Tirpitz, poslední bitevní loď Kriegsmarine - 1. část

Lodě Bismarck, Tirpitz a další, ponorky, ponorkové základny.

Moderátoři: Zemakt, jarl

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Tirpitz, poslední bitevní loď Kriegsmarine - 1. část

Příspěvek od Nelson »

Královna severu, I. díl

Tirpitz byla druhá (a taky poslední) bitevní loď třídy Bismarck německé Kriegsmarine. Následovat měly větší bitevní lodě třídy H, ty však nebyly nikdy postaveny. Jak si dále popíšeme, význam lodě spočíval v době války především v její samotné existenci! Smlouva o postavení druhé jednotky třídy Bismarck byla s Kriegsmarinewerft ve Wilhelmshavenu uzavřena 14.6.1936. Kýl bitevní lodě prozatím označené „G“ byl položen 24.10.1936. O 29 měsíců později byl trup plavidla připraven ke spuštění.

Obrázek
Tirpitz - stavba lodě "G"

1.4. 1939 ho Fey von Hassel, manželka německého velvyslance v Římě, za přítomnosti vůdce a nejvyšších představitelů Německa pokřtila jménem svého dědečka velkoadmirála Tirpitze. Celý obřad spuštění proběhl bez problémů i přesto, že bazén loděnice měl na délku pouhých 375 metrů. Němečtí technici jej již několik měsíců zkoušeli na modelu trupu a loděnice postavených v měřítku 1:30. Stavba probíhala podle plánu i když byla loděnice hned od počátku války cílem nočních náletů RAF.
Tirpitz byl oficiálně přijat do služby 25.2.1941 a velení bylo svěřeno námořnímu kapitánovi Friedrichu Carlu Toppovi. To, že loď převzala Kriegsmarine však ještě neznamenalo že je připravena k boji. Kvůli opožděným dodávkám například chyběly dálkoměry hlavního dělostřelectva a mnoho dalších prvků. 9.3. loď proplula Kielským kanálem na Balt a o týden později zahájila v Gdaňské zátoce zkoušky. Na palubě měla stále desítky dělníků z loděnice, dokončovací práce probíhaly i během testů nebo při krátkých zastávkách v Kielu a v Gdyni.
Při napadení Sovětského svazu plnil, i při probíhajících zkouškách, Tirpitz roli vlajkové lodě Baltské flotily která však byla po krátké době rozpuštěna.

Po těžkých ztrátách Kriegsmarine v prvním období války Hitler zakázal jakékoliv další korzárské výpady a jako další působiště Tirpitze bylo určeno Norsko. Měl tam tvořit hlavní prvek „fleet in being“. Pouhou svojí existencí v bojové pohotovosti na sebe měl vázat značné síly. Více než dva roky plnil svoji roli na výbornou. Dvě až tři bitevní lodě jež byli spojenci nuceni udržovat v oblasti Severního moře chyběly například ve Středozemním moři, nebo při doprovodu konvojů.

Obrázek
Tirpitz zamaskovaný ve Föttenfjordu

„Lonely Queen of the North“, jak loď později pokřtili Britové, tedy 10.1.1942 opět proplula Kielským kanálem a zamířila k severu k norskému Trondheimu. Jako kotviště byl vybrán Föttenfjord, malá zátoka na konci Trondheim fjordu asi 60 km od volného moře. S dlouhodobějšími výpady se nepočítalo neboť Německo již začalo pociťovat nedostatek těžkých paliv. Tak byla vlastně určena oblast v níž loď prožila celou kariéru až do svého zániku. Oficiálním zdůvodněním bylo posílení obrany Norska před případným vyloděním nepřítele. Brzy po jejím boku zakotvily Admiral Scheer, Lützow, Admiral Hipper, Prinz Eugen a později i opravený Scharnhorst.

První britskou operací která měla omezit možnosti případného působení Tirpitze v Atlantiku se stalo v noci z 27. na 28.3.1942 vyřazení suchého doku v St. Nazaire. Byl to jediný Němci ovládaný dok na atlantickém pobřeží schopný v případě poškození pojmout Tirpitze. Britský torpédoborec Campbelltown napěchovaný trhavinami narazil do vrat suchého doku, po několika hodinách časovací zařízení loď odpálilo a celý areál utrpěl takové škody, že již do konce války nebyl opraven.

Na severu zatím byl Tirpitz v dokonalém technickém stavu a připraven k akci. 5.3.1942 konečně přišel rozkaz k vyplutí. Hlídkový Condor objevil u ostrova Jan Mayen velký spojenecký konvoj PQ-12 plující do Murmanska. V 11.45 tedy Tirpitz vyplul v doprovodu tří torpédoborců. Šťastnou náhodou se vyhnul britské Home Fleet (která o jeho vyplutí věděla) a hledal dál určený konvoj. 8.3. se střetnul s německou ponorkou, nevěděli o sobě a tak nechybělo mnoho a obě plavidla se navzájem napadla.
Po celodenním pátrání se německý admirál Otto Cilliax po poradě s kapitánem Toppem rozhodl k návratu. Na zpáteční cestě byla loď napadena palubními letouny z Victorious ale z náletu vyvázla bez poškození. Jediným výsledkem výpadu tak bylo spálení více než 8000 tun mazutu.

První rozsáhlý nálet na Tirpitze v jeho kotvišti proběhl v noci z 27. na 28. dubna. První vlna 43 Lancasterů měla umlčet protiletadlovou obranu a 34 Halifaxů hlavního svazu mělo do fjordu nasypat desítky min. Operace však nevyšla, většina min se zachytila v pobřežních křovinách.

Následujícím výpadem Tirpitze byla operace Rösselsprung. Pod vedením admirála Carlse měl napadnout nějaký spojenecký konvoj. Spolu s křižníkem Admiral Hipper se přesunul na sever do Altenfjordu a spolu s druhou skupinou z Narviku (Admiral Scheer a Lützow) čekal na příkaz k vyplutí. Ten však kvůli obavám vůdce o bezpečnost Tirpitze přišel až v poledne 5.7. V té době již konvoj PQ-17 rozprášily a zdecimovaly Dönitzovy ponorky a Luftwaffe. Bitevní loď tedy po několika hodinách na moři otočila zpět k norským fjordům. Během svého působení na širém moři však byla asi 70 km severozápadně od Severního mysu napadena sovětskou ponorkou K-21. Její posádce se podařilo dvěma torpédy Tirpitze zasáhnout. Poškození si vyžádala několikatýdenní opravy v Trondheimu.

Obrázek
Tirpitz - operace Rösselsprung

Dalším britským pokusem o vyřazení Tirpitze ze hry byla operace Titul. Při ní použitá rybářská loď Artur, jakých v norských vodách lovily stovky, měla do blízkosti bitevního plavidla dopravit dva charioty. Tak byla pojmenována potápěči řízená torpéda podobná italským Maiale. Každý chariot měl bojovou hlavici naplněnou 300 kg účinné výbušniny schopné bez problémů zlomit Tirpitzi páteř.
Celá operace byla po náročném nácviku spuštěna 25.10.1942. Odpoledne 28.10. se Artur přiblížil k Norskému pobřeží, druhého dne byla torpéda jednoduchým jeřábem spuštěna do vody a připoutána za rybářskou loď. 31.10. Artur bez problémů prošel německou kontrolou a pomalu směřoval ke kotvišti bitevní lodě. Dostal se ale do bouře a pouhých 5 mil od svého cíle se oba charioty utrhly a klesly do hlubin fjordu. Britští a norští námořníci tedy potopili i Artura a pokusili se dojít do neutrálního Švédska. Jednoho z Britů dostali Němci a po výslechu na úřadovně trondheimského gestapa byl na přímý Hitlerův rozkaz 19.1.1943 popraven.

Na základě Dönitzova nařízení vyplul 15.3.1943 Tirpitz z Trondheimfjordu a zamířil do svého nového kotviště v Altenfjordu. Tam se k němu po několika dnech připojil Scharnhorst a skupina, aby vykázala aktivitu, napadla v rámci operace Sizilien norskou meteorologickou stanici a uhelné doly na Špicberkách. Scharnhorst vysadil prapor 349. granátnického pluku, který po několika hodinách hledání zajal několik norských horníků. Už kolem 11.00 celá operace skončila a obě těžké lodě s doprovodem devíti torpédoborců se vrátily zpět na základnu.

Tento výpad byl zároveň poslední bojovou akcí jíž se Královna severu zúčastnila. Zanedlouho měla odplout do Německa kde měla proběhnout rozsáhlá kontrola a opravy. Události ke kterým však došlo zanedlouho po návratu od Špicberk tyto plány překazily. Blížil se konec této krásné bitevní lodě.

:arrow: Pokračování: Tirpitz, poslední bitevní loď Kriegsmarine - 2. část
Zde si popíšeme i finální zničení Tirpitze pomocí bomb Tallboy.
Naposledy upravil(a) Nelson dne 5/8/2006, 11:50, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Nádherná ukázka "efektivnosti" využití těžkých jednotek KM, ta operace Sizilien...jen to potvrzuje mé mínění o KM jako celku...
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Když si vemeš, že kýl Tirpitzu byl položen už v roce 1936, tak to bylo dávno předtím než se změnila celá námořní doktrína. Pokud vím tak jedině Jamamoto byl natolik osvícen, aby v té době prohlásil, že letadlové lodě budou rozhodující v budoucích námořních bitvách. Je staré pravidlo, že státy se obvykle připravují na války minulé, ovšem agresor zas hledá jak obejít staré doktríny ... Japonci dávali prioritu Pacifiku a císařskému námořnictvu, pro Němce zas bylo rozhodující vyhrát válku na souši. V prvním případě se zrodil svaz letadlových lodí, v druhém tankové divize. Jistě to nebyla náhoda, ale bylo to v lidech, v především v elitních složkách, kde se nedrželi žádný jelita, ale progresivní lidé ... Jamamoto nebo Guderian.

Guderian napsal před válkou knihu Achtung Panzer!, kde vysvětloval doktrínu tankových vojsk, nepřátelské armády nevěnovaly této knize téměř žádnou pozornost, až praxe je přinutila přehodnotit svoje postoje. Zatímco Wehrmacht měl na čem stavět a sice na Reichswehru, což byl nástupce velké německé armády, ovšem redukovaný pouze na 100 tisíc můžů, v tom případě byl redukován i důstojnický sbor, přičemž zůstávala pouze kvalita a toto elitní prostředí umožnilo podhoubí pro vznik nových myšlenek. Stejně jako japonské námořnictvo bylo považováno za elitu armády.

Tak Kriegsmarine se musela budovat v podstatě od základů znovu, bez kádrů ... dále ponorky se musely teprve vyvíjet, pro bitevní lodě mohly posloužit jako vzory lodě z WW1. Krupp dodával kanóny, dodával kvalitní ocel.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Spuštění trupu Tirpitze na vodu

Obrázek

Obrázek

Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

Napadení Tirpitze K-21 bylo již ověřeno? Co vím, uvádí to jen Ruské zdroje.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Jen doplním úvodní článek o asi obecně známou, ale zde nezmiňovanou infromaci. Tirpitz měl původně tvořit korzárskou dvojici se svou sesterskou lodí Bismarck, ale z důvodů ve zdržení vystrojování bylo nakonec rozhodnuto jeho roli nahradit těžkým křižníkem Prinz Eugen. Občasné teorie si tak pohrávají s myšlenkou, jak by se mohla bitva v Dánském průlivu i následné proniknutí na Atlantik vyvíjet, pokud by byla eskadra tvořena oběma nejmodernějšími a nejsilnějšími německými loděmi. Jak víme, Britové v té době nedisponovali mnoha loděmi, které by se německým mohli rovnat. Ne nadarmo proti Bismarckovi vyplul Princ of Wales, přestože byl ještě ve stavu přebírání námořnictvem a na jeho palubě byly přítomné početné týmy z firmy, která loď stavěla. Jak samotná plavba ukázala, bylo pořád co opravovat. Takže pokud by německá eskadra jela v původní sestavě, neměli by Britové téměř šanci je zastavit (můj názor).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Horny
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 263
Registrován: 31/12/2010, 23:17
Bydliště: terra ignorata

Příspěvek od Horny »

kacermiroslav - Jednou jsem na internetu narazil na velice chytré pojednání o Star Treku, jehož autor si stěžoval, že jde o pouhou televizní sci-fi a nikoli učebnici (dnes prakticky) zastaralých námořních doktrin.
Dokumentoval to příkladem "kobajaši-maru" (test spočívá v postavení kapitána a jeho lodi proti nepřekonatalné přesile). Ptal se, "Copak by ve skutečnosti nepřítel nenasadil všechny síly ke zničení vlajkové lodi?" A dokládal to právě příkladem honu na Bismarck.
Bohužel samotná operace Rheinübung byla z vojenského hlediska "pošahaná". Škoda pro Kriegsmarine, že se nenašel odvážný důstojník, jenž by führerovi tuto skutečnost sdělil - třeba i telefonicky z Austrálie.
Také nasazení lodí Královského námořnictva nepřekypovalo rozumem a souhrou (to druhé ale jde pochopit). Přesto - například torpédoborcům málem došlo palivo, a chybělo opravdu málo a zůstaly trčet napospas ponorkám. Taky kapitán C.B.S. Martin z křižníku Dorsetshire by šel za normálních okolností před vojenský soud. Dále zpackaný nálet na vlastní křižník...
Ono se myslím docela zapomíná, že Bismarcka vlastně dostaly letouny z Ark Royal. Eskadra admirála Toveye ho prakticky jen dorazila.

Kdyby byl přítomen i Tirpitz, tedy jestliže by nedošlo k vůbec žádnému poškození v bitvě v Dánském průlivu - o čemž pochybuji a což byl důvod kurzu na Saint-Nazaire, bylo by zajímavé sledovat, jestli nechá svou sesterskou loď napospas silnějšímu nepříteli, nebo se sám střetne s přesilou bitevních lodí a vystaví se dalším náletům.
Obrázek

Star Trek
* 1965
+ 2009
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Tož zvláštní je, že führer měl coby amatér názory na použití bitevních lodí celkem rozumné. Jenže o svém amatérismu věděl, tak to přenechával na odbornících, tedy hlavně na Raederovi. A ten byl i po zkáze Bismarcka absolutně přesvědčenej (no, možná trochu zabedněnej), že hlavním nositelem války na moři je bitevní loď.
A co by se stalo kdyby Bismarck s Tirpitzem vyplul společně? Asi nic. Němci nebyli blázni a neměli bitevní lodě na boj s Royal Navy, ale na ničení konvojů. V případě, že potkali něco, co by je mohlo byť i sebemíň poškodit měli přísnej befél vzít roha, což taky dělali. Viz např. výpad Scharnhorsta a Gneisenaua. Potkali konvoj, jenže ten byl doprovázenej bitevní lodí Ramillies, a i když to byla stará křápota, tak nějaká děla přece jen měla. Takže stačilo, aby Ramillies zakouřila z komína, otočila věže k Němcům a ti to radši otočili a zdrhli.
さようなら。
Uživatelský avatar
Horny
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 263
Registrován: 31/12/2010, 23:17
Bydliště: terra ignorata

Příspěvek od Horny »

Dobře, sžíravý sarkasmus na mou hlavu... :D
Nejsem zrovna odborník na atlantické konvoje, ale kolik z nich mělo za doprovod bitení lodě? Kolik jich mohli pro tuto činnost britové prakticky vyčlenit? 4?
Je smutnou pravdou (pro němce), že nasadit bitevní loď proti konvojům je z nouze ctnost, aby jen nekotvila v závětří. Krom toho je nutné se napřed k nějakému konvoji přiblížit. Britové také nebyli úplně hloupí, a dalo se pochybovat, že si do atlantiku pustí německé těžké lodě podruhé během jedné války.
Efektivita nasazení těžkých hladinových lodí proti nepřátelskému obchodnímu loďstvu v porovnámí s ponorkami se dala spočítat už tenkrát.
Obrázek

Star Trek
* 1965
+ 2009
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

Destroyman píše: Němci nebyli blázni a neměli bitevní lodě na boj s Royal Navy, ale na ničení konvojů. V případě, že potkali něco, co by je mohlo byť i sebemíň poškodit měli přísnej befél vzít roha, což taky dělali. Viz např. výpad Scharnhorsta a Gneisenaua.
To je sprostá pomluva.Obrázek
Třeba zrovna Scharnhorst a Gneisenau 21.11.1939 ve "férovém" boji rozstřílely pomocný křižník Rawalpindi (ten disponoval dokonce osmi 40 let starými 6'' děly). A 9.4.1940 se během norské kampaně obě bitevní lodě hrdinně postavily Renownu. Ovšem po jediném šťastném zásahu ze strany Britů Lütjens dostal rozum a raději se zdekoval.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Scrat píše:Ovšem po jediném šťastném zásahu ze strany Britů Lütjens dostal rozum a raději se zdekoval.
Radku, to je přesně to o čem mluvim! :rotuj:
Jinak konvoje v severním Atlantiku eskortovaly skutečně čtyři bitevní lodě - kromě Ramillies ještě Revenge, Resolution a Royal Sovereign - a svou úlohu strašáka na německé korzáry v podstatě splnily. Ale to už je trochu aut, takže Nelsonův článek svými výplody už dál mrvit nebudu. :-?
さようなら。
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Stejně tak ale roli strašáka úspěšně plnil i Tirpitz. Jen když se člověk podívá s jakou buldočí náturou se jej Britové snažili za každou cenu potopit, aby hrozba pominula. A také průnik Bismarcka, byl jasnou hrozbou atlantickým konvojům. Takže na druhou stranu, i když loď stála děsné peníze, tak mohla někdy svou pořizovací cenu zaplatit.
ObrázekObrázekObrázek
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Tirpitz, poslední bitevní loď Kriegsmarine - 1. část

Příspěvek od Kouzelnik »

Nelson píše:(...)Při napadení Sovětského svazu plnil, i při probíhajících zkouškách, Tirpitz roli vlajkové lodě Baltské flotily která však byla po krátké době rozpuštěna. (...)
To je poněkud nepřesné.

Nepřesnost spatřuji v tom, že Tirpitz sice byl v akci na Baltu v 1941, ale zdá se, že jediná bojová plavba (v září 1941) skupiny lodí kolem Tirpitze primárně měla představovat (nevyslovenou) hrozbu švédskému námořnictvu (aby nic "nezkoušelo"), zejména těžkým pobřežním obrněncům třídy Sveriges mohutným pancéřováním a nadprůměrnou výzbojí (např. ve srovnání s dánským nebo s oběma finskými pobřežními obrněnci)

Totiž, když si vezmeme hladinové lodě sovětské Baltské flotily (a případně společně s hladinovými loděmi švédského námořnictva - důvody proč obě námořnictva sčítám: viz níže o odposlechnuté komunikace Velká Británie-Švédsko-SSSR, na kterou KM zareagovala vysláním skupiny lodí kolem Tirpitze), tak měly výraznou početní převahu nad hladinovými lodě KM v tzv. Baltské Flotile, kterou zmiňuje @Nelson ve svém článku.

V zásadě sovětské námořnictvo na Baltu (sovětská Baltská flotila) sice bylo papírově dost silné, ale v sovětsko-německé válce (Operace Barbarossa od 06/1941) sovětské hladinové lodě od srpna 1941 nebyly v ofezivní akci na otevřeném moři. V červenci 1941 se pokoušely zasahovat a to zejména proti lodnímu zásobování rapidně postupujícího Wehrmachtu. Šlo zejména o sovětské torpédoborce a předpokládám i křižník Kirov.

Míním lodě kategorie torpédoborce a větší. Z určitého úhlu pohledu se zdá, že přítomnost bitevní lodě Tirpitz byla tím hlavním faktorem, který v 1941 "zahnal do přístavů" jak sovětské, tak švédské lodě na Baltu. poté až Kriegsmarine (ve spolupráci s finským námořnictvem) trvale zašpuntovaly spoustou min Finský záliv, takže hladinové lodě sovětské Baltské flotily se proměnily na plovoucí baterie v oblasti Leningradu, tj. nadlouho bez akcí na širém moři. A poté se Tirpitz přesunul do Norska.


Zkusme si to rozebrat:

Podle wiki provozovala sovětská Baltská flotila:
a) 2x dreadnoughty ve stáří cca 25 roků, po průběžných modernizacích, každá s 12-ti děly ráže 305mm. Před přejmenování se lodě jmenovaly Gagnut a Petropavlovsk

b) 2x téměř nové "přerostlé" lehké křižníky skupiny tříd Kirov s 9x180mm děly. Přerostlé myslím ve srovnání s nejobvyklejšími parametry lodí řazených do kategorie "lehký křižník". Pravdou je, že ze 4 nacistických lehkých křižníků v létě 1941 se Kirovům téměř rovnaly dva nacistické křižníky (Leipzig a Nürnberg)

c) polo-dokončený těžký křižník třídy Admiral Hipper koupený z Třetí říše (ex-Lützow). Plus spoustu rozestavěných lodí jako např. superbitevní loď nebo bitevní křižník.

d) dále mohla sovětská Baltská flotila nasadit 2x tzv. liděry. Tj. částečná sovětská kopie lodí kategorie "supertorpédoborec" široce používaná ve francouzském námořnictvu. Šlo o dosti velké lodě (výtlak cca 2,5 tisíce tun), které vynikaly velmi vysokou rychlostí - teoreticky mohly dosáhnout 40 uzlů.

e) A kromě obou výše uvedených liděrů mohla sovětská Baltská flotila použít cca 15x velkých torpédoborců, vesměs třídy =Storozhevoy v české transkripci Storoževoj. Vyznačující se trochu menším výtlakem a o něco slabší výzbrojí, ale rovněž velmi vysokou rychlostí jako výše uvedené liděry.

f) plus 8 menších/starších torpédoborců a k tomu několik dělových člunů

g) plus desítky ponorek velmi různorodých parametrů.

Když si rozebereme co proti této papírově silné hladinové flotila nasadila Kriegsmarine, tak mě osobně překvapilo, že v zásadě stačilo použít strategii "fleet in being". V létě 1941 na Baltu měla Kriegsmarine připravenu k boji tyto hladinové lodě:
a) Tirpitz,
b) jednu panzerschiff (Admiral Scheer) s 6-ti děly ráže 280mm
c) 2 staré pre-dreadnoughty třídy Deutschland. Tj. lodě konstručně starší o cca 10 roků než oba sovětské dreadnoughty (= tj. nacistické lodě byly pomalejší, a s mnohem slabší výzbrojí tvořeným 4xděly ráže 280mm a patrně i s velmi zastaralým pancéřováním).... tj. oba Deutschland by téměř určitě neobstály proti sovětským hladinovým lodím.
d) 2 novější lehké křižníky (z toho jeden polofunkční po částečné opravě kvůli ponorkovému torpédu)
e) 2 starší/slabší lehké křižníky (Emden, Köln)
f) a několik torpédoborců - vesměs s děly nadprůměrně velké ráže

O všechny ostatní hladinové lodě Kriegsmarine byly angažovány/lokalizovány jinde než proti sovětské Baltské flotile:
- oba bitevní křižníky (Scharnhorst, Gneisenau)
- jedna panzerschiff (Lützow)
- 2 těžké křižníky třídy Admiral Hipper. Plus téměř dokončený Seydlitz.
- spoustu torpédoborců


Takže jaká byla úloha Tirpitz během útoku radikálním národních socialistů z Německa (Třetí říše) na radikální socialisty sovětském Impériu/Dominiu v 1941?

Žádná aktivní. Do září 1941 IMHO nevyplul na moře.

Sovětské hladinové lodě totiž se totiž téměř nepokoušely o aktivní akce. Kromě minování (zejména v červenci) se sovětské hladinové lodě soustředily na ústup a na evakuaci odříznutých přístavů. V červenci z lotyšských přístavů do estonských základen (zejména do Tallinu). V srpnu 1941 z Tallinu do oblasti Leningradu. Do konce srpna přišla sovětská Baltská flotila buď dočasně (=poškození) nebo trvale (=potopení) o zhruba polovinu lehkých křižníků a torpédoborců a to vesměs kvůli minám (do akce vyrážely i nacistické S-booty operující z jihofinského pobřeží). Zbytek sovětské Baltské flotily, v září soustředěný, v oblasti Leningradu byl ještě více oslaben a to zejména nálety Luftwaffe (např. jeden sovětský dreadnought byl potopen, druhý silně poškozen).

V zásadě jedinou aktivní činností sovětských hladinových lodí byly pokusy o posilování/zásobování sovětské základny uprostřed Baltského moře na poloostrově Hanko. Vzdálené cca 150 kilometrů od souostroví Alandy (se švédsky hovořícím obyvatelstvem v rámci Finska) a cca 250 kilometrů od švédského pobřeží u Stockholmu.

Takže proč v září 1941 vyplul Tirpitz?
V září 1941 nacisté odposlechli komunikaci mezi SSSR, Velkou Británií a Švédskem o zájmu SSSR poslat své lodě do akce přes švédské teritoriální vody. A teprve na základě tohoto odposlechu nacisté aktivovali svoji "Baltskou flotilu" a na konci září 1941 poslali Tirpitz na širé baltské moře. Celý příběh je popsán v této kníze (a to v kapitole o German Naval Operation in the Baltic: June to December 1941 od str. 327). Tento zdroj bohužel není konkrétní co přesně zamýšlelo vedení sovětské Baltské flotily se svými zbylými hladinovými loděmi na přelomu září/října 1941

a) ... pokud by snad SSSR uvažoval, že vyšle své lodě, aby unikly ze skorozablokované Leningradu a aby bojovali proti KM ze švédských přístavů, tak to se mi moc nezdá. Hlavní zádrhel vidím v tom, že konce září 1941 se z Baltské flotily "dožilo" spíše různorodé lodě, takže by byl velký oříšek zajistit logistiku náhradními díly ve švédských přístavech. Dost jiná situace by byla, kdyby např. cca 10x velkých torpédoborců Storoževoj spolu s jedním křižníkem třídy Kirov bylo k dispozici pro nasazení ze švédských přístavů).

b) druhou hypotézou co asi mohlo být záměrem sovětské Baltské flotily by byl pokus o odražení nacistického útoku na estonské ostrovy mezi pobaltským (estonským) pobřežím směrem ke Stockholmu. Na ostrovech byla silná sovětská posádka a mj. sloužily jako předsunuté letecké základny pro sovětské letectvo. Od srpna 1941 sovětské dálkové bombardéry sem-tam prováděly bombardování Třetí říše např. malé skupinky sovětských bombardérů (např. Pe-8) měly za cíl Berlín. Nacisté spustili operaci Beowulf s cílem dobýt uvedené estonské ostrovy, jejíž námořní složka (kromě zásobování) spočívala v palebné podpoře (konkrétně ji poskytly nacistické lehké křižníky). S výjimkou ojedinělých pokusů v červenci se sovětské hladinové lodě vyhýbaly střetům s hladinovými loděmi Kriegsmarine. Tj. nepředpokládám, že by cílem zářijové/říjnové sovětské ofenzivní plavby mělo být střetnutí s hladinovými loděmi KM. Spíše bych řekl, že sovětským záměrem mohlo být proplout až do jižního Baltu. Háček byl v tom, že sovětské lodě které se v září, říjnu (i v listopadu) 1941 dokázaly dostat do středního Baltu, k sovětské předstunuté základně na Hanko, tak nepluly na jih. Důvodem byly nacistické (a finské) minové bariéry (a také utržené miny z těch sovětských, resp. když nebyla úplně jasná poloha sovětského minového pole, neboť sovětská loď byla potopena ještě před návratem z minování). Miny měly na svědomí většinu potopených lodí na Baltu v 1941.

Proto usuzuji, že pokud sovětský plán spočíval ve vyslání velkého loďstva ofenzivní akci do jižního Baltu, tak fungující lodní cesta byla podél švédského pobřeží.

Bohužel jsem nenašel konkrétní informace, co konkrétně měly v plánu sovětské hladinové lodě na přelomu září/října 1941. Takže leda odhaduji a to zejména podle toho jaké sovětské hladinové lodě by mohly jít do útoku proti nacistickým lodím v září/říjnu 1941.

K dispozici byla směs přeživších lodí, část z nich nasazovaných v akci, přestože nebylo opraveno předchozí poškození:
1x přerostlý lehký křižník třídy Kirov (loď Kirov)
1x liděr (loď Leningrad)
5xvětší torpédoborce (lodě třídy Storozhevoy a to: Svirepy, Stoyky a polofunkční/později poškozené: Surovy, Silny, Slavny)
a několik menších torpédoborců. Kromě starších lodí pamatujících carské Rusko šlo zejména o torpédoborce třídy Gnevny. A to lodě Gozyashchy, Gremyashchy a Smetlivy

Vzhledem k tomu informacím z leteckého průzkumu Leningradu předpokládám, že zhruba obdobnou představu o síle sovětské Baltské flotily mohli mít nacisté. A vzhledem k informacím z odposlechu se rozhodli, aby nacistická Baltská flotila vyplula na širé moře... proti jakési sovětské ofenzivní akci skrze švédské teritoriální vody na přelomu září/října 1941:

Severní svaz nacistické Baltské flotily
Tirpitz, panzeschiff Admiral Scheer, dva lehké křižníky, 3 torpédoborce a 5 S-bootů.

Jižní svaz
2 lehké křižníky, a skupina S-bootů.

Obě skupiny KM křižovaly na Baltu zhruba týden (do začátku října). Poté se největší nacistické lodě vrátily do jihobaltských přístavů (a Tirpitz zůstal až do zimy 1941/1942, myslím, že ve Svinoústí). Některé lehké křižníky a torpédoborce KM se vrátily do jihobaltských přístavů až v říjnu 1941.

Pokud ve Švédsku byli přesvědčováni z Velké Británie, aby švédské námořnictvo umožnilo (či snad aby podpořilo) akci sovětských hladinových lodí, tak je zřejmé, že rozhodující lidé ve Švédsku nic nepodnikli. Aspoň já nemám info, že by švédské námořnictvo v září/říjnu 1941 podniklo cokoliv co by šlo vnímat jako odpor proti KM.

Přitom, když se sečte teoretická síla sovětské Baltské flotily a švédského námořnictva v červnu 1941, tak teoreticky by jejich společná akce by znamenal početní převahu nad loděmi Kriegsmarine na Baltu (plus finské lodě). Od října 1941 sovětská Baltská flotila téměř přestala existovat jako ofenzivní skupina lodí schopných operovat na Baltu. A poté co v prosinci 1941 zbývající sovětské hladinové lodě dokončily evakuaci odříznuté sovětské základny Hanko uprostřed Baltu, tak jednoznačným pánem Baltu se stala Třetí říše a její spojenci (zastrašení Švédové "zvedli hlavu" až v roce 1943). Což se zčásti úspěšně pokusily změnit sovětské ponorky (jak torpédové útoky, tak minování) v roce 1942, ovšem o rok později už byly eliminovány i sovětské ofenzivní plavby sovětských ponorkářů.

Závěr: Tirpitz se nacistům vyplatil už v létě/podzimu 1941. Neboť jeho přítomnost na Baltu (včetně týdenní "demonstrace síly") zastrašila jak sovětskou Baltskou flotilu, tak dobře posloužil jako demonstrace síly i proti relativně silné švédské flotile.
R.I.P.
Odpovědět

Zpět na „Kriegsmarine“