III.díl. Španělsko. Fašismus 1936 až 1939. Č 13.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

III.díl. Španělsko. Fašismus 1936 až 1939. Č 13.

Příspěvek od michan »

III.díl. Španělsko. Fašismus 1936 až 1939. Č 13.

Těžký křižník Canarias.

Obrázek

Když v Občanské válce 1936 až 1939 hovoříme o pozemních bojích a při vzpomínce na letecká esa, o leteckých soubojích, neměli bychom zapomenout na to, že také probíhala řada bojových střetnutí mezi republikány a nacionalisty na moři. Španělsko roku 1936 disponovalo poměrně silnou flotou, která se po začátku Občanské války dostala nerovnoměrně do rukou, jak Frankistických nacionalistů, tak námořníkům věrných Španělské republice.
V Občanské válce proběhla řada námořních střetnutí mezi oběma stranami, které vyvrcholily potopením jednoho ze dvou těžkých křižníků Španělska (Baleares a Canarias – oba těžké křižníky – 10 000 tun - bojovaly na straně Frankistických nacionalistů), kterým byl Baleares

Obrázek

, který byl potopen republikány v noční bitvě u mysu Palaos z 5. na 6. března 1938 v 5 hodin ráno.
Abychom se seznámili s moderním loďstvem Španělska, které se těchto konfliktů účastnilo, musíme se vrátit trochu do historie.

Kdo se historií zabývá trochu blíže ví, že Španělsko ve středověku patřilo mezi námořní velmoci, za Británii ( v mnoha obdobích mělo Španělské království větší flotu, než Anglie), s Francií, Holandskem, Portugalskem…..
Španělkou flotu pak později, stejně jako její pozemní vojska, postihla katastrofa v prohraných bitvách roku 1898, v americko – španělské válce.
Španělská admiralita zvažuje situaci, chce znovu obnovit zašlou slávu a vybudovat nové, moderní loďstvo. Proto je v roce 1908 sestaven plán, v jehož rámci má Španělsko znovu vybudovat moderní křižníky. Plán samozřejmě počítá i s výstavbou nových velkých loděnic, ve kterých by se tyto velké křižníky mohly stavět. Pro přestavbu loděnic a následnou výstavbu křižníků je založeno britsko-španělské konsorcium S. E. C. N. (Societa Espaňola de Construkcion Naval), jehož účastníky jsou i britské firmy John Brown a Vickers, z jejichž pomocí jsou vybudovány moderní doky v El Ferrol a Cartageně.
Španělsko se 1. světové války neúčastní, ale právě britské firmy jsou v ní velice vytíženy a tak se nemohou účastnit budování. Když se britští partneři v roce 1917 trochu uvolní, začne se s budováním španělských křižníků podle původních plánů. Nejprve jsou to od roku 1917 lehké křižníky, s kanóny ráže 152 mm. Ty vstupují do služby během 20. a na počátku 30. let.
Prvním lehkým křižníkem je Reina Victoria Eugenia, který je přejmenován roku 1931 na Republica, když je ukořistěn Frankisty, změní opět název na Navarra. Dalšími lehkými křižníky je sesterská dvojice Méndez Nunez

Obrázek

a Blaz de Leyo, z nichž Blaz de Leyo je zničen po najetí na pobřežní skaliska. Pak následuje trojice lehkých křižníků Principe Alfonso, Almirante Cervera

Obrázek


a Miguel de Cervantes. Roku 1931 je pak Principe Alfonso přejmenován na Libertad a po skončení Občanské války opět mění název na Galicia.
Ale španělská admiralita chce víc. Španělská admiralita chce těžké křižníky, které by odpovídaly limitům „Washingtonské konference“ ( viz : http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1032 ), tedy těžké křižníky o výtlaku 10 000 tun a s děly ráže 203 mm.
Již 11. června 1926 španělský Parlament odsouhlasí výstavbu 3 washingtonských křižníků, ale pro finanční potíže je tento ambiciózní program snížen na 2 jednotky. Je to právě Canarias a Baleares. Při stavbě těchto 2 křižníků pomáhají britští odborníci, když hlavním konstruktérem je Brit sir Philip Wats.
Sir Philip Wats vychází částečně z plánů britských křižníků typu Kent (první série tzv. třídy Conty) a následujícího typu London.
Nejtěžší výzbroj Baleares a Canarias má tvořit 8 kanónů ráže 203 mm, které budou uloženy ve 4 dvoudělových věžích. Má se jednat o děla Vickers model 1924 MkD s hlavněmi délky 50 kalibrů, která budou vyráběna konsorciem S. E. C. N. v San Carlos. Protože mají tyto zbraně vysokou elevaci (až 70 stupňů) mohou být děla použita i k boji s letouny. Problémem je, že nebyl připraven vyhovující systém řízení palby. Když byly lodě dokončeny, vezlo se pro 203 mm jen 60 nábojů, ale na konci kariéry se již v muničních skladech nacházelo 1 200 nábojů. Problémy byly i s nedostatkem děl střední ráže 120 mm, které měly být v samostatné lafetaci umístěny po 4 na každém boku. V původních plánech byly tyto zbraně zcela bez pancéřové ochrany. Konstrukce umožňovala dvouúčelové použití – boj s hladinovými plavidly i palbu na letouny. Také zde byly napřed muniční sklady pro 100 nábojů, aby se postupně množství zvětšovalo, až na konečných 4 000 granátů. Protiletadlové zbraně původně zastupovalo pouhých 8ks – 40mm kanón Vickers ve 4 dvouhlavňových postaveních (rovněž bez jakékoli pancéřové ochrany) a 4 těžké kulomety ráže 12,7 mm. Těžké křižníky měly i torpédovou výzbroj, která byla reprezentována 4 trojhlavňovými torpédomety s klasickým kalibrem 533 mm. Boj proti ponorkám zde byl řešen 2 vrhači hlubinných bomb a 1 skluzavkou. Loď byla vybavena pro noční boj 5 reflektory průměru 90 cm, které byly později nahrazeny 2ks 120 cm.
Spojení obstarával hlásný systém a telefonní síť na kterou bylo v ústředně napojeno 117 koncových stanic po celém plavidle. Samozřejmě k vybavení křižníků patřily i záchranné motorové čluny, celkem 13 různých velikostí, s kapacitou od 10 do 65 lidí.
Samotná stavba Baleares a Canarias začne dne 31. května 1928 a ze začátku jde vše dobře.
Dne 28. května 1931 je jako první na vodu spuštěn Canarias a 20. dubna 1932 pak Baleares.
Do toho všeho však přijde nouze o peníze z hospodářské krize, a jsou to finance, které stavbu obou lodí výrazně zpomalí. Obě lodě měly být dokončeny v roce 1933. Canarias však svou první plavební zkoušku provede až 18. července 1934 a zkoušky trvají až do 27. září 1934 a to ještě bez obou zadních hlavních dělostřeleckých věží. Také zatím nedodaná děla 120mm nahrazují děla ráže 102 mm.
V době kdy vypukne Občanská válka, tedy 18. července 1936, není ani jeden z obou křižníků ještě dokončen. Protože se v té době Baleares a Canarias nachází v loděnicích El Ferrol padnou dne 19. července 1936 do rukou Frankistických nacionalistických sil, stejně jako bitevní loď Espaňa, torpédoborec a některé menší jednotky.
Prioritou se pro Frankistickou flotu tak stane dokončení těchto těžkých křižníků, neboť právě tyto lodě jsou to nejmodernější a nejsilnější co Španělsko má. Jedním z velkých problémů se hned na začátku stane nedostatek munice, chybějící děla menších ráží a chybějící systém řízení palby.
Výzbroj těžkého křižníku Canarias je tak nouzově doplněna 4 ks 102 mm kanóny z bitevní lodě Espaňa a dvěma starými 57 mm kanóny Nordenfelt. Chybějící přístroje pro řízení palby dočasně nahradí staré modely z Portugalska. Loď také neobdrží plánované palubní letadlo pro průzkum.
Tady je třeba se trošku zastavit a říci si jeden z dalších základních problémů.
Obě strany konfliktu, jak republikáni, tak nacionalisté měly úplně rozdílné problémy s doplňováním stavu posádek lodí.
Většina španělských admirálů a vyšších důstojníků, profesionálů, kteří byli vycvičeni k vedení bojových operací, jak samostatných lodí, tak celých svazů, se přidala ke generálu Francovi.
A zase naopak.
Podstatná část prostých námořníků a nižších důstojníků odešla k republikánům.
Je tedy jasné, že nacionalisté Franca mají problémy doplnit základní mužstvo a nižší důstojníky. Jsou nuceni dělat nábor dobrovolníků v jednotlivých přístavech i z civilních lodí.
Republikáni jsou pak nuceni si vycvičit vlastní důstojnický sbor, což provedou i s pomocí zahraničních poradců – především samozřejmě sovětských.
Ale zpět k nacionalistům.
Dne 4. září 1936 navštěvuje Canarias admirál Francisco Moreno a žádá, aby byly obě loďě a celá flota, co nejdříve připravena k operačnímu nasazení.
V El Ferrol začíná „ rošambó“ ( kdo nerozumí, je to mé slovo, jako vyjádření cvrkotu, spěchu)!!!
Od 14. září 1936 pak váleční zajatci v doku vyčistí dno a 18. září 1936 vyplouvá Canarias na zkušební plavbu. Dokončovací práce také probíhají na Baleares, kde 4 z 8ks 120 mm kanónů nouzově nahradí italské 100 mm a dosud tam chybí zadní 203 mm věže. Baleares zadní 203 mm obdrží až v roce 1937, když v lednu 1937 dostane věž číslo 3, a v červenci 1937 dostane poslední věž č. 4.
Křižníky Canarias a Baleares se od sebe moc nelišily. Baleares měl jen pozměněný tvar vrchní části komínu, na přední nástavbě disponoval dvěma dálkoměry, na rozdíl od jednoho u Canarias.
Nejprve bylo úlohou těchto dvou těžkých křižníků, aby blokovaly přístupy k republikánskému území.
Měly být také velice důležitou protiváhou republikánské flotě, která byla sestavena z lehkých křižníků a torpédoborců.

Do první bojové akce vyplouvá lépe vyzbrojený a lépe vybavený těžký křižník Canarias, spolu s lehkým křižníkem Almirante Cervera dne 27. září 1936. Úkolem svazu je proražení republikánské námořní blokády, která zamezovala přísun posil fašistickým jednotkám z Maroka.
Přístav El Ferrol opouští obě plavidla za dodržování radiového klidu, aby co nejvíce utajily operaci. Posádkám Frankistických lodí se podaří v noci z 28. na 29. září 1936 lokalizovat republikánské torpédoborce Almirante Férrandiz a Gravina, které hlídkovaly mezi Gibraltarem a marockými břehy.
Nad ránem zahajuje Frankistický lehký křižník Almirante Cervera palbu na republikánský torpédoborec Gravina a těžký křižník Canarias zahajuje pronásledování republikánského torpédoborce Almirante Férrnandiz. Přestože je torpédoborec Gravina zasažen palbou lehkého křižníku, udržuje si rychlost a dokáže uniknout. Schytá to nešťastný republikánský torpédoborec Almirante Férrnadiz.
Dělostřelci z těžkého křižníku Canarias zahajují palbu ze svých těžkých děl 203 mm na vzdálenost 11 mil a už druhá salva nešťastný torpédoborec zasahuje. Potom Canarias zkracuje vzdálenost a zasahuje torpédoborec dalšími granáty. Republikánský torpédoborec Almirante Férrnandiz se snaží skrýt za kouřovou clonu. Boj dosahuje vrcholu. Ale Canarias torpédoborec dostihuje a pluje v souběžném kursu. Tím může použít plné boční salvy svých 203 mm. Další a další zásahy trhají nástavbu hořícího torpédoborce a zabíjejí členy posádky. Po necelé čtvrthodině dalšího ostřelování se ozve ohromná exploze. Je to exploze munice torpédoborce, která torpédoborec úplně roztrhá a ten zmizí pod hladinou.
Těžký křižník Canarias tak může podpořit přepravu 8 000 Francistických vojáků z marockého přístavu Ceuta, z nichž dokonce část převáží na své palubě.
Republikánská blokáda mezi Marokem a Španělskem je tak proražena a generál Franco může dostat tak zoufale očekávané posily z Afriky (do té doby mu je přepravovali Italové a Němci svými dopravními letadly).
Naposledy upravil(a) michan dne 25/5/2008, 11:47, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

III.díl. Španělsko. Fašismus 1936 až 1939. Č 14.

V říjnu 1936 vyplouvá těžký křižník Canarias, aby ostřeloval republikánský přístav ve městě Malaga. Na začátku listopadu 1936 se Canarias střetne v přestřelce poblíž Gibraltaru s lehkým republikánským křižníkem Libertad, který doprovázely 2 torpédoborce. Republikánský Libertad je těžkým křižníkem několikrát zasažen a ihned se z bojiště stáhne.
Dne 5. listopadu 1936 ostřeluje Canarias město Rosas, čímž podporuje výsadek nacionalistických jednotek ze dvou motorových lodí. Republikánská dělostřelecká obrana je u Rosas tak perfektní, že se námořní výsadek nacionalistů musí pod ochranou dělostřelecké palby Canarias stáhnout na moře a odplout na základnu.
Také v dalších obdobích pak pokračuje Canarias v ostřelování pobřežních měst republikánů – 10. listopadu ostřeluje město Almeria – 17. listopadu je to znovu město Rosas, když tentokrát jej podporuje lehký křižník Armirante Cervera – 26. listopadu napadne Cartageňu – 29. a 30. listopadu 1936 ostřeluje města Palamos, Palafrugell a Escalu.
Dne 14. prosince 1936 se těžkému křižníku Canarias podaří zastavit na moři sovětský nákladní parník Komsomol a v rozporu s mezinárodním právem evakuují nacionalisté posádku na svou palubu a následně parník Komsomol vyhodí do povětří.
Znovu pak ve dnech 19. prosince 1936 a 8. ledna 1937, doprovázen lehkým křižníkem Armirante Cervera ostřeluje město Rosas. Ve dnech 12. a 14. ledna 1937 podporují oba křižníky výsadek, který útočí na město Malaga. Při ostřelování je Armirante Cervera zasažen bombami republikánského letectva a musí se stáhnout.Operace proti Malaze je tak zastavena.
Další operací byl pokus o ostřelování Barcelony mezi 16. a 18. lednem 1937, odkud je vyhnalo republikánské letectvo.
Těžké křižníky Canarias, Baleares a lehký křižník Armerante Cervera, spolu s dvěma dělovými čluny pak podporují dobytí Malagy a chrání konvoje z Afriky.
Dne 12. února 1937 se těžký křižník Canarias v mlze poblíž Gibraltaru srazí s řeckou nákladní lodí Meropi. Je poškozen, což vyžaduje opravu v docích v El Ferrolu, kde zároveň dojde k opravě součástí, které byly opotřebovány provozem.
V březnu 1937 pak v souvislosti s operacemi na pozemní frontě operuje v Biskajském zálivu námořní svaz proti republikánům. Tento nacionalistický svaz je složený z těžkých křižníků Canarias a Baleares, lehkého křižníku Armirante Cerevera a minonosek Jupiter a Vulcano. Svaz je v některých operacích doprovázen i dalšími podpůrnými plavidly.
Dne 5. března 1937 objeví Canarias, v té chvíli doprovázený torpédoborcem Velasco, nákladní parník Galdemes, který doprovází republikánský torpédoborec Luis Diez a hlídkovými plavidly z tehdy existující republikánské baskické flotily Nabarra a Guipúzcoa. Mezi loděmi se rozpoutá přestřelka. Nacionalisté ukořistí nákladní parník Galdemes. Torpédoborec Luis Diez je poškozen a ustoupí z boje. Bojová loď Nabara jde ke dnu a vážně je poškozena Guipúzcoa spolu s torpédoborcem a musí uniknout do francouzského přístavu La Rochelle.
Dne 7. března 1937 dostihuje Canarias skupinu čtyř rybářských plavidel republikánů, z nichž jedno potopí a tři zajme. Dne 8. března 1937 odhalí nákladní loď Mar Cantabrico, která převážela 47 republikánských bojových letadel. Námořní posádka republikánů se snaží svou loď maskovat za britskou loď Adda a dokonce přivolá na pomoc 4 torpédoborce britské Royal Navy, ovšem marně. Mar Cantabrico je zajata, po uhašení požárů převezena do loděnic El Ferrol, kde jí nacionalisté přestaví na pomocný křižník.
Republikáni využili nepřítomnosti hlavní nacionalistické floty v Středozemním moři a ostřelovali její pobřežní města. To přinutí nacionalistickou flotu k návratu do Středozemního moře.
Když zde republikáni ostřelují pozice nacionalistických vojsk dne 23. a 24. dubna 1937, uvízne na mělčině v prostoru Cartageny republikánská bitevní loď Jaime I., kterou při snaze o vyproštění kryjí 3 torpédoborce. Přiblíží se sem těžký křižník Canarias a snaží se nepřítele vylákat na volné moře, kde již čeká jeho sesterská loď Baleares. Těžké křižníky chtějí svou zdvojnásobenou palebnou silou zničit republikánské torpédoborce. Jejich záměr se však nezdaří a republikáni odplují i s uvolněnou bitevní lodí Jaime I. pod ochranou vlastního pobřežního dělostřelectva.
Baleares a Canarias pak do června 1937 provádí především dělostřelecké výpady na pobřeží, která ovládají republikáni.
Od června do poloviny srpna 1937 pak oba těžké křižníky a lehký křižník Armirante Cervera znovu operují v Biskajském zálivu, kde podporují boje nacionalistů na pozemní frontě.
V červenci 1937 potopí těžký křižník Canarias 3 menší plavidla republikánů a Baleares počátkem srpna 1937 napadne konvoj, který se skládal z tankeru Campillo a 4 torpédoborců a druhý konvoj, tvořený nákladní lodí Elcano s 2 torpédoborci. Nákladním lodím s cenným nákladem válečného materiálu se podaří uniknout. Palbou Baleares jsou poškozeny torpédoborce Churruca, Lepanto, Sanchez Barcaiztegiu, Gravina a Almirante Valdes.

Dne 7. září 1937 dojde k námořnímu střetnutí mezi republikány a nacionalisty, které je známo jako bitva u Cherchel. Když Canarias a torpédoborec Velasco pátraly po nákladní lodi Mar Negro, která vyplula se zásobami pro republikánskou armádu, Baleares v oblasti Cherchel narazil na konvoj transportních lodí. Byly to republikánské Aldecca, Antonio, De Satrustegui a Mar Karibe, které doprovázely lehké křižníky republikánů Libertad a Mendez Nunez. Dále tam byly republikánské torpédoborce Almirante, Antequerra, Escano, Gravina, Almirante Miranda, Lepanto, Jorge Juan a Almirante Valdez.
Dne 7. září 1937 v 8 hodin 35 minut tento svaz odhaluje průzkumný letoun a v 10 hodin spatří hlídka na Baleares kouř na obzoru. Velká děla (203 mm) Baleares zahajují palbu z velké dálky na transportní lodě, což republikáni mylně pokládali za letecký útok. Asi za 20 minut přenáší Baleares palbu svých těžkých děl na lehké křižníky Mendez Nunez a Libertad. Libertad je pak několikrát zasažen. Dvakrát je však zasažen také Baleares. Baleares zůstává sám proti ohromné přesile. V jeho útrobách, po dvou zásazích, vznikne nebezpečný požár v muničním skladě, který s ohromnou odvahou zlikviduje námořní pěšák Manuel Lois, aby pak později podlehl zraněním a popáleninám.
Těžký křižník Baleares začíná opouštět bojiště, pronásledován skupinou republikánských válečných plavidel. Svůj hlavní cíl však Baleares svým nájezdem splnil. Transportní lodě republikánů s životně důležitým vojenským materiálem se obrací k Alžíru, kde jedna z nich najede na břeh.
Baleares uniká svým pronásledovatelům směrem k druhému těžkému křižníku. K Canarias se přiblíží ve večerních hodinách. Samotný Canarias pak zahajuje protiútok a pálí na lehký křižník Libertad a Baleares pálí na republikánský lehký křižník Mendez Nunez, což přiměje republikánské lehké křižníky k ústupu.
Republikánský admirál Buiza dá ještě povel svým torpédoborcům, aby zaútočily na Baleares a Canarias. Torpéda lodě minou a torpédoborce musí odplout.
Samotná bitva u Cherchel končí odpoutáním obou námořních svazů. Za vítěze bitvy je zde považováno nacionalistické loďstvo, které znemožnilo přísun vojenského materiálu na republikánskou frontu.
Dne 17. září 1937 se poblíž Barcelony dostane do boje těžký křižník nacionalistů Canarias s republikánským konvojem, který chrání torpédoborce Almirante Antequerra, Gravina a Sanchez Barcaiztegui. Těžký křižník je donutí k ústupu a jeho posádka ukořistí republikánská nákladní plavidla Rey Jaime II. a JJ. Sister.
V následujícím období, dá se říci až do kapitulace republikánských sil ( březen, duben 1939), provádí nacionalistická námořní flota široce pojatou blokádu přístupů k republikánským přístavům, když nacionalistické námořní síly operují především ve Středozemním moři.
Velitelem nacionalistické floty je admirál Francisco Moreno, který jako svou vlajkovou loď používá těžký křižník Canarias.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

III.díl. Španělsko. Fašismus 1936 až 1939. Č 15.

Vůbec nejznámější námořní bitvou Občanské války ve Španělsku, je noční bitva u mysu Palaos. Je to bitva, která přinese nacionalistům nejtěžší ztrátu celé války.
Je jasné, že trnem v oku republikánům byly oba těžké křižníky nacionalistů Baleares a Canarias, které jim způsobovaly nejtěžší ztráty a byly neustálou hrozbou republikánské flotě. Republikáni dlouho hledali způsob jak tyto dvě lodě alespoň vyřadit, když by se jim nepodařilo je přímo zničit.
Na začátku měsíce března 1938 hlásí letecký průzkum, že oba těžké křižníky nacionalistů kotví v přístavu Palma na Mallorce. Republikáni připravují akci.
Republikánský admirál Ubieto se rozhodne, že se svazem lehkých křižníků a torpédoborců napadne zakotvené těžké křižníky v přístavu Palma. Ovšem špioni nacionalistů v republikánském táboře nespí, údaje o chystané operaci proti těžkým křižníkům, které získali, předávají okamžitě svým nadřízeným.
Frankistický viceadmirál Manuel de Vienna vyhodnotí informace se svým štábem a rozhodne se vyplout s hlavními silami, aby tak republikánům odřízl cestu k domovu a pokusil se je v rozhodné bitvě zničit.
Dne 5. března 1938, krátce po 18 hodině, vyplouvá republikánská eskadra ve složení lehké křižníky Libertad a Mendez Nunez, spolu s torpédoborci Almirante Antequerra, Lepanto, Sanchez Barcaiztegui, Escano, Almirante Valdez a Jorge Juan (první 3 torpédoborce tvoří 1. divizi torpédoborců – druhé 3 torpédoborce tvoří 2. divizi torpédoborců).
Již o 3 hodiny dříve, tedy v 15 hodin, vyplouvá z přístavu Palma na Mallorce nacionalistický svaz, který tvoří těžké křižníky Canarias a Baleares, lehký křižník Almirante Cervera, torpédoborce Ceuta, Melilla, Velasco a minonosky Jupiter a Marte.
Po 21 hodině se k republikánskému admirálovi Ubietovi dostává opožděná zpráva od leteckého průzkumu, že nacionalistická flota je na moři!
Republikánský admirál Ubieto se po kratší diskusi se sovětským poradcem kapitánem 3. stupně Nikolajem Pitěrským rozhoduje využít momentu překvapení a nacionalisty na moři zaskočit. Aby své šance na vypátrání nacionalistického svazu zvýšil, rozdělí své síly na 2 skupiny.
První skupinu tvoří oba lehké křižníky a 1. divize torpédoborců.
Druhou skupinu pak tvoří 2. divize torpédoborců, která má provést průzkum směrem k Ibize.
V 0,30 hodin (tedy již 6. března 1938) spatří 70 mil od mysu Palaos obrysy třech válečných lodí, které se velitel Sancheze (2. divize torpédoborců) pokusí bezúspěšně napadnout torpédy.
V 0,50 hodin dá republikánský admirál Ubieto rozkaz k obratu, kterým chce nacionalistům zkřížit trasu.
Nacionalistický viceadmirál Vienna tento manévr republikánů pochopí jako úmysl zablokovat mu cestu na širé moře. Změní tedy kurs na jih a zvýší rychlost.
Asi tak po hodině plavby se lehký republikánský křižník Libertad přiblíží na vzdálenost 5 000 metrů a zahájí palbu na Canarias, který si osvětlil světlicemi a třikrát ho zasáhne dělostřeleckými granáty.
Těžké křižníky se námořní bitvou od sebe vzdalují.
Mezitím na nacionalistický těžký křižník Baleares útočí všechny 3 republikánské torpédoborce 1. divize a napadnou ho torpédy ze vzdálenosti 2 800 metrů. Torpédoborec Sanchez Barzaiztegui vypustí 4 torpéda, Almirante Antequera 5 torpéd a torpédoborec Lepanto 3 torpéda. Tady se historické zprávy trochu nemohou dohodnout, neboť tvrdí, že ve 2,20 hodin u boku těžkého křižníku Baleares exploduje 1 nebo 2 torpéda, pravděpodobně z torpédoborce republikánů Lepanto. Výbuch torpéda zasahuje palivové nádrže. Následuje prudká exploze (zřejmě pomocného muničního skladu), která zničila část nástaveb a svrhla zadní stěžeň.
Těžký křižník Beleares hoří!
Během chvíle padne většina nacionalistických vyšších námořních důstojníků, včetně admirála Vienny. Těžce zraněná loď se drží nad vodou.
Námořní bitva u mysu Paleos končí a republikánská flota se stahuje do Cartageny.
Také 2 zbývající nacionalistické křižníky ustupují z bojiště.
Nad ránem 6. března 1938 připlují britské torpédoborce Boreas a Kempenfelt a začínají zachraňovat muže, kteří bitvu přežili. Velitel britského torpédoborce Kempenfelt cmdr. (comodor) Rhoderick McGrigor dokonce odvážně přirazí k zádi zraněného těžkého křižníku Baleares, k jedinému místu, kde na hladině nehoří rozlitá nafta, aby umožnil evakuaci posádky.
Španělé se chtěli McGrigorovi a jeho důstojníkům za jejich postoj odvděčit vyznamenáním. Tehdy to oficiální britská místa odmítla, neboť ve válečném konfliktu Občanské války chtěla dodržovat přísně neutrální postoj.
Teprve roku 1980 dostane vdova po veliteli Kempenfeltu (zemřel 1979) kopii vyznamenání a oficiální uznání demokratické španělské vlády.
Posádku těžkého křižníku Baleares tvořilo 765 mužů. Zachránit se jich podařilo 372 (včetně 12 důstojníků).
Druhý těžký křižník Canarias dorazil na místo katastrofy a chtěl se pokusit sesterské lodi pomoci, ale přijel pozdě.
Těžký křižník Baleares se potopil dne 6. března 1938 v 5,00 hodin.
V 8,00 hodin se na místě katastrofy objeví letka republikánských SB – 2 a zaútočí ve dvou vlnách. Těžký křižník Canarias se jí zasáhnout nepodaří, zato střepiny z blízkého výbuchu usmrtí jednoho z britských námořníků.
Republikánské letectvo pak ještě přiletí ve 13,30 hodin s další vlnou SB – 2, ale ani ty nedosáhnou úspěchu. Naopak. Omylem napadnou britské torpédoborce Blanche a Briliant.
Je jasné, že tato bitva u mysu Palaos citelně sníží bojovou sílu Francovy námořní floty. Stejně tak je pro nacionalistické námořnictvo citelná ztráta více jak 300 mrtvých námořníků. Námořníků zkušených a vycvičených.

Těžký křižník Canarias pak v dalších měsících roku 1938 několikrát dělostřelecky ostřeluje republikánské pozice na pevnině, když 28. července 1938 se k němu přidává lehký křižník Navarra, který byl krátce předtím zařazen do operační služby.
Dne 30. července 1938 je při jedné akci Canarias zasažen 100 kg leteckou bombou, která mu však nezpůsobí žádné vážnější škody. Canarias dál provádí blokádu pobřeží, při které zajme řeckou nákladní loď Ellinico Vouno, sovětskou nákladní loď Skvorcov Štěpanov a také sovětský tanker Černov.
Dne 27. srpna 1938 dojde k dalšímu střetu hladinových plavidel nacionalistů a republikánů.
Canarias doprovázený čtyřmi torpédoborci objevuje republikánský torpédoborec Jose Luiz Diaz, který se vracel z opravy ve Francii. Děla velké ráže Canarias způsobí na republikánském torpédoborci vážné škody a donutí jej zakotvit v Gibraltaru.
Dne 30. prosince 1938 dostane republikánský torpédoborec Jose Luiz Diaz rozkaz, aby pronikl nacionalistickou blokádou a dostal se do Cartageny. Zpravodajci nacionalistů předají informace Frankistické admiralitě. Na moři republikánský torpédoborec lokalizuje nacionalistická minonoska Vulcano, která jej zasype dělostřeleckými granáty. Palba zničí jeden z kotlů torpédoborce a poškodí ovládání kormidla. To již do boje zasahuje přispěchavší Canarias, který republikánský torpédoborec poškodí tak, že je nucen najet na pobřeží. Totálnímu zničení zabrání příjezd britského torpédoborce Vanoc a francouzského Basque, které přimějí Canarias, aby se vzdálil od pobřeží.
Pak již do konce Občanské války provádí Canarias s lehkými křižníky a torpédoborci blokádu republikánů a svou palbou podporuje dobytí Cartageny. K většímu námořnímu střetnutí již do konce války nedojde.
Během Občanské války potopil těžký křižník Canarias celkem 17 lodí, 16 jich zajal a 1 donutil najet na břeh.
Canarias představoval nejvýznamnější jednotku nacionalistického loďstva a byl účasten prakticky všech nejdůležitějších válečných operací. Samozřejmě se také podílel největší měrou na provádění blokády republikánských sil.

Těžký křižník Canarias se stejně jako Španělsko (mimo „Modré divize“ a dobrovolníků) 2. světové války neúčastnil. Výjimku tvoří pátrání po trosečnících z potopené německé bitevní lodi Bismarck.
Po 2. světové válce byl Canarias několikrát modernizován, nejvíce pak s pomocí Američanů, 1953 až 1955, kdy prošla celá španělská flota modernizací. Ve studené válce se stal součástí floty NATO.
Dne 4. července 1974 vplul slavnostně do El Ferrol s eskortou dalších válečných lodí. Dne 2. září 1974 jej odstavili do rezervy a dne 17. ledna 1975 jej Španělé úplně vyřadili ze služby. Slavná loď Španělska těžký křižník Canarias se nepodařilo zachránit a byl rozebrán na šrot. Do dnešních dnů se dochovala jen jedna 203 mm dělová věž v námořním muzeu města Malaga a 120 mm kanón na pomníku v Las Palmas
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

III.díl. Španělsko. Fašismus 1936 až 1939. Č 16.

Když jsme si popsali na některých druzích vojenské techniky (T – 26, letecká esa a námořní střety) boje v Občanské válce na zemi, ve vzduchu a na moři, vraťme se nyní zpět k 6. listopadu 1936, k bojům u Madridu.

Dne 6. listopadu 1936, v podvečer, pozval státní podtajemník Ansenzio Torrado z ministerstva války Španělské republiky 2 muže, kteří měli sehrát klíčovou roli v obraně Madridu, na schůzku. Byl to generál Miaju a Sebastian Pozasu. Bez vysvětlování jim vydal zapečetěné obálky, na kterých byl nápis: Neotevírat do 6 hodin ráno dne 7. listopadu 1936. Pak je hlavní poradce předsedy vlády Larga Caballera Torrado poslal pryč. Generálové nejprve chtěli disciplinovaně čekat do rána, ale z neoficiálních zdrojů se dozvěděli, že vláda utekla. Otevřeli tedy záhadné obálky předčasně.
Šok!!!
Generálu Pozasovi se stručně nařizovalo, cituji:
„Přesunout se s celým štábem armády Střed z města na jihovýchod, do Tarancónu.“
Generál Miaja měl sdělení obsáhlejší, cituji:
„Vláda v úsilí splnit hlavní úlohu obrany republiky rozhodla se odejít z Madridu a pověřuje Vaši Excelenci úkolem za každou cenu ubránit hlavní město. V tomto těžkém díle Vám kromě běžného administrativního aparátu pomůže ‚Výbor obrany‘, tvořící se v Madridu ze zástupců všech politických stran, které byly zastoupeny ve vládě, a to v témž poměru, v jakém jsou zastoupené ve vládě. Předsednictvo výboru se svěřuje Vaší Excelenci. ‚Výbor obrany‘ bude mít vládní zplnomocnění, aby mohl koordinovat všechny potřebné akce na obranu Madridu, která musí trvat až do konce. Kdyby však navzdory všemu úsilí bylo nutné hlavní město opustit, ukládá se jmenovanému orgánu zachránit majetek vojenského významu, jakož i všechno ostatní co by mohlo mít pro nepřítele nějakou cenu. V tomto případě musí jednotky ustupovat na Ceuncu a vytvořit obrannou linii na čáře určené velitelem střední části fronty, s nímž musíte udržovat spojení ve vojenských operačních otázkách. Od něj budete dostávat i rozkazy týkající se obrany a nařízení o bojovém a intendančním zásobování. Jako štáb se Vám přiděluje generální štáb armády, a to kromě části štábu, kterou vláda uzná za nevyhnutelné vzít s sebou.“
No nazdar, to byl rozkaz…!
Generál Miaja začal horečně telefonovat. Kde nic, tu nic. Žádného vysokého důstojníka se nedopátral ať vytáčel jaké chtěl číslo. Generál chodil z kanceláře do kanceláře, ale výsledek byl „Nula“…!!!
Generál Pozas také nepomohl, spěšně a formálně odevzdal velení a odjel do Tarancónu.
Určitě největší překvapení čekalo generála Miaju v operačním oddělení štábu!!!
Tam kde se uchovávaly nejdůležitější písemnosti tajného charakteru – Nic!!!
Miaja nenašel ani žádného zodpovědného pracovníka.
Když pátral dál zjistil, že vysocí důstojníci štábu využili zmatku, který v budově panoval a v čele s náčelníkem štábu utekli i s dokumenty k Frankistům - tedy k nepříteli!!!
Z celého předpokládaného „Výboru obrany“ se generálu Miajovi přihlásí jen pár jedinců. Naštěstí jsou to lidé pracovití a ihned se pustí do práce.
Náčelníkem štábu obrany Madridu se v rámci kompetencí „Výboru obrany“ stane podplukovník Vicento Rojo (42 let) – absolvent Toledské akademie – z mnoha zkušenostmi a velkou autoritou ve vojenských kruzích.

Obrázek


Štáb neměl vůbec nic připravené – chyběly nejzákladnější údaje – všechno se muselo budovat od základů a na koleni.
Tehdejší podplukovník Vicento Rojo o těchto prvních večerních hodinách 6. listopadu 1936, hodinách vzniku štábu obrany Madridu (fungoval pak skvěle až do roku 1939), hodinách nervozity a napětí později napsal, cituji:
„Fronta jako taková vlastně neexistovala. Jednotky, které držely nepřítele v prostoru toledské a estremadurské cesty, se rozptýlily. V jedné mělo podle posledních operačních záznamů bojovat 3 500 lidí – ve skutečnosti se jich dalo napočítat sotva 300. Ve chvíli, kdy jsme převzali velení, tedy 6. listopadu 1936, asi ve 22 hodin večer, nedalo se zjistit, jakými silami a prostředky disponujeme, a nikdo vlastně ani nevěděl, kudy přesně probíhá frontová linie.“
Strašné!!! Strašná situace pro nově vznikající štáb obrany!!!
Ale náčelník štábu podplukovník Rojo nebyl nováček a ihned usedl ke stolu a zformuloval první bojový rozkaz, který byl stručný, jasný a kategorický, cituji:
„Nevydat nepříteli ani píď země!“
Ještě v noci se vydají styční důstojníci, pod palbou nepřítele, do předních linií, aby obhlédli situaci, navázali spojení s jednotkami, zjistili stavy a obranná postavení. Za několik hodin se vrátili a podali hlášení.
Podplukovník Rojo tak může konečně svůj operační rozkaz upřesnit. Mezitím již zapracovalo politické oddělení, které z kasáren „Pátého pluku“ šíří po celém Madridu, pomocí letáků, pokyny pro obyvatelstvo:
1) Ve čtvrtích, kam pronikne nepřítel, je třeba stavět barikády a budovat protitankové zátarasy.
2) Bojovníci se rozmístí po domech, z nichž je možné ovládat celou ulici.
3) Tank nic nezmůže proti lidem, kteří se opevnili ve druhém nebo třetím poschodí. Obránci naproti tomu mohou tanky zasypávat z oken granáty, ničit nepřátelskou jízdu a donutit pěchotu k ústupu.

Pojďme se také podívat do kuchyně Frankistů, kteří plánují útok na Madrid na 7. listopadu 1936 ráno.
Povstalecký generál Varela na svém velitelském stanovišti studuje v podrobné mapě Madridu dne 6. listopadu 1936 večer plán útoku.

Celkový plán a průběh útoku na Madrid, který nacionalisté uskutečňovali od 4. listopadu 1936 do 23. listopadu 1936.

Obrázek


Na plánu města Madrid, v husté síti ulic, parků, náměstí, jsou barevnými šipkami označeny směry dílčích útoků. Celý plán útoku na Madrid zpracovávalo španělské operační oddělení s německými a italskými štábními důstojníky. A plán útoku pak zněl, cituji:
„Nepřítele napadnout v úseku mezi Segovským a Andaluzským mostem a sevřít ho do kleští. Silami velké úderné skupiny proniknout na severovýchod s cílem zmocnit se prostranství mezi univerzitním městečkem a náměstím Espaňa. Tento prostor využít jako východisko postupu do vnitřních městských čtvrtí.“
Vše vypadalo úplně jasně.
Útok provede 6 úderných skupin, které mají ohromnou převahu v živé síle a vojenské technice. Všechny vojenské poučky a bojová pravidla i dle poradců z Německa a Itálie říkají, že o bitvě je rozhodnuto.
Zahraniční zpravodajové již oznamují, že Varela vítězně vtáhl do Madridu. Generál Varela se nad tím usmívá, říká si, že možná to tak jednoduché nebude, ale kdo ví? Odpoledne už možná vejde do staré kavárny na Puerta del Sol, sedne si ke kulatému stolu s mramorovou deskou, luskne na číšníka a dá si kafe. Lidé budou chodit okolo a říkat, to je ten, co osvobodil Madrid. No, když to nebude odpoledne, tak večer určitě…
Jenomže, ani odpoledne po několika hodinách těžkých bojů, ale ani ještě večer 7. listopadu 1936 není Varela jinde, než na svém původním velitelském stanovišti. Musí konstatovat s rozhořčením, že ani jediná úderná skupina svou úlohu nesplnila. Fronta se sice trochu posunula dopředu, ale hlavní opěrné body zůstanou v rukou republikánů.
Úderné skupiny nedobijí ani jediný most přes Manzanares a na překročení řeky se nedá ani pomyslet. Bylo to trpké procitnutí z opojného snu o kávě na Puerta del Sol!!!
Frankističtí štábní důstojníci mají bouřlivou poradu dne 7. listopadu 1936 večer, ze které vyjde další bojový rozkaz pro následující den, tedy na 8. listopadu 1936, cituji:
„Zintenzivnit sílu úderu a rozhodující útok proti nepříteli vést ve směru Casa de Campo – Francouzský most – univerzitní městečko – Západní park.“

Zachycený plán republikány.

Obrázek

S tímto rozkazem se rozjíždí spojovací důstojníci na všechny strany, k jednotlivým jednotkám.
Jeden takový rozkaz veze i lehký italský tank typu Fiat – Ansaldo Cv 33/35 po vymleté cestě, chce co nejrychleji projet pásmem dostřelu republikánských baterií. Vyhýbá se jamám po granátech a minách a v husté tmě hledá orientační bod, u kterého má odbočit ke stanovišti velitele předsunutého povstaleckého praporu. V rozrušení přehlédne orientační bod, kterým jsou 3 vysoké stromy na okraji parku a již za pár minut přejíždí linii fronty. Frankistický voják na stráži marně křičel, musel uskočit, když se tank řítil do země nikoho.
Pak zazněly jen výbuchy ručních granátů, housenkový pás tanku je na kusy a z průzorů se valí dým. Z posádky nikdo nepřežil.
V tanku, ale jako zázrakem přežije kožené pouzdro s tajnými dokumenty.
Již za necelou 1 hodinu má podplukovník Rojo (štěstí v neštěstí) v ruce se svým štábem operační plán útoku Frankistických sil na Madrid. Jsou tam zaznačeny hlavní směry útoku a prostory soustředění, ale i úkoly jednotlivých úderných skupin Frankistů.
Rojo se svým štábem má to nejdůležitější, co potřeboval. Nyní již se znalostí věci může načrtnout základní plán obrany Madridu, cituji:
„Nepřítel připravil generální útok na Madrid. Naše jednotky na středním úseku a v Casa de Campo musí stůj co stůj udržet současné postavení. Jednotky na křídlech (vpravo Barceló, vlevo Bueno a Líster) podniknou protiútoky do boku a týlu nepřítele. Zálohy budou připravené zasáhnout v prostorách univerzitního městečka, Rosales a Západního parku…“

Obrana republikánů u univerzitního městečka.
Obrázek


Zbytek noci ze 7. na 8. listopadu 1936 pak probíhá v napjatém očekávání. Do předních linií republikánů míří poslední posily. Auta přivážejí dělostřelecké granáty, spojaři natahují linky polního vedení a štábní důstojníci ještě kontrolují poslední podrobnosti zajištění plánu. Někteří vojáci spí, někteří usnout nemohou a hodiny pomalu ukazují první minuty ze dne 8. listopadu 1936. Republikánská obrana Madridu je připravena tak, jak to nejlépe šlo.

Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99 a 3/05.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Příčiny a události vzniku 2.sv války“