Stránka 1 z 1

Tank Louise Boiraulta (FRA)

PříspěvekNapsal: 8/9/2017, 21:15
od Rase
Obrázek

Boiraultův stroj - Appareil Boirault

"Pánové, vítězství v této válce bude patřit té válčící straně, která jako první umístí dělo na vozidlo schopné jízdy v jakémkoli terénu."

Tato slova vyřkl dne 23. srpna 1914 poručík Jean Baptiste Eugène Estienne (1860-1936), velitel 22. dělostřeleckého pluku a dlouholetý odborník na nepřímou dělostřeleckou palbu naváděnou pomocí letounů. Dnes považovaný za otce tanku - Père des Chars. Krátce po vypuknutí války začal hledat proveditelný způsob, jak poskytnout pozemnímu vojsku přímou dělostřeleckou podporu, bohužel z počátku nebyla k dispozici žádná vhodná vozidla a tak se vývoj zdánlivě zastavil. Poněkud překvapivě bylo vozidlo, přesně odpovídající Estienneho vizi, představeno již v roce 1903. Tehdy francouzský kapitán Levavasseur předložil francouzskému ministerstvu války projekt samohybného děla - canon autopropulseur. Projekt představoval rychlopalný kanón ráže 75 mm umístěný v pancéřové nástavbě na pásovém podvozku, pro pohyb v terénu. Pohon měl zajišťovat zážehový motor o výkonu 80 koní. Osádka měla být tvořena třemi muži, kteří měli k dispozici i dostatečné množství munice. Projekt byl po dlouhém rozvažování zamítnut až v roce 1908, poté co vešel ve známost úspěch pásového tahače britského inženýra Davida Robertse. Větší zájem o obdobnou konstrukci nastal až o několik let později, se začátkem války v roce 1914, konkrétně začátek zákopové války. Podobně jako ostatní mocnosti, snažili se i francouzští konstruktéři přijít s konstrukcí, která by byla schopna prolomit silnou obranu nepřítele. Začaly tak vznikat nejrůznější prototypy vozidel, postavené na základě zemědělského traktoru Filtz, který používal pro pohyb v terénu kola. Tyto stroje sice bylo možno osadit kanónem, ale pohyb v terénu stále nesplňoval Estiennův koncept. Druhý extrém představovalo absolutní upřednostnění schopnosti překonávat i ten nejtěžší terén. Sem by se dal zařadit stroj navržený Louisem Boiraultem - Appareil Boirault.
Dá se říci, že již velice krátce od počátku války byly zahájeny práce na experimentálním vozidle, které mělo překonávat krátery po granátech, zákopy a zátarasy z ostnatého drátu. Zde se hodí dodat, že drátěné překážky neměl překonávat přeřezáním, jako Breton-Prétotův stroj, ale jejich překročením pomocí speciálních plošin – pásu. Louis Boirault navrhl konstrukci vážící 30 tun, jejíž jádro tvořila kabina pro dvojčlennou posádku s pohonnou jednotkou a převodovkou, kolem níž byl postaven systém šestidílného pohyblivého rámu, jehož překlápění umožňovalo pohyb. Každý díl tohoto pohyblivého rámu měl rozměry 4 x 3 metry a čtyři příčky. Směr pohybu vpřed či vzad, určoval řidič přesouváním kabiny ve středu rámu. Francouzské ministerstvo války schválilo konstrukci prototypu již 3. ledna roku 1915. Rychlost vyrobeného prototypu při vojskových zkouškách, je zmiňována 3-5 km/h a dojezd 75 km. Problémem očividně nebylo celý stroj rozpohybovat, ale především spolehlivě řídit. Oproti pozdějším britským tankům s oběžnými housenkovými pásy, nebylo možno zastavit jeden pás a tím vozidlo rychle otočit. Stroj sice dokázal překonat i velmi široký zákop, ale Boiraultova konstrukce byla příliš specializovanou pro pohyb vpřed. Kritizovány byla i velká výška, hluk, zranitelnost a pomalá rychlost. Rovněž byl problém s instalací výzbroje a tak byl shledán nepoužitelným pro vojenské účely. Vývoj byl oficiálně ukončen 10. června roku 1915.
Na naléhání konstruktéra Louise Boiraulta, byly v projektu provedeny změny, ustanovena nová komise a 4. listopadu 1915 proběhly nové zkoušky. Stroj byl zatížen devíti tunami simulovaného nákladu, úspěšně překonal 8 metrů široký zátaras z ostnatého drátu, 5 metrů široký kráter a 2 metry široké zákopy. Při těchto zkouškách vozidlo dosáhlo rychlosti 1,6 km/h. Při druhém testu konaném 13. listopadu, se opět projevily značné problémy vozidla se změnou směru pohybu. K otočení vozidla o 45° bylo nutno použít zvedák, což bylo časově náročné a komplikované. Projekt byl tedy zamítnut i novou komisí. Louis Boirault se ale nevzdal a postavil druhý prototyp. Tento stroj byl menší, lehčí a plně pancéřovaný. Čelně pancéřování dosahovalo tloušťky 16 mm, na bocích 12 mm a strop korby 8 mm pancíř. Osádku tvořila trojčlenná posádka, tak byla usazena v centrálním trupu, kolem něhož obíhalo šest pojezdových desek. Zkoušky nového prototypu proběhly dne 17. srpna roku 1916 u obce Souain-Perthes-lès-Hurlus. Generál Henri Gouraud komentoval schopnosti stroje takto: "Směr jízdy není přesný, nelze potvrdit, že si vozidlo dokáže poradit s takovými nepřátelskými cíli, jako jsou bunkr, kulometné hnízdo, pozorovatelna. Testy prováděné mimo bojiště, na cvičišti, v podmínkách, jež vůbec neodrážejí realitu, mají daleko k přesvědčivosti." Projekt byl definitivně ukončen, když se francouzské Ministerstvo války rozhodlo pro sériovou výrobu tanku Schneider CA1. Tento tank se na frontě neosvědčil, ale za zmínku stojí jeho nástupce, těžký tank Saint-Chamond, který již plně odpovídal původnímu návrhu kapitána Levavasseura z roku 1903 a představě poručíka, později generála Estienna, který se podílel na jeho vývoji. Bohužel i tento tank se ukázal být jako velké zklamání.
Ještě se krátce vraťme k návrhu Louise Boiraulta. Jeho konstrukce sice byla příliš těžkopádnou a komplikovanou, ale v případě druhého prototypu mohl vzniknout velice zajímavý stroj, schopný průniku nepřátelskými pozicemi. Pokud by byly boky konstrukce osazeny vysunutými střelišti s kanónovou výzbrojí, případně kulomety, nemuselo příliš vadit, že vozidla nebudou schopna manévru, byť by byly snadným terčem pro zbraně nepřítele. Jako hlavní problém vidím ale velice mizernou rychlost, která nebezpečně prodlužovala čas, po který byl stroj vystaven palbě. Jak již bylo zmíněno, velice problematickou se staly i konkurenční konstrukce, které byly upřednostněny. Prvním plně bojeschopným francouzským se měl stát až tank, který vznikl koncem roku 1916. Tehdy se plukovník Estienne, vrátil k myšlence na výrobu lehkého tančíku, který doslova zahltí protiopatření nepřítele – legendární Renault FT.

Zdroje:
viewtopic.php?f=209&t=2014
http://www.g1886.com/louis-boirault-mac ... sser-tank/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Boirault%C5%AFv_stroj
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_tanku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Bapt ... e_Estienne
https://topwar.ru/104712-eksperimentaln ... nciya.html

Obrázek

Obrázek Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek