Mezikontinentální balistická ŘS RT-2PM / SS-25 Sickle

Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Mezikontinentální balistická ŘS RT-2PM / SS-25 Sickle

Příspěvek od redboy »

Mezikontinentální řízená střela RT-2PM „Topol“ (2.díl)

Pokračování dílu 1.


Obrázek

Les z Topolů

Když probíhal projekt rakety RT-21 (15Ž41) v KB Južnoe a Temp-2S (15Ž42) v MITu vývoj postupně jak víme ze samostatného článku vyústil v systém RT-23 s raketou 15Ž44. Jak také víme zadání o vývoji RT-23 přišlo 23.června 1976 a vývoj měl vyústit v raketu pro rozmístnění v silech, na kolovém i železničním podvozku. 19.července 1977, čili o rok později vyšel další výnos Sovětu ministrů.
Tentokrát bylo zadání vyvinout mezikontinentální raketu na TPH, lehčí než RT-23 s jednotnou hlavicí určenou jako náhrada raket RT-2 a UR-100K a to jak v nasazení v podzemním OZ, pozemním kolovém i železničním. Na projektu který byl v podřízenosti MIT mělo spolupracovat také KB Južnoe. My už víme, že podobné dělení projektu a spolupráce byla i v případě projektu RT-23. V tomto případě byla raketa a mobilní verze výrobek MIT pod vedením Alexandra Davidoviče Nadiradzeho a verzi pro podzemní silo mělo vypracovat KB Južnoe pod vedením Vladimíra Fedoroviče Utkina.

Nová raketa byla následovníkem systému Temp-2S a Pioner. Právě první stupeň zdědil po raketě 15Ž53 i když modernizovaný, a pro raketu byly vypracovány zcela nové stupně druhý a třetí. Zůstal systém řízení prvního stupně v podobě plynových kormidel a čtveřice pevných a čtveřice pohyblivých mřížových stabilizátorů, při startu přiklopených k tělu motoru. První stupeň o délce 8,1m, průměru 1,8m a hmotnosti 27,8t pocházel z NPO Sojuz, stejně jako motory ostatních stupňů. Spalovací komora byla vyrobena ze skelných vláken podobně jako u raket 15Ž43 a 15Ž45, dá se říci, že z nich bezezbytku vycházel. Druhý stupeň o délce 4,6m a průměru 1,55m byl vyroben zcela nový, spalovací komora vyrobená z uhlíkových kompozitů podobně jako u RT-23. Systém řízení byl podobně jako u předchůdců plynem vháněným do trysky. Podobně byl řešen i stupeň třetí o délce 3,9m a průměru 1,34m.
Bojová část o průměru 0,8m a délce 2,1m nesla bojovou hlavici. Ta byla jednotná o ráži 550kt TNT a za její navedení byla zodpovědná plošina se čtyřmi motory na TPH. Nosnost rakety byla 1000 kg.
Raketa byla naváděna inerciálním navigačním systémem z NPO AP pod vedením V.A.Lapygina. Gyroskopický navigační systém byl i na OZ a měl umožnit odpálení rakety z kteréhokoli místa na trase.

ObrázekObrázekObrázek

První(ještě bez namontovaných stabilizátorů), druhý a třetí stupeň rakety systému RT-2PM


OZ bylo podobně jako u předchůdců na podvozku MAZ a pocházelo z CKB Titan. Šasi ale bylo nové, MAZ-7912. Mělo 7 os a schéma 14x12. Motor o výkonu 710hp uděloval vozidlu s prázdnou hmotností 47t a pochodovou hmotností přes 100t rychlost až 60km/h, v praxi 40. I když byly pro vozidla vybudovány dopravní komunikace, podvozek vykazuje vysokou průchodnost, která je pro podvozky tohoto typu celkem typická.
Raketa byla přepravována v přepravně transportním klimatizovaném kontejneru z kompozitu o délce 20m a průměru 2,9m. Z něho také raketa startovala pomocí „minometného“ startu za pomoci plynového generátoru ve spodní části. Před startem bylo celé OZ zvednuto pomocí hydraulických patek nad terén a automaticky ustaveno do horizontální polohy, odhozen čelní kryt kontejneru s raketou a ihned po postavení rakety do svislé polohy následoval start. Z připravené pozice trvala příprava na start 2 minuty, v případě startu „po cestě“ nepřesáhla 20 minut od rozkazu ke startu.

ObrázekObrázekObrázek

Původní verze OZ na podvozku MAZ-7912, vedle finální verze na MAZ-7917.

Vznikla tedy mezikontinentální raketa lehkého typu s hmotností 45,1t, délkou 21,5m a maximálním průměrem 1,8m. První start proběhl na Pleseckém polygonu 27.října 1982 a skončil neúspěchem, při následujícím startu 8.února 1983 raketa dopravila hlavici na vzdálenost 6430km na Kamčatský polygon Kura. První tři starty proběhly ze zkušebních sil rakety RT-2P. Zkoušky běžely bez potíží, bez havárií a zásadních komplikací. V prosinci 1988 skončily státní zkoušky a zároveň byl komplex RT-2PM Topol s raketou 15Ž58 přijat oficiálně do výzbroje RVSN. Varianta pro rozmístnění v podzemních silech nakonec realizována nebyla a přednost dostal systém RT-23. Ještě vysvětlení proč RT-2PM. I když je raketa RT-2P původním předchůdcem Temp-2S a tím i Topolu, nemá s ní Topol již mnoho společného. Jednalo se o standardní matení. Důvodů bude víc, ale hlavní je asi v tom, že SALT 2 dovolovala přijmout do výzbroje jen jeden nový typ MBŘS a tou byla RT-23 a i když smlouva SALT 2 nebyla nikdy ratifikována bylo to v podstatě „obejití“ smlouvy, ta dovolovala modernizace, pokud jsou zachovány rozměry prvního stupně, to ovšem Topol splňoval, ale opravdu jen rozměry. Pravdou ale je, že Topol je RT-2 „blíž“, než UR-100 k UR-100N.

Obrázek Raketa 15Ž58
Obrázek

V průběhu zkoušek komplexu, 3.září 1987, umírá Alexandr Davidovič Nadiradze a jeho místo na pozici ředitele a generálního konstruktéra zaujal Boris Nikolaevič Lagitin (Борис Николаевич Лагутин), dlouholety spolupracovník Nadiradzeho.
Obrázek
Narodil se v roce 1927 v Moskvě, Po skončení Moskevského vyššího technického učení N.E.Baumana pracoval od roku 1949 do roku 1961 na Ministerstvu obranného průmyslu. Od roku 1961 v NII-1 kde je od roku 1967 náčelník samostatného konstrukčního oddělení. Pracoval prakticky na všech projektech, které v NII-1 vznikaly. Od roku 1970 byl náměstek Alexandra Davidoviče. Doktor technických věd, profesor, člen akademie věd, Ruské akademie raketových i dělostřeleckých věd…

V době přijetí do výzbroje již běžela sériová výroba ve Votkinském závodě a ve výzbroji byly první pluky. A to již dlouho. První pluk se totiž dostal do úrovně bojové pohotovosti 22.dubna 1985 na základně Joškar-Ola. Systém Topol a jeho mobilní komplexy byly rozmisťovány v okolí základen raket, které nahrazovaly (RT-2P a UR-100K), z důvodu existující logistiky. Raketa v té době byla hotova, ale s prostředky velení a řízení to bylo horší, proto první pluky měly ještě stacionární velitelské stanoviště.
Další jednotky již byly vybaveny mobilním velitelským stanovištěm Barier, které bylo vybaveno systémy spojení, chráněnými linkami a na OZ mělo raketu s vysílačem, která po odpálení předávala odpalovací kódy bojovým vozidlům pluku roztroušeným po okolí (podobné zařízení jako Minuteman ERCS nebo Sovětský ekvivalent Perimetr). Organizační struktura pluku byly tři oddíly po třech OZ, čili devět raket v pluku a velitelský oddíl s mobilním VS. Pochopitelně také prostředky technického zajištění. První pluk s touto strukturou a mobilním VS byl uveden do bojové pohotovosti 28.dubna 1987.
27.května 1988 byl v bojové pohotovosti první pluk v Irkutské divizi a od této doby došlo k úpravám. OZ dostalo podvozek založený na novém typu MAZ-7917 a nové velitelské stanoviště Granit. Na tuto verzi byly postupně upraveny všechny jednotky ve výzbroji a ty které zůstaly původní byly postupně vyřazeny.

Rozmisťování a výroba nové rakety běžela vysokým tempem. Do roku 1987 bylo rozmístněno cca 100 komplexů na základnách Jokšar-Ola, Jurja, Verchnaja Salda (Nižnyj Tagil). Postupně se počet základen rozšířil o Barnaul, Bologoe, Tejkovo, Novosibirsk, Kansk, Irkutsk, Drovjanaja. Devět raketových pluků, celkem 81 ŘS bylo rozmístněno v Bělorusku: Lida, Mozyr, Postavy. (poslední z nich byly převezeny do Ruska 27.listopadu 1996)
Do roku 1990 bylo rozmístněno 288 MBŘS Topol, počet postupně stoupal a vrcholu bylo dosaženo v roce 1997, 386 OZ.

To už jsme ale v Rusku. Sovětský svaz neexistuje a dochází ke dvěma věcem. Jednak je čas na uvolnění a smlouva START 1 je směrem ke snížení, a jednak Rusko je zmítáno divokou hospodářskou krizí. Výroba raket běžela ve Votkinském strojírenském závodě, a zatímco v roce 1990 v něm bylo vyrobeno 56 raket 15Ž58 v roce 1993 20 a 1994 jen 9. Votkinskij závod je také jedním ze závodů zbrojního průmyslu, který prožil katastrofální 90. léta. Sice (asi díky své produkci) nebyl rozprodán po dílech, „zprivatizován“ případně zlikvidován jako některé další, ale i tady došlo k odpojení elektřiny, odchodu pracovníků, zastavení výroby, údržby.

Z raketového komplexu RT-2PM se stává co do počtu nosičů nejpočetnější MBŘS RVSN, počet se ustálil na 360 raketách. Životnost byla plánována na 10 let, ale postupně dochází k jejímu zvyšování a dnes je garantovaná životnost dvojnásobek, 20 roků. Např. 29.listopadu 2005 proběhl test rakety z první série, která měla za sebou 20 let bojové pohotovosti na OZ. Postupně se životnost zvedne na 23 let. Počet ale klesá v souvislosti s mezinárodními dohodami i v souvislosti s ukončením životnosti. Koncem roku 2004 jich bylo 315, na konci roku minulého pak 252. Postupně budou vyřazeny do roku cca 2012-2015 všechny a budou postupně nahrazeny systémem Topol M i když na jiné úrovni.

ObrázekObrázek


Raketa jménem Topol je jakési synonymum MBŘS v Rusku. Její název zná v podstatě každé malé dítě, podobně jako v letech 80tých názvy SS-20 a Pershing. Je okolo ní spousta dohadů a mýtů. Ty jsou způsobeny různými vlivy, od ruského patriotismu až po západní alibismus. Podle mého názoru k tomu není mnoho důvodů. Jedná se o celkem parametry průměrnou raketou odpovídající raketě Minuteman s o něco menšími výkony. Je to velmi spolehlivá raketa s vysokou bojovou pohotovostí. Co je na ní zajímavé je mobilita. Pokud pomineme Temp-2S jde o jedinou mobilní MBŘS na světě. Způsob nasazení je jistě velmi vhodný z pohledu přežití jaderného potenciálu RVSN. Start je možný do dvou minut přímo z hangáru pokud jsou vozidla na základně, v případě zvýšení napětí v času několika hodin je možné rakety rozmístnit po obrovské rozloze Ruska. Výstavba komplexu byla velmi rozsáhlá a to jistě i na prostředky. Použití stávajících základen co by logistické podpory bylo jistě levnější, výstavba jednotlivých prostorů dislokace také není náročné, ale prostředky komunikace, velení a řízení si vyžádaly zásadní změnu systému velení celých RVSN. Co bylo ale rozsáhlé, bylo vybudování tisíců kilometrů komunikací pro pohyb komplexů po rozsáhlých lesích Sibiře, Běloruska a dálného Východu. Právě tyto komunikace jsou nutností k provozu systémů. Podle mého názoru je tedy zajímavější než systém samotný právě jeho bojové nasazení. Potencionální protivník prostě nemá možnost ( snad s výjimkou preventivního nečekaného odzbrojovacího úderu, který ovšem asi nepadá v úvahu) systém eliminovat bez rizika odvetného úderu. To byl úkol raketového komplexu Topol a ten splnil pravděpodobně bezezbytku.

Na základě rakety Topol byl vyvíjen prostředek středního doletu Skorosť. Vývoj začal někdy v roce 1982 a v roce 1987 proběhl dokonce jeden pokusný start, neůspěšný. Na Kapustin Jar. Raketa vlastně byla dvoustupňovou verzí Topolu a bojová část byla analogická s Pionerem. Dolet rakety byl 4000km. Jako podvozek měl sloužit podvozek MAZ 8x8. Projektu učiníla konec smlouva o likvidaci raket středního doletu.

Obrázek
Skorost

TTD:
Typ…………………………………RT-2PM Topol
……………………………………........15Ž58
Rok zavedení……………………….1985
Označení pro odzbrojovací smlouvy..RS-12M
Kod NATO…………………………...SS-25 Sickle
Hmotnost……………………………..45,1t
Délka……………………………….....21,5m
Průměr………………………………...1,8m
Dolet max…………………………...10500km
Hlavice………………………………...1x550kt

Obrázek

Cesta RT-2


Na Topolech do kosmu

Raketa Topol se podívala i do kosmu. Jedná se o demilitarizovanou raketu. Postupně vzniklo několik variant rakety, od třístupňové až po pětistupňovou. Nosnost verze Start 1 je 320kg, pětistupňové verze pak 450kg. Zatímco větší verze startovala jen jednou a to neúspěšně v roce 1995 z Plesecku, verze Start 1 má za sebou šest úspěšných startů z toho pět z kosmodromu Svobodnyj. Tento nový kosmodrom, původně raketová základna raket UR-100 byl uvažován jako nový Ruský komplex. Nakonec ho taková budoucnost čekat nebude, po vyřešení pronájmu Kazašského Bajkonuru zůstane vše při starém. Raketa startovala z mobilních OZ, podobně jako její bojová verze.

ObrázekObrázekObrázek
Naposledy upravil(a) redboy dne 28/4/2007, 18:24, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Nová generace

Ještě v době Sovětského svazu, 9.února 1987 vyšel výnos vlády o modernizaci systému RT-2PM. Výsledkem mělo být zvýšení parametrů rakety, její modernizace jak vlastního nosiče, tak naváděcí soustavy, tak OZ. Zároveň měla být vytvořena varianta pro nasazení z podzemního sila. Tak jako u předchozího projektu, tak i teď se o projekt dělil Moskevský institut teplotechniky a KB Južnoe, které neslo zodpovědnost právě za verzi stabilní.
Projekt běžel, ale ekonomický kolaps Sovětského svazu projekt zbrzdil a i když byl projekt hotov se zkušebními starty ale bylo hůř. První raketa byla dopravena do Plesecka v roce 1991, ale to už se blížil konec Sojuzu a byly jiné starosti. V samostatném Rusku projekt pomalu pokračoval, ale bez startů.
Vývoj pokračoval v MIT a běžel asi kvůli nedostatku financí pomalu. Ono nedostatek financí byl důvod tak jako tak, ale nebylo ani jasné co bude se sovětskými strategickými prostředky dál. Jasněji bylo po dubnu 1992, kdy bylo rozhodnuto o předání projektové dokumentace rakety z KB Južnoe do MIT. Výnosem prezidenta RF ( v tomto týdnu zesnulého Borise Jelcina) z února 1993 bylo rozhodnuto o dokončení projektu rakety. KB Južnoe chtělo na projektu pokračovat dokonce v tom směru proběhly rozhovory, ale je celkem pochopitelné, že k tomu nedošlo.

ObrázekObrázekObrázek

Start rakety a její nabíjení do sila a vedle sice špatná, ale jinou nemám, raketa v kontejneru pro podzemní OZ.


20.prosince 1994 proběhl první zkušební start rakety ze zkušebního sila v Plesecku. Proběhl úspěšně, ale na další bylo nutno počkat do 5.září 1995. Mezitím byla dodána do Moskvy všechna projektová dokumentace z Dněpropetrovska na základě mezivládní dohody mezi Ruskou federací a Ukrajinskou republikou Jednak tím skončila role KB Južnoe a jednak MIT pokračoval v práci i na verzi odpalované z podzemního sila. Pomalým tempem jednoho startu ročně probíhaly zkoušky, a úspěšně. Sice při pátém startu, 22.října 1998 musela být raketa zničena po odklonění z trasy letu, ale právě v roce 1998 byl první pluk raket RT-2PM2 Topol M v bojové pohotovost na základně u města Tatiščevo. První dvě bojové rakety se dostaly do bojové pohotovosti 24.prosince 1997. Rakety byly umístněny do sil po raketách UR-100N. Sila byla upravena a modernizována, vytvořen nový komunikační systém a nová šachtová VS. Rusko má možnost umístnit rakety Topol M i do sil 15P714 po raketách R-36M s tím, že musí být provedeny úpravy, aby do nich nebylo možné spět umístnit těžkou raketu. Obnáší vybetonování spodní části sila vrstvou silnou 5m a tím jeho zkrácení a vybetonování nového hrdla sila aby nebylo možné použít raketu nad průměr do 2m.

Obrázek
Юрий Семенович Соломонов

V roce 1997 se stává generálním konstruktérem MIT Jurij Semenovič Solomonov (Юрий Семенович Соломонов) Narozen v roce 1945 v Moskvě, absolvent Moskevského leteckého institutu (mimochodem po jeho skončení sloužil na vojně u RVSN) od roku 1971 pracoval v MIT, mimo jiné na projektech Pioner a Topol.


Souběžně s rozmisťováním raket probíhaly dál zkoušky 27.září 2000 proběhl první start z mobilního odpalovacího zařízení. To je nové, na novém podvozku i když z původní koncepce podvozku pro RT-2PM vychází. Šasi nese označení MZKT-79221. (Minskij Avtomobilnyj Zavod- MAZ, se v roce 1991 stal Minskij Zavod Kolesnych Tjagačej- MZKT, čili se jedná o stejného výrobce jako dřív). Podvozek je schématu 16x16, čili delší a větší nosností s pohonem dieselovým motorem o výkonu 800hp. Vývoj a konstrukce pochází od původních kolektivů CKB Titan a PO Barrikady. I když už modernizované OZ pro RT-2PM Topol umožňovalo zjištění vlastní polohy pro odpal rakety, což byla novinka která ovšem omezovala reakční čas rakety. U nové verze je součástí celý soubor navigačních prostředků a poloha je známa v jakýkoli okamžik a systém ji údajně přímo ukládá do naváděcího systému rakety, takže jakákoli zdržení odpadají. Nový je transportní a odpalovací kontejner i s novou čelní krycí části. Celá raketa je těžší a váží 47,2t.

ObrázekObrázekObrázek

Podvozek mobilního OZ a vedle výsledek snažení.

Co říci o raketě? No… to je základ komplexu, jenže ono není co, moc. Pokud se nechci ( a to nechci) pustit do nějakých spekulací, moc informací není. Raketa má zcela jistě nové motory všech stupňů. Pocházejí z NPO Sojuz, které už vedl Z.P.Pak. Všechny stupně mají spalovací komory z uhlíkových kompozitů. První stupeň je o větším průměru jak předchůdce, 1,86 -1,95m, zmizely aerodynamické stabilizátory. O čem si netroufnu spekulovat je způsob řízení motorů všech stupňů. I když je pravděpodobné, že vychází z předchůdce, nemusí to být vůbec pravda. Druhý a třetí stupeň jsou stejného průměru a bojová hlavice je pod aerodynamickým krytem. Naváděcí systém pravděpodobně využívá laserových gyroskopů.
I věc jako je dolet je spekulativní. Obligátní „více jak 10000km“ je asi tak jedna z mála jistot. 20.dubna 2004 proběhl start z Plesecka s cílem v Tichém oceánu (mimochodem po 15 letech první) na maximální vzdálenost a ta údajně byla přes 11000km. Je také ale dost možné, že díky menší hmotnosti byl dosažen z důvodu testu větší dolet, než je bojový.

ObrázekObrázek

Samostatná otázka je bojová hlavice. Ta má být ráže podobně jako u předchůdce, čili 550kt, vyvinul ji VNII experimentální fyziky. Hlavice ale pravděpodobně byla podobná jako původní. 1.listopadu 2005 byl proveden start ze střelnice Kapustin Jar, první start Topolu od tama. Bylo jasné, že se něco nového zkouší. Po tomto testu se objevily zprávy, že Rusko bojovou hlavici pro rakety, která je řízená a mění směr letu. Objevily se spekulace a obrázky křídel, a fantastická prohlášení. Spojené státy oznámily, že hlavice skutečně před dopadem podivně měnila směr, snad klouzala v atmosféře. Pravda po pozdějších vysvětleních je asi taková, že se jednalo o první test nové hlavice na raketě Topol M. Testy předtím probíhaly na jiných nosičích. Hlavice je podle prohlášení z Ruska vybavena řadou malých axiálních motorků, které za letu mění let hlavice po celou dobu jejího samostatného letu v jak vertikální, tak horizontální rovině a tím znesnadňuje zaměření a zjištění dráhy pro navádění prostředků PRO. Je dost možné, že je tento typ hlavice již ve výrobě, případně nasazen na raketách, které jsou v součastné době zařazovány do výzbroje.
S hlavicí je ještě jeden problém. Jak sem se zmínil, je pod aerodynamickým krytem. Objevily se zprávy, že je možné pro raketu použít hlavici typu MIRV. Průměr třetího stupně se zvedl na cca 1,6m a je stejný jako koncová část nesoucí kryt. Dá se tudíž asi říci, že místa je dost. Nosnost rakety šla podle většiny zdrojů na 1200kg. Je tedy možné, především při snížení ráže, (nebo zlepšením technologií) nosnost pro více hlavic využít. Mluví se většinou o třech až 7 bojových blocích, (nad čtyři je to s vysokou pravděpodobností blud). To jestli by k takovému nasazení dojde je otázkou dost možná spíše politickou, než technickou.

Každopádně je pravdou, že o systému není tolik informací jak o předchůdcích. Hodně dohadů a spekulací, někdy dost odvážných. Jedná se ale o systém nový, o strategickou zbraň, která se má stát páteří Ruských pozemních strategických sil. Ještě probíhají zkoušky a probíhá vývoj. To by jako výčet důvodů, proč o systému není tolik informací jako o předchůdcích jistě stačilo.

ObrázekObrázekObrázek

Bojové nasazení

Pomalu pokračovalo rozmisťování raket v Tatiščevu. V roce 1999 vyl vyzbrojen druhý pluk o deseti raketách, počátkem roku 2003 třetí a v prosinci 2005 čtvrtý. Na konci roku 2006 jich bylo ve výzbroji 44. V prosinci 2006 se také objevily v bojové pohotovosti první mobilní komplexy. První tři OZ prvního oddílu pluku v na základně Tejkovo, s cca dvouročním zpožděním. Letos by mělo být zařazeno dalších 7 raket, z toho šest by mělo doplnit pluk v tejkovu a jedna přibýt do Tatiščeva. Je ale nasnadě, že tímto tempem se dál jít nedá. Zatím je v RVSN v bojové pohotovosti dostatečná síla, ale plánovaný počet cca dalších 69 raket do roku 2016, což je tímto tempem možné, ale v té době již skončí všechny staré Topoly. Jak to ale bude, to ukáže až čas.

TTD:
Typ…………………………………....RT-2PM2 Topol M
…………………………………….........15Ž65
Rok zavedení……………………….1997
Označení pro odzbrojovací smlouvy..RS-12M2
Kod NATO…………………………......SS-27
Hmotnost…………………………….....47,2t
Délka………………………………........22,7m
Průměr………………………………......1,9m
Dolet max…………………………......10200+km
Hlavice………………………………......1x550kt (???)
Naposledy upravil(a) redboy dne 28/4/2007, 16:19, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

RVSN

Jde o poslední díl mé série o mezikontinentálních ŘS a tím pádem poslední díl o raketách Sovětského svazu/Ruska, ještě se zmíním o blízké budoucnosti ( ta vzdálená stejně není jistá).

Obrázek

Ke stavu konce roku 2006 bylo ve stavu 489 MBŘS s 1788 bojovými hlavicemi. Z toho:

76 raket R-36MUTTCh/M2 s 760 hlavicemi
123 raket UR-100NUTTCh s 738 hlavicemi
243 raket RT-2PM Topol s 243 hlavicemi
44 raket RT-2PM2 Topol M s 44 hlavicemi v silech
3 rakety RT-2PM2 Topol M s 3 hlavicemi na mobilních OZ.

Rakety R-36MUTTCh- budou staženy v roce 2008, takže zůstane kolem 40 raket M2 s životností do roku 2020.
Rakety UR-100NUTTCh- jejich počet bude postupně klesat, ale je jich jistý počet ve skaldech (dovezené z Ukrajiny) a jelikož je životnost rakety 25 let, je teoreticky možné, že vydrží do roku 2030. To je ovšem jen teorie.
Rakety RT-2PM Topol- postupně budou vyřazeny. Cca do roku 2012-2015 by měly být staženy poslední.
Rakety Rt.2PM2 Topol M- postupně jich bude přibývat. Jejich počet v roce 2015 má dosáhnout lehce přes 100 kusů, ovšem podle mě bude vše záviset na politické situaci. Z technického pohledu si myslím, že pokud budou stařeny rakety s hlavicemi MIRV, musí být počet vyšší, pokud nedojde k zavedení MIRV na Topolech M.


Každopádně, i když už naštěstí nejsou ve výzbroji tisíce raket a desetitisíce hlavic, pořád je existence těchto zbraní rizikem pro planetu. Pokud dál bude vítězit zdravý rozum a rakety budou jen pojistkou národní bezpečnosti majitelů, dá se říci, že jsme přežili nejdivočejší období v dějinách zbrojení.


Berte na vědomí, že se jedná o strategickou zbraň a v některých údajích se zdroje dost různí.

redboy


Zdroje:

P.A.Podviga - Strategičeskoe jadernoe vooruženie Rossii (Moskva 1998)
Otečestvennye strategičeskie raketnye komplexy (Sankt-Petěrburg 1999)
Oružie Rossii IV díl katalogu Vojennyj parad (Moskva 1997)
Internet
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Dík za mou osobu.
Toto jsem neznal.
Chápu Tvou práci.
Budu to číst dva dny. Rád.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Jedným z dôvodov montáže výkonnejších motorov a zvýšenia celkovej nosnosti rakety je použitie väčšieho počtu klamných cieľov a tým zvýšenie pravdepodobnosti prieniku PRO.
Druhým dôvodom môže byť fakt, že "manévrujúca" hlavica bude predsa len o niečo ťažšia, ako štandardná bojová hlavica bez schopnosti manévru.
Tretí možný dôvod je asi najzaujímavejší - podľa niektorých videozáberov štartov sa zdá, že raketa akceleruje a stúpa vysokým tempom, čo by znamenalo, že má istý "prebytok" ťahu. V tomto momente začína byť veľmi zaujímavým údajom doba práce motorov. Ak proces štartu a navedenia hlavíc na dráhu prebehne rýchlo (významne rýchlejšie, než je obvyklé - obvyklá hodnota je pritom cca 180 sekúnd), zvyšuje sa pravdepodobnosť, že raketa unikne pozornosti družíc včasnej výstrahy, alebo ich údaje nebudú dostatočne presné, čo opäť zvyšuje šancu na prienik PRO. Rovnako sa pritom znižuje doba, po ktorú je štartujúca raketa ohrozená nepriateľským úderom proti odpalovacím postaveniam.
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Řek bych to takhle, pro montáž výkonnějších motorů je jediný důvod a to zvýšení nosnosti a je celkem jedno, jestli je to z důvodu těžší bojové části, nebo z důvodu více bojových částí, prostě nosnost předchozích verzí byla malá.
O té rychlosti se dá dočíst v kde jakém patriotickém výstupu domácích novinářů, ale troufnu si říci, že jde o nepochopení. Jednak je ve zvyku porovnávat to s raketou na KPH, a to prostě nejde a jednak u MBŘS je prostě dáno jaké rychlosti musí dosáhnout, rozhodně nemůže být rychlejší v letu, to by popíralo logiku balistické křivky, čili jediné co se může stát, že je rychlejší v první části letu a pak o to pomalejší... logiku v tom moc nevidím, znamenalo by to zvýšení tahu motorů a tím vyšší tlak ve spalovací komoře a nutnost ho konstruovat těžší a pevnější... Od rychlosti se přímo odvozuje dolet, to je prostě fyzikální jistota, čili rychlost je přesně stejná jako u jiné rakety se stejným doletem, letící po balistické křivce.

Rusko dodnes trochu doplácí na nedostatky v konstrukci motorů na TPH. Pro porovnání Minuteman III při hmotnosti 35,3t má nosnost 1150kg na 13000 km. O 11,9 t těžší Topol M má zhruba srovnatelnou nosnost na menší dolet. V každém případě je naprosto zcela jisté, že konstrukční číslo Minutemanu III je lepší jak u Topolu M. A je celkem jedno, jestli má první stupeň vyšší tah a dosahuje vyšší rychlosti, protože to potom dorovná tah stupňů zbývajících. Navíc si myslím, že je to blbost, jelikož potom by byli konstruktéři hloupí a sami si zhoršovali bilanci stroje.

Možnost prolétnout družici včasné výstrahy, no dobře, družice může raketu přehlédnout, ale ona nesleduje rychlost, nýbrž teplotu a ta při větším výkonu musí být na jednotku času vyšší. Čili si myslím, že topol ve výšce 50km uvidí stejně jako jakoukoli raketu ve výšce 50km a záviset to bude na výkonu, pokud je výkon Topolu vyšší (jako že není), uvidí ji lépe.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

V súvislosti s družicami by ma zaujímalo, v akom režime pracuje snímač, či kontinuálne, alebo záujmovú oblasť snímkuje v určitých, hoci malých, intervaloch - a v tom prípade v akých.

Je samozrejmé, že koncová rýchlosť je daná parametrami balistickej krivky, ale platí aj opačný postup, balistická krivka je daná rýchlostnými parametrami a dva body na zemskom povrchu sa dajú prepojiť celou skupinou balistických kriviek, z ktorých sú niektoré energeticky výhodnejšie, iné majú zasa niektoré iné výhodné vlastnosti, napríklad menšiu maximálnu výšku nad povrchom. Navyše vyšší výkon motoru umožňuje rýchlejšiu akceleráciu a tým dosiahnutie konečnej rýchlosti za kratší čas.

Porovnanie Topolu s Minutemanom je trochu zavádzajúce, aj keď oprávnené, Minuteman nie je konštruovaný na dlhodobý transport v teréne. Navyše v konštrukcii Topolu sú údajne použité prvky pre zvýšenie odolnosti rakety proti vplyvom jadrového výbuchu. Napríklad pokrytie celého povrchu akýmisi "dlaždicami" (sú číslované, niekde som mal pekný detail spodnej časti prvého stupňa). Takéto úpravy rozhodne konštrukčné číslo (pomer celkovej hmotnosti rakety a užitočného nákladu) samozrejme zhoršia, pre samotný let rakety je to mŕtva hmotnosť, sú ale nevyhnutné pre celkovú použiteľnosť rakety.
Nemáš niekde údaje o celkovej hmotnosti paliva v oboch raketách? Celkom dosť by to napomohlo predstave, koľko "mŕtvej hmotnosti" vlastne Topol obsahuje.
Pri porovnaní rozmerov je Topol zhruba o štyri metre dlhší ako Minuteman III
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Družice zcela cela jistě pracují kontinuálně v několika vlnových délkách, to se týká i družic na geostacionární i na geosynchronní dráze. Koneckonců proč ne, že?

To máš jistě pravdu, ale jakákoli dráha (koneckonců i podle doletu se parametry dráhy také mění) která by byla energeticky více náročná než je nutné, snižuje parametry rakety, její dolet i nosnost. Čili krom toho, aby rakety prolétla co nejrychleji místo kde je ohrožena vlivy jaderného výbuchu (do výšky cca 10-20km) protivníka jeji urychlování ztrácí smysl. Je to asi tak? Jakýkoli nárůst rychlosti je vykoupen obrovským nárůstem výkonu. Pro tuhle problematiku platí Ciolkovského rovnice, takže by to šlo spočítat.. já to ovšem neumím, takže budu vycházet z toho, že konstruktéři chtěli dosáhnout jistého doletu a tomu podřídili nosnost (případně naopak) a museli se držet možného nárůstu hmotnosti a rozměrů danými mezinárodními smlouvami.

Jistě, požadavek na pevnost konstrukce, její odolnost vůči otřesům.. jistě hraje v neprospěch Topolu (ovšem u Minutemanu to také nejde podcenit), ale ber to tak, pro konstrukci Topolu M byly použity technologie o třicet let novější jak pro Minuteman (první druhý stupeň), na rozdíl od Minutemanu jde o kompozitové spalovací komory, podobně jako Peacekeeper.

Detail povrchu Topolu M sem neviděl, Topol, Pioner, RT-23 jsou bez jakékoli úpravy povrchu spalovacích komor. Vzhledem k tomu, že konstrukční číslo Topolu M je lepší než Topolu, tak si myslím, že to bude podobné.

Ty čísla asi neseženeš, ani o starém Topolu to nemám, o Minutemanu se to sehnat dá. Ale i kdybys to věděl, bude to zavádějící, jelikož nevíš, jakým způsobem je odléváno zrno motoru. Právě díky požadavkům na mobilitu rakety musí být palivo odolnější na praskání než u Minutemanu (což ale klidně nemusí být pravda, jelikož odolnost Minutemanu musí také vydržet dopravu, skladování a reservu pro otřesy v sile při potencionálním postřelování a to klidně může být i víc), čili bude jiné složení, vyšší obsah látek, které zvyšují plasticitu paliva.

Ale ber jako fakt to, že ta raketa je prostě normální raketa jako rakety na TPH Sovětské konstrukční školy. Je to konstrukce z roku cca 1985. Vynech jakékoli informace z tisku. Jak sem psal v článku, dohady a mýty, podle mě zcela nepodložené. Zcela. Já se opravdu nechci pouštět do spekulací a to sem teď udělal, je to sice zajímavá diskuse ale zcela na vodě a já se tomu v článcích vyhýbám. To stejně nevyřešíme.
ObrázekObrázek
Kutuzov
praporčík
praporčík
Příspěvky: 351
Registrován: 16/11/2006, 17:37
Bydliště: Olomoucký kraj

Video s názornou ukázkou schopnosti manévrujících hlavic ...

Příspěvek od Kutuzov »

Topolu-M "utéci" americkým antiraketám ...
http://www.warfare.ru/?catid=265&linkid ... rue&id=111
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Takovejch videí udělá šikovný grafik za den několik. Je celkem jedno co na nich bude, případně co si na ně kdo objedná...
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

redboy píše:Objevily se spekulace a obrázky křídel, a fantastická prohlášení. Spojené státy oznámily, že hlavice skutečně před dopadem podivně měnila směr, snad klouzala v atmosféře. Pravda po pozdějších vysvětleních je asi taková, že se jednalo o první test nové hlavice na raketě Topol M. Testy předtím probíhaly na jiných nosičích. Hlavice je podle prohlášení z Ruska vybavena řadou malých axiálních motorků, které za letu mění let hlavice po celou dobu jejího samostatného letu v jak vertikální, tak horizontální rovině a tím znesnadňuje zaměření a zjištění dráhy pro navádění prostředků PRO.
Nevím, nakolik jsou tyto informace spekulativní, ale za prudké změny dráhy mohou údajně tři směrová kormidla. Způsob jejich natáčení a konstrukce je samozřejmě zatím dokonale utajeno. Ze snahy vypočítat dráhu hlavice je snaha USA pokrýt území Ruska co nejvíce radary s vysokým rozlišením (XBR).
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Já to zachytl taky. Ono je možné cokoli, takový projekt skutečně běžel v 80tých letech a byl ukončen v souvislosti rozpadem Sojuzu. Předpokládalo to snížení rychlosti a výšky letu (menší úhel vniknutí do atmosféry mimo teritorium cíle) a pak klouzání k cíli.

Tady si to ale nemyslím, jednak se držím oficiálního vysvětlení jak od MIT, tak od MO, ale taky si myslím, že případné aerodynamické plochy by byly zbytečně komplikované a těžké. Musely by mít ablativní potah (nic rozumnějšího asi není) a byly by účinné až od relativně malé výšky (natolik hustá atmosféra aby se měli o co opřít) a menší rychlosti. To by znamenalo větší tepelné namáhání a menší rychlost než je nutné. V praxi není příklad takového tělesa s aerodynamickými plochami (teda nevím o něm) aby plochy zůstaly kde maj a neuhořely.
Ty motorky by byly jistě lehčí, účinné bez ohledu na výšku a rychlost letu, zcela jistě účinnější. V praxi vyzkoušené. Navíc je kratší doba a vzdálenost letu v husté atmosféře.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

To zrejme nie - vo výškach, kde sa hlavica pohybuje a kde bude napadnutá antiraketou s kinetickým ničením, je príliš riedka atmosféra, takže aerodynamické kormidlá sú neúčinné. Skôr kormidlové raketové motory....
Druhá vec - "zalomenie dráhy", tak ako je to na videu je "rozprávka". Vyžadovalo by to pomerne výkonný pohon a ten má zasa celkom dosť vysokú hmotnosť. Pritom nosnosť rakety je limitovaná....
Tretia vec - dlhá dráha v atmosfére je náročná na kvalitu tepelnej ochrany hlavice. Nejde len o jej tepelnú odolnosť, ale aj o jej izolačné schopnosti - nízky prenos tepla do hlavice. Normálne preniká hlavica atmosférou nejakých 30-50 sekúnd, pri zobrazenom manévri by to bolo niekoľko minút (niekoľkonásobne dlhšie). Súčasne sa nedajú použiť "ťažké klamné ciele", ktoré inak doprevádzajú hlavicu až k cieľu.

Lenže: Výkonná raketa umožňuje naviesť hlavicu na dráhy, ktoré sú nízke či ploché a vstup do atmosféry začína vo väčšej vzdialenosti pred cieľom.
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Alchyk: Přesně
Myslím si, že tady dochází k záměně návratu okřídleného kosmického prostředku (Space Shuttle, Dyna Soar…), případně vztlakového tělesa a proti tomu hlavice rakety. Zatímco kosmický objekt vniká do atmosféry po velmi ploché dráze a pak aerodynamickým třením brzdí do rychlostí a výšek kdy je možné aerodynamické řízení (letí po oběžné dráze) hlavice vniká do atmosféry po velmi strmé dráze (letí po balistické dráze) a její brzděni a průlet atmosférou je jen krátké a nutné zlo. I když to není relevantní srovnání, ale pro představu, raketoplán před přistáním na Floridě klesá do atmosféry již nad západním pobřežím a brzdí tisíce km a tepelné (a aerodynamické)namáhání musí vydržet dlouhou dobu.

Bylo by to jak drbat se pravou rukou za levým uchem. (můj názor)
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Má to aj druhú stranu - po tom, ako začne vstup do atmosféry, protivník môže použiť len vnútroatmosferické interceptory (antirakety) a tie majú relatívne veľmi malý dosah, len okolo 100 km, sú brutálne limitované v presnosti navedenia a teda musia používať nukleárne bojové časti. Navyše je ich použitie proti cieľom približujúcim sa viacmenej horizontálnym letom dosť problematické. Naopak hlavici (pokiaľ je na to stavaná a vydrží extrémne namáhanie) sa výrazne zvyšujú manévrovacie schopnosti - pri rýchlostiach rádu 4-5km/s sú aerodynamické kormidlá použiteľné už vo výškach 40-60km, teda v oblasti výškového dosahu vnútroatmosférických interceptorov, čo opäť výrazne zvyšuje jej šancu na prienik protiraketovou obranou.

Porovnanie s raketoplánom - raketoplán pri vstupe zaujíma takú polohu, aby efektívne brzdil trením o atmosféru, hlavica sa naopak bude snažiť zaujať takú polohu, aby si vysokú rýchlosť uchovala čo najdlhšie - vysoká rýchlosť v atmosfére je jednou z jej ochrán proti pôsobeniu prostriedkov protivníka.

Pri posudzovaní možností boja s balistickými hlavicami treba mať vždy na pamäti energetickú bilanciu hlavice a antirakety - a v takom prípade je výhoda vždy na strane hlavice. Svoju rýchlosť získavala niekoľko desiatok sekúnd na dráhe dlhej tisíc a viac kilometrov. Antiraketa (vnútroatmosférická) musí porovnateľnú rýchlosť získať na dráhe najviac niekoľko málo desiatok kilometrov a v čase niekoľko málo sekúnd. Práve preto je snaha ničiť hlavice ešte mimo atmosféru, autonómne alebo poloautonómne navádzanými prostriedkami. Ničenie prebehne vo väčších vzdialenostiach, čo antiraketám poskytuje čas dostať sa do predpokladanej oblasti stretnutia. Nutnosťou je ale systém prieskumu, ktorý včas upovedomí PRO o štarte balistických rakiet a približujúcich sa hlaviciach.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Plazma - magnetohydrodynamické dynamo

Příspěvek od Rosomak »

No, když už se spekuluje, je nutné také podotknout, že při tak rychlém vstupu do atmosféry se vytváří oblak plazmatu, tj. nejen tepelné působení. V plazmatu dochází k celé řadě nestabilit, které mají za následek například krátkodobé vyzáření značného množství energie doprovázené vznikem některých charakteristických struktur. K plazmatu neodmyslitelně patří vyzařování (rekombinační, brzdné a synchrotronní), vytváření elektrických dvojvrstev, urychlování nabitých částic na značné energie, magnetohydrodynamické dynamo, které je z daného hlediska velmi zajímavé, protože by s jeho pomocí by mohly být natáčeny řídící kormidla silou, kterou by motorky nebyly vzhledem k zásobě energie schopné vyvinout. Díky tomu pak hlavice dokáže vícenásobně manévrovat za prudké změny směru (změna směru znamená získání více energie). Díky prudkému klesání se tepelné namáhání soustředí pouze na směrová kormidla, a špici hlavice, ale to je řešitelné ablazivním či keramickým materiálem. Doba tepelného namáhání je stejně podstatě kratší než u jiných sestupných křivek.
Uživatelský avatar
Pegeucko
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 2793
Registrován: 14/7/2005, 10:40
Bydliště: jižní Čechy

Příspěvek od Pegeucko »

ObrázekObrázekObrázekObrázek

Vím vše, protože mlčím, abych slyšel..... motto STASI
Uživatelský avatar
Julesak
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 6387
Registrován: 7/8/2007, 18:26

Příspěvek od Julesak »

Mám dotaz trochu od veci: čo sa stane so samotnými odpaľovacími vozidlami pre Topol/Topol-M pod odpálení rakety. Idú do šrotu, rozoberú ich na súčiastky, dajú do múzea?
Obrázek

Nie je dôležité ako sa hlasovalo, ale ako sa to spočítalo.

Jediný režim ktorý uznávam je pitný.
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Julesak píše:Mám dotaz trochu od veci: čo sa stane so samotnými odpaľovacími vozidlami pre Topol/Topol-M pod odpálení rakety. Idú do šrotu, rozoberú ich na súčiastky, dajú do múzea?
No, pokud jde o test rakety na zkušebním polygonu, např starty TopolM a RS-24 v Pleseckém, znovu se nabijí a slouží opakovaně.

Pokud jde o bojové OZ u jednotek, jenž sou vyřazovány, což je v součastné době značný počet ročně, je tento proces řízen ujednáním mezinárodních dohod. Jsou sostředěny včetně raket v určeném prostoru, hlavice je odvezena, raketa roztebrána (nejsou ničeny odpálením, ale demontáží, důvod nevím) a OZ může být použito dál, ale nesmí umožnit ani přepravu, ani odpálení ŘS. Takže je odstraněna nástavba, krom samotné kabiny řidiče a zůstane jen podvozek, pohon. Takto upravené je lze používat dál. Pokud k tomu nedojde, musí být zničeny v souladu se smlouvou (podvozek se přeřízne tak aby byl neopravitelný). Přiznám se že nevím, kolik se jich nechává na další použití, tak je třeba vzít v úvahu, že jsou likvidovány OZ stará více jak 20 let, tudiž asi se značným počtem motohodin a i potřeby podobných velkých podvozků nejsou asi velké, takže zřejmě většina končí ve šrotě.

Pokud jde o OZ testovaných raket Topol, v soušastné době jde sice o málo startů, ale v rámci prodloužení životnosti k tomu sem tam dojde, tak to jde o starty věkově nejstarších raket, tudiž i nejstarších OZ a i když sou rakety dost možná odpalovány ze zkušebních OZ, ty původní sou asi zničeny.

Smlouva Start umožňuje nechat určitá počet prostředků pro muzeální účely. Jde ale o jednak malý počet (kam by to dávali, že) a jakýkoli prostředem musí být nevratně zneschopněn. Nemusí to bý vidět (pochopitelně), ale u letadla jsou třeba přeřízuty nosníky uvnitř konstrikce, u raket odstarněno palivo..... Je navíc potřeba souhlas druhé strany a podpora ve smlouvě. Pro zajímavost loni se dostal na ostrý přetres (každoroční schůzky odborníků na téma plnění START) Ruský, údajně nepovolený převoz vlaku s RT-23 do Pitěru a jeho vystavení. Americká strana ostře vyžadovala likvidaci, nevím jak to dopadlo.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Sturmovik
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 212
Registrován: 23/4/2008, 14:45
Bydliště: SVK

Příspěvek od Sturmovik »

Toto som nasiel, zaujimave :arrow:

17:15 | Dnes | Reuters, Aktuálně.cz

Moskva - Ruská armáda oznámila, že dnes úspešne otestovala raketu dlhého doletu Topoľ, ktorá má byť schopná vyhnúť sa odhaleniu pozemnými systémami protiraketovej obrany. Test sa odohral na ďalekovýchodnej základni v Plesecku na polostrove Kamčatka.

"Skúška sa špeciálne sústredila na to, aby sa raketa vyhla zameraniu pozemnými radarmi," vyhlásil plukovník Alexander Vovk, z ruských Strategických raketových síl . Raketa RS-12M Topoľ, ktorú NATO označuje ako SS-25 Sickle, má maximálny dolet až desať tisíc kilometrov a môže niesť jednu 550-kilotonovú hlavicu.

"V rámci nariadenia vrchného veliteľa sa pred koncom roka uskutoční niekoľko ďalších skúšok tejto konkrétnej rakety," povedal Vovk.

Moskva zásadne odmieta výstavbu americkej protiraketovej základne v Poľsku a sprievodnej stavby radaru v Českej republike.

Bývalý prezident a súčasný premiér Vladimir Putin sľuboval, že na americkú krok Rusko "adekvátne odpovie." Vlani v októbri uviedol, že Rusko vyvíja nové typy jadrových zbraní v rámci plánu posilnenia svojej obrany.

V reakcii si Moskva vyhradila právo postavil vlastné základne s raketami v Bielorusku alebo v Kaliningrade pri poľských hraniciach. Ruskí generáli hovoria o možnom umiestnení ruských bombardérov na Kube.

Rusko upravilo staršie modely striel Topoľ, aby predĺžilo ich životnosť na 23 rokov. Preveruje tiež spoľahlivosť stabilizátorov letu, ktoré majú rakete umožniť priblíženie k cieľu spôsobom podobným strelám s plochou dráhou letu
Odpovědět

Zpět na „Katalog balistických raket“