C. C. gear.

Odpovědět
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

C. C. gear.

Příspěvek od vodouch »

C. C. Gear

Takto byl (v hantýrce?) označován „Constantinesco Fire Control Gear“, hydraulický synchronizátor střelby okruhem vrtule, který navrhl a sestrojil rumunský inženýr Gogu Constantinesco.
Předkové Gogu Constantinesca byli vzdělaní lidé; Gogu po nich zdědil své nevšední nadání. Tvůrčí schopnost projevoval již na základní, pak i na střední škole. Po absolvování vysokoškolského studia a získání inženýrského diplomu navrhoval a vedl stavby budov a mostů.
Během své praxe na stavbách a strojích se setkával s problémy vibrací. Vibrace byly nežádoucí jevy, proto byla vždy snaha je omezit nebo odstranit, občas i velmi laickým způsobem. Gogu Constantinesco jim chtěl co nejlépe porozumět; při studiu vibrací jej napadlo, že by mělo být možné využít vibrace pro přenos výkonu.
Gogu Constantinesco cítil, že v Rumunsku postrádal možnosti rozvíjet své nápady. Jednou se setkal s Američanem, který mu potvrdil, že rychlý vědecký a technický vývoj se odehrával v Británii a Americe. Proto se Gogu Constantinesco rozhodl odejít do Anglie.

Některé zdroje (Němeček, Vojenská letadla, Naše vojsko 1974) vykládají označení C. C. jako zkratku „Constantinesco-Colley“.

Major Colley, britský dělostřelecký důstojník, se po zranění ve Francii vrátil do služby se zařazením „light duty“. Byl jmenován do Výboru pro vynálezy ministerstva války; na jednom zasedání komise Výboru byl svědkem zamítnutí vynálezu na základě přenosu energie kapalinou, protože vynálezce, „potrhlý Rumun“, prohlásil, že voda je stlačitelná. Major Colley prostudoval návrhy Cogu Constantinesca a byl jimi velmi zaujat; vynálezce osobně navštívil a po seznámení s jeho prací se stal jeho obhájcem.
Během jednoho z mnoha rozhovorů s Constantinescem navrhl major Colley, aby se Constantinesco pokusil svou metodou synchronizovat střelbu kulometu okruhem vrtule. Když byl Constantinescem ujištěn, že je možno zkonstruovat takové zařízení, použil svých osobních styků k obstarání potřebného materiálu. Návrh byl úspěšný a Cogu Constantinesco podal prozatímní patentovou přihlášku na synchronizátor 14. července 1916.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Popis

Zařízení se skládá z generátoru G, spouštěče M a zásobníku R; tyto částí jsou propojeny potrubím 50 a 51.
Generátor G generuje rázové vlny o frekvenci dvojnásobku otáček motoru. Jeho základem je hřídel s vačkou (1), uvádějící do pohybu píst (4) ve válci (3).
Generátor se montoval v motorovém prostoru tak, aby válec (4) směřoval svisle dolů a aby plnicí otvor se zátkou (8) byl dobře přístupný pro pozemní obsluhu. Generátor se plnil do sedmi osmin (vnitřního objemu?) čistým motorovým olejem.
Spouštěč M je přijímač rázové vlny z generátoru. Jeho základem je píst (14), tlačený do klidové polohy ve válci (15) silnou spirálovou pružinou (16). Rázová vlna překoná odpor pružiny (16) a posune píst (14), který přes spoušťovou páku (26) odpálí strojní pušku. Spouštěč obsahuje pohlcovač odražené vlny (24, 25) a jehlový ventil (23) pro odvzdušnění systému. Pohlcovač odražené vlny absorboval energii, odraženou ve spouštěči, aby se po dalším odrazu v generátoru nevrátila do spouštěče a neodpálila strojní pušku v nevhodný okamžik.
Spouštěč se montoval na zadní část pouzdra závěru strojní pušky Vickers, užívané jako výzbroj letadel. Strojní pušku bylo třeba částečně mechanicky upravit-byly odstraněny některé původní mechanické díly, byl upraven otvor, kterým procházel do pouzdra závěru píst spouštěče, montovala se nová spoušťová páka.
Zásobník R uchovává zásobu provozní kapaliny (směs 90% parafinového oleje (petrolej) a 10% motorového oleje) pro zařízení. Umožňuje dodávat kapalinu do systému pod základním tlakem-k tomu slouží malý válec (28) a píst (30) s pružinou (33). Píst (30) se ovládá rukojetí (34). Dále zásobník obsahuje spouštěcí ústrojí-třícestný ventil (součásti (44), (45), (46) a (42)), který je ovládán Bowdenovým lankem (49) od ovládací páčky.
Zásobník se montoval do kokpitu v takové pozici, aby pilot mohl pohodlně plně vytáhnout rukojeť (34), a v úhlu maximálně 45° od svislice. Ovládací páčka se namontovala na řídící páku v poloze pohodlné pro pilota a tak, aby lanko (49), vedoucí k třícestnému ventilu na dně zásobníku, nezasahovalo do některého z řídících prvků.
Potrubí. Hlavní vedení je měděná trubka vnitřního průměru 1/4“ (6,35 mm) (50), spojující válec generátoru se spouštěčem. Vedlejší (podružné) vedení je měděná trubka vnitřního průměru 1/16“ (1,59 mm) (51), spojující výstup v dolní části zásobníku s hlavním potrubím na napojení generátoru (10).
Obě trubky měly být v trupu letadla srovnány tak, aby jejich ohyby byly co nejjednodušší a aby se nemohly vytvořit vzduchové kapsy, když bylo potrubí naplněno. Trubky pak byly připájeny naměkko do svých připojení na obou koncích. Obě trubky měly vést vedle sebe co nejdál a měly být upevněny na vhodných místech tak, aby se zabránilo jejich vibracím. V místech upevnění měly být chráněny před třením koženými nebo gumovými podložkami. Délka hlavního vedení měla být minimálně 9 stop (2,743 m), vedlejší vedení nemělo mít méně než 6 stop (1,829 m).

Obsluha

Když byl zásobník naplněn provozní kapalinou, byla rukojetí (34) vytažena pístní tyč (29) co možná nejvíc. Po uvolnění rukojeti (34) byla kapalina tlačena pístem (30) tlakem pružiny (33) do systému. Po otevření odvzdušňovacího ventilu (23) a stisknutí ovládací páčky vytlačila kapalina ze systému vzduch a zcela systém naplnila. Po odvzdušnění musel být ventil (23) dobře uzavřen; rukojeť (34) byla opět vytažena.
Pružina (33) pístu v zásobníku udržovala kapalinu ve válci pod tlakem asi 73psi (lb/in2; 5 atm, 5,04 bar).
Pokud pilot zahájil palbu stisknutím ovládací páčky na řídící páce, třícestný ventil otevřel cestu kapalině pod tlakem trubkou malého průměru do systému. Nárůst tlaku vyvolal zvednutí pístu v generátoru a jeho opření o kruh vačky, poháněné motorem. Vždycky, když nos vačky stlačil píst, byla generována rázová vlna, postupující hlavním potrubím, která odpálila zbraň.
Když pilot uvolnil ovládací páčku, třícestný ventil uzavřel přítok tlakové kapaliny a otevřel cestu do zásobní nádrže, kde byly kapalina pouze pod atmosférickým tlakem. Další stlačení pístu generátoru vrátilo malé množství kapaliny do zásobní nádrže trubkou malého průměru. Píst generátoru potom klesl do své původní pozice mimo dotyk s kruhem vačky a zbraň zastavila střelbu.
Rázová vlna postupovala hlavním potrubím rychlostí, specifickou pro danou kapalinu (petrolej při 15°C-1,33 km/s). Pro pohyb pístu ve spouštěči byl minimální vyžadovaný tlak 1029 psi (70 atmosfér); při otáčkách motoru cca 1300/min byly k dispozici tlakové rázy víc než sta atmosfér.

První letadlo, vybavené plně vyvinutým ústrojím C. C., byl v srpnu 1916 B. E. 2c.
První letadlo, vybavené systémem pro dvě zbraně, byl Sopwith Camel.
Jeden z posledních jednomotorových stíhačů, nesoucích instalaci synchronizátoru C. C., byl Gloster Gladiator, který přišel do vojenské služby s Royal Air Force v roce 1937. Poslední verze nesla čtyři kulomety Browning, dva v křídlech střílející vně oblouku vrtule. Dva v trupu byly řízeny ústrojím C. C.

Zdroje:
http://fluid.power.net/fpn/const/const003.html
http://www.archive.org/details/handbook ... 0greaiala0
http://en.wikipedia.org/wiki/CC_Gear_synchronization
http://www.rcuniverse.com/forum/m_49984 ... tm#5003161 - měl by být obrázek kokpitu (repliky) SE5a s viditelnými částmi C. C. gear
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Letectvo“