Plánovaná třída Panzerschiffe P (1938/1939)

Lodě Bismarck, Tirpitz a další, ponorky, ponorkové základny.

Moderátoři: Zemakt, jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Plánovaná třída Panzerschiffe P (1938/1939)

Příspěvek od kacermiroslav »

Plánovaná třída „kapesních bitevních lodí“ Panzerschiff Klasse P (P-Class Cruiser)
Německo
rok 1938/1939

aneb korzáři Druhé světové války

Obrázek

S třídou tzv. „kapesních“ bitevních lodí DEUTSCHLAND (více ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4949) jsme se již na stránkách Palby před časem seznámili. Jak jsme zjistili, jednalo se o plavidla, která měla na svou dobu oproti svým protivníkům velkou palebnou převahu, enormně velký akční rádius a slušnou rychlost. Tím se přímo ideálně hodili pro vedení korzárské války na dalekých mořích, kam se německé ponorky pro svůj omezený dojezd zatím nemohli dostat. Pouhá tři plavidla pak v průběhu války byla účinně Němci nasazená právě proti obchodním trasám, a i přes neslavný konec jedné z nich (GRAF SPEE) u delty La Platy, bychom toto nasazení mohli považovat za vcelku úspěšné. Jasně, tady hned slyším pochybovače, kteří říkají, že ve skutečnosti výstup velkých hladinových korzárů v průběhu Druhé světové války byl fiaskem. Dovolím si trošku oponovat a podrobněji to rozebrat. Je pravdou, že DEUTSCHLAND / LÜTZOW za svou kariéru potopil pouze tři obchodní lodě o cca12.000 BRT, GRAF SPEE pak devět plavidel o nějakých cca 50.000 BRT a ADMIRAL SHEER sedmnáct o prostorovosti cca 100.000 BRT plus pomocný křižník o výtlaku 14.000 tun. Takže v celkovém součtu to tak zanedbatelné ztráty na obchodním loďstvu nejsou. Samozřejmě úspěchům ponorek a letadel se to přirovnat nedá, ale i samotná hrozba, že konvoj bude rozstřílen těžkými děly hladinových plavidel, stačila k tomu, že byl rozpuštěn a stal se tak snadnější kořistí letadel a ponorek. Když si pak vezmeme korzárské výpady dvojice sesterských bitevních křižníků třídy SCHARNHORST a plavbu BISMARCKA, během které byl potopen největší a nejsilnější britský bitevní křižník HOOD, tak si myslím, že se s mými slovy dá opravdu ztotožnit (více informací ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=233). Samozřejmě v těchto všech případech se jednalo o lodě, jejichž primárním účelem v době konstrukce, neměl být boj proti obchodnímu loďstvu, a tak jejich nasazení v porovnání s úspěchy a náklady na stavbu, jsou někdy diskutabilní (TIRPITZ více informací ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=843). A úspěchy mohly být ještě vyšší, nebýt „nezvratného“ rozhodnutí A.Hitlera, který na velká hladinová plavidla od počátku roku 1943 zcela zanevřel a nechal je vesměs zakotvené v přístavech, aniž by je dále vysílal do boje, či jinak využíval. A samozřejmě ještě celá řada faktorů se mohla promítnout do úspěchů či neúspěchů, jako například boj GRAFF SPEE u La Platy. Kdyby tento korzár byl veden jiným kapitánem, tak by možná nemusel tak neslavně skončit na dně moře, ale mohl si naopak na své konto připsat skalp těžkého křižníku EXETER, k němuž doopravdy mnoho nechybělo (viz. bitva u La Platy ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1062). Když to shrnu, tak v případě „křižníků“ P-class mělo být vše úplně jinak.


Třída DEUTSCHLAND vznikala v době, kdy se Německo alespoň ještě na papíře snažilo plnit omezení, která mu byla po ukončení První světové války nadiktována. A proto třída DEUTSCHLAND měla řadu nedostatků, se kterými se prostě při limitu výtlaku již nešlo jinak vypořádat. Mezi takové nedostatky patřilo omezenější pancéřování, slabě chráněna baterie středních děl (ta stála na z části otevřených lafetách a jejich obsluha tak byla vystavena účinkům nepřátelských střepin) a rychlost. V druhé polovině třicátých let byla ale omezení na stavbu lodí zrušená (Britsko Německá námořní smlouva) a Německo tak mohlo pomýšlet na vybudování nové a moderní Kriegsmarine. V rámci plánů zde pak figuroval projekt na stavbu rychlých „kapesních“ bitevních lodí, které přímo vycházeli z koncepce třídy DEUTSCHLAD, a které by v sobě zhmotnili všechny jejich výhody a odstranili nedokonalosti. Tato plánovaná třída pak byla nazvána „P-CLASS CRUISER (německy: Panzerschiff)“. Podle původních návrhů měla obsahovat stavbu celkem dvanácti jednotek s tím, že první tři by obdrželi výzbroj z třídy bitevních křižníků SCHARNHORST, u kterých mělo dojít k plánované výměně 280m děl za děla ráže 380mm. Průměr trojdílové věže ráže 280mm byl totiž shodný s dvoudělovou věží ráže 380mm. Třída SCHARNHORST by tak byla obdobně vyzbrojená jako britské bitevní křižníky RENOWN (6x381mm). Všech šest třídělových věží ze Scharnhorstů by tak bylo použito na první tři jednotky, které měly být podle plánů k dispozici v průběhu roku 1942. K nim měla přibýt ještě jedna jednotka, která by byla rovněž dohotovená v průběhu roku 1942. Dalších osm lodí by je následovalo podle kapacitních možností německých loděnic. Třída „P-CLASS CRUISER (Panzerschiff)“ tak zapadala do koncepce tzv. plánu Z (Z-Plan byl budován cca od roku 1938), který počítal s vybudováním nového silného loďstva složeného z 10 bitevních lodí a křižníků, čtyř letadlových lodí, 15 tzv. Panzerschiff, 23 lehkých křižníků a 22 tzv. Spähkreuzer (předzvědných), což byly de facto velké torpédoborce s těžkou výzbrojí. Tento Z-Plán měl být realizován v letech 1939-1946 a měl stát státní pokladnu 33 miliard Říšských marek.

Plánované lodě ve třídě (předpokládané termíny):
Kreuzer P1 (1.5.1940 – xxxx – 1942) – Deutsche Werke, Kiel
Kreuzer P2 (1.5.1940 – xxxx – 1942) – Blohm & Voß, Hamburg
Kreuzer P3 (1.7.1940 – xxxx – 1942) – Kriegsmarinewerft, Wilhelemshaven
Kreuzer P4 (1.7.1940 – xxxx – 1942) – Howaldtswerke, Kiel
Kreuzer P5 (1.5.1942 – xxxx – 1944) – Blohm & Voß, Hamburg
Kreuzer P6 (1.5.1942 – xxxx – 1944) – Germaniawerft, Kiel
Kreuzer P7 (1.5.1942 – xxxx – 1944) – Deutsche Werke, Kiel
Kreuzer P8 (1.5.1942 – xxxx – 1944) – Kriegsmarinewerft, Wilhelemshaven
Kreuzer P9 (1.5.1944 – xxxx – 1946) – Blohm & Voß, Hamburg
Kreuzer P10 (1.5.1944 – xxxx – 1946) – Deschimag, Bremen
Kreuzer P11 (1.5.1944 – xxxx – 1946) – Blohm & Voß, Hamburg
Kreuzer P12 (1.5.1944 – xxxx – 1946) – Germaniawerft, Kiel

Obrázek

Jak vidno z tohoto přehledu, ve stavbě měly být vždy čtyři jednotky, které když opustili skluzy, tak byly nahrazeny další čtveřicí. Jelikož se v porovnání s bitevními loděmi a bitevními křižníky jednalo o relativně malá (výtlakem) plavidla, tak jejich stavba mohla být o poznání rychlejší a levnější (osobně odhaduju cenu za jednotku někde kolem 120-130 miliónů Marek, což je o nějakých 20-30 Miliónů méně než za třídu SCHARNHORST). Časový harmonogram nastíněný výše, tak mohl být reálný. Navíc, jak jsem psal již výše, první tři jednotky měli obdržet hlavní výzbroj ze Scharnhorstů, čímž se stavba úměrně zrychlila a zlevnila. Ovšem podzim roku 1939 značně zamíchal kartami a promítl se i do celkové koncepce plánu „Z“. Válka postupně začala odebírat finanční, materiální a lidské zdroje, a tudíž se na projekt výstavby nové Kriesgmarine začínalo nahlížet jinou optikou. Nehledě na to, že první válečné roky dávali tušit, že válka bude skutečně „Blesková“ a tak by výstavba nákladného loďstva nemusela být bezpodmínečně nutná. Na druhou stranu tu ale již před válkou existovala skupina konstruktérů a stratégů, která byla toho názoru, že výstavba modernizované třídy „kapesních bitevních lodí“ je zbytečná, protože všechny výhody, které tato koncepce nabízí, lze promítnout do stavby bitevních křižníků. Ano, pořizovací náklady na bitevní křižník jsou mnohem vyšší, ale zároveň bitevní křižník nabízí mnohem vyšší palebnou sílu a odolnost v boji. Pro korzárskou činnost tak plán „Z“ počítal se stavbou tří bitevních křižníků třídy „O“ (více viz ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=21&t=5422) s rychlostí 33,5 uzlů, výzbrojí v podobě šesti děl ráže 380mm, a pancířem ostrouhaným na bocích na 19cm. Ten sice měl být teoretický odolný vůči zásahům 280mm projektilem. To by jej ale nejdříve musela některá z námořních velmocí používat. Při křižování s krajními šrouby poháněnými diesly, mohl křižník stále plout rychlostí 27 uzlů. Jak jsem tedy řekl, na stavbu dvanácti jednotek se postupně začínalo dívat jinou optikou a původní počet lodí se v letech 1939/1940 ztenčil na osm jednotek. I další názory a koncepční úvahy byly poznamenány momentální situací na bojištích a potřebách (prioritách) Německa. Vše se tedy měnilo a ještě mělo změnit.


KONSTRUKCE a VÝSTROJ
K více méně finální podobě třídy „P“ se němečtí konstruktéři dostali přes již tolikrát zmiňovanou třídu kapesních bitevních lodí a další mezistupně. Jedním z nich se měli stát dva těžké křižníky (Panzerschiffe) nesoucí pracovní název „D-class cruiser“ (Ersatz Elsasss, Erastz Hessen – přičemž ersatz znamená náhrada). Jednalo se o lodě o výtlaku 20.000 tun, s délkou 230m a šířkou 25,5m (více viz. ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=21&t=5349). Výzbroj se skládala ze šesti děl 28cm (11 in) SK L/52 uložených ve dvou věžích. Sekundární výzbroj se skládala z osmi 150mm a stejného počtu 105mm děl. Pohonná jednotka o výkonu 125.000 koňských sil měla umožnit plout maximální rychlostí 29 uzlů. Projekt vznikal v roce 1933 a od poloviny února 1934 probíhala jeho realizace. Po necelých pěti měsících byla ale další stavba dne 5.července 1934 ukončená a to díky informacím o stavbě francouzských bitevních křižníků DUNKERQUE. Ti byli mnohem silněji vyzbrojeni, o uzel rychlejší a lépe chráněni. Z toho důvodu nakonec Němci realizovali své bitevní křižníky třídy SCHARNHORST, které se v případě vzájemného měření sil, nemuseli francouzských protějšků tak bát.

Obrázek
D-class cruiser

Nicméně myšlenka korzárských křižníků stále nebyla opuštěná. Bylo jen potřeba projekt třídy „D“ oprášit a modernizovat. Jako nejlepší ochrana před velkými hladinovými soupeři se pak jevila rychlost. Celý projekt tak byl znovu v roce 1937 otevřen a vzešla z něho loď o standardním výtlaku 23.000 tun (plný 25.700 tun) při délce 230m (na úrovni vodní hladiny 223m), šířce 26m a ponoru 7,2m (max. konstrukční ponor 8 m). Finální podobě předcházelo nejméně devět různých studií (někdy se uvádí 11), které vznikali od března 1938 do prosince 1939 a přitom konstruktéři zároveň pracovali na projektu bitevních křižníků třídy „O“ (výzbroj 6x380mm, výtlak cca 35.000 tun). Hodně těžkou hlavu konstruktérům dával požadavek na rychlost 34-35 uzlů (63-65 km/h), díky které by třída „P“ mohla uniknout všemu, co v té době na moři existovalo. Pokud měla být dodržená rychlost alespoň 34 uzlů, tak to znamenalo délku lodi minimálně 217m a šířku 25m (pro umístění dieslových motorů), což oproti Deutschlandům znamenalo nárůst šířky o více jak 2 metry a v délce byl rozdíl ještě větší (186 : 217 metrům). Samozřejmostí měla být výkonná pohonná jednotka v podobě 12 dieslových 9-válcových (řazených do V) motorů MAN o celkovém výkonu 165.000 koňských sil při 250 ot/min. Motory byly rozděleny do čtyř sekcí po třech. Výkon byl přenášen na čtyři lodní hřídele a vrtule (každá o průměru 4,3 m). Pro lepší představu, výkon třídy DEUTSCHLAND byl o něco vyšší, než 50.000 koňských sil. Panzerschiffe P tak měli shodný výkon pohonné jednotky, jako mnohem větší bitevní křižníky třídy SCHARNHORST, ovšem při výrazně nižším výtlaku (hmotnosti). To je asi jako bychom chtěli porovnávat auta, která mají stejný motor, tj. stejný výkon, ale jedno váží 1 tunu a druhé 1,5 tuny (velmi zjednodušeně řečeno). Jako z nich by bylo svižnější, rychlejší atd.? Takže takhle nějak se asi měla mít třída „P“ v porovnání se Scharnhorsty a potažmo i s konkurencí. Výhodou dieslových motorů byl jejich dlouhý dosah, který byl admirálem Readerem před válkou hodně upřednostňován a rovněž „akcelerace“.. Vezená zásoba paliva, v podobě 5.000 tun nafty, umožňovala dojezd při ekonomické 13 uzlové (24 km/h) rychlosti úctyhodných 25.000 námořních mil (46.000 km). Ještě při rychlosti 19 uzlů (35 km/h) činil dosah lodi více než slušných 15.000 námořních mil (28.000 km). Hodnoty, které přímo předurčovali Panzerschiffe P ke korzárské dráze.

Vnější vzhled finální verze Panzerschiffe P byl podle mě více než elegantní. Krásný dlouhý štíhlý trup s vysoko zvednutou přídí, která tak netrpěla při bouři zaléváním zpěněnou mořskou vodou. Atlantická příď rovněž zlepšovala plavební vlastnosti. Useknutá záď, kterou připomínala americkou třídu IOWA, nebo NORTH CAROLINA, také měla své výhody. Předpokládám, že výhodu to kromě jiného mělo mít ve zkrácení nechráněných hřídeli. Riziko zásahu torpédem, jak se stalo osudným Bismarcku, se tím snížilo. Spaliny z kotelen odváděli dva mohutné válcové komíny, mezi kterými zela velká mezera. Zde stáli torpédomety a dva parní katapulty spolu s jeřáby k hydroplánům Arado 196. Dva bojové stěžně doplňovaly elegantní vzhled třídy. Absence většího počtu výzbroje, v porovnání s bitevními loděmi/křižníky, tak na první pohled dával lodi vcelku mírumilovný vzhled. Většina palub lodí té doby se totiž děly jen hemžila. Až na další pohled by pozorovatel na velkou vzdálenost rozpoznal, že paluba nese těžká děla.


PANCÉŘOVÁNÍ
Jak jsem již několikrát zdůrazňoval, první tři lodě měli obdržet věže ze Scharnhorstů, tedy i v lepší pancéřové ochraně (rozdíl v hmotnosti 160 tun oproti Deutschlandům). Další pak nové, modernizované, které ale měli odpovídat v pancéřové ochraně použité u třídy DEUTSCHLAND. Přeci jenom vzhledem k plánovanému účelu použití, by bylo zbytečné, aby loď táhla nějakých 300 tun materiálu s sebou navíc, když jejím hlavním soupeřem měla být obchodní plavidla, torpédoborce, lehké křižníky a sem tam nějaký ten těžký křižník, když by dokázal korzára dohonit. A právě vzhledem k roli, bylo konstruktéry navržené vhodné pancéřování, které mělo chránit především proti lehkým jednotkám. Hlavní boční pancéřový pás z Kruppovy cementované oceli (ta byla samozřejmě použita na více místech), v délce od přední po zadní dělovou věž, tak měl sílu 120mm a ke koncům lodi se zužoval na 40mm, což bylo dostatečné proti účinkům střel z děl ráže 150mm a z části i proti ráži 203mm (na vzdálenost cca 17 km a větší). Barbety hluboké 14,2m hlavního dělostřelectva chránilo dalších 80 – 100mm pancíře, velitelskou věž pak až 348mm. V případě použití dělových věží z přestavěných Scharnhorstů, by jejich čela krylo 358mm pancíře a boky 191mm. Lehčí varianta, která měla být použita u většiny plavidel, počítala s čelním pancířem o síle 100mm. Útroby lodi rovněž chránila 20mm pancéřová paluba (ta měla aktivovat dopadající pumy/projektilyl) a pak hlavní 70mm pancéřová paluba, na okrajích skloněná pod úhlem 45°, kde byla její tloušťka zesílena na 100mm. Proti účinkům torpéd byla loď vybavena důmyslným členěním protiponorkových přepážek o síle 30mm. Celkově byla pancéřová ochrana o stupeň vyšší, než v případě Deutschlandu, ale při střetu s těžšími jednotkami, by loď příliš neochránila.

Obrázek


VÝZBROJ
Na první pohled se může zdát, že hlavní výzbroj u P-třídy byla shodná s třídou DEUTSCHLAND. Ano rozmístění po jedné třídělové věži na přídi a zádi, odpovídalo starším „kapesním bitevním“ lodím., ale? To „ale“ spočívá v použití věží z třídy SCHARNHORST. Tyto bitevní křižníky se stavěli již v době, kdy padla omezení a kdy se nemusel šetřit každý kilogram ocele, a tak obdrželi modernější, výkonnější a lépe chráněné věže. Třída „P“ tak měla být, co se palebné síly týče, na tom o poznání lépe, než jejich předchůdci. Třída DEUTSCHLAND měla ve výzbroji děla 28 cm/52 (11") SK C/28 instalovaná ve věžích typu Drh LC/28 o hmotnosti 590 tun s kadencí střelby 2,5 rány za minutu. Životnost hlavně 340 ran, vezená zásoba 120 střel. Třída SCHARNHORST pak byla vybavená děly typu 28 cm/54,5 (11") SK C/34, které měly vyšší kadenci střelby (3,5 rány za minutu) a byly uloženy ve věžích typu Drh LC/34 o hmotnosti 750 tun. Ten rozdíl 160 tun v hmotnosti byl kromě jiného v lepší pancéřové ochraně (viz. předchozí sekce o pancéřování). Každá hlaveň o délce 15,44 m (délka vrtání 14,05m) vážila 53,25 tun a měla v sobě 80 drážek o rozměrech 3,25x6,72mm. Děla používala APC L/4,4 (124,5cm) munici o hmotnosti 330 kg, nebo vysoce explosivní HE L/4,4 (124,5cm) nebo L/4,5 (127,3cm), každý o hmotnosti 315 kg. Počáteční rychlost střely v případě použití APC munice byla 890 m/s. Životnost hlavně, cca 300 výstřelů, vezená zásoba v případě Scharnhorstů činila 150 střel, ale u korzárských „P“ křižníků by byla zřejmě o něco vyšší (viz. problém se zásobováním v době mise).

Vzhledem k tomu, že vše bylo podřízeno rychlosti, měla mít tato třída ve výzbroji pouze čtyři děla ráže 150mm. Ovšem poměrně dobře umístěna v ose lodi tak, aby boční salva mohla být vedena plným počtem hlavní. První věž tak stála nad přední dělovou věží hlavní ráže tak, že měla stejný stranový odměr. Druhá věž se 150mm pak byla stejným způsobem situována na zádi. V ose lodi tak mohla pálit jen dvě děla, ale boční salva byla vedená plným počtem. Jednalo se o děla ráže 15cm (5,9 in) SK C/28 L/55. Opět se jednalo o zbraň, která byla již použitá u bitevních lodí a křižníků tříd BISMARCK a SCHARNHORST. Projektil (AP i HE) o hmotnosti 45,3 kg byl z hlavně o délce 8,2 m vystřelován počáteční rychlostí 875 m/s. Podle sehranosti obsluhy se kadence střelby pohybovala v rozmezí od 6 do 8 ran za minutu. Při maximálním náměru 40° mohl být dostřel až 23.000 metrů. Děla byla uložená ve věži typ Dop.L. C/34, jejichž hmotnost se pohybovala v rozmezí 108 – 120 tun. Vezená zásoba munice se pohybovala v rozmezí 100-150 ran na hlaveň u bitevních lodí a křižníků. V případě Panzerschiffe předpokládám, že by loď vezla větší množství munice, aby tak nehrozilo riziko se zásobováním na vzdálených mořích.

Co se víceúčelových děl ráže 105mm týče, tak křižník měl mít osm hlavní typu SK L/65 AA, která byla namontovaná ve čtyřech věžích Dopp L/31 stabilizovaných ve všech třech osách (to znamená kromě elevace a rotace bylo věžím rovněž možno udělovat náklon, který eliminoval pohyb plavidla a tím byl udržen cíl v zaměřovači). Původně se tyto věže vyvíjeli pro AA děla ráže 88mm. Jejich nevýhodou bylo to, že se jednalo o z části otevřené věže a tudíž ne zcela vodotěsné, což se neblaze projevovalo na elektro-hydraulickém pohonu, který tak trpěl častými poruchami. Jejich dálkový dostřel byl 17.700 m, výškový 12.500 m při elevaci 80 stupňů. Kadence palby se podle sehranosti obsluhy, která ručně tahala 23,5 až 27,35 kg těžké projektily (Jednalo se o nedělenou munici. Samotný projektil vážil od 14,7 do 15,8 kg podle typu), pohybovala mezi 15 až 18 ranami za minutu při optimálních podmínkách. Při bojových poněkud poklesla. Palba byla řízená za pomoci čtyř čtyřmetrových dálkoměrů typu SL-6, umístěných v kopulích. Předpokládaná životnost hlavně byla 2.950 výstřelů. Věž typu Dopp C/31 vážila 27.805 kg, pohon jí zajišťoval stranový odměr rychlostí 8° / sec a elevaci rychlostí 10° / sec.

Hmotnost boční salvy:
6 x 280 mm = 1.980 kg
4 x 150 mm = 181,2 kg
4 x 105 mm = 63,2 kg
Celkem: 2.224,4 kg

Pokud můžu věřit zdrojům, které jsem měl k dispozici, tak Panzerschiffe P měl být vyzbrojen pouze čtyřmi protiletadlovými děly ráže 37mm, což je na můj vkus žalostně málo při tak velkých rozměrech lodi. Nevím, co si od toho konstruktéři slibovali, ale zřejmě doufali, že rychlost spasí křižník před pronásledovateli, a že v odlehlých mořích na nějakou letadlovou loď stěží narazí. Samozřejmě na palubě byla i výše uvedená těžká protiletadlová děla ráže 105mm. Ta se ale hodilo především proti vysoko letícím strojům. Nikoliv při obraně proti střemhlavým, či torpédo nosným letounům. Jednalo se o 3,7cm (1,5 in) L/83 SK C/30 (výrobce Rheinmetall) děla montovaných ve dvojicích na platformě Dopp LC/30 o hmotnosti 3.670 kg s elevací -9/+85 stupňů. Praktická kadence v boji byla většinou kolem 30 ran za minutu (což mi přijde docela málo), nejefektivnější vzdálenost, na kterou pak byla vedená, byla do 2.000 metrů. Vezená zásoba mohla být kolem 2.000 střel na hlaveň. Předpokládám, že v době dokončování stavby by AA výzbroj byla zesílená o další 37mm a možná i 20m děla, jak to bylo běžné u jiných velkých hladinových jednotek v průběhu války a stoupání rizika leteckých útoků.

Samozřejmostí byla torpédová výzbroj v podobě torpéd ráže 533mm umístěné ve volném prostoru mezi komíny v tříhlavňových, nadhladinových torpédometech. Torpédo 53,3 cm (21“) G7a T1 bylo pro ponorky a hladinové lodě vyvíjeno někdy od roku 1930 a uvedená do služby kolem roku 1938. S největší pravděpodobností by právě tato torpéda byla použitá u třídy „O“. Při délce 7,186 metru a hmotnosti 1.528 kg v sobě ukrýval smrtonosný náklad 280 kg Hexanitu. Při útoku na cíl do vzdálenosti 6.000 metrů mohlo torpédo vyvinout rychlost 44 uzlů. Na vzdálenost 8.000 byla rychlost 40 uzlů a při maximálním dojezdu 14.000 metrů, 30 uzlů. Mezi výzbroj se můžou počítat i dva hydroplány Arado 196 startující z dvojice parních katapultů. I když se nejednalo o žádného plnokrevníka, protože jeho max. rychlost byla jen o něco vyšší než 300 km/h, byl na lodích platným pomocníkem při průzkumu okolí a vyhledávání cílů. Tyto pak mohl sám díky dvou kanonům ráže 20mm, kulometům ráže 7,92mm a pumovému nákladu do hmotnosti 100 kg, napadat. V případě obchodních lodí, které měli být primárním cílem korzárských křižníků, mnohdy stačilo jen pár varovných výstřelů, a neozbrojený parník si rozmyslel, jestli dále pokračovat v plavbě, nebo se vydat na milost křižníku. Otázkou je, jak by si stroje při dlouhé misi vedli. V mnoha případech mohlo dojít a docházelo, k poškození hydroplánů (nehody), nebo hangárů, či startovacích zařízení a to v důsledku různých příčin. Včetně nepřátelské palby, kde i pouhé střepiny dokázali, tyto „oči“ korzára vyřadit z činnosti. Proto bitevní křižníky třídy „O“ měli mít hned čtyři hydroplány a navíc umístěné v pancéřovaných hangárech.

Obrázek
Předpokládaný vzhled po dokončení

Obrázek
Předpokládaný vzhled po zesílení AA výzbroje

TTD - křižník třídy „P“
* Země původu: Německo
* Délka: 230 m (223m na vodorysce)
* Šířka: 26 m
* Ponor: 7,2 m
* Výtlak konstrukční: 23.700 tun (jiné zdroje 22.145 tun)
* Výtlak plný: 25.689 tun
* Výzbroj: 6x280mm (2xIII), 4x150 (2xII), 8x105 (4xII), 4x37, 6x533 TT, 2x hydroplán Arado 196
* Pancéř paluba: 70-100 mm
* Pancéř dělostřelecká věž: 100 mm
* Pancéř kasematy:
* Pancéř barbety: 80 – 100 mm
* Pancéř velitelská věž: 348 mm
* Pancéř boky: 40 - 120 mm
* Torpédové přepážky: 30 mm
* Pohonná jednotka: 12x MAN, 9 válcový dieslový motor
* Výkon strojů: 165.000 koňských sil, 4x hřídele
* Vezená zásoba paliva: 5.000 tun nafty
* Rychlost: 33 uzlů (61 km/h)
* Dojezd: 25.000 námořních mil (46.000 km) při 13 uzlové rychlosti
* Posádka: 1.200 mužů


ZHODNOCENÍ
Jelikož jiná námořnictva nebyla tolik limitována závazky na stavbu hladinových lodí, jako Německo, nevznikla žádná jiná konstrukce typu Panzerschiffe, jako právě v Třetí říši. Na druhou stranu se německým konstruktérům podařilo tyto limity již v případě třídy DEUTSCHLAND úspěšně obejít a s třídou „P“ to měl být další krok dále. Při zachování palebné síly Deutschlandů, se do konstrukce podařilo vnést prvky, které zvyšovali odolnost lodi v jejím primárním užití jako korzárské lodi. Pancéřová ochrana tak byla proti potencionálním soupeřům více než slušná, dojezd a rychlost pak přímo enormní. To vše z třídy „P“ činilo účinného korzára v boji s nepřátelským obchodním loďstvem, i proti případným pronásledovatelům. Tuto koncepci pak musíme vidět především optikou branou v rámci projektu „Z“, kde se počítalo s velkým množstvím Panzerschiffe. Ty pak mohli být nasazovány ve velkém počtu, případně v párech, což opět zvyšovalo jejich šance v boji proti konvojům a jejich ostraze, protože jedna loď na sebe mohla vázat ozbrojené síly, zatímco druhá mohla využít své vysoké rychlosti a dostihnout mnoho obchodních lodí rozptýlených na všechny strany po napadení konvoje.

Jediným problém Panzerschiffe P tak nakonec byla změna situace, která se promítla i do celkového nahlížení na program „Z“ a velká hladinová plavidla. Již krátce po zahájení útoku na Polsko bylo jasné, že válka se nebude rozhodovat na moři, ale na souši. Přednost tak dostali pozemní a letecké síly. V případě námořního programu pak začal převládat názor na zvýšení stavby ponorkového loďstva. Stavba velkých hladinových lodí, jako například bitevního lodí třídy „H“ (rozestavěné dvě jednotky z původně plánovaných šesti), byla krátce nato zastavena a celý program byl v roce 1941 zrušen, když byly rozestavěné části rozebrány. Stejný osud by tak potkal i Panzerschiffe P, jejichž koncepce přišla příliš pozdě, přestože byli pouze další logickou vývojovou cestou Deutschlandů a v roce 1934 zrušené třídy „D“. Pokud by se s jejich stavbu začalo v polovině třicátých let, tak by alespoň první čtveřice mohla být do světového konfliktu dokončena a úspěšněji nasazená, než bitevní křižníky třídy SCHARNHORST, které na skluzech nahradily předchozí rozestavenou třídu „D“. Je asi jasné, že čtyři lodě mohly být efektivněji využité, než dvě. Navíc díky enormnímu dojezdu mohli působit na vzdálených mořích a převážně nestát v přístavech, jako Scharnhorsty. Pro opětovné použití v bojové akci pak hovoří použití lodí z třídy DEUTSCHLAND, kde až na krátké působení GRAF SPEE, lze jejich nasazení hodnotit vcelku pozitivně. Pro Spojence by tak hledání korzára bylo příslovečné hledání jehly v kupce sena, pro které by museli vyčlenit velké množství plavidel, která by chyběla na jiných místech (doprovod konvojů atd.).

Nicméně již krátce po zahájení války se na celou koncepci Panzerschiffe začalo nahlížet jinak a navrch se dostal projekt rychlých bitevních křižníků třídy „O“ (lodě O, P,Q). Za prvé by tím došlo k úspoře materiálu, protože na místo 12 lodí by byly staveny jen 3 bitevní křižníky. Za druhé pak třída „O“ měla být vyzbrojena šesti děly ráže 380mm, což z nich dělalo důstojné soupeře jakékoliv nepřátelské lodi, a to při zachování vysoké rychlosti i velkého dojezdu. O této třídě je článek na Palbě v příslušné sekci.


Zdroje:
http://www.german-navy.de/kriegsmarine/ ... index.html
Hrbek Jaroslav – Velká válka na moři, rok 1914 (1. díl) – Praha 2001
Hrbek Jaroslav – Velká válka na moři, rok 1917 (4. díl) – Praha 2002
http://germansecretweaponsnazi.devhub.c ... ve-201008/
Hrbek Ivan, Hrbek Jaroslav – Salvy nad vlnami – Praha 1997
Hynek, Klučina, Škňouřil – Válečné lodě (3) – Praha 1988
Pejčoch, Novák, Hájek – Válečné lodě (4) – Praha 1993
Hynek, Klučina – Válečné lodě (2) – Praha 1986
http://www.warshipsww2.eu
http://www.navweaps.com
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Plánovaná třída Panzerschiffe P (1938/1939)

Příspěvek od Bublifuk »

Protože jsem se k daným lodím vyjadřoval už jinde, omezím se zde již pouze na konstatování, že vizuelně mi přijdou opravdu krásné 8-)
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
johny_g
svobodník
svobodník
Příspěvky: 27
Registrován: 18/12/2010, 22:38

Re: Plánovaná třída Panzerschiffe P (1938/1939)

Příspěvek od johny_g »

Hezké a pozoruhodné lodě, to nepochybně. Ale stejně mi přijde výhodnější koncepce pomocných křižníků, než tyto hybridy. Vzhledem k porovnání cena/výkon. Jistě, pomocný křižník je omezen na přepadání lodí plujících jednotlivě, není schopen zaútočit na konvoj nebo válečnou loď, resp. se tomu bude vždy snažit vyhnout. Avšak v odlehlých oblastech, kde hladinoví korzáři měli působit, to není až taková nevýhoda. Konvojový systém zde, aspoň zpočátku, nebyl zaveden. Bylo by jistě zajímavé, jak by si tyto lodě vedly v konvojové bitvě - dle mého názoru by doprovod i v beznadějné situaci bojoval až do konce, jak bylo v RN tradicí. Moc podobných případů v historii není. Napadá mě JW-51B, kde to dopadlo pro Němce celkem špatně, s pár konvoji se potkala dvojice S + G v Atlantiku, ale jak SL-67 tak HX-106 měl doprovod který je od útoku odradil. I když útočníci měli palebnou, rychlostní i početní převahu.
Ale aspoň tu je spousta prostoru pro vymýšlení teorií co by kdyby.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Plánovaná třída Panzerschiffe P (1938/1939)

Příspěvek od jarl »

Tady je další pěkný plánek jedné z verzí těchto plánovaných plavidel. Je zajímavé, že popiska jej označuje za bitevní křižník.

Obrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
johny_g
svobodník
svobodník
Příspěvky: 27
Registrován: 18/12/2010, 22:38

Re: Plánovaná třída Panzerschiffe P (1938/1939)

Příspěvek od johny_g »

jarl píše:Tady je další pěkný plánek jedné z verzí těchto plánovaných plavidel. Je zajímavé, že popiska jej označuje za bitevní křižník.
.....
Není to spíš plánovaný vzhled bitevních křižníků třídy "O"? Se špatným popiskem. Tvar věží, rozložení sekundární výzbroje, zaoblená záď - vše sedí.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Plánovaná třída Panzerschiffe P (1938/1939)

Příspěvek od jarl »

No jasně, že je. Já trouba si jej pořádně neprohlédl a soustředil se hlavně na ten text.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
cayman
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 276
Registrován: 2/6/2005, 22:56
Bydliště: Bratislava

Re: Plánovaná třída Panzerschiffe P (1938/1939)

Příspěvek od cayman »

Ono to chce byť "P-39" alebo "R-39" ten rusky nazov?
ObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Kriegsmarine“