Delaunay-Belleville (FRA)

Moderátor: Rase

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12969
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Delaunay-Belleville (FRA)

Příspěvek od Rase »

char7.jpg

Delaunay-Belleville

Na začátku První světové války, se pokusila nabídnout armádě svůj výrobek i jedná méně známá francouzská automobilka, která pojala potřebu překonání zákopů doslovně. V roce 1850, založil Julien Belleville výrobnu námořních parních kotlů v Saint-Denis, na severu Paříže. V roce 1867 si továrníkovu dceru vzal inženýr Louis Delaunay (1843-1912), vzal si i příjmení své ženy a oplátkou byl přivzat do vedení společnosti. Výrobu automobilů zahájila firma v roce 1903 modely 16, 24 a 40 HP. Typickým se stal kulatý chladič, připomínající lodní kotel. Vozy značky Delaunay-Belleville se staly známé svou kvalitou. V období první světové války se chtěla společnost uchytit u armády a trochu se přiživit. Na konci roku 1914 bylo zástupcům armády jasné, že obrněné automobily již nebude možno využít, tak jako dříve. Příkladem mohou být belgické obrněné automobily Minerva, které se staly bezcennými, když narazily na zákopy nepřítele, nebo musely překonávat složitý terén. Francouzská armáda tedy poptávala stroj, který by dokázal překonat zákopy nepřítele, poradil si s drátěnými překážkami, překonával složitý terén a dokázal nést výzbroj pro boj s nepřítelem. Přibližně v roce 1915 se tedy objevily nejrůznější vynálezy, které měly tyto problémy řešit. Armádní komise testovala obrněný kolový traktor Filtz, mobilní střihačku drátu Breton-Pretot, obrněný parní válec který navrhl Paul Frot, Boiraultův tank s oběžnými plochami, Gabetův elektrický tank (o všech těchto vozidlech zde jsou články). Z pásových traktorů a tahačů můžeme zmínit Renault, Peugeot, americký Caterpillar a některé další. Společnost Delaunay-Belleville nabídla vozidlo, které by se dalo označit jako motorový žebřiňák s pomocnými rampami. Funkce je poněkud zvláštní, ale pokusím se ji nějak odhadnout a popsat. Po celé délce vozidla a se nacházela kolejnice, které přesahovala délku vozidla (mezi koly) o několik metrů. Po této kolejnici se pohybovala výsuvná, sklopná rampa. Na každé straně jedna a navíc ovládaná samostatně. Pokud vozidlo jelo po silnici, byla rampa složená při bočnicích. Pokud ale narazilo na překážku v podobě zákopu, byla rampa vysunuta před přední nápravu a zafixována. Vozidlo následně na tuto rampu najelo a při pohybu byl úchyt rampy stále připevněn k bočnicím automobilu - v oné kolejnici na boku. Po průjezdu zadní nápravy přes zákop, byla rampa zvednuta a opět složena. Tento systém tedy fungoval, ale nevýhodou bylo, že obě rampy byly ovládány samostatně. Rovněž bylo potřeba, aby měl řidič dostatečný výhled na překážku (pro přesné položení ramp). Konstrukce samotná byla poměrně složitou a obsahovala různé kladky, provazy, tyče a spoustu dalších pohyblivých částí, které se mohly snadno poškodit. Především v polních podmínkách by se tak jednalo o téměř nepoužitelný stroj, kvůli častým poruchám a závadám celého mechanismu. Logicky tak nedošlo k výrobě vojenského vozidla, které by již jistě mělo pancéřovou nástavbu a alespoň minimální výzbroj. Se svým vynálezem tedy společnost nepřesvědčila a francouzská armáda dala přednost tankům na bázi konvenčního pásového traktoru. Tím ale snahy společnosti, uchytit se u armády, neskončily. Krátce po první světové válce již bylo jasné, jak má vypadat moderní tank. Francouzská armáda začala hledat nový moderní tank pro podporu pěchoty, který by dokázal bojovat rovněž proti tankům nepřítele. Specifikace byly formulovány na přelomu let 1919 a 1920, a definitivní požadavky byly zveřejněny v roce 1921, kdy byl vyhlášen tendr. Do něj se zapojily čtyři francouzské společnostmi s pěti prototypy tanků.

FCM (Forges et Chantiers de la Mediterranné - automobilka Berliet) - FCM 21
FAMH (Forget et Aciéries de la Marine et d´Homécourt) - Saint Chamond
Schneider-Renault - prototypy SRA a SRB
Delaunay-Belleville


Poslední zmíněný lehký tank byl označován pouze jménem výrobce. Délka činila 5 metrů, váha 14,3 tuny. V podstatě se jednalo o prodloužený a rozšířený lehký tank FT-17. Prototyp byl ale postaven nedbale a ve velkém spěchu. Problém byl jak ve kvalitě výroby, tak i zvolené základní platformě. Tank absolutně nesplňoval představy armády a byl tedy odmítnut. Osud prototypu lehkého tanku Delaunay-Belleville není znám a s největší pravděpodobností byl sešrotován. Vítězem se stal tank Schneider-Renault typ A, ale celý program byl přepracován a později byly formulovány nové požadavky, jejíchž výsledkem byl Char B1 (B-1bis, B-1ter). Výroba automobilů Delaunay-Belleville pokračovala ještě krátce po druhé světové válce, ale roku 1950 byla ukončena.

Zdroj:
Svatopluk Spurný - Char B-1 (1999)
Pascal Danjou - Les Chars B, B1bis, B1ter, Trackstory no.3 (2012)

http://vieux-papiers.over-blog.com/arti ... 17424.html
http://www.tankmuseum.org/year-news/bovnews52737
https://en.wikipedia.org/wiki/Louis_Delaunay-Belleville
http://forum.valka.cz/topic/view/37328
http://forum.valka.cz/topic/view/37338/ ... Belleville

Exposition_universelle_de_1900_-_portraits_des_commissaires_généraux-Delaunay-Belleville.jpg
inženýr Louis Delaunay-Belleville (1843-1912)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Obrněná technika“