Ztráty obchodního loďstva Dohody a neutrálních zemí 1914/18

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Ztráty obchodního loďstva Dohody a neutrálních zemí 1914/18

Příspěvek od kacermiroslav »

Ztráty obchodního loďstva Dohody a neutrálních zemí během WW1
(v BRT)

Rozděleno dle jednotlivých zemí


Celkem od srpna 1914 do listopadu 1918
12.543.392 BRT



1.díl

Ponorky
Do začátku Velké války, později nazvané první světová válka, vstupovali válčící státy s jistým množstvím ponorek. Nicméně i když se tyto neustále zdokonalovali, bylo na ně pořád nahlíženo jako na druhořadou válečnou techniku a tak jim nebyla v žádné z válčících stran věnována patřičná pozornost. Jedině snad Vilémovské Německo se mohlo chlubit flotilou ponorek na vysoké technické úrovni a v množství srovnatelným s Francií nebo Anglií. Ale k smůle Německa, ani zde jim nebyla věnována patřičná pozornost, i když již delší dobu existovali studie, které poukazovali na ponorku, jako na ideální válečný prostředek pro vedení blokády a ponorkové války proti možným nepřátelům Anglii a Francii.

Nepočetná, ale kvalitní německá ponorková flotila dala o sobě prvně vědět 22.září 1914. Toho dne v ranních hodinách spatřil velitel ponorky U 9 v periskopu obrysy tří velkých nepřátelských plavidel. Jednalo se o pancéřové křižníky britského námořnictva – Aboukir, Cressy a Hogue. Ponorka zaujala výhodnou pozici a v 7:20 hodin odpálila první torpédo. To ze vzdálenosti 800 metrů zasáhlo křižník Aboukir. Loď neměla šanci a po plném zásahu šla pod hladinu. O půl hodiny se situace opakovala a na dně moře skončil druhý pancéřový křižník a za hodinu i třetí. Během pouhých dvou hodin tak dokázala jediná ponorka poslat ke dnu tři nepřátelské lodě a s nima i 1400 mužů posádky. O den později německé novinové titulky nešetřili chválou na úspěch podmořské zbraně. Tak byl položen základ k masivnímu využití ponorek v moderním válečném konfliktu. Již 1.listopadu německý admirál Friedrich von Ingenohl prohlásil, že ponorka je tím jediným prostředkem, který by donutil „ostrovní říši“ k brzkému uzavření míru. Hned počátkem roku 1915 vyhlásilo Německo vody kolem britských ostrovů za válečnou zónu s platností od 18.února 1915, což znamenalo že bez předchozího upozornění budou německé ponorky potápět i neutrální lodě, protože se důvodně domnívají, že tyto dovážejí strategické suroviny a válečný materiál do Albionu. Proti tomuto německému rozhodnutí, se ihned ohradila vláda USA. Německo v odpovědi navrhlo zastavit ponorkovou válku za předpokladu, že USA donutí Velkou Británií dodržovat předválečnou londýnskou deklaraci o námořním právu. Tím Německo naráželo na blokádu vlastních přístavů ze strany Anglie. Americký prezident W.Wilson se pokoušel zprostředkovat dohodu, ale ta uvízla vždy na mrtvém bodě. Dne 7.května 1915 se celá situace ještě vyhrotila, když německá ponorka U-20 potopila anglický parník, na jehož palubě zemřelo 1198 lidí včetně 128 občanů USA. Nutno podotknout, že parník vezl tajně i vojenský materiál a byl důrazně varován před ponorkovou válečnou zónou. Vláda USA reagovala ostrou nótou, v které po Německu požadovala zrušení akcí německých ponorek proti civilním a neutrálním plavidlům. Německo se odmítlo vzdát ponorkové války, pokud Anglie bude i nadále využívat k vojenským účelům lodě neutrálních států a vyzbrojovat obchodní lodě a USA bude dále dodávat vojenský materiál dohodovým zemím. Nicméně na straně Německa byli i smířlivější hlasy, které nechtěli celou situaci hnát do krajních mezí. Tak padlo na německých ponorkách v platnost, že mají nejdříve loď zadržet, dovolit nasednout posádce do záchranných člunů a teprve poté jí potopit. Během roku 1915 tak německé ponorky potopily celkem 116 plavidel z nichž bylo 22 potopeno bez předchozího varování.

Válka se však vlekla dál a císařskému Německu se svými spojenci začínal docházet dech. Proto určité vojenské části stále více apelovali na neomezenu ponorkovou válku. Koncem roku 1915 přišel se svou studií šéf admirálního štábu Henning von Holtzendorff, ve které dokazoval, že pokud by Německo v březnu 1916 vyhlásilo neomezenou válku, byla by Velká Británie z důvodu hospodářských těžkostí, nucena k uzavření míru. Zostřující se situace na všech válečných kolbištích se přiostřila i u ponorkové flotily. Dne 24.března ponorka UB 29 potopila francouzský parník. Mezi jeho 80 obětmi byly i 3 občané USA. Následovala ostrá nóta a hrozba přerušení diplomatických styků. Přesto však ještě USA zůstali stranou. Do podzimních voleb 1916 šla politická strana prezidenta W.Wilsona s jasným heslem, udržet USA mimo válku. Tváří v tvář hospodářské porážce však v Německu narůstali tlaky na vojenské i politické velení, po vyhlášení neomezené ponorkové války. Koncem ledna 1917 náčelník admiralitního štábu Holtzendorff předložil šéfovi generálního štábu von Hindenburgovi memorandum na neomezenou ponorkou válku. Ze studie vyplývalo, že pokud se německým ponorkám podaří měsíčně potopit 600.000 BRT, nebude britské obchodní loďstvo tyto ztráty schopno již nahrazovat (v říjnu a listopadu potápěli německé ponorky v průměru 400.000 BRT). Navíc zóna neomezené ponorkové války kolem Velké Británie, Irska, Francie, Itálie a ve východním středomoří, by odradila i značnou část neutrálních lodí a to by v konečném důsledku vedlo k pádu Velké Británie dříve, než by USA aktivně vstoupily do války. Císař Vilém II. se rozhodl pro vedení neomezené ponorkové války dne 9.ledna 1917. Dne 31.ledna 1917 obdrželi velitelé ponorek nové rozkazy. S platností od 1.února 1917 vstupovalo Německo do neomezené ponorkové války. Prezident W.Wilson se ještě jednou pokusil pro své lodě zajistit bezpečný průjezd do Anglie, ale Německo jménem císaře rezolutně řeklo ne! Dne 1.února 1917 začala neomezená ponorková válka kolem Britských a Irských ostrovů, Francie, Itálie a východního středomoří. Spojené státy vyhlásily Německu válku dne 6.dubna 1917.

Do neomezené války vstupovalo Německo s celkem 99 ponorkami v tomto rozložení (43 ks v Německu, 21 ks v Belgii, 21 ks v Jaderském moři, v Tureckých vodách se plavili 4 ponorky a 10 ponorek zůstalo na Baltu.


Hladinová plavidla
Německé císařské námořnictvo vlastnilo kromě těžkých válečných hladinových plavidel a ponorek, také řadu speciálních plavidel, pomocných křižníků. Snahou zřízení těchto plavidel bylo narušení britské námořní dopravy, na které byla ostrovní říše závislá až z 70%. Dle výpočtu německých stratégů a ekonomů by přerušení toku potravin a materiálu na Britské ostrovy mělo hrdý Albion srazit na kolena za šest až osm týdnů.

Proto se již od prvních válečných dní pokoušely ponorky i hladinové lodě o soustředěný útok proti britskému obchodnímu loďstvu. Ponorky které počátkem války byli ještě stále novou a ne zcela technicky vyzrálou novinkou, a které navíc trpěli nedostatečným akčním rádiusem, se zdržovali především ve vodách kolem Velké Británie. Hladinová plavidla pak operovala v Atlantiku a na Dálném východě. Páteří hladinových pacifických sil byla eskadra admirála von Spee, která na počátku války kotvila v asijském Tsingtau. Jádro eskadry bylo tvořeno dvěma pancéřovými křižníky Scharnhorst a Gneisenau a třemi lehkými křižníky. Tato eskadra se v listopadu 1914 vítězně utkala s britskými silami v bitvě u Coronelu. O měsíc později v prosinci 1914 však byla až na lehký křižník Dresden zničena v bitvě u Falkland. Lehký křižník Dresden se pak dal na pirátskou dráhu. Na počátku války se na pirátskou dráhu dala i řada dalších lehkých a pomocných křižníků.

Během roku 1914 a počátkem roku 1915 však britská Royal Navy dokázala postupně vyřadit všechny samostatně operující lehké křižníky. Posledním z nich byl křižník Konigsberg, který se dlouhou dobu bránil v nepřehledné deltě africké řeky Rufuji. Nakonec ale i tento korzár podlehl velké spojenecké přesile.

Kromě samostatně operujících lehkých křižníků operovaly na všech mořích a oceánech i pomocné křižníky. Z počátku se jednalo o upravené a ozbrojené osobní parníky. Parník měl výhodu ve své velikosti co se zajatých pasažérů potopených lodí týče, takže ubytovací prostory nemuseli být nijak upravovány. Ovšem v praxi se jejich velikost neukázala být zrovna pro korzárskou činnost. Pro svou velikost byli snadným terčem, měli velkou spotřebu paliva a bylo je i těžké kamuflovat za nějaké neutrální plavidlo. Proto taky vedle těchto velkých osobních parníků začali vznikat nové lodě, které se pak v různé obdobě udrželi téměř až do konce války. Jednalo se o lodě, které byli přestavěné z obyčejných nákladních parníků, i když v jejich případě bylo kromě výzbroje potřeba provést i jisté konstrukční úpravy, jako zvětšení uhelných bunkrů, skladů vody, ubytovací prostory , muniční sklady atd. Tyto lodě měli mnohem ekonomičtější provoz a tak pokud byli odkázány pouze na zásobení se uhlím ze zajatých lodí (a to bylo prakticky vždy), bylo toto zásobení mnohem jednodušší a tak nehrozilo tolik, že bude pirát vyřazen z boje díky prázdným uhelným bunkrům. Navíc vzhled takové nákladní lodě byl standardní jako stovky dalších, které denně křižovali světová moře a oceány. A samozřejmě takové nenapadne plavidlo šlo poměrně snadno přetřít nebo pomoci jiných drobných změn pozměnit jeho vzhled a vydávat jej tak za nezajímavou neutrální loď, jakých byly stovky.

Na mořích se objevil ještě jeden druh pomocných křižníků, korzárů. Jednalo se o lodě, které byli korzárem zajaté a vyhodnocené jako vhodné k přestavbě nebo provizorní úpravě již na moři. Takováto narychlo přestavěna a vyzbrojena loď mohla i tak plnit bojové úkoly, pokládat miny atd.

Nedílnou součástí korzárské činnosti je výzbroj. Ta na počátku války sestávala z kanónu různých ráží a rozličného počtu, ale v průběhu války se výzbroj standardizovala na děla ráže 150mm. Řada korzárů z pozdější doby byla také vyzbrojena torpédomety, čimž jejich ničivá síla výrazně vzrostla. Dá se říct, že pomocný křižník Wolf ukázal cestu moderního pomocného křižníku. Jako jediný totiž nesl na své palubě letoun, který s velkým úspěchem používal jak k průzkumné činnosti, tak i útokům na civilní lodě. Na základě jeho úspěchů patřila podobná výzbroj neodmyslitelně ke všem pomocným křižníkům za druhé světové války.

První světová válka také ukončila definitivně několikasetletou námořní historii používání plachetních lodí. Ač se to může zdát být neuvěřitelné, tak ještě na počátku 20.století byl ve své korzárské činnosti úspěšný německý pomocný křižník Seeadler, což nebyl nikdo jiný, než plachetní trojstěžník.

I když dvě desítky korzárů samozřejmě nemohly rozhodnout výsledek války a nemohly úplně zastavit tok potravin a surovin na britské ostrovy, přesto se významně podílely na bojové činnosti německého císařského námořnictva. Kromě vlastní potopené obchodní tonáže, která za celou válku u těchto korzárů dosáhla výše nějakých 550.000 BRT, dokázali na minách potopit i dvě bitevní lodě a v osobním souboji dva chráněné křižníky, jeden pomocný křižník a jeden torpédoborec. Tato čísla se mohou zdát být zanedbatelná v porovnání s ponorkovou válkou, kde ponorky za celou dobu WW1 dokázali poslat ke dnu více jak 12.000.000 BRT, ale ochranná opatření ze strany Dohodových zemí, jako zřízení konvojů, výroba nových výrobně levnějších nákladních lodí, zajišťování vojenské ochrany konvojů i ve vzdálených místech světa….to vše výrazně prodražovalo a odčerpávalo potřebné síly jiným směrem, než by bylo žádoucí. Britská Royal Navy spolu se spojenci musela vynaložit obrovské finanční náklady na vysílání klasických křižníků, které se snažily zamezit činnosti německých korzárů. K potopeným lodím je ještě potřeba připočíst řadu poškozených plavidel, nebo lodě ztracené na minových polích, taktéž i paniku kterou tato činnost hladinových korzárů po všech mořích světa vyvolávala.

Celkový součet škod vzniklých během celé Velká války hladinovými korzáry tak byl překvapivě šokující a stál spojence mnoho sil a finančních prostředků. Relativně malé náklady do dvou desítek lodí, se tak císařskému Německu vrátili mnohonásobně. Po uzavření příměří v listopadu 1918 se přeživší korzárské lodě vrátili ke svému původnímu účelu. Zdálo se, že korzárské činnosti bylo navždy odzvoněno, ale za dvě desítky let se začala psát jejich nová kapitola.


Ostatní
Samozřejmě ne jen vilémovské Německo mělo podíl na potopené tonáži. Všichni spojenci v rámci Trojspolku se činili dle svých schopností a možností, al tam kde to nešlo, přišli opět na řadu Německo německé ponorky a posádky, které tak operovali ze základen Rakousko-Uherska na Jadranu, tak z tureckých a bulharských základen na Egejském a Černém moři. Množství potopené tonáži ale také do zančné míry byl ovlivněn i místem nasazení ponorek (hladinových korzárů) a frekvenci obchodního provozu. Proto se ani není čemu divit, že největší úlovky si připisovalo Německo, které mělo nasazené své zbraně na nejrušnějších trasách v Atlantiku.


Obrázek

Obrázek





Zdroje:
Salter, J. A. Allied Shipping Control, strany 355-359.
Oxford (Clarendon Press), 1921
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 4/2/2009, 14:06, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Ztráty obchodního loďstva Dohody a neutrálních zemí během WW1
(v BRT)

Rozděleno dle jednotlivých zemí





2.díl

Obrázek

Obrázek

Obrázek



Zdroje:
Salter, J. A. Allied Shipping Control, strany 355-359.
Oxford (Clarendon Press), 1921
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Ztráty obchodního loďstva Dohody a neutrálních zemí 1914

Příspěvek od jarl »

V této tabulce je uvedená tonáž obchodních flotil vybraných zemí v letech 1870-1910. Je tam dobře vidět dominance britských společností, jejichž podíl na celosvětové flotile vždy přesahoval 40 % a v r. 1890 dosahoval dokonce 50 %:

Obrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Ztráty obchodního loďstva Dohody a neutrálních zemí 1914

Příspěvek od Zemakt »

Zajímavá tabulka. Při porovnání let 1890 a 1910 a v procentuálním progresu vyčnívají dvě země. Japonsko a kupodivu R-U. Na druhé straně USA nic moc.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Ztráty obchodního loďstva Dohody a neutrálních zemí 1914

Příspěvek od Pátrač »

Zajímavé údaje po všech stránkách. mě by jen tak z plezíru zajímalo, kolik v těch potopených lodích za Velké války leží výzbroje....
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Ztráty obchodního loďstva Dohody a neutrálních zemí 1914

Příspěvek od Kouzelnik »

2 úryvky z analýzy o dopadu WW1 na obchodní lodě ... psáno z pohledu USA. Analýza zveřejněna v cca 1920.

Obrázek



Obrázek
R.I.P.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Ztráty obchodního loďstva Dohody a neutrálních zemí 1914

Příspěvek od kacermiroslav »

Jarle,
opravdu zajímavá tabulka. Pro mě docela překvapení velikost R-U obchodního loďstvu 1910 v porovnání s tradičními rivali na Středozemním moři v podobě Francie a Itálie. Osobně bych očekával ten rozdíl výrazně větší už jen z hlediska, že Francie i Itálie měli zámořské kolonie, zatímco R-U hlavně udržovalo kontakt na svém poměrně krátkém úseku jaderského pobřeží.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Ztráty obchodního loďstva Dohody a neutrálních zemí 1914

Příspěvek od jarl »

Zde je seznam německých a rakousko-uherských lodí zabavených Rusy na Černém moři po vyhlášení války Centrálním mocnostem. Překvapilo mě, že deset bylo rakousko-uherských a jenom šest německých:

Obrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Ztráty obchodního loďstva Dohody a neutrálních zemí 1914

Příspěvek od kacermiroslav »

Tak pravdou je, že R-U mělo z minulosti docela dost aktivit v Baltském i Severním moři. Jako například objev země Františka Josefa, nebo podpora Pruska v jeho námořní válce s Dánskem. Ale je fakt, že i mě to docela překvapil, ten počet zabavených R-U lodí. Zřejmě to mělo co do činění v obchodu mezi R-U a Německem. Přeci jenom námořní doprava z jižních území R-U, byla zřejmě levnější, než vlaková, pokud cílovou destinací byla severní Německá města.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Ztráty obchodního loďstva Dohody a neutrálních zemí 1914

Příspěvek od jarl »

Tak námořní doprava je sice pomalejší, ale má tu výhodu, že je levná a je možné takto jednorázově přepravit velké množství nákladu. Ale rozhodně jsem čekal že v ruských černomořských přístavech bude více německých než rakousko-uherských lodí už jenom proto, že německá obchodní flotila byla mnohem větší.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“