Trochu se zpožděním:
Nebudu rozebírat psychologii a charakterovou hloubku postav, nejsem filmový kritik. Takže jen pár zjevných pitomostí...:
1/ Jak je možné, že zakopané, zamaskované a evidentně zastřílené PAK 40 nejsou schopny na rovném a přehledném terénu trefit a sejmout houf Shermanů, jedoucích přímo k nim (takže není nutné ani předsazovat)? Zatímco střelci na Shermanech odstřelují postavení děl jako krysy v sudu?
2/ Proč mají němečtí pěšáci a kulometné skupiny vykopané zákopy bez předprsní (kam vlastně dali vykopanou hlínu, snědli ji?) na otevřené, rovné pláni 200 metrů od lesa, když by si mohli pohodlně vybudovat stejně kvalitní, leč krytá a maskovaná postavení na jeho okraji? Takto nemají možnost ani ustoupit, ani přivolat posily. Za takhle vytyčenou palebnou linii by každý absolvent DDŠ dostal přes držku...
3/ Čelně vedený útok na postavení pěchoty podporované PT dělostřelectvem je taktická pitomost,
ospravedlnitelná pouze tehdy, když nelze dělat nic jiného. U Američanů je to představitelné, ale tak někdy v r. 1943, kdy ještě neměli ponětí, co je to bojovat proti technicky vyspělému a zkušenému protivníkovi. Jejich pěchota se přitom kryje za tanky, zřejmě proto, aby se Němcům lépe mířilo a střely, které tanky minou, nepřišly nazmar a aspoň něco trefily.
Němečtí pancéřoví granátníci měli přesně tohle zakázané, američtí velitelé to ve filmu svým mužům přímo nařizují
4/ Velitel Tigeru, který opustí výhodu krytého/zanořeného postavení a pustí se do střetného boje s početní přesilou tanků, je buď jeliman (ale takovým se velení Tigerů většinou nesvěřovalo), nebo sebevrah. V případě "B" by se ovšem měl zastřelit nebo oběsit v garáži na vlečném laně, a netahat do toho svou posádku.
Suma summarum, bitevní scény představují U.S. klasiku: Stateční amíci bijí skopčáky, kde je potkají, zatímco Němci jsou vykreslení jako nekompetentní houf blbců s IQ bublajícího bahna.