Bitevní křižníky třídy „O“ (1939)

Lodě Bismarck, Tirpitz a další, ponorky, ponorkové základny.

Moderátoři: Zemakt, jarl

Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Bitevní křižníky třídy „O“ (1939)

Příspěvek od Bublifuk »

Destroymane, fakt se Bey bál zapnout radar? Já měl vždy za to, že jeho hlavní radar byl vyřazen hned prvním (pro Brity velmi šťastným) zásahem z Norfolku. Tedy poškození bylo tou příčinou, nikoli Bey. Jiná věc je, že s fungujícím pouze zadním radarem, a tedy v podstatě slepý, to Bey měl asi zabalit, zejména, když neměl podporu svých torpédoborců.
A dále - torpédoborci sice bitevní loď neuteče, pokud je v pohodě počasí a torpédoborec může plout naplno. Což rozhodně nebyl tento případ. Na rozbouřeném moři byl Scharnhorst rychlejší, než kterákoli britská loď, torpédoborce nevyjímaje..
Ostatně i sám Fraser v 18:40 odeslal Burnettovi radiogram, že vzhledem k nemožnosti mířené střelby (Duke of York nemohla zaměřovat střelbu radarem od 18:24 do 19:01, známá věc s kabelem) a vyšší rychlosti Scharnhorsta, asi Němci uniknou, takže to vidí na návrat ke konvoji.

Přesná citace: "I see little hope to catch Scharnhorst and I am proceeding to support convoy"

V té době nevěděl, že jeden granát pravděpodobně právě z té poslední salvy v 18:24 pronikl do kotelny č.1 a poškodil parovody k turbínám. Rychlost Sch. klesla a výsledek známe.

K diskusi o lidech - opravdu nepochybuji, že němečtí námořníci minimálně v prvé fázi války byli vycvičeni perfektně /stejně jako Luftwaffe a Wehrmacht/. Panická hrůza z jakéhokoli riskatního počinu u jejich velitelů je jednoduše daní za režim, který vládl. Nikdo přece nechce riskovat, že v případě problému si diktátor dupne a můžu skončit u zdi v podstatě bez soudu. To je podle mě hlavní příčina, proč se báli riskovat i sebemenší poškození lodí a couvali i ze střetů s podstatně slabším protivníkem. Pravda smolař Kummetz byl i v tomhle extrém :)
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitevní křižníky třídy „O“ (1939)

Příspěvek od Martin Hessler »

Já bych tu ryze akademickou debatu "co by bylo kdyby" tak úplně nezavrhoval. Jednak je svým způsobem zábavná (a to to přece taky trochu jde, ne?), jednak, i když se jedná o teorie a spekulace, máme dnes mnohem přesnější představu o mnoha faktorech, které tehdejší konstruktéři a námořní velitelé znát nemohli. Ať už o "konkurenci", tedy o srovnatelných bojových jednotkách jiných států - dnes jde o celkem běžně známé a přístupné informace, tehdy podléhaly nejpřísnějšímu utajení, nebo o plánech jednotlivých admiralitních štábů do budoucna, popřípadě o průběhu bojů druhé světové války a o směru, kterým se ubíral vývoj námořního válčení. Jistě, po bitvě každý frajtr generálem. Jenže právě a pouze historický odstup umožňuje hodnotit, co bylo správné a co špatné, co mělo smysl a co ne... Kdyby Napoleon věděl, co víme my dnes, bez obtíží by vyhrál bitvu u Waterloo - a nebo by se vykašlal na vojenskou kariéru a věnoval by se, co já vím, třeba pěstování oliv :rotuj:
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitevní křižníky třídy „O“ (1939)

Příspěvek od Destroyman »

Bublifuk píše:Destroymane, fakt se Bey bál zapnout radar? Já měl vždy za to, že jeho hlavní radar byl vyřazen hned prvním (pro Brity velmi šťastným) zásahem z Norfolku.
Ano, to byla známá německá fóbie. Radar sice měli, ale v panické hrůze z toho, že spojenci mají antiradar ho moc nepouštěli, aby nevyzradili svou pozici. A to se netýkalo jen velkých lodí, ale i ponorek. Co se týče zásahů na Scharnhorstu, tak to jsou víceméně jen dohady a poválečné konstrukce, protože zkázu jak známo skoro nikdo nepřežil.
Bublifuk píše:A dále - torpédoborci sice bitevní loď neuteče, pokud je v pohodě počasí a torpédoborec může plout naplno. Což rozhodně nebyl tento případ. Na rozbouřeném moři byl Scharnhorst rychlejší, než kterákoli britská loď, torpédoborce nevyjímaje..
Přesto jej britské torpédoborce dokázaly sledovat. Sice jim to dalo práci a námořníci asi blili jako aminy, ale dokázali to. Na rozdíl od torpédoborců německých, které se pro špatné počasí radši zdekovaly.
Bublifuk píše:Přesná citace: "I see little hope to catch Scharnhorst and I am proceeding to support convoy"
No když jsme u těch přesných citací, v 19:19 Fraser nařídil: "Finish her off with torpedos." :wink:
さようなら。
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Bitevní křižníky třídy „O“ (1939)

Příspěvek od Bublifuk »

Destroyman píše:Přesto jej britské torpédoborce dokázaly sledovat. Sice jim to dalo práci a námořníci asi blili jako aminy, ale dokázali to. Na rozdíl od torpédoborců německých, které se pro špatné počasí radši zdekovaly.
Tak po určitou dobu to britské torpédoborce jistě zvládaly, ale to nic nemění na tom, že pokud by stroje Scharnhorstu byly v pořádku, tak by jim stejně zdrhnul. Němci se svých torpédoborců v podstatě zbavili sami, údajně Bey, který sám na torpédoborcích leta sloužil (a byl mj. u nebetyčného průšvihu u Narviku), je nechtěl v bouři trápit. Takže jim povolil zpomalení a hledání konvoje na vlastní pěst.

S tím radarem je to zajímavé a netušil jsem to, jen je mi trošku divné, že se nebáli používat ten zadní. Ten byl totiž evidentně v provozu celou dobu, ostatně asi jen díky tomu trefili z poslední fungující věže torpédoborec Saumarez (11 mrtvých, 11 raněných).

A tak si dáme ještě jednu depeši 1. Barona od Severního mysu:

Ve 20:16 - "Please confirm Scharnhorst is sunk" :razz:
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitevní křižníky třídy „O“ (1939)

Příspěvek od kacermiroslav »

Bitevní křižníky třídy "O" měly být klíčovým nástrojem v námořním plánu "Z", protože byly primárně určeny k operacím proti spojeneckým konvojům. Součástí uskupení měly i tři bitevní lodě třídy "H" (8x406mm) a jedna letadlová loď. Celkem měly být k dispozici dvě uskupení. Plán předpokládal, že hlavní těžké jednotky zničí doprovod a eskortu konvoje a bitevní křižníky zlikvidují obchodní lodě k čemuž měly využít svou velkou rychlost a dostřel hlavních děl.

Jen my tady nějak nesedí, že se plánovalo postavit tři křižníky třídy "O" přičemž uskupení měla být dvě. Že by jeden byl jako záložní?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Schlachtschiff R - Clemenceau

Příspěvek od Lord »

Zajímavá úvaha, co víme ?

Kačermíro, zdroje jsou opravdu různé, jelikož docházelo asi k modifikacím, byla to spíše taková papírová cvičení :)

ObrázekObrázek
Podle některých fantazií, měl "Q" čtyři věže oproti třem u "O".
kacermiroslav píše:Bitevní křižníky třídy "O" měly být klíčovým nástrojem v námořním plánu "Z", protože byly primárně určeny k operacím proti spojeneckým konvojům. Součástí uskupení měly i tři bitevní lodě třídy "H" (8x406mm) a jedna letadlová loď. Celkem měly být k dispozici dvě uskupení. Plán předpokládal, že hlavní těžké jednotky zničí doprovod a eskortu konvoje a bitevní křižníky zlikvidují obchodní lodě k čemuž měly využít svou velkou rychlost a dostřel hlavních děl.

Jen my tady nějak nesedí, že se plánovalo postavit tři křižníky třídy "O" přičemž uskupení měla být dvě. Že by jeden byl jako záložní?
Myslíš jako dvě skupiny po dvou křižnících nebo spíše jen po jednom :D Tedy to bychom měli O, P, Q, a R ?

Plánované lodě ve třídě (předpokládané termíny):

Bitevní křižník „O“ - projekt 265 - Deutsche Werke, Kiel
Bitevní křižník „P“ - projekt 133 - Kriegsmarinewerft, Wilhemshaven
Bitevní křižníky „Q“ - objednáno 8.8.1939 - Germaniawerft, Kiel

Některé zdroje uvádí, že Schlachtschiff R byl měl čtyři lodní šrouby, a zřejmě dvě parní turbíny. Schlachtschiff R byl krátce zvažovaným plánem Kriegsmarine dokončit nedokončenou a zajatou francouzskou bitevní loď Clemencau, což byla třetí loď třídy Richelieu. Není jisté, jak by tento projekt na konci vypadal, realita byla taková, že už nebyly na nic kapacity.

Obrázek

Clemenceau byla v době vypuknutí války hotova pouze asi z 10%, což však mohlo být výhodný, protože bylo možné ještě změnit plány podle německé školy a typu pohonu, její trup Němci později potopili, aby zablokovali přístav Brest.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Bitevní křižníky třídy „O“ (1939)

Příspěvek od Lord »

kacermiroslav píše:
Martin Hessler píše:Otázka autorovi článku: Četl jsem dobře, že každá loď měla mít devět dieselů, zapojených na dvě boční hřídele? Řešitelné to určitě je, ale nějak si to neumím představit v praxi. Prosím, je k dispozici nějaké upřesnění?
Nejsem takovek odborník jako Jarl nebo Scrat, ale podle jedné informace, kde bylo zmiňováno, že střední hřídel byl extrémně dlouhý soudím, že to řešení mohlo být tak nějak, jak jsem níže nakreslil. Bráno zleva, strojovna, tři sekce na dieslové motory a turbínový pohon pro střední hřídel.
Obrázek

K těm dělům. Dobře, beru, že jejich propaganda již od doby WW1 byla zřejmě větší, než skutečná kvalita. Ale jejich výhodu bych viděl ve vysoké kadenci.
Kačermíro, podle jiného zdroje měl Schlachtkreuzer Q turbínu a parní kotle vzadu a ne vpředu, ale může to být i naopak, těch řešení je teoreticky více. Buď je delší střední hřídel nebo dva krajní. Delší prostřední může překážet uprostřed strojovny, ale spíš ne, protože dno, resp. stanoviště pro stroje lze výškově členit. Delší krajní hřídele, prostor pro ně lze přepažit vodotěsnými podélnými a příčnými přepážkami a tím zvýšit boční ochranu.

Obrázek

Kvůli lepší ochraně můžou být strojovny každého hřídele a převodovek posunuty o několik vodotěsných oddílů, podobně jako to měla třída DEUTSCHLAND, ale to už by nemuselo prostorově vycházet.

ObrázekObrázekObrázek

Někteří srovnávají Kreuzer M a Kreuzer Q s tím, že O či Q byl delší, ale uspořádání prý bylo podobné, je to možné. Ovšem křižník M měl jen čtyři motory, a křižník O osm, ale spojené už do V, ale o tom více v dalším příspěvku.
johny_g píše:Ta kombinace turbíny a pístových motorů mně taky přijde nelogická. Pokud jsou ty uváděné výkony správné, tak jedna sestava dieselů má cca stejný výkon jako turbína (60 000 vs 58 000 koní). Docela by bylo zajímavé vidět vnitřní uspořádání. Myslím, že 4 diesely by zabraly méně místa než soustava 4 kotlů a turbíny, nehledě na nutnost skladovat dvojí palivo, řešení kouřovodů atd. Přitom výkon stejný.
Ano, Whitley uvádí že by krajní hřídele vyvinuly výkon 116 000 koní a dalších 60 000 koní turbína, aby křižník "O" dosáhl rychlosti až 33,5 uzlu a dojezdu 14 000 námořních mil při rychlosti 19 uzlů. To vše s 5100 m3 paliva na palubě.

Loď o výtlaku do 35 tisíc tun by asi mohly pohánět jen dieselové motory. Otázka je jestli by Němci dosáhli na požadovanou rychlost 35 uzlů. Některé zdroje uvádí, že jediným způsobem, jak udržet či překonat 30 uzlů, když výtlak přesáhl 30 000 tun, bylo použití vysokotlakých turbín.

Další věcí je, že pohon všech tří hřídelů diesely by pak vypadal asi jako u křižníku "P", což je extrémní, jak to měli zpřevodované.

Když koukám na schéma vnitřního uspořádání strojů v podpalubí, tak jsem z toho trošku jelen, ale u méně motorů si to už dovedu představit.

Obrázek

Nicméně jsem barevně naznačil, jak by mohly být motory pospojované. Křižník "P" mělo pohánět 12 dieselových motorů plus pomocné motory. Loď pak byla údajně "těžká" na předek a zadek, což by si vyžádalo prodloužení lodě, takže mohli začít znovu, atd.

Obrázek
------------

Erich Raeder si uvědomoval, že nové vysokotlaké turbíny dodají nejen výkon, ale měly by také velkou spotřebu paliva, nehledě na spolehlivost. Další problém byl, že příští generace dieselů ještě nebyla připravena a nebyla dostatečně výkonná, a mohla by drasticky oddálit časový harmonogram stavby. Zapojovat více slabších motorů na všechny tři hřídele bylo technicky komplikované, přitom používali ještě nějaké pomocné naftové motory.

Proto nakonec zvolili zřejmě tu kombinaci turbína a diesely. Trup lodě, pancéřové a vodotěsné přepážky se doslova stavěly kolem motorů.
------------------

V současnosti se podobné systémy používají jako třeba kombinace dieselu a plynové turbíny tzv. CODOG (Combined diesel or gas) nebo CODAG.
CODOG systémy jsou spojeny s hřídelem pomocí spojek; loď pohání pouze jeden systém - buď turbína nebo motor.

Obrázek

Na rozdíl od systémů CODAG, které mohou využívat kombinovaný výkon obou, výkon se pak spojuje pomocí převodovek. Výhodou systému CODOG je ve srovnání s CODAG jednodušší převod, ale k dosažení stejného maximálního výkonu potřebuje buď výkonnější, nebo další plynové turbíny.

Obrázek
Moderní systém pohonu pro fregaty.
----------------------------
Vtip je v tom, že motory jsou už výkonnější a celý systém spolehlivější, no a Němci byli průkopníci :) Jde o typ pohonného systému pro lodě, které potřebují maximální rychlost výrazně vyšší, než je jejich cestovní rychlost, zejména pro válečné lodě, jako jsou moderní fregaty nebo korvety.

Na každý hřídel lodního šroubu připadá například jeden vznětový motor pro cestovní rychlost a jedna plynová turbína s převodovkou pro vysoké rychlosti. Němci těch dieselových motorů tehdy spojovali víc dohromady, protože některé těžké křižníky byly větší a potřebovaly taky větší výkon.

Obrázek
Pokud se chtěli vyhnout této složitosti, tak turbína poháněla ještě jeden prostřední lodní šroub ...

Našel jsem, že Němci používali u křižníku M něco jako systém CODAS (Combined diesel and steam?). Ostatně takový systém měl mít i Spähkreuzer ?

:arrow: Na rozdíl od parní turbíny, která je v okruhu spojena pouze s kotlem, má plynová turbína v okruhu navíc ještě kompresor nebo turbokompresor a místo kotle se používá spalovací komora. Výhody plynové turbíny jsou především v její malé hmotnosti a rozměrnosti oproti parní turbíně, díky čemuž lze využít lépe prostor na lodi. Plynová turbína také vyniká dobrou mobilitou. Zatímco loď s parní turbínou dosáhne maximální rychlosti za zhruba čtyři hodiny, u lodi s plynovou turbínou jsou to asi tři minuty. Nevýhoda plynové turbíny je především v její vyšší měrné spotřebě paliva.

---------------

Kombinovaný pohon křižníků třídy O

Vrátíme se ke křižníku "O" a vysvětlíme si genezi, která k němu vedla. Kromě bitevních lodí třídy H byla součástí plánu Z skupina 12 nových obrněných lodí (Kreuzer P), nástupců lodí Admiral Graf Spee, Admiral Scheer a Lützow.

V roce 1937 byly současně zahájeny studie designu pro tři bitevní lodě třídy O (Schlachtkreuzer O, Schlachtkreuzer P, Schlachtkreuzer Q) a studie nového designu Panzerschiff (Kreuzer P). V roce 1939 se uvažovalo o nahrazení tří Panzerschiffe stejným počtem těchto nových bitevních křižníků, projekt Kreuzer P byl zamítnut jako neperspektivní.

Loď chtěli udělat relativně úzkou kvůli nižšímu odporu, ale jejich konstrukční škola počítala s alespoň čtyřmi metry boční protitorpédové ochrany. Vyvstal problém, jak do trupu narvat všechny motory a ještě mít dobrou ochranu. Pro konstruktéry znamenala větší šířka trupu, že k udržení hydrodynamické účinnosti je zapotřebí ještě delšího trupu. To vše komplikovalo zase uspořádání pancíře, protože bylo potřeba více ocele, které by pokrylo delší délku a rozšířený trup.

Tyto lodě byly plánovány s myšlenkou obchodní války. Měly proto získat smíšený pohonný systém, dieselové motory pro plavby na střední vzdálenosti se středními otáčkami a turbíny pro bojové akce ve vysokých rychlostech.

Křižníky třídy "O" měly mít na zádi kotelnu se čtyřmi vysokotlakými kotli Wagner, které zajišťovaly tlak až 55 atmosfér. Ty dodávaly páru pro jednu turbínu Brown, Boveri & Cie, která zajišťovala pohon středního třílopatkového šroubu o průměru 4,9 m. Lodě třídy O byly navrženy tak, aby mohly skladovat 1 000 tun topného oleje pro vysokotlaké kotle a až 4 610 tun nafty pro dieselové motory.

Pro německé bitevní křižníky třídy O vyvíjela firma MAN 24-válcový motor uspořádáním do V, který nesl označení V12Z 42/58. Každý krajní hřídel lodního šroubu by poháněly čtyři dieselové motory, celkem 8 motorů o celkovém výkonu 124 800 k (93 063 kW).
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Vývoj dieselových motorů MAN

Příspěvek od Lord »

Vývoj dieselových motorů MAN pro lodě Kriegsmarine

Bylo vhodné vyvinout silnější dieselové motory, kvůli prostorovým a jiným požadavkům.

ObrázekObrázek
Ve své době pokrokové devítiválcové řadové motory MAN M9Z 42/58, které byly instalovány v třídě Deutschland už výkonově nedostačovaly pro plánované větší lodě.

Dále byl zkonstruován jeden motor M12Z 42/58, který měl 12 válců, absolvoval 200-hodinový zkušební provoz a dosahoval trvalého výkonu 10 000 k (7 457 kW) při 243 ot/min.

Diskutér na německém fóru uvažuje o hypotetickém křižníku: ... porovnáme-li tyto výsledky výpočtu s různými odkazy v literatuře, je pro M12Z 42/58 nejrealističtější maximální výkon 9 480 PSe (asi 7000 kW) ... když nainstalujeme celkem 14 motorů typu M12Z 42/58, tj. dosáhneme celkového maximálního výkonu 132 720 PSe (14 x 9480). Předpokládá tři hřídele, a proto je k dispozici třetí sada převodových stupňů, předpokládá ztráty přibližně 6%, tj. přibližně 124 700 WPS jako maximální výkon. Pozn. WPS je metrická koňská síla používaná Němci, 1kW = 1.35962 PS.

První 24-válcový motor s uspořádáním do V byl vyvinut asi z motoru M12Z 42/58 (jejich spojením do V) pro německé bitevní křižníky třídy O a nesl označení V12Z 42/58, vážil 150 tun, měl výkon 15 600 hp (11 633 kW) při 450 rpm.

Předpokládám že dalším vývojem, přidáním turbodmychadel by třídě "O" stačilo osm 24-válcových motorů. Když budu počítat 15 600 hp x 8 = 124 800 hp (mínus ztráty na převodech a jiné). Existovaly určité ztráty výkonu na převodovkách dieselů a jiným třením. U obrněných lodí třídy DEUTSCHLAND se svými dvěma hnacími hřídeli činily tyto ztráty 4 % maximálního výkonu. Počítám, že u křižníků třídy "O" by prostřední šroub poháněla turbína.

ObrázekObrázek
Všimněte si dalších bočních kormidel, kromě toho na zádi, asi po zkušenostech s Bismarckem zvolili toto řešení.

Bitevní křižníky třídy „O“ měly mít výkon strojů: 176.000 koňských sil. To znamená, že určitě musíme zajistit minimálně tři hnací hřídele, protože v té době nemohlo být na jeden hřídel přeneseno více než 60 000 koní. Vychází to zhruba na 3 x 60 tisíc = 180 tisíc koňských sil. Výkon turbíny pro prostřední šroub tedy okolo 60 tisíc koní. Víceméně to vychází jak má.


Pohon pro Zerstörer 1942 - Z51

Druhý menší motor V-24 byl V12Z 32/44 (někdy nazývaný V24Z 32/44) vyvíjela firma MAN pro torpédoborec typ 1942. Motor měl vrtání 32 cm a zdvih 44 cm, objem přibližně 99 066 cm3 (1623 l) a výkon 10 000 k (7457 kW) při 600 ot/min. Verze s turbodmychadlem byla schopná dosáhnout ještě vyššího výkonu skoro 12 tisíc kW. Takže postupným vývojem by se jistě dosáhlo potřebných parametrů i pro bitevní křižníky třídy O s většími motory.

Obrázek
Torpédoborec typu 42 měl být poháněn kompletně šesti 24-válcové motory diesely V12Z 32/44 (někdy označované jako V24Z 32/44). Prostřední lodní šroub byl větší, přenášel větší výkon čtyř motorů. Krajní šrouby byly menší a každý poháněl jeden motor.

ObrázekObrázek
24-válcový motor MAN V12Z 32/44 vystavený v Auto & Technik Museum v Sinsheimu. Automobily za motorem naznačují jeho velikost. Všimněte si velké skříně dmychadla připojené k motoru. Šest těchto motorů mělo pohánět torpédoborec Z 51 (Zerstörer 1942).

Třída torpédoborců typ 1942 znamenala zásadní změnu oproti předchozím koncepcím torpédoborců Kriegsmarine, protože se jednalo o první konstrukci s dieselovým pohonem. Svou roli kromě ekonomiky provozu, mohla hrát i okolnost, že Třetí říše mohla naftu získat i synteticky z uhlí. Zatímco topný olej do parních kotlů jen z ropy, a té začínalo mít Německo nedostatek.


Příklady uspořádání pohonu plánovaných válečných lodí

Lehký křižník M (Kreuzer "M")

Obrázek
Tři hřídele byly zakončeny vrtulemi o průměru 3,9 metru, což by těmto jednotkám poskytlo maximální rychlost 35,5 uzlu a dojezd 8000 mil při rychlosti 19 uzlů.
Lodě byly navrženy na výtlak 9300 tun, standardně měly výtlak 8568 tun. Návrh počítal s patnácti vodotěsnými oddíly a dvojitým dnem na 78% délky trupu.


Obrázek
Křižník M (Kreuzer M) - raný plán z roku 1938 ukazuje asi ještě osm 12-válcových motorů M12Z 42/58, každý má samostatný klikový hřídel a jsou spojeny převodovkou, poháněn byl prostřední šroub, tak se mi to aspoň jeví, protože ve výkresu vidím dvě parní turbíny.

Obrázek
Zase existují různé modifikace plánů ... spíše však každý zdroj popisuje uspořádání strojů a pohon lodních šroubů trošku jinak :idea:

Dle jiných zdrojů měl lehký křižník M ve finále čtyři dvoutaktní 24-válcové diesely (asi typu MAN V12Z 32/44), některé zdroje uvádí, že poháněly krajní šrouby, či byl použit systém CODAS. Pohon bočních hřídelů (či prostředního šroubu?) zajišťoval kombinovaný systém se 4 vysokotlakými kotli Wagner, které by vyráběly páru o tlaku 70 barů a teplotě 465°C, pára poháněla dvě turbíny Brown, Boveri & Co. nebo turbíny typu Marine vyráběné společností Germaniawerft.


Prostudujte si plány strojoven Graf Spee

Kapesní bitevní loď třídy Deutschland pohánělo osm motorů MAN M9Z 42/58 pohánějících dva lodní šrouby o max. výkonu 53 650 k (39 460 kW) a rychlosti 28,5 uzlů (52,7 km/h).

Obrázek

Legenda:
1) hřídele
2) hlavní dieselové motory
3) redukční převodovky
4) diesel generátory
5) sklad pro 150mm munici
6) pomocné naftové motory

Obrázek

Varianty různého rozvržení, firma MAN testovala obojí. Přídavné turbodmychadlo využívající horké výfukové plyny a vracející energii přímo klikovému hřídeli je schopno nadměrně kompenzovat ztráty mechanicky poháněného turbodmychadla, zejména při vysokých výkonových zatíženích, elektricky poháněné dmychadlo je schopné nabíhat už od nízkých otáček, každý systém má své výhody a nevýhody. Velkým vznětovým motorům, jako je M9Z, tyto doplňky prospívají mnohem více než malým, pokud je ve strojovně pro takovou instalaci dostatek místa.


Zdroje:

http://lakriegsmarineencastellano.blogs ... lan-z.html
https://www.forum-marinearchiv.de/smf/i ... 592.0.html
https://thekristoffersuniverseinwar.fan ... tlecruiser
https://oldmachinepress.com/2017/12/20/ ... e-engines/
https://ww2aircraft.net/forum/threads/1 ... wer.34843/
https://www.tapatalk.com/groups/warship ... 5-s20.html
https://forum.worldofwarships.com/topic ... t-kms-dds/
https://www.mtu-solutions.com/au/en/sto ... reams.html
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Bitevní křižníky třídy „O“ (1939)

Příspěvek od kacermiroslav »

Děkuji za zajímavá doplnění k tématu. Vzhledem k tomu, že se jednalo pořád o projekt, tak samozřejmě bude existovat celá řada verzí. Co se například počtu komínů týče, tak Němci se snažili jejich počet maximálně snížit a kromě jiného tím i ušetřit hmotnost.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Re: Bitevní křižníky třídy „O“ (1939)

Příspěvek od Lord »

Jeden komín Němci měli u třídy Admiral Hipper či Bismarck, ale i u třídy Leipzig.

Obrázek
Pokud se jednalo o větší lodě s kombinovaným pohonem (bitevní křižníky třídy „O“), tak jsem viděl obvykle dva komíny.

Z prostorových důvodů by jím asi dobře nevycházeli svody spalin od parních kotlů a dieselových motorů do jednoho komínu, i když vyloučit to nelze. Vliv může mít i zda jsou krajní hřídele poháněné diesely nebo parními turbínami.

Po prvních čtyřech jednotkách (M, N, O a P) byly v plánu dvě vylepšené jednotky (Q a R), které by měly dosáhnout ještě většího operačního dosahu a jejich protivzdušná obrana měla být výrazně posílena.

Označení M je odvozeno od vnitřního námořního číslování křižníků, které dostaly značení podle abecedy, a které mělo následovat po křižnících třídy Admiral Hipper s označeními G, H, J, K a L.

Obrázek
Existují sice různé fantazie jako "Leichter kreuzer Berlin", patřící do řady křižníků „M“, ale z hlediska výzbroje pěti věží jde spíše už o těžký křižník.

Klasicky jen čtyři věže a silnější protiletadlová výzbroj. Můžeme vidět skutečně různé vývojové větve. Papír snese všechno. Nebo se jedná o hypotetického nástupce křižníku Leipzig, ale se silnějšími dieselovými motory MAN.

Leipzig měl turbínové soupravy s dvoustupňovým Curtisovým kolem. Ve strojovně sesterské lodě Nürnberg se každá turbínová souprava skládala z HP turbíny a dvou LP turbín s kondenzátory. Leipzig měl čtyři dvojčinné, sedmiválcové, dvoutaktní, bezkompresorové dieselové motory MAN M7 Zu 30/44 se dvěma pomocnými dieselovými motory MAN M7 Z23/34. Naproti tomu Nürnberg měl čtyři lepší a spolehlivější vznětové motory MAN M7 Zu 32/44. Diesely poháněly prostřední lodní hřídel.

Což je rozdíl oproti křižníkům třídy „O“, kde Kačermíra v úvodním článku napsal, že střední hřídel měl být poháněn parní turbínou, a krajní hřídele diesely.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Kriegsmarine“