P-38 Lightning

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
Kruan
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 293
Registrován: 30/11/2009, 17:20

Příspěvek od Kruan »

Hans S. píše:
Ostatně když si proletíš utaženou levou a pravou zatáčku třeba v tom fotografovaném Trenérovi, extra rozdíl také nepocítíš.
Vzpoměl jsem si na tvoji větu a sledoval jsem se v zatáčkách, točil osmičky atd. Doleva a doprava to jde prostě jinak. Doprava jde noha dřív, doleva jde až výrazně později a jinak. V řízení je celkem velký rozdíl.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Samozřejmě že při vstupu do zatáčky ano. To je dáno samotným momentem na vrtuli, dalším kroucením, nesymetričností a momentálním dovážením letounu. Myslel jsem to z hlediska provedení samotné již ustálené zatáčky. Kulička uprostřed (nebo někde poblíž :)) a pak měřit čas.

Lepší příklad, ale hůře ověřitelný: vyzkoušej vstup do zatáčky za velmi rozdílných rychlostí (absolutně netuším, jaké má Trenér "dnes" limity), například při 150 km/h a při 350 km/h. Domnívám se, že při nižší rychlosti to půjde ochotněji do levé (méně nohy) a při vyšší do pravé. Bylo to takhle u drtivé většiny válečných letounů. U Bf 109 se při rychlých střemhlavých letech (zvláště se staženou přípustí) musela držet silně vyšlápnutá levá noha, aby ta bedna vůbec setrvala v nějakém ustáleném režimu.

Viz. moje věta:
Moment přenášený z vrtule na zbytek konstrukce způsobuje to, že letadlo s vrtulí točící vpravo jde při určitých rychlostech ochotněji do levé zatáčky, resp. kloní vlevo o něco lépe. Jenže i tohle všechno je ovlivněno nastavením vyvážení (ať již za letu přestavitelným, nebo pevným), nebo případně různým kroucením konstrukce atd. Prostě ve výsledku: ANO, jednomotorové vrtulové letadlo při určitých rychlostech rychleji kloní i zatáčí vlevo a při jiných třeba vpravo, ale pro letecký boj se jedná o v praxi nevyužitelné nuance (viz. rozdíl 5 - 10% v ustálené ideální zatáčce).
Uživatelský avatar
vencour
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 517
Registrován: 1/6/2007, 00:18
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od vencour »

Obrázek
Ty nejhlubší objevy nečekají nutně za příští hvězdou. Jsou uvnitř nás utkány do vláken, která nás spojují, nás všechny. (Jonathan Archer, Enterprise)
Uživatelský avatar
Farky
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1177
Registrován: 19/6/2008, 23:52

Příspěvek od Farky »

vencour píše:A k tomu souboji P-38 vs Jaky v Jugoslávii ... bude?
Nebude, není do toho chuť, omlouvám se. Zkus poprosit Skeptika, ten by se toho mohl ujmout. Určitě má někde sovětské hlášení, americké jsem dával do vlákna o Kožedubovi.
Uživatelský avatar
vencour
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 517
Registrován: 1/6/2007, 00:18
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od vencour »

Farky, já něco k P-38 vs Jaky našel, ostatní si počtou, já si taky počet ... dík za mnohá Tvá dobrá slova.

Navíc jsem narazil na příspěvky, pohledy, od těch, co v Blesku letěli ... http://forum.1cpublishing.eu/showthread ... 864&page=2. Dávám na dokreslení okolností.


Některá interview z války přinášejí obecnou shodu v názoru "P-38 neklesala v horizontále, ale to z ní nedělalo kroutící (obratnou) stíhačku". Celý obsah zmiňovaných rozhovorů stojí za přečtení

Rozhovor s majorem Johnem W. Mitchellem, USAAF v Úřadu pro letectví, dne 18.6.1943. ( http://www.researcheratlarge.com/Aircra ... analP-38s/ (strana 6) )

Otázka: Jak byste komentoval vhodnost použití zdvojených motorů oproti jednotlivému motoru u stíhacích letadel?
Odpověď: Mám nalétáno na strojích s dvěma motory jen několik set hodin, ale mám je mnohem radši než jednomotorové stroje, obzvláště při boji nad vodou. při poškození jednoho motoru vám druhý pomůže se vrátit. To je hlavní výhoda. Stabilita při manévrování je také důležitá - můžete přitáhnout knipl a zpomalit, udělat loping a vyjít z něj s nulovou rychlostí ... nejsou zde tendence k vývrtce. P-38 je nejstabilnější letadlo, v jakém jsem letěl. Můžete s ním praktikovat leteckou akrobacii.

Rozhovor s Joe Fossem (nositelem Medaile cti), dne 26.4.1943, o P-38 ( http://www.researcheratlarge.com/Aircraft/VMF-121/ (strana 5) )

Otázka: Jaký máte dojem z P-38?
Odpověď: P-38 je opravdu dobré letadlo jako stíhačka nad 20.000 stop. Zahlédnete-li někoho se blížit a nemáte-li moc času, dejte ho na starost P-38, ty se tam mohou dostat. Pokud se to bude odehrávat ve výšce nad 20.000 stop, tak udělají průlet, vzdálí se tak daleko, aby se mohly otočit a vrátí se v dalším průletu. Když v mé blízkosti bojovaly P-38, prolítly dolů pode mne, rozhlídly se, nastoupaly dírou v mracích, krátce se znova rozhlídly kolem a zase se vrátily dolů. Lítaly po obloze když já dělal to nejlepší, co jsem mohl, zůstal jsem tam, kde jsem byl.

Otázka: Byl proveden nějaký pokus použít P-38 na hranici jejich možností?
Odpověď: Letěly vyčistit Bougainville. Jako cover pro B-17 a B-24 letěly P-38. Nad nimi byla Zera a pod nimi byla další Zera, dvouplošníky s plováky a Zera s plováky. Rozkazy byly zůstat ve formaci s bombardéry. Když nějaká z těch nepřátelských stíhaček zaútočila, P-38 zvedla nos, zrychlila a nepřátelská stíhačka se ztratila z dosahu. Když se jim to jednoho dne nepovedlo, tři byly sestřelené. Sklesaly pod 20.000 stop aby ulovily nějaké "lehké zakousnutí" (ony dvouplošníky s plováky které se uměly otočit na pětníku), sklesaly a zkusily si zabojovat. To byl konec tří P-38.

Rozhovor s kapitánem Thomasem G. Lanphierem, USAAF, v Úřadu pro letectví, dne 18.6.1943 ( http://www.researcheratlarge.com/Aircra ... analP-38s/ (Strana 11) )

Jednoho dne asi třicet Zer letělo nad bojištěm. Patnáct Grummanů, několik P-40 a šest P-38 bylo ve vzduchu. P-40 viděly Zera přilétat a letěly zasáhnout. Grummany se nedostaly pět minut do boje. Zera ve výšce 20.000 stop nás stáhla stranou a když jsme s nimi bojovali, japonské bombardéry slítly do 500 stop a odhodily své bomby, kterými napáchaly malé materiální škody, ale zabily několik lidí. Grummany letěly za bombardéry a ponechaly šest P-38 bojovat se třiceti Zery a sedm jich sestřelily. Ztratili jsme dva piloty. Jeden pronásledoval Zero a na Mysu esperance nad kopcem vysokým 3.000 stop vletěly oba stroje do mraků a ani jednoho nebylo vidět vyletět z mraků ven. Druhý náš pilot pronásledoval dvě Zera unikající domů, stále ještě neodhodil přídavnou palivovou nádrž a Zero pravděpodobně tuto nádrž zasáhlo, protože jeho stroj vybouchl. To bylo jedinkrát, kdy jsem viděl americké letadlo vybouchnout, prostě se rozlétlo na kousky. Ztratili jsme dvě letadla a sedm sestřelili. To nebyl dobrý výsledek vzhledem k výšce, ve které jsme letěli.

Pokud jsme spatřili Zera jako první, neměli jsme problém se jich držet. Pokud jsme se spatřili ve stejnou chvíli a ve stejné výšce, vždy jsme mohli stoupat, Zera nedokázala stoupat rychle jako my. Máme výhodu možnosti rychlého stoupání při rychlosti 190mph. Na jedné misi kapitán Lanphier pozoroval rychlost 200 mph a stoupání cca 2200 stop za minutu. Jedna z našich nejlepších možností jak se vzdálit od Japonců byla ve stoupání na vysoké rychlosti. Samozřejmě že pokud Japonci začli stoupat společně s námi, tak nastoupali do stejné výšky, ale obvykle jsme byli tak daleko, že nás nemohli zasáhnout.

P-38 nikdy nezkusily točit s Japonci na jakékoliv výšce. Pronásledovali jsme Japonce ze 30.000 stop k úrovni moře ale nikdy jsme se s nimi nepokoušeli bojovat a točit, nebylo to možné na jakékoliv výšce, ať už jsme použili naše klapky nebo ne. A ty naše nové klapky jsou opravdu velkou pomocí při točení. Dokážeme rovně předletět Zera v jakékoliv výšce od úrovně moře výše.

Rozhovor s majorem Johnem W. Mitchellem, USAAF, v Úřadu pro letectví, dne 18. června 1943 ( http://www.researcheratlarge.com/Aircra ... analP-38s/ (Strana 3) )

Otázka: Jakou taktiku používají P-38 proti Zerům?
odpověď: Měl jsem čtyřčlennou skupinu, se kterou jsme lítali asi rok, to je v armádě neobvyklé. Každý z nás cítil velkou odpovědnost za ostatní. Já jsem se cítil zodpovědný za mého wingmana a on za mne. Nikdy jsme neměli záminku použít úhybné manévry, nikdy jsme nebyli napadeni zezadu. Plánovali jsme při úplném zaskočení nepřítelem a spěchu provést potlačení a střemhlavý let k zemi a za pomoci nůžek, způsobem, jaký používají námořní letouny. Kromě situace, kdy jsme se chtěli něčemu vyhnout a vrátit se. Při útoku držely mé dva první stroje formaci.

Čtyři Grummany vzdálené od své výšky 26.000 stop byly převýšeny několika japonskými stroji. My na P-38 jsme letěli na 240-250 mph IAS a měli jsme tak dostatek rychlosti pro zachycení Japonců. Jednoho jsem zasáhl přímo, další se stáhl stranou a následoval mne. Stáhl jsem se na plné rychlosti, cca 180-190 IAS. Japonec ustoupil a stáhl se na stejné výšce, ale už nestřílel. Když se otočil aby odletěl, můj wingman ho sestřelil.

Snažíme se zůstat v kouli o průměru jedné míle, každý se svým wingmanem v dohledu. Vedoucí, pilot s hodností, má první šanci na střelbu a wingman, přestože také chce sestřelovat nepřátelská letadla, zapomíná na tuto svou touhu, dokud se vedoucí stará o jeho Japonce. Pak přijde wingmanova šance, pod ochranou od vedoucího. Pracujeme tímto způsobem - jsme dva kamarádi pracující spolu. To je odpovědnost vedoucího udržet dva páry ve vzájemné blízkosti. Námořní piloti jsou mnohem více disciplinovaní než armádní, primárně proto, že spolu létají déle.

Some wartime interviews ... overall consensus would seem to be "the P38 does not stall easily but that does not make it a turn fighter". The interviews are worth reading in full.


Interview with MAJOR JOHN W. MITCHELL, USAAF in the Bureau of Aeronautics 18 June 1943
http://www.researcheratlarge.com/Aircra ... analP-38s/ (Page 6)

Q. For fighter airplanes, would you comment on the desirability of twin engines versus single engines?
A. I've flown twin engine planes only a couple of hundred hours; but I like them much better than single engine, especially in that over-the-water fighting, because if one engine is damaged you can come back on the other. That is the main advantage. Stability in maneuvering is also important - you can pull up and slow down, do a loop and get out in zero miles an hour; and it will just mush down a little, come around and pull down and out. There's no tendency to spin. The P-38 is the most stable airplane I've flown. You can do aerobatics with it beautifully.


Interview with Joe Foss (US Medal of Honor), 26 April 1943, about the P38 ...
http://www.researcheratlarge.com/Aircraft/VMF-121/ (page 5)

Q. What was your impression of the P-38's?
A. The P-38 is really a good plane as an interceptor, above 20,000 feet. If you get notice that a bogey is coming in, and don't have much time, give it to the P-38's; they can really get up there. If it's above 20,000 feet they make their runs, go on out far enough to make a turn, and come back for another run, When the P-38's were sparring around with me, they would buzz way down below me, take a look, then go up through a hole in the clouds, take a short look around and come back down. They ran all around the sky while I was doing my best just to stay where I was.

Q. Was any attempt made to use them at the limit of their range?
A. They went clear up to Bougainville. They sent P-38's to fly cover on B-17's and on B-24's. There would be Zeros above them and below them would be more Zeros, float bi-planes and float Zeros, but their orders were to stay in formation with the bombers. If any of the enemy fighters made an attack, they'd just pull up, give a short burst, and the enemy fighter would pull right back up out of range. When they failed to do this one day, three of them were shot down. They went down below 20,000 feet to get some "easy meat", (these float bi-planes that can turn on a dime) - went down and tried to dogfight - that was the end of three P-38's.


Interview with CAPTAIN THOMAS G. LANPHIER, USAAF, Bureau of Aeronautics, 18 June 1943
http://www.researcheratlarge.com/Aircra ... analP-38s/ (Page 11)

One day about thirty Zero's came over the field. Fifteen Grummans, a few P-40's and six P-38's were up. The P-40's saw the Zeros come in and went after them; the Grummans didn't see the fight for about five minutes. The Zeros, up around 20,000 feet, had pulled us off to the side; and while we were fighting them, the Jap bombers sneaked in at about 500 feet and dropped their bombs, doing little materiel damage but killing a few men. The Grummans went after the bombers and left us six P-38's to fight the thirty Zeros, and we shot down seven. We lost two men. One followed a Zero, and at Cape Esperance over a hill about 3,000 feet high both planes went into a cloud and neither was seen to come out. The other boy went after two Zeros trying to get home; his belly tank was still on, and a Zero probably put a couple of incendiaries through it because he blew up. That's the only time I've seen an American plane blow up; it just went all to pieces. We lost two planes and got seven -- not very good since we had plenty of altitude.

If we spotted Zeros first, we had no trouble keeping up with them. If we saw each other at the sane time and on the same level, we could always climb with them; they can't climb any faster than we. We have the advantage of being able to launch a high speed climb of about 190 miles an hour. (On one mission Captain Lanphier indicated 200 miles an hour, climbing about 2200 feet a minute - about wide open). One of our best ways of getting away from the Japs was to pull up in a high speed climb. Of course, if they began to climb when we did, we'd get up at the same time; but we were usually so far away they couldn't shoot at us.

The P-38's never tried to tangle with the Japs at any altitude. We'd follow them from 30,000 feet to sea level, but never tried to fight them; couldn't possibly do it at any altitude, regardless of whether we used our flaps or not. (Those new flaps, incidentally, are a great help in turning). We can outrun the Zeros straight and level at any altitude, from sea level up.




Interview with MAJOR JOHN W. MITCHELL, USAAF in the Bureau of Aeronautics 18 June 1943
http://www.researcheratlarge.com/Aircra ... analP-38s/ (Page 3)

Q. What kind of tactics do you use in the P-38's against the Zeros?
A. Well, I had a four-plane section which had flown together for about a year, which is unusual for the Army. Each of us felt very responsible for the others; I was responsible for my wing man and he for me. We never had occasion to use any evasive maneuvers; we were never surprised from behind. We had planned that if we were completely surprised and had to get out in a hurry we would pull off in a dive and scissor the way naval aviators do in the dive, except we would endeavor to pull off sidewise and back. In an attack, my first two planes would go in formation.

Four Grummans, away beyond their altitude at 26,000 feet, were jumped by some Japs from above. We P-38's went in at 240-250 miles an hour indicated and had a lot of speed when we got up to the Jap planes. I got a direct hit at one; another pulled off to the side and followed me. I pulled away at full throttle, about 180-190 miles indicated. The Jap fell back and back, keeping at the same level but no longer shooting. When he turned around to leave, My wing man got him.

We try to stay in a ball within a mile area, each keeping his wing man in sight. The leader, being the ranking man, has first chance to shoot; and the wing man, although he also wants to shoot down enemy planes, suppresses that desire until the leader has taken care of his Jap. Then it's the wing man's chance, with the leader protecting him. We operate that way - just two fellows working together. It is the leader's responsibility, however, to keep the two pairs of planes in proximity to each other. Naval aviators are far better disciplined than Army, primarily because they've flown together longer.

Q. Is the high wing loading of the P-38 a handicap in combat?
A. It has a high wing loading on paper but not in the air. It won't stall because of the action of the two engines. You pull it right up; when it is time to stall, you look at the altimeter. You feel no sensation until it starts to drop. You can get right up steeply; if something is following you keep pulling up and up until it indicates zero, then start falling.

Q. You went head-on at the Zeros?
A. I only got two head-on passes. If the Zeros saw there was a chance of our getting around them, they'd turn and go off; we couldn't seem to get them to tangle with us. The P-38 is a very maneuverable plane, despite its size.
Naposledy upravil(a) vencour dne 12/2/2012, 13:53, celkem upraveno 19 x.
Obrázek
Ty nejhlubší objevy nečekají nutně za příští hvězdou. Jsou uvnitř nás utkány do vláken, která nás spojují, nás všechny. (Jonathan Archer, Enterprise)
Uživatelský avatar
CAT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1683
Registrován: 6/8/2009, 10:53

Příspěvek od CAT »

pěkně udělané grafické srovnání P38J a Bf109G-6 http://www.fritzthefox.com/images/ww2guide_gfx/p38.jpg . Odpovídá to realitě?
Obrázek
"We can't restore our civilization with somebody else's babies."
"Settlemunt my arse, let's slot floppies"
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Z hlediska zatáčky a rychlosti asi ano :) +/-
Uživatelský avatar
vencour
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 517
Registrován: 1/6/2007, 00:18
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od vencour »

Na webu http://www.historyofwar.org/articles/we ... roups.html jsem našel přehled Fighter Groups, které měly používat Blesky.
Obrázek
Ty nejhlubší objevy nečekají nutně za příští hvězdou. Jsou uvnitř nás utkány do vláken, která nás spojují, nás všechny. (Jonathan Archer, Enterprise)
Uživatelský avatar
Farky
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1177
Registrován: 19/6/2008, 23:52

Příspěvek od Farky »

Sice to není jen o Lightningu, ale povídání o něm z pohledu pilotů je tam celkem zajímavé -

Video 1. díl
Video 2. díl
Video 3. díl
Uživatelský avatar
Farky
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1177
Registrován: 19/6/2008, 23:52

Příspěvek od Farky »

P-38: FLIGHT CHARACTERISTICS - 1943 TRAINING FILM - http://www.youtube.com/watch?v=Cy9F0AfJlmU

P.S. - potom ty příspěvky spojím.
spitfire.v
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 149
Registrován: 10/12/2010, 17:01

Příspěvek od spitfire.v »

Linda Darnell in a P-38 Web Page Name
Uživatelský avatar
vencour
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 517
Registrován: 1/6/2007, 00:18
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od vencour »

Tohohle fešáka ... http://www.flickr.com/photos/18532986@N07/2980883130/sizes/z/in/photostream/ mam teď jako plakát :) ... ve velikosti 50x65 cm
Obrázek
Ty nejhlubší objevy nečekají nutně za příští hvězdou. Jsou uvnitř nás utkány do vláken, která nás spojují, nás všechny. (Jonathan Archer, Enterprise)
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Vencoure, asi jsi sem dal špatný odkaz - místo fešáka je na něm vidět jen nějaký P38 :)
spitfire.v
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 149
Registrován: 10/12/2010, 17:01

Re: P-38 Lightning

Příspěvek od spitfire.v »

Capt. Jack M. “Happy Jack” Ilfrey, jedno z prvních es na P-38 ve středomoří
http://www.fightin79th.com/ilfrey.htm
Obrázek
Obrázek
spitfire.v
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 149
Registrován: 10/12/2010, 17:01

Re: P-38 Lightning

Příspěvek od spitfire.v »

Obrázek
Obrázek
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Re: P-38 Lightning

Příspěvek od El Diablo »

Bojové stroje - P38 Lighting [Dokument]
Odpovědět

Zpět na „Stíhací letouny“