9K31 Strela-1

PL systémy, rakety, PL kanony....

Moderátor: Julesak

Odpovědět
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

9K31 Strela-1

Příspěvek od redboy »

9K31 Strela-1 Obrázek

No, postupně jsme se dostali k mobilním PL systémům krátkého dosahu. Pochopitelně tyto systémy jsou doménou PVO PV, jelikož na úrovni PVOS pro takový systém prostor není. Snahou bylo dostat do výzbroje systém, který by mohl postupovat přímo s bojovými jednotkami a postřelovat cíle operující přímo v boji těchto jednotek. Čili cílem byly taktické letouny a vrtulníky.
Aby takovou úlohu mohl systém plnit musí být pohyblivý, schopný přesunu v terénu, schopný držet krok s jednotkami které má chránit. Díky tomuto úkolu nemůže být pevně spojen s vyhledávacími prostředky a musí si cíl jak zjistit, tak identifikovat tak zničit. Původní zadání bylo vyvinout přenosný protiletadlový komplet použitelný i na lehkých vozidlech třídy GAZ-69. Od roku 1956 probíhal vývoj takového prostředku ve Spojených státech a později, v letech 1965/66 byl také přijat do výzbroje pod označením FIM-43 Redeye.

Zadání k vývoji takového komplexu padlo 25.srpna 1960. Termín byl dosáhnout střeleckých zkoušek v 3.Q 1962. Výkony měly umožnit postřelování cílů o rychlosti 200-250m/s, tj podzvukových na výškách od 50-100m do 1000-1500m na vzdálenost 2km. Hmotnost ŘS měla být 10-15kg.

Vývojem systému bylo pověřeno OKB-16 patřící Ministerstvu pro vojenskou techniku. Jeho generálním konstruktérem byl Alexandr Emamuilovič Nedelman. Toto OKB jehož byl hlavním konstruktérem, od roku 1942 do nedávné minulosti: 1986 a jeho jméno, budou znát ï zájemci o zbraně WWII. Z jeho OKB pochází letecké kanony vyvíjené společně s A.S.Suranovem (NS-23, NS-37, NS-45) a hlavně NR-23, NR-30… na kterých spolupracoval s A.A.Richterem. Dále je jeho OKB tvůrcem neřízených leteckých raket S-5,S-8, S-25, V době o které se bavíme pak komplex PTŘS 9M17 Falanga, který známe z výzbroje vrtulníků. K jeho pracem patří mimo jiné první PTŘS odpalovaná z hlavně tanku, systém 9K112 Kobra tanku T-64 a další (z této kanceláře pochází 90 zbraňových systémů). Jeho OKB-16 je později známo jako KB Točmaš a v součastné době je to oficiálně Moskevské KB Přesného strojírenství a nese jméno právě A.E.Nedelmana.

Нудельман Александр Эммануилович
Obrázek

Práce na protiletadlovém raketovém systému ale byly v tomto OKB novinkou. Otázka zněla, jaký použít pro ŘS naváděcí systém. Požadavek byl systém autonomní, lehký, levný. Nabízí se celkem jednoduchý systém s pasivním IČ navedením, jenže to má vadu. Cílem krom letadel mají být i vrtulníky a IČ soustava tehdejší úrovně neumožňovala navedení na tento cíl, navíc neumožňovala navedení na letoun z jakéhokoli směru, pouze ze zadní polosféry, což by znamenalo postřelovat cíle pouze na odletu, po splnění jejich úkolu, což není ideální. Bylo proto zvoleno v podstatě unikum (nejsem si vědom, že by něco podobného ve světě existovalo). Naváděcí soustava byla použita optická, z ruštiny je doslovný překlad fotokontrastní, což vysvětluje o co jde. Výkonným prvkem není čidlo v IČ oblasti, ale ve viditelném spektru. Výsledkem je, že můžete střelu navádět na cíl z jakéhokoli směru, ovšem jen za dobrých světelných podmínek, tj. nejen ve dne, ale i za dobré viditelnosti, například souvislé oblačnosti. V období o kterém se bavíme byly lety frontového letectva, což byl hlavní cíl, možné ovšem pouze za takových podmínek, čili této nevýhodě, nebyla dána taková důležitost.

Právě naváděcí soustavu vyvíjí CKB-589 také Ministerstva pro vojenskou techniku v jejímž čele stojí Vladimír A. Chrustalev. Toto CKB je pozdější CKB Geofyzika a právě naváděcí soustavy ŘS, laserová technika, optoelektronika ale i systémy družicové komunikace…. Jsou jejich náplní práce.

První balistické starty ŘS, jenž dostala označení 9M31 začaly v oce 1961 a v polovině roku 1962 začaly zkoušky letu po naprogramované trase se zkouškami manévrovacích schopností. Poté začaly zkoušky i s naváděcí hlavicí. Výsledky nebyly dobré. Jednak ŘS velmi těžko držela cíl na vzdálenost 3000m a navíc i v případě exploze bojové části 30cm od letounu Il-28 nedošlo k jeho sestřelení. Původně se uvažovalo o dvoustupňové variantě s tím, že by první stupeň zůstal po vyhoření uvnitř odpalovacího kontejneru. V té době probíhal vývoj ještě jednoho systému a tím byl systém 9K32 Strela 2, což byla přenosná ŘS naváděná pasivní IŘ naváděcí soustavou, ovšem o nižší hmotnosti. Její vývoj uspokojivě pokračoval. Ovšem výkony měly být podobné a tak došlo ke zvýšení požadavků a tím k tomu, že systém Strela 1 zůstal jen ve variantě na vozidle. Navíc původně uvažovaný lehký teréní automobil zaměnili za obrněné vozidlo. Maximální dosah se měl zvednout až na 5km a maximální výška postřelovaných cílů pak na 3,5km. (čehož se ale nepodařilo plně dosáhnout) Důsledkem tohoto rozhodnutí bylo zvýšení rozměrů rakety z průměru 100 na 120mm, z délky 1,25m na 1,8m a hmotnost se zvedla z 15kg na 25. V tomto okamžiku bylo rozhodnuto o organizačním zařazení. Systém Strela 1 měl být spolu s protiletadlovými hlavňovými komplexy ZSU-23-4 Šilka zařazen na úroveň pluku a systém 9K32 Strela 2 na úroveň praporu pozemních vojsk.

Vývojové práce se především z důvodu problémů s naváděcí soustavou protáhly až do roku 1967 a v roce 1968 byly zahájeny státní zkoušky upravené verze. Po jejich skončení byl systém 9K31 Strela-1 přijat do výzbroje obligátním usnesením ÚV KSSS a SM SSSR 25.dubna 1968.

Sériová výroba vozidel probíhala v Saratovském automobilovém závodě a ŘS pak v Kavrovském mechanickém závodě.

Komplex 9K31 Strela-1 se skládal z ŘS 9M31 a bojového vozidla 9A31 které bylo na podvozku obrněného vozidla BRDM, později BRDM2. Vozidlo je stejné jako základní varianta BRDM, pouze místo věže s kulometem je na něm byla otočná věž s lafetou pro čtyři ŘS přepravované v kontejnerech, jenž sloužily i jako odpalovací zařízení. Ve věži seděl střelec operátor, jenž ručním řízením nastavoval náměr v rozsahu -5/+80 stupňů a pedály nožního řízení pak celokruhový odměr. Čelní stěna věže mezi kontejnery s ŘS byla prosklená a sloužila k zaměřování cílů. V pochodové poloze jsou kontejnery s ŘS položeny na zadní části vozidla. V jakýchsi držácích na boku zadní části korby mohou být umístněny dva záložní kontejnery a ŘS. Po překlopení držáků pak lze tyto kontejnery zavěsit pod lafetu. Osádku vozidla tvoří velitel, střelec a řidič. Hmotnost vozidla je do 7t.

Scema ŘS 9M31
Obrázek
1-Naváděcí hlavička
2-Pohon řídících ploch
3-Řídící systém
4-Bojová část
5-Bezkontaktní zapalovač
6-Jadro TPH motoru
7-Stabilizátory
8-Cívka pro roztočení gyrostabilizátoru


Řízená střela 9M31 byla jak jsme si řekli naváděna optickou pasivní soustavou, která se zaměřovala na kontrastní cíle na pozadí. Aerodynamicky se jednalo o řízení koncepce kachny se čtyřmi řídícími plochami v přední části ŘS a čtyřmi stabilizátory v koncové části. Byla poháněná motorem na TPH který měl tvarem jádra dány dva režimy chodu. V okamžiku startu byla silným impulsem urychlena ŘS na rychlost cca 420m/s a poté byla tato rychlost udržována nižším tahem. Už z ŘS AIM-9 Sidewinder (a její věrné Sovětské kopie K-13) je znám systém gyroskopických kotoučů ukrytých ve stabilizátorech stabilizujících ŘS v náklonu. Ty jsou u leteckých ŘS roztáčeny náporovým vzduchem „zubatými“ kolečky na koncích stabilizátorů. Tento systém u 9M31 být použit nemohl, jelikož tyto kolečka jsou roztáčeny předem prouděním vzduchu okolo ŘS ještě před startem, na vnějším závěsníku letadla. Konstruktéři rakety proto tyto gyrokotouče roztáčí pomocí lanka, na jednom konci ukotveného v odpalovacím kontejneru a druhým koncem navinutém na cívce která poté roztáčí gyrostabilizátor. Při startu ŘS pak dojde k roztočení gyroskopů ještě v průběhu pohybu ŘS v kontejneru. (někdy až přemýšlím, jak některá řešení mohou konstruktéry napadnout.. no nic). Bojová část byla iniciována za pomocí buď kontaktního zapalovače, případně elektrooptického bezkontaktního. Iniciace bojové části je mechanická a pokud nedojde k inicializaci 13 až 16 sekund po startu, dojde k zablokování zapalovače a ŘS pak při dopadu na zem neexploduje, pouze se zdeformuje a nezpůsobí škodu ve vlastních jednotkách. Prostá autodestrukce by mohla zasáhnout vlastní jednotky z důvodu možnosti postřelovat nízkoletící cíle a let rakety je pak velmi plochý. Střela o délce 1,8m, průměru 120mm a rozpětí stabilizátorů 360mm a hmotnosti 30kg je skladována a odpalována z kontejneru 9Ja23 které jsou zavěšovány na rám odpalovacího zařízení.

Už v době zavedení do výzbroje byla doporučena modernizace komplexu a ta v letech 1968 až70 také proběhla. Takto modernizovaná verze se do výzbroje dostala v prosinci 1970 a nesla označení 9K31M Strela-1M K vybavení vozidla nyní označenému 9A31M byl přidán pasivní radiozaměřovač 9S19, umožňující včasnější zjištění cílu se zapnutým palubní radiolokátorem, případně jiným radiotechnickým prostředkem. Podle údajů radiozaměžovače pak sledovat cíl, až do jeho vizuální identifikace a zachycení naváděcím systémem. Zároveň bylo možné jeho data předávat vozidlům 9A31 a vozidlům PL kanonů ZSU-23-4. Tato vlastnost zvýšila efektivitu nasazení komplexu v rámci baterií a to i mezi četou systémů Strela 1 a Šilka. Střelec byl v předstihu informován o směru ohrožení a výrazně se tak snížila doba vyhledání cíle a jeho identifikace. Velitel baterie pak mohl rozdělit cíle a pomocí charakteristiky jejich radiolokátorů i identifikovat státní příslušnost. Cíl je poté zachycen televizní kamerou a automaticky sledován do okamžiku odpálení ŘS. Modernizovaná varianta mohla postřelovat cíle na nižší výšce i menší vzdálenosti a zvýšila se pravděpodobnost jejich zásahu. Byl to vlastně první systém automatického velení a řízení u vojsk PVO PV na tak nízké úrovni. Velitel baterie pochopitelně mohl přijímat informace i od vyšších stupňů velení a přehledových radiolokátorů těchto oddílů.

Jak jsme si řekli, systém spadal do protiletadlové baterie v sestavě tankového, případně motostřeleckého pluku. V tomto útvaru byly obvykle čtyři vozidla systému 9K31 a čtyři ZSU-23-4. V pozdější době i specializované vozidlo velitele baterie zajišťující spojení s nadřízenými stupni PVO.
Už v době zavádění systému 9K31M probíhal vývoj v podstatě nástupce, systému 9K35 Strela 10 jenž se stal také rozšířenější. Ten také systém nahradil, když ne zcela. Systém Strela 1 skončil u jednotek pouze motostřeleckých, později „druhosledových“ a podle některých údajů i výsadkových. Především později, v osmdesátých létech, již systém navedení nevyhovoval moderním PVO, především omezení na jen dobrou viditelnost bylo už omezením. Ještě před rozpadem Sovětského svazu byl systém z výzbroje vyřazen, ale to již přichází i náhrada systému 9K35 Strela 10, totiž 2S6 Tunguska.

Zato export byl velmi rozsáhlý. Probíhal od poloviny sedmdesátých let pro státy VS a od jejich konce pro ostatní. Sloužil prakticky všude, kde se exportovaly Sovětské zbraňové systémy. Přes státy VS, blízký východ, jihovýchodní asi až po střední Ameriku a Afriku. Systém byl levný, a tím pádem dobře prodejný. Obsluha byla jednoduchá a z úspěchem ji zvládli vojáci například Angoly. Ve výzbroji některých států je dodnes. Zabojoval si především na Blízkém východě. Nikdy nepatřil k systémům s nejvyšší efektivitou na počet odpálených ŘS, ale to se od něj nikdy nečekalo. Díky ceně ŘS i samotného komplexu mohl být značně rozšířen a mohl postřelovat cíle téměř vždy. Na Blízkém východě se spolu s souběžně používanými systémy 9K32 Strela 2, se ale projevila jiná negativní vlastnost a to nepřítomnost identifikátoru vlastní-cizí. V bojových podmínkách pak často docházelo k postřelování vlastních letounů. Souviselo to ovšem také s vycvičeností obsluh.

V armádě bývalého Československa byl systém zaveden také, ale velmi malém počtu, podle některých údajů pouze jedné baterie. U nás byla dána přednost výrazně efektivnějšímu systému 9K35 Strela 10.

TTD systému 9K31
Verze……………………………………..............9K31/9K31M
Rok zavedení do výzbroje:………..…….1968/1970
Maximální výškový dosah:…………........... 3/3,5km
Minimální výškový dosah:……………....…0,05/0,02km
Max dálkový dosah:……………………......…. 4,2km
Min dálkový dosah:……………………........…..1/0,5km
Maximální rychlost cíle:…………………......300/310m/s
Množství postřelovaných cílů:………....………1
Max rychlost ŘS……………………………........420m/s
Hmotnost ŘS………………………………...........30/30,5kg
Hmotnost bojové části………………………........3kg

V kodu NATO nesl systém označení SA-9 Gaskin

Kontejner s ŘS 9M31
Obrázek

Systém 9K31 Strela-1 v bojovém postavení
Obrázek

Pohled na částečně nabitou lafetu
Obrázek

Prázdná lafeta, jsou patrny držáky, kde lze umístnit záložní kontejnery s ŘS.
Obrázek

Otevřené "okno" střelce systému
Obrázek

Pracoviště střelce ve věži
Obrázek

Pracoviště velitele
Obrázek

Skládání lafety do pochodové polohy
Obrázek

Díky za pozornost

redboy
Naposledy upravil(a) redboy dne 11/9/2006, 12:22, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Máš pravdu systém je skutečně hodně rozšířen. Je hodně znám i z přehlídek v SSSR. Na Blízkém východě byl v dobových záběrech konce 70 a v 80. letech, vidět při přesunech pozemních jednotek Egypta. Popis jsem ale fakt nikde nezachytil. Publikace o jeho účinnosti jsem také neviděl.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Mám jen dotaz. V jakém "vztahu" je tento komplet a ruční komplet "Strela"?
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

sa58 píše:Mám jen dotaz. V jakém "vztahu" je tento komplet a ruční komplet "Strela"?
V podstatě Strela-1 a Strela-2 byly konkurenční projekty, vyvíjené na základě stejného zadání (toho z roku 1960). Jelikož ale Strela-2, která se z počátku zdála jako ryskantnější fungovala a nebyly zásadní problémy, došlo k zavedení obou s tím, že Strele-1 byly zvednuty výkony. Pak teprve došlo k tomu rozhodnutí, že Strela-2 půjde o stupeň níž, čili na prapor a u pluku zůstane Strela-1 s dosahem dvakrát vyšším jak ZSU-23-4. Je ale docela možné, že to souviselo i s malou účinností bojové části (můj názor). Podobně malá úšinnost Strely-2 se projevila na blízkém východě a letouny s klidným srdcem (no, klidným asi ne) odlétaly po blízkém zásahu. To se ale týkalo přenosných ŘS jako kategorie.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

To se fakt ta identifikace cílů nějak později nedotáhla do konce - mám na mysli, jestli k tomu něco nepřidali. To bylo dost flustrující, když tak někdo přiletěl na pomoc. Fakt je, že to bojovalo na menším prostoru, ale stejně.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Jo, jo dotáhlo se to do konce. Právě sedím u hledání podkladů pro Strelu 2 a 3:)) Do úplné dokonalosti se to dotáhlo ale až u systému IGLA (na ten si počkáte ještě chvilku), ale už Strela 2M a 3 na tom byla líp, podobně jak Strela 1M.

Jenže ono to není jen o technickém řešení. Ono je to o výcviku. Troufnu si říct, že jsem očima schopen identifikovat letadlo na dost velkou vzdálenost a s dalokohledem asi dostatečnou, jenže to je právě o výcviku. Když se vžiješ do pozice Egypského vojáka... no nevím, nechtěl bych tam lítat, i když vemu v potaz, že mě stejně nesestřelí. Ale nemusíme tak daleko. Někde jsi to psal i Ty, nevěděli jsme, co je nejem v Sojuzu, ale ani doma, takže pokud by mi v roce 1988 nad hlavou přelítl Mig-29, kterýho sem nikdy předtím neviděl, jdu po něm :) je to složitý.


Jenže nejenom u těchto přenosných systémů. Když sem psal o S-125, byla ve zdroji zmínka o jeho nasazení v Egyptě. Na počátku se Sovětskou obsluhou zaučovali Egypťany. A jakmile se přesunuli ke kanálu, tak šli do bojové pohotovosti a velitel baterie se ptal, jestli se v okolí nepohybují vlastní letouny. Prý byl ubezpečen, že ne a první salvou šel dolů Il-28, který se za kanálem potloukal bez zapnutého odpovídače.... Je to i o zodpovědnosti, inteligenci a morálce.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Máš pravdu, je to výcviku i mě to za chvíli došlo. Já popisoval i to, že profesionální piloti Egyptského letectva ( měla to být elita národa) byli kavárníci, obchodníci (mimochodem na Mig 21 cvičeni v ČSSR, ale i v SSSR), kteří si chodili na 4 hodiny zalétat na letiště a pak šli spokojeně podnikat. MOSAD je znal jmény, znal jejich rodinné příslušníky a tak jim pak vysvětlovali, po zničení PVOS v roce 1967, aby raději nelétali, že na ně doma čeká Fatima s Alim a že bude škoda když zahyne. Poznatky z této války hovořily i o období okolo poledne, kdy egyptský voják nebojuje, nepracuje on odpočívá.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

michan píše: Poznatky z této války hovořily i o období okolo poledne, kdy egyptský voják nebojuje, nepracuje on odpočívá.
:)
ObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „PVOS“