Námořní operace ve Středozemním moři

Moderátor: Tkuh

Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Námořní operace ve Středozemním moři

Příspěvek od kacermiroslav »

Námořní operace ve Středozemním moři
1914 - 1918
WW1



Úvod
První světová válka změnila mapu světa a především pak Evropy. Německo bylo poraženo a leželo v troskách zmítaných sociálními nepokoji. Rakousko – Uhersko se rozpadlo a na jeho území vzniká řada nástupnických států. Osmanská říše (Turecko) se taktéž rozpadla a přišla o většinu svého území. Rusko po dvou revolucích upadlo do chaosu občanské války. Ale i země Dohody utrpěly značné ztráty a byly oslabeny. Francie a Itálie stály na pokraji finančního krachu, Velká Británie byla rovněž hospodářsky značně vyčerpaná a z velkého věřitele se stala velkým dlužníkem (především vůči Spojeným státům americkým). Na válce pak pro změnu dokázalo vydělat Japonsko, které se posílilo svůj politický i ekonomický vliv. Hlavním vítězem celého konfliktu pak byly Spojené státy americké, které do války aktivně vstoupily až v její závěrečné fázi v roce 1917. Staly se nejsilnější velmocí a po mnoha letech izolacionismu se otevřely světu i politicky.

Samozřejmě výsledek války se promítl i do poměru námořních sil jednotlivých velmocí. Německo, které před válkou bylo druhou největší námořní velmocí světa, po válce v důsledku mírových smluv o pozici námořní velmoci přišlo úplně. Německo akt ztráty své pýchy, námořnictva, odmítlo přijmout a tak internované loďstvo na britské základně Scapa Flow potopilo vlastní posádkou v roce 1919. Rakousko-Uhersko zaniklo sice jako stát, ale jeho loďstvo tu stále existovalo. Jeho dědicem se stal nově vzniklý stát Srbů, Chorvatů a Slovinců (Jugoslávie), ale vítězné mocnosti tento akt předání flotily odmítly akceptovat. Proto bylo rakousko-uherské loďstvo rozebráno vítěznými mocnostmi. Rusko bylo po válce oslabeno především ztrátou své Černomořské flotily, které se z části zmocnilo Německo a z části bylo potopeno vlastní posádkou. Po těchto ztrátách se tedy na druhé místo námořních velmocí vyšvihly Spojené státy americké, které ještě navíc usilovaly o paritu s britským královským námořnictvem. Rozdíl tu panoval především v hospodářských možnostech obou velmocí, kdy Velká Británie byla postavena před otázku, jestli by další kolo zbrojení se svým poválečným hospodářstvím dokázala vyhrát. Na třetí místo námořních velmocí se dostalo Japonsko, které bylo dostatečně daleko z dosahu velkých bitev a velkých ztrát z bojů v Evropě a tím pádem dokázalo nerušeně stavět nové a nové lodě. Ovšem Velká Británie a USA se s možností, že by se jim Japonsko mohlo vyrovnat, odmítly smířit.

Velká válka byla, co se ztrát týče, do té doby nejkrvavějším válečným konfliktem v dlouhých lidských dějinách. Na frontách zemřelo na následky utrpěných zranění na 10 milionů vojáků. Taktéž civilní ztráty dosáhly statisíců a následkem podvýživy a nemocí zemřely další statisíce a další velké lidské ztráty přinesla arménská genocida. Navíc miliony lidí těsně po válce podlehly epidemii zhoubné španělské chřipky, která zasáhla skoro celý svět.

Co se ztrát na mořích týče, tak pro období Velké války nemáme k dispozici přesná data. Nicméně dá se odhadovat, že celkový počet padlých námořníků na válečných plavidlech se blížil 100.000 a přibližně dalších 50.000 cestujících, civilistů a vojáků zemřelo na obchodních lodích potopených hladinovými korzáry a ponorkami. Počet potopených válečných a civilních plavidel na všech mořích přesáhl 10.000 lodí.



Ztráty válečných plavidel ve WW1
Co se válečných lodí týče, tak od léta 1914 do podzimu 1918 kleslo ke dnu na všech mořích světa v důsledku válečných akcí, ale i nehod, 7 moderních bitevních lodí, 4 bitevní křižníky, 22 řadových bitevních lodí, 1 pobřežní bitevní loď, 27 obrněných a 36 chráněných a lehkých křižníků, 168 torpédoborců, 73 torpédovek a 291 ponorek. Největší ztráty utrpěly nejsilnější námořní velmoci, které zároveň měly největší počet plavidel. Velká Británie přišla v důsledků válečných aktivit a nehod o 113 hladinových plavidel srovnatelných a větších než torpédovka a o 53 ponorek. Německo pak přišlo o 132 plavidel srovnatelných a větších než torpédovka a o 192 ponorek. Naopak nejmenší ztráty, tedy pokud nepočítáme Japonsko a USA, jejichž účast v bojích na moři byla omezená, utrpělo „staré dobré“ Rakousko-Uherské mocnářství. Císařské a královské rakousko-uherské námořnictvo zničilo více nepřátelských plavidel, než samo ztratilo. Jmenovitě se jim podařilo zničit bitevní loď Leonardo da Vinci, řadovou bitevní loď Benedetto Brin (obě sabotáží), obrněné křižníky Léon Gambetta a Gisuseppe Garibaldi (oba potopeny ponorkami), šest torpédoborců (britský Phoenix, francouzské Fourche a Renauldin a italské Borea, Turbine a Impetuoso), dále jednu torpédovku (italskou 36 PN) a 11 ponorek (britské B 10 a H 3, francouzské Circé, Monge, Foucault a Bernouilli a italské Jalea, Nereida, Giacinto Pullio, Balilla a W 4).

Obrázek



Situace na Středozemním moři

Hladinové síly

Druhým mořem (Baltské moře), na kterém si Centrální mocnosti udržely nadvládu, byl Jadran. Zde působila rakousko-uherská Kriegsmarine a jejím protivníkem byly od počátku války francouzské námořnictvo a britská Středomořská flotila, ke kterým se v roce 1915 přidala i Itálie. Od vstupu Itálie do války tak byla v dané oblasti převaha námořních sil Dohody přímo drtivá, ale i přesto si rakousko-uherské námořnictvo po celou dobu války udrželo celkovou nadvládu nad Jaderským mořem po celou dobu průběhu První světové války. Velkou zásluhu na tom měla až patologická opatrnost italského námořního velení, která umožňovala rakousko-uherskému loďstvu udržet si pod kontrolou větší část Jaderského moře a tím i nadále udržovat námořní konvojovou dopravu podél východního pobřeží až k obsazenému Albánskému pobřeží. Dohodové námořní síly se stejně jako britské Velké loďstvo spokojilo s dálkovou blokádou a uzavřením Otrantské úžiny. Tím bylo rakousko-uherské námořnictvo uzavřeno na Jaderském moři, odkud stejně císařská flotila neměla nikdy v úmyslu vyplout. Oproti ruskému Baltskému loďstvu tak námořní síly habsburského mocnářství plnily od začátku až do konce války roli „fleet in being“ a vázalo na sebe mnohem větší a silnější námořní síly nepřítele. V průběhu Velké války Rakousko-Uhersko provozovalo 4 moderní bitevní lodě. Jejich soupeř Francie měla 7 moderních bitevních lodí a Itálie 6 bitevních lodí (Itálie v průběhu války ztratila moderní bitevní loď Leonardo da Vinci). Poměr sil na moři u moderních jednotek (typ Dreadnought) v roce 1918 tak činil 3 : 1 ve prospěch Dohody (před ztrátou Szent Istvanu v červnu 1918).


Ponorky
Co se ponorkové války ve Středozemním moři týče, tak rakousko-uherské ponorky v prvních letech války zůstaly uzavřené na Jadranu pro svůj nedostatečný akční rádius. Až v druhé polovině války obdrželo Rakousko-Uhersko od svého spojence nové typy modernějších ponorek a začalo zařazovat do služby i své vyzrálejší modely. S nimi se pak podíleli na neomezené ponorkové válce na Středozemním moři. I když rakousko-uherské ponorky nedosáhly takových úspěchů jako jejich němečtí spojenci, přesto jejich přínos nebyl nezanedbatelný (cca 2.000.000 BRT z celkových cca 12.000.000 BRT potopených za celou WW1 na všech mořích). Na těchto výsledcích se podílely i německé ponorky operující z rakousko-uherského pobřeží. Téměř zanedbatelný vliv měly pak na válečné výsledky turecké a německé ponorky operující z bulharského pobřeží.


Námořní letectvo
Kromě ponorek dala První světová válka světu další nový typ zbraně, letadlo. Od roku 1903, kdy první stroje těžší než vzduch vzlétly, prodělal jejich vývoj obrovský skok. Od nemotorných strojů dospěla letadla a letectvo v moderní zbraň schopnou plnění různých specifických úkolů. Součástí letectev prakticky všech válčících států byly i řiditelné vzducholodě a upoutané pozorovací balóny, které se na obloze objevovaly v do té doby míře nevídané. Válka tak dostala novou dimenzi a dostala se i do vzduchu.

Nejúspěšnějším námořním letectvem, co se úspěchů týče, se stalo rakousko-uherské námořní letectvo v jehož čele stál od 18.dubna 1917 Čech, námořní kapitán (později kontradmirál) Bořivoj Radoň. Například již 8.června 1916 se Rakušanům podařilo v Benátkách potopit britskou ponorku B 10 a o pár dní později (15.června 1916) šla ke dnu u Boky Kotorské francouzská ponorka Foucault. Ta dokonce drží smutné prvenství, protože se stala první ponorkou potopenou ze vzduchu na širém moři. Dohodové námořní letectvo se takovými úspěchy pochlubit nemohlo a to i přesto, že v boji proti německým ponorkám bylo nasazeno obrovské množství strojů.


Námořní rozpočty velmocí 1900, 1906 a 1913
V letech bezprostředně předcházejících první světové válce věnovalo osm námořních velmocí na námořní zbrojení obrovské částky. Ve svém součtu představovaly námořní rozpočty těchto zemí za léta 1906-1913 ohromující sumu 5.150 milionů dolarů. Velká Británie utratila v těchto letech za své námořnictvo 1.491 milionů dolarů, Spojené státy 1.008 milionů, Německo 733 milionů, Francie 580 milionů, Rusko 519 milionů, Itálie 329 milionů, Japonsko 318 milionů a Rakousko-Uhersko 172 milionů dolarů.

Obrázek


Zdroje:
Velká válka na moři 1914 (1) – Jaroslav Hrbek – 2001
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil - 1988
www.firstworldwar.com
www.worldwar1.com
www.worldwar1.nl
www.wikipedia.org
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 6/4/2009, 15:47, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Předválečné plány Trojspolku
Obrázek

Nejdříve se podíváme, čemu se vlastně ve slovníku říká TROJSPOLEK:

Centrální mocnosti (resp. Ústřední mocnosti) nebo též Trojspolek (původně Dvojspolek) je pojem označující od konce 19. stol. do první světové války (včetně) významné státy střední Evropy a Středomoří, které se díky historickému vývoji a poloze nedostaly včas k založení a získání kolonií a musely se bez nich buď obejít, nebo se spokojit se „zbytky“. Tyto státy z podstatné části nesou vinu na vypuknutí první světové války, v níž bojovaly vesměs na stejné straně. Jejich protivníkem bylo uskupení, které se nazývalo Dohoda.

Do této skupiny se zahrnovaly tyto země: Německé císařství, Rakousko-Uhersko, Turecko (které se přidalo v roce 1914) a Bulharsko (1915). Někdy k nim bývá připočítána i Itálie, která však nakonec bojovala na straně Dohody (což naznačovalo její chování ještě před válkou např. smlouvy s Francií), když u ní nakonec převážilo s rozsáhlými územními požadavky spojené přirozené nepřátelství vůči Rakousko-Uhersku a větší výhody jí poskytovalo spojenectví s Dohodou (Trojdohodou).

Termíny Dvojspolek a Trojspolek označují spíše smluvně zakotvené spojenectví Rakousko-Uherska a Německa (Dvojspolek) (smlouva podepsaná 7. října 1879 k nimž se později (20. května 1882) přidala i Itálie, čímž vznikl Trojspolek (šlo ovšem o podepsání nové smlouvy, „dvojspolková“ smlouva přitom zůstala nadále v platnosti).


Zdroje: zkopírováno z http://cs.wikipedia.org/wiki/Trojspolek


Už ze samotné mapy výše je patrné, že spojení zemí v Německa, Rakousko-Uherska a Itálie vznikla spojnice napříč Evropou od severu po jih. Tato spojnice ve středu Evropy byla strategicky klíčová a mohla sehrát významou roli v očekávaném válečném konfliktu. Její výhodou byla vzájemná propojenost a izolace velkého Dohodového spojence Ruska. Navíc by takto situované státy mohli vést válku proti Francii (jakožto předpokládaná priorita) jak na německé frontě, tak i na italské a tím by došlo k odčerpání francouzských sil z jednoho nebo druhé válčiště.


mapa bod č. 1
Spouštěcím mechanismem mělo být rozpiutání války na výbušné balkánské půdě, kde by se angažovalo Rakousko-Uhersko proti Srbsku. Německo jako spojenec podunajské monarchie pak počítalo se svým plánem proti Francii.

mapa bod č. 2
Německý Schlieffenův plán (http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2675) pak měl být ústředním plánem těchto centrálních mocností. V plánu se počítalo, že Německo použije 90% svých pozemních sil na pravém křídle, které před Belgii a Holandsko pronikne do nitra Francie podél pobřeří, zatímco 5% armády na sebe v Lotrinsku naláká francouzské a britské síly. Zbylých 5% mělo být vázáno na východní frontě proti mobiluzující ruské armádě. Prvé křídlo pak mělo dosáhnout Paříže a stočit se do vnitrozemí ke Švýcarským hranicím, čímž by vznikl obrovský kotel v jehož středu by byla obklíčena francouzská armáda spolu s britským expedičním sborem. Tato operace měla trvat 42 dní. Poté by již na východě mělo carské Rusko zmobilizovanou armádu, které by se museli Německo spolu s Rakousko-Uherskem postavit.

mapa bod č. 3
Poté co by padla Francie a její severní část by byla Němci okupováno, mohla by být většina německé armády naložena na vlaky a projet rychle skrz Německé území rovnou na východní frontu (za tímto účelem bylo již dávno před válkou věnované velké úsilí do vybudování infrastruktury, železnic). Zde by se německé a rakousko-uherské síly vrhly na Ruské impérium. Velkým bojištěm se pak mělo stát ruské Polsko, kam by vtrhla německá armáda ze severu a rakousko-uherská z jihu přes Karpaty. Tím by došlo k obklíčení velkých ruských armád v polském prostoru. Poté by centrální mocnosti mohli dále postupovat na východ, dokud by se osamocené Rusko nevzdalo.

mapa bod č. 4
Itálie měla v těchto plánech Trojspolku nejmenší roli. Jejím primárním cílem bylo zablokování námořní dopravy mezi Sicílii a africkým pobřežím, přičemž by mohla využít i své africké kolonie v Libyii. Tím by Velká Británie a Francie nemohla posílat vojáky a zásoby ze svých kolonií přes spojnici Suez a Gibraltar. Rakousko-Uherské námořnictvo mělo v této blokádě svému spojenci pomáhat. Italové by se pak pro změnu angažovali na Balkáně, kde by prováděli zásobování rakousko-uherských jednotek při boji proti Srbsku. Zřejmě by se Itálie přidala i se svou pozemní armádou a zmocnila se tradičního Srbského spojence Černé Hory a asi i Albánie.




země Trojspolku ve válce
Obrázek

Válečná situace se ale nakonec vyvinula poněkud jinak, než centrální mocnosti počítali. Za prvné, Itálie se v létě 1914 nepřidala ke svým spojencům a naopak vyčkávala, jak vše dopadne. Když se pak zastavil německý postup ve Francii a války upadla do pozičních bojů, přiklonila se Itálie v květnu 1915 raději ke svým původním rivalům. Před tím ale ještě do války na straně Trojspolku vstoupila Osmanská říše (Turecko) čímž došlo k definitivnímu zablokování ruského černomořského loďstva a možných zásobovacích tras mezi Dohodou skrz Dardanely a Bospor. Válka se pak přenesla i do Malé Asie a na Kavkaz, což znamenalo další tříštění Dohodových sil, které byly najednou potřebné i na dalších bojištích.

Tím, že Itálie ospustila své spojence a přidala se k Dohodě, byl zničen původní předpoklad zablokování zásobovacích tras skrz Středozemní moře (viz. mapa výše). Spojencům to pak umožnilo provést evakuaci srbské fronty na ostrov Korfu, dále pak otevření fronty na Gallipoli proti tureckým Dardanelám a v neposlední řadě i obsazení řecké Soluně (Thesalonie), kde vznikl obrovský spojencký přístav, přes který byla zásobena srbská (Makedonská, Soluňská) fronta. Důsledkem této italské změny pak bylo uzavření rakousko-uherského loďstva na Jadranu a blokádu Otrantské úžiny ze strany Dohodových zemí (především Francie a Itálie).

Situace se ještě na balkáně trošku více zkomplikovala říjnovým (1915) vstupem Bulharska do války na straně Trojspolku a Rumunským vstupem do války na straně Dohody v srpnu 1916.




Středomořská válčiště
Obrázek

O významu Středozemního moře jako pupeční šňůry živící řadu front, svědčí tato mapa. Na ní jsou šrafovaně vyznačeny všechna větší válčiště WW1. Čísla pak vyzančují vojenské fronty, které byly přímo závislé na nadvládě Dohodových mocností na Středozemním moři.

1. Rakousko-Uherská a Italská fronta - Zde se často vedli kromě pozemních bojů i námořní střety například o Benátsko. Často zde probíhali operace využívající palebné podpory lodních děl a vedlo zde, i když v omezené míře zásobování.

2. Srbská fronta - Pobřeží Černé Hory a Albánie, jakožto spojenců Srbska, bylo prakticky neustále pod blokádou rakousko-uherských plavidel, která zde prováděla i zásobování svých vojsk. Stejně tak zde i prováděli zásobování srbské fronty Dohodové mocnosti (především Francie). Udržení pobřeží mělo strategický význam pro obě znepřátelené strany a často se zde na moři střetávali. Když se pak zhroutila srbská fronta, byla část srbské armády (cca 65.000 mužů) evakuován námořní operací na řecký ostrov Korfu, který byl od začátku války obsazen Brity.

3. Soluňská fronta - Poté co se zhroutila srbská fronta a srbská armáda byla evakuována z pevniny na ostrov Korfu, řešili Dohodové země, jak i nadále udržet tuto frontu a tím pádem odčerpávat rakousko-uherské pozemní jednotky z jiných front. Proto Dohoda zabrala řecké město Soluň v Thesalonii a zřídilo zde obrovský přístav a skladiště. Skrz Soluň tak byla zásobena i nadále srbská fronta. Tento klíčový uzel byl, ale permanentně v ohrožení od tureckých lodí, proto před ústím Dardanel byla britská a francouzská základna, která měla k dispozici celkem čtyři starší řadové bitevní lodě, které soustředěnou silou převyšovali nejsilnější tureckou loď, ex německý bitevní křižník Goeben (turecky Yavuz).

4. Dardanelská operace - Z původně zamýšlené rize námořní operace se nakonec vyvinula velká pozemní, kde na obou znepřátelených stranách proti sobě stáli statisíce vojáků. Celá tato kampaň pak byla zcela odkázána na lodní zásobování. Jenom díky nadvládě na Středomoří, tak bylo možno udržet statisíce vojáků na Gallipoli. O významu válčiště svědčí i ohromné ztráty, které dosáhli po 250.000 mužích na každé straně.



ZHODNOCENÍ
Pokud by Itálie dodržela všechny závazky plynoucí ze vstupu do Trojspolku, mohla se První světová válka vyvíjet podstatně jinak. Protože strategická poloha "italské boty" v rámci Středozemního moře je zcela zřejmá. Navíc spojené loďstvo Italského království a Rakousko-Uherského císařství by bylo více než vyrovnaným soupeřem zde umístěného Francouzského a Britského loďstva. Na vstupu Osmanské říše po boku Trojspolku by se asi nic nezměnilo, protože jeho příčinou byl špatný Britský postup při zabavování pro Turky stavěných moderních bitevních lodí a již tradiční střet zájmů v Mezopotámském prostoru. Pokud by tedy byl předválečný plán naplněn, nemohla by Dohoda zachránit Srbskou frontu, také by nikdy nemohla provádět zásobování přes Řecko a s největší pravděpodobností by ani nemohla otevřít Dardanelskou operaci. Zásobovací trasy skrz Středozemní moře by byli nejspíše těžko použitelké a nebo jen za cenu vysokých ztrát, protože přesun větších námořních složek do Středomoří si Velká Británie nemohla dovolit z důvodu patové situace s císařským námořnictvem v Severním moři.
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 7/4/2009, 11:11, celkem upraveno 7 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Organizace a dislokace loďstva FRANCIE v srpnu 1914 ve Středozemním moři


1. námořní armáda
velitel: viceadmirál Augustin Boué de Lapeyrére
bitevní lodě: Coubert (vl.), Jean Bart, Jurien de la Graviére (lehký křižník)

1. eskadra bitevních lodí
velitel: viceadmirál Chocheprat
řadové lodě: Diderot (vl.), Danton, Vergniaud, Voltaire (kontradmirál Lacaze), Mirabeau, Condorcet

2. eskadra bitevních lodí
velitel: viceadmirál Le Bris
řadové lodě: Vérité (vl.), Patrie (kontradmirál Tracou), République, Démocratie

1. lehká divize
velitel: kontradmirál R. de Sugny
pancéřové křižníky: Jules Michelet (vl.), Edgar Quinet, Ernest Renan, Waldeck Rousseau

2. lehká divize
velitel: kontradmirál V. Senés
pancéřové křižníky: Leon Gambetta (vl.), Jules Ferry, Victor Hugo

Záložní divize
velitel: kontradmirál P.A. Guepratte
řadové lodě: Suffren (vl.), Bouvet, Gaulois, St. Louis

Zvláštní divize
velitel: kontradmirál G.P. Darrieus
řadové lodě: Jeauréguiberry (vl.), Charlemagne (záhy připojeny k záložní divizi), Pothuau (pancéřový křižník), Amiral Charner (pancéřový křižník), Bruix (pancéřový křižník), Latouche-Tréville (pancéřový křižník), D´Entrecasteaux (křižník), Cassard (křižník), Cosmao (křižník)

1. flotila torpédoborců
torpédoborce: Casque, Boutefeu, Dague, Faulx, Fourche, Mangini

2. flotila torpédoborců
torpédoborce: Carabinier, Aspirant Herbert, Enseigne Henry, Lansquenet, Mameluk, Spahi

3. flotila torpédoborců
torpédoborce: Fantassin, Cavalier, Chasseur, Janissaire, Tirailleur, Voltigeur

4. flotila torpédoborců
torpédoborce: Hussard, Massue, Mortier, Pierrier, Sape, Hache

5. flotila torpédoborců
torpédoborce: Poignard, Congeé, Coutelas, Fanfare, Sabretache, Trident

6. flotila torpédoborců
torpédoborce: Commandant Riviére, Bisson, Cimeterre, Commandant Bory, Magon, Protet, Renauldin

1. flotila ponorek
ponorky: Ampére, Cugnot, Fresnel, Gay-Lussac, Messidor, Monge, Papin, Arbalete (torpédoborec), Arc (torpédoborec), Hallebarde (torpédoborec)

2. flotila ponorek
ponorky: Arago, Bernouilli, Circe, Coulomb, Curie, Faraday, Joule, Le Verrier, Mousqueton (torpédoborec), Sarbacane (torpédoborec), Casabianca (minolovka), La Hire (minolovka), Foudre (hydroplánová loď)




Organizace a dislokace loďstva VELKÉ BRITÁNIE v srpnu 1914 ve Středozemním moři

„STŘEDOMOŘSKÉ LOĎSTVO“ – admirál sir Alexander Berkeley Milne (vlajkový bitevní křižník Inflexible)
1. eskadra bitevních křižníků
velitel: admirál sir Alexander Berkeley Milne
bitevní křižníky: Inflexible (vl.), Indefatigable, Indomitable

1. eskadra křižníků
velitel: kontradmirál Ernest C.T.Troubridge
pancéřové křižníky: Defence (vl.), Black Prince, Duke of Edinburgh, Warrior, Chatham (lehký křižník), Dublin (lehký křižník), Gloucester (lehký křižník), Weymouth (lehký křižník)

5. flotila torpédoborců
složení: 16 torpédoborců třídy G

Gibraltar
složení: 11 torpédovek, 3 ponorky třídy B

Malta
složení: 6 torpédovek, 3 ponorky třídy B







Organizace a dislokace loďstva RAKOUSKO-UHERSKA v srpnu 1914 na Jaderském moři

Vrchní velitel – admirál Anton Haus (bitevní loď Viribus Unitis)
celkem v K.u.K. Kriegsmarine v roce 1915 sloužilo 33.735 námořníků.

1. eskadra
velitel: viceadmirál Maxim Negovjan, kontradmirál Anton Willenik
bitevní lodě: Tegetthoff (vl.), Viribus Unitis, Prinz Eugen
řadové lodě: Erzherzog Franz Ferdinand (vl.), Radetzky, Zrynyi

2. eskadra
velitel: kontradmirál Franz Lofler, kontradmirál Karl Seidensacher
řadové lodě: Erzherzog Karl (vl.), Erzherzog Friedrich, Erzherzog Ferdinand Max, Habsburg (vl.), Arpád, Babenberg

Křižníková flotila
velitel: viceadmirál Paul Fiedler
pancéřové křižníky: Sankt Georg (vl.), Kaiser Karl VI., Kaiserin un Konigin Maria Theresia
lehké křižníky: Szigetvár, Zenta, Aspern

1. torpédová flotila
složení: Saida (lehký křižník), 12 torpédoborců, 10 torpédovek

2. torpédová flotila
složení: Admiral Spaun (lehký křižník), 6 torpédoborců, 18 torpédovek



POBŘEŽNÍ OBRANA
5. divize
velitel: kontradmirál Richard rytíř von Barry
řadové lodě: Monarch (vl.), Wien, Budapest

2. divize
křižníky:Kaiser Franz Joseph I., Panther

7. divize torpédovek
složení: 11 torpédovek, 6 ponorek, ponorková stanice



Zdroje:
Velká válka na moři (1.) – Jaroslav Hrbek - 2001
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 27/4/2009, 15:11, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Co se týče R-U ponorek, tam je údaj 2 milióny BRT kapánek nadsazenej. Asi se jedná o celkovej součet všech (a tedy i německých) ponorek operujících z jadranských přístavů. Vyplývá to i z tabulek, který jsem kdysivá pro podobný účely spáchal, tož je sem klidně dám zas.


Válečné lodě R – U ponorkáři potopené:

Obrázek

Válečné lodě R – U ponorkáři poškozené:

Obrázek

Nejúspěšnější R – U velitelé ponorek v obchodní válce (březen 1917 – říjen 1918)

Obrázek

Co se týče R – U námořního letectva, jestliže je tam v rámci „mírného českého nacionalismu“ ( :D ) uveden Bořivoj Radoň, tak by se asi slušelo nezapomenout na vůbec prvního velitele a zakladatele R – U námořního letectva, na poručíka řadové lodě Václava Leopolda Vosečka. Ten cca v letech 1911 – 12 s podporou admirála von Hause vybudoval první námořní letectvo na světě vůbec. 28. května 1915 však Voseček musel pro poruchu motoru nouzově přistát na moři a padl do italského zajetí. Po válce velel první čs. obchodní lodi Legie (původně Taikai Maru, 8 579 BRT, rychlost 10 uzlů, cena 45 219 763 franků), kterou pro ČSR v Jokohamě zakoupil jiný bývalý c. k. marineoficír – velitel ponorky U – 27 Josef Holub. Ale zpět k Vosečkovi: Byl to právě on, kdo ve spolupráci s jistým mladým německým leteckým konstruktérem Ernstem Heinkelem vymyslel a prosadil koncepci hydroplánů - létajících člunů, která se za války tak osvědčila. A ne jen za té první – viz například slavný PBY Catalina....
さようなら。
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Destroyman píše:Co se týče R-U ponorek, tam je údaj 2 milióny BRT kapánek nadsazenej. Asi se jedná o celkovej součet všech (a tedy i německých) ponorek operujících z jadranských přístavů. Vyplývá to i z tabulek, který jsem kdysivá pro podobný účely spáchal, tož je sem klidně dám zas.
Jak je v úvodním článku napsáno, na tomto výsledku se spolu podíleli, tudíž je to údaj dosažený rakousko-uherskými i německými ponorkami dohromady. Tato výsledná hodnota by měla jen podtrhnout jistý názor jisté osoby, která jej prezentovala v diskuzi o bitevních lodích třídy Ersatz Monarch a to, že Středomořské válčiště nehrálo nijak velkou strategickou úlohu během bojů WW1 a že Velká Británie měla dokonce uvažovat i vyklizení toho válčiště. Což samozřejmě považuji za naprostý nesmysl a toto téma má naopak důležitost Středomoří pro běh WW1 zdůraznit.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Ahá, tak to jóó...
Ono to středomořský válčiště bylo tak "bezvýznamný", že na si něm od prosince 1914 do září 1917 připsal podstatnou část svých úspěchů nejlepší německej ponorkář za WW1 - Max Valentiner. Celkem potopil cca 150 lodí, což dělalo 300 tisíc BRT...
さようなら。
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Destroymane to jsou věci, že jo.

To jsou ty zajímavé závěry které berou dech. Středomořské válčiště obsahovalo několik front, svedla se tam mohutná operace u Dardanel. Přes toto moře se vozila vojska i obchodní komodity a kupodivu zde bylo i dost živo na hladinách moří.

Bylo to živé a dost exponované válčiště a pokud by nebylo, proč by se tam angažovalo tolik států a bylo nasazeno tolik námořních jednotek.

Já jsem přesvědčen tak jako Ty a mira, že to bylo na události nabité a velmi důležité místo.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Škoda že neumím přesunout tu předchozí diskuzi vedenou ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3289

Jinak můj osobní názor je, že válka se rozhodovala právě zde, tedy přesněji rozhodnutím Itálie vstoupit na stranu Dohodových mocností. Pokud by se tak nestalo, mohla mít válka úplně jiný průběh. Netvrdím, že by centrální mocnosti vyhráli, ale šance byli vysoké hlavně po boku s Itálií. Tedy až do doby vstupu USA v dubnu 1917 do války.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Přesunutí zmíněné diskuze do tohohle fóra se mi jeví jako dobrý nápad. Ovšem pokud by se některý moderátor k něčemu takovému opravdu chystal, tak bych doporučoval nejprve kontaktovat autory oněch příspěvků a získat si jejich souhlas. Přeci jenom své názory původně posílali někam jinam a nemuselo by se jim líbit, že je někdo bez jejich vědomí přesouvá.

Jinak souhlasím s názorem, který vyslovil kacermiroslav, že rozhodnutí Italie nevstoupit do války na straně Trojspolku zásadně ovlivnilo průběh války. Francouzi potřebovali na zastavení německého útoku každého vojáka a pokud by část jejich sil vázala Italie potom by dost možná k žádnému zázraku na Marně nedošlo a Němci by pochodovali na Paříž. O italské armádě si můžeme myslet cokoliv, ale její ofenzívy na Soči jasně dokázaly, že se boji, na rozdíl od námořnictva, nevyhýbala.

Navíc by za téhle situace získaly německé ponorky výhodné základny na Sicílii a mohly by úplně odříznout Dohodu od východní části středozemního moře.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
stalker
rotný
rotný
Příspěvky: 98
Registrován: 7/11/2005, 14:52
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od stalker »

Vstup Itálie do války by měl důsledky i na jiných bojištích. V Evropě by vznikla fronta v Alpách proti Francii. V Africe pak několik bojišť okolo tehdejších italských kolonií - Lybie,Eritrey a Somálska.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Destroyman - narazil jsi někdy na :

Výkazník c.a k. vojska, c. a k. válečného loďstva, c.k. zemské obrany a královské uherské zemské brany?

Zde je uvedena zajímavá informace, že za celou dobu existence rakousko - uherské maríny v ní bylo zařazených 27 kusů ponorek celkově 7 typů.
Zcela jistě tam je započítáno všechno i to co se války neúčastnilo. Ale je to zajímavé.

On celý ten výkazník je mimořádně zajímavý dokument.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Pátrač: Na výkazník jsem bohužel zatím nenarazil, ale trochu jsem se kdysi v unterseebootech vrtal (klidně přes PM pošlu odkazy) a těch 27 ponorek sedmi různých typů je svatá pravda. Chápu, že tě to jako emeritního logistu může děsit, skutečnost je však daleko horší - ony se ty ponorky lišily prakticky kus od kusu. Například předválečná třída Havmanden měla úplně jiný motor než čtyři kusy vyrobené za války a chyběl jí pomocný lodní šroub umístěný napříč, třída UB2 vyrobená v loděnicách Danubius byla trochu jiná než z loděnic CNT atd. atd.
A to v těch sedmi typech jsou započítaný jen ponorky, který si zaválčily. V loděnicích se samozřejmě vyráběly další typy, který se do konce války nedodělaly.
さようなら。
Uživatelský avatar
Vallun
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 546
Registrován: 12/2/2009, 08:23

Příspěvek od Vallun »

Destroyman - ale to bal relativně obvyklý jev asi u většiny lodí té doby... neexistovala pásová výroba ve větším měřítku, pokrok šel dopředu taky docela slušným tempem... Navíc - stejně je každá loď tak trochu originál ať děláš, co děláš...:)

jarl - cos e týče přesunutí diskuse, tak k tomu nemám výhrad z pozice autorských ohledů, ale nevím zda je to úplně vhodné z hlediska uspořádání diskuse...příspěvky se řadí dle stáří, takže úvodník by se dostal kamsi do středu debaty...
Ve válce: Rozhodnost; Po porážce: Vzdor
Po vítězství: Velkomyslnost; V míru: Dobrá vůle

sir Winston
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Destroymane - já ho mám úplně celý - je tam každý pluk, každá brigáda, pěchota dělostřelectvo, marína, jsou tam i jména velitelů prostě luxus. Komplexní stav ke dni kdy začala velká válka.

A možná by byl ještě k sehnání, chceš link tedy info?
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

jarl píše:Jinak souhlasím s názorem, který vyslovil kacermiroslav, že rozhodnutí Italie nevstoupit do války na straně Trojspolku zásadně ovlivnilo průběh války. Francouzi potřebovali na zastavení německého útoku každého vojáka a pokud by část jejich sil vázala Italie potom by dost možná k žádnému zázraku na Marně nedošlo a Němci by pochodovali na Paříž. O italské armádě si můžeme myslet cokoliv, ale její ofenzívy na Soči jasně dokázaly, že se boji, na rozdíl od námořnictva, nevyhýbala.

Navíc by za téhle situace získaly německé ponorky výhodné základny na Sicílii a mohly by úplně odříznout Dohodu od východní části středozemního moře.
Ať již byli Italové jací byli, máš pravdu, že se boji nevyhýbali a naopak pořád tvrdošijně na R-U útočili. Pokud by tak vznikla fronta proti Francii v rámci spolupráce v Trojspolku, tak i kdyby postavili jen 500.000 mužů na tuto frontu, museli by francouzi postavit taky nějakých 300-500.000 mužů, kteří by jim pak ve Flandrech chyběli. Rakousko-Uhersko by pak nemuselo mít proti Italům milionovou armádu v Alpách a rychle by se vypořádalo se Srbskem a pak by přes Karpaty mohlo vést proti Rusku mnohem silnější útok. Rusko by se pak asi zhroutilo rychleji. Ale to jsou jen spekulace, i když si myslím na reálném základě.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Z celé situace kolem zahájení velké války je zřejmé, že z plánů které byly zpracovány a nebo alespoň z předpokadů se kterými do války hlavní aktéři vstoupily nezbylo nic:

- Moltke neukočíroval Schlieffenův plán a tím že připustil válku na dvou frontách ani nemohl

- Francie nezvládla obranné manévry a pádu Paříže zabránil pomocí souhry náhod a zároveň brilantního využití nepatrné davky vojenského štěstí generál Gallieny

- ruská armáda po počátečním skvělém úspěchu dostala výprask

- armáda R-U propafdla v prvním útoku na Srbsko a hlavně po předchozím skvělém manévrování byla poražena u Lvova

Italové si počkali jak se to bude vyvíjet a když nabyli dojem že monarchie má potíže tak ji zradila vyhlásila válku.

Díky této situaci se i válka na vodě nemohla odpíchnout od ničeho co bylo předpokládáno a ve své podstatě to byl kolotoč improvizací a nakonec rozhodující bojové výsledky a ztráty na lodích všech kategorií způsobila nepředpokádaná ponorková válka.

Středozemní moře nebylo výjimkou a je hloboká pravda, že na souši Italové až do kolapsu na Piavě bojovaly sice marně a neuspěšně ale odhodlaně. Námořní síly se nějak šetřily.

Proto je tohle vlákno tak zajímavé.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 10/4/2009, 15:07, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Poměrně zajímavé může být srovnání námořních sil, jakými by disponoval Trojspolek ve Středozemním moři, pokud by Itálie nepřeběhla na druhou stranu, jak v květnu 1915 učinila.

Trojspolek (Rakousko-Uhersko, Itálie)
10 moderních bitevních lodí
125 děl ráže 305 mm
56.407 kg - hmotnost boční salvy celé flotily

Dohoda (Francie, Velká Británie)
10 moderních bitevních lodí (z toho 3 britské bitevní křižníky)
94 děl ráže 305 - 340 mm (30 děl bylo ráže 340 mm)
43.290 kg - hmotnost boční salvy celé flotily

Na první pohled není převaha na straně Trojspolku tak velká, ale pokud si uvědomíme, že jsou v přehledu Dohody tři bitevní křižníky, které svým pancéřováním nemohli obstát v boji s bitevní lodí, tak je již ta převaha na straně Trjspolku zřetelnější. Také by tu hrála svou roli dislokace jednotlivých loďstev, která byla výhodnější jednoznančně na straně Trojspolku. Loďstva Itálie a Rakousko-Uherska by mohla vcelku snadno operovat spolu z italských základen uprostřed Středozemního moře a díky strategické poloze Itálie tak úspěšně zasahovat všemi směry. Naproti tomu Francie by se musela držet jen v západní části Středomoří a Velká Británie na východě. Touto roztříštěností by tak nebylo možné svést nějakou generální bitvu, se kterou počítala většina stratégů té doby. Další nevýhodou bylo na straně Dohody, že francouzká bitevní loď Lorraine byla dokončena až v červenci 1916. Tudíž by jejich 10 děl ráže 340 mm (hmotnost boční salvy 5.555 kg) výrazně chybělo. Dohodové mocnosti by mohli snadno posílit skrz Gibraltar nebo Suez své námořní síly, ale pouze Britskými plavidly, kterých se však i tak nedostávalo proti Německu v Severním moři. Dá se tedy předpokládat, že by Británie mohla posílit své jednotky, ale pouze jednou až třemi bitevními loděmi z tříd Dreadnought, Bellerophon nebo St.Vincent. Tím by se síly ve Středozemním moři přibližně vyrovnali a určitá výhoda by byla v rychlých britských bitevních křižnících (vhodné na průzkum bojem) a celkovém počtu velkých hladinových plavidel (max 13 bitevních lodí a bitevních křižníků ?).




Ovšem otázkou by zůstala situace v Osmanské říši. Kdyby Velká Británie v srpnu 1914 (tedy ještě před válkou) nezabavila dvě bitevní lodě stavěné pro Osmanskou říši (Turecko), mohla by být situace ve Středomoří pro Dohodové země značně nevýhodná. Turci od srpna 1914 disponovali bývalým německým bitevním křižníkem třídy Moltke, jehož 10 děl ráže 280 mm bylo výraznou posilou pro pána na Bosporu. V Británii pak v červenci mělo dojít k převzetí bitevní lodě (britské jméno Agincourt), která měla celkem 14 děl ráže 305 mm (byla to loď s největším počtěm těžkých děl jaká byla kdy postavena). Dále ve stejné době již Turci přebírali superdreadnought (britské jméno Erin) s 10 děly ráže 356 mm. Pokud by tedy Británie neprovedla toto protiprvní zabavení lodí neutrálního státu a ten by pak na podzim vstoupil do války po boku Trojdohody, byla by situace ve Středomoří následující.

Trojspolek (Rakousko-Uhersko, Itálie, Osmanská říše)
13 moderních bitevních lodí (z toho 1 bitevní křižník)
159 děl ráže 280 - 305 - 356 mm (10x ráže 280mm, 139x ráže 305 mm, 10x ráže 356mm)
71.287 kg - hmotnost boční salvy celé flotily

Dohoda (Francie, Velká Británie)
10 moderních bitevních lodí (z toho 3 britské bitevní křižníky)
94 děl ráže 305 - 340 mm (30 děl bylo ráže 340 mm)
43.290 kg - hmotnost boční salvy celé flotily

Aby Dohodové země zvrátili tento pro sebe nevýhodný poměr sil ve strategicky důležitém Středozemním moři, museli by do zdejších vod přemístit mnohem silnější jednotky, které by pak zcela evidentně chyběli k držení německého Širomořského loďstva v Severním moři. Na severním námořním válčišti by se tak síly mezi Velkou Británii a Německem vyrovnali a při kvalitě německých lodí a velení je otázkou, nakolik by byla Britská blokáda nebo generální bitva úspěšná. Co se Osmanské říše týče, je ještě třeba doplnit, že rozhodnutí o vstupu do války na straně Trojspolku bylo zapříčiněno mimojiné právě tím, že Velká Británie v červenci a srpnu zabavila dvě mdoerní bitevní lodě pro ně stavěné a které Turci již i zaplatili a měli v Anglii své námořníky k jejich převzetí.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

miroslave to jsou závažná fakta. Zdá se že plánování skoro nemá cenu. Od prvního dne jsou všechny válečné plány a předpoklady mimo boj.

Jinak miro válečné plány trojspolku jsi popsal skvěle kdy sem dodáš plány strany protivné tedy Dohody?
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

TROJDOHODA

Nejprve si přečteme co říká slovník o Dohodě, neboli Trojdohodě, či Dohodové mocnosti.

Jako Trojdohoda nebo Dohoda (řidčeji, hlavně ve starší literatuře Ententa z franc.) je označováno spojenectví Francie, Ruska a Velké Británie, namířené především proti expanzivním tendencím centrálních mocnosti. Oba tábory byly nepřáteli v 1. světové válce. Řada jiných států bojovala v této válce na straně Trojdohody, pravděpodobně nejvýznamnější z nich byla Itálie. USA, které k vítězství Trojdohody ve válce velmi přispěly, kladly důraz na to, že stojí mimo jakýkoliv blok. Základ Trojdohody byl vytvořen 8. dubna 1904 smlouvou mezi Anglií a Francií nazývanou „srdečná dohoda“, ve které tyto státy mj. vyřešily své spory o kolonie, což byl předpoklad vzájemného spojenectví. 31. srpna 1907 byla podobná smlouva uzavřena rovněž mezi Ruskem a Anglií, čímž byl spojenecký blok v podstatě dotvořen. (Spojenecká smlouva mezi Francií a Ruskem existovala už od 1893/1894.)

Zdroje: opsáno z http://cs.wikipedia.org/wiki/Trojdohoda

Obrázek

Země Trojdohody neboli Dohodové mocnosti, které před válkou tvořila Francie, Velká Británie a Rusko disponovali celkem 259 Mio obyvateli a tomuto množství odpovídajícím armádám (viz. tab. č.1 a 2). Centrální mocnosti neboli Trojspolek pak měl celkem 152 Mio obyvatel (Německo, Itálie, Rakousko-Uhersko). Tomu opět odpovídali velikosti armád (viz. tab. č.1 a 2). Je tedy jasné, že daleko větší lidský potencionál byl na straně Dohody, která navíc měla k dispozici svá četná dominia a kolonie, ze kterých mohla čerpat jak lidské, tak i surovinové a potravinové zdroje. Na druhou stranu ovšem toto znamenalo nemalý problém co se logistiky týče. Nicméně dá se říct, že Velká Británie byla díky svému loďstvu, dominiím a poloze (Britské ostrovy) prakticky neporazitelná. To stejné ale již neplatilo o Francie a Rusku.

[align=center]Tabulka č. 1 - počet obyvatel (leden 1914)
Obrázek

Tabulka č. 2 - počty armáda (leden 1914)
Obrázek

Tabulka č. 3 - tonáž válečných lodí (leden 1914)
Obrázek

Z hlediska tématu Středozemního moře a jeho významu jako válčiště a zásobovací tepny je asi pro nás nejdůležitější tabulka č. 3. V ní je zahrnuta tonáž válečných plavidel v lednu 1914. Nutno dodat, že těsně před válkou, případně v prvním roce války byla značně posílena většina loďstev loděmi moderních konstrukcí. Proto je tato tabulka pouze orientační.

Nicméně je jasné, že Velká Británie disponovala výrazně největší námořní silou na světě a mohla se tak starat jak o svou pozici na Severním moři proti druhé světové námořní mocnosti - Německu, ale navíc udržovat v chodu a ochraně a svá četná dominia. Pro tento účel byli většinou využívány starší jednotky královského námořnictva. Co se Středozemního moře týče, tak zde Velká Británie přenechala halvní slovo svému spojenci Francii a pouze zde udržovala menší námořní síly na Gibraltaru, Maltě a Suezu (Alexandrie).
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 10/4/2009, 16:46, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

TROJDOHODA - VÁLEČNÉ PLÁNY

Stejně jako Trojspolek, měli i Dohodové země připravené plány pro případ války. Hlavní válečný nápor se očekával mezi Francii a Německem na západě a Německem, Rakousko-Uherskem a Ruskem na východě. Tímto "plánem" měli být Centrální mocnosti donuceni bojovat na dvou frontách zároveň, což předpokládalo brzkou porážku Trojspolku. Role Itálie v těchto plánech nebyla nijak výrazná co se pozemních sil týče protože se předpokládalo, že přes dobře bráněné Alpy nebude moct italské vojsko projít a podél pobřeží je bude hlídat francouzské námořnictvo.

Obrázek

Více o válečných plánech WW1 naleznete ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2696

1/ Francie
V důsledku prohrané války s Pruskem (Německem) v letech 1870-1871 ztratila Francie Alsasko-Lotrinsko, což pro ní bylo silně ponižující. Vojenští stratégové počítali v budoucnu s opětovným válečným střetnutím proti Německu, na kterém chtěli dosáhnout vrácení ztracených území. Náčelník francouzského hlavního štábu generál Joseph Joffre vypracoval mezi lety 1911 až 1914 tzv. Plán XVII. V důsledku požadavku o opětovné získání ztracených území bylo součástí Plánu XVII. rozmístit francouzskou armádu podél hranice s Německem na čáře od Belgie po Švýcarsko. Následný jediný silný úder měl být veden na Alsasko-Lotrinsko a jeho realizací byly pověřeny čtyři armády. Jižní křídlo těchto armád pak mělo obsadit Alsasko-Lotrinsko, a severní křídlo mělo buď dále postupovat do Německa, nebo v případně napadnutí Belgie se mělo přesunout na sever a spojit se s belgickými silami. Joffre si plně uvědomoval, že Německo může porušit Belgickou neutralitu a zaútočit na Francii od severu, ale nevěřil, že by se němci dostali za řeku Másu bez toho, že by nebezpečně obnažili své jednotky. Navíc Francie počítala s předběžnou úmluvou, kterou měla s Brity a ve které se ostrovní říše zavázala svou armádou bránit úsek na francouzsko-belgické hranici. Další slabinou Joffreho plánu bylo to, že spoléhal na taktiku nepřetržitého útoku. Francouzské velení věřilo, že dostatečně silný útok dokáže prorazit přes jakkoliv silnou obranu. Spoléhalo se při tom na velkou vůli běžného francouzského vojáka, který měl být schopen tzv. maximálního útočného nasazení. V souladu s touto strategii a taktikou byla francouzská armáda cvičena především v útočných operacích zatímco obranné boje byly opomíjené. Ale již krátce po začátku války Francouzi trpce zjistili, že masivní útok vedený proti silně bráněné pozici s kulometnou palbou vede jen k ohromným lidským ztrátám.

2/ Velká Británie
Specifické na Velké Británie bylo to, že vlastně žádnou jasnou koncepci před začátkem První světové války neměla. Jako jediná z evropských zemí neměla Velká Británie uzákoněnou všeobecnou brannou povinnost. Její armáda byla tvořena dobrovolníky, byla profesionální a byla i o mnoho menší než armády ostatních evropských mocností. Ovšem to bylo vykoupeno její vysokou úrovní. Její příslušníci byli zřejmě nejlepší v Evropě. Pravidelná pěchota byla výborně vycvičena a skvěle ovládala veškeré způsoby boje. Speciálně pěšáci byli proslulí svou rychlostí a přesností ve střelbě. Britská armáda, která byla v roce 1914 vyslána na kontinent se nazývala BEF (Britské expediční sbory) a byla z počátku o síle 100.000 mužů. Byla to poměrně dobře vyvážená armáda, i když se později ukázalo, že postrádá střední a těžké dělostřelectvo. Také se jí nedostávalo dostatek kulometů. V srpnu 1914 jim měli pouze 120 kusů. Pokud toto množství srovnáme s Německem, které vlastnilo 10.500 kulometů, samozřejmě Německá armáda byla nepoměrně větší, tak je tento rozdíl příliš markantní.

3/ Rusko
I veleříše na Východě měla své válečné plány. V prvním případě se počítalo s variantou, že Německo zaútočí na Rusko jako první. V tom případě se měla Ruská armáda postupně stahovat a vést defenzivní způsob boje. Vlákat tak Německo na své nedozírné území a zdržovacím způsobem boje tak poskytnout čas svému spojenci na západě, Francii. Druhý plán pak počítal s variantou, že Německo nejprve zaútočí na Francii. V tom případě mělo Rusko co nejdříve mobilizovat svou armádu a napochodovat do německého Východního Pruska. Tím mělo Německo být donuceno bojovat na dvou frontách zároveň. Dle dohody s Francií, mělo tedy Rusko v 15 den mobilizace poslat do boje na západ 800.000 svých vojáků. Mobilizace by pak ještě probíhala dál, protože Rusko si bylo dobře vědomo své nevyhovující infrastruktury a dlouhé časové prodlevy, než by zmobilizovalo své hlavní síly. Těchto 800.000 vojáků zmobilizovaných do 15 dne, pak mělo provést útok na Prusko a postoupit do Slezska, čímž by ulehčilo předpokládanému tlaku na Francii.

4/ Blokáda Severního moře
Hlavním přínosem Velké Británie v nadcházející válce bylo její silné loďstvo, které čítalo více jak 500 válečných plavidel. V kategorii moderních bitevních lodí typu Dreadnought a bitevních křižníků mělo britské námořnictvo převahu na německou Hochseeflotte v poměru 28:18. Tato převaha měla zaručit spolu se staršími jednotkami úspěšnou blokádu Německa. Jak se následně v průběhu války ukázalo, bylo to jedno z klíčových míst, která rozhodla válku.

5/ Francie vs. Itálie
Co se Italského království týče, počítala Francie pouze s vedením obraných bojů v těžko průchodném alpském terénu, který byl dobře bráněn. Pokud by se Italská armáda pokusila proniknout do nitra Francie podél pobřeží, měla mu v tom kromě armády zabránit i námořní síla Francie. Ta však poněkud zaspala dobu stavby moderních bitevních konstrukcí (typ Dreadnought) a tak její převaha proti Itálii nebyla nijak výrazná.


Zásobování přes Středozemní moře
Co se vlastního Středozemního moře týče, tak mělo plnit především úlohu strategicky důležité spojnice mezi Velkou Británii, Francií a jejich koloniemi. Velká Británie se pak měla opírat předevšém o své základny Gibraltar (A), Malta (C) a Suez (D). V případě Suezu byla námořním přístavem Alexandrie v Egyptě. Přes tuto spojnici ve směru východ - západ měla proudit zásoba surovin, potravin, tažných a nosných zvířat a lidských zdrojů z dominii na evropská válčiště. Přetnutím této spojnice by byli hlavní armády Francie a Velké Británie vážně ohroženy na své bojeschopnosti. Hlavní plány tedy bylo udržet tuto spjnici v chodu. V opačném případě by totiž muselo být všechno dopravováno kolem břehů Afriky, což znamenalo daleko delší plavbu a riziko, že se v tropických vodách zkazí především potraviny, či pomřou vezená zvířata. Logisticky by to tak v průběhu války znamenal výrazný problém.

Pro Francii pak zůstalo důležité udržet si svůj kontakt s africkými koloniemi. Tedy trasa ve směru jih - sever, především pak mezi Alžírem (B) a Marseille (E).

Kritickým místem pro Dohodu ve Středozemním moři tak tedy hrála poloha Itálie, která by mohla ve spolupráci s Rakousko-Uherským námořnictvem provádět blokádu mezi Sicílii a Afrikou. Tím by byli zásobovací spojnice přerušeny, nebo vážně ohroženy a to bez ohledu na to, jaký vliv by mohla mít pozemní válka vedena v Africe (viz. italská Lybie). Stejně tak by bylo pro Dohodu prakticky nemožné ze stejného důvodu provádět zásobování svému Srbskému spojenci na Balkáně. Plány tedy byly takové, udržet své zásobovací trasy, což by v případě spolupráce námořnictev Itálie a Rakousko-Uherska byl těžký oříšek. Jeho řešením by bylo pouze do dané oblasti posílat další a další válečné lodě přes Gibraltar nebo Suez, což donekonečna nešlo. Došlo by totiž k poruše rovnováhy sil mezi Velkou Británii a Německem v Severním moři. Pravděpodobně by tak vznikli dvě patové situace na moři a to jak na Severním, kde by byli síly vyrovnané, tak ve Středozemním moři.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“