Schnellboot Typ S-700

Lodě Bismarck, Tirpitz a další, ponorky, ponorkové základny.

Moderátoři: Zemakt, jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Schnellboot Typ S-700

Příspěvek od Zemakt »

Schnellboot Typ S-700 (1944-45)

Obrázek

Budeme-li se snažit o krátké technické zhodnocení německých druhoválečných S-Bootů, v závěru musíme konstatovat, že na samém vrcholu těchto bezesporu zajímavých lodí měl být člun, známý jako Schnellboot Typ S-700. Z jakého důvodu se tomu tak nestalo se pokusím osvětlit v tomto článku, věnovaném právě jemu.

Obrázek

S 701 na zkušební plavbě. Za povšimnutí stojí délka hlavně zadního kanónu, více viz níže.

Průběh námořní války v druhé polovině II. světové války se pro Kriegsmarine nevyvíjel vůbec dobře. Naprostá materiální převaha spojenců, ať už na moři, či ve vzduchu, prakticky vylučovala činnost větších hladinových jednotek. Jediné zbraně schopné vyvinout jakousi bojovou aktivitu tak zůstávaly ponorky a v určité míře právě S-Booty. Ale i zde existovala velká rizika v mnoha případech hraničící se sebeobětováním. Odpovědným osobám vrchního velitelství námořnictva (OKM) muselo být více než zřejmé, že má-li mít loď této kategorie určitou šanci na přežití, musí být silně vyzbrojena a musí být velmi rychlá. Ne, že by aktuálně vyráběné čluny (Typu S-100) byly špatné, ba naopak byly výborné, ale pořád bylo co zlepšovat. Původní idea „nového Schnellbootu“ tak, jak ji navrhovali němečtí konstruktéři se dala zjednodušeně shrnout do tří základních bodů:

- posílení hlavní ofenzivní výzbroje/torpédometů vč. zachování adekvátního palebného průměru, tedy dvou torpéd na hlaveň.
- zvýšení počtu kanónů a unifikace jejich ráže.
- předpokládaný nárůst hmotnosti nesené výzbroje eliminovat instalací výkonnějších pohonných jednotek a tím minimálně zachovat maximální rychlost na úrovni Typu S-100.

V této souvislosti nebude možná vadit, když dopředu prozradím, že v podstatě se podařilo splnit pouze první bod.

Obrázek

Výkres Typu S-700

Již někdy na počátku roku 1944, byly na člun „stovkové série“ S-226 pokusně nainstalovány další dva torpédomety „německé standardní“ ráže 53,3 cm. Oproti běžným příďovým, však byly situovány na zádi lodi, přičemž jejich ústí směřovala proti směru plavby. Zároveň na záď přibyly další dvě „kolébky“ určené k uložení rezervních torpéd. Počet nesených torpéd se tak zvýšil na osm kusů, čtyři v torpédometech a čtyři v kolébkách. Na rozdíl od předních torpédometů, byly do zadních určeny pouze akustická torpéda G7es / T Vb " Zaunkönig " respektive T XI " Zaunkönig II ". Tato torpéda naváděná na cíl pomocí pasivního akustického navádění měla efektivní dosah 5 700 m při rychlosti 24,5 uzlu (T Vb). Některé zdroje uvádějí, že tyto zbraně byly primárně určeny jako ochrana před potencionálními pronásledovateli v podobě spojeneckých eskortních plavidel. Některé pro jistotu neuvádějí nic. Faktem je, že první verze „Zaunkönigu“ spolehlivě zachycovala cíle plující rychlostí v rozmezí 12 až 19 uzlů. U „Zaunkönigu II“ to již bylo od 9 uzlů výše, přičemž tato hodnota pak byla o dost blíže průměrné rychlosti tehdejších spojeneckých konvojů. Nicméně výsledky testování pravděpodobně uspokojily a následně byly všechny dohotovené „sedmistovky“ vyzbrojeny torpédomety ve výše uvedeném schématu.

Obrázek

Technické schéma torpéda G7es / T Vb " Zaunkönig"

Na rozdíl od podhladinové výzbroje je otázka té kanónové o dost komplikovanější a pro „našince“ možná o dost překvapivější. Zatímco výzbroj předchozích typů Schnellbootů je ve zdrojích vcelku solidně popsaná u „sedmistovek“ se většinou omezuje na obecná konstatování ve smyslu: 6 x 3 cm respektive tři dvouhlavňové kanóny ráže 3 cm. V těch několika málo případech, kdy je zmíněn typ kanónu, je jím pak MK 103 respektive Flak 103/38. Tento poměrně známý letecký kanón Rheinmetall-Borsig MK 103 ráže 30 mm, o váze 141 kg, celkové délce 2 350 mm, dosahující úsťové rychlosti dle použitého náboje v rozmezí 860 – 940 m/s, byl vyvinut z taktéž „letecké MK 101“ v roce 1942. Následující rok byla přijata do výzbroje Wehrmachtu jeho pozemní varianta Flak 103/38, známá též jako „Jaboschreck“. Přestože byl Flak 103/38 také vyráběn ve dvojité montáži, objektivně si musíme přiznat, že vertikální lafetace hlavní, jej z použití na S-Bootech prakticky vylučovala. Už méně je známo, že koncem roku 1944 začal do výzbroje Kriegsmarine přicházet 3 cm kanón ve zdrojích označovaný jako MK 303 Br. Dle označení by se dalo usuzovat, že se mohlo jednat o navalizovanou variantu „MK stotrojky“, ale co to „Br“?

Obrázek

Letecký kanón MK 103

Počátkem roku 1940 byly vývojové kanceláře brněnské Zbrojovky, toho času člena konsorcia Reichswerke AG für Erzbergbau und Eisenhütten „Hermann Göring“, pověřeny vývojem nového automatického kanónu, primárně určeného jako protiletecká výzbroj německých U-Bootů. Dle zadávacích podmínek se mělo jednat o zbraň ráže 30 mm, úsťové rychlosti 1 000 m/s a s kadencí 400 ran/min. Hmotnost tříštivé střely měla činit 340 g. Mmj stejné zadání také dostaly tradiční německé zbrojovky Rheinmetall-Borsig a Mauser. Z počátku byl projekt nového kanónu označen jako ZK 414 a evidentně se nikam nepospíchalo. Možná proto nebude od věci, když trochu zacituji z brněnského zdroje a trochu si osvětlíme, jak to ve „Zbrojovce“ s vývojem MK 303 Br respektive ZB 303 Br vlastně bylo:

S přípravnými výpočty a výkresy se započalo v lednu 1942. Předepsaný kalibr byl 30mm, počáteční rychlost střely 1000 m/sec. s kadencí 400 ran/min. Tyto podmínky byly na hranicích splnitelnosti. Výbuch s pancéřovou střelou představoval výkon 36 mm kaliberního polního nebo horského děla. První vzorek byl podle návrhu J. Kouckého hotov počátkem roku 1943, ale nesplnil očekávaný výkon 400 ran za minutu, nýbrž jen 300 ran. Závady se uměle pěstovaly, byla to skrytá sabotáž. Němcům se náš systém líbil, proto pozvali odborníky od firem Rheinmetall, Borsig, Solothurn a Mauser. Ti měli vyřešit s použitím našeho patentu vlastní zbraň. Konstruktérům Zbrojovky zakázali dále na konstrukci pracovat. Zbraň měla možnost rychlého dosažení hodnot, které Němci požadovali, ale ne s lidmi, kteří ji začali řešit úplně znovu a bez přípravných zkušeností odborníků Zbrojovky. Asi po půl roce byl prototyp hotov. Soutěž však ukázala, že nedosahoval původních hodnot zbraně zbrojováckých techniků. Německá správa rozhodla teprve nyní, aby Zbrojovka sama pokračovala v přerušených pracích. Tehdy již Němci počítaly s dlouhým trváním války. Přípravnými pracemi pověřili Leopolda Jestrabka s nedostatečnými teoretickými znalostmi. Jestrabek nařizoval různé změny a předělávky podle měnících se požadavků námořnictva, neboť nová zbraň měla být použita na ponorkách. Přemístili pražské konstruktéry do Brna, aby tu sledovali výrobu a zařizovali potřebné změny přímo na místě. Vše však vázlo. Dalo hodně přemýšlení, jak nenápadně zdržovat výrobu. Konečně došel vývoj do takového stádia, že zbraň mohla být dána v počtu 150 kusů do sériové výroby. Netrpělivě na ni čekalo zejména německé námořnictvo, které ji chtělo použít na ponorkách v protiletecké kombinaci dvojčat na téže lafetě. Avšak tato zbraň, nazvaná Br 300, nebyla již ve válce nasazena. Sabotáž šla tak daleko, že zatímco při domácích zkouškách zbraň fungovala, selhala při zkouškách na ostrově Syltu a jinde a nedala ani ránu.

Pomineme-li dobově tendenční jazyk autora (Koncern brněnské Zbrojovky v letech 1939/1945, Otakar Franěk, 1973), z výše uvedeného nám nutně vyplyne, že „MK třistatrojka“ byla původní brněnskou konstrukcí, která měla s kanónem „MK 103/Flak 103“ pramálo společného.

TTD: Flak 103/38 vs MK 303 Br
Délka hlavně: 1 350 / 2 326 mm
Délka za pochodu i v palebném postavení: ? / 3 205 mm
Hmotnost kanónu: 145 / 180 kg
Počáteční rychlost střely: 860 / 1070 m/sec.
Kadence: 460 / 400 ran/min.

Obrázek

Obrázek

Výrobky brněnské Zbrojovky

Do konce roku 1944 obdržela Kriegsmarine 32 ks kanónů MK 303 Br a v roce následujícím to bylo ještě 190 (některé zdroje uvádějí celkovou výrobu v rozsahu pouze 130 ks). Faktem je, že i na základě označení pravděpodobně jediného dochovaného exempláře (výr. č. 100), který se shodou okolností nachází ve sbírkách VHÚ Praha, můžeme tvrdit, že MK 303 Br byl oficiálně zaveden do výzbroje Kriegsmarine jako 3 cm Flak M44 U. Kromě samotného kanónu, byly dále vyvíjeny různé varianty lafet a to jak v jednoduché, tak i zdvojené montáži. Jednoduchá lafeta byla interně označována jako Br 303, nicméně vzhledem k výše popsané výzbroji „sedmistovek“, nás zajímá zejména ta zdvojená. Dle plánů OKM, měl nový „zwilling“ nahradit dosavadní „ponorkové 3,7 cm Flaky“ (Flak 37, 42M), ale rovněž se s ním počítalo pro hladinová plavidla a pozemní palposty. Brněnské Zbrojovce se vskutku podařilo do konce války vyvinout a vyrobit funkční prototyp zdvojené lafety označované jako Br 300, ale u tohoto to také skončilo. Na základě výše uvedeného se tedy odvážím tvrdit, že kanónová výzbroj člunů „S-700“ měla být složena ze tří dvojhlavňových automatických kanónů Flak M 44 U, ráže 3 cm. Jednotlivé zbraně měly být situovány již tradičním způsobem, tak jak je známe z předchozích Typů S-Bootů, tedy na přídi, ve středolodí za kapitánským můstkem a na zádi lodi.

Obrázek

Výkres Flaku MU 44

Veškerá výše uvedená vylepšení v oblasti výzbroje, však musela nutně znamenat další navýšení hmotnosti člunů s přímým vlivem na dosahovanou maximální rychlost. Zejména zadní torpédomety vč. palebného průměru znamenaly nezanedbatelnou zátěž. Tento handicap měla eliminovat nová pohonná soustava, o kterou jsem již částečně „zavadil“ v článku věnovaném Typu S-100. Nová jednotka vyvíjená již od října 1942 představovala evoluci dosavadního 20-ti válcového řadového dieselu do V, motoru Daimler – Benz MB 511 o jednotkovém výkonu 2 500 k. Navýšením pracovních tlaků ve válcích a dalšími drobnými vylepšeními původní MB 511 vznikl motor Daimler – Benz MB 518. Který při zachování stejných rozměrů, vykazoval měrný výkon 3 000 koní (1 720 ot./min.) s potencionálním růstem až k hranici 3 300 koní (za ideálních podmínek). Daní za 500 koní na víc, byl pak nárůst hmotnosti motoru o 90 kg na konečných 4 810 kg, což bylo vice než akceptovatelné. Přesto, to nebylo tak „růžové“, jak se může jevit. Prvním S-Bootem, který dostal nové motory k ostrému testování se stal člun S-170 a stalo se tak až na počátku roku 1944. Ten samý člun pak v rámci zkoušek (únor 1944) se čtyřmi torpédy na palubě dosáhl maximální rychlosti 45 uzlů, čímž se stal nejrychlejším „původním“ S-Bootem vůbec. Nicméně ve srovnání se staršími diesely byly nové motory velmi náročné na pravidelnou údržbu a zrovna tak jim nedělalo dobře necitlivé ovládání přípusti plynu. Za stále pokračujícími menšími či většími vývojovými problémy pak učinil definitivní tečku spojenecký nálet na výrobní závod, který ve svém důsledku zastavil program MB 518 (srpen 1944) ve prospěch osvědčených MB 511. Přesto několik málo vyrobených MB 518 našlo uplatnění ve člunech S-301 až 305 (v některých zdrojích jsou čluny s motory MB 518 uváděny jako samostatný Typ S-170). Z výše uvedeného nám tedy vyplývá, že i zamýšlené navýšení výkonu německým konstruktérům nevyšlo.

Obrázek

Daimler-Benz MB 518

Konstrukce trupů nových S-Bootů byla prakticky totožná se „stovkami“, které ostatně se zanedbatelnými změnami úzce vycházely již z Typu S-26. Čluny byly dlouhé 34,92 m, široké 5,28 m, o ponoru 1,67 m. Standardní výtlak vzrostl na 107 tun. Na jejich výrobě měly participovat, nám již dobře známí výrobci plus jeden nováček. Tím novým měla být „Gdaňská vagónka“ respektive DWF Danziger Waggonfabrik. Jak k tomu vlastně došlo?

Obrázek

31. ledna 1943 došlo k náhradě vrchního velitele Kriegsmarine velkoadmirála Ericha Raedera, dosavadním velitelem ponorkového loďstva admirálem Karlem Dönitzem. Přičemž, tato obměna se s odstupem času dala nazvat jako „trefou do černého“. Bývalý velitel „císařského“ U-Bootu se totiž projevil jako jeden z mála čelních mužů „Třetí říše“ nepostrádajících smysl pro realitu. Snad již dříve si uvědomoval změnu poměrů na námořních bojištích a podle toho se také zachoval. V novém pětiletém plánu výstavby německého námořnictva, kde stěžejní pozornost byla věnována ponorkám, došlo i na zohlednění a posílení „Schnellbootwaffe“. Roční produkce člunů byla naplánována na 108 ks, což nám dává tempo výroby 9 lodí za měsíc. Již v první polovině roku 1943 měli tradiční výrobci Fr. Lürssen Werft GmbH & Co. KG a Schlichting-Werft GmbH objednávky znějící na 60 ks S-Bootů, aby v prosinci téhož roku to činilo již těžko uvěřitelných 279 ks (následně bylo stornováno 114 ks). Nikoho pak zřejmě nepřekvapí, že za této situace se začal hledat nový výrobce, jenž by pomohl zmírnit tlak na dosavadní loděnice. Tím novým byla firma DWF Danziger Waggonfabrik mající s výrobou lodí kupodivu pramálo společného. Historie této fabriky se začala psát v roce 1898, kdy byla založena v Esenu konsorciem Deutsche Stahlwerke GmbH, jako Danziger Waggonfabrik AG. Portfolio „vagónky“ tvořila po většinu doby její existence kolejová vozidla, kdy ještě v létech 1942-43 vyráběla určité množství trolejbusů. A pak přišel zlom. Původně měla být výroba nových člunů rozdělena mezi jednotlivé výrobce způsobem zohledňujícím jejich kapacity. Pro lodě ze skluzů Schlichting-Werft GmbH byla přidělena číselná řada S-219 až S-300, pro Lürssen Werft GmbH & Co. KG Werft GmbH & Co. KG S-301 až S-500. Nováček v oboru, loděnici DWF Danziger Waggonfabrik, pak disponoval čísly S-700 až S-800. Realita však byla opět jiná. V Travemünde se číslo plně dohotoveného člunu zastavilo u S-228, kdežto u „Lürssenů“ to bylo u S-307. Nás, však zajímá především Gdaňská vagónka.

Obrázek

DFW Danziger Waggonfabrik

Je otázkou jaké problémy musel dosavadní výrobce vagónů překonat, než se mu podařilo spustit na vodu první S-Boot. Faktem je, že od druhé poloviny roku 1944 začala Kriegsmarine přebírat do svého stavu čluny gdaňské loděnice. Přičemž jejich označení jim dalo název tak jak jej známe dnes, tedy Typ S-700. Do konce války se podařilo vyrobit, dohotovit a zařadit do služby celkem devět člunů. Z výše uvedeného textu nám následně vyplývá, že popisované lodě byly vyzbrojeny čtveřicí torpédometů, které je de facto odlišovaly od standardních „stovek“. Původně plánovaná „třicetimilimetrová dvojčata“ a motory MB 518 zůstaly v říši snů, jako ostatně mnoho dalších zbrojních projektů v závěrečné fázi existence nacistického Německa. Přesto lze nalézt zmínku o kanónové výzbroji jednoho ze člunů tohoto výrobce. Onou lodí měl být S-Boot S-701, jenž měl nést kanónovou výzbroj ve složení: 2 x 3 cm kanón a 1 x 2cm „zwiling“. V tomto ohledu můžeme tedy trochu zaspekulovat s tím, že výrobek brněnské Zbrojovky v podobě Flaku M 44 U se skutečně na palubu jednoho S-Bootu dostal. Všechny vyrobené lodě se aktivně podíleli na závěrečné fázi námořních bojů II. světové války, přičemž byly dislokovány následovně:

8. Schnellbootflottille - S-701, 709 (Kanál La Mache)
4. Schnellbootflottille - S-703 (Severní moře)
6. Schnellbootflottile - S-704, 705, 706 (Severní moře - Nizozemí)
1. Schnellbootflottile - S-707, 708 (Severní moře)
S-702 (Kanál La Manche/Severní moře).

Konce války se nedočkaly dva čluny, shodou okolností byla v obou případech příčina jejich ztráty kolize s jiným Schnellbootem. Po válce si přeživší „sedmistovky“ mezi sebe rozdělilo Nizozemí, USA, Velká Británie a SSSR. Na rozdíl od USA a Velké Británie, kde valná většina kořistních člunů končila svoji kariéru ve šrotovnách či jako cvičný cíl, v SSSR byly ještě pár let využívány ve své původní roli. Jako poslední „sedmistovka“ byl ex S-708 nyní TK 1029 vyřazen ze stavu sovětského námořnictva roku 1954.
Pokusím-li se o zhodnocení výše popisovaných člunů, můžu tak učinit dvěma pohledy. Pravděpodobně nikdo nebude pochybovat o tom, že v případě plné realizace zamýšlených změn, by Typ S-700 představoval naprostý vrchol lodí této kategorie. Rovněž si dovolím tvrdit, že kvalita těchto člunů by byla poplatná spíše příští válce. Vždyť není žádným tajemstvím, že Flak M 44 respektive MK 303 Br byl starším bratříčkem známého čs. 30 mm protiletadlového dvojkanónu vz.53 (30 mm PLdvK vz.53), rovněž značný potencionál se skrýval v akusticky naváděných torpédech. Přesto, skutečnost byla jiná a realizováno bylo pouze zesílení torpédové výzbroje. Nemalá hmotnost dalších dvou torpédometů a čtyř torpéd v návaznosti na absenci silnější pohonné jednotky, tak v samé podstatě vedla ke snížení maximální rychlosti o 2 až 3 uzle. Přičemž kanónová výzbroj zůstala prakticky na úrovni Typu S-100. Dále se domnívám, že nejen z hmotnostních, ale i prostorových důvodů muselo dojít k rezignaci na nesení min. V porovnání se „stovkami“ se tedy čluny jevily jako pomalejší a méně univerzální *, ve své podstatě to pak lze pokládat jako určitý krok zpět.

* zde u té univerzality se musím trochu zastavit, neboť je možné, že Kriegsmarine plánovala S-Booty více specializovat. K této domněnce mne vede ta skutečnost, že v souvislosti se zrušením vývoje motorů MB 518 v létě 1944 došlo taktéž k zastavení programu „Panzerbootu“. Onen obrněný člun, měl pravděpodobně představovat obdobu britských MGB.

Obrázek

Ilustrační foto

S-700 (S-701 až S-709)
TTD: DFW Danziger Waggonfabrik
Výrobce:
Výroba: 9 ks
Délka: 35 m
Šířka: 5,1 m
Ponor: 1,67 m
Výtlak: 107/124 tun (standart/maximální)
Pohon: 3 x Daimler-Benz MB 511 – 7 500 k
Rychlost: 40 - 41 (?) uzlů
Dojezd: 700 n.mil
Posádka: 30-32
Výzbroj: popsána zde a v textu

S701 – po válce vydán Nizozemsku, Vrijbuiter.
S702 – potopen po srážce s S200, 19.09.1944 západně od Dunkerque.
S703 – potopen po srážce s S202, 08.04.1945 v Hoofdenu.
S704 – po válce vydán SSSR, jako TK 1027 vyřazen 1949.
S705 – po válce vydán Velké Británii.
S706 – po válce vydán USA.
S707 - po válce vydán SSSR, jako TK 1028 vyřazen 1949.
S708 – po válce vydán SSSR, jako TK 1029 vyřazen 1954.
S709 - po válce vydán SSSR, jako TK 1030 vyřazen 1949.

"Schnellbootwaffe".

Popisem výše uvedeného S-Bootu, jsme se de facto dostali na samý závěr vývojové linie „standardních“ Schnellbootů, tak jak jsou popisovány v literatuře a tak jak je zná většina příznivců námořní historie. Z tohoto důvodu se zajisté sluší a patří učinit alespoň krátké zhodnocení jejich významu a přínosu ve válečném snažení německého námořnictva.

Na počátku Druhé světové války nepředstavovaly německé rychlé čluny zrovna hrůzu budící sílu, ba naopak. Vždyť koncem roku 1939 brázdilo mořskou hladinu pouhých 21 lodí, přičemž nárůst početních stavů v pozdějších létech měl spíše pozvolný charakter. V roce 1940 vstoupilo do služby dalších 20 člunů, v roce 1941 jich pak bylo o deset více. V létech 1942 a 1943 bylo zařazeno do stavu Kriegsmarine 36 respektive 38 nových S-Bootů. Nový plán výstavby německého námořnictva následně „vyšponoval“ výrobu, kdy za rok 1944 bylo vyrobeno a předáno námořnictvu celkem 65 jednotek. V roce 1945 se celé Německo zmítalo v agónii, přesto dokázaly loděnice dohotovit dalších 14 člunů. Tak jak pomalu vzrůstaly početní stavy S-Bootů, pomalu rovněž narůstaly jejich ztráty. Odraz dramatické změny poměrů na námořních bojištích se výrazně promítl do ztrát Schnellbootwaffe, až v roce 1944. Pro rok 1944 činily ztráty 58 lodí, což bylo o 39 člunů více než v roce 1943. Přesto početní stavy pomalu narůstaly, přičemž v prosinci 1944 bylo u Kriegsmarine zařazeno 117 Schnellbootů. Obecně lze konstatovat, že loděnice byly schopny plně pokrývat bojové ztráty, avšak problém tkvěl zejména ve vzrůstajícím nedostatku kvalifikovaných posádek. Svůj vliv na tuto skutečnost měly pravděpodobně rapidně narůstající ztráty ponorek respektive ponorkového personálu. Na základě těchto skutečností často končily nově vyrobené jednotky v záloze u školních flotil. V tomto světle lze snad i lépe chápat prodej 6 lodí Španělsku v průběhu roku 1943 a plánované dodávky Finsku a Rumunsku, ke kterým již vzhledem k okolnostem nedošlo.

V průběhu Druhé světové války potopily Schnellbooty, respektive je jim přisuzováno potopení 109 nákladních lodí (232 809 BRT), 11 torpédoborců, 12 výsadkových lodí a dalších 22 jednotek jiných lodních tříd. Statisticky pak tyto počty tvoří zanedbatelných 1,3 procent veškeré německým námořnictvem potopené tonáže. Přesto i tímto výsledkem se Shnellbootwaffe dostává na pomyslnou druhou příčku v hodnocení bojové efektivity hladinových lodí Kriegsmarine. Daleko před „notoricky“ známé bitevní lodě, těžké křižníky apod.. První příčka pak po zásluze patří pomocným křižníkům, což byly v podstatě nákladní či chladírenské lodě s improvizovanou výzbrojí. Inu, svět je plný paradoxů. Ovšem i takto zjednodušené hodnocení plně nevystihuje rozsah a význam bojové činnosti Schnellbootů, kterou pro Kriegsmarine v průběhu války vykonaly. Namátkově lze jmenovat hlídkové, průzkumné, záchranné, doprovodné či jiné speciální plavby a co je rovněž důležité, rychlé čluny si tyto schopnosti v určité míře ponechaly i v období absolutní spojenecké námořní i letecké nadvlády. Za to vše, zaplatila Schnellbootwaffe 767 padlými, 620 zraněnými a 322 zajatými muži. Ztraceno bylo celkem 140 člunů.

Obrázek

Přepis bojového hlášení velitele člunu S-701. V noci z 21. na 22.01.1945 útočila 4., 6., 8. a 9. SFltl z Ijmuidenu a Hoek van Hollandu v počtu 16 lodí na cíle plující v ústí Šeldy a "Kanálu". V rámci této akce se S-701 střetla se skupinou britských MGB. Následně došlo ke srážce s jinou lodí. Otázkou je, zda-li se jednalo o MGB nebo člun S-199. Na druhou stranu, kromě S-701 utrpěla i S-199 těžká poškození, přičemž byla následně potopena pobřežní baterií z Fort Tongue.


Zdroje:
Schnellboot in action, Warships No. 18.
Koncern brněnské Zbrojovky v letech 1939/1945, Otakar Franěk.
Od bodáku po tryskáče, nedokončené československé zbrojní projekty 1945-1955, Martin Dubánek.
http://www.wunderwaffe.narod.ru
http://www.german-navy.de
http://www.prinzeugen.com
http://www.valka.cz
http://www.boatdesign.net
http://www.paluba.info
http://www.warshipsww2.eu
http://www.s-boot.net
http://schnellboot.net
http://www.bmpt.co.uk
http://forum.valka.cz
http://www.collectrussia.com
http://www.warhistoryonline.com
http://www.wlb-stuttgart.de
http://www.doppeladler.com/misc/sboot.htm
http://www.belgian-navy.be
http://wwiimodeller.co.nz
http://www.palba.cz
http://www.marinematen.com
http://www.go2war2.nl
http://schnellbootnet.jimdo.com/
http://forum.axishistory.com/viewtopic. ... 0&t=173610
http://www.deutscheluftwaffe.de/archiv/ ... kanone.htm
http://www.samlerforumet.net/
http://forum.axishistory.com/viewtopic. ... 0&t=173610
Naposledy upravil(a) Zemakt dne 9/12/2014, 17:24, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-700

Příspěvek od Zemakt »

Ještě bych dodal, ten přepis hlášení berte opravdu jako hodně, hodně volný :wink:

Obrázek

navádění staršího modelu torpeda TIV
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Schnellboot Typ S-700

Příspěvek od Lord »

Ty srýnšoty jsi mohl oříznout a spojit dohromady.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-700

Příspěvek od Zemakt »

Jsem mimo domov, už tak to byl pro mne porod plodit tohle na tabletu. O vikendu jsem zu Hause tak to potunim.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Re: Schnellboot Typ S-700

Příspěvek od Tunac »

Zemakt píše: ale co to „Br“?
To "Br" asi znamená, že byla vyvynuta, nebo modernizována ve Zbrojovce Brno.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-700

Příspěvek od Zemakt »

Jo jo, já vím. Ber to jako řečnickou otázku :wink:
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
phrebicek
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 101
Registrován: 15/12/2009, 13:44

Re: Schnellboot Typ S-700

Příspěvek od phrebicek »

Hezký článek i celá série, díky Ti za ni!

Jen si dovolím upozornit na pár překlepů typu "kanóny ráže 0,3 cm", atd. Uváděné kanóny mají ráži 3 cm.
DTTO s 0,2 cm.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-700

Příspěvek od Zemakt »

Díky. Mam tam toho vic, opravím to.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Re: Schnellboot Typ S-700

Příspěvek od El Diablo »

Zajímavé, moc díky, ale mohl bys u těch nákresů torpéd přeložit legendu?
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-700

Příspěvek od Zemakt »

Ty srýnšoty jsi mohl oříznout a spojit dohromady.
Opraveno, vypadá to o dost lépe.
ale mohl bys u těch nákresů torpéd přeložit legendu?
El Diabolo, asi tě zklamu, ale nemohl. Pouštět se do technických výrazů na to fakt broky nemám, nic ve zlým :wink: . Kdybys viděl jak jsem p.č.v.l u toho hlášení........
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Re: Schnellboot Typ S-700

Příspěvek od El Diablo »

Tak to je škoda a já se tak těšil... :cry:
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Schnellboot Typ S-700

Příspěvek od Zemakt »

A zde je máme v barvě:



odkaz upravil Skelet
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Schnellboot Typ S-700

Příspěvek od jarl »

Schnellbooty a úderná hudba k sobě prostě patří:

ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Kriegsmarine“