SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka IV. Č 1.

Boje v rámci 2.sv.války

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka IV. Č 1.

Příspěvek od michan »

Mapa Zimní války.

Obrázek



SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka IV. Č 1.

Díl IV.

Část 1.

Dne 30. listopadu 1939 ve 2 hodiny v noci vysílá sovětský rozhlas ( ve stejném znění vyjdou i denníky) zprávy o tom, že v noci překročila finská pěchota finsko – ruské hranice u břehů Ladožského jezera a o chvíli později prý zaútočila, podporována kulomety i na Karelské šiji v prostoru Raasuli směrem na Korkiämäki a dvě roty zaútočili na vesnici Termolovo.
Lež, nic víc než lež!!! Stejně jako Němci v Polsku, tak i SSSR chce ukázat, že agresor je na druhé straně!
Ve skutečnosti sověti, v 7,30 finského času a 8,30 moskevského času, dne 30. listopadu 1939 po půlhodinové těžké dělostřelecké palbě ( včetně kronštadtského těžkého dělostřelectva a námořního dělostřelectva) překračují v 8 hodin ( 9 hodin moskevského času), sovětsko – finskou hranici.
Do Finska se v prvních hodinách valí strašná síla.
V 5ti proudech, v Prvním sledu, postupuje skoro 500 000 vojáků s 1 915 děly a 1 500 tanky. K jejich podpoře je připraveno ( a část již vzlétla) 1 000 stíhacích a bombardovacích letadel.
Mimo to má ještě námořnictvo k disposici dalších 383 bojových letadel.
Baltská flotila zapojuje do boje 2 řadové lodě, 1 křižník, 2 bitevní lodě, 11 torpédoborců a 29 ponorek.
Sovětské Severní loďstvo má 1 torpédoborec a 5 ponorek.
V druhém sledu mají sověti připraveno dalších 250 000 mužů s příslušným množstvím děl, tanků a letadel. O druhém sledu jsou všichni na sovětské straně přesvědčeni – Nebude třeba!!!
Do 8 hodin finského času se finská hranice otřásá výbuchy těžkých granátů a potom je palba přenášena do vnitrozemí.
Sovětské bombardovací letectvo odstartovalo ještě za tmy ( dle vzdálenosti od cíle) a také hranici přelétávalo již po 7 hodině.
Finští pohraničníci jsou otřeseni a jen sporadicky odpovídají po celé hranici (1610 km), kulomety, puškami a samopaly a pomalu ustupují do vnitrozemí.
Maršál Mannerheim se o útoku SSSR na Finsko dozví tak, že je mu zatelefonováno z budovy Finského generálního štábu. Okamžitě tam odjede. Zde se dozví všechny dostupné zprávy z hranic. Po upřesnění zpráv okamžitě odjede do „Zámečku“. Zde ho přijme president Kallio, vážný, ale klidný.
Maršál presidentovi z očí do očí oznámí, že jestli si president a vláda přejí, za této situace, že zůstane ve funkci „ Předsedy rady obrany“ ( 27. listopadu 1939 písemně funkci složil a president abdikaci přijal).
President Kallio poděkuje a požádá maršála, aby převzal „Vrchní velení Finské armády“. Ještě ten den ( 30. listopadu 1939) vláda Finska maršála Mannerheima ve funkci „ Vrchního velitele Finské armády“ potvrdí.
V době útoku má finská armáda 11 divizí z toho 8 přímo na frontě (4.,5.,6.,3.,8.,10.,7.,11.,2.,12. a 13.) a 4 pěší brigády, 1samostatný pěší pluk, 31. prapor a jezdeckou brigádu. V týlu se z nevycvičených branců urychleně formují 3 záložní divize ( 21.,22. a 23.) z toho 22. je pro neúplnost počtů rozpuštěna.
Ve zbrani je 265 000 mužů a asi 500 000 prošlo základním výcvikem. Výzbroj finské armády se skládá z 422 děl různé ráže, do výzbroje přichází 112 protitankových děl. Dále má armáda 26 bojeschopných tanků a 270 letadel.
Finská vláda a finský lid jsou zděšeni. Panovalo totiž přesvědčení, že napětí polevilo a že sověti nezahájí válku na začátku zimy.
První město, které sověti bombardují je Viipuri ( Vyborg). Bohužel 6 Fokkerů DXXI, pod velením poručíka Luukanena přiletlo k Viipuri o 3 minuty později. Sovětská SB 2 hladce odbombardovala a odlétla aniž byla rušena. Piloti Fokkerů již jen v dálce zahlédli 2 SB 2 jak mizí v mracích.
V starobylém finském pevnostním městě Viipuri ( Vyborg) hořelo dřevěné seřaďovací nádraží a přilehlé budovy.
Ještě hodinu hlídkovali Fokkery mezi Viipuri a Kuolemajärvi. Sověti již nepřiletěli. Když Fokkerům docházelo palivo vrátili se na svou základnu v Immole ( asi 20 min. od Viipuri). Na základně se dozvěděli, že sovětské SB 2 bombardovaly Viipuri do 9,42 a oni přilétli se svými fokkery nad Viipuri v 9,45. Tak začala i pro letce válka a ještě své hrdinství ukáží. Tuto událost zachycuje ve své knize sám pilot Fokker DXXI Eino Luukanen.

Dne 30. listopadu 1939 se do bojů zapojuje i námořnictvo obou válčících stran.
Sovětské námořnictvo svou námořní pěchotou obsazuje několik nestřežených ostrovů u jižního pobřeží Finska ve Finském zálivu. Sovětský křižník Kirov pak se dvěma torpédoborci pálí na pevnost Russarö nedaleko Hanko. V krátkém dělostřeleckém souboji je pak jeden sovětský torpédoborec zasažen dělostřelectvem z pevnosti. Je poškozen, musí opustit formaci. Po zjištění této skutečnosti sovětský námořní svaz odplouvá.
Na finské straně, v pevnosti Russarrö, není nikdo ani zraněn.
Z finského námořnictva 2 pancéřové lodě o výtlaku 4 000 tun Väinämöinen a Ilmarinen obě s 4mi děly 254 mm, s 8 děly ráže 105 mm a 8 děly ráže 40 mm vplují do vod Turku, zde budou provádět protileteckou obranu tohoto pro Finsko životně důležitého přístavu. Ve Finském zálivu hlídkuje 5 finských ponorek – 3 x 500 tun - Ikuturso, Vesihissi a Vetehinen – 1x 250 tun – Vessiko a 1x 99 tun – Saukko. Tyto ponorky vplouvají až do rižské zátoky u pobřeží Lotyšska, ohrožují sovětské dopravní lodě a provádí průzkumnou činnost. Zde též operují dělové čluny 2x 450 tun Uusimaa a Hämeenma, 2x 370 tun, Karjala a Turunma. A také 10x 15 tun torpédovky.
Celkem 13 000 finských námořníků, kterým velí generálmajor V. Valve je připraveno. Až moře zamrzne postaví zvláštní oddíl - 2 prapory pěšáků pod názvem „Prapor Aaltonen“.
Naposledy upravil(a) michan dne 18/12/2006, 15:21, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka IV. Č 2.

Díl IV.

Část 2.

Postupně si řekneme, jak v prvních hodinách vypadala situace na všech 5ti směrech finsko – ruských hranic v prvních hodinách, a pak si řekneme i bližší situaci v prvních dnech.

Nejprve těch 5 prostorů, kterými sověti do Finska vstupovali, od jihu na sever.
První prostor od jihu, od Leningradu je Karelská šije, směr na Viipuri ( Vyborg).
Druhý prostor je severněji, nad Ladožským jezerem ,směrem na města Kollaa a Tollvajärvi.
Třetí prostor zase severněji je na města Kuhmo a Suomussalmi.
Čtvrtý prostor, zase severněji, u Savukoski směrem na Saalla.
Pátý, ten nejsevernější, od Barentsova moře, je z okolí města Petsamo, směrem na města Hayhenjäsvi, Nautsi.

Začněme v nejtěžším ( z hlediska nejtěžších pozemních bojů - je to směr na Mannerheimovu linii) úseku, nad Leningradem , na Karelské šiji.
V 7,30 ráno 30. listopadu 1939 z Kronštadtu ( ruské opevnění na moři), pálí pevnostní děla a s nimi i těžká děla nad Leningradem. Pod výbuchy se cesty mění v jámy, lesy v paseky a otevírá se zem. Palba trvá 30 minut na 140 km široké a 17 km hluboké frontě. Po 30 minutách se palba přesouvá do vnitrozemí. Z finské strany se ozve jen sporadická palba z ručních zbraní a kulometů.
Na sovětské straně se objevují zelené světlice, jako povel pro Rudou armádu! Vpřed!
Do ledové vody řeky Rajajoki vstupují ruští ženisté a začínají stavět pontonové mosty.
Finové na Karelské šiji pomalu ustupují do svého vnitrozemí.
Již v 9,15 první sovětské prapory překonají hranici a po pontonových mostech vstupují na území finské Karelie v prostoru Karelské šije.
Podobně jako na Karelské šiji, tak i severněji nad Ladožským jezerem v „ Druhém prostoru“, Finové svedou s Rusy krátký boj, popadnou lyže a odjíždějí, ustupují do malých okopů a pevnůstek ( zde chybí něco takového jako je na Karelské šiji Mannerheimova linie nebo aspoň polní opevnění).
Protože jsou většinou skvělí lovci ( tudíž i dobří střelci), napadne některé z nich, objet ruské kolony( Finové zde velmi dobře znají terén – jsou odtuď) a zastřílet si. Tak se pomalu, již na začátku války, rodí nová taktika partyzánského boje – jak prosté.
Znervózní Rusy, kteří začínají zastavovat a zkoumat kam vůbec jdou a tím se brzdí postup kolon.
Finové se vynořují z mlhy, lesa a houští, přesně střílí a stojící jednotky kropí samopaly Suomi M 31( každé družstvo má nejméně 1 a více Samopalů Suomi M 31).
Své poznatky pak finští vojáci sdělují svým velitelům a ti svým nadřízeným ( Narušování sovětských kolon, citlivost Rusů na náhlé přepady, roztažení kolon, využití mlhy, vánic a terénu a další poznatky). Rodí se finská taktika.
V „ Třetím prostoru“, kde do Finska vstoupila sovětská 9. A, je situace podobná, krátký boj a ústup Finů. Sovětská 9. A má za úkol v nejužším místě rozetnout Finsko na dvě poloviny a to tím, že rychle dosáhne města Oulu, kam jí ze severu bude spěchat na pomoc 14. A. Zde v „ Třetím prostoru“ u Kuhmo ( 100 km jižně od Suomossalmi) se odehraje scéna, kterou popisují všechny mě dostupné historické prameny stejně. My si ji volně řekneme také. Na jednu zemědělskou usedlost zvanou Lanmasenvaara, poblíž finsko – ruské hranice přijedou na lyžích 2 finští pohraničníci (Kimpimäki a Taurinen) v bílých maskovacích kombinézách. Chtějí místní upozornit, že Rusové přicházejí a že je třeba odejít. Hospodyně je pozve dál. Tam jí řeknou. Je třeba odejít, Rusáci jdou! Hospodyně honem neví co vzít sebou a začne oblékat malého chlapce. Pohraničníci si sedli.
Rozlétnou se dveře a tam Rusáci v buďonnovkách ( špičaté čepice s kšiltem a velkou rudou hvězdou – ještě z doby VŘSR).
Pohraničníci hrábli po samopalech a ten nejrychlejší s ním máznul nejbližšího Rusa. Ostatní utekli do předsíně a zabouchli dveře. Přes dveře pak obě strany po sobě pálili. Jedna ze střel, která vlétla do místnosti zasáhla malého chlapce do hlavy a zabila jej.
Pohraničníci vyskočili oknem, Rusů bylo mnoho a oba pohraničníky zabili.
Vše pro historiky sdělila rodina. Ta byla odvezena do ruského zajateckého tábora. Po válce se rodina vrátila a našla svou zemědělskou usedlost v troskách.
V „ Třetím prostoru“ zde u Kuhmo do finského území vstupuje sovětská 54. divize pod velením komdiva Gusevského.
Zde bych chtěl objasnit, že v době Zimní války ( Po Zimní válce se hodnosti vrátili do podoby jak je známe i dnes) se hodnosti v sovětské armádě nazývaly dle funkce – komdiv – velitel divize, komarm – velitel armády, kombat – velitel praporu. Po zimní válce to zase byl major a velitel praporu, generálmajor a velitel divize atd.
Takže ta sovětská 54. divize přicházela s 13 000 muži, 120 děly a 35 tanky. Proti ní stálo 1 200 finských záložníků pod velením plukovníka Kaarialy. Finové se ztrátami ustoupili.
Jižněji na „Třetím prostoru“ útočí po dobrých zledovatělých cestách lesnatým terénem, sovětská 139. divize. Útočí k protáhlému jezeru Tolvajarvi a stejnojmennému městu. Tato sovětská 139.divize má 20 000 mužů se 147 děly a 45ti tanky. Proti nim stojí 4 000 Finských vojáků a 200 místních s rychlopalnými puškami, kulomety a samopaly Suomi M31. Bez děl. Mají jen miny, granáty a zápalné lahve.
V oblasti Hyrsylä probíhá finská hranice úzkým výběžkem a několik obcí zabíhá do sovětského území. Sověti toto místo rychlým postupem odříznou. Jedná se o 1 000 lidí. Jen 10ti lidem se podaří dostat se na finskou stranu fronty. Ostatní jsou zavlečeni do ruského zajetí.
Stejné to bylo ve „ Čtvrtém a Pátem prostoru“ – krátký boj finských pohraničníků a ústup do vnitrozemí. Finská armáda v prvních dnech ustupovala ve všech pěti prostorech.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka IV. Č 3.

Díl IV.

Část 3.
Nad Helsinky – hlavní město Finska, přilétly první bombardéry v 9,15 dopoledne 30. listopadu 1939. Rozezvučely se sirény a civilní obyvatelstvo utíkalo do krytů. Nebyly to však bomby co padalo na zem, ale letáky. Na letácích, špatnou finštinou, bylo mimo jiné napsáno, cituji:“ Víte, že máme chléb. Nebudete hladovět. Sovětské Rusko neublíží finskému lidu“.
Horší to bylo ten den ve 14,30, v době, kdy je na ulicích nejvíc lidí ( vrací se z práce, jdou do práce, na nákupy), to již nepadaly letáky, ale stovky bomb. Za děsivého jekotu se hroutily domy a vysoko šlehaly plameny z mnoha požárů. Do toho jekot sanitek a požárních vozů. Vyprošťovací čety napočítaly 200 mrtvých a raněných.
V Helsinkách na sovětské letouny střílelo jen nemnoho protiletadlových děl a kulometů zapojených do protivzdušné obrany.
Z ruských historických pramenů ( z těch z nedávné doby – předtím desítky let nic) vyplynulo a já volně popisuji.
Letadla sovětského Baltského loďstva nenašla finské bitevní lodě a tak jako náhradní cíl piloti chtěli bombardovat helsinský přístav. Letadla však byla při míření tak „ přesná“, že pobořila obytné čtvrti, ve kterých bylo 91 mrtvých a 109 raněných civilistů.
Světový tisk to okamžitě odsoudil. Molotov obvinění odmítal ( jak jinak) a na novinové zprávy dne 2. prosince 1939 sděluje presidentu USA Rooseveltovi, cituji: „ Sovětská letadla nebombardovala město, ale letiště“ ( ani se nedomluvili, že přístav). Prý se Molotov snažil vysvětlit, že z výšky 7 900 m, je těžké přesně určit cíle bombardování ( „ dobrá práce diplomata“).
Tento rozruch ve světě donutil sovětské velení k vydání rozkazu, bombardování nesmí postihovat civilisty. Vorošilov pak kategoricky zakázal pilotům bombardování civilního obyvatelstva!
Vraťme se zpět na frontu.
Počasí prvních dnů prosince 1939 nahrávalo útočícím sovětům. Mráz proměnil močály a jezírka ve sjízdné cesty dokonce i pro lehké tanky. V prvních dnech nepadal sníh a byly jen mlhy. Všechna sovětská vozidla se dobře pohybovala, zvláště pak na Karelské šiji, kde jsou dobré cesty.
Obránci měli jen výhody v tom, že byl kratší den a delší noc a že byla oblačnost a mlhy, takže bylo z činnosti vyřazeno sovětské letectvo.
Jednoduché pronikání do finského vnitrozemí však sověty nečekalo. Všude byly záseky a maskované miny, včetně dřevěných. Brzy museli být ženisté a průzkumníci vybaveni železnými bodci na průzkum terénu. Když chtěli ženisté zasypat protitankové jámy okolní zeminou, hned první lopata zeminy“ bum“ a lítali vzduchem.
Kolony zpomalovaly husté lesy, kterými je pokryta větší část Finska. Zpomalovaly je i močály a jezírka, ve kterých byly výbušné nálože, nebo vlčí jámy a další nástrahy. U nástrah číhali finští odstřelovači, ti mířili přesně.
Přesto krok za krokem ( oproti původnímu plánu 12 -15 km/den to bylo místy 1-5 km/den) sověti postupovali a Finové ustupovali. Sověti se pomalu blížili k hlavnímu finskému obrannému postavení – Mannerheimově linii.
Maršál Mannerheim s vývojem situace v prvních dnech války spokojen nebyl. Nebyly připraveny protiúdery, jako součást aktivní obrany. Dokonce 2. prosince 1939 večer, přijde zpráva, že v „ Druhém prostoru“, nad Ladožským jezerem v Puumala, provedli sověti vzdušný výsadek za pravým křídlem HBL a prolomily tuto HBL v centru bojové sestavy finských vojsk Znamenalo by to, že je zde finská obrana rozpůlena.
Nebyla to naštěstí pravda. Křídla však již byla stažena, a když se vše vyjasnilo, bylo na nápravu stavu pozdě.
Rozčilený maršál jede okamžitě ke IV. sboru ( „Druhý prostor“) a nešetří tady, umírněně řečeno, výtkami.
Zde útočí sovětská 8. A se 6ti divizemi o síle 75 000 mužů se 154 tanky. Tato 8. A se chce probít do týlu Östermannova 2. armádního sboru ( „ První prostor“), který brání Karelskou šiji proti sovětské 7. A a vpadnout Mannerheimově linii do týlu.
Útok se sovětské 8. A daří. Již 2. prosince 1939 musí Finové vyklidit Tulemajoki. Maršál zde chtěl hraniční čáru držet co nejdéle a teď tohle a takové zmatky.
Nařizuje generálu Heiskanenovi dobýt soujavirskou křižovatku silnic východně od Koollay.
Avšak generál Heiskanen ač prostředky měl ( děla a jednotky), nepřipraví protiútok dobře a ten se nezdaří.
Maršál Mannerheim neváhá a na místě zbaví generála Heiskanena velení a nahradí jej ve velení IV. sboru generálem Hägglundem ( Díl III – zde je ten důvod).
Sbor se pod velením generála Hägglunda chystá k protiútoku, ale je pozdě, sověti zahájí útok a donutí finský IV. sbor k ústupu. Tento IV sbor se zastaví až za 14 dní o 70 km dál na čáře Kittela.
Severněji sověti postoupí za týden o 30 km ke Kollaanjoki a o 60 km k Tolvajärvi v kopiselkiském směru. Do 5. prosince 1939 ustoupí finské útvary z obranného postavení Agläjärvi.
Tudy útočí sovětská 155. divize od jezera Poros na Ilomanti. Sovětská 155. divize dosáhne 6. prosince 1939 Lutikkavary.
Jiná část IV. armádního sboru zadržuje sověty na čáře Syskyjärvi – Kitelä a druhá její část provede protiútok severně. Rozdělené jednotky IV. sboru partyzánským způsobem napadají postupující sovětské kolony za přesunu na komunikacích a způsobují jim citelné ztráty a zpomalují jejich pohyb.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka IV. Č 4.

Díl IV.

Část 4.

Postup sovětů ke Kitelä ještě maršála neznepokojuje, ještě ne, pokud však Sověti proniknou dál na sever, na silnici ze Suojärvi na Tolvajärvi a Ilomants, znemožní Finům protiúder.
Maršál spolu s generálem Hägglundem, zde 5. prosince 1939 pověří plukovníka Paavo Tolvela velením skupiny složené z 16. pěšího pluku a dělostřeleckého oddílu a tří slabších lyžařských praporů a zastavením sovětů Velitel IV. As generál Hägglund mu přidá ještě prapor lyžařů. Tolvela má ve velení 16. pěšího pluku podplukovníka Pajariho, velitele zkušeného a naladěného útočně.
Tolvelova skupina má dále uloženo rozbít Sověty na směru Koriselkä a Ilomantsi a v součinnosti s IV. As dobýt Suojärvi.
Celkově je situace na frontě kritická. Odevšad přichází jen špatné zprávy. Krycí jednotky, které mají 13 000 mužů, čelí ohromné převaze Rusů. Sověti mají 7 střeleckých divizí a 6 tankových brigád. Je to 140 000 mužů a 1 000 tanků. A Finové nemají protitankové zbraně.
Až 2. prosince 1939 přichází do každého praporu v přední linii „2 ks“ protitankového kanonu ráže 37 mm, typu Bofors, jeho náboje však neprobíjí těžké sovětské tanky.
Maršál Mannerheim vydá rozkaz, že se musí z nejodvážnějších a nejlépe vycvičených mužů, v každé četě, rotě, praporu a pluku utvořit skupiny a družstva tankoborníku. Tito tankoborníci budou napadat tanky zblízka.
Kde to lze, jsou předem v místě nasazení sovětských tanků (po obou stranách silnice a v místech možného nasazení) vykopány jámy. Tyto jámy mají pečlivou kamufláž ze sněhu, smrkových a jiných neopadávajících větví. V nich jsou tankoborníci schováni se zásobou Molotovových koktejlů a trhavin. Kulometčíci, snajpři a samopalníci oddělí pěchotu, a pak nastupují tankoborníci. Ti se přiblíží mimo dosahu tankových kulometů k tanku a do průzorů a vzduchových kanálů (vzniklých netěsností v sovětských tancích při výrobě) háží Molotovovy koktejly a na motorovou část granáty, nebo jiné trhaviny. Někdy dokonce sochory stahují pásy, tank znehybní a pak jej ničí trhavinou.
Tato taktika přináší ovoce a jen na Karelské šíji je během několika dní takto zničeno 80 tanků.
Je to málo, musí se přidat. Do protitankového boje se zapojuje též Státní lihový monopol, Alkohooliliike. Finové si tak dělají nárok na název tzv. „Molotovovův koktejl“. Monopol uvolnil 40 000 lahví. Ty se plnily míchanicí surového kerosinu, dehtu a benzínu. V prvé fázi vojáci omotávali hrdlo lahve hadříkem namočeným v benzinu, ten zapálili než láhev odhodili. V pozdější době se na hrdlo lahve upevňovala ampulka s kyselinou sírovou.
Za Zimní války jich finská armáda použila 70 000, z toho bylo 20 000 vyrobeno přímo na frontě. Lahve se házely do vzduchových kanálů , nebo do otevřených poklopů tanků. Osádky sovětských tanků hynuly hroznou smrtí! Ale i u finských bojovníků, kteří láhve házely, bylo 60 až 70% případů zranění nebo smrti. Finové však nechtěli svou kůži prodat lacino.
Ale Finové používali i další triky. Na jezerech nastražili řady min spojených provázkem. Vodotěsné miny, jen částečně naplněné trhavinou, v sobě měly tolik vzduchu, že ze spodu tlačily na led a dostávaly se při zamrznutí blízko k povrchu. Plováky udržovaly miny v náležité výšce. Mina pak vybuchla, když tank přejížděl okolo, nebo těsně potom, a stáhla tank do hlubin, nebo ho odřízla a on se nemohl vrátit.
Tam kde byly teploty příliš nízké pokládali Finové na led celofán – průzkumné letouny pak viděly jakoby tam byla díra v ledu.
Vznikaly papírové atrapy protitankových bunkrů. Nápady a triky Finů byly skutečně originální a bylo jich nespočet. Slamění vojáci a koně – sovětské letouny plýtvaly municí ve velkém.
Popišme si nyní boj jednoho družstva tankoborníků jak jej v knihách pro historiky zachytili sami finští bojovníci. Budu volně citovat.
Družstvo tankoborníků je ve stanu bezprostředně za čelní linií. Přichází strážný a volá, že mají sebrat lahve a munici a za 2 minuty se připravit.
Družstvo o 10ti mužích pod velením rotmistra Outi Helase se zakope v 5ti pozicích po obou stranách silnice. Ti co mají Molotovovy koktejly na jedné straně, ti druzí s trinitrotoluenem na straně druhé. Sledují jak nižší důstojník rozmisťuje kulometčíky. Ti si mají vzít na mušku posádky tanků a muže, kteří by šli s tanky.
Je tady první tank, druhý až 10tý. Vojákům se honí v hlavě různé věci (co tady dělám, nedokážeme to, zdrhněme… a další).
Tři tanky projedou a žádný povel? Už povel přichází!
Voják odjistí, napočítá do tří a hodí svou nádobku pod třetí tank. Výbuchy roztřesou zem. Svou dávku dostaly i další tanky. Třetí tank se otáčí do směru odkud přijel. Voják volá na kamaráda, ten háže Molotovovy koktejly. Zasáhne vzduchový kanál. Tank zachvátí plameny a voják křičí, cituji: „Podívej, Rusi na grilu!“
Nadporučík Kaarto sváže 2 tříkilové trubky trinitrotoluenu a balíček hodí na pás druhého tanku, který záhy zůstane stát.Ttřetí tank zneškodní velitel oddílu.
Ostatní tanky otočí a zmizí do svých pozic.
Osádka druhého tanku, která nebyla usmažena se pokouší zmizet v lese. Kulometčíci osádku tanku postřílí.
Z polských pramenů - nasazené sovětské tanky – lehké – BT 2, BT 5 a BT 7.
Střední tank T 26 a T 28 a jako těžký tank do 7. ledna 1940 to byl T 35. Od 7. ledna 1940 použity jako těžké i KV 1 a KV 2.

Zdroje : Janusz Ledwoch – Blitzkrieg – Warzsawa 1995.
Eloise Engelová, Lauri Paananen - Zimní válka - Sovětský útok na Finsko 1939 - 1940.
Karel Richter - Hranice placená krví.
Velká vlastenecká válka.
Donald Sommerville - Druhá světová válka - Den za dnem.
Mannerheim - memoáry.
Mé letité zápisky a mapy .

V Díl V. si řekneme o zhoršující se situaci Rudé armády.
Naposledy upravil(a) michan dne 18/12/2006, 18:47, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Opět, stejně jako tvoje ostatní články vynikající.

Později, pokud bude zájem, můžu tuto sérii doplnit samostatným článkem o námořních bojích této války. Několik polských autorů perfektně zpracovalo oblast Baltského moře v období WWI a WWII. No námořní boje, ono je to spíš o šarvátkách sovětské Baltské flotily s finskými pevnostmi v oblasti Vyborgu, Hanko a na ostrovech Finského zálivu.
Finské námořnictvo jako takové se do bojů příliš nezapojilo. Jednak bylo mnohem slabší (jeho celkový výtlak v tomto období byl menší než výtlak každé z ruských bitevních lodí) ale hlavně kvůli tomu, že Finský i Botnický záliv zamrzly a jejich malé jednotky neměly v ledu šanci cokoliv dokázat. I ruské bitevní lodě musely často doprovázet ledoborce a kvůli úzkým plavebním kanálům měli velitelé velký strach z útoků finského letectva.
Naposledy upravil(a) Nelson dne 18/12/2006, 15:24, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Dík za opravu, ta hlavní děla mě ulítla, a když dovolíš doplním to k těm lodím. Příliš jsem se soustředil na tu protiletadlovou obranu.
Něco málo tam o těch šarvátkách proti pevnostem též uvedu. Budu velmi potěšen pokud to popíšeš, jak to jenom Ty umíš. Máš určitě o tom námořnictvu víc informací než já. Vždyť Víš, většinou jdu za Tebou o radu, pokud jde o lodě.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Michane, s těma těžkýma tankama opatrně. T-35 byl zaveden v dosti malém počtu a co jsem se díval do zdroje tak v tomto konfliktu nefiguroval. Podle všeho jako těžké tanky jsou označeny střední T-28, většinu tanků tvořil T-26 a BT různých verzí.

Prototypu těžkých tanků T-100, SMK a KV byly zařazeny do zvláštní roty.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Hledal jsem o typech sovětských tanků použitých v Zimní válce všude možně. Narážím u Poláků na typy které píši - množství kterých bylo kolik nikde. Lehké - BT 2, BT 5 a BT 7. Pravda u středních je i T 26 spolu s T 28 ( ty jsou i na dobových fotkách jasně zřetelné, oba typy zničené v tzv. " Motti" ( kotle - budu popisovat). T 35 je v polských podkladech bez udání množství řečen. Na fotografiích pravda T 35 nevidím Je tedy možné to co říkáš, že T 26 a T 28 bylo vydáváno za těžké tanky.
Všechna historická literatura pak říká, že Timošenko po 7. lednu 1941 přivezl KV. Opět nikde není řečeno kolik těch KV přivezl.
Jen tak mimochodem Sa i Ty ve svém článku T 28 ve finských rukách popisuješ. Viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1735
I u T 26 máš zmínku o vlivu Zimní války na úpravy - jak říkáš - Z důvodů pozdějšího zavádění T 34 už k tomu nedošlo viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1133
Našel jsem skutečně více důkazů, že T 26 a T 28 se Zimní války účastnily a dobové fotky to potvrzují.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
hornet
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 261
Registrován: 16/6/2006, 10:57
Bydliště: Hradec Králové

Příspěvek od hornet »

Aniž bych se chtěl vmísit do vaší odborné diskuze posílám odkaz na tuto stránku:
http://wf.weltkrieg.ru/black/zim/
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Díky chlape i zde jsou ty T 26 a T 28 vidět. Je to i z dalších fotografií z knih vidět. Jen mám prostě dojem, že jsem někde zachytil, že pár T 35 se pohybovalo na Karelské šiji - proti Mannerheimově linii. To, ale není se zárukou.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pegeucko
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 2793
Registrován: 14/7/2005, 10:40
Bydliště: jižní Čechy

Příspěvek od Pegeucko »

ObrázekObrázekObrázekObrázek

Vím vše, protože mlčím, abych slyšel..... motto STASI
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Pege díky.
Sa tady je ten důkaz, že v Zimní válce byl T 35. V Part 1 je dokonce ve dvou záběrech z autenťáků. Já mám z 90 tých let z tohoto celou kazetu v celku a je to co říkám, že jsem to někde viděl, ty T 35.
Krásně jsou tam i záběry s T 26 a T 28 a pak jsem nerozeznal ta BT.
Těch T 35 tam asi nebylo moc ( vyrábělo se jich 10ks ročně), ale byly tam.
Ta kazeta je skvělá, samozřejmě budu psát i několik článků o finském letectvu a jejich esech.
Bude i Pokračovácí válka, bude i o Finech do roku 1945.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Finsko-Ruský konflikt“