Námořní bitva u mysu Saryč (19.11.1914)

Moderátor: Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Námořní bitva u mysu Saryč (19.11.1914)

Příspěvek od kacermiroslav »

Námořní bitva u mysu Saryč

19.listopadu 1914
Černé moře
WW1

Obrázek
SMS Goeben (turecký Yavuz) v Bosporském přístavu
Únikem německé „Středozemní eskadry“ před Dohodovými mocnostmi do tureckých vod a „zakoupením“ jejich lodí včetně německé posádky, získalo turecké námořnictvo dvě velmi silné jednotky, které dokázaly změnit poměr sil na Černém moři, kde byl největším tureckým soupeřem jejich dlouholetý protivník, carské Rusko. Vplutím německé Středomořské eskadry do Cařihradu dne 16.srpna 1914 získalo Turecko (Osmanská říše) bitevní křižník Goeben (10x280 mm), který byl přejmenován na Yavuz Sultan Selim (později jen Yavuz) a lehký křižník Breslau (12x105 mm), který byl přejmenován na Midilli. Vzhledem k tomu, že obě lodě nadále po celou dobu války působily v tureckých silách s německou posádkou a pod německým velením (admirál Souchon) budeme dále používat jejich německá jména.

Ruské námořnictvo bylo v srpnu připraveno na dvě operační varianty nasazeních svých Černomořských námořních sil a to buď zahájení daleké blokády Bosporu, přičemž jádro ruských námořních sil by zůstalo na Krymu v přístavu Sevastopol. To bylo čekalo na informace o vyplutí tureckých sil na moře a následně by je donutilo svést generální bitvu. Druhou variantou bylo provedení zaminování ústí Bosporu ještě před svedením generální bitvy. Ovšem do začátku války nepadlo definitivní rozhodnutí který z těchto operačních plánů bude přijat závazně. Jako první dostal ruský viceadmirál Ebergard upozornění, že není žádoucí, aby Rusko začalo bojové akce jako první, později byl tento pokyn změněn na směrnici, která mu dávala volnou ruku k akcím dle vlastního uvážení. Proto se koncem září ruské námořnictvo vydalo na první pokus o kontakt s tureckým loďstvem. Celé Černomořské loďstvo proplulo podél tureckého pobřeží od Zonguldaku až k Bosporu, aniž by narazilo na Souchonovy lodě (Goeben a Breslau). Ovšem v říjnu se ruský operační plán opět změnil a 13. dne tohoto měsíce obdržel Ebergard z hlavního stanu novou směrnici, ve které stálo, že nemá dále vyhledávat střetnutí s tureckým loďstvem. Tento rozkaz byla znovu potvrzen 27.října 1914, kdy Ebergard již měl informace o vyplutí turecké eskadry z Bosporu do Černého moře a tím pádem se naskytla možnost ke generální bitvě. Ruské velitelství však dalo raději přednost pasivitě.

Admirál Souchon se v polovině října rozhodl provést útok na ruské Černomořské loďstvo jakožto svého největšího soupeře v dané lokalitě a to na vlastní odpovědnost, protože přímý rozkaz k akci dostal z Berlína až v okamžiku, když již byl na moři. K vyplutí Souchonovy eskadry tak stačilo pouze ústní jednání s ministrem války Enverem Pašou. Tato ústní dohoda byla také potvrzena 22.října 1914 písemným rozkazem, ve které Enver Paša píše že, „Turecké loďstvo musí získat na Černém moři nadvládu nad mořem. Vyhledejte ruské loďstvo a zaútočte na ně bez vyhlášení války tam, kde je naleznete“.Souchonův plán předpokládal současný útok více námořních jednotek proti Rusku na více místech a tím šanci způsobit svému sokovi více škod. Bitevní křižník Goeben (vlajková loď) spolu s minonoskou Nilufer a dvěma torpédoborci měl zaútočit na hlavní ruskou námořní základnu Sevastopol, dále křižník Breslau a dělový člun Berkisatvet měly provést útok na Kerčský průliv a přístav Novorossijsk, lehký křižník Hamidiye měl zaútočit na jižní pobřeží Krymu, dva torpédoborce a pomocná minonoska Samsun na Oděsu a Očakov. Dále byl do akce zapojen dělový člun Peykisevket, který měl za úkol se pokusit přerušit podmořský kabel, který spojoval Varnu se Sevastopolem. Poté, co by byla tato akce úspěšně ukončena, měly Goeben a Breslau zůstat na Černém moři a napadat ruskou obchodní plavbu. Ochrana Bosporské úžiny měla být zajištěna starou bitevní lodí Barbaros Hayreddin (vlajková loď Souchonova zástupce, tureckého komodora Arise) a Torgut Reis. Obě lodi byly v roce 1910 zakoupené z Německa. Jednalo se o staré bitevní lodě třídy Brandenburg, spuštěné na vodu roku 1891 (výzbroj 6x280mm, 6x105mm, výtlak 10.033 t). Dále byl Bospor chráněn dělovým člunem Durakreis a dvěma torpédoborci. Akce byla naplánována na svítání 29.října 1914 a lodě k ní měly vyplout z Bosporu dne 27.října.

Tou dobou bylo ruské Černomořské loďstvo dislokováno takto: hlavní síly, které byly tvořeny sedmi řadovými bitevními loděmi, kotvily v Sevastopolu (ovšem dvě nejstarší, Sinop a Georgij Pobedonosec, se daly použít jen jako pobřežní baterie). Dále byly hlavní síly tvořeny třemi křižníky, pěti torpédoborci, čtyřmi ponorkami, čtyřmi minonoskami, dělovým člunem, dvěma avízy a dvěma transportními loděmi. Další síly kotvily v Jevpatorii a tvořilo je 13 torpédoborců, v Oděse se pak nacházely dva dělové čluny a minonoska, jedna minonoska v Očakovu, minonoska a transportní loď v Batumi. Na moři byla minonoska Prut a tři torpédoborce.
Obrázek Goeben (Yavuz)
Obrázek Jevstafij (Rusko)

Boje na Černém moři začínají
Turecké síly (torpédoborce Gayretivatanie a Muavenetimilliye) vyrazily ve 3.00 hod ráno dne 29.října 1914 pod velením německého korvetního kapitána Madlunga (všechna turecká plavidla měla německého a tureckého velitele na palubě) a zamířily do ruského přístavu Oděsa, kde ostřelovaly zakotvené ruské lodě a přístavní zařízení. Torpédoborec Gayretivatanie provedl torpédový útok na ruský dělový člun Doněc, který se po výbuchu potopil. Několik obchodních lodí a dělový člun Kubaněc byly dělostřelbou poškozeny. Poté, co Turci odpluli, položila ruská minonoska Samsun (kapitán-poručík Hermann) ve vjezdu do přístavu 28 min.

Další skupina útočníků byla tvořena bitevním křižníkem Goeben (turecky Yavuz) a torpédoborci Tasoz a Samsun a nabrala směr na Sevastopol. V 6.33 hod zahájily německé lodě palbu na sevastopolský přístav. Ruské pobřežní baterie a stará řadová bitevní loď Georgij Pobedonosec palbu opětovaly. Po 17 minutách byla turecká palba zastavena a lodě odpluly (bitevní křižník Goeben se během odplutí dostal do ruského dálkově ovládaného minového pole. Miny však nebyly odjištěny, a tak jím bez úhony proplul). Po odplutí ze Sevastopolu potkaly turecké lodě ruskou minonosku Prut, která zrovna byla na plavbě z Jalty. Na obranu minonosky připluly od mysu Chersones hlídkující torpédoborce Lejtěnant Puščin, Žarkij a Živučij. Goeben palbou zasáhl čelní ruský torpédoborec Lejtěnant Puščin dvěma granáty, čímž přiměl ruské lodě se stáhnout. Osamocená minonoska Prut pak byla vydána Turkům na milost. Goeben požádal posádku Prutu o vzdání se, ruská posádka však nereagovala a tak bitevní křižník zahájil palbu. Rusové raději minonosku, na jejíž palubě bylo 710 min, potopili. Do tureckého zajetí padlo 75 ruských námořníků. Ostatní se dostali ve člunech na břeh. Poté v 9:00 hod turecká plavidla odplula zpět k Bosporu, ale ještě před tím minonoska Nilufer nakladla do pobřežních vod Krymu 70 min.

Ve stejnou dobu, co turecké síly s Goebenem zaútočily na Sevastopol, další skupina, tvořená lehkým křižníkem Breslau (fregatní kapitán Kettner), nejprve položila miny do Kerčské úžiny. Ještě téhož dne se na minách potopily obchodní lodě Jalta a Kazbek. Poté Breslau spolu s dělovým člunem Berkisatvet začaly ostřelovat město a přístav Novorossijsk. V přístavu byly palbou zapáleny nádrže ropy a požár se rozšířil i do přístavu, kde zničil 14 ruských obchodních lodí.

Křižník Hamidiye pod velením korvetního kapitána svobodného pána von Kottwitz začal v 6:30 ostřelovat přístav Fedodosija a způsobil palbou požáry a poškození přístavních i železničních skladů.

Turecké námořnictvo reprezentované německým admirálem Souchonem dosáhlo svých politických cílů, i když z vojenského hlediska nebyl škody nijak velké. Dohodové země po této akci předložily Turecku ultimátum, ve kterém požadovaly veřejné odsouzení akce a vypovězení všech Němců z Turecka. V opačném případě hrozila Turecku válka. Turecko na ultimátum nereagovalo a tak 1.listopadu 1914 obdrželo ruské velení rozkaz k válečným akcím proti bosporské říši. O den později opustili velvyslanci Velké Británie a Francie Istanbul (Cařihrad) a velitel britského Středomořského loďstva viceadmirál Carden obdržel rozkaz k provedení útoku na turecké pevnosti v ústí Dardanel.

Dne 3.listopadu provedly britské bitevní křižníky Indefatigable a Indomitable (výzbroj každý 8x305mm) palebný přepad pobřežních pevností Seddulbahir a Ertogrul, které se nacházely na evropské části Dardanel. K palebnému přepadu se přidaly i francouzské řadové bitevní lodě Suffren a Vérité, které ostřelovaly pevnosti Kumkale a Orkaniye na asijském břehu. Při této 11 minutové palbě bylo zabito 150 tureckých vojáků. Ve stejný den vypovědělo Rusko Turecku oficiálně válku. Dne 5.listopadu 1914 je následovaly Velká Británie a Francie. Turecko poté formálně 21.listopadu vypovědělo válku celé Dohodě.


Bitva u mysu Saryč
19.listopadu 1914

Ruské loďstvo na turecký přepad naplánovaný německým admirálem Souchonem nereagovalo příliš rychle. Ze Sevastopolu vyplulo až v 15:00 hod a marně pátralo po tureckých plavidlech. Dne 1.listopadu se ruská flotila vrátila zpět na základnu. Po turecko-německé operaci se ruské velení začalo obávat možného tureckého výsadku, kterému se snažily Rusové předejít zaminováním některých oblastí, zejména pak přístupů k přístavům Oděsa a Sevastopol. Během prvních dvou měsíců války Rusové položili přibližně 4.200 min do nových minových polí.

První ruská bojová akce, položení minového pole před Bosporem, nedopadla nejlépe. Akce započala 5.listopadu 1914 a zúčastnilo se jí jádro Černomořské flotily tvořené 5 řadovými bitevními loděmi, 3 křižníky, 5 torpédoborců. Krytí zajišťovala 1.divize torpédoborců, jejíž úkolem bylo položit minové pole. Především díky nezkušenosti nových posádek se podařilo položit 190 z celkového počtu 240 min. Ostatní se utrhly nebo vybuchly, což považovaly ruští velitelé za útok dálkově řízeného tureckého minového pole. Z toho důvodu Rusové urychleně opustily prostor, aniž by zaznamenaly přesnou polohu vlastního minového pole. Poté ruská flotila zamířila k Zonguldaku, což byl strategický přístav, přes který se dopravovalo uhlí z dolů, které se za války staly důležitým zdrojem paliva pro turecké loďstvo. O den později, tedy 6.ledna, byl přístav ostřelován řadovou bitevní lodí Rostislav, křižníkem Kagul a šesti torpédoborci. Výsledek ostřelování však byl zanedbatelný. Při zpáteční cestě do Sevastopolu si ruské loďstvo aspoň spravilo trošku chuť a zničilo několik transportních lodí, které převážely vojáky na kavkazskou frontu. Do zajetí padlo 224 tureckých a německých vojáků.

Kavkazská fronta (mezi Ruskem a Tureckem) byla do značné míry závislá na přísunu vojáků a zásob po moři a proto se krytí transportních plavidel stalo nejdůležitějším úkolem pro turecké námořnictvo. Pro ruské námořnictvo naproti tomu zůstalo nejdůležitější rolí narušovat tuto dopravu. Nejjednodušším způsobem jak blokovat tuto tureckou blokádu by bylo blokovat turecké námořní jednotky v Bosporu, ale k tomu Rusové neměli dostatek sil. Navíc pro eliminaci palebné síly a rychlostní převahy tureckého bitevního křižníku Goeben (Yavuz) muselo ruské Černomořské loďstvo operovat vždy v celku. Ovšem technický stav řady ruských plavidel, starých mnohdy několik desítek let, nebyl nijak oslnivý a tak se neustále na nich prováděly údržby a opravy. Proto celé loďstvo mohlo k akcím proti Turkům vyrážet jen občasně. Ovšem možnost zastihnout nejsilnější tureckou loď byla jedině na moři při doprovodu transportních plavidel na kavkazskou frontu, kdy se dalo předpokládat kde se bude Goeben nalézat a tak se eliminovala jeho rychlost.

Dne 9.listopadu 1914 bylo na Kavkaz do Trapezuntu dopraveno na 5.000 tureckých vojáků za doprovodu křižníků Breslau a Hamidiye, což vyvolalo ostrou kritiku velitele ruské Kavkazské armády generála Selivanova, který požádal Černomořské loďstvo, aby se pokusilo více tuto dopravu narušovat. Na tuto generálovu žádost vyplula dne 15.listopadu ze Sevastopolu ruská flotila, která proplula podél pobřeží od Batumi k Giresunu, aniž by na nepřítele narazila. Proto aspoň 17.listopadu provedla palebný přepad přístavu Trapezunt. V noci pak minonosky Velikij Kňaz Konstatntin a Velikaja Kňaziňa Ksenija nakladly do vjezdových vod přístavů Trapenzut, Unye a Samsun na 400 min. Druhé dne, 19.listopadu 1914 pak došlo k nečekanému setkání ruské flotily s Goebenem a křižníkem Breslau.

Tab. č.1 – složení námořních sil
Turecko
Goeben - bitevní křižník (vl.) - 10x280mm, 12x150mm
Breslau - lehký křižník - 12x105mm

Rusko
Jevstafij - řadová bitevní loď (vl.) - 4x305mm, 4x203mm, 12x152mm
Joann Zlatoust - řadová bitevní loď - 4x305mm, 4x203mm, 12x152mm
Pantělejmon - řadová bitevní loď - 4x305mm, 16x152mm
Tri Svjatitěla - řadová bitevní loď - 4x305mm, 8x152mm, 4x120mm
Rostislav - řadová bitevní loď - 4x254mm, 8x152mm
Pamjať Merkurija - chráněný křižník - 12x152mm
Almaz - chráněný křižník - 7x120mm
Kagul - chráněný křižník - 12x152mm


Ruské Černomořské loďstvo plulo dne 19.listopadu 1914 na základnu a před polednem se nacházelo 45 mil od Sevastopolu u mysu Saryč (jižní část poloostrova Krym). Flotila plula v kýlové sestavě s tím, že jako první plula vlajková řadová bitevní loď Jevstafij, následovaná Joann Zlatoust, Pantělejmon (ex Potěmkin), Tri Svatitěla a Rostislav. Za nimi ve dvou kolonách pluly torpédoborce a 3,5 míle před hlavními silami pluly jako předzvědné v dwarsově linii chráněné křižníky Pamjať Merkurija, Almaz a Kagul. V 11:40 zpozoroval chráněný křižník Alamz za špatné viditelnosti na obzoru hustý kouř a o dvacet minut později spatřil ve vzdálenosti 7.500 metrů nepřítele. Ruské křižníky se raději stáhly pod ochranu řadových bitevních lodí, které provedly obrat doleva. Ruské těžké lodě však čekaly na rozkaz dělostřeleckého důstojníka (byl na řadové bitevní lodi Joann Zlatoust) a na rychle se blížícího nepřítele nestřílely. Když pak dělostřelecký důstojník určil cíl, dopustil se v důsledku špatné viditelnosti chyby v odhadu vzdálenosti a tím zmátl kolegy na ostatních lodích. Jediná vlajková loď Jevstafij nečekala a zahájila palbu dle vlastního odhadu vzdálenosti a hned první salvou ve 12:21 zasáhla Goeben projektilem o hmotnosti 471 kg na středoboku (pokud byl použit starý projektil model 1907, tak ten měl hmotnost „jen“ 331,7kg), kde vypukl požár. Bitevní křižník Goeben provedl korekturu svého kurzu na paralelní s ruskou vlajkovou lodí a zahájil palbu. Dva granáty třetí salvy, přičemž každý měl hmotnost 302 kg, zasáhly Jevstafij. Ruská vlajková loď se však dobře zastřílela a zahájila palbu i ze svých děl ráže 203 a 152mm. Ostatní ruská plavidla střílela jen sporadicky, jen když se jim podařilo nepřítele v mlze zahlédnout. Koncové řadové bitevní lodě Tri Svjatitěla a Rostislav si vzaly na mušku turecký lehký křižník Breslau, který tak byl nucen se vzdálit, protože každý možný zásah by mohl pro křižník znamenat jeho záhubu. Ruské chráněné křižníky a torpédoborce do průběhu střetnutí vůbec nezasáhly.

Boj však netrval dlouho. Po pouhých 14 minutách ve 12:35 hod využil Goeben mlhy a zmizel z nepřátelského dohledu. Rusové nemohly Goebenu konkurovat v rychlosti a proto pronásledování nepřipadalo v úvahu, navíc stav zásob paliva byl na minimu. Goeben byl v průběhu střetnutí zasažen třemi granáty ráže 305mm a jedenácti ráže 203 a 152mm. Poškození nebyla vážná, ale padlo 115 námořníků a dalších 59 bylo raněných. Pro Němce to byla citelná lidská ztráta, protože doplňování posádky v tureckých podmínkách nebylo nijak jednoduché. (Podle jiných zdrojů byl Goeben zasažen pouze jedním těžkým projektilem, který zasáhl jedno z kasematových 150mm děl, následná exploze uskladněné munice zničila sousední dvě děla stejné ráže. Zahynulo 13 námořníků a další 3 byli zranění). Ruská řadová loď Jevstafij byla zasažena čtyřmi granáty ráže 280mm a byla následně na opravách do konce listopadu. Padlo 33 námořníků a 25 bylo raněných. Žádné jiné plavidlo zasaženo nebylo.

Obrázek


Závěr
Toto i když krátké střetnutí ukázalo diametrální rozdíl v koncepci starých řadových bitevních lodí a moderní koncepce typu Dreadnought navíc umocněné o provedení rychlého bitevního křižníku. Rychlost byla od samého počátku největší deviza německo/tureckého plavidla, jehož kapitán tak do bitvy mohl jít s vědomím, že kdykoliv může bitvu přerušit a díky vyšší rychlosti uniknout pronásledovatelům. Na druhou stranu ruská dělostřelba ukázala svou přesnost (hned první salva zasáhla cíl) a projektil o hmotnosti 471 kg měl větší ničivý účinek v cíli, než 302 kg těžký projektil z Goebenu (o přesnosti děl starých ruských řadových lodí se přesvědčily Němci i v roce 1917 při svém nájezdu na Moondsunské ostrovy, kdy ruské lodě dokázaly nepřítele zasáhnout na maximální dostřel svých děl). Když se pak podíváme na samotný průběh střetnutí, tak je zarážející, že se Rusové nepokusili využít svých torpédoborců a početní převahy a více poškodit nebo dokonce zničit svého jediného konkurenta na Černém moři. Pokud by se podařilo Goeben ochromit torpédem, je jisté, že obrovské ruské přesile by dlouho vzdorovat nedokázal.

Spotřeba munice:
Jevstafij - 12 ks (ráže 305 mm)
Joann Zlatoust - 6 ks (ráže 305 mm)
Tri Svjatitěla - 12 ks (ráže 305 mm)

Goeben - 19 ks (ráže 280 mm)



Obrázek Goeben (Yavuz)
Obrázek Jestafij (Rusko)


Zdroje:
Velká válka na moři (1) – Jaroslav Hrbek - 2001
Válečné lodě (3) - Hynek, Klučina, Škňouřil - 1988
www.warshipsww2.eu
www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Pokud jsem to správně pochopil, panují nejasnosti ohledně počtu Němců zabitých během téhle bitvy. Osobně si myslím, že údaj více nežli 100 mrtvých Němců je poněkud přehnaný. Vždyť se vlastně jednalo o několikaminutovou potyčku a Goeben nebyl vážně poškozen.

K srovnatelným lidským ztrátám došlo na německých bitevních křižnících během bitvy u Jutska (Derfflinger, Lützow, Seydlitz) aly ty byly všechny zasaženy více než 20 těžkými granáty, zatímco Goeben zasáhly nanejvíš 3 granáty ráže 305 mm a dalších 11 z děl menších ráží, které ovšem měly mnohem menší ničivý účinek.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Přesně tak. A já bohužel nedokážu určit, který zdroj je ten správný. Ale taky se spíše kloním k těm menším ztrátám.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní bitvy“