Historie II. světové války
Moderátor: jarl
Historie II. světové války
Začíná vycházet encyklopedie II. svět. války. Jaký na ní máte názor ? Je to s něčím srovnatelný ??
dobre poledne, hledl jsem první díl blesková válka, zaujalo me to, ale kdyz sem se podival na ostatni jen na zacatek, tak jsem zjistil ze nektere díly uz mam ve sbirce doma, protoze jsou to jako samostatne dokumenty v jinych seriich, treba tažení na balkán 1 a 2. část patří do dokumentarního cyklu bojiště (vysíláno na discovery).
-
Cassius Chaerea
- Kapitán
- Příspěvky: 1247
- Registrován: 19/9/2007, 10:52
No nevím, jenom co jsem zhlídnoul na youtube...mi už líp vychází ten doument. Ale někde ke stažení bít musí, nevěřím že to při tom množství na tubě jsou náhodné nálezy.Cassius Chaerea píše:Takhle, kdyby někde vyšel pohromadě celý německý filmový týdeník "Die Deutsche Wochenschau" z 2. s.v., tak bych neváhal.
In hoc signo vinces.
-
Cassius Chaerea
- Kapitán
- Příspěvky: 1247
- Registrován: 19/9/2007, 10:52
Pardon za prodlevu.
1)Myslel jsem to jako odpověd na srovnávání. Tedy pokud chci mít ve sbírce serii dokumentů (pokud možno co nejoběktivnějších), je porovnání s Deutsche Wochnenschau poněkud na dlouhé lokte.
Podle toho co jsem zahlídnul na Yout. je to určitě (DW) zdroj zajímavejch záběrů,o tom žádná, jen bych ho nesrovnával s (ač komerčním) souborem dokumentů.
1)Bohužel kvalitu takovejch edicí člověk posoudí až když ji má komplet pod střechou. Bohužel
1)Myslel jsem to jako odpověd na srovnávání. Tedy pokud chci mít ve sbírce serii dokumentů (pokud možno co nejoběktivnějších), je porovnání s Deutsche Wochnenschau poněkud na dlouhé lokte.
Podle toho co jsem zahlídnul na Yout. je to určitě (DW) zdroj zajímavejch záběrů,o tom žádná, jen bych ho nesrovnával s (ač komerčním) souborem dokumentů.
1)Bohužel kvalitu takovejch edicí člověk posoudí až když ji má komplet pod střechou. Bohužel
In hoc signo vinces.
-
Cassius Chaerea
- Kapitán
- Příspěvky: 1247
- Registrován: 19/9/2007, 10:52
Já jsem německý týdeník s ničím nesrovnával, to lze možná tak s dobovým britským týdeníkem atd. Já jen řekl, že bych o to měl zájem.Collombo píše:Pardon za prodlevu.
1)Myslel jsem to jako odpověd na srovnávání. Tedy pokud chci mít ve sbírce serii dokumentů (pokud možno co nejoběktivnějších), je porovnání s Deutsche Wochnenschau poněkud na dlouhé lokte.
Podle toho co jsem zahlídnul na Yout. je to určitě (DW) zdroj zajímavejch záběrů,o tom žádná, jen bych ho nesrovnával s (ač komerčním) souborem dokumentů.
Klasické dokumenty pro mě nemají moc velkou cenu, je jich hodně a z těch encyklopedických je britský televizní dokument "Svět ve válce" (The World at War") z roku 1973 ještě dnes těžko překonatelný.
Svět ve válce - znělka od 1:36
Jinak právě že záběry z DW jsou dnes pravidelnou součástí encyklopedických dokumentů o 2. s.v. a bohužel je až příliš časté, že pro nedostatek filmového materiálu pouštěji filmy DW z vých. fronty roku 41 do tématu třeba obsazení Francie v roce 44.
Abych shlédnul, pro mě ještě dosud neznámé záběry z Deutsche Wochnenschau, už nemám chuť poslouchat po 50té jak generál bláto a maršál zima zastavil Němce u Moskvy a jak A.H. skoro vyhrál válku. To si to raději poslechnu v originále od správně řízlého komentátora DW.
)
Německé týdeníky „Die Deutsche Wochenschau“ jsou po registraci zdarma dostupné na
www.wochenschau-archiv.de
Nebo můžete využít torenty
Či sledovat přímo na Youtube
Nebo koupit zde za 160 Euro 16 DVD
Což je ovšem cena nabízena nějakým podnikavcem, v případě rychlého internetu si můžete tyto filmy stáhnout zdarma na www.wochenschau-archiv.de
Pro zajímavost: Týdeník "Deutsche Wochenschau" byl v době napadení Sovětského svazu rozšířen o fanfáry. Na začátku se zaměřil především na aktuální události války. Ovšem s postupujícím časem a stále více nepříznivými trendy pro Němce se stával zkresleným. Po porážce u Stalingradu na počátku roku 1943 začal Goebbels týdeníky považovat za mnohem důležitější a věřil, že pomocí nich dokáže ovlivnit náladu německého obyvatelstva. Často osobně dohlížel na jeho výrobu nebo měnil text komentářů. Avšak rostoucí ničení německých měst spojeneckými bombardéry , nepříznivé zprávy od vojáků z fronty, či poslech nepřátelského rozhlasu, podrýval prezentovanou vizi konečného vítězství.
Přesto jsou dnes tyto týdeníky alespoň zdrojem zajímavého obrazového materiálu. Neboť filmových archivu z války zas tolik není a některé byly nenávratně ztraceny jako ten na letišti Tempelhof v Berlíně. Toto letiště bylo koncipováno pro hlavní město Germania a k letištním budovám patří i obrovské sklepní prostory, sahající až tři patra pod úroveň země. Byly zde umístěny archivy, malá elektrárna, montážní haly pro letadla, po válce se zde nacházelo velitelské ústředí armády USA. Všechny podzemní prostory však nebyly úplně dostavěné, protože roku 1942 bylo rozhodnuto výstavbu pozastavit (to se týkalo i některých nadúrovňových objektů). Dnes jsou tyto prostory uzavřené.
Avšak dvacátého čtvrtého dubna 1945 se k letišti Tempelhof blíží sovětská armáda. Sovětští vojáci také zaútočí na podzemní prostory a „odborně“ otevřou ručními granáty pancéřové dveře (zřejmě netušíc co se za nimi skrývá). Plameny od výbušnin způsobily požár a za své tak vzal tajný unikátní filmový archiv wehrmachtu. Cenný celuloid hořel několik dní a zčernalé stěny zůstaly až dodnes.
Komentátor Harry Giese
Uderný komentář k týdeníkům většinou pronášel Harry Giese (nar. 2. března 1903 v Magdeburgu, zemřel 20. ledna 1991). Harry Giese měl za sebou 18-ti letou kariéru jako divadelní herec. Vystupoval v městech Magdeburg, Meiningen, Cáchy a Hamburku, v roce 1930 přišel do Berlína. V době války se stal hlasem nacistických týdeníků. Zdá se, že sám Hitler si ho vybral pro tuto činnost. Giese také propůjčil svůj hlas filmům jako LAH (Leibstandarte SS Adolf Hitler, 1941), nebo propagandistickému filmu Věčný žid (1940).
Německý týdeník byl ukončen březnu 1945 číslem Nr. 755. Po válce byl Giese spojeneckými okupačními úřady zařazen do denacifikace, prestože nebyl členem nacistické strany. Na konci roku 1947 působil jako herec v západním Berlíně. V roce 1950 se neúspešně účastnil konkurzu na nové německé filmové týdeníky, ale jeho hlas byl v té době ještě příliš znám. Jako herec hrál před válkou většinou mladé milence, ale nyní byl už pro tyto role příliš stár. Podílel se na několika reklamách a dokumentárních filmech jako Zlatá zahrada (1953) , Rusko dnes (1957). V dramatu Canaris (1955) byl pak Giese znovu slyšet jako mluvčí filmových týdeníků. V posledních letech života měl ale čím dál méně práce a dostal se do ekonomické závislosti na manželce. Stáhl se více do soukromí a upadl do depresí, avšak zemřel v požehnaném věku ve svém domě v Berlíně-Zehlendorf.
www.wochenschau-archiv.de
Nebo můžete využít torenty
Či sledovat přímo na Youtube
Nebo koupit zde za 160 Euro 16 DVD
Což je ovšem cena nabízena nějakým podnikavcem, v případě rychlého internetu si můžete tyto filmy stáhnout zdarma na www.wochenschau-archiv.de
Pro zajímavost: Týdeník "Deutsche Wochenschau" byl v době napadení Sovětského svazu rozšířen o fanfáry. Na začátku se zaměřil především na aktuální události války. Ovšem s postupujícím časem a stále více nepříznivými trendy pro Němce se stával zkresleným. Po porážce u Stalingradu na počátku roku 1943 začal Goebbels týdeníky považovat za mnohem důležitější a věřil, že pomocí nich dokáže ovlivnit náladu německého obyvatelstva. Často osobně dohlížel na jeho výrobu nebo měnil text komentářů. Avšak rostoucí ničení německých měst spojeneckými bombardéry , nepříznivé zprávy od vojáků z fronty, či poslech nepřátelského rozhlasu, podrýval prezentovanou vizi konečného vítězství.
Přesto jsou dnes tyto týdeníky alespoň zdrojem zajímavého obrazového materiálu. Neboť filmových archivu z války zas tolik není a některé byly nenávratně ztraceny jako ten na letišti Tempelhof v Berlíně. Toto letiště bylo koncipováno pro hlavní město Germania a k letištním budovám patří i obrovské sklepní prostory, sahající až tři patra pod úroveň země. Byly zde umístěny archivy, malá elektrárna, montážní haly pro letadla, po válce se zde nacházelo velitelské ústředí armády USA. Všechny podzemní prostory však nebyly úplně dostavěné, protože roku 1942 bylo rozhodnuto výstavbu pozastavit (to se týkalo i některých nadúrovňových objektů). Dnes jsou tyto prostory uzavřené.
Avšak dvacátého čtvrtého dubna 1945 se k letišti Tempelhof blíží sovětská armáda. Sovětští vojáci také zaútočí na podzemní prostory a „odborně“ otevřou ručními granáty pancéřové dveře (zřejmě netušíc co se za nimi skrývá). Plameny od výbušnin způsobily požár a za své tak vzal tajný unikátní filmový archiv wehrmachtu. Cenný celuloid hořel několik dní a zčernalé stěny zůstaly až dodnes.
Komentátor Harry Giese
Uderný komentář k týdeníkům většinou pronášel Harry Giese (nar. 2. března 1903 v Magdeburgu, zemřel 20. ledna 1991). Harry Giese měl za sebou 18-ti letou kariéru jako divadelní herec. Vystupoval v městech Magdeburg, Meiningen, Cáchy a Hamburku, v roce 1930 přišel do Berlína. V době války se stal hlasem nacistických týdeníků. Zdá se, že sám Hitler si ho vybral pro tuto činnost. Giese také propůjčil svůj hlas filmům jako LAH (Leibstandarte SS Adolf Hitler, 1941), nebo propagandistickému filmu Věčný žid (1940).
Německý týdeník byl ukončen březnu 1945 číslem Nr. 755. Po válce byl Giese spojeneckými okupačními úřady zařazen do denacifikace, prestože nebyl členem nacistické strany. Na konci roku 1947 působil jako herec v západním Berlíně. V roce 1950 se neúspešně účastnil konkurzu na nové německé filmové týdeníky, ale jeho hlas byl v té době ještě příliš znám. Jako herec hrál před válkou většinou mladé milence, ale nyní byl už pro tyto role příliš stár. Podílel se na několika reklamách a dokumentárních filmech jako Zlatá zahrada (1953) , Rusko dnes (1957). V dramatu Canaris (1955) byl pak Giese znovu slyšet jako mluvčí filmových týdeníků. V posledních letech života měl ale čím dál méně práce a dostal se do ekonomické závislosti na manželce. Stáhl se více do soukromí a upadl do depresí, avšak zemřel v požehnaném věku ve svém domě v Berlíně-Zehlendorf.
