Americké vzducholodě - část 2 – ZRS-4 „AKRON“

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Americké vzducholodě - část 2 – ZRS-4 „AKRON“

Příspěvek od sa58 »

Americké vzducholodě - část 2 – ZRS-4 „AKRON“

V důsledku Washingtonské konference v roce 1922. která omezila námořní zbrojení a určila poměr sil mezi nejvýznamnějšími velmocemi na 5:5:3 (USA, GB, Japonsko) neměly USA prakticky žádné prostředky pro trvalý průzkum Pacifiku od Havaje směrem k Japonsku. Flotila vzducholodí měla podle tehdejších názorů zaplnit tuto mezeru a navíc se na ni nevztahovaly žádné omezení.

V dubnu 1924 byl zpracován US Navy tzv. Design No.60, v němž byly úžeji specifikovány podrobnosti, v roce 1925 došlo k vypracování technického zadání – objem 184 000 m3, délka menší než 240 m – kvůli hangáru v Lakehurstu – a největší průměr 38 m. Počítalo se ze 6-8 motory uvnitř tělesa.
Námořnictvo přijalo Design No.60, byla však pouze jediná firma, která mohla tak smělý projekt realizovat – Goodyeard-Zeppelin Corporation z Akronu. Vznikla krátce po dodávce ZR-3 do USA, značná část techniků v čele s dr. Arnsteinem přešla do USA, když byla v Německu stavba vzducholodí zastavena. Goodyeard měl 2/3 akcí, Luftschiffbau Zeppelin 1/3.

Po zdlouhavém projednávání projektu v kongresu byl v roce 1926 přijat pětiletý plán. Bylo rozhodnuto, že se postaví dva velké zepelíny – nosiče letounů (celkem za 8 miliónu USD), malá celokovová vzducholoď Metalclad, nová základna v Sunnyvale v Kalifornii a další investice.

6.10.1926 byla firmě Goodyeard-Zeppelin předána zakázka na stavbu dvou zepelínů – nosičů letounů. První měl stát 5 375 000 USD, druhý 2 450 000 USD a měla být postavena 15 měsíců po první.

ZRS-4 „AKRON“

Dne 7.10.1929 zatloukl admirál Moffet první zlatý nýt do hlavního žebra nové vzducholodi ZRS-4. Dne 8.8.1931 ji slavnostně pokřtil president Hoover na „AKRON“ podle místa zrodu.

Uvnitř vzducholodě bylo 12 plynových oddílů s maximálním objemem 195 000 m3. V bočních kýlech bylo vestavěno osm motorů Maybach VL-II o výkonu 560 HP. Každý ovládal dvoulistou reverzní vrtuli o průměru 5 m, které se navíc daly překlápět do vodorovné roviny. Bylo namontováno 110 palivových nádrží s kapacitou až 57 tun paliva a až 5 tun oleje. Maximální hmotnost vodní přítěže byla 102 tun, normálně se létalo s 9 tunami. Plná posádka čítala 16 důstojníku + 75 mužů, běžně se létalo s osádkou 10+50.

Naprostou novinkou byl hangár dlouhý 22 m ve spodní části tělesa, schopný pojmout pět jednomístných dvojplošníků. Posádka se poton rozšířila o 5 pilotů a 15 mechaniků. V dobách prvních zkoušek nebyl ještě hangár plně vybaven a namontován.

AKRON měl celkový vztlak 187 tun, z toho prázdná váha 114 tun a 73 tuny užitečný náklad. Byl oficiálně převzat US NAVY 27.10.1931. Byla zkonstruována pro lety nad mořem ve výšce 900 – 1500 m a nebyla to žádná výšková vzducholoď. Dne 3.11.1931 vynesl AKRON do vzduchu 207 lidí, což byl na tehdejší doby obrovský úspěch.

Vrata hangáru měla trvat písmene T, mohl jimi projít letoun o rozpětí 9,2 m, VOP 3 m a celkovou délkou 7,3 m. Při větších rozměrech vrat by došlo k narušení symetrie kostry vzducholodě. Na soustavě stropních kolejniček bylo zavěšeno pět letounů, které se daly posunout do osy hangáru, zavěsit na hrazdu a hrazdu i s letounem vysunout mimo obrys lodě. Potom se nastartoval motor a letoun byl schopen vzlétnout. Přistávání probíhalo v obráceném sledu.

Na vývoj speciálního letounu nebyly prostředky, ze stojů v roce 1931 nevyhovoval na 100 % žádný. Byly to normální dvojplošníky pro letadlové lodě, nakonec byl vybrán Curtiss XF9C-1 s motorem Cyklone o 421 HP a rychlosti 283 km/h, vyzbrojený dvěma kulomety. Dne 27.10.1931 poprvé přistál prototyp na hrazdu u ZR-3 „Los Angeles“. Námořnictvo navíc zakoupilo 6ks cvičných dvojplošníků N2Y-1 pro výcvik pilotů při přistávání a odpoutání. V říjnu 1931 bylo objednáno šest sériových F9C-2 s motorem o výkonu 438 HP, první tři byly přebrány v září 1932.
Letadla byla vybavena rádiem které mělo pomoci určit polohu letounu v případě ztráty viditelnosti. Při námořních operacích měly létat bez podvozku, zvýšila se tak rychlost a bylo možno načerpat více paliva. Na AKRONU však letadla bez podvozky nikdy nelétaly.....

Dne 3.4.1933 se AKRON vznesl z Lakehurstu se 76 osobami na palubě, mezi nimi byl i admirál Moffet, velitel námořní vzduchoplavby.. Počasí bylo krajně nepříznivé a bylo proto rozhodnuto nechat letadla na základně. Při vyhýbání se bouři se kapitán McCord rozhodl uhnout nad moře, tam však byl střed bouře. Loď po divokých manévrech narazila kýlem do vln a začala nabírat tuny vody, posádka však pozdě zjistila, že na palubě není jediná záchranná vesta a pouze dva gumové čluny!
Když na místo katastrofy dorazila první loď, německý „PHOEBUS“ našla ze 76 členů posádky jen čtyři může, z toho jednoho umírajícího. Zahynul i admirál Moffet. Byla to největší letecká katastrofa, jakou do té doby lidstvo zažilo...

V době katastrofy měl AKRON nalétáno pouze 1659 hodin v 73 letech, přičemž většina z nich byly propagační a zkušebních lety.

Technické data ZRS-4 „AKRON“:
objem - 194 000 m3
délka – 239 m
průmět – 40,5 m
max rychlost – 139 km/h

Obrázek
kostra lodě při stavbě

Obrázek
naklápění motorů

Obrázek
přistání letadla
Naposledy upravil(a) sa58 dne 26/6/2005, 18:42, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

další obrázky

Obrázek
v Lakehurstu

Obrázek
za letu

Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Odpovědět

Zpět na „Ostatní letadla“