Stránka 1 z 1

VIII. díl. Francie 1940. Č 70.

PříspěvekNapsal: 14/12/2009, 08:16
od michan
VIII.díl. Francie 1940. Č 70.

Mapa dislokací operačních letišť Armée de l'Air ( F) a RAF ( B) ve Francii u Reims ( Remeše) určená pro 1. Skupinu pozemních vojsk generála Billotta – 10. květen 1940..

Obrázek


Původně jsme měli začínat útokem německého 19. ts generála Guderiana dne 13. května 1940 u Sedanu. Uznal jsem však za vhodné, že bude nejlepší - nejprve říci něco o letecké činnosti nad Beneluxem a Francií od 10. do 14. května 1940.
Nazvěme to: Letecká činnost Spojenců a Luftwaffe ve dnech 10. až 14. května 1940.

Již v předchozích dílech jsme říkali, že v době začátku 2. světové války (1. září 1939 a vstup do 2. světové války Francie a Anglie 3. září 1939), kdy Luftwaffe velice účinně pomáhala Wehrmachtu v Polsku, zakazovali francouzští a britští politici svým leteckým silám provádět bombardování, ale i další bojovou činnost. Letectvo Spojenců mohlo tak nanejvýš shazovat propagační letáky a maximálně tak provádět průzkum a snímkování. Prakticky se tato činnost letectva nezměnila, a to až do 10. května 1940.
Za vše hovoří skutečnost, že od 1. září 1939 do 1. května 1940 ztratilo francouzské letectvo 914 letadel, z toho ovšem jenom 63 letadel v boji a ostatní letadla následkem technických závad a havárií. Je to samozřejmě úplně strašný rozdíl proti Luftwaffe, která za totéž období (ovšem bojovala v Polsku , Skandinávii i na Západě) ztratila 937 bojových letadel všeho druhu.

Uvedené skutečnosti nic nemění na tom, že dne 10. května 1940, v začátku útoku Hitlerovského Německa na Benelux a Francii stálo připraveno k útoku na Západ - v řadách Luftwaffe - 3 834 letadel, z toho 1 482 bombardérů a střemhlavých bombardérů, 42 bitevních letadel, 1 016 stíhačů a 248 těžkých stíhačů.
Na straně Spojenců to pak bylo v předních liniích 2 372 letadel - z toho 1 151 stíhačů.
U Francie se uvádí 1 604 letadel - z toho 764 stíhačů, 260 bombardérů, 180 průzkumných letadel a 400 armádních.
Velká Británie pak ve Francii měla 450 letadel z čehož bylo 261 stíhačů, 135 bombardérů a 60 průzkumných letadel.
Belgie pak mohla do boje zasadit 180 letadel z toho 81 stíhačů.
Nizozemsko 132 letadel, z toho 35 stíhačů a 23 těžkých stíhacích letadel.

Hned na začátku si opět vyvraťme jednu historickou lež:
Stejně jako o Polsku, tak také o útoku na Západ po 10. květnu 1940 vysílala nacistická propaganda do světa zprávy o „překvapivých ničivých úderech Luftwaffe“, při kterých byly francouzské letecké bojové síly zničeny již první den na zemi. No a zůstává faktem, že bohužel „takovou lež“, která přežila i Třetí říši, pak ještě po válce najdeme v mnoha historických publikacích.

A nyní ta skutečnost:

Skutečně se stalo toto – První německé bombardovací nálety dne 10. května 1940 ráno zdecimovaly malá letectva Nizozemska a Belgie. Francouzské a britské zdroje říkají, že Luftwaffe dne 10. května 1940 – první den polního tažení – zničila pouze 45 francouzských a 15 britských letadel na zemi. Oficiální archivní zdroje Francie a Velké Británie říkají, že po celý den 10. května 1940 podporovala letadla obou zemí postup spojeneckých pozemních vojsk v Belgii a přitom se podařilo francouzským stíhačům 90 sestřelů letadel Luftwaffe všeho druhu ( Zde na severu -bombardovací, průzkumné, dopravní a stíhací). A Francie i Anglie přitom ztratily 20 letadel ( toto číslo 20 zpochybňuji, a to i ze skutečností, které zde k 10. květnu 1940 uvádím a které jsem nalezl - bohužel jiné číslo než 20 ztracených letadel Spojenců v přímém boji jsem nenašel).
Podle všech těchto pramenů utrpěla Luftwaffe dne 10. května 1940 největší ztráty, které dosud německé vojenské letectvo vůbec zaznamenalo za jediný den. Na všech frontách kde působila dne 10. května 1940 Luftwaffe, jí bylo 304 letadel všeho druhu zničeno, 51 letadel vážně poškozeno a mezi německými piloty bylo 267 mrtvých.


Tato čísla se v mnoha pramenech shodovala, někde byl rozdíly jen + - až 10 ( je to takový přibližný průměr u každého čísla).

Všeobecně si ještě řekněme, že Luftwaffe, která do bojů na Západě vstupovala s 3 834 letadly, je měla soustředěna většinou ve dvou armádách.

Celková mapa rozestavění armád 10. května 1940, aby bylo možno najít místa o kterých se v textu hovoří.

Obrázek



Tou první armádou na severu (proti Holandsku a Belgii) pro „Skupinu armád B“ generála von Bocka to byla 2. letecká armáda („Luftflotte“) generála letectva Kesselringa (viz zde Kesselring - od „tatíčka zakladatele“ - Radara:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=857
).
Tou další armádou pro „Skupinu armád A“ generála von Rundstedta to byla 3. letecká armáda („Luftflotte“) generála letectva Sperrle.

Z těchto všeobecných informací si ještě řekněme, že v rámci „Sichelschnitt“, „Fall Gelb“ měla Luftwaffe záměrně omezit letecké útoky proti spojeneckým armádám, které vstupovaly do Belgie a Holandska na naprosté minimum. Díky také tomuto opatření se Spojenci vysunuli daleko na sever v době, kdy Panzergruppe Kleist měla dorazit na pobřeží Lamanšského průlivu a vstoupila tak na týlová území B:E:F a francouzských armád, které postoupily a útočily do Holandska a Belgie..

Ve vzduchu zde na severu měly být především - po celou dobu bojů - průzkumná letadla Dornier Do 17 (viz zde od Hans.S:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2191
), která do německých štábu nepřetržitě dodávala informace o pokusech spojeneckých vojsk soustředit a rozvinout své formace k protiútokům, zatímco pozorovací letouny Henschel Hs 126 poskytovaly velitelům německých td čerstvé zprávy o taktických pohybech Spojenců.
Vůbec tím nejdůležitějším v tažení na Západ – Blitzkriegu – však bylo, že Luftwaffe - její bombardovací a střemhlavá letadla - poskytovala pozemním a tankovým vojskům Wehrmachtu plnohodnotnou náhradu dělostřelecké podpory – přesně tak, jak to předpovídali moderní vojenští teoretikové.

Tady právě – na Západě - to byl především generál Guderian a jeho 19. ts, kterého při průchodu Ardenským lesem a pak při postupu k Maase, chránila Luftwaffe v době, kdy měl všechny své tanky, vozidla a vojska stěsnána v omezeném prostoru ( a také v dopravní zácpě) a kdy bylo toto největší vojsko – vojenské uskupení Německa - nejvíce zranitelné – mezi 10. až 13. květnem 1940 (jak víme 19. ts se skládal z 1., 2. a 10. td a mimo toho tam byly i pěší divize).

Ještě o jedné události, která nám dokresluje rozdílná chápání použití letectva ve 2. světové válce si v počátku řekněme.
Je to přímo „z vojenského hlediska“ - „nehorázné“!
Představme si, že v noci ze 4. na 5. června 1940, tedy více než 3 týdny po začátku německé ofenzívy na Západ, bombardovala francouzská letadla továrnu Badische Anilin v Ludwigshafenu v Německu a vzniklý požár zbarvil oblohu do červena. Následující den, tedy 5. června 1940, velitelství francouzských leteckých sil rozhodlo, že pokud dojde k německé odvetě, nesmí se podobné nálety již opakovat. O několik dní později byl odvolán nálet letectva Spojenců proti cílům v Itálii, protože se ho francouzská složka odmítla účastnit. Piloti RAF se proto rozhodli, že poletí bombardovat sami.
Jenomže považme!
Francouzi zatarasili rozjezdovou plochu vozidly!!!
Tak s tímto si určitě Němci hlavu nelámali. Vojenský cíl, byl vojenský cíl – byla válka a né „ zahradní slavnosti“!!!
A nyní o letecké situaci konkrétně - po dnech:


Letecká situace v pátek dne 10. května 1940.

Hned ten první den německé ofenzívy žádal velitel jednotek RAF od francouzského vrchního velitelství o svolení začít s bombovými útoky na nepřátelské kolony, které postupovaly Lucemburskem. Protože povolení pořád nepřicházelo, rozhodl se, že začne bez něj („byla přece válka“) a vyslal první vlnu lehkých bombardérů Fairey Battle

Obrázek


(upravený stíhací dolnoplošník se zpevněným trupem a posádkou 3 muži), aby bombardovaly německé kolony. Fairey Battle bylo letadlo s krátkým doletem a malou nosností, a proto měla tato letadla předsunutá letiště ve Francii.
Posádkám těchto lehkých bombardérů Fairey Battle, určeným 10. května 1940 k bombardování německých kolon, které táhly Lucemburskem (shodou okolností je to právě 19. ts generála Guderiana) bylo jasné co je čeká, zvláště když se dozvěděly od svých velitelů, že budou mít jen velice malou, nebo vůbec žádnou stíhací ochranu.
Lehké bombardovací jednoplošníky Fairey Battle letěly velice nízko – ve výšce kolem 80 metrů – a měly bomby s jedenáctisekundovým zpožďovačem, aby se nestaly obětí výbuchů vlastní bomby. Německá 1. td (z 19. ts) na britská letadla spustila palbu ze všeho z čeho se dalo střílet a z prvních 8 Fairey Battle 3 sestřelila. Ještě odpoledne 10. května 1940 přiletěly další Fairey Battle a německá 1. td na ně znovu spustila palbu ze všeho, co se dalo proti letadlům namířit, včetně ručních zbraní. Z celkem 32 Fairey Battle, které byly vyslány dne 10. května 1940 proti 1. td a 19. ts, bylo 13 letadel sestřeleno a žádný Fairey Battle se nevrátil aniž by nebyl poškozen. Oficiální zápisy 19. ts a jejich divizí pak hovoří o tom, že německým kolonám způsobené škody byly – „zanedbatelné“. Viz konec Č 64:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3804

Tady je nutno říci, že německé pěchotní pušky a kulomety proti nízko letícím letadlům byly velkým překvapením roku 1940. Kulomety jako Mg 34 (ale stejně tak britský Bren) měly poměrně vysokou kadenci. Pokud by Spojenci, stejně jako Němci, využily své kulomety lépe, mohli mít také oni dobrou zbraň proti nízko letícím cílům.

PříspěvekNapsal: 14/12/2009, 08:20
od michan
VIII.díl. Francie 1940. Č 71.

Dne 10. května 1940 se toho na nebi, a tím vlastně i na zemi, západní fronty stalo mnohem víc.
Samotní Francouzi, její Armée de l'Air, do té doby jedno z nejznámějších letectev světa a velmoc, která byla garantem Versailleské smlouvy, začala velice opatrně.
Posuďme.
Dne 10. května 1940 a to až v 8 hodin ráno, tedy vlastně až 3 hodiny po bombardovacích náletech Luftwaffe na některé francouzské letecké základny, dostává generál d‘ Astiér de la Vigerie, velitel francouzské letecké armády v oblasti 1. Skupiny pozemních vojsk generála Billotta (patřila tam francouzská 8. A u Lamanšského průlivu, pod ní britský B.E.F., francouzská 1. A, 9. A a 2. A) na belgicko-francouzských hranicích, na hlavním úderném směru útoku Němců – Schwerpunkt - první příkaz z hlavního stanu generála Georgese, cituji:

„Omezit operace na obranu a průzkum!“

Jinými slovy - bombardování zakázáno!
Teprve bouřlivé protesty to změní, a 10. května 1940 v 11 hodin dopoledne, dostává generál d‘ Astiér de la Vigerie konečně povolení k bombardovacím náletům na nepřátelské kolony – ale teď pozor, raději znovu cituji:

„Avšak pouze nad otevřenou krajinou!“

Je jasné, že Luftwaffe se již od 10. května 1940 daří získávat nejen leteckou převahu, ale že velmi brzy ovládne vzdušný prostor nad německým územím a postupně nejen nad ním. Přihrává jí k tomu ta skutečnost, že většina francouzských stíhaček je značně pomalejších, než jsou německé Bf 109 ( viz zde skvěle od Hans.S)
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2585
a jen 1/5 všech francouzských stíhacích letadel, kterými Armée de l'Air disponuje, jsou rovnocenná letadla. Jsou jimi jednoplošné stíhací dolnoplošníky typu Dewoitine D.520 viz zde skvěle od YAMATO:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2620

O situaci dne 10. května 1940 napsal plukovník de Bardiés tato slova, cituji:

„Luftwaffe se vrhla na vojenské štáby; hlídala komunikace, bombardovala křižovatky, bránila v příjezdu posil, ztěžovala povelovou síť a spojení. Ústup velmi brzy začal jevit příznaky divokého útěku. Pěší vojsko muselo opustit otevřenou krajinu a dělostřelectvo bylo ochrnuté; většina jeho koní padla za oběť kulometné palbě letadel. Nákladní vozy všech druhů vojska se valily v chaosu do zázemí.“

Tehdy hlásil generál d‘ Astiér svým nadřízeným, že jsou na první noc německé ofenzívy již dlouho plánovány hromadné francouzsko-britské bombardovací nálety na nepřátelské svazy obrněných vozů ( OT a tanky), a že je toto bombardování připraveno na 10. května 1940 večer. Náletů se měly zúčastnit nejen všechny spojenecké bombardéry, které jsou ve Francii k dispozici, nýbrž i větší počet bombardérů RAF umístěných v Anglii.
No jo, ale nové rozkazy generála Georgese z hlavního štábu Spojenců této velkorysé bombardovací operaci učinili přítrž.

Letecká situace v sobotu dne 11. května 1940.

Byl druhý den války na Západě a francouzské vrchní velení se stále zabývalo jen tím nejsevernějším ramenem ofenzívy, tedy útokem na Maastricht.
Generál Gamelin stále nepochopitelně věřil, že pokud žádné francouzské letadlo nezasáhne zastavěné území, podaří se mu zabránit vystupňování války ve vzduchu a to až do bombardování velkých německých a francouzských měst.
Generál Gamelin tak 11. května 1940 v 8 hodin ráno znovu připomněl všem svým velitelům leteckých sil, že nesmí používat nic jiného než stíhačky a průzkumná letadla.
Teprve když ho velitelé leteckých sil u jednotlivých armád žádali o zrušení tohoto příkazu, a aby povolil bombardování, schvaluje generál Gamelin dne 11. května až v 11 hodin možnost bombardovat německé pochodové kolony.
Dne 11. května 1940 vysílá také, ne zcela zničené, belgické letectvo svých 9 bombardérů, aby bombardovaly mosty přes Albertův kanál, které Němci, jak víme (Kochův úderný oddíl viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3758
a zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3773
) 10. a 11. května 1940 prudkým útokem ze vzduchu zabrali.
Belgické bombardéry – byly zde použité také Fairey Battle, které nesly jen malé 50 kg bomby - své cíle (mosty u Vroenhoven, u Veldwezeltu) minuly ( odborníci konstatovali, že i kdyby 50 kg bomby zasáhly své cíle – vážněji by mosty nepoškodily) a 7 z 9 bombardérů sestřelila německá protiletadlová palba.
Ten samý den, tedy 11. května 1940 v 18 hodin večer, provedlo 12 poměrně moderních francouzských bombardérů LéO-45 viz zde skvěle od YAMATO:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3068
, letících pod ochranou stíhacích letadel nálet na tyto 3 mosty západně od Maastrichtu a na německé OT a tanky, které postupovaly na Tongres. Letadla, která nebyla konstruována na přesné bombardování, nezpůsobila téměř žádné škody. Při náletu Němci jeden bombardér sestřelili a sestřeleny byly také 4 stíhačky.
Dne 11. května 1940 byla také zcela zničena celá peruť letadel RAF - byly to bombardéry Bristol Blenheim IV. Luftwaffe si propracovávala seznam letišť, které bylo třeba vybombardovat. A právě ráno 11. května 1940 to mělo být letiště ve Vaux, poblíž Remeše, které bylo základnou RAF.
Dorniery Do 17 – skvěle zde od Hans.S:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2191
se přiblížily ve velmi malé výšce a nalezly zde letadla Blenheim IV.

Obrázek


, která právě tankovala a nakládala pumy. Letadla stála na letištní ploše vyrovnána jako na přehlídce ( ideální stav - vypadalo to asi takto)


Obrázek

a Dorniery je úplně pohodlně zničily. Jeden z pilotů Do 17 měl ještě tolik času, že si v klidu celé letiště obletěl, aby jeho radista mohl celé dílo zkázy svou amatérskou kamerou natočit.
Vyvolaný film potom piloti odeslali Adolfu Hitlerovi, aby prý viděl, co pro vítězství dělá jeho Luftwaffe….


Letecká situace v neděli dne 12. května 1940.

Na Svatodušní neděli dne 12. května 1940 se pozornost Spojenců a jejich leteckých sil zaměřila zase jenom, a především, na severní sektory fronty (ani letecký průzkum nedovedl pochopit co se to děje v Ardenách v Ardenském lese).
Celému hlavnímu štábu Spojenců se totiž postup německého Hoepnerova 16. ts, německá 3. a 4. td, která projela po Maastrichtských mostech a byla na cestě do Tongres, jevila tak, že provede prudký útok, kterým obsadí Brusel. Bohužel, skutečně vše vypadalo tak, že 16. ts uspěje. A tak si v neděli ráno dne 12 května 1940 vyžádali Francouzi na Britech bombardovací útok, který nazvali „sebevražedný pokus“ o zničení mostů ve Vroenhovenu a Veldwezeltu , po kterém postupovaly husté kolony Wehrmachtu.
Při prvním náletu RAF jsou ze 6 zastaralých lehkých bombardérů Fairey Battle 4 letadla sestřelena. Jeden z těchto letounů, který řídil F/O McInthoshe, jako hořící pochodeň svrhl pumy a povedlo se mu bezvadně přistát. Osádka tří mužů je zajata.
Zde je pro historiky zaznamenán hovor, který vedl britský pilot F/O McIntoshe s jedním z německých důstojníků, který mu řekl, cituji:

„Vy, Britové jste blázni. Obsadili jsme mosty ráno v pátek 10. května 1940. Vy nás necháte po celý pátek a sobotu rozestavovat naše flaky kolem mostu a potom v neděli 12. května 1940, když je všechno hotovo, přiletíte se třemi letadly a snažíte se tu věc rozbombardovat.“

Postup německých kolon přes oba mosty u – Vroenhovenu a Veldwezeltu – byl těmito nálety prakticky přerušen jen na 30 minut.
Pátý Fairey Battle se na zpáteční cestě rozlomil. Šestý Farey Battle se vrátil doprovázen 2 zbylými Hawker Hurricane
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=391
Toho dne 12. května 1940 také zaútočí Groupe 1/54 Armée de l'Air – byla to její první akce v této bitvě. Groupe 1/54 se od německého útoku stále jen přesunovala z letiště na letiště a najednou její technici zjistili, že jim chybí zařízení pro vypouštění bomb. Přece jenom se podařilo potřebné díly sehnat od výrobce a v poledne 12. května 1940 mohl útok 18ti bombardérů Breguet 693 ( jedny z těch nejmodernějších)

Obrázek


začít.
Breguety se přiblížily velmi nízkým letem, přesto však německý flak pochodové kolony 8 bombardérů sestřelil. Ještě večer zaútočila u Tongres na kolony německých jednotek formace francouzských bombardérů LeO 45, ale držela se tentokrát ve výšce 800 metrů, a tak je většina střel z ručních zbraní a z 20 mm protiletadlového flaku minula. Žádné z letadel se však nevyhnulo poškození, ale všechny bombardéry LeO 45 se vrátily na základnu.

PříspěvekNapsal: 14/12/2009, 08:27
od michan
VIII.díl. Francie 1940. Č 72.

U neděle 12. května 1940 většina historiků konstatuje, že si sice Spojenci ponaučení z prvních dnů války brali, ale ne dostatečně rychle. Vždyť první dny ukázaly, že bombardovací útoky z malé výšky - „80 metrů“ – se ukázaly nedostatečné, stejně jako bombardování bez ochrany stíhačů. U francouzské armády historici navíc konstatovali ještě to, že zůstává záhadou, proč zanedbávala vyzbrojování 20 mm a 40 mm protiletadlovými děly. A to přesto, že na trhu byly k dostání švédské Bofors, které měli ve výzbroji jak Němci, tak Britové.
V neděli 12. května 1940 večer – tedy pouhé 3 dny po začátku bitvy o Benelux a Francii – činily ztráty předsunutých úderných jednotek RAF 63 letadel z původních 135 strojů. Samotný pátek 10. května 1940 činily ztráty všech letadel, která vzlétla - 40%, v sobotu 100% a v neděli 62%. Nejsou tam zahrnuty škody na letadlech, která se vrátila, neboť poškozena prakticky byla všechna letadla.
Zachovala se také jedna pozitivní ukázka, jak by to vypadalo, pokud by bylo letectvo Spojenců využíváno mnohem víc kvalifikovaněji.
Francouzská jednotka Armée de l'Air, která se nazývala „Cigognes“ (Čápy), a která měla tradici již z 1. světové války, když měla ve svém stavu letecké eso Georgese Guynemera, byla pro tuto válku vyzbrojena stíhačkami amerického původu Curtiss Hawk P-36, Model 75:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2710
, které však nebyly ještě to nejlepší, co tehdy Francouzi měli.
Ale přesto.
Při takovém jednom letu dne 12. května 1940 narazily Curtissy na 12 letadel Ju 87 Stuka, které se vracely od Sedanu (čistily cestu pro 19. ts generála Guderiana). Curtissy P-36 se na ně vrhly a všech 12 Ju 87 Stuka sestřelily, aniž by utrpěly jedinou ztrátu. O chvilku později narazily P-36 na další vlnu Stuk a také těch několik sestřelily – ostatní Stuky z 2. skupiny se obrátily a zachránily se útěkem dříve, než stačily provést hloubkový nálet a svrhnout pumy na své cíle.



Letecká situace v pondělí dne 13. května 1940.

Právě osud Stuk z 12. května 1940 ukazuje, co se mohlo stát s ostatními Ju 87 na celém západním bojišti, pokud by spojenečtí velitelé reagovali na zkušenosti rychle. Neboť to byly právě Ju 87 Stuka, které rozhodly o úspěchu Guderianova 19. ts při průlomu přes řeku Maasu v pondělí odpoledne dne 13. května 1940 (o celém pozemním útoku bude samostatné pojednání). Ju 87 Stuka byly právě tím nejdůležitějším a klíčovým faktorem u Sedanu (Ju 87 Stuka byly nad bojištěm u Sedanu ve vlnách prakticky neustále, po celé hodiny, kdy skupina Ju 87 střídala skupinu Ju 87 – a to po celou dobu útoku přes řeku Maasu).

Ju 87 Stuka nad Sedanem.

Obrázek



V rámci hesla – „Po bitvě je každý generál“ – a také z toho důvodu, že o tom hovoříme až po 69ti letech, můžeme při zpětném pohledu říci, že právě zde u Sedanu dne 12. a 13. května 1940 před a po 16. hodině odpolední propáslo spojenecké letectvo Velké Británie a Francie největší příležitost jak udeřit ze vzduchu na německý Schwerpunkt – „Sichelschnitt“ (Sek srpem) – „Fall Gelb“ (Plán Žlutý), a to v době kdy ten byl nejméně chráněn.

Bohužel, spojenečtí vojenští experti tehdy předpokládali, že generál Guderian se na 3, nebo 4 dny zastaví, počká na své těžké dělostřelectvo a přeskupí své síly k rozhodujícímu útoku. Spojenečtí experti si i špatně vysvětlili své velké ztráty bombardérů a raději další bombardéry šetřili, neboť věřili, že právě za 2, 3, nebo 4 dny dojde k pokusu o překročení řeky Maasy a tam budou své bombardéry právě potřebovat. Nepochopili, že ten útok 19. ts – dne 13. května 1940 v 16 hodin je ten rozhodující útok.
A, že je to pravda, o tom svědčí tento výrok londýnského ministerstva letectví, ústy náčelníka štábu RAF, který řekl, cituji:

„Jestliže v ranném stádiu bitvy vyplýtváme všechny své prostředky, nebudeme schopni účinně zasáhnout, až bitva vstoupí do skutečně kritické fáze.“

K celkovému chaosu ve spojeneckém letectvu totiž přispívala i zmatená struktura velení Armée de l'Air, podle které letadla současně podléhala veliteli Skupiny armád (1. Skupina armád a 2. Skupina armád), ale také velitelství pro leteckou podporu vojsk (jednotlivých armád – 1. A, 2. A atd.).
A tak si mohly jednotlivé útvary pozemního vojska žádat o okamžitou leteckou podporu přímo u leteckých eskader, když velení leteckých sil si neuvědomovalo, jaký význam má soustředěný útok letadel, stejně jako předtím neumělo odhadnout, jaké škody může jeho letadlům způsobit německý flak, a stejně tak neumělo poskytnout vždy bombardovacím letadlům odpovídající stíhací eskortu.
Posuďme, jak vypadal takový denní požadavek na letectvo francouzské 1. armády dne 13. května 1940.
Tak tedy první požadavek – 5% leteckých sil pro 7. A, 5% leteckých sil pro 9. A, 40% pro detašované jednotky generála Touchona ( 6. A na hranicích s Itáliií) 50% pro 2. A (ostatní A na mapě).
Tyto objednávky, které jsou jako když si objednáváte cement, a při tom nemáte ještě vůbec rozhodnuto jak bude vypadat celá stavba, vynikají zvláště poté, když se podíváte na další, druhý rozkaz, nebo požadavek – tentokrát od velitele pro leteckou podporu vojsk, který v té samé době požaduje – 50% leteckých sil k Méziéres , 30% leteckých sil pro Sedan a 20% leteckých sil pro Dinant.
No jo, ale to k těmto dvěma požadavkům neustále přicházely další požadavky od jednotek, na které od rána 13. května 1940 Němci zaútočili….
Několik hodin trvalo leteckým důstojníkům než se jim takový zmatek podařilo rozmotat a Armée de l'Air a RAF se dostaly se svými letadly na bitevní pole. Ovšem nemůžeme se vůbec divit, že se velice často dne 13. května 1940, a nejen tento den, stávalo, že se francouzská a britská letadla na některých místech ocitla přímo v mračnech německých letadel, co do počtu letadel, a na jiných místech se francouzští stíhači vraceli domů, aniž by spatřili něco jiného, než ulétávající ptactvo vzrušené hukotem francouzských letadel.

Ale ještě horší než takovéto „Dvojité“ velení, bylo „žádné“ velení.
No a to je právě to, že když dne 13. května 1940 generál Guderian se svým 19. ts překračoval řeku Maasu, setkal se jen s malým, nebo skoro žádným odporem letectva Spojenců. A snadno pak mohl následující den, tedy 14. května 1940, na druhém jižním břehu řeky Maasy připravit PVO – rozestavět tam všude flaky.
A tak zatímco Luftwaffe vepředu, před 19. ts mohla útočit na francouzskou 2. A, stíhací skupina určená pro francouzskou 2. A seděla se svými letadly na letišti a neměla žádný rozkaz ke vzletu.

Když jsem tento den ve vzduchu studoval, zarazil mě Len Deighton – ve své knize – Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkerque – když na konci stránky 255 a začátku strany 256 má tento odstavec, ocituji ho celý, dávejme si pozor na význam slov:

„O tom, jaké znepokojení rychlý německý postup vzbudil, svědčí i skutečnost, že velení bombardovacího letectva RAF převelelo do Francie 2 eskadry bombardérů Armstrong-Whitworth Whitley.

Obrázek


Po instruktáži důstojníkem leteckých složek britských expedičních sil, byly tyto těžké bombardéry vyslány, aby zničily mosty přes Maasu; neuspěly však ani ony.“

A tady má Len Deighton poznámku pod čarou, kde píše, cituji:

„V záznamech velení bombardovacího letectva chybí zpráva o bombardérech Whitley, které operovaly z francouzských letišť. Informaci jsem získal od sira Victora Goddarda, který zde v té době působil jako důstojník na štábu britského letectva ve Francii a zařizoval podrobnosti akce s velitelstvím bombardovacího letectva v Saundby. ‚
Ovšemže, dorazila peruť, skládající se ze dvou eskader. Předal jsem jim své instrukce a ještě jsem je viděl odlétat do akce,‘

to píše sir Victor v dopise Len Deinghtonovi“.

I tento příklad ukazuje, jak nedostatečné informace měli lidé zodpovědní za letectvo B. E. F. Z celé této informace není vůbec jasné, ani veliteli tohoto zásahu, zda byla všechna letadla Whitley sestřelena, nebo kolik se jich vrátilo do Velké Británie, nebo vůbec co s nimi bylo. Zpětná informace zde není.
S největší pravděpodobností je sir Victor jen instruoval a pak už je nikdy neviděl, neboť těžké bombardéry byly nad mosty přes Maasu sestřeleny a on to takto „černým humorem“ sděluje spisovateli Len Deightonovi („jen jsem je instruoval a ještě jsem je viděl odlétat do akce – a mé vysvětlení je, že od té doby zmizeli?“).

Příště si ještě řekneme o14. květnu 1940 ve vzduchu nad Západní frontou a budeme pokračovat pozemním útokem Guderiana u Sedanu.


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případné doplnění a debatu prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3504&start=40