Pancéřová ochrana pěchoty No.II

Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Pancéřová ochrana pěchoty No.II

Příspěvek od Rase »

6a38c039798db8e6439aa3b0ade2f2a1.jpg

Pancéřová ochrana pěchoty - Německo

"...najednou, za velkého žuchnutí, jsem byl tvrdou ránou do čela odhozen až na dno zákopu. Ohromnou silou zasáhl mou přilbu šrapnel, nepronikl skrz ni, leč dostatečně tvrdě na to, aby v ní zanechal důlek. Kdybych měl, tak jako ještě před pár dny, na hlavě čepici, měl by pluk o jedno mrtvého muže navíc." - záložní poručík Walter Schulze 8. Kompanie reservního pěšího pluku číslo 76, ze zápisku dne 29.července 1916 z bitvy na Sommě

Na počátku války, kdy dlouhé kolony německých vojáků proudily do Francie, nikdo si neuvědomil že nová válka bude zcela odlišná od těch dřívějších. Moderní pušky totiž byly určeny k palbě až na 1000 metrů a díky vysoké kadenci palby, ukázala se být situace vojáků na bojišti jako zcela fatální. U Mons byli pevně sevřené řady německé pěchoty devastovány v dosud nepoznané míře. Po bitvě se ukázalo, že moderní puškové projektily dokázaly projít ne jedním vojákem, ale hned dvěma a výjimkou nebyli ani tři zabití vojáci jedinou kulkou (!) Útočné operace se tak ukázaly být ohromným masakrem živé síly, který nedokázala dlouho vstřebávat ani kvalitní německá armáda, která drtila svého nepřítele, krom kvality a výcvikem, především výraznou početní převahou. Vojska se tedy začala zakopávat, aby odolala palbě nepřátelských pušek. Brzy ale dorazily na bojiště také děla, jenž nutila svou palbou, vojáky hloubit si stále hlubší a hlubší zákopy. Tak začala zákopová válka, jenž kladla na bojující vojáky dosud neznámé, nebo již zapomenuté, požadavky.
Císařští pěšáci sice vstoupili do války s přilbami, ale první zdání je jen klam. Historie těchto přileb totiž sahá zhruba až do roku 1842, kdy je navrhl Fridrich Vilém IV. Pruský – nejspíše vycházel z přileb užívaných v Carské armádě. Tyto přilby byly postupně zaváděny u všech německých států a jako poslední tyto přilby přejalo Bavorsko (1887). Německé Pickelhabeny byly vyráběny z pevné kůže, jenž se tvarovala do forem a následně přetírala černou barvou. Ke zpevnění byly přilby doplněny o kovový lem, který se pro důstojníka též zlatil nebo postříbřoval. V horní části byl k přilbám upevněn typický hrot, dělostřelci měli tyto hroty zakončeny malou kuličkou. V čelní části byla přilba osazena speciálním odznakem, který poukazoval z jaké země daný regiment pochází (jednotlivé země jako třeba Bavorsko, si stále uchovávaly částečnou autonomii, v rámci armády). V roce 1892 byly tyto přilby doplněny o jednoduchý povlak – M1892 Überzug, který měl zamezovat odrážení slunečních paprsků od samotné přilby a také chránit zdobené přilby před špínou. Überzug byl také doplněn o nakreslené číslo pluku. Původně vyvedené v barvě červené a po vypuknutí války zelené. Když propukla válka, začaly zásoby surové kůže, vhodné k výrobě přileb, docházet. Německo do té doby totiž importovalo kůži z Jižní Ameriky, především pak z Argentiny, což se v době války a blokádě, ukázalo být neřešitelným problémem. Nové přilby tak začaly být vyráběny z tenkého plechu (před válkou byly kovové pouze Pickelhaubeny určené pro kyrysníky), což se rychle ukázalo být velice nákladné a muselo se hledat jiné řešení. Tím byly náhražkové materiály, z nichž se tyto přilby vyráběly již na začátku roku 1915. Konkrétně se jednalo o plsť, vulkánfíbr nebo dokonce vrstvený papír. Tou dobou také začaly být vyráběny Pickelhaubeny s oddělitelnými bodly, M1915, jenž se měly sundávat, pokud byl voják v přední linii. Tyto upravené a hlavně zjednodušené přilby ale nebyly první z inovací.
Právě roku 1915 se na Vogézské frontě, poblíž Švýcarských hranic, začalo experimentovat s poněkud netradiční konstrukcí, jenž měla nabídnout alternativu za nevhodné Pickelhaubeny. Stalo se tak u Armádní Skupiny Gaede, operující ve zmíněném horském terénu. Generál pěchoty Hans Emil Alexander von Gaede (1852-1916) byl velice znepokojen vysokým počtem zranění hlavy, jenž se na jeho klidném úseku fronty vyskytovalo. Flustrován složitou byrokracií, nečinností nadřízených, rozhodl se zkonstruovat vlastní typ ochrané pomůcky. Výroba probíhala v dělostřeleckém arzenálu v Mühlhausen v tehdejším německém Alsasku (dnes Mulhouse, Francie), pod vedením Oberstleutnanta (podplukovníka) Hesse. Celkem bylo odesláno do první linie celkem 1500 kusů těchto přileb. Jednalo se lehkou přilbu, velice podobnou normanským přilbicím z 11.století. Podívejme se ale detailněji na konstrukci samotné helmy. Jednalo se o měkkou koženou čapku, jenž byla v zadní části rozříznuta a doplněna o stahovací řemen, aby tak bylo možno přizpůsobit velikost přilby. Pro zlepšení komfortu byla do vnitřní části našita tenká látková vložka s koženou obrubou. K této kožené přilbě, byl na čtyřech místech přinýtovaný samotný pancíř. Tento pancíř byl velice bytelný a dosahoval šíře 5 až 7 milimetrů. Celková váha této přilby činila 2,2 kg, což bylo sice hodně, leč podařilo se snížit počet zranění hlavy. Problém byl ale především ve velké složitosti, jakou byly tyto Gaedeho přilby vyráběny a také nedostačující ochrana boků a zadní části hlavy. Jen zmíním že do dnešních dnů se dochovalo jen zhruba deset exemplářů těchto přileb. Důvod byl prostý, na frontě se objevila zcela nová přilba.

Stahlhelm Model 1916

Tak jako u Gaedeho přilby, byla nová přilba vyráběna z osvědčené a kvalitní chrom-niklové oceli, která přidávala této konstrukci na tvrdosti. Začátkem roku 1915 sepsal Dr. Friedrich Schwerd z technického institutu v Hanoveru studii, jež se zabývala studováním ran na hlavách vojáků, způsobených během zákopových bojů. Schwerd předložil tuto studii, v niž doporučoval zavedení ocelových přileb, svým nadřízeným a krátce na to byl poslán do Berlína, kde dostal za úkol zkonstruování a produkci vhodné přilby. Výsledný produkt vycházel z gotických šalířů ze 16.století a poskytoval nejlepší ochranu hlavě a krku. Zde bych ještě zmínil jak klíčový byl samotný výzkum. Francouzi totiž u své konstrukce přilby vzor 1915, Adrian, jednoduše začali sériovou výrobou původně hasičské přilby, jenž svou konstrukcí nebyla nikterak ohromující. První přilby Stahlhelm byly testovány již v listopadu 1915 v prostoru Kummersdorf u prvního útočného praporu. Po zkouškách bylo objednáno celkem 30.000 kusů těchto přileb, leč kvůli administrativním průtahům se dostaly na frontu až začátkem nového roku. Během února roku 1916 jimi byly vybaveny oddíly u Verdunu. Zde se ukázala být nová přilba velice úspěšná, bylo rozhodnuto o masové výrobě a během několika měsíců jimi byli vybaveni všichni vojáci na frontě Západní. Vojáci na Východní frontě jimi byli vybaveni až v polovině roku 1917. Výroba těchto přileb totiž byla velice náročná a nebylo snadné rychle uspokojit velkou poptávku. Dlouho tedy bylo možné vidět vojáky v zákopech jak s novými ocelovými Stahlhelmami tak i starými Pickelhaubny. Zvon přilby je ražen z vyseknutého plechu tvaru oválu. K dosažení kýženého výsledku, musel být polotovar minimálně devětkrát upnut do razícího stroje, než získal výslednou podobu. Oproti tomu bylo možno britskou přilbu Mk.I – Brodie, razit jednorázově, tedy levněji a v mnohem vyšších sériích. Plech z chrom-niklové oceli dosahoval tloušťky lehce přes 1mm a váha přilby činila 1,2 kilogramu (dvě liby a šest uncí). I samotné polstrování bylo velice kvalitní a bylo upevněno ke zvonu přilby třemi nýty. Jednalo se o koženou, nebo plechovou obruč, k niž byly upevněno polstrování, konkrétně tři stahovatelné kapsy vyrobené z kůže, později látky, které byly vycpány slámou, nebo srolovanou látkou. Tyto polštářky byly natolik důmyslně řešené, že mezi hlavou a přilbou vznikl prostor široký jeden prst a v hodní části široký prsty dva. Což výrazně zvyšovalo šanci vojáků na přežití zásahu, pokud došlo jen k promáčknutí přilby. Dříve by totiž voják skončil s pohmožděnou, nebo prasklou lebkou, minimálně pak s otřesem mozku. Takto voják přežil bez větší újmy jen s důlkem na přilbě a pocuchanými nervy. Samotná přilba ale nedokázala poskytnout ochranu před vysokorychlostními projektily pálenými z nepřátelských pěchotních pušek. K tomuto účelu se na odvětrávací rohy připevňovalo speciální zařízení.

IMG_8951.jpg

Stirnpanzer

Na bocích přilby M1916 se nachází dva válcovité rohy, které plní jak funkci odvětrávací, tak i funkci úchytu pro speciální zesilující pancíř. Ze sedmi a půl milionu vyrobených přileb M1916, bylo jen 50.000 z nich možno osadit tímto představným pancířem. To znamená pouze každá stopadesátá přilba. Jak již bylo zmíněno, v přední části byl Stirnpanzer uchycen za samotné rohy a dále byl pancíř zajištěn koženým, nebo látkovým páskem, zachyceným za zadní část přilby. Materiálem k výrobě byl vysokokalený ocelový dílec šíře 6,3 mm. Podle některých údajů dokázala takto upravená přilba odolat palbě z pušky Lee-Enfield na vzdálenost 150 metrů. Váha tohoto zařízení byla lehce přes 3 kilogramy, mezi pěchotou nebyly z tohoto důvodu moc populární a výjimkou nebylo ani to, že byly vojáky po příchodě na frontu prostě zahozeny. Stirnpanzery byly primárně určeny pro statické jednotky, tedy pro hlídky, kulometné oddíly a odstřelovače. Podařilo se mi sehnat i fotografii poněkud prostěji tvarovaného Stirmpanzeru, konkrétně jen ohnutého dílce, doplněného o dva otvory k uchycení na přilbu. V roce 1917 se spojencům podařilo u Verdunu ukořistit velice netradiční německou přilbu. Jednalo se o těžkou přilbu, velice podobnou saským obléhacím přilbám z 16.století. Přilba měla dlouhé spodní lemy a krom výřezu v čelní části (podobného jako u M1916) byl druhý výřez pro krk. Zajímavé bylo též provedení vnitřního polstrování, které se odlišuje od toho u Stahlhelmu, v tomto případě bylo polstrování upevněné rovnou na přilbu a jednalo se o relativně tlustou prošívanou vrstvu, chránící hlavu. Přilbě také chyběly typické rohy na bocích zvonu a bylo zde patrno šest nýtů, kterými byly upevněna vnitřní výstelka. Tato přilba byla následně zaslána spolu s britskou vojenskou misí do New Yorku. Váha této přilby byla úctyhodných 6,35 kilogramu. Na 180 metrů dokázala tato přilba odolat palbě běžnou municí. V případě užití protipancéřové munice, bylo možno tuto přilbu prostřelit na obdobnou vzdálenost, leč je nutno zasáhnout přilbu pod vhodným úhlem. Britským jednotkám se podařilo v průběhu listopadu 1918, nalézt v obsazeném německém skladě v St. Mihiel další atypický typ přilby. Vzhledem se velice podobala modelu 1916, leč celková váha činila 1,36 kilogramu a byla tak o 140 gramů těžší než základní přilba. Tato přilba, někdy nazývaná model 1918, se vyznačovala také látkovým podbradníkem, oproti koženému jak tomu bylo u modelu 1916. Těmito pozoruhodnými přilbami a představnými pancéři ale výčet německých snah o ochranu hlavy bojujících vojáků, nekončil.

792946_original.jpg

Sappenpanzer Gesichtsmaske

V roce 1918 začalo vrchní velení zasílat na frontu speciální obličejové masky, určené pro odstřelovače a osádky kulometů. Tyto pancéře byly primárně určeny pro jednotky bojující v otevřeném terénu. Tyto masky byly vytvořeny z pancéře silného 5,7 milimetru a udávaná váha činí necelých 6 kilogramů. Obdobně jako u Stirnpanzeru, dokázaly i tyto masky odolat přímé palbě na vzdálenost 180 metrů. Co se konstrukčního řešení týče, měly být tyto masky upevněny k hlavě pomocí několika řemenů, jejich uchycení k masce bylo řešeno různě. Nejčastěji jsem se shledal s pěti hroty vystupujícími ze samotné masky, ke kterým se zachytilo řemení. Absence jakéhokoliv polstrování byla pro samotného nositele velice nebezpečná, neb mohlo dojít v ke zranění i pokud projektil neprošel skrz pancíř masky. Tyto masky jsou typické velkým výřezem na pravé straně, který usnadňoval míření a palbu z pěchotních pušek. V čelní části byly také vyseknuty dva drobné průzory, které měly sloužit k míření. Nejsem si ale jist jejich použitelností v polních podmínkách. Tyto masky byly také natírány klasickou, šedo-zelenou barvou, používanou v tehdejší císařské armádě. Jelikož se tyto masky začaly vyrábět až v průběhu roku 1918, bylo jich do konce války vyrobeno jen velice malé množství.

1348361423_sappenpanzer_1.jpg

Stahlbrustpanzer

První Stahlbrustpanzery byly přiděleny kulometným oddílům již v roce 1917 a ukázaly se být sice jako velice těžké, leč v případě poziční války poskytovaly svým nositelům slušnou ochranu. Vojáci je nosívali v kombinaci se Stirnpanzery. Vyráběly se dvě velikosti těchto pancéřů, menší vážil 8,6 kg, větší pak téměř 11 kilogramů. Materiálem pak byla křemíko-niklová ocel, která poskytovala ochranu před projektily letící rychlostí 650 m/s na vzdálenost 50 metrů, pod 25 metrů již docházelo k penetraci pancíře. Projektil o rychlosti 850 m/s probíjel Stahlbrustpanzer již na vzdálenost kolem 54 metrů. Na vzdálenost kolem 270 metrů odolával tento pancíř již i těmto projektilům. V pozdějším období se tyto pancéře různě upravovaly a vylepšovaly. Mezi tyto změny patří kupříkladu dva přinýtované háky k zavěšení granátů, výraznější prořezy v oblasti paží, aby se usnadnilo držení zbraně, nebo pak řemeny k lepšímu upevnění k tělu. Stirnpanzery byly velice rozšířeným doplňkem německých pěšáků na Západní frontě, můžeme se s nimi tedy setkat na mnoha fotografiích. Jen zmíním že vojáci je často nosívali otočené, aby jim chránily záda. Také se často můžeme setkat s britskými, nebo americkými pěšáky, jak pózují s nasazenými pancéři a další kořistní výzbrojí (často i přilbami). Nejsem si ale vědom že by tyto pancéře užívali i v bojích – spíše se jednalo jen o pózování s kuriozitami (na jedné fotografii pózují američtí vojáci v plné výstroji a dokonce i s protitankovou puškou Mauser 13,2 mm Tank Abwehr Gewehr Mod. 18).

Zdroj:
Helmets and body armor in modern warfare – Dean Bashford
http://nuke.combat-helmets.com/PreWar/G ... fault.aspx
http://www.greatwardifferent.com/Great_ ... mor_01.htm
http://www.worldwar1.com/sfgstal.htm
http://www.panzernet.net/php/index.php/ ... 088.0.html
http://www.panzernet.net/php/index.php/ ... 180.0.html
http://www.panzernet.net/php/index.php/ ... 491.0.html

Obrázek
Werbung für einen Kugelpanzer für den Feldeinsatz
Kreisarchiv Mettmann, Düsseldorfer General-Anzeiger vom 26.5.1915


Obrázek

Obrázek

Obrázek
Přilba nalezená u Verdunu a přilba nalezená u St.Mihiel

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Američtí vojáci pózují s ukořistěnou výzbrojí

Obrázek
Francouzi nahromaděná výzbroj po obsazení zákopu

Obrázek
Povšiměte si otočených Stahlbrustpanzerů
Naposledy upravil(a) Rase dne 25/7/2022, 21:04, celkem upraveno 3 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Nu vidím, že i u Němců byly počátky přileb komediální.
Tohle mě zaujalo - K dosažení kýženého výsledku, musel být polotovar minimálně devětkát upnut do razícího stroje, než získal výslednou podobu. Oproti tomu bylo možno britskou přilbu Mk.I – Brodie, razit jednorázově, tedy levněji a v mnohem vyšších sériích.

První „neprůstřelné vesty“, lépe řečeno „pancéřové“ taky dobrej pokus :) Dobrý RoboCopové. O sto let později spatří světlo světa, skoro absolutní ochrana vojáka, díky moderním materiálům a technologiím. Zajímavostí je tzv. exoskeleton.
www.youtube.com/watch?v=-UpxsrlLbpU
www.youtube.com/watch?v=HZ8U37sXeP4

Obrázek

Až se to patřičně vylepší, bude na to možné navěsit pancíře.

Obrázek Obrázek

Využití nemusí být jen vojenské, hodí se i pro zvedání či nošení těžkých nákladů, pomůcka v průmyslu nebo pro invalidy. Takže jeden z dalších nápadů, který lze využít i zneužít. Zatím jak to tak bývá se bude využívat v armádě třeba zbrojíři při zvedání pum, řízených bomb či raket. Na mírovém použití pro osoby se sníženou pohyblivostí pracují hlavně Japonci, zatímco v USA pro vojenské využití DARPA.

Rase, takže jako další očekávám ruské Stalnój Nagrudnik SN-42. Zbroj, která našla omezené uplatnění ještě ve WW2.
www.youtube.com/watch?v=GdJtVAmcCBs
Na Panzernetu jsi už o tom také psal, pokud to trochu doplníš a rozšíříš? Skutečné bojové zkušenosti ukázaly, že MP-40 náboj samopalu (9 mm) nedokázal proniknout SN-42 na vzdálenost kolem 100-125 metrů. Užitečné v hustých, silných městských bojích ve Stalingradu, ale vzhledem k jeho hmotnosti to nebylo příliš praktické pro vojáky.

Dále by bylo možné doplnit Flak jacket pro osádky bombardérů.

Nezbytnou součástí vest IV. třídy odolnosti je hrudní panel - kyrys. Ten je vyroben většinou (či nejlépe) z titanu, který je relativně lehký a odolný zárověň. Takže žádný kevlar, zatím jediné v historii osvědčené řešení je kyrys z 3 až 5mm ušlechtilého ocelového plechu.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Spandau
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 123
Registrován: 17/10/2009, 19:49

Příspěvek od Spandau »

Lord píše:Nu vidím, že i u Němců byly počátky přileb komediální.
Tohle mě zaujalo - K dosažení kýženého výsledku, musel být polotovar minimálně devětkát upnut do razícího stroje, než získal výslednou podobu. Oproti tomu bylo možno britskou přilbu Mk.I – Brodie, razit jednorázově, tedy levněji a v mnohem vyšších sériích.
Ako technológ predpokladám že oceľové helmy sa vyrábali z plošného polotovaru ťahaním (ľudovo povedané "lisovanie"). Nemci najskôr používali nejaký typ vysokouhlíkovej martenzitickej ocele ktorá je síce pevná a tvrdá ale zároveň má nízku ťažnosť (ťažnosť je niečo ako schopnosť materiálu zmeniť tvar bez jeho porušenia). Zatiaľ čo Briti používalí dáku Hadfieldovu oceľ ktorá je síce vysokolegovaná mangánom no nie uhlíkom - síce pevná a odolná, no nie až tak tvrdá=vyššia ťažnosť. Tá nemecká helma je navyše od tej britskej aj "hlbšia" čiže ju na lise na jeden ťah nevyrobíš. Nehovoriac o tom že Nemci museli materiál medzi jednotlivými ťahmi možno aj žíhať aby materiál znovu nadobudol svoju ťažnosť a plasticitu.
A: "Počul som, že internetové diskusie spôsobujú degeneráciu. Je to pravda???"
B: "IMHO LOL"
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Komedií jsem měl na mysli tohle …
Obrázek

Spandau níže vidíš typ 45, tedy zjednodušený tvar, který vypadl po prvních úderech bucharu.
Obrázek
Stahlhelm 45
Na konci druhé světové války byla výroba helem zjednodušena tím, že helma zůstala ve tvaru v kterém opustila lisovací buchar a postrádala tak typický tvar německých helem. Tato helma byla na konci vály zavedena ve velmi omezeném počtu a spíše pokusně.

ObrázekObrázek

Po válce byl tento typ helmy zaveden do výstroje východoněmecké armády (Nationale Volksarmee - NVA), která ji s mírnými ůpravami používala až do konce osmdesátých let.
Více na militaria-archiv.com


- U M1916 Stahlhelm chápu, že vzhledem k hloubce a tvaru, nicméně těch úkonů bylo docela dost. Helma sloužila na všech frontách a byla velmi úspěšná, kromě toho, že byl někdy kvůli velikosti a tvaru poškozen sluch nositele.

Helma vzor M18
V roce 1917 byl vyráběn Model 1917 Stahlhelm. M1917 byl stejný jako M1916, ale měl zmenšenou část kolem uší.
Zdroj: wehrmachtheeer.wz.cz

Zajímavostí byla ještě M 1918, Fernsprecher und Kavalleriehelm (helma pro telefonisty a kavalérii). Tato helma měla vykrojení na ucho a byla používána v jednotkách Reichswehru. Na začátku II. Světové války byla fasována pro dělostřelecké pozorovatele. Za I. světové války bylo vyrobeno 7,5 milionu kusů tohoto typu helmy.
Zdroj: veteranarmy.cz
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Postup výroby německých přileb naleznete v tomto videu - je až pozoruhodné kolik to bylo jednotlivých úkonů. V tomto videu je popsána výroba M35, ale u M16 tomu bylo obdobně:
www.youtube.com/watch?v=dqyaOvXvSnE

Ještě nás čekají pancéře vynalézané Italy, Brity a Američany - práce je tedy pořád dost a dost. Do pozdějších konstrukcí se zatím nechci pouštět. Jinak k tomu typu SN-42 se mi špatně sháněly nějaké další informace - možná později se pokusím něco dalšího vyčmuchat.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

OK, upravil jsem trochu delší odkaz. Přilby byly varáběny zřejmě už z vyseknutých oválů, které v něčem namočili a šli pod první lis. Ten udělal prohlubeň pro hlavu, další lisy pak pravděpodobně dokončily finální tvar. Nejvíce ruční práce bylo s okrajem helmy, kladívkami upravovali dělníci, pak zabrušování, nátěr, stříkání, atd.

Při té příležitosti jsem narazil na další zajímavá videa ...
German tank manufacturing – výroba převodovek na automatech, vrtání podvozků, montáž
www.youtube.com/watch?v=RO1rrRiDaEU
Taky dobrý …

British wartime aircraft production
www.youtube.com/watch?v=WLOVzgew5Jw
Britská propaganda, dělala tam i královna! A je vidět cool ženský ve výrobě. Takže kdo by se chtěl podívat na starou technickou školu, má možnost.

Why We Fight: The Battle of Britain
www.youtube.com/watch?v=cSZnFo7JORo
Představa invaze do Británie a USA. Proč bojujeme? Od oceňovaného Franka Capry, který režíroval 11 dokumentárních válečných filmů série Proč bojujeme, za kterou získal Oscara a Distinguished Service Medal, která se vydává za mimořádně záslužnou službu vládě Spojených států.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Spandau
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 123
Registrován: 17/10/2009, 19:49

Příspěvek od Spandau »

Lord píše:OK, upravil jsem trochu delší odkaz. Přilby byly varáběny zřejmě už z vyseknutých oválů, které v něčem namočili a šli pod první lis. Ten udělal prohlubeň pro hlavu, další lisy pak pravděpodobně dokončily finální tvar. Nejvíce ruční práce bylo s okrajem helmy, kladívkami upravovali dělníci, pak zabrušování, nátěr, stříkání, atd.
Iba by som doplnil, ak smiem.
(čas 0:22) Tá kvapalina v ktorej sa ocel namáča pre ťahaním slúži na zníženie trenia medzi materiálom a ťahacím nástrojom v lise (menšie riziko vzniku trhliny).
(0:28) Ako stroj slúži vretenový či kolenový lis, nie buchar. Buchar sa používa skôr pre väčšie výtvarky, zápustkové výlisky a pod. Je to vidno aj z kinematiky stroja - buchar pracuje s náhlymi, silnými nárazami. Zatiaľ čo na videu vidíme lis - spojité ťahy. Ten samotný nástroj čo helmu výraba na videu nevidnou. Je ukrytý uprostred toho "hriadeľa" čo sa na ten plech pritláča. Okraj slúži iba ako pridržiaviač, samotný ťahací tŕň je ukrytý uprostred nástroja.
(0:57) Medzi prednou, čelovou časťou a zadnou časťou helmy vzniká ostrý prechod. Ten nie je možný vylisovať preto sa musí kovať ručne. V tom spočívala aj najväčšia pracnosť helmy. K lisu môžete postaviť takmer kohokoľvek, na kovanie ale musí mať robotník potrebené skúsenosti a znalosti. Navyše sa jedná o časovo náročnú operáciu.
(1:03) Okraje helmy sú po ťahaní a kovaní ostré a nerovnomerné, preto sa tento okraj zalemuje. Okrem iného sa týmti aj zvýši korózna odolnosť okraja helmy.
(1:07) Helma sa v peci ohreje asi na 750 až 800°C a následne zakalí do kaliaceho oleja.
Ďalej už len vidno povrchovú úpravu, náter, skúšky a pod.
A: "Počul som, že internetové diskusie spôsobujú degeneráciu. Je to pravda???"
B: "IMHO LOL"
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Spandau doplnění technologa jsem očekával. Upřesnění technických termínů se možná hodí. Model M1940 byl vyráběn už trochu jinak, s cílem zjednodušit výrobní proces a využít automatizovanější lisovací metody. M1942 zase řešil okraje, odstranění válcovaného okraje urychlilo výrobní proces a zredukovalo množství kovu používaného při výrobě každé helmy.
Nejzajímavější pro mě bylo ohřátí helmy (asi na 750 až 800°C) a následné zakalení v lázni. Tím přilba zřejmě získala lepší mechanické a fyzikální vlastnosti, hlavně na tvrdosti. Tohle se asi nedělalo u všech přileb, mám teď na mysli britské, francouzské, italské, americké? Už byla zmíněna manganová ocel u britské „Brodie“, zatímco německá byla z oceli s přísadou molybdenu.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Spandau
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 123
Registrován: 17/10/2009, 19:49

Příspěvek od Spandau »

Takto, tie ocele určite neobsahovali ako prísadové prvky iba mangán či molybdén. Napríklad tá britská Hadfieldova mala zloženie C 1,1 – 1,4%, Mn 11,0 – 13,5%, Si 0,7%, Cr 0,7 – 1,2%, P max 0,09%, S max 0,05. Presné chemické zloženie tej nemeckej ocele nepoznám, lebo ani neviem o akú oceľ sa jedná (dáke označenie či číslo).
Tá hlavná prísada v oceli je stále ale uhlík. Napríklad na to aby si oceľ vôbec mohol zakaliť, potrebuješ obsah minimálne 0,2 %C. Pri väčšísch obsahoch uhlíka vzniká viac martenzitu (štruktúra spôsobujúca tvrdosť - "ihličky" uhlíka rozptýlené v austenite). Viac martenzitu sa dá aj vytvoriť rýchlejším ochladením, čiže nebudeš kaliť do kaliaceho oleja ale rovno do vody alebo sa zakalí do prostredia s teplotou pod bodom mrazu (nože UTON sa takto kalia - so zmrazovaním). Ale so zvyšujúcim sa obsahom martenzitu zároveň aj klesá húževnatosť, čiže budeš mať síce helmu tvrdú ale krehkú.
Ak teda nechceš aby sa Ti zakalená helma rozpadla po prvom zásahu musíš ju po zakalení ešte popustiť. Popúšťanie je ohrev na teplotu 150 až 300 °C, zotrvanie na tejto teplote 2 až 3 hodiny a následný pomalý ohrev na vzduchu (môže sa popúštať aj pri vyšších teplotách ale tým klesá tvrdosť). Na tom videu to síce nevidno no Nemci tie helmy taktiež určite aj popúšťali.
Či sa to robilo aj pri ostatných helmách - neviem. Ale najskôr áno, tie najkvalitnejšie ocele alebo akékoľvek materiály nie sú kvalitné až tak kvôli vyrovnanému chemickému zloženiu, malému množstvu nečistôt a pod. ale práve kvôli tepelnému či chemickému spracovanie. Napríklad taký nôž z rýchloreznej ocele vyrobíš na modernom CNC obrábacom centre za 2 minúty. Ale ďalších 24 hodín ten nôž strávi pri nauhličovaní, kalení, v popúšťacích a žíhacích peciach, na povrchových úpravách a pod.
A: "Počul som, že internetové diskusie spôsobujú degeneráciu. Je to pravda???"
B: "IMHO LOL"
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

To je jasný, jen prostě některá má toho prvku víc a pak se tak může nazývat, ne, aspoň laicky. Na videu není vidět popouštění? To je divný. Nestačí jen dodatečně nauhličit?
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Spandau
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 123
Registrován: 17/10/2009, 19:49

Příspěvek od Spandau »

Nie, nauhličuje sa iba v prípade že oceľ nemá tých potrebných 0,2 %C potrebných na zakalenie.
Popúšťanie sa robí preto aby sa odstránili vnútorné napätia a pnutia v oceli ktoré vznikli pri kalení rýchlym ochladením. Tým sa dosiahne zvýšenie húževnatosti bez poklesu tvrdosti.
EDIT: Je tu tá možnosť že ten kaliaci olej nemá "izbovú teplotu" ale je zohriaty na 150 až 200°C. Potom by nevznikol martenzit ale bainit. Helma by síce nebola potom taká tvrdá ale zároveň ani taká krehká a nebolo by potrebné popúšťanie. Ale ak by chceli skutočnú kvalitu tak martenzitické kalenie + nízkoteplotné popúšťanie.
A: "Počul som, že internetové diskusie spôsobujú degeneráciu. Je to pravda???"
B: "IMHO LOL"
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od El Diablo »

Možná na videu vynechali popouštění z důvodu utajení...
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Obrázek

Nikdy by mě nenapadlo že to řeknu, ale náhodou mám složení německých přileb Stahlhelm M1916. Složení by mělo být v podstatě stejné, nebo velice podobné jako u přilbe M1935. U pozdějších verzí už měli Němci potíže se vzácnými kovy. Pokud jsem to dobře pochopil tak se jedná o procentuelní zastoupení těchto přísad vůči oceli (lehce pod 100%)

carbon = uhlík
chromium = chrom
copper = měď
manganese = mangan
nickel = nikl
phosporus = fosfor
silicon = křemík
sulphur = síra

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Troufnu si říci, že určitě nebyly kaleny v horkém oleji. To totiž po sobě zanechává zbarvení povrchu - prakticky bez možnosti odstranění bez obroušení. A takový brinýrunk ty helmy nemají.
Mch Mikov také kalí v mrazu. Dokonce i kuchyňské nože :) a pak že se u nás nevyrábí kvalita...
Ovšem tipl bych si, že bez popouštění by se neobešli, už kvůli normalizaci. Takový tvar by se jim bez něj pěkně kroutil.
Ještě jedno mch :) u samurajských mečů (nemyslím ty co fasovali důstojníci za WWII - to byly výlisky z běžného "černého" plechu, jen vyleštěné) trvala úprava po kování i několik týdnů až měsíců, samo kování několik dnů.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Asi se spokojím s tím co napsal Diablo, že kvůli „utajení“ tam nedali všechno i když je video jinak dost podrobné, a ukazuje z výroby hodně. Je ale pravděpodobné, že helma M1935 procházela i popouštěcími procesy … a tento typ patří zřejmě mezi ty nejkvalitnější a kultovní. Ke konci videa (2:00 min) je i test kvality, kdy puška vystřelila kulku do přilby na blízkou vzdálenost a neproniká.
armchairgeneral.com

Nevím co nazýváte olejem, je to zkrátka nějaká „lázeň“, co všechno obsahuje je otázka. Tvrdost a houževnatost spolu úzce souvisí a kaličství vždy znamená nalezení optimálního kompromisu mezi těmito veličinami. Nelze dosáhnout obojího zároveň.

Rase dobrá tabulka, ale má tři sloupečky, to jako značí alternativy složení? Sloupec II nemá ani měď a chrom. U nízkolegovaných ocelí na zušlechťování se obyčejně využívá vlivu chromu na zvýšení prokalitelnosti.
Nejvíce tam dávali křemíku 1,75 až 2,135 % a niklu 1,55 až 4,12 nazývají to pak jako silicon-nickel steel - křemíko-niklová ocel. Co jsem zběžně našel, tak větší podíl křemíku má vliv na prokalitelnost, a vyšší podíl Si je přidáván hlavně pro zvýšení odolnosti proti popouštění.
Nikl – na kalení má příznivý vliv, protože Ni snižuje teplotu nejúčinněji, při vyšších koncentracích může docházet k austeniticko-martenzitické přeměně již během popouštění.

Neuvádíš molybden, který měla obsahovat přilba M1935. Má velký vliv na tvrdost a pevnost.
Uvádí tento zdroj
Molybden v kombinaci s křemíkem zvyšuje odolnost proti popouštění (teplotní stabilitu ocele).

Martenzit - Vysoká tvrdost a pevnost patří mezi jeho základní vlastnosti. Vzniká jako podchlazený tuhý roztok při kalení. Vzniká při nadkritické rychlosti ochlazování oceli.
U konstrukčních ocelí je martenzit výchozí strukturou pro další tepelné zpracování, například popouštění za vyšších teplot (zušlechťování), jehož výsledkem je jemná popouštěcí struktura sorbit, která má výbornou kombinaci pevnosti, tvrdosti a houževnatosti. Toto zušlechťování je vlastně zvláštní způsob kalení, při kterém nejde o tvrdost, ale o zvýšení pevnosti v tahu. Naopak u nástrojových ocelí je martenzit strukturou konečnou, která právě u těchto ocelí zajišťuje vysoké hodnoty tvrdosti a houževnatosti. Kalící teplota je nižší než teplota tavení kovu a je závislá na obsahu uhlíku.

Tolik i pro laiky, aby v tom neměli hokej jako já. Jinak kam jsme se dostali? Ale dost to souvisí, pokud chcete mít káčestvo!
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

- To že se ve videu nenachází popouštění si vysvětluju prostým střihem. Uvědomme si že to video je určené pro promítání v kinech a divákům nemusí být prozentován celý výrobní proces do nejmenších detailů - prostě to musí diváku zaujmout a hlavně nenudit. Stejně mě ale pořád fascinuje, kolik práce muselo být vynaloženo na obyčejnou přilbu (!) hned si člověk uvědomí kolik práce a peněz muselo být vynaloženo na výrobu takového děla nebo tanku. Taky nezapomínejme že tuto práci často dělali nuceně nasazení, mladí lidé z celé Evropy v dost těžkých podmínkách (jídla poskromnu, neustálé ohrožení bombardováním atd.).
- K mé tabulce - bohužel sem žádné vysvětlení oněch tří sloupců nenašel. Osobně by mě ale neudivovalo, kdyby se složení lehce lišilo podle výrobce (nejednalo se o unifikovanou výrobu - stačí se podívat na odlišnosti třeba u prvoválečných bodáků, které se rovněž lišily podle výrobce). Možná se ale tabulkové složení lehce měnilo i v průběhu války (podle dostupnosti daných kovů). Absence Molybdenu je prostá, zkrátka se u M1916 nepoužíval, nejspíš se začal používat jako příměs až po válce.
- Pokud se vrátím zpátky k tématu, tak Německé pancéře byly snad nejrozuměji řešené a na rozdíl od svých konkurentů na druhé straně zákopů se dostaly dál než k prostým prototypům. Tak mě napadá že pokud by se válka protáhla o pár měsíců, byli bychom svědky velice zajímavých zbraní a výzbroje - naštěstí se tak ale nestalo (!)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Rase píše:- Pokud se vrátím zpátky k tématu, tak Německé pancéře byly snad nejrozuměji řešené a na rozdíl od svých konkurentů na druhé straně zákopů se dostaly dál než k prostým prototypům. Tak mě napadá že pokud by se válka protáhla o pár měsíců, byli bychom svědky velice zajímavých zbraní a výzbroje - naštěstí se tak ale nestalo (!)
To máš na mysli první světovou? Helmy by to asi nespasily :) Nebo máš na mysli pancéřové štíty vojáků? Nebo nějaké nové zbraně, abych pravdu řekl, tak o Wunderwaffen z WW1 nemám moc informací. Pokud ty ano, nebylo by od věci o tom něco sepsat!
Převratnou zbraní na konci války byl hlavně tank, ale v tom Němce zase pro změnu předběhli Britové.
Už v roce 1916 nasadili Mark I v bitvě na Sommě. Němci si svůj tankový debut A7V odbyli až 21. března 1918 v rámci Operace Michael.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Lord - jelikož sem se snažil vrátit diskuzi zpátky k tématu článku, měl sem na mysli konkrétně Stirnpanzer a Stahlbrustpanzer (výztuha na přilbu a neprůstřelný kyrys). Dle mého se jednalo o velice zajímavé a hlavně relativně jednoduché konstrukce, které splňovaly svůj účel. I když je pravda že nebyly zrovna dvakrát oblíbené - kvůli váze. Když je totiž porovnáme s francouzskými konstrukcemi, byly snad až moc složité a navíc materiál ze kterého byly vyrobeny nebyl použitelný - byl skoro k ničemu.
Wunderwaffe z WW1 moc nerozebírejte - můžu ale říct že existovaly. Krom bojového plynu, plamenometů atd. těch provařených, existovaly opravdu zvláštní zbraně jako třeba protitankové pušky* nebo letecké šipky** divných zbraní bylo hodně. Náhodou sem našel i jednu fotku co sem sem našel už dřív. Nemám ale tušení oč se jedná - možná je to onen pancéřový kryt z roku 1914 od Kruppa, co sem zmínil v prvním dílu o Pancéřové ochraně pěchoty. Možná je to jen nějaký experiment - netuším.

Obrázek

* http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4633
...a pro fajnšmekry:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4634
** http://www.panzernet.net/php/index.php/ ... 183.0.html
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Tuchačevskij
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 413
Registrován: 15/11/2009, 02:02
Bydliště: Slaný

Příspěvek od Tuchačevskij »

Díky moc za odkaz o leteckých šipkách.Minule jsem marně hledal nějaké informace... :-)
"Kdo se nepoučil z historie, je nucen si ji prožít znovu"
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Re:

Příspěvek od kopapaka »

Rase píše: - možná je to onen pancéřový kryt z roku 1914 od Kruppa, co sem zmínil v prvním dílu o Pancéřové ochraně pěchoty. Možná je to jen nějaký experiment - netuším.
Já jsem tu fotku našel i s popiskou, vypadá to na kořist z Ruska...

Obrázek

Třeba ten nápis někdo "rozluští"...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Odpovědět

Zpět na „Pěchotní výstroj“