Napsal: 21/10/2007, 14:24
Dostali jsme se poněkud jinam, než bylo původně zamýšleno. Válka je zabíjení, navíc zabíjení legální. Když někoho zabijete normálně, tak vás odsoudí. Když někoho zabijete ve válce jste za to velebeni. Amíci si taky museli ke „žlutkám“ vypěstovat méněcenný postoj.
Pravdou je, to co tady píše Dzin, násilí páchané státem, posvěcené státem, začíná pak působit zcela normálním dojmem. Bude-li vyrůstat mezi zločinci, stanete se zločincem. Ten tlak tady byl vyvíjen, ba co víc v lidských genech je zakódován princip boje. Dříve probíhali bitvy ještě krvavějším způsobem, tedy z hlediska psychiky, tváří tvář … k nepříteli jste se museli přiblížit na metr a bojovat muž proti muži. Dnes těžko představitelné. Boje ve druhé světové válce už probíhali na delší vzdálenost, neničili jste ani tak lidi jako samotné stroje … letadla nebo tanky. Ale to už jsme se vážně dostali úplně jinam.
A zda měli na výběr? V Německu byla zavedena povinná branná povinnost. Barkhorn si mohl vybrat pouze u jaké zbraně bude, zda u ponorek, nebo bude pěšák, tankista, dělostřelec nebo bude pilot. Co se týče jeho povahy byl údajně klidný a vyrovnaný, po válce rád pomáhal historikům. S leteckým výcvikem začal v březnu 1938. Během bitvy o Británii nedosáhl žádného vzdušného vítězství, dokonce byl nad kanálem sestřelen, ale byl zachráněn nezraněn. Barkhorn dosáhl prvních úspěchů během jeho 120 mise 2. července 1941 na východní frontě. Potom zaznamenával setřely neustále, relativně snadno v porovnání s dalšími esy Luftwaffe. Co říct – zrál jak víno. Několikrát sestřelen, ale dokázal se vrátit a dál sbírat skalpy.
Jak se na něj máme dívat? Jako na profesionála nebo zabijáka? Válka je vždy zabíjení, a on svou práci dělal dobře. Sice pro špatnou věc, ale asi to moc neřešil. Nebyl to snad takový fanatik a přesvědčený nacista jako Rudel. Myslitel jako Galland. Luftwaffe byla pod velením Goeringa a ten jí vtiskl jistou svobodomyslnost. Letci byli považováni za elitu armády. Každé letectvo na světě velebilo svá esa a těm se dostávalo publicity. Příklad RAF – hrstka „few“ která zachránila Anglii.
Winston Churchill prohlásil: Ještě nikdy v dějinách lidských bojů nevděčilo tak velké množství lidí takové hrstce jedinců. U nás čs. letci stíhání komunistickým režimem, kvůli jejich autoritě.
Pro válečnou propagandu byl stíhací pilot ideální. Stal se jak symbolem Dobra, tak Zla. Jako rytíř si osedlal svého oře, pilot si osedlal své letadlo. Zodpovědný jen sám sobě. Představa osamělého pilota odkázaného na svůj vnitřní kodex je stále silná. Američané vycházeli z kovbojské tradice. Bylo dovoleno zdobení letadel různými kresbami a nápisy. Zvláště oblíbené bylo malování počtu sestřelů.
Přesto existovaly určité rozdíly v pojetí bojů. Spojenečtí piloti zpravidla dostávali striktní rozkazy co se bude dělat … doprovod bombardérů, ochrana konvojů, postřelovaní komunikací. Stíhací piloti Luftwaffe byli takto například vázáni po určitou dobu v bitvě o Británii, i když k tomu měli výhrady.
Rozhovor s Göringem – Bitva o Británii
http://www.youtube.com/watch?v=hjz8pAGRvsg
Řekněte mi, proč jsou naše ztráty tak kritické? My bombardujeme ve dne i v noci … piloti jsou unaveni … Göring: Specifikujte! Pilot odpovídá: Angličané změnili taktiku. Co? Útočí ve velkých počtech. Naše bombardéry nejsou dostatečně chráněni proti útokům stíhaček … Stíhač je lovec ne obránce. Göring: Já byl také stíhací pilot … ne zbabělec! Mám zlepšovací návrh … Tady dávám pokyny já! Nyní budou stíhači těsně doprovázet bombardéry … Invaze bude moci začít až bude vyčištěna obloha …
Avšak v dalších letech se němečtí piloti věnovali především lovu. I to byl jeden z důvodů proč pilotům stále rostl počet sestřelů. Ale kritika se snáší na nedokonalý německý ověřovací systém, u něhož stačilo vyplnění formuláře s kolegou jako svědkem. Někdy také docházelo k připisování vítězství na účet jednoho, obvykle velitele, neboť udělení Rytířského kříže za okrouhlý počet sestřelů přinášelo peníze a výhody celé jednotce. Tak mohlo docházet k podvodům.
Pravdou je, to co tady píše Dzin, násilí páchané státem, posvěcené státem, začíná pak působit zcela normálním dojmem. Bude-li vyrůstat mezi zločinci, stanete se zločincem. Ten tlak tady byl vyvíjen, ba co víc v lidských genech je zakódován princip boje. Dříve probíhali bitvy ještě krvavějším způsobem, tedy z hlediska psychiky, tváří tvář … k nepříteli jste se museli přiblížit na metr a bojovat muž proti muži. Dnes těžko představitelné. Boje ve druhé světové válce už probíhali na delší vzdálenost, neničili jste ani tak lidi jako samotné stroje … letadla nebo tanky. Ale to už jsme se vážně dostali úplně jinam.
A zda měli na výběr? V Německu byla zavedena povinná branná povinnost. Barkhorn si mohl vybrat pouze u jaké zbraně bude, zda u ponorek, nebo bude pěšák, tankista, dělostřelec nebo bude pilot. Co se týče jeho povahy byl údajně klidný a vyrovnaný, po válce rád pomáhal historikům. S leteckým výcvikem začal v březnu 1938. Během bitvy o Británii nedosáhl žádného vzdušného vítězství, dokonce byl nad kanálem sestřelen, ale byl zachráněn nezraněn. Barkhorn dosáhl prvních úspěchů během jeho 120 mise 2. července 1941 na východní frontě. Potom zaznamenával setřely neustále, relativně snadno v porovnání s dalšími esy Luftwaffe. Co říct – zrál jak víno. Několikrát sestřelen, ale dokázal se vrátit a dál sbírat skalpy.
Jak se na něj máme dívat? Jako na profesionála nebo zabijáka? Válka je vždy zabíjení, a on svou práci dělal dobře. Sice pro špatnou věc, ale asi to moc neřešil. Nebyl to snad takový fanatik a přesvědčený nacista jako Rudel. Myslitel jako Galland. Luftwaffe byla pod velením Goeringa a ten jí vtiskl jistou svobodomyslnost. Letci byli považováni za elitu armády. Každé letectvo na světě velebilo svá esa a těm se dostávalo publicity. Příklad RAF – hrstka „few“ která zachránila Anglii.
Winston Churchill prohlásil: Ještě nikdy v dějinách lidských bojů nevděčilo tak velké množství lidí takové hrstce jedinců. U nás čs. letci stíhání komunistickým režimem, kvůli jejich autoritě.
Pro válečnou propagandu byl stíhací pilot ideální. Stal se jak symbolem Dobra, tak Zla. Jako rytíř si osedlal svého oře, pilot si osedlal své letadlo. Zodpovědný jen sám sobě. Představa osamělého pilota odkázaného na svůj vnitřní kodex je stále silná. Američané vycházeli z kovbojské tradice. Bylo dovoleno zdobení letadel různými kresbami a nápisy. Zvláště oblíbené bylo malování počtu sestřelů.
Přesto existovaly určité rozdíly v pojetí bojů. Spojenečtí piloti zpravidla dostávali striktní rozkazy co se bude dělat … doprovod bombardérů, ochrana konvojů, postřelovaní komunikací. Stíhací piloti Luftwaffe byli takto například vázáni po určitou dobu v bitvě o Británii, i když k tomu měli výhrady.
Rozhovor s Göringem – Bitva o Británii
http://www.youtube.com/watch?v=hjz8pAGRvsg
Řekněte mi, proč jsou naše ztráty tak kritické? My bombardujeme ve dne i v noci … piloti jsou unaveni … Göring: Specifikujte! Pilot odpovídá: Angličané změnili taktiku. Co? Útočí ve velkých počtech. Naše bombardéry nejsou dostatečně chráněni proti útokům stíhaček … Stíhač je lovec ne obránce. Göring: Já byl také stíhací pilot … ne zbabělec! Mám zlepšovací návrh … Tady dávám pokyny já! Nyní budou stíhači těsně doprovázet bombardéry … Invaze bude moci začít až bude vyčištěna obloha …
Avšak v dalších letech se němečtí piloti věnovali především lovu. I to byl jeden z důvodů proč pilotům stále rostl počet sestřelů. Ale kritika se snáší na nedokonalý německý ověřovací systém, u něhož stačilo vyplnění formuláře s kolegou jako svědkem. Někdy také docházelo k připisování vítězství na účet jednoho, obvykle velitele, neboť udělení Rytířského kříže za okrouhlý počet sestřelů přinášelo peníze a výhody celé jednotce. Tak mohlo docházet k podvodům.