SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka XIII. Č 1.

Boje v rámci 2.sv.války

Moderátor: Pátrač

Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka XIII. Č 1.

Příspěvek od michan »

Zimní válka 1939-40 Mapa.

Obrázek



SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka XIII. Č 1.

Díl XIII.

Část 1.

Co předcházelo náhlému „Příměří“, které nastalo dne 13. března 1940 v 11 hodin mezi SSSR a Finskem? Jaké podmínky čekaly Finy? Jaké byly dopady Zimní války, ztráty na obou stranách a některé události? Tak o tom si povíme v tomto díle. Část skutečností jsme si již řekli v začátcích a tak nyní pojďme dál.
Dne 13. prosince 1939 je ve Valném shromáždění Společnosti národů schvalován předělaný návrh rezoluce, který zní:
1) Odsoudit akce SSSR ve vztahu k Finsku.
2) Konstatovat, že „Sovětský svaz se svými akcemi postavil mimo Společnost národů, z čehož plyne, že již není jejím členem“.
Většina členů Valného shromáždění (29 z 52) a téměř polovina Rady (7 z 15) hlasuje pro rezoluci.
SSSR označuje rezoluci za „skandální a nezákonnou“. Velkou Británii a Francii tisk SSSR označí za paliče války a kliku Mannerheima a Tannera a list „Izvěstija“ jde dokonce dál a prorokuje dne 17. prosince 1939 „nepochybný krach Ženevské rezoluce“.
Historická statistika té doby říká, že např. v USA bylo 88 % lidí pro rezoluci, 1 % proti a ostatní se zdrželi hlasování. Podobně to vypadá i v ostatních státech.
Mluvili jsme již o Německu. Zde jsme řekli, že Německo vyjádřilo podporu SSSR vzhledem k podepsanému paktu. Německo však nebylo tak důsledné jak by se zdálo.
Potřebovalo totiž finskou měď a nikl a Finové zase protiletadlové kanony a zároveň chtěli odkoupit od Němců polskou výzbroj. Hledal se jen konspirativní způsob provedení. A tak byla se zvláštním Hitlerovým povolením uzavřena tajná smlouva mezi Německem a Finskem. Její součástí bylo, že Fini obdrží 50 protiletadlových děl ráže 20 mm a pak i další zbraně. Hitler totiž dospěl k tomu, že finský odpor váže SSSR na severském bojišti. Zbraně se převážely do Švédska a odtud do Finska.
Když Finové neuspěli s žádostí o zprostředkování míru přes Německo, obrátili se o pomoc na USA a VB. Finský premiér Ryti požádal Anglii a Francii o bombardéry k úderům na Leningrad. Zároveň jim navrhl, aby použili polských válečných lodí k zásobování Finska přes Petsamo. Po počátečním šoku Finska, ve kterém i přecenilo SSSR, se začali Finové obracet i na Švédsko. Švédsko jak víme (soc. dem. vláda) nechtělo podpořit Finsko oficiálně. Dopravují se však zbraně a rozvine se nábor dobrovolníků.
USA poskytuje humanitární pomoc v podobě dodávek obilí. Zbraně však USA zatím nepošle (v začátku prosince 1939), bojí se zhoršení vztahů se SSSR. Naopak VB zasílá po 4. prosinci 1939 20 ks stíhacích letounů Gloster Gladiátor.
Řekli jsme si, že Francie a VB mezi 19. a 27. prosincem 1939 připravují vojenský plán na pomoc Finsku. Zároveň garantují, že v případě zásahu Německa pomohou Norsku a Švédsku.
Aktivity západu vyvolávají odezvu u SSSR. Po 21. prosinci 1939, kdy byly zastaveny ofenzívy Sovětů ve Finsku a kdy utrpěli Sověti první těžké ztráty začínají zvažovat situaci.
Loutková vláda Kuusinena nanic. Západoevropské hnutí na podporu Finska – těžký problém. A tak se začíná objevovat důvěrná informace na Stockholmském velvyslanectví v SSSR, že Sověti zkoumají možnost k ukončení války mezi SSSR a Finskem.
Ve finské vládě probíhají bouřlivé debaty o tom co dál. Zatáhnout Finsko do probíhající 2. světové války? Požádat VB a Francii o vojenský zásah? Představa, že by se Finsko stalo nepřítelem Německa mnohé členy vlády zneklidňuje. Tanner a Paasakivi se shodnou, cituji: „Finsko nemá zapotřebí hledat si nové nepřátele. Rusko a Německo jsou dvě Finsku nejblíže ležící mocnosti. Je třeba se snažit, abychom s oběma udržovali dobré vztahy.“
A tak Tanner se s Paasakivim domluví, že využijí všech možností, aby uzavřeli mír. Je jim jasné, že by anglo - francouzská vojska přivedla do Skandinávie jedno z bojišť 2. světové války.
Ale i Švédsko a Norsko má zájem na uzavření míru mezi SSSR a Finskem ze stejných důvodů.
A tak 24. prosince 1939 začne švédský ministr sociálních věcí G. Meller jednat se sovětskou vyslankyní ve Stockholmu A. Kollontajovou. Ujistí Kollontajovou, že si Finové přejí dosáhnout míru prostřednictvím Švédska. Zeptá se jí zda Moskva souhlasí se zprostředkováním Švédska. Za 3 dny 27. prosince 1939 odpoví Kollontajová, že sice s Moskvou nekonzultovala, ale že mírová iniciativa nemůže vyjít ze strany SSSR, že by tím přiznalo válečný nezdar a to by poškodilo prestiž SSSR (v monografii Akademie věd SSSR o Zimní válce však stojí, že Kollontajová dostala pokyny od Molotova).
Po tomto rozhovoru navazuje švédský ministr zahraničí Günther kontakt s novým finským velvyslancem ve Švédsku E. Erkkem a nabízí švédskou pomoc při hledání cesty k dosažení míru mezi Finskem a SSSR.
Dne 28. prosince 1939 se i finský ministerský předseda Ryti ptá amerického vyslance USA v Helsinkách P. Schönfelda na stanovisko USA k jednání o míru. Říká že finská vláda získala z určitých zdrojů zprávu, že SSSR hledá cestu, aby bez ztráty prestiže mohl ukončit válku.
Okolo 8. ledna 1940 začíná VB a Francie tlačit na skandinávské státy, že potřebuje přístavy pro tranzit svých vojsk do Skandinávie. To vyvolá odmítavé stanovisko Norska, Švédska a Finska a pozornost VB a Francie se upne na Kavkaz. Tehdy to urychlí rozhodování Finska.
Ministr zahraničí Tanner se pokouší o přímé jednání přes sovětské velvyslanectví ve Stockholmu. Dne 8. ledna 1940 začíná jednat s Tannerovým souhlasem a souhlasem premiéra Rytiho finská spisovatelka Hella Vuolijokiová s A. M. Kollontajovou o možnosti uzavření míru mezi SSSR a Finskem.
Spisovatelka pak ve svých pamětech říká, že sovětští představitelé, cituji: „projevili mimořádně hluboké porozumění a přátelství vůči našemu lidu, vyjadřovali politování nad stavem věcí a nejhumánnější snahu napomoci uzavření míru.“ (můj názor – vrchol cynismu).
A tak dne 29. ledna 1940 sovětská vláda prostřednictvím velvyslankyně Kollontajové předává švédskému ministru zahraničí Guntherovi oficiélní prohlášení, v němž se uvádí, že SSSR v zásadě nemá námitek proti uzavření mírové smlouvy s vládou Rytiho a Tannera. Je však nutno, než budou zahájena jednání vědět, s jakými podmínkami je finská vláda ochotna souhlasit; jinak je zbytečné o smlouvě jednat. Zároveň SSSR do příchodu oficiální odpovědi Finska souhlasí, aby bylo jednání vedeno prostřednictvím švédské vlády, která se k tomu nabídla.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka XIII. Č 2.

Díl XIII.

Část 2.

Pro Finy, ale nejen pro ně bylo překvapivou změnou, že Sověti, kteří uznávali Kuusinenovu vládu chtějí jednat s vládou Rytiho o míru.
Finský ministr Tanner přijíždí 5. února 1940 jednat do Stockholmu se švédským ministrem Günterem. Žádá ho o 30 000 švédských vojáků pravidelné armády. dozví se, že vzhledem k švédské neutralitě to nelze, ale že Švédsko zvýší nábor z řad vycvičených záložníků a že zvýší hospodářskou pomoc Finsku.
Poté Tanner jedná s Kollontajovou – neshodnou se na předání ostrova Hanko.
Jednání se švédskou stranou provede Tanner znovu 13. února 1940, to aby se dozvěděl lhůty švédské pomoci. Od švédské vlády se dozví, že Švédsko nedovolí, aby VB a Francie přesouvala svá vojska přes jejich území. Tannerovi je doporučeno, aby jednal přímo se SSSR o míru.
Začíná vysoká hra!!!
Dne 23. února 1940 jedná Tanner znovu s Kollontajovou, tentokrát již o konkrétních podmínkách příměří a územních požadavcích.
SSSR žádá: přenechání Karelské šíje a severovýchodního pobřeží Ladožského jezera, pronájem Hanko s přilehlými ostrovy k zřízení námořní sovětské základny na obranu přístupu do Finského zálivu.
Dne 24. února 1940 SSSR žádá VB, aby podmínky příměří předaly oficielně Finsku. VB odmítne podílet se na újmě pro Finsko.
Dne 25. února 1940 projednává finská vláda podmínky SSSR a „pro“ jsou jen 2 ministři. Dne 27. února 1940 oficielně finská vláda podmínky SSSR odmítá.
Avšak vojenské přípravy VB a Francie na vstup do Skandinávie tlačí obě strany (SSSR i Finsko) k přijetí rozhodnutí.
Dne 1. března 1940 finská vláda mění stanovisko a dává souhlas s mírovým jednáním za uvedených podmínek se SSSR.
Vzhledem k odmítavému stanovisku VB a Francie k pokračování jednání se Finsko zalekne a vyšle do Moskvy sdělení: „Finská vláda si přeje zastavit válečné operace a uzavřít mír, ale protože nová hranice, jak ji stanoví sovětský návrh, je nejasná, bude třeba dalšího objasnění. Rovněž je žádoucí dostat informace, jaké obdrží Finsko kompenzace.“
Vysoká hra pokračuje!
VB a Francie žádá Finsko, aby do 5. března 1940 požádalo o vojenskou pomoc.
Dne 5. března 1940 Švédsko znovu odmítne přesun VB a Francie přes jeho území.
Finsko požádá VB a Francii, aby podání žádosti o vstup svých vojsk odložilo do 12. března 1940. Tanner totiž počítal, že Sověti neodpoví rychle.
Sověti však již 6. března 1940 vyzvou finskou delegaci, aby přijela k jednáním do Moskvy.
Finská delegace s premiérem Rytim odcestuje do Moskvy ihned, tedy 6. března 1940. V delegaci je mimo premiéra Paasikivi, generál Rudolf Valden a poslanec Väino Voionmaa.
Dne 8. března 1940 finští a sovětští vyjednavači zahajují jednání. Za SSSR, bez Stalina, je přítomen Molotov, Ždanov a generál Vasilevskij.
Sověti požadují víc, než v říjnu a listopadu 1939, protože prý byla prolita krev. Mimo předchozí návrhy požadují: nevelké území v prostoru Kuolajärvi, je to místo kde se Murmanská železnice přibližovala k finské hranici. Finská delegace si vyžádá konzultace se svou vládou.
V této době VB a Francie vyvíjí nátlak na Finsko, aby požádalo o vojenskou pomoc.
Také finská a sovětská vojska se snaží v této době vylepšovat pozice na frontě, aby měly jejich vlády lepší prostor pro jednání.
Dne 9. března 1940 si finská vláda vyžádá, jak jsme již řekli, od Mannerheima a generálů posudek o situaci na frontě. Jak víme posudek je pro Finsko negativní.
V této době Sověti znovu Finům pohrozí, že mají smlouvu s Kuusinenem.
Hraje se o finskou samostatnost. Sověti hrají o prestiž a proti spojení západu v protiruskou koalici. Hraje se o vtažení Skandinávie do 2. světové války.

Dne 12. března 1940 dostane finská delegace od Finské vlády příkaz, aby podepsala mírovou smlouvu mezi SSSR a Finskem včetně přiloženého protokolu.
Smlouva stanoví, že válečné operace se zastavují 13. března 1940 v 11 hodin finského (ve 12 hodin leningradského) času.
Co Finové stvrzovali: Posunutí své hranice se SSSR na Karelské šíji, severozápadně od Ladožského jezera i v prostoru Kuolajärvi a zavazovalo se, že postoupí SSSR část Rybářského a Středního poloostrova, přístav Petsamo (Pečenga) a pronajmou na 30 let poloostrov Hanko s přilehlými ostrovy. Finsko dále ztrácelo přístavy Uras a Koivisto (Primorsk), severní břehy Ladožského jezera a důležitý kanál Saimaa, který používalo pro dopravu dřeva.
Sověti se zavazovali stáhnout vojska z oblasti Petsama, kterou dobrovolně odstoupili Finsku dohodou z roku 1920.
O sovětské Karelii nebyla vůbec řeč!!!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka XIII. Č 3.

Díl XIII.

Část 3.

Válečný dopisovatel Hakan Mörne, jehož reportáže sloužili historikům k popisu doby říká o Finsku a já cituji:
„Stalin nám vzal větší kus země, než mohl dobít ozbrojeným násilím, vzal nám i staré hranice Petra Velikého, které jsme kdysi museli přijmout, podrobeni na milost a nemilost, vzal nám Viipuri (Vyborg) a zemi západně a severně od Ladožského jezera a k tomu velkou část lesů a jezer, které byly naším bohatstvím a mnoha tisícům dávaly práci, radost a sílu. Práce generace statisíců rodin, drobných zemědělců byla zničena. Velkolepé elektrárny a průmyslové podniky, z nichž mnohé byly naší pýchou a byly vybudovány v posledních šťastných letech, leží teď za hranicemi. Železniční síť byla jednoduše zpřetrhána, velká cesta pro vývoz našich dřevařských výrobků, kanál Saima, přeseknut. Jeho jižní část s přístavem Viipuri a s Viipurským zálivem s největší dřevařskou vývozní oblastí padla do bolševických rukou…“

Rudá armáda na finské frontě bojovala ještě několik hodin po uzavření mírové smlouvy. Sovětská 7. armáda ještě totiž ve Vyborgu dne 13. března 1940 spustila ofenzívu na střed města. Zteč byla neúspěšná, Finové se ubránili a Sověty to stálo mnoho mrtvých.
Když se finští obránci na celé finské frontě od Finského zálivu po Barentsovo moře dozvěděli o míru a mírové smlouvě, měli v očích slzy. Neprohráli a přesto takový mír. Vyborg ubránili a musí jej opustit.
V pamětech velitele 7. armády Mereckova se dozvídáme, že cílem posledních útoků Rudé armády bylo ukázat Finům, že Sověti již mají volnou cestu do Helsinek a že i případná pomoc VB a Francie je nanic.
Tak skončila 13. března 1940, říkejme v 11 hodin, více jak 100 denní Zimní válka. Obě strany v ní utrpěly ztráty.

Finská strana ztratila 20% svého početního stavu. Oficielně udává, že měla 21 396 mrtvých a 1 434 nezvěstných. Celkově řekněme 22 830 mrtvých, neboť nezvěstní je jen jiný název pro mrtvé. Zraněno bylo 43 557 finských vojáků. Ze sovětského zajetí se vrátilo 847 vojáků.
Při závěrečných bojích na Karelské šíji finské prapory ztrácely třetinu až polovinu mužstva.
Abychom si udělali představu, řekněme si finské ztráty po jednotlivých měsících.
Prosinec 1939 – 13 200 mrtvých a raněných.
Leden 1940 – 7 700 mrtvých a raněných.
Únor 1940 – 17 200 mrtvých a raněných.
Březen 1940 – tedy jenom 13 dní – 28 900 mrtvých a raněných.
Z těchto finských ztrát připadají dvě třetiny na obránce Karelské šíje. Je tedy jasné, že nejtěžší boje se odehrály právě tam.
U sovětské strany je to mnohem složitější, jak uvidíme. Sověti mlžili. V každé době od konce Zimní války, v každém desetiletí říkali něco jiného.
Uvědomme si, že Sověti používali taktiku masových útoků v hustých formacích a tu platili hromadami mrtvol. Ztráty Sovětů za 3 a půl měsíce jsou otřesné. Při některých bojích ve Vyborgském zálivu zůstalo v sovětských praporech po útoku kolem 30ti bojeschopných vojáků. Například 95. střelecká divize během 21 dní ztratila třetinu svého početního stavu. Některé sovětské jednotky – čety – roty byly zničeny do posledního muže.
Toto vše sovětské vedení před svým lidem celá desetiletí tajilo, nebo uvádělo nesprávné údaje.
První takové nepravdivé údaje uvedl Molotov po skončení Zimní války, když prohlásil, že Finové měli 60 000 mrtvých a do toho prý nepočítá ty, kteří zemřeli na utrpěná zranění.
O Rudé armádě, prý z údajů generálního štábu řekl, že měla 48 745 mrtvých a 150 863 raněných.
Klasická propaganda – zveličím ztráty nepřítele a snížím své ztráty. Dle Molotova by tak Finové měli 1,5x větší ztráty než Sověti. Pěkná blbost!!!
Rok 1992 údaje v něm ze sovětských pramenů. Rudá armáda nenávratně ztratila za 3 měsíce bojů 126 875 lidí a měla 188 671 raněných, 58 370 nemocných a 17 867 omrzlých.
Jmenná kartotéka ruského státního vojenského archívu říká, že Sověti měli těch mrtvých 131 476.
N. S. Chruščov ve své době říká a já budu citovat: „Rudá armáda přes nanejvýš příznivé podmínky dokázala zvítězit ‚s obrovskými potížemi a mimořádnými ztrátami‘, takže vítězství za takovou cenu je vlastně porážkou.“ Ve ztrátách pak uvádí, že z celkového počtu 1 500 000 vojáků vyslaných do Finska jich prý 1 000 000 nepřežil. Ale i tento údaj je určitě přehnaný.
Rozpory samozřejmě jsou i ve zničené technice.
Rudá armáda uváděla 600 letounů a 2 000 tanků.
Maršál Mannerheim uvádí, že Sověti ztratili 1 000 letadel a 2 300 tanků a obrněných vozidel.

Čísla je třeba brát s rezervou, ale je jasné, že za tak krátký čas ( 30. listopad 1939 – 13. březen 1940), jsou zvláště z Ruské strany ztráty děsné. Ale i pro tak malý národ, jako Finsko ( okolo 4 000 000 obyvatel), byly jejich ztráty velké.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka XIII. Č 4.

Díl XIII.

Část 4.

Každý konec války znamená i návrat zajatců obou válčících stran.
Přes veškerou sovětskou propagandu, která lákala finské vojáky, aby opustili tu „armádu statkářů a kapitalistů“ zůstalo u Sovětů z 1 100 finských zajatců jen 20.
Naopak z 6 000 sovětských zajatců jich 180 projevilo přání vstoupit do Ruské osvobozenecké armády. Ruskou osvobozeneckou armádu organizoval v zajateckých táborech představitel Ruského emigračního výboru, bývalý Stalinův sekretář B. Bažanov. Dokonce několik desítek těchto dobrovolníků již bylo na cestě bojovat ve finských řadách.
Když byla uzavřena mírová smlouva, vrátilo se do SSSR 5 572 zajatců. Ale poslechněme si co je všechno čekalo.
NKVD si je naložilo do nákladních vagónů, které měly zabedněná okna a pod ozbrojenou stráží je odvezlo do speciálního tábora Južskij jako státní zločince. Zde je 50ti členná komise NKVD začala přísně vyšetřovat.
Za protisovětskou činnost odsouzeno k trestu smrti a zastřeleno bylo ihned 350 zajatců.
Domů byli propuštěni jen ti, kteří prokazatelně padli do zajetí jako ranění.
Ostatní a to byla většina, tedy 4 354 lidí bylo odtransportováno do Gulagů.
Karel Richter – Hranice placená krví – Sovětsko – Finské války vypráví příběh, který se dozvěděl od někdejšího příslušníka československého vojska v SSSR plukovníka Ivana Demčíka.
Plukovník Demčík, původem Rusín, který jako desetitisíce jeho krajanů utekl před Maďary, po záboru Zakarpatské Ukrajiny ( součást ČSR) do SSSR. Zde byl Sověty za nedovolené překročení hranic vězněn (stejně jako jeho krajané) a pak byl odsouzen k pobytu v Gulagu na Vorkutě.
Cituji tento příběh: „Jmenoval se Jurij Samoljov. Byl to poručík Rudé armády, který padl do finského zajetí někde na ladožské frontě v lednu, když Finové obklíčili jeho divizi.
Já jsem tehdy byl už tak vysílený (samozřejmě myšleno vyprávějící pozdější plukovník Demčík), že jsem se nemoh udržet na nohou, trápily mě kurděje, byl jsem kost a kůže, tělo samý bolák, už jsem si nepřál nic než umřít. Káceli jsme stromy v tajze, a kdo nesplnil normu, dostával menší a menší příděly žrádla. Já už jsem fasoval ten nejnižší. Doktorka se nade mnou slitovala, byla to Polka, jmenoval se Wanda, taky vězenkyně, ale vymohla na komandantovi, že mě odeslal na ošetřovnu. Snažila se mě dát trochu dohromady. Vlastně ji vděčím za to že žiju. A tam přinesli jednoho dne toho Samojlova. Byl v zuboženém stavu stejně jako já. Položili ho na pryčnu vedle mě. Byl to mladý člověk. Rozhodně mu nebylo ani 30, ale vlasy měl už úplně šedivé. To mám z té hrůzy, říkal, co jsem ve Finsku zažil. 47 stupňů pod nulou a oni leželi ve sněhu v lese a nemohli si ani zapálit ohně, protože všude kolem číhali Finové, házeli na ně granáty a stříleli je jako zajíce. 14 dnů žrali jen koňské maso, protože jim Finové odřízli všechny přísunové cesty. Pak už neměli ani to. A když jim došli náboje, tak se vzdali. Co měli dělat. Komisař měl prý nějaké uvědomělé řeči, tak do něj někdo z vojáků vrazil bajonet. Měli toho už všichni plné zuby. Nechápali, proč mají válčit proti Finsku. Politrukové jim věšeli bulíky na nos, že jdou na pomoc finským pracujícím, ale sami viděli na vlastní oči, že finští pracující o žádnou pomoc nestojí. V zajetí prý s nimi Finové zacházeli moc dobře, že se až divili. Měli u nich takové ubytování a jídlo, že leckdo z jejich vojáků to doma v životě nezažil. Teplou a studenou vodu, sprchy, splachovací záchody. Některým se po propuštění ani nechtělo domů. Však je taky nečekalo nic dobrého. Hned je enkávedisti (NKVD) v zadrátovaných dobytčákách lifrovali do lágru. 14 dnů je vyslýchali. Samojlovovi rozbili hubu do krve, že jako poručík zodpovídal za svou četu a měl jít vojákům příkladem. Radši se prý zastřelit než se vzdát. Teď už vidím, říkal mi, že jsem se neměl vracet domů. Co je nejhorší, říkal, že jsme bojovali v domnění, že bojujeme za vlast, zkusili jsme jako psi, a oni s námi, svoloč enkávedistická, za to všecko zacházejí jako s vrahy.“
Demčík a část jeho krajanů přece jenom po vzniku války mezi SSSR a Německem unikne smrti mrazem a hladem v Gulagu. Dostane se do Československé vojenské jednotky.
Avšak poručíka Samoljova a přes 4 000 sovětských vojáků čeká něco jiného. Za to, že se dostali do finského zajetí, okolnostmi za které nemohou, čeká 5 až 8 let v pracovním táboře. Spíše než, že by byli propuštěni po odpykaném trestu je čeká předčasná smrt.

Finská města, jejich ulice jsou plné vlajek stažených na půl žerdi. Truchlí se nad mrtvými, truchlí se nad pokořením. Některým se zdá, že oběť byla zbytečná. Nebyla. Finský národ prokázal hrdost, sílu, obětování, bránil svou vlast a uvědomil si sám sebe.
Ministr zahraničí Tanner tehdy chmurně řekl: „Od nynějška budeme žít život zmrzačeného národa.“ Národ jeho chmury vyvrátil.
Jestliže jsem začínal tím, že před Zimní válkou málokdo věděl – KDE JE FINSKO! Musíme říci, že po Zimní válce to věděl celý svět a tak to zůstalo i do roku 2007 a bude to i nadále. Také jsem začínal slovy Winstona Churchilla, který vzdával Finsku hold. Pojďme je znovu citovat, neboť ten, kdo celou Zimní válku pročetl a prostudoval, určitě se přidá k slovům, která tehdy Winston Churchill řekl a já cituji:
Finsko opuštěné – vydané na pospas smrti, skvostné, vznešené Finsko – je příkladem, co dokáže svobodný lid. Služba, kterou Finsko prokázalo lidskému pokolení je velkolepá.

Končím zde Zimní válku. Chtěl jsem ze sebe dostat vše, co mě na tomto válečném konfliktu zaujalo. Po prostudování všech možných materiálů, je to především hluboký obdiv k vojenskému umění Finské armády. K její statečnosti. K ohromnému umění využít přírodu pro obranu vlasti. Je to skutečně jedinečné, a ve vojenské historii světa má finské vojenské umění své pevné místo.

Zdroje : Eloise Engelová, Lauri Paananen - Zimní válka - Sovětský útok na Finsko 1939 - 1940.
Karel Richter - Hranice placená krví.
Velká vlastenecká válka.
Donald Sommerville - Druhá světová válka - Den za dnem.
Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin - Neznámé špionážní operace KGB Mitrochinův archiv.
Mannerheim - memoáry.
Mé letité zápisky a mapy.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Foxbat
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 289
Registrován: 30/3/2006, 20:36

Příspěvek od Foxbat »

Veĺmi dobré a myšlienkovo hlboké, dobrá ukážka ako dokáže aj malý národ bojovať proti presile dlho sa brániť a znášať desivé straty. Morálka a viera armády dokáže urobiť polovicu čo dobrá zbraň.
hore možeš dole musíš
su aj taký, ktorým netreba krídel a kde žiadny stroj nedoletí...
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Pěkné...

Kolega byl loni ve Finsku (pracovně, máme od nich řídící systém) a zajímavé bylo, že na obědě v hostinci se profláklo že jsou z ČR. Přítomní domácí se s nimi dali do řeči s tím, že "Československo" znají a že nám fandili v 68, že sme taky zůstali sami. Jsou na svou historii právem hrdí a evidentně dokáží pochopit i druhé.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Finsko bylo skutečně jednou ze zemí, která věděla co je " Sovětský a Ruský imperialismus". Jako jedna z prvních zemí vyjádřila 1968 okupaci ČSSR rozhodný nesouhlas.
Historii jejich boje v Zimní válce a skutečnost, že si zachovali stejně samostatnost proti tak bezohlednému "mamutu", znám od svých 13ti let. To jsem narazil na knihu vydanou v roce 1947, tedy před bolševizací ČSR. Již tehdy ( počátkem 60tých let), jsem hltal, jako kluk, boje na Karelské šíji proti Mannerheimově linii.
Po letech jsem hledal tuto knihu a již jsem ji nenašel. Naštěstí vyšlo mnoho jiných knih a publikací a dokonce od začátku 90tých let vlastním kazetu Finská válka 1940 - 45.
Vždy jsem Finy za tento boj obdivoval a obdivovat budu. Proto jsem se i neubránil těm trochu patetickým slovům v tom závěru.
On je to, ale fakt. Finové byli skvělí bojovníci. Ještě se to ukázalo i v " Pokračovací válce 1941-45", do které jak uvidíme je dohnal despotismus a vydírání Stalina.
Normálně mě odbouralo to, že SSSR nejen zabral území po Zimní válce, ale Fini jim museli dát i železniční vagóny( 2 000) a lokomotivy ( 75), které na finském území ( zabraném), před Zimní válkou jezdily. Mimo toho i další finský majetek ( pily, stroje a zemědělské nástroje), který se na finském území nacházely ve vlastnictví Finů před Zimní válkou. Div, že SSSR nepožadovalo i lidi, aby tam makali.
Až budeme číst Pokračovací válku zjistíme, že Finům na výběr moc nezůstalo, a že zase jen jejich vojenské umění bylo důvodem, proč měli i dál samostatnost. Né vždy poddajnost je ta správná cesta.
No a my se skutečně máme od nich co učit!!!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

S Finskem jsme měli za komunistů bezvízový styk. Ale přes kontroly na Ruzyni se nikdo, koho komanči nechtěli pustit, nedostal. Bezvýzový styk prosadili Finové přes odpor naši vládnoucí kliky.
I to byla ukázka, že si Československa vážili.
Jinak díky za tyto články, o Rusko - Finské válce jsem věděl jen něco málo, z knih.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Uživatelský avatar
hornet
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 261
Registrován: 16/6/2006, 10:57
Bydliště: Hradec Králové

Příspěvek od hornet »

Úžasné čtení, jako obvykle. O této části historie druhé světové války je u nás obecně malá povědomost a když už, tak notně zkreslená vinou bolševických pseudohistoriků.
Asi to bude mimo téma, ale nemůžu aspoň v duchu nesrovnávat situaci a odhodlaný postoj Finů tváří v tvář mnohem silnějšímu nepříteli, o jejich hrdinství v bojích ani nemluvě a postoj politického vedení ČSR v září 1938. Napadá mě spousta otázek, ale to je opravdu jiné téma.
Uživatelský avatar
stalker
rotný
rotný
Příspěvky: 98
Registrován: 7/11/2005, 14:52
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od stalker »

Tato zimní válka, a postup SSSR do Polska 19:9.1939 byly komunistickou "historiií" a propagandou snad nejvíce prodchnuty lží. Podobně jako válka v Koreji.
Proto děkuji za toto úžasné čtení ...
Jája
praporčík
praporčík
Příspěvky: 314
Registrován: 9/2/2006, 12:35
Bydliště: Brno

Příspěvek od Jája »

Musím se připojit k pochvalám, každé pondělí sem "mrznul" na židli.
Doufám, že umřu dřív, než vymře lidstvo.
Uživatelský avatar
stalker
rotný
rotný
Příspěvky: 98
Registrován: 7/11/2005, 14:52
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od stalker »

To Jája: a určitě jsi tiskl reload nebo tukal do F5 :)))
Jája
praporčík
praporčík
Příspěvky: 314
Registrován: 9/2/2006, 12:35
Bydliště: Brno

Příspěvek od Jája »

to stalker: doufám, že sem Tě správně pochopil, to víš, že sem se každý pondělí těšil na pokračování michanovi ságy (a dovolím si říct, že nejsu určitě sám).
Doufám, že umřu dřív, než vymře lidstvo.
Uživatelský avatar
stalker
rotný
rotný
Příspěvky: 98
Registrován: 7/11/2005, 14:52
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od stalker »

Tak to sám určitě nejsi ... je to prostě jedna z pozitivních pondělních událostí
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Pánové všem mockrát děkuji a věřte, že jste mě paprikovi ( nebojte necítím se tak), udělali velkou radost. Budu pokračovat s velkou chutí, po těchto Vašich projevech, jak jsem již řekl - " SSSR-Finsko 1941-45 Pokračovací válka".
V mnohém a nejméně slova - Finové si uvědomili svou podstatu - je to fakt i poučení pro Česko!!!
Ovšem jsou tam i stinné stránky Finů ( v Pokračovací válce) - fašizace některých skupin obyvatelstva. To se mě osobně nelíbí, avšak samozřejmě i o tom bude pokračování, prostě si budeme říkat pravdu té doby. A budeme si odpovídat na otázky - Proč? .
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Super článek....úžasné a poutavé čtení.

trošku mě zajímala otázka celosvětové pomoci Finsku v období Zimní války a dostal jsem se k zajímavým číslům. Musím uznat, že tento biblický boj Davida s Goliášem nadchnul prakticky celý svět a skoro každý stát poslal alespoň nějakou část vojenského materiálu Finům. Níže se pokusím o menší souhrn.

BELGIE
700 ks - automatických pušek, 10.000 nábojů
2456 ks - 9mm pistolí a 11 Mio ks nábojů
5000 ks - 7,65mm pistolí a 1,080 Mio ks nábojů

ITÁLIE
35 ks - torpédo ráže 420mm
150 ks - min
20 ks - traktorů
100 ks - 81mm mimomet, 75.000 ks střel
12 ks - 76mm protiletadlový kanón, 24.000 ks střel
48 ks - 20mm protiletadlový kanón, 384.000 ks střel
12 ks - 47mm protitankový kanón, 25.000 ks střel
6.000 ks - pistole
176 ks - plamenoment (obdrželo jen 28 ks, zbytek zůstal v Norsku)
35 ks - letadlo Fiat G.50 (obdrženo jen 17 ks, 27.2.1940)
150 dobrovolníků
100.000 ks - pušek a 50 Mio nábojů
5 ks - torpédový člun

NĚMECKO
30 ks - 20mm protiletadlový kanón, 100.000 ks střel

MAĎARSKO
40 ks - 40mm protiletadlový kanón a 10.000 ks střel
30 ks - 8mm protitankové pušky
300.000 ks - ruční granát
32.500 ks střel - pro 81mm minomet
20.000 ks střel - pro 20mm protiletadlové kanóny
6.000 ks střel - pro 37mm protitankové kanóny
450 dobrovolníků

NORSKO
50.000 ks - párů bot
100.000 ks - ruksaků
16.000 ks - přikrývek
200.000 ks - ešusů
800 dobrovolníků
12 ks - 75mm polní kanón, 7.166 ks střel

DÁNSKO
178 ks - 20mm protiteltadlový kanón
800 dobrovolníků

USA
44 ks - letadlo Brewster 239 (pouze pár jich bylo za války obdrženo)
32 ks - 203mm houfnice (obdrženo až po válce)
200 ks - 75mm polní kanón
350 dobrovolníků (dorazili dva dny před koncem války)

VELKÁ BRITÁNIE
20 ks - torpédo
450 ks - miny
12 ks - 152mm námořní kanón
25 ks - 114mm houfnice, 25.000 ks střel
24 ks - 76mm protiletadlový kanón, 72.000 ks střel
18 ks - 40mm protiteltadlový kanón, 36.000 ks střel
24 ks - 13mm protiletadlový kulomet, 72.000 ks střel
200 ks - 14mm protitanková puška
28 ks - traktor
20 Mio ks - náboje do pušek
10 Mio ks - náboje do pistolí
40.000 ks - ruční granát
50.000 ks - stanů, polní kuchyně, uniformy, komunikační zařízení atd.
33 ks - letadlo Gloster Gladiator II
12 ks - letadlo Hawker Hurricane
17 ks - letadlo Lysander
24 ks - letadlo Blenheim
230 dobrovolníků
4 ks - torpédový člun (nebylo obdrženo)
30 ks - 84mm polní kanón

JIŽNÍ AFRIKA
25 ks - letadlo Gloster Gladiator

FRANCIE
12 ks - 155mm houfnice, 12.000 ks střel
12 ks - 105mm polní kanón, 54.000 ks střel
100 ks - 81mm minomet, 200.000 ks střel
40 ks - 25mm protitankový kanón, 25.000 ks střel
150 ks - rádiových stanic
5000 ks - automatická puška, 11 Mio ks nábojů
20.000 ks - ruční granát
12 ks - traktor
136 ks - starších kanńů, 300.500 ks střel
76 ks - letadlo Morane
36 ks - 75mm polní kanón, 50.000 ks střel (obdrženo pouze 12 ks)
10 ks - 47mm protitankový kanón, 5.000 ks střel (neobdrženo)

ŠVÉDSKO
8 ks - 75mm polní kanón
48 ks - 75mm polní kanón, 27.000 ks střel
12 ks - 150mm houfnice, 4000 ks střel
4 ks - 210mm houfnice, 400 ks střel
9 ks - 175mm protiletadlový kanón
76 ks - 40mm protiteladlový kanón, 144.00 ks střel
18 ks - 37mm protitankový kanón, 45.000 ks střel
100 ks - kulometů
77.000 ks - pušek a 17 Mio ks nábojů
8 ks - výcvikové letadlo
8 ks - letadlo bombardovací (staší model)
12 ks - letadlo Gladiator (včetně švédských pilotů)
8.000 dobrovolníků

Zdroje:
www.tanks.com
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 9/6/2008, 18:01, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Díky za seznam, jen ten 81 mm hmoždíř bych raději nazval minometem (v originále je asi "mortars").
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Blik:-)))) díky za upozornění......já si říkal, copak to asi jenom může být za zbraň s atypickou ráží...a nějak mi nesecvaklo, že by to mohl být minomet:-))))
ObrázekObrázekObrázek
Milan Mynář
vojín
vojín
Příspěvky: 12
Registrován: 18/2/2009, 05:07

Příspěvek od Milan Mynář »

Taková drobnost týkající se maďarských dodávek. Do Finska bylo dodáno určité množství původně polských ptk. Bofors ráže 37 mm . Jeden z nich se dochoval do dnešních dnů.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Rozumím-li Tě dobře - Poláci dodali - protože byli v přátelském vztahu k Madarsku ( po zásahu a domluvě z Německa bylo po přátelských vztazích mezi Polákama a Maďarama oficielně - dělo se vše jen skrytě - viz úniky polských důstojníků z Maďarska na Západ, především a nejprve do Afriky a Francie - viz pozdější general Stanislaw Sosabovski a další a další) - nebo již od uniknuvších polských vojáků v září 1939 před Němcema a Rusama do Maďarska - tak z těchto zbraní dodali Maďaři Bofors ráže 37 mm do Finska?
Určitě říkáš tu druhou možnost - Maďaři z internovaných zbraní Polákům po září 1939 dodali Finům zbraně.
Dobrý koloběh zbraní.
V té době prostě měly zbraně střílet a ne ležet ve skladech!
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Finsko-Ruský konflikt“