Kouzelnik ty si to ponal jak prednasku o frontovych udalostiach pozeram.
Dovodom nepodporovania ziadnych udernych operacii na Slovensku boli samozrejme kapacity. Naznacil si to nakoniec aj ty. Ono uz aj vysadenie skupiny WINDPROOF muselo cakat 2 tyzdne, kym sa naslo lietadlo, ktore by ich tam odviezlo, kedze väcsina lietadiel bola vybookovana na letecky most do Varsavy. Rovnaka situacia bola aj so zasobovanim. Taktiez SOE nemalo tolko vycviceneho slovensky hovoriaceho personalu na siroku diverznu ofenzivu. Nehovoriac o OSS, kde bol stav este horsi. Napriek tomu si myslim, ze uplna absencia udernych operacii proste znamenala urcitu rezignaciu pred materialnou a personalnou prevahou Cervenej armady. Koniec koncov personalnu zakladnu CA VB aj podporovala vysielanim obcanov CS. Ak by do toho chceli ist sami, nerobili by to.
Ten epický/dlouhatánský popis vyjadřoval globálnost rozhodování britů. Tj. že když stovky tisíc umírali v přífrontové oblasti (Bangladéš a další indické federální státy) a když se citelně zhoršovala situace na japonsko-čínské frontě, tak britové holt většinu postradatelných sil vrhli do Asie.
Plus ten epický popis vyjadřoval to, že britové se v 1944 rozhodli netříštit síly.
Pokud jde o podporu slovenských aj. partyzánů po porážce SNP, tak souhlas, chyběly kapacity na expanzi podpory partyzánů v dalších regionech.
Mám pocit, že britové v období podzim 1944/zima 1945 v Evropě
- buďto dávali přednost aby SOE kooperovala/podporovala partyzány v blízkém týlu fronty: severní Itálie, Holandsko, již zmíněná Jugoslávie, zbývající část Řecka (viz odkazy níže).
- nebo upřednostňovali, aby SOE útočila ve spolupráci s partyzány v Norsku (a to nově i ze základen ve Švédsku) ... což asi souviselo s tím, že Třetí říše dlouhodobě udržovala nadbytečně silné mnosžství vojáků v Norsku (které bylo navýšeno na podzim 1944 ustupujícími z Finska). Osobně se domnívám, že aktivita partyzánů/diverzních akcí byla jedním z důvodů, proč Třetí říše nestáhla většinu ozbrojených sil z Norska (myslím od září 1944 - po Falais/Dragoon). Takže cca v zimě 1945 se WH v Norsku ocitnul jako v pasti, neboť už bylo obtížné provést masivní evakuaci WH z Norska kvůli ohrožení komunikací Norsko-(Dánsko)Německo spojeneckými útoky... Vždyť ještě v květnu 1945 pořád ještě se v Norsku nacházelo přes 400.000 ozbrojených sil Třetí říše plus spousta lidí na logistiku, dokud ještě fungovala z Německa/Dánska.
Orientační výskyt partyzánů v Jugoslávii ... pozn. ta mapka má nepřesně zakreslenou frontovou linii sovětskosocialistické-německosocialistické fronty, a např. mapka Třetí říše ve vztahu k Polsku je IMHO blbě (není zohledněn rozdělení Polska v 1939)
Kouzelnik: Myslim, ze Velka Britania mala vtedy a dnes tiez relatyvne malo väzieb na strednu Europu a mozno aj z tohoto dovodu sa na tento priestor nejako velmi nekoncentrovala. Na rozdiel od ZSSR a Nemecka, ktori mali velke jazykove skupiny loajalnych ludi, ktore mohli pouzit. Mozno aj to hralo urcitu rolu.
niko píše:Kouzelnik: Myslim, ze Velka Britania mala vtedy a dnes tiez relatyvne malo väzieb na strednu Europu a mozno aj z tohoto dovodu sa na tento priestor nejako velmi nekoncentrovala.(...)
V případě, že vztáhneme citované tvrzení na Slovenský štát, tak si nejsem jistý.
V případě Generálního Govermentu a Protektorátu Č-M si dovolím nesouhlasit s tímto tvrzením ve vztahu k WW2. Bo pravý opak je pravdou.
viz akce SOE do regionu Polska https://dspace.stir.ac.uk/bitstream/189 ... Thesis.pdf
viz akce SOE do Protektorátu např. Operace Canonbury I a II: nálety na plzeňskou zbrojovku na jaře 1942 - pro navádění nočních bombardérů sloužily značky hořícím ohněm - toto navádění měly na starosti česko-slovenští partyzáni, kteří později provedli úspěšný útok na Heydricha.
Těch akcí nebylo tolik v 1941/42, prostě proto že z Británie to bylo hooodně daleko (tím nemyslím jen vytrvalost/dolet letadla, ale taky např. fakt, že v krátkých (=letních) nocích, mohly být letadla RAF s výsadky během tak dlouhého letu vystaveny nadprůměrnému riziku - byly zranitelné nočními stíhači LW, bo díky červánkům/svítání mohly stíhači používat pouhé oči na nalezení letadla RAF.
Od konce roku 1942 aktivita protinacistického odboje v Protektorátu notně zeslábla. Bo se projevil cílený nacistický tlak od půlku roku 1941 na potlačení odboje/zvýšení kořistění z okupovaných území (tj. nejen nástup Heydricha v 09/1941, ale taky citelné přitvrzení nacistického okupační tlaku např. v Holandsku v létě 1941)
niko píše:Kouzelnik: (...)Na rozdiel od ZSSR a Nemecka, ktori mali velke jazykove skupiny loajalnych ludi, ktore mohli pouzit. Mozno aj to hralo urcitu rolu.
Ohledně výsadků z sovětského Impéria/Dominia během WW2 do Generálního Govermentu, do Slovenského štátu a do Protektorátu jde IMHO o komplexnější pohled.
Nemám v této věci finální názor, neboť neznám dostatek faktů... a tuším, že pro pochopení bude potřeba prozkoumat smysl těchto výsadků (ve srovnání s relativně srozumitelným smyslem akcí SOE) včetně předválečných aktivit jednotlivých forem pronikání sovětského Ruska k nám, do západní Evropy. Tj. Kominterna nebyla jedinou formou (viz např. vztahy se 4. Internacionálou a to i po sovětském zavraždění Trockého).
Nedávno vyšla v nakladatelství Akcent kniha Válečné lodě na Jadranu 1857-1897 od Milana Jelínka. Kniha mapuje vývoj rakouského válečného loďstva v podstatě od jeho počátků do konce 19. století s přihlédnutím k rozvoji námořních sil jeho hlavního rivala (Itálie) a stručným zařazením do celosvětového kontextu vývoje válečných lodí: http://www.vydavatelstviakcent.cz/kniha.php?id=1383
Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Nedávno vyšla v nakladatelství Akcent kniha Válečné lodě na Jadranu 1857-1897 od Milana Jelínka. Kniha mapuje vývoj rakouského válečného loďstva v podstatě od jeho počátků do konce 19. století s přihlédnutím k rozvoji námořních sil jeho hlavního rivala (Itálie) a stručným zařazením do celosvětového kontextu vývoje válečných lodí: http://www.vydavatelstviakcent.cz/kniha.php?id=1383
Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Stejnému autorovi v Akcentu před časem vyšla i kniha Slavné bitvy admirála Tegetthoffa podrobně popisující bitvy u Helgolandu a u Lissy, takže v nové knize se těmto tématům věnoval jenom stručně a důraz kladl spíše na technickou stránku lodí a důvody jejich stavby.
Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)
“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming
Řekněme, že dost. Pokud očekáváš něco na vědomostní bázi druhého desetiletí 21. století a ne tak 70-80tých let. A velice znervózňující úroveň chybovosti - datační (nejmenší úroveň posunu je několik dní, největší celý rok) i faktografické (což by bylo na dlouhé povídání). Na mě to působí jako dílo, které bylo do velké míry vytvořeno dle starých oficiálních historií R-U (které jsou zakotveny cca v 20-30tých letech, bez korekcí s okolím) a z toho čerpajících zdrojů. Tohle by bylo vzhledem k okolnostem ok někdy v době, kdy Hynek a Klučina vydávali svou sérii o válečných lodích, ale ne dnes.
Pro angličtináře je dobrý čistý přehled tato kniha:
The Great War in the Adriatic sea 1914 - 1918, Zvonimir Freivogel, 2019
Není to tak povídavé a poetické, ale je to dobrý základní přehled událostí včetně menších akcí, takže si člověk vytvoří kompletní obrázek a může se odpíchnout dále. Plus faktograficky z větší části neutrální a korektní.
U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)
“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming
Dostala se mi z pozůstalosti do ruky zajímavá kniha vydaná deset měsíců po konci války s názvem Brandýsek 1938 -1945. Autor je místní občan František Blahník a vydána byla nákladem místního národního výboru. Jde o útlou publikaci s 47 stranami, která má nesporné jak literární tak faktografické kvality. Je opravdu dobře napsaná a velmi dobře vykresluje jak události, osudy jednotlivců i atmosféru tehdejšího života v obci nedaleko Kladna, kde jsem vyrůstal. Některé v knize zmiňované aktéry jsem znal nebo jejich potomky. Jsou zde reflektovány různé důležité události doby. Od mobilizace, přes druhou republiku, okupaci, heydrichiádu a události týkající se vypálení pár kilometrů vzdálených Lidic až po závěrečné válečné dny, kdy v obci která ležela na strategické křižovatce mezi Kralupy, Kladnem, Prahou a Louny probíhaly velmi dramatické události včetně poměrně úspěšných bojů povstalců organizovaných důstojníky v záloze s několika německými oddíly, které se snažily postupně přes zablokovanou obec projet. Je zde také popsán příjezd předvoje Rudé Armády, která tudy jela od Drážďan na Prahu a po jejím odjezdu ku Praze, kdy další sovětská kolona jela až za delší čas obec vzala útokem velká německá skupina, která se po přestřelce v obci a okolí, kde zahynulo dost lidí nakonec nad obcí střetla s dalšími přijíždějícími tanky Rudé Armády a po krátkém boji se vzdala. Kniha je zajímavá tím, že prostřednictvím autora dobře ukazuje atmosféru mezi lidmi a jejich smýšlení tak jak se vyvíjelo s dobou. Je zde popsán osud mnoha jednotlivců, například zatčených z různých příčin atd...
Pokud byste měli zájem, jsem schopný ji postupně zde publikovat.
Přidávám jako ukázku úvod knihy:
Již deset měsíců nás dělí od dob, na které mnoho z nás vzpomíná se zaťatou pěstí. Ty tam jsou doby idylického života vesnického, pobouřeného malichernými klípky nebo událostmi, jako byly plesy, různé schůze, při kterých se luštily zcela nepatrné věci a kdy se ještě věřilo, že přec jen určitá osoba nebo obec hraje na světě a zvláště ve státě nějakou úlohu. Vše jest nenávratně pryč - neboť přešla přes nás doba, o které bude psát historie jako o údobí, kdy všeobecně řečeno hrubá moc, násilí a bezpráví měla vítězství téměř v hrsti a kdy mnohý z národa potácel se v úplné beznaději. Však se dobře pamatujete na dobu, kdy bylo běžným navázáním rozmluvy rčení: "Jak se těšíš do hrobu". Nic nevystihuje lépe naši situaci, než těchto pár slov pronesených s trpkým úsměvem.
O Brandýsku tvrdívali obyvatelé okolních obcí, že měl vždy nějaké zvláštnosti. Této pověsti zůstal Brandýsek věren i v letech 1938 až 1945, to jest v dobách, o kterých se chci právě zmíniti, třeba ne dílem zasluhujícím si zvláštní pozornosti. Jedná se mně spíše o zachycení hlavních událostí, pokud jsem byl jejich svědkem, nebo které jsem přímo prožil, aby snad osoba povolanější měla pro podrobnější vylíčení základ, a zaznamenal určité skutečnosti, které se tak snadno a lehce zapomínají.
Zvláštnosti tyto stály nás bohužel mnoho obětí, na které nikdy nelze zapomenouti. Jest v tomto ohledu nutno sklonit se s úctou přede všemi, kteří se se zbraní v ruce postavili proti hordám řemeslných zabijáků, vycvičených a vybavených všemi zbraněmi jen proto, že se jednalo o věc těžce ubitého národa a že přišla chvíle, kdy byla národu dána možnost postaviti se proti svému největšímu nepříteli se zbraní v ruce, což platí zvláště pro poslední chvíle okupace.
Pro vylíčení dnů květnové revoluce 1945 nutno poznamenati, že každý, kdo sebemenším činem nebo jednáním ohrozil nebo ohrožoval klidný odsun germánských jednotek, byl jedním z článků naší velké revoluce, a nutno zavrhnouti a umlčeti každého, kdo tvrdí, že "kdyby se bylo nestřílelo, že nemuselo býti obětí atd., atd..." Ano, kdyby se bylo zalezlo do sklepů, všude i v Praze, mohli zde germánští nadlidé zůstat vůbec, neboť pak jsme byli národem beze cti. V této otázce nutno si jen uvědomiti, jak platil Germánům při jejich ústupu za jejich ochranu národ francouzský.
Obec Brandýsek svým jednáním a odhodláním svého občanstva splnila jako první a největší závora na státní silnici od Prahy na sever svůj úkol čestně a se vší určitostí možno říci, že v plánech ustupujících germánských jednotek hrála nemalou strategickou úlohu a budila skutečný respekt. Zvláště páni od SS měli s Brandýskem trpké zkušenosti v několika málo hodinách po vypuknutí nepřátelství a došli brzy k přesvědčení, že průchod obcí nutno si předem vybojovati, při čemž nebude o mrtvé a raněné nouze.
Při hodnocení celé revolty občanstva nelze zapomenouti ani na podzemní činnost během okupace, kdy na občany obce Brandýsek byly podnikány gangsterské přepady za použití všech moderních přepadových způsobů. Těžce se každému usínalo a na rtech lpěla jen jediná otázka:"jak bude dál?" Každé zahrčení auta rvalo nervy a napětí povolovalo jeho zanikáním. Ne nelze věřiti, že tak málo lidí se duševně zhroutilo. Kde jsou doby první války světové, kdy byli jsme skutečně kromě vojáků jen diváky. Němci vzali věc zcela jinak do rukou, než jak to dělalo staré Rakousko. A přec jen byla zde síla a víra lidu, jehož hlad po vyrovnání a těžce získané zbraně budily oprávněnou hrůzu v plavých lebkách vyvoleného národa.
V dalším líčení událostí, zvláště pokud se týče dnů květnových, prosím, aby čtenář neposuzoval časové umístění jednotlivých událostí příliš přísně, neboť pisatel a možno říci, že i všichni účastníci těchto dramatických dob měli velice mlhavý přehled o přesné době, kdy se ta nebo ona věc stala, zvláště pokud se hodin týče. Nutno připomenouti, že vstupem obce do bojového stavu jak pisatel, tak i velká většina občanstva byla ve stálé pohotovosti a bez spánku.
Zde vylíčené události pisatel přímo prožil nebo zaznamenal podle autentických dokladů a popisu přímých účastníků.
OK. Asi hloupá otázka, ale raději se zeptám kde? I když palbu čtu pravidelně a dlouho, je to pro mě trochu guláš. Nevadí mi to, ale abych se trefil správně.
... pozn. ta mapka má nepřesně zakreslenou frontovou linii sovětskosocialistické-německosocialistické fronty, a např. mapka Třetí říše ve vztahu k Polsku je IMHO blbě (není zohledněn rozdělení Polska v 1939)
