Bitva u Penangu (28.10.1914)

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Bitva u Penangu (28.10.1914)

Příspěvek od kacermiroslav »

Bitva u Penangu
28.říjen 1914
WW1


Obrázek schéma pohybu Emdenu v Penangu 28.října 1914

V červenci roku 1914 vypukl jeden z největších válečných konfliktů v lidských dějinách, který vstoupil do dějin jako Světová válka, později pak přejmenovaný jako První světová válka. Boje se vedli na souši, ve vzduchu i na moři a to i na velmi vzdálených místech světa. Císařské Německo, které se začátkem srpna 1914 přidalo na stranu Rakousko-Uherska na základě Trojdohody, totiž vlastnilo kromě vlastního území císařství i četné zámořské kolonie a k jejich ochraně mělo mimo jiné vyčleněnou Německou východoasijskou eskadru křižníků hraběte Maxmiliana von Spee (*1861 - +1914). Jádrem eskadry byly dva poměrně moderní pancéřové křižníky třídy Scharnhorst vyzbrojeny děly ráže 210 mm. Dále se eskadra, jejímž domovským přístavem ve východní Asii byl přístav Čching-tao (Čína, jihovýchodní část provinci Šan-tung na pobřeží Žlutého moře), skládala ze čtyř lehkých křižníků Nürnberg, Leipzig, Dresden a Emden. Všechna tato plavidla byla vyzbrojena děly ráže 105 mm, což byl předválečný standard u císařského námořnictva u tohoto typu plavidel. Kromě velkých hladinových plavidel mělo Německo na základně v době vypuknutí války ještě řadu dělových člunů a také se zde nacházel na přátelské návštěvě rakousko-uherský chráněný křižník SMS Kaiserin Elisabeth.

Na první pohled tak základna disponovala velkou námořní silou v daném regionu, protože Britové i Francouzi byli vázání především boji na evropském válčišti a přilehlých vodách. Situace se ale dramaticky změnila v září 1914, kdy se na stranu Dohody přidalo císařské Japonsko. Tato východoasijská velmoc již během rusko-japonské války (1905-1906) dokázala předvést své kvality a to i námořních bojích. Tou dobou se ale Východoasijská eskadra již dávno v přístavu nenalézala, protože jejímu veliteli bylo jasné, že by dlouhodobě nemohl v přístavu odolávat ani mnohem menším nepřátelským jednotkám. Proto již 31.července 1914 jako poslední opustil přístav Čching-tao křižník Emden, který byl hrabětem von Spee vyzván přidat se k jádru eskadry, které sou tou dobou nacházelo na otevřeném moři. Již 4.srpna si posádka Emdenu připsala na své konto první obět. Nedaleko Cušimy zajmuli ruský parník Rjazaň o výtlaku 3.500 BRT, který byl eskortoval do domovského přístavu v Čching-tau, aby byl vyzbrojen a zařazen do služby jako pomocný křižník. Jeho posádka byla poté složená z námořníků z dělového člunu Iltys a z křižníku Cormoran. Jelikož se kolem německé asijské základny Čching-tau již stahovali britské, francouzské, ruské a japonské lodě, vyplul znovu Emden z přístavu na plavbu za flotilou admirála von Spee. Dne 12.srpna se Emden v Karolínách na ostrově Pagan setkal s východoasijskou eskadrou. Tam si kapitán Karl von Müller na svém nadřízeném vymohl svolení k samostatnému průniku do Indického oceánu, kde měl v úmyslu křižovat obchodní trasy spojenců a narušovat je. Admirál domů do Německa hlásí: „osamělý lehký křižník může získávat uhlí od přepadených parníků a udržet se poměrně dlouho. A protože může počítat s velkou kořistí, uvolnil jsem nejrychlejší z lehkých křižníků“. Hrabě von Spee ještě pro Emden uvolnil jednu ze svých krycích zásobovacích lodí, Markomannii. Ta byla naložena 5.000 tunami uhlí a maskovaná jako loď společnosti Blue Funnel Line.
Obrázek schéma pohybu Emdenu v Penangu (časová osa je poněkud jiná, než jsem uvedl z jiných zdrojů)

Dne 7.září 1914 Emden pronikl do Indického oceánu. Indický oceán byl ve své době zván jako Britské jezero, pro svou hustotu lodní dopravy pro největší Impériu světa, a právě zde někde se potuloval Emden a lovil. První z obětí ve zdejších vodách byl řecký parník Pontoporos naložený 6.600 tunami uhlí, který Emden zadržel v Bengálském zálivu 9.září. Na palubu parníku poslal část své posádky a učinil si z něj svou plovoucí zásobárnu uhlí. Již den poté potopil anglický parník Indus (3.393 BRT) a hned následující ráno vystopovali indickou poštovní loď Lovat, která byla uzpůsobena k přepravě vojska. I tato loď o výtlaku 6.102 BRT skončila na dně Bengálského zálivu. Během září a října 1914 pak tento úspěšný korzár dokázal potopit 16 obchodních lodí a jednu zajmul a udělal si z ní zásobovací plavidlo. Škody které svou činností Emden v Indickém oceánu napáchal byly obrovské a kritika na hlavu britské admirality byla z řad veřejnosti o to větší, že šlo pouze o jediný nepřátelský křižník, proti kterému v daném lokalitě mohla operovat celá řada dohodových válečných lodí. Odvaha, nebo spíše až drzost kapitána Müllera však byla obrovská. Nestačilo mu, že potápí nepřátelské obchodní lodě a budí paniku v celém Indickém oceánu. Dne 22.záři v noci se mu dokonce podařilo nepozorovaně proniknout do přístavu Madrás, kde pak následně dělostřelbou z bezprostřední blízkosti zničil sklady ropy (více než 2 Mio litrů) a poškodil přístavní zařízení. Otázka zní, jako to že si nikdo u vjezdu do přístavu nevšimnul nepřátelského plavidla. Teprve při odplouvání Emdenu z rozstříleného Madráského přístavu si místní všimli, že Emden má tři komíny a čtvrtý byl jen falešný. V té době bylo pro britské válečné lodě typické, že měli čtyři komíny, zatímco jejich němečtí soupeři pouze tři. Proto kapitán Emdenu nechal již před časem přidělat z dřeva a lepenky čtvrtý komín a tím se maskoval za britskou válečnou loď a oklamal tím mnoho ze svých obětí.
Obrázek SMS Emden



Bitva u Penangu
28.říjen 1914

Trik se čtvrtým komínem a průnikem do přístavu se rozhodl kapitán Müller znovu zopakovat v Penangu. Ostrov Penang byl v té době součástí britské světové kolonie a nacházel se poblíž pobřeží Malajsie. Největším městem Penangu pak byl příst George Town. Na počátku války byl přístav často využíván dohodovými obchodními i válečnými plavidly. Že by měl někdo z Němců zájem strkat hlavu do oprátky při vniknutí do přístavu, to nikoho nenapadlo ani po události v Madrásu. Nicméně kapitán Müller se rozhodl přístav napadnout a zničit všechny lodě, které se v něm nacházejí. Možná kdyby věděl, že v přístavu je zakotven i ruský chráněný křižník Žemčug, tak by si své plány rozmyslel. Na druhou stranu ale zase věděl, jakou výhodu mu moment překvapení poskytuje. Předpokládaná kořist tak byla příliš lákavá na to, aby posádka Emdenu odolala.

Ruský chráněný křižník Žemčug byl na vodu spuštěn v srpnu 1903 a námořnictvem převzat 1.ledna 1904. Tedy akorát včas, aby se mohl v letech 1905/1906 zúčastnit rusko-japonské války i bitvy u Cušimy, kterou jako jedno z mála ruských plavidel přežil. Jednalo se o plavidlo o délce 111 metrů a plném výtlaku 3.153 t. I přes svůj o něco starší původ v porovnání s Emdenem se jednalo o rychlé plavidlo, dosahují rychlosti až 24 uzlů (cca 44 km/h). Hlavní výhodou pak byla jeho výzbroj. Ta se skládala z osmi děl ráže 120 mm - 120 mm/45 (4.7") Pattern 1892. Dělo pak dokázalo s kadencí až 12-15 ran za minutu vystřelovat projektily o hmotnosti 20,41 - 28,97 kg (dle typu). Rychlost palby pak byla závislá na sehranosti obsluhy, protože celý proces nabíjení byl prováděn manuálně (což byl standard té doby o děl malé a střední ráže). Rozmístění děl pak umožňovalo vést boční palbu z pěti děl zároveň. Hmotnost boční salvy tak přesahovala 100 kg. Velká děla doplňovalo 6 děl ráže 47mm a dvě děla ráže 37 mm. Křižník také měl tři podhladinové torpédomety ráže 450 mm. Posádku tvořilo 350 námořníků. Kapitánem lodi byl v červenci 1914 jmenován baron Čerkasov. Papírově by tedy byl Žemčug více než jen zdatným soupeřem Emdenu na otevřeném moři, protože Emden dosahoval srovnatelné rychlosti při délce 118,3 metrů a plném výtlaku 4.268 t. Jeho největší nevýhodou ale byla výzbroj 105 mm děly. Ta v předválečné době ještě byla na většinu soupeřů dostatečná, ale jak ukázali námořní střety v průběhu WW1, nemohla se tato děla s projektily o hmotnosti 16 – 17,4 kg rovnat dělům ráže 152 mm. Tato totiž vystřelovala projektily o hmotnosti cca 45 kg což představovalo mnohem větší ničivý účinek v cíli, než mohla poskytnout 105 mm děla. Ostatně to se také 9.listopadu 1914 stalo Emdenu osudné, když se setkal s australským křižníkem Sydney, který právě nesla tato větší děla. V porovnání se Žemčugem ten rozdíl nebyl zase až tak markantní, nicméně bylo jasné, že ruský granát měl větší ničivý účinek než německý.
Obrázek Žemčug roku 1906 ve Vladivostoku

Bylo 28.října ráno kolem 4:30 hod a do přístavu přijížděla velká šedá loď se čtyřmi komíny s vyvěšenou britskou vlajkou. Šedý nátěr i falešný komín, ze kterého se i dýmalo, spíše připomínal britský křižník HMS Yarmouth než hledaného korzára. Stín velké lodi se nenápadně sunul do vnitřního přístavu až se přiblížil na 1.200 metrů k zde ukotvenému chráněnému ruskému křižníku Žemčug. Bylo právě 5:13 hod. V tu chvíli na stožáru Emdenu namísto Britské vlajky vylétla německá, což byl signál pro dělostřelce zahájit palbu. Projektily o váze 16-17 kg překonali vzdálenost za necelé dvě sekundy. Na tuto vzdálenost snad ani nešlo velký křižník netrefit. S železnou pravidelností se další a další projektily zavrtávali do trupu Žemčugu. V 5:18 hod posádka na svého kotvícího soka vyslala torpédo (ráže 450 mm). Torpédo rychlostí 31 uzlů (57,4 km/h) rychle překonalo vzdálenost 1.200 metrů dělící válečné lodě od sebe a explodovalo pod zadním komínem. Nálož hlavice o hmotnosti 176 kg TNT udělala do boku slabě chráněného křižníku obrovský otvor, kterým se do lodi začala valit voda.

Překvapený Žemčug nebyl na boj vůbec připraven a to i přesto, že baron Čerkasov od spojeneckého admirála Jerrama (velitel spojenecké flotily v Indočínských vodách) byl upozorněn, aby podnikl bezpečností opatření. Ten ale namísto toho munice uzavřel do skladů a u děl ponechal pouze 12 kusů, také torpédomety nechal nenabité. Nepostavil ani žádnou extra hlídku a osobně se pak z lodi na noc vzdálil, když odjel do města za svou přítelkyní.

Munice tedy nebyla ve většině případů u děl a ta která zůstala byla jako naschvál na pravoboku, tedy na straně, kterou byl Žemčug otočen k přístavu a nikoliv k nepříteli. Munice tak byla rychle přenesena alespoň k dělům ležícím v ose (příďové a záďové), ke kterým to bylo z pravoboku nejblíže. Pár sporadických ran překvapené a pod palbou bojující posádky ale nenapáchaly žádných škod a i přes velice malou vzdálenost se Rusům nepodařilo německou loď zasáhnout. Naopak jeden z projektilů proletěl kolem Emdenu a zasáhl v přístavu zakotvenou obchodní loď. Kapitán Emdenu loď otočil a při průjezdu kolem Žemčugu vypálil z torpédometu druhé torpédo (v 5:28 hod ze vzdálenosti 650 metrů). To nebohou loď zasáhlo pod velitelským můstkem. Osud ruského křižníku byl zpečetěn. Následný výbuch skladu munice roztrhl loď vedví a ta se poroučela ke dnu. Překvapený ruský křižník neměl proti Emdenu velkých šancí, i když se výtlakem jednalo o srovnatelnou loď. Během 15 minutového útoku padlo na palubě ruské lodi 89 mužů a dalších 123 jich bylo zraněno.

Poté co jediný soupeř byl mrtev, mohl se Emden nerušeně věnovat demolici přístavního zařízení. Po ukončení úkolu Emden pomalu vyplul z přístavu. V Penangu kotvící francouzský torpédoborec Pistolet se jej snažil pronásledovat. Poblíž navigační bóje zastavil Emden britský parník, ale dříve než jej stačil potopit objevil se na obzoru další francouzský torpédoborec. Jednalo se o Mosquet (výtlak 310 t, spuštěn na vodu roku 1903, rychlost 30 uzlů, rozměry 58,3 x 6,4 x 3,2 m, výzbroj 6x65 mm, 6x47mm 2x TT), který měl službu a hlídkoval v přístavu. Ten na německý křižník vypustil jedno ze svých torpéd a zahájil palbu z jednoho ze svých děl. Emden palbu opětoval a po 10 minutovém boji vedeném na vzdálenost 4.000 metrů se torpédoborec potopil. Emden z vody vylovil 8 mužů, 36 jich pak doplavalo na břeh, dalších 42 mužů včetně kapitána (Théroinne) takové štěstí nemělo. Na palubě Emdenu byl opět zahlédnut torpédoborec Pistolet, ale ten se svou maximální 20 uzlovou rychlostí nemohl Emden dostihnout. Poté se Emden dva dny plavil na spojnici trasy Singapur – Rangun, kde doufal, že najde nějakou neutrální loď na kterou by předal zajatou francouzskou posádku. Dne 30.října se mu podařilo zajmout britský parník Newburn, který souhlasil s odvozem Francouzů. Bohužel v té době již tři z osmi Francouzů podlehli svým zraněním a tak celkový počet francouzských obětí vyšplhal na 45 (někdy je uváděno 47 mužů). Mrtvé nechal kapitán Müller pohřbít do moře. O den později se Emden setkal se zajatým parníkem Bureskem a přeložil z něj zásoby uhlí. Poté se opět před pronásledovateli ztratil na moři. Po palcových titulcích v novinách popisujících poslední kousek Emdenu byl kapitán Müller dekorován (i když v nepřítomnosti) železným křížem první a druhé třídy. Železný kříž druhé třídy také obdrželo 50 členů posádky vybraných z jeho posádky.
Obrázek torpédoborec Mosquet



ZÁVĚR
Emdenu se tak podařil velice riskantní kousek, když překvapil v přístavu nic netušící posádku ruského křižníků, kterého během velice krátké doby vyřadil z boje a způsobil mu i těžké ztráty na posádce. Francouzská flotila, kterou v Penangu představoval křižník třetí třídy D´Iberville a torpédoborec Fronde byly tou dobou pro poruchu kotlů mimo provoz. Navíc D´Iberville, který by mohl alespoň opětovat palbu měl ve směru na Emden obchodní loď, která mu tak znemožňovala palbu. Na odpor se tak mohli postavit jen další dva malé a zastaralé torpédoborce Pistolet a Mosquet, který se po hrdinném boji potopil. Ztráty Rusů tak byl jeden chráněný křižník, 89 námořníků a dalších 143 zraněných. Francouzské ztráty představoval jeden torpédoborec a 45 mrtvých.
Obrázek hrob francouzských námořníků

Nicméně i osud Emdenu se naplnil a po tomto úspěchu v Penangu dříve než by kdo čekal. Již 9.listopadu 1914 byl korzár australským křižníkem Sydney rozstřílen. Ale o tom více ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2592

V srpnu 1915 proběhl ve Vladivostoku na ruské základně soud s kapitánem Žemčugu baronem Čerkasovem a prvním důstojníkem Kulibinem. Za opuštění lodi a nezajištění ji potřebné ochrany proti nepříteli v době války, byli oba shledáni viníky. Baron Čerkasov vyfasoval 3,5 roku káznice a Kulibin 1,5 roku. Oba také přišli o všechna vyznamenání a byly vyškrtnuti z Ruské šlechty.

Obrázek Žemčug
Obrázek Žemčug



Zdroje:
http://pages14-18.mesdiscussions.net/pa ... _504_1.htm
Velká válka na moři 1. díl, rok 1914 – Jaroslav Hrbek – 2001
http://www.argo.net.au/andre/emdenforwebENFIN.htm
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil - 1988
http://www.cityofart.net/bship/ru_novik.html
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bitva u Penangu (28.10.1914)

Příspěvek od jarl »

Přidám k tomuto tématu několik obrázků:
Obrázek
Zde jsou znázorněna místa, kam Žemčug zasáhla německá torpéda

Obrázek
Potopený Žemčug

Obrázek
Památník ruských námořníků v Penangu
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitva u Penangu (28.10.1914)

Příspěvek od kacermiroslav »

Přímo ideální zásahy torpédy, jak na cvičení:-)
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“