U-864 - Operace Caesar

Lodě Bismarck, Tirpitz a další, ponorky, ponorkové základny.

Moderátoři: Zemakt, jarl

Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od El Diablo »

Pokud se tím chcete někdo prokousat je myslím dobře zpracované zde:
http://www.warshipsww2.eu/lode.php?lang ... dtrida=601
a zde:
http://www.ponorky.cz/
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Dobrý tip.
namátkou:
U-179 zničena hlubinnými pumami u Kapského města 08.10.1942.
U-181 převzata Japonskem 09.05.1945, přejmenována na I-501, kapitulace v srpnu 1945.
V podstatě spousta ponorek třídy IX D či IX C čile jezdila na tak dlouhé cesty.
Co vše přepravovaly, bylo určitě zajímavé, ale jestli tyto informace chodily v hlášeních, tak není divu, že jich tolik nedoplulo.

Zajímavý přehled potopených ponorek kolem Indického oceánu. Všimněte si, že uzávěry existovaly především v místech, kudy musely proplout.
Bohužel tam není přehled potopených ponorek kolem Jižní Afriky.

Obrázek
Naposledy upravil(a) Rosomak dne 31/12/2008, 19:10, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4160
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Příspěvek od Alfik »

Ten "dokument" jsem viděl, a můžu k němu říci jen tolik že prakticky všechny "dokumenty" tohoto nakladatele jsou stejné - příšerné. Buď se drží věcí naprosto notoricky známých už od roku 45, nebo jsou to totání výmysly.
Proto bych doporučoval nebavit se o tom co a jak ponorky a jejich kapitáni či posádky dělaly, pravděpodobně dělaly něco jiného, a jinde.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Dovolil bych si s Alfikem nesouhlasit. Na dokumentu se podíleli BBC a Kanaďani, takže si myslím, že je docela důvěryhodný a že ho zkazil český komentář. Stejně tak jako britský dokument o válce v Koreji, kde si český komentář dovolil tvrdit, že Mig 15 byl lepší než F86 !!!
Šťastnej a veselej.
Happy new year.
Glűckliches neues Jahr.
Obrázek
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Mně se dokument nezdál špatný, pouze některé věci které jsem tam uváděl měli vysvětlit. Od toho dokument je, že přesně popíše co se mělo stát a co se nestalo.
Např. seriál letecké katastrofy jde na dřeň, což je po delším sledování únavné (a soustavné opakování základních faktů ještě opruzující), protože nic nového nepřináší a schématičnost za nějakou dobu omrzí.
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Příspěvek od Micuhide Akechi »

Ten dokument je celkem dobrý, pokud jej omezíme na vyprávění o průběhu mise ponorky U-864 a jejího osudového setkání s Venturerem. Dost mě ale štvala snaha vylíčit její misi jako naprosto ojedinělou a nesmírně důležitou, dokonce schopnou přinést zvrat ve válce.

Pokud vím, v r 1944 z Německa vyplulo s podobným úkolem dalších 18 ponorek. A co se týče důležitosti nákladu - rtuť v Japonsku patřila mezi nejžádanější suroviny dovážené z Evropy a pochybuji, že by U-864 byla jediná s tímto nákladem. Mimochodem, ponorky byly pro transport upraveny mimo jiné nahrazením kýlové zátěže a rtuť tak patřila z hlediska váhy k vhodným nákladům. Dalším nákladem byla technologická pomoc - plány, části motorů a několik vědců. Kdy vlastně měla ponorka podle původního plánu dorazit do Japonska? Snad v únoru, možná déle. Pochybuji, že by Japonci v tom zbývajícím půlroku byli schopni rozjet sériovou výrobu proudových letadel a i kdyby snad ano, naprosto chyběly suroviny, výrobní kapacita a palivo pro vytvoření skutečně účinné protivzdušné obrany.

Docela mě pobavila část dokumentu zabývající se zkoumáním vraku, zvláště "dramatické" testy nádoby na rtuť. Samozřejmě se člověk nic určitého nedozvěděl, kromě předem očekávatelného zjištění, že z rozlomené ponorky unikla rtuť a nádoby podléhají korozi. Asi by jakékoliv podrobnosti byly pro filmový dokument příliš "nudné", na rozdíl od záběrů na startující Blenheimy při vyprávění o útoku Lancasterů apod.
Obrázek
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

A on byl Mig 15 horší? No nekecej. Ale hádka o tom, které letadlo bylo lepší sem nepatří, když tak mě kontaktuj na SZ.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Příspěvek od Hektor »

UIT-23 je talianska ponorka?
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Micuhide Akechi píše:Dalším nákladem byla technologická pomoc - plány, části motorů a několik vědců. Kdy vlastně měla ponorka podle původního plánu dorazit do Japonska? Snad v únoru, možná déle. Pochybuji, že by Japonci v tom zbývajícím půlroku byli schopni rozjet sériovou výrobu proudových letadel a i kdyby snad ano, naprosto chyběly suroviny, výrobní kapacita a palivo pro vytvoření skutečně účinné protivzdušné obrany.
Nakajima Kikka (Me 262)
V září 1944 započali Japonci pracovat na projektu stíhací bombardovacího letounu Nakajima Kikka (chryzantéma), který byl inspirován Me 262. Z toho je patrné, že již někdy v srpnu nebo nejpozději v září obdrželi Japonci podklady německého vzoru. Aerodynamika japonského letedla vycházela z německého vzoru, byla však použita sklopná křídla vhodná pro nasazení z tunelů a horských údolí. K pohonu byly původně plánovány dva motory Cu-11 typu Campini, každý o tahu 1,96 kN. Byly však nahraženy motory Ne-12 s tahem 3,34 kN a později Ne-20 každý s tahem 4,66 kN. Motory byly odvozeny od německého proudového motoru BMW 003. První let prototypu se konal 7.srpna 1945. Druhý let musle být přerušen pro špatné připojení startovacích raket. Do konce války byl připraven druhý prototyp a práce probíhaly na dalších 18 strojích.

Mitsubishi J8M Shusui (Me 163)
Německá ponorka na jejíž palubě byl jeden letoun Me 163 včetně projekční dokumentace, byla během plavby potopena. japoncům se tak do rukou dostal pouze raketový motor Walter HWK 109 a provozní návod k letadlu Komet. Podle těchto podkladů vyrobily vlastní letou Shusui (bodnutí mečem) s označením Ki-200 (pro armádu) a J8M (pro námořnictvo). Po bezmotorových letech byl první let uskutečněn v červenci 1945. Během něho však došlo k výpadku motoru a letoun havaroval. Do konce války bylo postaveni celkem 7 strojů.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Takže rozhodnuto, ponorka a co půjde bude vyzdviženo.
Bude to provádět soukromá firma za cca 3 miliardy Kč.
Od původního plánu zalít ji do betonu bylo kvůli protestům obyvatel upuštěno.
Sepp Qasnitz von Kremzier
Příspěvky: 2
Registrován: 3/6/2010, 01:23

Re: U-864 - Operace Caesar

Příspěvek od Sepp Qasnitz von Kremzier »

2) Proč kapitán neměl nařízen radiový klid vzhledem k důležitosti mise?
3) Uvádí se závada na dieselovém motoru. Ponorka ale měla dva, mohla plout jen na jeden.
4) Jak ponorka mohla jet na dieselový pohon, když byla ponořena a jen občas vysunula periskop? Nebylo to náhodou tak, že kapitán nepoužíval periskop, ale loď jela na šnorchl, kterým byl tento typ vybaven?
5) Co všechno bylo obsahem nákladu této ponorky?
9) Jakým způsobem doopravdy detekoval HMS Verturer U-864?
10) K jaké zbrani měla sloužit přepravovaná rtuť? Nebyl také přepravován antimon a neměla být výsledkem červená rtuť, k jejíž syntéze chyběl Německu jen jaderný reaktor?

Já bych si zde dovolil doplnit některé informace z jiných zdrojů, které zde nebyly uvedeny, nebo je více upřesnit.
Proč kapitán dělal co dělal, je otázka spíše pro psychiatra.
Co ponorky přesně přepravovali (technologická a materiální výměna s Japonskem začala rokem 1943 nasazením ponorek IX, transportní modifikace), se bohužel nedozvíme, z jednoho prostého důvodu - top secret :-)
Velká válečná tajemství se odhalují veřejnosti například za 50 let. Ovšem, když ostaní neví, že něco tajíte,tak proč jim cokoli říkat.

2) Trošku shrnu historii Enigmy: základní enigma - 3 reverzni kotouče (17576 kombinací 26x26x26), vybíraly se ze sady 5 - používaná od roku 1926 reichsmarine, ukořistěná Poláky 1928. Do začátku okupace jim umožňovalo dekódovací zařízení "le Bombe" sledovat přesuny německých pozemních, vzdušných i námořních sil. Nicméně během blitzkriegu byla její dešifrace příliš pomalá.
Naštěstí Poláci se těsně před invazí o tajemství podělili s Francouzi a Brity. Britové sice uměli, sem tam něco rozluštit (dělali to autisti v Bletchley Parku:-) ale, němci přidali ke šifrovaní další kotouč (v ponorkách dva navic! cca 118mil kombinací) a tím vyloučili zaslaní identické zprávy dvakrát. K tomu aby dokázali v Bletchley zprávy z ponorek včas rozluštit a zareagovat včas, potřebovali nejen komplet funkčí Enigmu, ale i "software".
Tento dar z nebes, který urychlil válku o pacifik, jim poskytl člověk který nejen tímto selháním dokončil zkázu ponorkové zbraně, ale dokonce ji i prvním výstřelem na západní frontě započal. Fritz Julius Lemp, tento spolehlivě indoktrinovaný nacista, několik hodin po vypršení ultimáta Británii, neuposlechl Hitlerova rozkazu o "válečnické kořisti" a bez výstrahy torpédoval civilní (ale neosvětlený!) středně velký dopravní parník Athenia. Dále to známe. Ten samý člověk, který "přejmenoval" ponorkové námořníky na unterseeräuberen útokem na Athenii, zemřel za ne zcela "jasných" okolností při obsazování jeho poškozené ponorky americkým "komandem". (známe z amerického béčka U-571). Spojenci tak získali nejen funkční stroj Enigma, ale i "software" díky kterému mohli šifranti číst německé depeše jak Timesy.
Ale kaleuni něco tušili a radiové zprávy posílali jenom když lokalizovali konvoj nebo žádali o zásoby, prostě v nejnutnějších připadech.
Pokud byla ponorka v této etapě bitvy o Atlantik poškozená a vracela se do doků, bylo by přece krajně nebezpečné používat rádio. Pokud se ale řídili fuhrerovými rozkazy, není se čemu divit.

3) Na pohon jednoho z dieslů se skutečně dalo plout (až 8uzlu), přičemž druhý se používal na dobíjení akumulatorů, popř. se na něm dělaly opravy a údržba, pochopitelně nezanedbatelné je i snížení spotřeby paliva,drobné opravy motoru zvládla i posádka (měli i malý soustruh u zadního torpédometu).

4)Měl na výběr, buď plout maximální možnou rychlostí po hladině, nebo střídavě na baterie s občasným vysunutím snorkelu pro dobití baterii.

5)U-864 vezla, mimo jiné, plány na nekonvenční, revoluční pohon ponorek, tzv. WALTER motor, který využíval prudké reakce peroxidu vodiku a manganistanu draselného, čímž vznikala pára, která poháněla turbínu a jako odpad byla voda a kyslík. Ponorka dosahovala větší rychlosti pod hladinou, než na ní a to až 22 uzlů!!! tehdejší ponorky dosahovaly pod hladinou maxima 8 uzlů. Ponorka se prakticky musela vynořit pouze při doplnění paliva nebo proviantu.
Tento nový systém pohonu se ale neujal kvůli problémům s výrobou a bezpečným skladováním pohonné látky.

Perlička bonus: U-847 vezla na své palubě experimentální vírník, který dokonce použila v bojové akci v indickém oceánu.

9)HMS Venturer byla nejnovější ponorka Britů, technologie v ní použitá byla primárně vyvinutá o obraně a "poslouchání provozu na povrchu", odpovídá tomu i pouze 8 torpéd, oproti až 32 na člunech typu IX. Největší výhodou britské ponorky byly MNOHEM citlivější pasivní senzory než měla ponorka německá. Launders zaměrně nepoužíval (v té době již velmi přesný a takřka dokonalý) ASDIC aby se neprozradil. Vzdledem k poškození motorů U-864, nedocházelo k ideálnímu spalování a byla značně velmi zvýšena její hlučnost. (sic!)
Další a rozhodující britskou výhodou byl torpédový počítač který dokazal operovat ve třech osách a torpedo se tudíš dalo naprogramovat klesání či stoupání. Německé torpédové počítače Konrada Zuse byly sice velmi rychlé, ale nedokázaly torpéda směrovat v kolmé ose, po dosažení potřebného ponoru (max 10m tuším) se torpédo automaticky vodorovně vyrovnalo.
To ale Ralf-Reimar Wolfram ve svých 33 letech netušil. Dále známe.

10) Rtuť - největší těžitelné zásoby: Španělsko, Itálie, Slovinsko X Rusko, USA.
Nutná při výrobě teploměrů, manometrů a třeba výbojek.
Používala se při těžbě drahých kovů a jejich náshledné oddělení od hlušiny (vypalováním,po odpaření rtuti zůstává čistý kov), dále s těmito vzácnými (ušlechtilými) kovy utváří tzv. amalgány, které pak mohou být použity jako nátěr (pokovování, vrstvy odolné vůči vysokým teplotám - V2).
A konečně jako rozbuška (zejména torpéda) vysoce stabilní, odolná teplotám,za to velmi citlivá na inicalizaci, plamenem samovolně však nevybuchuje a je proto poměrně bezpečná.
Nevýhodou je její těžká dostupnost=drahost a značná toxičnost ve všech skupenstvích.
Poslední moje korekce - princip jaderného štěpení objevili němci, pod vedením Heisenberga koncem 30. let, pokusný reaktor na výrobu plutonia zkonstruoval (2 roky po Fermim, který 1938 emigroval z Německa) v roce 1944, ale díky sabotážím norského odboje, nezískal potřebné množství težké vody.
Toť vše, howk.
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

A hele, tohle letitý a takřka hospodský téma ještě pořád někoho zajímá! :shock:
Nu, když je to tak, tož mezinárodní německo-italsko-japonské ponorkové styky zahrnu do dvojky "Žraloků Nipponu". Ono to koneckonců zas tak móc tajný ani záhadný téma není.
Hektor: Promiň, že ti odpovídám až po roce a půl ( :oops: ), ale máš pravdu. UIT-23 byla opravdu italská ponorka. Původně se jmenovala Reginaldo Giuliani a do Singapuru připlula v červenci 1943. Po italské kapitulaci dostala smíšenou německo-italskou posádku a jméno UIT-23. Potopena byla v únoru 1943 britskou ponorkou Tallyho.
Sepp: Pepo, zas to tak nežer, myslím, že na palbě asi nikomu nemusíš vysvětlovat, co to byla Enigma nebo jak se vlastně plulo se šnorchlem. :wink:
さようなら。
Sepp Qasnitz von Kremzier
Příspěvky: 2
Registrován: 3/6/2010, 01:23

Příspěvek od Sepp Qasnitz von Kremzier »

to destroyman: Já omlouvám :-), nechtěl jsem vás poučovat v základních znalostech, spíš jsem si to chtěl shrnout víceméně pro sebe.
Při hledání informací jsem na tohle téma narazil a trošičku si na tom pravda ulítl (žeru ponorky:-). Zběhl jsem k vám z Die Kapitäne fóra jenom na návštěvu :-)
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Jo, jasně... v pohodě kolego. :wink:
BTW, opráším učivo chemie z prvního ročníku střední školy a prozradím ti, jak to bylo s tím Waltherovým motorem:
Reakcí peroxidu vodíku (H2O2) s manganistanem draselným (KMnO4) nevznikne pára, ale voda (pravda, docela teplá) a kyslík. Tenhle proces se ovšem nedá nazvat chemickou reakcí jako takovou, protože peroxid vodíku je látka nestabilní a neustále v něm probíhá proces, který se dá vyjádřit takhle:
2 H2O2 -) 2 H2O + 2 O2
KMnO4 v tomhle procesu funguje jako katalyzátor a urychluje jej. Vzniklá voda se pak v ponorkách dala používat třeba na všechno možné a kyslík (o něj šlo samozřejmě především) se skvěle hodil jako atmoféra pro spalování nafty, a teprve ta ohřívala vodu na páru, která konečně poháněla turbínu.
Myslím, že z výše popsaného je jasné, že tenhle první AIP systém byl složitej jak korunovační protokol v Urundi-Upindi a pořádně ho do konce nedokázali dotáhnout ani Němci, ani Rusové a ani Angličani. Nějaký ponorky na něj sice jezdily, ale nepřetržitě na nich hrozil požár, a jestli se dobře pamatuju, poslední čluny byly vyřazený někdy na začátku sedmdesátých let.
さようなら。
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od El Diablo »

Dezinformace:
Reakcí peroxidu vodíku (H2O2) s manganistanem draselným (KMnO4) nevznikne pára, ale voda (pravda, docela teplá) a kyslík.
Pára vznikne a to docela horká, v tomto případě píší o 232°C:
http://www.inovace.cz/for-high-tech/str ... m-pohonem/

U Me163
Zmiňovaný první prototyp Me 163A V1 dosahoval rychlosti okolo 850 km/h. Konstruktérem motoru RI-203, který pracoval v tzv. "studeném" režimu na principu směšování peroxidu vodíku (T-Stoff) a manganistanu draselného (Z -Stoff) při vývinu propulzního plynu, vycházejícího z raketové trysky pod vysokým tlakem asi o teplotě 800°C, byl kielský chemik Helmut Walter.
http://www.flightsim.cz/article.php?id=31

Ruský Škval je torpédo které nepoužívá lodní vrtule, ale raketový pohon nejspíš Waltherova typu. Nic moc bližšího se nedá zjistit, zejména proto že jde o utajované skutečnosti.
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Někdy Wiki není k zahození (pro ostatní, ať ví o co jde a nemusí to hledat):
http://cs.wikipedia.org/wiki/Peroxid_vod%C3%ADku
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hellmuth_Walter
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17709
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Chlapci klídek .. peroxid vodíku je popsán již zde http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2196

EDIT: od Pátrače- přestala mi třeštit hlava a už se nestydím, že jsem u zubaře bolestí a stresem omdlel, takže jsem tuto diskusi trochu provětral.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od El Diablo »

Tohle je též omyl:
Vzniklá voda se pak v ponorkách dala používat třeba na všechno možné a kyslík (o něj šlo samozřejmě především) se skvěle hodil jako atmoféra pro spalování nafty, a teprve ta ohřívala vodu na páru, která konečně poháněla turbínu.
Roku 1940 se konala úvodní plavba nové ponorky, nazvané V80. Spalován byl 80-ti procentní peroxid, uchovávaný v přizpůsobivé plastové nádrži ve spodní části trupu. Peroxid byl, také za pomocí okolního tlaku vody, čerpán turbo čerpadlem (vivinutým v letectví pro proudový Heinkel) do katalyzátoru. Peroxid byl katalizován kameny uloženými v "síťovém" úseku trupu; výsledkem byla parokyslíková směs. Směs dále putovala do odstředivého separátoru prachu a přes ventil do spalovací komory. Reakcí získaná energie se využila v turbíně a spaliny byly v tomto stádiu projektu pouštěny přímo do trupu, narozdíl od zkoušek na pevnině, podle nichž měly být kompresorem vytlačovány ven. Samotná turbína o dvou tisících koňských silách se roztáčela do rychlosti 20 000 otáček za minutu a přes planetovou převodovku poháněla hřídel otáčející se tisíc krát za minutu.

Více zde: http://sub-klub.euweb.cz/base/nonreg/cz ... ip1/cl.htm
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

katalizováno... Sakra, to je co? Nějaká speciální reakce? :-?
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Konec srandy, vynecháme pseudoodborníky z novinek.cz a podíváme se, co tématu říkají lidé, kteří by tomu měli fakt rozumět:

Největší naděje, pokud šlo o vývoj nových ponorek, vkládal Dönitz do projektu Hellmutha Waltera, jehož cílem byla konstrukce revolučního modelu ponorky s pevnějším trupem pro větší hloubku ponoření a jediným systémem namísto kombinace dieselových motorů a elektromotorů napájených akumulátory. Walterovým řešením byla plynová turbína spalující při plavbě na povrchu směs rafinované nafty a vzduchu a pod vodou směs stejného paliva a peroxidu vodíku. Ten byl rozkládán na kyslík potřebný ke spalování katalyzátorem. Předností tohoto řešení byla větší rychlost pod vodou vzhledem ke spalování čistého kyslíku namísto vzduchu, nevýhodou malý akční rádius pod vodou. Původně se předpokládalo, že obrovská rychlost pod vodou (uvažovalo se až o 30 uzlech) umožní člunu uniknout po ponoření jakékoliv hladinové lodi. První experimentální člun byl postaven v roce 1940. Zkoušky prototypu ukázaly, že tento člun je prozatím velmi nespolehlivý, a až do konce války se nepodařilo Walterovu revoluční ideu vtělit do konstrukce schopné operačního nasazení.
Jaroslav Hrbek, Ivan Hrbek: Námořní válka vrcholí, Naše vojsko 1995, strana 278.

V průběhu celého poválečného desetiletí se v Sovětském svazu vkládala velká naděje do ponorkového pohonu Waltherovou turbínou, která měla velký energetický výkon a skýtala možnost vysoké rychlosti pod vodou při velkém dosahu. Jako okysličovadla se u ní používalo koncentrovaného peroxidu vodíku a palivem byl lehký kerosen. Oba komponenty se vstřikovaly do spalovací komory a zde vzniklá paroplynová směs roztáčela lopatky turbíny, která přes reduktor poháněla šroub. Práce na střední ponorce s výzbrojí šesti torpédometů se šesti zásobními torpédy v přídi započaly započaly již ve smíšené konstrukční kanceláři v Německu roku 1947. Vedoucím velkého kolektivu vědců a techniků, kteří se po roce sešli v SSSR, byl A. A. Antipin. Projekt 617 byl po dlouhodobých zkouškách turbíny na souši připraven k realizaci teprve v roce 1950.
Ponorku S-99 založili v Leningradě v závodě číslo 196 v únoru 1951, na vodu ji spustili přesně za rok a po čtyřech měsících s ní započali zkoušky, které se vzhledem k četným úpravám protáhly až do 20. března 1956, kdy ji do zkušebního provozu převzalo Baltské loďstvo. V následujících třech letech S-99 uskutečnila 98 krátkých plaveb, při nichž 6000 mil uplula s pomocným dieselem a pouze 315 mil pod vodou s turbínovým pohonem. Již v průběhu přejímacích zkoušek dosáhla podhladinové rychlosti 20 uzlů a při patnáctiuzlové rychlosti byla schopna doplout 198 mil.Turbína při plném výkonu 7250 ks (5336 kW) způsobovala obrovský hluk, takže o nějakém nenápadném, byť rychlém pohybu nemohla být ani řeč.
Ponorka S-99 projektu 617 zůstala osamocena, neboť 17. května 1959 při práci turbíny v 80 metrech vznikl požár, který zničil celou strojovnu, ale loď se podařilo zachránit a dostat nad hladinu. Koncepce tohoto nebezpečného pohonu byla opuštěna ve prospěch atomové energetiky a četné projekty putovaly do archívu.

Vladimír Francev: Až ke dnu, ARES s.r.o., 2005, strana 121-122.

Profesor Hellmuth Walter vyrobil již v roce 1940 malou experimentální ponorku schopnou fantastické rychlosti pod vodou, která byla částečně poháněna peroxidem vodíku jako okysličovadlem. Technické problémy se ukázaly být neřešitelnými…
Dan Van Der Vat: Ponorky ve válce, Argo 1997, strana 332.

… přichází se svou ideou profesor Hellmuth Walter, inženýr, který v roce 1933 pracoval v loděnici Germania-Werft v Kielu na nové plynové turbíně. Walter navrhl pohon s uzavřeným cyklem založeným na využití peroxidu vodíku jako okysličovadlem ve stabilizované formě zvané perhydrol. Spalování směsi perhydrolu a nafty bylo složité, ale umožňovalo to zmenšit motory a snížit jejich hmotnost oproti dieselelektrickému uspořádání soudobých ponorek. Navíc generovalo víc energie a odstraňovalo nutnost mnohahodinové plavby na hladině při dobíjení baterií. V říjnu 1934 Walter navrhl 300tunovou ponorku s maximální rychlostí 26 uzlů na hladině a 30 uzlů pod hladinou, což bylo naprosto fenomenální a plavební dosah činil 4635 km při rychlosti 15 uzlů na hladině a 925 při stejné rychlosti pod hladinou.
Walterův koncept byl zavržen jako příliš radikální. Walter zůstal optimistický a v roce 1937 sdělil své myšlenky námořnímu kapitánovi Karlu Dönitzovi, v té době veliteli výcvikové ponorkové flotily. Jeho návrhy udělaly na Dönitze velký dojem a ve formálnější podobě je předal svým nadřízeným. V roce 1939 byla podepsána smlouva na výrobu malé experimentální ponorky V-80.
Ta byla postavena v Kielu za velkého utajení a spuštěna na vodu byla 14. dubna 1940. Měla výtlak 75 t pod hladinou, měřila 220m a posádku tvořili čtyři muži. Neměla žádnou výzbroj a pohon obstarávala Walterova turbína o výkonu 1491 kW. Při zkouškách, které probíhaly na jaře a které řídil samotný Walter, se ukázalo, že je schopna plout rychlostí 28 uzlů, což byl dvojnásobek rychlosti tehdejších ponorek. Na německé námořnictvo výsledky zkoušek V-80 tak zapůsobily, že doporučilo výrobu šesti ponorek pobřežního typu založených na tomto prototypu. Objevily se však pochybnosti v přechodu od prototypu k operačnímu typu. Byla objednána výroba jedné vývojové lodi s výtlakem 645 t pod hladinou, délkou 52,1 m, dvěma torpédomety ráže 533 mm se šesti torpédy a posádkou 25 mužů. Pohon měl jednohřídelové uspořádání se dvěma dieselovými motory, dvěma Walterovými turbínami a dvěma elektromotory o výkonech 156,5 1864, resp. 57,4 kW na hřídeli, které umožňovaly rychlost 9,3 uzlu na hladině a 19 uzlů pod hladinou. Germaniawerft zahájil výrobu této lodě, ale Walter prohlásil, že její vybavení dieselelektrickým podpůrným zařízením je krokem zpátky, a trup byl sešrotován.
Po setkání Waltera s Dönitzem v lednu 1942 byly objednány čtyři zdokonalené vývojové ponorky se smíšeným pohonem.Měly být postaveny v Germaniawerft podle standartu třídy „Wk 202“ jako U-792 a U-793 a u Blohm und Voss v Hamburku podle standartu třídy „Wa 201“ jako U-794 a U-95. Stavba byla zahájena v prosinci 1942 a první z lodí, U-792 byla spuštěna na vodu 28. září 1943. Ačkoli tato plavidla byla ozbrojená, používala se pouze pro zkoušky a výcvik.
Walterovy ponorky měly špičkový výkon, ale byly velmi složité, a proto obtížně ovladatelné a nákladné na výrobu a údržbu. Kromě toho byly závislé na nejistých dodávkách perhydrolu, který byl velmi nebezpečný. Pouze tři Walterovy ponorky byly do konce války zařazeny do stavu, a ani ty nebyly operačně použity. Jednalo se o lodě objednané u firmy Blohm und Voss, U-1405, U-1406 a U-1407. Všechny byly záměrně potopeny v květnu 1945. U-1406 a U1407 byly později vyzdviženy, první z nich byla předána USA a druhá Velké Británii, kde byla v roce 1949 testována jako Meteorite.

Chris Chant: Ponorky, Rebo Productions CZ 2009, strana 286-288.

Sečteno podtrženo: Ponorky a V-2 nebo Me-163 jsou úplně jiný dopravní prostředky. Kdo by to byl řekl, že? :eek:
さようなら。
Odpovědět

Zpět na „Kriegsmarine“