Těžké železniční dělo 21 cm SK "Peter Adalbert"

Moderátor: Rase

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Těžké železniční dělo 21 cm SK "Peter Adalbert"

Příspěvek od kacermiroslav »

Těžké železniční dělo 21 cm SK "Peter Adalbert"
Německo
ve službě 1916 - 1918


Obrázek

V roce 1906 kdy byla v Anglii na vodu spuštěna revoluční bitevní loď Dreadnougt, se začalo u Britů pracovat i na bitevních křižnících. Tato plavidla stavěna z popudu admirála lorda Fishera (*1841 - +1920) měla být vyzbrojena stejnými děly jako bitevní lodě, ale rychlostí (na úkor pancéře) se měly vyrovnat křižníkům. Vznikl tak velice účinný námořní bojový prostředek. Německo pak o těchto bitevních křižnících získalo chybné informace a navrhlo tak plavidlo pouze s děly ráže 210 (zatímco britské bitevní křižníky třídy Invincible měly děla ráže 305 mm). Když pak Němci zjistili, že se stali cílem dezinformace, tak již bylo pozdě cokoliv na rozestavěném Blücheru měnit. Vznikla tak vlastně loď, která byla Němcům k ničemu. Blücher (více viz. ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3284) byl zařazen mezi pancéřové křižníky, ke kterým měl typově nejblíže, ale díky svým výkonům nemohl se žádným jiným plavidlem císařského námořnictva vytvořit homogenní jednotku. Na tehdy existující německé pancéřové křižníky měl dvojnásobnou výzbroj a mnohem vyšší rychlost, na bitevní křižníky (Von der Tann, třída Moltke, Seydlitz, tř. Derflinger) zase byl příliš pomalý, slabě vyzbrojen a ani pancéřováním těmto plavidlům neodpovídal. O plavidlo pak následně projevilo zájem Turecko (Osmanská říše), pro které by to byla výrazná posila jeho zastaralého námořnictva. Ale na příkaz z nejvyšších míst odmítlo Německo loď Turecku prodat.

Více o bitevním křižníku Von der Tann naleznete ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3164

Více o bitevních křižnících třídy Moltke naleznete ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3182


SMS Blücher tedy zůstal jediným zástupcem své třídy. Další plavidla tohoto druhu se již nestavěla, protože byla nepotřebná z výše uvedených důvodů a bylo by to jen zbytečné mrhání finančními prostředky a výrobními kapacitami, které se soustředili na stavbu bitevních křižníků namísto pancéřových. Pro Blücher, jehož výzbroj byla soustředěna do šesti dělových věžích po dvou hlavních ráže 21 cm SK L/45 C/06, byla ale ještě v době stavby vyrobena rezervní děla. Jelikož se další jednotka neplánovala, zůstala děla ve skladech, kde ležela bez užitku. Stejně tak byla ve skladech uskladněná i děla pro další německé pancéřové křižníky starších tříd Prinz Adalbert a Roon. V jejich případě se však jednalo o děla jiné délky (21 cm SK L/40 C/01) a logicky trochu jiných výkonů.

Více o pancéřových křižnících třídy Prinz Adalbert naleznete ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3234

Více o pancéřových křižnících třídy Roon naleznete ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3233


Situace se však změnila v roce 1915, kdy v námořní bitvě u Doggerbanku (více viz. ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=665) v lednu 1915 byl Blücher britskými bitevními křižníky rozstřílen, a kdy tou dobou na dně moří již leželi pancéřový křižník SMS Friedrich Carl (třída Prinz Adalbert) potopen v listopadu 1914 ruskými minami, SMS Yorck (třída Roon) potopen v listopadu 1914 vlastními minami a oba pancéřové křižníky třídy Scharnhorst potopené v bitvě u Falkland v prosinci 1914 (více voz. ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=672). Během prvního půl roku války tak císařské Německo přišlo hned o pět pancéřových křižníků a jako „třešnička na dortu“ byl v říjnu 1915 torpédy z ponorky potopen SMS Prinz Adalbert.
Obrázek



VÝVOJ A KONSTRUKCE

21 cm/45 (8,27“) SK L/45 a 21 cm/45 (8,27“) SK L/40
Všem u námořnictva tedy bylo jasné, že pancéřové křižníky již nevyhovují modernímu pojetí bojů První světové války a zbylá plavidla využívala spíše jen k cvičným a dalším podřadným rolím až do konce války. Co však podniknout s řadou děl ráže 21 cm uložených ve skladech, když přeživší plavidla svá děla nijak v přístavech a na cvičných plavbách neopotřebovávají a není je tedy potřeba po ukončení životnosti měnit? Z pancéřového křižníku SMS Blücher se takto ve skladech nacházela čtyři děla 21 cm/45 (8,27“) SK L/45 a dalších 7 děl bylo ze starších křižníků SK L/40 (kratší hlaveň). Bylo tedy rozhodnuto děla použít na pozemní frontě na nějaké mobilní platformě.

Verze Bettungsschiessgerüst
V květnu 1915 tedy byl v Kruppových závodech objednán vývoj a výroba mobilní platformy (Bettungsschiessgerüst), na které by se tato rezervní děla mohla použít. Bylo rozhodnuto použít platformu na železniční koleje. Limitem ale byla hmotnost. Proto nemohly být logicky použity žádné standardní vagóny ani ty pro přepravu těžkých předmětů. Bylo potřeba celkovou hmotnost zbraně správně rozložit a zajistit podvozek, který by byl schopen unést velkou váhu dělao délce 9,45 metrů (SK L/40 = 8,4 m). Samotná hlaveň SK L/45 vážila sice „jen“ 5,73 tuny (SK L/45), ale bylo nutné ji usadit do lůžka a opatřit nástavbou s nabíjecím mechanismem atd. Vzhledem k délce a hmotnosti hlavně a hlavně pak následného zpětného rázu nebylo možno mít otočnou platformu, myšleno o 360°, přímo na železničním podvozku. Tehdejší konstruktéři tedy usadili dělo v ose ložného „vagónu“ a dělo se pak přemístilo na místo určení po železnici. Zde pak byla již připravena mimo trať vlastní odpalovací rampa. Odpalovací platforma - Bettungsschiessgerüst) měla stranový odměr zajištěn pomocí kolejniček a válečků. Zde pak bylo již možno po ukotvení k zemi provádět stranový odměr 85° až 180° (dle typu), u posledních verzí již 360°. Vzhledem k dostřelu zbraně (více jak 25 km) a tehdejším ofenzivním možnostem nepřítele prakticky nehrozilo zničení děla. O nějakém průlomu fronty během pár hodin v hloubce XX kilometrů nebylo v tehdejší zákopové válce téměř možno uvažovat.

Přesun zbraně na odpalovací rampu, to představovalo kromě vlastního podvozku s dělem dalších 7 vagónů naložených rozmontovanou odpalovací rampou. Ta pak obsluze zabrala několik dní (až týdnů) než byla sestavena. Pomocí lodního jeřábu pak byla vlastní platforma s dělem přenesena na tuto odpalovací, upevněna a pak byla teprve zbraň připravena k palbě. Jako munice se používali projektily AP L/2,9 o délce 61. Při elevaci, která byla +0° až 45° pak bylo možno vystřelit projektil úsťovou rychlostí 770 m/s o hmotnosti 108 kg na vzdálenost 25.580 až 26.400 m. Zbraň se nabíjela pouze ve vodorovné poloze, přičemž projektil a výmetná nálož byla umístěna v zásobníku a do hlavně byla „natlačena“ ručně. Dělo muselo být před každým výstřelem uvedeno do vodorovné polohy, aby mohlo být nabito.

Během roku 1916 tedy byla všechna čtyři záložní děla (SK L/45) z křižníku Blücher osazena na železniční podvozek. Kromě toho se začalo pracovat i na dalších rezervních dělech pancéřových křižníků třídy Roon (SK L/40) a to v průběhu roku 1916. Celá platforma, která byla umístěna na podvozku o 8 nápravách (čtyři vepředu, čtyři vzadu) včetně zbraně měla hmotnost 104,66 tun (SK L/45) při délce 15,85 metrů, u SK L/40 při stejné délce podvozku byla hmotnost zbraně 110,44 t. Tato hmotnost se musela pomocí velkého počtu náprav rozložit na koleje, aby nedocházelo k jejich destrukci nebo deformaci při jízdě.


Verze Eisenbahn Bettungsschiessgerüst (E. u. B.)
Vedení ale bylo nespokojeno s přílišnou prodlevou, než byla vybudovaná odpalovací rampa a dělo usazeno. Proto bylo roku 1918 rozhodnuto postavit verzi Eisenbahn Bettungsschiessgerüst (E. u. B.) (železnice a odpalovací platforma), kde bylo umožněno provádět palbu přímo ze železnice. V tomto případě ale bylo nejdříve nutno najít vhodnou železniční zákrutu, která namířila dělo na cíl. Dělo na železničním podvozku pak mohlo mít stranový odměr +/- 2° 15´ při 45° elevaci.Pokud se prováděla palba přímo ze železničního podvozku, bylo nutno pomocí šroubů a čepů podvozek připevnit ke kolejím, aby dokázal podvozek vstřebat zpětný ráz. Takto se ale podařilo upravit pouze pět zbraní před uzavřením příměří v listopadu 1918.


BOJOVÉ POUŽITÍ
Během roku 1916 bylo celkem vyrobeny dva kusy SK L/45 a pět SK L/40. Organizačně byli začleněny do baterie vždy po jednom kusu. Čísla těchto baterií byli 408, 428, 684, 717, 746 a 790. Křest ohněm si „Peter Adalbert“ 21 cm/45 (8,27“) SK L/45 poprvé použil dne 21.února 1916 při zahájení bitvy u Verdunu. Jeden kus s dělem SK L/40 byl roku 1917 v provedení Bettungsschiessgerüst poslán k Osmanským Turkům jako spojencům Centrálních mocností na Gallipoli. Zde pak zůstal po zbytek války pod vedením Komanda FR17. Němečtí dělostřelci nebyli jedinými, kdo takto s těžkými „kusy“ vypomáhali Osmanské říši. Také rakousko-uherské jednotky s děly z Plzeňské Škodovky se až do uzavření příměří na podzim 1918 pohybovali na území Turecka (Osmanské říše). V říjnu 1916 v bitvě na Sommě pak byl použit další „Peter Adalbert“. Další dvě zbraně se účastnili bitvy u Passchendaele v červenci 1917 a další dva kusy byly umístěny v srpnu 1917 naproti Verdunu. Během jarní ofenzívy v březnu 1918, kdy Němci využili uzavřeného příměří s bolševickým Ruskem, bylo v bojích nasazeno celkem sedm děl. Jedno dělo bylo v červenci a srpnu 1918 nasazeno během druhé bitvy na Marně. Za války byl SK L/45 v provedení železničním (E. u B.) zajat v listopadu 1918 Američany. Další dvě děla byla zničena po uzavření příměří vlastní posádkou. Čtyři děla pak unikla zabavení nebo zničení před spojeneckou kontrolou tím, že byla přidána do pobřežní dělostřelecké bateri Plantagen na obranu pobřeží u Swinemunde.

Obrázek

TTD - námořní dělo ráže 21 cm/45 (8,27“) SK L/45
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Výrobce: Kruppovy závody, Německo
* Model zbraně: 1905 (ve službě od roku 1909)
* Ráže: 210 mm (209,3 mm)
* Celková délka hlavně: 9,45 m
* Délka vývrtu hlavně: 8,9 m
* Hmotnost hlavně: 5.730 g
* Hmotnost střely: 108 kg (AP, HE)
* Počáteční rychlost střely: 900 m/s
* Počet ran za minutu: 4 – 5 x (námořní verze)
* Dostřel: 26.400 metrů


ZÁVĚR
Asi není potřeba zdůrazňovat, že tento způsob bojového užití těžkých námořních děl byl pro průběh války daleko větším přínosem, než nečinné ležící někde v arzenálu a připraveny k usazení na lodích. Naopak již krátce poté, co válka přešla za zákopvé verze, bylo uvažována o sejmutí dělové výzbroje z lodí, které jen stály bez přínosu (pouze jako hrozba) v přístavech. V mnoha případech se pak skutečně během války u starších jednotek stalo. Ostatně taková jedna jednotka staršího pancéřového křižníku (např. třída Adalbert) představovala 4 děla ráže 210mm, 10 děl 150mm a 12x 88mm. To již představovalo velice slušnou palebnou sílu, která v případě úpravy na pozemní provedení mohla být účinně vrhnuta na frontu.


Zdroje:
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 18/5/2010, 15:42, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Dancer
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 563
Registrován: 23/2/2007, 11:44

Příspěvek od Dancer »

Jen poznámka - tato věta by potřebovala opravu: "Díky nabíjení ve vodorovné poloze bylo nutno před každým výstřelem dělo znovu nabít. To výrazně zpomalovalo včetně částečného ručního nabíjení, rychlost palby." Část "Verze Bettungsschiessgerüst", konec druhého odstavce...
Nebát se a nekrást!
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

Pravděpodobně jde o to, že musel být znovu nastaven náměr z vodorovné polohy hlavně.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Opraveno.....to je tím, že jsem to tuhle dopisoval kolem půlnoci a už mi to moc nemyslelo:-( Bohužel se mi ale nikde nepodařilo dohledat kadence, takto "ručně" nabíjeného děla. Pouze vím, že námořní verze dokázala střílet v ideálních podmínkách 4-5 ran za minutu. V případě pozemní verze to bylo ale zcela jistě výrazně pomalejší.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
badaxe
poručík
poručík
Příspěvky: 786
Registrován: 1/10/2011, 13:49

Re: Těžké železniční dělo 21 cm SK "Peter Adalbert"

Příspěvek od badaxe »

"Bettungsschiessgerüst" se česky zove "ložiště" a nejde tedy o rampu ani jiné opisy (a už vůbec ne o rampu odpalovací :-) ). Ložiště těžkých děl se obvykle umisťovala do předem vykopané jámy, na tuto část se pak umístila vlastní lafeta a na ni hlaveň. Ložiště byla vlastně základny pro upevnění děla v terénu a zároveń pro jeho odměr.
Nejsem si jist, ale i to o nabíjení kde se píše že "projektil a výmetná nálož byla umístěna v zásobníku a do hlavně byla „natlačena“ ručně" asi není úplně správně, střela byla stejně jako výmetná nálož obvykle umísťována na zařízení které ji dopravilo před závěr, česky se to nazývá "nabíjecí stůl" nebo "nabíjecí žlab", z něj se pak střela zasouvá do zbraně stejně jako výmetná nálož. Důvod je asi jasný, manipulace s projektilem o váze přes metrák by byla problematická.
Obrázek

Socialisté ti slibují střechu nad hlavou, slibují tě nakrmit slaninou a fazolemi, slibují tě léčit, když onemocníš.
To vše jsou ale věci, které se dostane každý vězeň nebo otrok.
(Ronald Reagan)
Odpovědět

Zpět na „Pěchotní výzbroj a dělostřelectvo“