LT vz. 34

Obrněná technika československé armády
Odpovědět
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

LT vz. 34

Příspěvek od sa58 »

Lehký tank Praga P-II (LT vzor 34)

Obrázek
Prohlížel jsem články na Palbě a v sekci věnované Československu mezi lety 1918-1945 jsem nenašel prozatím žádný článeček o našem prvním sériově vyráběném tanku. Tímto tankem byl výrobek ČKD Praga P-II, v naší armádě označovaný jako Lehký tank vzor 34. (dále LT-34). Někteří můžou argumentovat sériovou výrobou „tanků“ Praga P-I (Tč vz. 33), což byla licenční výroba tančíku Carden-Loyd. Ovšem to byla licence a já osobně tyto vozidla mezi tanky neřadím.

Takže trochu historie. V roce 1926 se Hlavní štáb čs. armády zabývá možností vývoje tanků, Vojenský technický ústav má stanovit technicko-taktické data lehkého útočného vozu. Škodovy závody se prozatím do výroby tanků nějak nehrnuly, ČKD dodala projekt MT. Až v roce 1931 přichází projekt prvního lehkého čs. tanku klasické koncepce s továrním označením P-II. Jeho projekt je v listopadu 1932 přijat vojenskou správou a je umístěn do VTLÚ. Tam probíhají zkoušky, které jsou pro výrobní a konstrukční vady přerušeny. Do února 1933 najel P-II cca 3400 km (našel jsem i údaj 4000 km do března). Díky kladnému hodnocení VTLÚ v březnu 1933 ministr národní obrany objednal sérii 50 kusů tanku P-II. Tank byl zaveden 13.6.1935 do výzbroje jako Lehký tank vzor 34.

Korba a otoční věž byly vyrobeny technologií nýtování z rovných pancéřových plechů o síle 8, 10, 12 a 15 mm. Podvozek se skládal na každé straně z osmi dvojitých pojezdových koleček s pryžovou obručí, spojených po dvou do pojezdových vozíků odpružených listovými péry. Ty byly uchyceny na traverze, která měla na konci dvě vodící kolečka. Hnací kolo bylo umístěno vepředu, vzadu bylo napínací bronzové kolo. Pásy o šířce 272 mm se nahoře opíraly o dvě kladky a dřevěné oplechované lišty.
Pro pohon byl vybrán motor Praga N-67, vodou chlazený čtyřválec o objemu 6082 ccm a výkony 67 HP při 1400 rpm. Převodovka byla čtyřstupňová s dvoustupňovou redukcí.

Hlavní výzbrojí byl zpočátku u prototypu kanon Vickers 60/44 mm (výměnné hlavně ?), nahrazený u sériových výrobků dělem Škoda A3 ráže 37,2 mm (kanon Ú.V. vz. 34). Vedle něj byl lafetován těžký kulomet ZB vzor 35 ráže 7,92 mm, který byl umístěn i na čelní desce korby. Palebný průměr byl 72 nábojů 37,2 mm, pro kulomety se nakládalo 2400 nábojů ráže 7,92.

Osádku tvořili tři muži. Řidič seděl vpředu vpravo (jezdilo se tenkrát vlevo), vedle něj seděl telegrafista a ve věži měl své místo velitel. Do tanku všichni nastupovali přes věž.

Tank představoval ve své době velmi dobrou konstrukci, vojáci u něj oceňovali spolehlivost a nenáročnou údržbu. 50 kusů LT-34 umožnilo vybudování a výcvik útočné vozby. Navíc se zde nabízela možnost úpravy vozidla za účelem zlepšení parametrů. Do soutěže o nový lehký tank v listopadu 1937 byl přihlášen i rekonstruovaný P-IIR. Bylo zesíleno pancéřovaní na 25 mm, byl použit nový motor Scania-Vabis a další vylepšení. Tak se měl LT-34 dostat na kvalitativně vyšší uroveň než modernější LT-35. Armáda tak mohla získat dalších 50 tanků velmi dobré konstrukce. Program modernizace však nebyl realizován.

Po obsazení zbytku Čech a Moravy bylo předáno 27 tanků na Slovensko. Během SNP byly ještě nepojízdné LT-34 použity jako stacionární pevnůstky, ale do bojů již nezasáhly.

Jen drobná poznámka. Při známých problémech s LT-35 člověka napadne taková drobnost, že LT-35 byl tank mírně řečeno „protlačený“ do výzbroje. Když se totiž podíváme na konstrukce ČKD pod vedením Alexeje Surina (sekce SPE v ČKD), zjistíme, že jejich konstrukce převyšují škodovácké zejména ve spolehlivosti. Surin sám zmiňuje zapojení agrární strany do procesu výběru lehkého tanku. Prostě ČKD tanky uměla... a škodovka měla politickou "podporu".



technická data LT-34:
hmotnost – 7,5 t
délka – 4,6 m
šířka – 2,1 m
výška – 2,215 m
výkon motoru – 67 HP
max. rychlost silnice – 32 km/h
zásoba PHM – 129 l
dojezd silnice – 160 km
osádka – 3

----------------------------------------------------------------
Použité zdroje:
Pejčor / Pejs – Obrněná technika 6
kolektiv - Umlčené zbraně
časopis HPM
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

obrázky LT-34

Obrázek

Obrázek

Naposledy upravil(a) sa58 dne 23/11/2006, 17:25, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Je zajímavé, že první tanky PzKpfw III měly jen 15mm pancéřování a říkalo se o nich, že jsou tankem středním, zato našel LT vz.35 a 38 měly 25mm pancíř a byly lehké.
A taky LTvz.34 měly podle armády nedostatečné panceřování.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Olaf
desátník
desátník
Příspěvky: 40
Registrován: 17/6/2007, 18:52
Bydliště: Praha

Příspěvek od Olaf »

No tanky jsme měli koncem třicátých let lepší než Němci. Velmi podařený byl TNH P-S z 1937 roku. Pro potřeby německé armády se vyráběl až do 1942.

Technické údaje:

osádka - 4
hmotnost - 9,7 t
rozměry - délka 4,546 mm, šířka 2,133 m, výška 2,311 m
výkon motoru - 112 kW
výkony: nejvyšší rychlost na silnici - 42 km/h
dojezd na silnici 200 km
brodění 0,9 m
stoupání 60%
svislá překážka 0,8 m
příkop 1,87 m
Olaf
desátník
desátník
Příspěvky: 40
Registrován: 17/6/2007, 18:52
Bydliště: Praha

Příspěvek od Olaf »

ohledně panceřování - panceřování měl sice poměrně slabé, ale na svou dobu odvyklé 10-25 mm.
Výzbroj - kanon ráže 37,2 mm a dva kulomety ráže 7,92 mm.

Pro srovnání: Německý PzKpfw II Ausf F ze stejné doby byl vyzbrojen pouze 20 mm kanonem a jedním kulometem.
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Nic proti, ale o tanku LT vz.38 alias TNH-P nebo S nebo dokonce i PS je diskuse trošku jinde. ;) Jinak tento typ se do naší armády nikdy nedostal. Bohužel první tanky byly hotové až po 15.březnu 1939. U nás zavedený tank LT vz.35 byl ve své době špička.

Jo a nezapomeň, že ten 20mm kanon byl automat, takže víc ran víc dokáže. nekdy
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
mmmichalll
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 118
Registrován: 7/3/2008, 18:09

Příspěvek od mmmichalll »

Je zajímavé, že první tanky PzKpfw III měly jen 15mm pancéřování a říkalo se o nich, že jsou tankem středním, zato našel LT vz.35 a 38 měly 25mm pancíř a byly lehké

Zajímavé to jistě je, já osobně si to vysvětluju menšími rozměry čsr strojů, prostě že ocel, ze které byl pancíř, byla rozložena na podstatně menší ploše než u německých protějšků.

Co si o tom myslíte????
Naposledy upravil(a) mmmichalll dne 8/4/2008, 21:13, celkem upraveno 1 x.
Ministerstvo školství varuje: Čtení škodí hlouposti
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

To se spíš dá vysvětlit jako výsledek vojenské doktríny. U nás to prostě požadovala armáda (LT vz. 34 vznikl ze soukromé iniciativy firmy, proto tak slabý pancíř). V první polovině třicátých let bylo 15 mm pancéřování na vysoké úrovni, ale rychlý rozvoj techniky v druhé polovině toho desetiletí tuto tloušťku poslal do věčných lovišť. Proto naše armáda požadovala pancíř tloušťky 25 mm na čelních partiích, který měl odolat pěchotním zbraním. Německé konstrukce měly mít vyšší rychlost, proto tak slabá ochrana.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Lehký tank Praga P-II (LT vzor 34)

Příspěvek od vodouch »

sa58 napsal:

Hlavní výzbrojí byl zpočátku u prototypu kanon Vickers 60/44 mm (výměnné hlavně ?)

Ve 20. letech minulého století se stalo ideálem všech armád univerzální dělo-konglomerát minometu, houfnice a protitankového děla. Zbraní se zabývaly i naše zbrojovky. Úkoly houfnice plnila houfnicová hlaveň, úkoly kanónu kanónová hlaveň. Hlavně se vyměňovaly (pražská strojírna Českomoravská-Kolben, 44/60 mm dělo soustavy Vickers), byly vedle sebe nebo nad sebou (Škoda, dělo 37/50 mm) nebo se menší hlaveň vložila do větší-závěr byl stejný pro obě hlavně (Škoda, 37/70 mm dělo typ BA1 a AB1). Systém měl nevýhody-větší váha, složitost, omezený výkon. Takže myšlenka ozbrojit jím tank nebyla asi nejlepší.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Největší rozdíl je v tom, že Německo projektovalo své Pz III skutečně jako střední tanky. Počítalo se s výměnou kanónu 37mm za 50mm. Proto byl stroj v porovnáním s našimi LT větší, těžší, se silnějším motorem...atd. V době konstrukce LT34 i Pz III, byl 15mm pancíř standard. Němci opět počítali s tím, že mají rezervu na silnější panceřování při zachování stejného motoru, které pak skutečně verze Ausf. D (30 ks) obdržela. Nezapomínejte na to, že verze A,B,C byly jen ověřovací a vyrobeny v množstvích 10,15,15 ks. Verze D, již měla pancíř 30mm. Masová výroba však začala až se sérií Ausf. F a to v září 1939.
ObrázekObrázekObrázek
pospec
svobodník
svobodník
Příspěvky: 21
Registrován: 2/10/2011, 11:37
Bydliště: Hodonín

Re: LT vz. 34

Příspěvek od pospec »

Obrázek
Debakl s tančíky vzor 33 ukázal, že nemohou plně nahradit tanky, a to ani lehké kategorie i přes pokusy vyzbrojit je otočnou věží. Jelikož československá armáda disponovala pouze osmi kusy prvoválečných FT-17, které zrovna v té době již nebyly nejmodernější, museli naši konstruktéři začít doslova od nuly. Firma ČKD využila zaváhání ostatních zbrojařských firem a předložila armádě návrh projektu lehkého pásového vozidla klasické koncepce. Armáda projekt přijala a umístila prototyp do VLTÚ, kde ho podstoupila testování, kde se ovšem projevují různé technické problémy. Do února 1933 najal v rámci testování kolem 3400km, do března navýšeno na 4000km.

Práce na ověřovací sérii začaly již před rokem 1932, kdy začala výroba v šesti kusech. Po přijetí byl tank objednán ministrem obrany v sérii rovných 50 kusů. Samotná výroba začala v září roku 1933, přičemž armáda začala přejímat první kusy na jaře roku 1935, kdy současně obdržely armádní označení Lehký tank vzor 34 (LT vz.34). Počátkem roku 1936 byla celá série hotova. Evidenční čísla 13490-13539, prototyp 13363.


První série byla hotova až 23.dubna 1934, jelikož dodavatel plechů - Poldiny hutě - dodal plechy pochybné kvality, které po nastřelování praskaly. Ani tehdy nebyly tanky kompletně hotovy, protože do té doby byly vyzbrojovány dvěma kulomety ve věži a v korbě. Definitivně byly tanky vyzbrojeny kulometem a dělem až roku 1936.

Armáda sice tank přijala, avšak poté dodatečně vypsala požadavky, které měly určovat, jak by měly tanky pro ni vypadat:
Kategorie II - tank s pancéřováním o tloušťce 15 mm
Kategorie II a - jezdecký tank pro spolupráci s jednotkami jezdectva a pěchoty, při útoku na nepřipravená obranná postavení, pancíř takovýchto tanků byl specifikovaný - čelní o tloušťce 25 mm, boční o tl. 15 mm
Kategorie II b - tank pro podporu pěchoty s pancéřováním na celém tanku o tloušťce 25 mm
Všechny tyto tanky měly být vyzbrojeny dělem ráže 37 mm a dvěma těžkými kulomety.
Kategorie III - střední tanky s pancéřováním o tloušťce 32 mm a dělem ráže 47 mm, tyto vozy měly sloužit k útokům na připravená obranná postavení a k boji s tanky nepřítele.


Tank byl složen z ocelových profilů, na němž byly přišroubovány či nanýtovány ploché pancéřové plechy, jež byly vodotěsné (do 1 metru). Motorový prostor byl od bojového oddělen 3mm přepážkou, přičemž možnost přístupu k motoru zevnitř umožňovaly dvířka umístěná v ní. Celkové pancéřování o tloušce 8, 10, 12 a 15mm bylo největším problémem tanku, které bylo nedostatečné.

Výzbroj tanku byla dostatečné té době:
-těžký kulomet ZB 35 ráže 7.92mm v kulové lafetě (odměr 20°, náměr -10 až +25°) s počtem nábojů: 2000ks

-těžký kulomet ZB 35 ráže 7.92mm ve věžis počtem nábojů: 2000ks či kanón Škoda A3 ráže 37mm (arm. označení: vz.34ÚV)
délka hlavně: 1458mm (L/39)
hmotnost: 235kg
životnost: 3000 ran
munice (vezená): 60 nábojů

Výkon děla zaručoval proražení 45mm svislého cementovaného pancíře na vzdálenost 500 m. Při sklonu pancéřování o 30° a síle 25mm ho dokázal prorazit na 1000 metrů. Kandence děla byla 15 výstřelů za minutu s dostřelem:
-až 1500 metrů (protipancéřový granát)
-až 4000 metrů (nárazový granát)


Všechny zbraně byly zaměřovány pomocí záměrných dalekohledů. Interiér byl navržen s celkovým ohledem na pohodlí osádky:
-řidič a radista seděli v přední části vozidla na kožených sedadlech
-řidič měl k dispozici dva průzory o rozměrech 300x75mm, chráněné dvěma clonami - ve vnitřní cloně se nacházel periskop, s možností pozorování v rozsahu 25°

Přístup do bojové části vozidla umožňoval poklop velitelské kupole na věži a další v podlaze korby. Kruh věže zabírá celou šíři stropu bojového prostoru o průměru kuličkové dráhy 1 265 mm, na zádi je speciální tunel pro ventilátor chladiče. Pohonná jednotka byla tvořena čtyřdobým čtyřválcovým motorem Praga N-67 o objemu 6082 ccm a výkony 67 HP při 1400 rpm.
Obrázek
Stroje působící v armádě Republiky Československé:
Československá armáda převzala celkem 50 kusů tanku vz.34. Ty rozdělila mezi své jednotky následovně:
PÚV – 1 ( Pluk útočné vozby ) v Milovicích - 20 kusů
PÚV – 2 v Olomouci - 18 kusů
PÚV – 3 v Turčianském Svatém Martině - 6 kusů

Plně vyzbrojenými tanky disponoval pouze Pluk útočné vozby v Milovicích, postupně byly dovyzbrojovány všechny tanky. Roku 1937 proběhla v československé armádě reorganizace, při níž byly tanky přerozděleny:
PÚV – 1 v Milovicích měl 18 strojů
PÚV – 2 ve Vyškově 24 strojů
PÚV – 3 v Turčianském Svatém Martině pouhých 9 tanků

Stroje měly od roku 1937 sloužit u předzvědných oddílů, k čemu se ovšem nehodily ke své technické stránce a svým parametrům. Současně sloužily jako vozidla k výcviku tankových osádek a dále k méně častým úkolům: testování obranyschopnosti pevnostní linie a její protitankové obrany. I přes velkou opotřebovanost byla vozidla v létě 1938 připravena k možnému boji.

Ovšem 30.září 1938 došlo k Mnichovské zradě a tanky připravené k obraně byly pro armádu, která demobilizovala staré a zbytečné, proto je nabídla k prodeji. Pro tanky se ovšem nikdy nenalezli žádní kupci. Krátce před okupací Čech a Moravy došlo k poslední reorganizaci, při níž bylo rozdělení následující
PÚV – 1 v Milovicích 8 tanků
PÚV – 2 ve Vyškově 15 strojů
PÚV – 3 v Turčianském Svatém Martině 27 strojů

V dalších plánech mělo dojít k převedení všech tanků vz.34 do Svatého Martina, kde měl z nich vzniknout tankový prapor. Březnové události tento vývoj změnily. Po 15.březnu 1939 ukořistila německá vojska celkem 23 kusů. Německá branná moc ukořistěné tanky nijak nevyužila a následně nechala všechny stroje sešrotovat. Slovensku zůstalo 27 kusů.

Poznámka:
V listopadu 1937 proběhla soutěž o nový typ tanku pro armádu, do které byl přihlášen i rekonstruovaný P-IIR. Pancéřovaní dosáhlo zesílení na 25 mm, byl použit nový motor Scania-Vabis ,dělo Škoda A7 a další vylepšení. Tak se měl Lt. vz.34 dostat na celkově vyšší uroveň než modernější Lt. vz.35. Armáda tak mohla získat dalších 50 tanků velmi dobré konstrukce. Tank byl prezentován s novým armádním označením LT vz. 34R, který dosáhl vyšší rychlosti a většího dojezdu, méně se opotřebovávaly spojky a tank neshazoval tak snadno pásy v terénu.

Program modernizace však nebyl realizován, jelikož mu zabránily události roku 1938.
Obrázek
Stroje působící v armádě Slovenského štátu:
Slovensko získalo celkem 27 kusů. Ty stejně již ale neodpovídaly standartům doby, proto byly využívány k výcviku, přičemž docházelo k jejich silnému opotřebovávání se. Technickému stavu neprospíval ani fakt, že Pluk útočnej vozby (PÚV) nebyl schopný tyto tanky ani kapacitně, ani personálně opravit a udržovat v bojeschopném stavu. Protože pluk přecházel na novější techniku (LT-38, LT-40, Pz.III), přecházely na výcvikové úlohy nebo byli uschovány ve skladech pluku.

V tomto stavu se dočkaly v různých technických stavech opotřebení i vypuknutí povstání na Slovensku. Kolik strojů zůstalo v kasárnách a kolik bylo povstalci ukořistěno není jisté, o použití povstalci existuje pouze zmínka, že bylo 12 kusů LT-34 a LT-35 zakopáno mezi 19. a 23.zářím 1944 v prostoru Žiaru nad Hronom a obcí Trnavá Hora a Jalná. 3.října se do oblasti dostala operačním skupina SS-Kampfgruppe Schill, která poté postupovala směrem na Starú Kremničku. Slovenské posádky kvapně ustoupily a zanechaly tanky svému osudu.

Tanky ukořistili Němci, kteří je k 4.říjnu 1944 shromáždili a odvezli ze Zvolena . Motovej deset vagónů tanků - do 20 kusů Lt.34 a 35. Další osudy tanků vz.34 není znám, pravděpodobně byly Němci převezeny do hutí, v případě dožití konce války tomuto osudu stejně neunikly.


Technické poznatky k tanku:

Obecné technické údaje:
Posádka 3 (řidič, telegrafista, velitel)
Hmotnost 7,5 t
Délka 4,60 m
Šířka 2,10 m
Výška 2,22 m


výkon motoru - 112 kW
nejvyšší rychlost na silnici - 42 km/h
zásoby PHM 129 litrů
dojezd na silnici 200 km

brodění 0,9 m
stoupání 60%
svislá překážka 0,8 m
příkop 1,87 m

Měrný tlak 0,50 kg/cm2

Hnací kola měla 19 zubů o šířce 20 mm. Na každé straně bylo osm pojezdových kol opatřených gumovými obručemi o rozměru 340x80mm. Kola byla vždy ve dvojici usazena na společný čep uprostřed, který vytvářel rám. Vždy dvojice rámů tvořila pojezdový vozík odpružený listovými péry. Tedy 2 páry na každé straně. Vodící kola měla rozměr 395x40 mm a byla zavěšena na odpérovaném rameni, které sloužilo k napínání pásů. Pás měl celkem 107 článků o rozměru 272x90 mm(šířka x délka), přičemž horní část pásu vedoucí přes dvě nosné kladky a ozuby probíhala vyplechovaným dřevěným žlábkem.

Vozidlo bylo řízeno pomocí dvou směrových spojek a jejich brzd, mechanicky ovládaných dvěma vodorovnými pákami před řidičem. Nožní brzda působila na hlavní spojku, brzdy hnacích kol pak na směrové spojky. Spojky údajně udržely vozidlo na svahu s 10% stoupáním.

Zdroje
druhasvetova.kx.cz
cs.wikipedia.org
forum.valka.cz
utocna-vozba.estranky.cz
brannamoc1938garda.webnode.cz
palba.cz
časopis Hobby Historie č.7
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: LT vz. 34

Příspěvek od kacermiroslav »

Možná to bylo již diskutováno jinde, ale proč Slovensko nerealizovalo modernizaci LT 34 na verzi LT 34 R tak, jak to bylo původně ještě v rámci ČSR plánováno? Chápu, proč k tomu nedošlo v Protektorátu, ale Slovensko jakožto samostatný stát si mohl modernizaci objednat. Přeci jenom hrozba ze strany Maďarska tu byla vždy, a tak bylo ve vlastním zájmu držet silnou a bojescopnou armádu.
ObrázekObrázekObrázek
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Re: LT vz. 34

Příspěvek od Hektor »

To Kacer:
Bola tu objednávka na 20 + 10 Lt vz 38 a potom 21 Lt vz 40
Modernizovať ojazdené stroje nebol dôvod aj keď to vychádza lacnejšie.
Dôležité tiež bolo že už pre stávajúce stroje sotva boli posádky.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: LT vz. 34

Příspěvek od kacermiroslav »

To si právě nejsem jistej tím, že nebyl důvod stroje LT 34 modernizovat. Přeci jenom s tou modernizací bylo počítáno krátce před válkou a tak alespoň do konce roku 1940 by modernizací LT 34 na stroj LT 34R vznikl za levný peníz kvalitní bojový prostředek. Když si k tomu přičteme 52 strojů LT 35 plus ty, které si Slovensko objednalo (LT 38 a LT 40), tak by se ze Slovenska ve své době stala velice silně tankvou výzbroji vybavená země. A to Slovensko vedlo stále ambicioznějších Maďarů právě potřebovalo.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: LT vz. 34

Příspěvek od Zemakt »

kacermiroslav píše:To si právě nejsem jistej tím, že nebyl důvod stroje LT 34 modernizovat. Přeci jenom s tou modernizací bylo počítáno krátce před válkou a tak alespoň do konce roku 1940 by modernizací LT 34 na stroj LT 34R vznikl za levný peníz kvalitní bojový prostředek. Když si k tomu přičteme 52 strojů LT 35 plus ty, které si Slovensko objednalo (LT 38 a LT 40), tak by se ze Slovenska ve své době stala velice silně tankvou výzbroji vybavená země. A to Slovensko vedlo stále ambicioznějších Maďarů právě potřebovalo.
Myslím, že Slovensko mělo jiné starosti, taktéž Slovenský stát nebyla ČSR. Viz třeba
Dôležité tiež bolo že už pre stávajúce stroje sotva boli posádky.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Odpovědět

Zpět na „Útočná vozba“