterým vadil německý původ a německy znějící název dynastie. Tato dynastie dnes vládne kromě Británie v Belgii. Dříve se její členové dostali na trůn i v Portugalsku (Ferdinand II) a Bulharsku (Ferdinand I.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Stejné zklamání ale panovalo i na německé straně. Podle velkoadmirála Tirpitze byl osud Německa toho 16. prosince v rukou admirála Ingenohla, šance byla ale promarněna.
Zajímalo by mě, kdy vlastně Tirpitz tenhle výrok pronesl. Působí to na mě spíše jako nějaké sentimentální poválečné vzpomíny, než reálné zhodnocení tehdejší situace. Vždyť Warranderovy bitevní lodě měly volnou ústupovou trasu a byly rychlejší než mnoho německých lodí (třídy Helgoland a Nassau). Kromě toho potopit moderní bitevní loď jenom za pomoci dělostřelectva nebylo nic snadného a během první světové války se to nikomu nepodařilo.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Příspěvek od Vladimír »

kacermiroslav píše:
Rase píše:Tady je zajimavé, že i britská královská rodina bylo původem němci (dynastie Sasko-Gobursko a Gothská) - nechali si pobritštit jméno až v průběhu války (!)
Nejprve díky za komentáře. Chyby jsem opravil. Co se britské královské rodiny týče, tak jméno na Windsor (podle sídla) si změnili až koncem války výnosem ze dne 17.července 1917 (na můj vkus poměrně pozdě). Jiřímu V. se tak do jisté míry podařilo uklidnit nacionalisty, kterým vadil německý původ a německy znějící název dynastie. Tato dynastie dnes vládne kromě Británie v Belgii. Dříve se její členové dostali na trůn i v Portugalsku (Ferdinand II) a Bulharsku (Ferdinand I.).
Ostatně porovnejte si hymny "God save the King" a "Heil Kaiser hin" :-)
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

jarl píše:Vždyť Warranderovy bitevní lodě měly volnou ústupovou trasu a byly rychlejší než mnoho německých lodí (třídy Helgoland a Nassau). Kromě toho potopit moderní bitevní loď jenom za pomoci dělostřelectva nebylo nic snadného a během první světové války se to nikomu nepodařilo.
Tak v tomhle případě by asi sehrál svou roli i doprovod v podobě torpédoborců atd. Těch celé německé loďstvo v danou dobu na daném místě mělo mnohem více. Taky by se asi projevila i palebná převaha. Stačí si jen vzpomenout jak dopadli Britové v úvodni fázi bitvy u Jutska, když rychlé bitevní lodě třídy QUEEN ELIZABETH pomáhali bitevním křižníkům a defilovali před hlavněmi celého německého loďstva. Tam je zachránilo připlutí hlavních sil.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

kacermiroslav píše: Tak v tomhle případě by asi sehrál svou roli i doprovod v podobě torpédoborců atd. Těch celé německé loďstvo v danou dobu na daném místě mělo mnohem více. Taky by se asi projevila i palebná převaha. Stačí si jen vzpomenout jak dopadli Britové v úvodni fázi bitvy u Jutska, když rychlé bitevní lodě třídy QUEEN ELIZABETH pomáhali bitevním křižníkům a defilovali před hlavněmi celého německého loďstva. Tam je zachránilo připlutí hlavních sil.
Útoky torpédových plavidel za denního světla vedly málokdy k úspěchu (jako třeba bitva u Jutska) a pochybuji, že by Němci mohli proti prchajícím Britům naplno uplatnit svou palebnou převahu, když spousta jejich lodí byla pomalejší. Kromě toho disponovali pouze granáty ráže 280 a 305 mm, které toho proti dobře obrněným britským bitevním lodím ani u Jutska moc nezmohly.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

S tím bych si dovolil nesouhlasit. Tak třeba superdreadnought Warspite (třída QUEEN ELIZABETH) byl během bitvy u Jutska zasažen 13x V momentě totální německé převahy pak tato loď během pouhých 11 minut utržila 5 zásahů. Barham 4x, Malaya 3x a Valiant 1x (vše třída QUEEN ELIZABETH). Warspite pak měla v dalším průběhu bitvy poruchu kormidla a dostala se opět na dostřel německých lodí. Jejich palbou byla tak poškozena, že byla odeslána zpět do přístavu.

Nicméně tento příklad není zrovna nejlepší, protože Warrender měl toho dne k dispozici superdreadnoughty tříd s výzbrojí 343mm a nikoliv QUEEN ELIZABETH s 381mm děly. Lodě třídy Orion, King George V. a Iron Duke, nebyly tak dobře pancéřovány jako třída Queen Elizabeth. Proto by teoreticky mohla vzniklá situace pro Warrenderovy lodě vyznít dramaticky. Ovšem to už jsou takové dohady co kdyby. Nicméně kolikrát stačil jeden šťastný zásah a bylo po lodi:-)


Edit: ještě jedna poznámka. Warrender byl silně nahluchlý, což podle historiků (J.Hrbek např) značně ovlivňovalo jeho rozhodování. Nad to nebyl pokládán ani za nijak dobrého stratéga. Kdyby se tedy loďstva v danou chvíli setkala, tak mohl být výsledek opravdu zajímavý:-)
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“