Kameněc – Podolskij 44 I. Č 1-4.

Klíčové bitvy i ty co byly mezi tím.

Moderátoři: michan, Pátrač

Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Kameněc – Podolskij 44 I. Č 1-4.

Příspěvek od michan »

Kameněc – Podolskij 44 I. Č 1-4

Obrázek

Díl I.

Část 1.

Když polní maršál Manstein opouštěl Umaň – byl zde u vojsk, která se vrátila z Korsuň – Ševčenkovského kotle – vezl s sebou dvě otázky. Dají Sověti pokoj než zacelí mezeru? A ta druhá byla – čím tu mezeru zacpu?
Polní maršál Manstein netuší ještě plně, že ho čeká jeho nejlepší a vrcholová operace na východní frontě v celé ww2. V jeho podání to bude mistrovské dílo, které předčí vše co předtím dokázal. Tato operace se v dějinách ww2 a vojenství řadí mezi vrcholné kapitoly vojenského umění.
Ve vlaku, kterým se vracel na velitelství skupiny armád Jih, studoval mapy a zprávy z fronty a rýsovala se mu temná budoucnost.
Všechny zálohy skupiny armád Jih spotřebované. Mechanizované divize po stálém nasazení oslabené. HBL u 8. armády a 1. TA velice tenoučká.
Souvislá fronta existovala pouze od ústí Dněpru do Šepetovky. Od Šepetovky až k Pripjaťským močálům 80 km mezera. Mezeru zajišťuje jen jeden slabý 13. armádní sbor, kterému velí generál Hauffe. Tento 13. armádní sbor střeží a přehrazuje strategicky důležitý zemský most jižně od Pripjaťských močálů. Odtud hrozí nebezpečí od Sovětů od té doby, co jejich sovětská 13. armáda z 1. Ukrajinského frontu překročila do 20. února 1944 mokrý trojúhelník Dněpr – Pripjať.
Bývalý důstojník generálního štábu generál Hauffe se svým 13. sborem sice dovede Sověty zdržovat, ale nedovede je úplně zastavit. Sověti nyní stojí se šesti armádami na zemském mostě v prostoru Rovno – těsně před starou polskou hranicí. Tím ohrožují důležitý železniční uzel Kovel na západním okraji bažinaté oblasti. Zároveň ohrožují severní křídlo Mansteinovy skupiny armád Střed.

Protože nyní budeme hodně hovořit o maršálu Žukovovi citujme co o tom říká na str. 217 Vzpomínky a úvahy II.: „Úspěšné akce Ukrajinských frontů koncem února 1944 vytvořily příznivou situaci pro úplné vyhnání nepřátelských vojsk z pravobřežní Ukrajiny (Dněpr). 1. Ukrajinský front, jehož pravé křídlo se zmocnilo prostoru Luck – Šumskoje – Šepetovka, pronikl do boku proskurovko – vinického uskupení nepřítele. 2. Ukrajinský front zaujal výchozí prostor k úderu přes Umaň směrem na Mogilev - Podolskij. 3. Ukrajinský front pronikl na čáru Krivoj Rog – Širokoje – Kačkarovka a byl připraven udeřit na tiraspolsko – oděském směru.“
Žukov odjel koordinovat činnost 1. a 2. Ukrajinského frontu a neprodleně zahájit útok.
Dne 21. února 1944 přijel do štábu 1. Ukrajinského frontu a seznámil Vatutina a členy vojenské rady s pokyny hlavního stanu.
Další věty opět stojí za citování, Žukov říká: „Po zpřesnění situace a úkolů schválených hlavním stanem přikročily fronty k urychlené přípravě nových útočných operací a k jejich MTZ (materiálně technické zabezpečení). Protože cesty na Ukrajině byly následkem jarní oblevy zcela nesjízdné, bylo to spojeno s nesmírnými obtížemi. Zvláště těžké bylo soustřeďovat dělostřelecké náboje, miny, letecké pumy, PHM a potraviny přímo u bojových útvarů.
Německé velení bylo přesvědčeno, že sovětská vojska nebudou za takových podmínek útočit a že tedy bude mít dost času, aby přeskupilo své síly a posílilo obranu. Rozhodli jsme se, že nepřítele v takových nepodložených úvahách zaskočíme a že mu zasadíme řadu drtivých úderů. Zkrátka a dobře jsme se znovu rozhodli využít operační nenadálosti, která se nyní stala trvalou součástí sovětského operačního a strategického umění.“
Dle STAVKY měl 1. Ukrajinský front vést hlavní úder z prostoru Dubno – Šepetovka – Ljubar ve všeobecném směru na Černovice. Měl rozdrtit Provskurovsko – Vinnicko - Podolsko Kamenecké uskupení.
Vojska 2. Ukrajinského frontu budou útočit ve všeobecném směru na Bělcy a Jasy. Část frontu měla útočit v součinnosti s levým křídlem 1. Ukrajinského frontu na Chotin.
Vojska 3. Ukrajinského frontu připravují úder na Oděsu a Tiraspol. Mají osvobodit přímořské oblasti, proniknout k řece Dněstr a tam vytvořit předmostí.

Z předchozích odstavců je patrné, že se polní maršál Manstein měl čeho obávat a jak je vidět, bylo i rozhodnuto, jaká odpověď bude na jeho otázku: „Dají Sověti pokoj než zacelí mezeru?“ Ne, nedají!
Polní maršál Manstein byl i na návštěvě u 59. armádního sboru, který leží u Šepetovky. Tomuto sboru velí jeho bývalý náčelník štábu generálporučík Schulz. Ten jej informoval o napjaté situaci v nejvysunutějších opěrných bodech sboru.
Manstein neustále znovu varuje vůdcův hlavní stan. Požaduje síly a navrhuje soustředit aspoň jednu armádu za ohroženým prostorem u Rovna.
Hitler jen krčí rameny: „Kde mám vzít jednu armádu?“
A tak zůstane jen u improvizace.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Díl I.

Část 2.

Polní maršál Manstein byl nucen improvizovat. A tak 4. TA, které velel po propuštění generála Hotha rakouský tankový generál Raus, převzala úsek fronty v okolí Tarnopolu. Vedle ní vpravo, východně od Šepetovky potom vsunul 1. TA. A aby čelil hrozícímu nebezpečí, že bude předstižen na křídlech, oslabí svůj střed, ze kterého sebere tankové síly. Tyto td přesune z 8. armády na severní křídlo skupiny armád Jih. Je to příprava na to nejhorší.
Tanková divize SS „Leibstandarte Adolf Hitler“ putuje tedy od 8. armády do prostoru jižně od Šepetovky. A 1., 6. a 16. td jsou od 8. armády převeleny na řeku Bug. A 11. td je vyvedena do zálohy. Tento přesun probíhá do konce února 1944. Tato příprava by byla dobrá, ovšem vede k velkému oslabení 8. armády. 8. armádě je vlastně odebrána více než polovina tankových sil. A právě proti 8. armádě, která již byla oslabena předtím o 6,5 divize z Korsuň – Ševčenkovského kotle stojí šest sovětských armád. 8. armáda je nyní velice oslabena. Koněvův 2. Ukrajinský front má velikánské naděje útokem dosáhnout Rumunska.
To vše je možné jen z toho důvodu, že Hitler špatně hospodařil se silami, které měl k dispozici.
Přitom právě zde, více než jinde, byly operační úmysly Sovětů patrné. Průzkumem zjištěné soustřeďování sovětských sil, zeměpisná poloha – to vše jejich úmysly prozrazovalo. Přeběhlíci a zajatci pak odkryli i detaily.
Že tyto plány Němci znali dokládá i jeden zajímavý dokument. V té době plukovník v generálním štábu Reinhardt Gehlen ( po válce šéf tajné služby NSR) předložil začátkem března 1944 své posouzení situace, ve kterém byly jasně popsány úmysly nepřítele.
Gehlen informace získal ze špionážních a průzkumných materiálů a z nich analyzoval naprosto přesně plány STAVKY.
Generálnímu štábu hlásil: „Sověti jsou krátce před zahájením obkličovací operace proti německému jižnímu křídlu. Za tím účelem brzy zahájí 1. Ukrajinským frontem mohutný útok proti 59. sboru jižně od Pripjaťských močálů, aby dále vedli úder proti Polsku; současně se stočí k jihu směrem na Dněstr, aby napadli německé jižní křídlo z boku. Koněvovým 2. Ukrajinským frontem prorazí z prostoru Zvenigorodka slabou obranu 8. armády, zaútočí na Rumunsko a v součinnosti s 1. Ukrajinským frontem obklíčí síly 1. a 4. TA, které se ještě nacházejí východně od Dněstru.“
Potud Gehlen!
Hitler o tom nechtěl ani slyšet. Vkládal naděje do generála „Bahna“. Ten mu však podřízen nebyl. V tuto dobu se střídalo sněžení s deštěm. Teploty se pohybovaly okolo nuly. Pohyb vojsk a materiálu mohl probíhat v noci a ranních hodinách.
Štábní důstojníci ve „Vlčím doupěti“ byli nervózní. Nevěděli jak přinutit Hitlera, aby dal k dispozici síly k řešení katastrofální situace.
Historie popisuje lsti náčelníka generálního štábu pozemního vojska generála Zeitzlera: „Co byste dělal, můj vůdče, kdybyste byl Rus?“ Hitler vzdorovitě odpověděl: „Vůbec nic!“
Hitler se prostě vyhýbal vyhlášení úpadku. Stále platilo jeho nevydat ani píď země.
Krym? Držet! Norsko? Držet! Maďarsko? Obsadit! Itálie? Bránit! Francie? Nic nestahovat, ale posílit, být připraven na invazi.
Hitler chtěl všechno a zapomínal na moudrost pruského krále Bedřicha Velikého: „Kdo chce ubránit všechno, neubrání nic.“ To Hitler vůbec nebral na vědomí. Stále trval na strategii „pevných míst“, požadoval fanatickou obranu jím určených centrálních bodů.

Ještě jedna tragická událost na sovětské straně se váže ke konci února 1944 a je zaznamenána ve všech historických knihách. Je to smrt velitele 1. Ukrajinského frontu armádního generála N. F. Vatutina.
Popis celé události líčí přesně dle dokumentů Žukov v knize Vzpomínky a úvahy II. str. 218 a 219: „Armádní generál N. F. Vatutin a člen vojenské rady frontu generálmajor K. V. Krajňukov vyjeli 29. února 1944 ( 1944 – přestupný rok) v 16 hodin 30 minut v doprovodu osmi příslušníků strážní jednotky ze štábu 13. armády (prostor Rovna) k 60. armádě (prostor Slavuty) po trase Rovno – Gošča – Slavuta.
V 19 hodin 40 minut, když se Nikolaj Fjodorovič se svým doprovodem přiblížili k severnímu okraji vesnice Miljatyna, spatřili houf asi 250 až 300 lidí a současně zaslechli jednotlivé výstřely, ozývající se z tohoto houfu.
Auta na Vatutinův pokyn zastavila, aby se zjistilo, co se stalo. Náhle se z oken domů spustila na auta palba z pušek. Byli to banderovci (příslušníci nacionalistických protisovětských jednotek)
.
Vatutin a příslušníci jeho stráže vyskočili z aut a Nikolaj Fjodorovič byl raněn do nohy. Tři vojáci rychle otočili jedno z aut, zdvihli Vatutina, uložili ho do vozu, vzali dokumenty a vydali se směrem k Rovnu. S nimi odjel také Krajňukov.
Nikolaj Fjodorovič byl raněn nad koleno. Protože zavázat ránu mu mohli teprve v Gošci, ztratil mnoho krve.
Vatutin byl dovezen do Rovna a uložen ve vojenské nemocnici. Odtud byl převezen do Kyjeva.
Když jsem dal náčelníku zdravotní služby frontu potřebné pokyny, převzal jsem velení frontu a okamžitě jsem volal Stalinovi, že Vatutin byl raněn a převezen do nemocnice. Vrchní velitel schválil mé rozhodnutí postavit se do čela frontu, dokud nebude připravovaná důležitá a složitá vojenská operace uskutečněna.
Do Kyjeva byli povoláni nejlepší lékaři, mezi nimi i známý chirurg N. N. Burděnko, ale zachránit Vatutina se jim nepodařilo. Zemřel 15. dubna 1944 a o 2 dny později ho pohřbili v Kyjevě. Moskva vzdala 20ti dělostřeleckými salvami poslední vojenskou poctu věrnému synu vlasti a nadanému vojevůdci.“
Naposledy upravil(a) michan dne 12/8/2006, 19:55, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Díl I.

Část 3.

Zde je na místě si říci, že Stalin a STAVKA ( sovětský generální štáb ) používaly pro koordinaci obrany a hlavních úderů již od roku 1941 tzv. „představitel hlavního stanu“. Koordinátory ve většině případů byli generálové a pozdější maršálové Žukov a Vasilevskij.
Jak jsme již říkali v únoru 1944, Žukov koordinoval jako „představitel hlavního stanu“ 1. a 2. Ukrajinský front. V té době např. Vasilevskij koordinoval 4. Ukrajinský front a samostatnou pobřežní armádu, které připravovaly osvobození Krymu.
Po zranění armádního generála Vatutina se velení 1. Ukrajinského frontu ujal G. K. Žukov a Stalin to schválil.
V knize „Vzpomínky a úvahy II. – Žukov pak konstatuje: „Dne 1. března 1944 jsem byl směrnicí hlavního stanu jmenován velitelem 1. Ukrajinského frontu. Od toho dne byla na mne přenesena plná odpovědnost za úspěch nadcházející operace frontu. Řízení 2. Ukrajinského frontu převzal hlavní stan.“
Nyní bude dosti často Žukov působit ve dvou funkcích. Bude to funkce velitele některého z frontů a i druhá funkce „představitel hlavního stanu“.

Nyní se vraťme zpět k Mansteinovi. Tomu se tedy povedlo improvizací připravit se na druhou otázku, čím zacpe mezeru – jen částečně. Na úkor 8. armády přesunul td na severní křídlo skupiny armád Jih. Hitler mu prostě nic nedal.
V sobotu ráno 4. března 1944 zahajuje sovětská armáda svůj útok proti severnímu křídlu Mansteinovy skupiny armád Jih, nejprve 1. Ukrajinským frontem vedený Žukovem.
Nejprve sovětská 13. armáda z 1. Ukrajinského frontu zaútočí na 13. sbor generála Hauffeho ze 4. TA a po tvrdých bojích vrhne jeho slabou pěchotu zpět. Jižně odtud udeří čtyři sovětské armády proti německému 59. sboru generála Schulze. Těžká dělostřelecká palba německou frontu prorazí. I když Němci své opěrné body brání, proniknou sovětské tankové bojové skupiny mezi německou 7. td a kolem postavení 96. a 291. pd na jihozápad. Pronikání Sovětů nezabrání ani protiútok tankové divize SS „Leibstandarte“. Sovětům se podaří hluboký vlom. V HBL Němců vznikne trhlina široká 50 km. Do té zasadí Žukov po 12ti hodinách 18. armádu.
Rozdělí tím německou 4. TA na dvě části. Vojska německého 13. armádního sboru jsou zatlačena na severozápad, 96. a 291. pd z 59. armádního sboru jsou vrženy zpět do úseku německé 1. TA.
Nyní se prvně osvědčí Mansteinova prevence a improvizace. Má zde na severním křídle připraveny dva tankové sbory – 3. ts generála Breitha a 48. generála Balcka. Ty zabrání nejhoršímu. Balck zachytí rozbité německé jednotky a pomalu se s nimi vrací zpět na Tarnopol. Mohou se tak spojit německá 7. td, tanková divize SS „Leibstandarte“ a části 68. pd. Breithův 3. ts přehradí sovětské průlomy. Též se podaří pomocí protiútoku hlavních sil německé 1. TA a Bäkeho těžkého tp 59. a armádnímu sboru vrátit se zpět.

Tyto boje charakterizuje výstižně Žukov ve své knize, když píše: „Dne 7. března 1944 se zde rozpoutala velmi urputná bitva, jakou jsme od bitvy v Kurském oblouku nezažili.“

Cenu za improvizaci a záchranu severního křídla skupiny armád Jih, nedostatkem vojáků a techniky však zaplatí jižněji položená německá 8. armáda.
Ráno 5. března 1944 proti levému křídlu německé 8. armády v prostoru Umaň, Sověti spustí těžkou dělostřeleckou přípravu. Dělostřelecké přípravy se účastní tisíce děl a raketometů. Do útoku potom vyrazí 2. Ukrajinský front generála Koněva. Ten v prvním sledu jede se 145 tanky T 34 a IS 2 a 247 SHD. Německá 8. armáda generála Wöhlera proti tomuto úderu Sovětů nemá nic čím by je mohla zastavit. 8. armáda je rozbita a o 5 dní později Koněvovy tanky dobudou i tvrdě bráněné město Umaň. Proniknou až k řece Bug. Řeka Bug je v té době rozvodněna. Sověti však použitím všech možných prostředků (vory, spojené lodě) Bug překonají a pokračují k Dněstru.
V té samé době i dvě sovětské armády 5. a 7. gardová z 3. Ukrajinského frontu generála Malinovského zaútočí proti německé 6. armádě na dolním Dněpru. Německá 6. armáda je tak vázána těžkými boji a nemůže přijít na pomoc 8. armádě generála Wöhlera.
Všechny tyto sovětské údery jsou velice dobře koordinovány.
Vše odpovídá tomu co předpověděl plukovník Reinhard Gehlen ve své zprávě, kterou poskytl generálnímu štábu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Díl I.

Část 4.

A tak 16. března 1944 přetne 2. Ukrajinský front generála Koněva důležitou železniční trať Lvov – Oděsa, vyřadí tím hlavní zásobovací tepnu celého německého jižního křídla. Již 17. března 1944 překonají Koněvovy úderné tankové oddíly 250 metrů široký Dněstr. Poslední řeku před Karpatami. Současně se úderné tankové oddíly 2. Ukrajinského frontu stočí k obchvatu německé 1. TA směrem na severozápad. Pohroma jde rychle. Tak již 26. března 1944 sovětské přední jednotky překračují rumunskou hranici. Sovětská armáda vstupuje do jihovýchodní Evropy.
Trochu pomaleji však jde postup u 1. Ukrajinského frontu, u Žukova. Němci zde mají td a ty kladou armádám 1. Ukrajinského frontu rozhořčený odpor. Vojskům německé 1. td se podaří osvobodit na jihovýchod vržené útvary 96. a 291 pd.
Známý rakouský sportovní jezdec plukovník Charly Neumeister, brání s jedním praporem 1. mech. pluku a s vojáky, kteří se vrátili z dovolené, Starokonstantinov tak tvrdošíjně, že to Sověty přivádí k zoufalství. Ale ani tato obrana nic nezmění na skutečnosti, že HBL 59. sboru mezi Šepetovkou a Rovnem je proražená.
I německý 3. ts nejprve dokáže svou obranou držet řeku Bug. Potom tankové jednotky spolu s pěchotou ještě zabrání v posledním okamžiku obklíčení, pak však musí ustoupit přes Proskurov.
Ani skvělá obrana Starokonstantinova, Proskurova a Gorodoku situaci nezvrátí. Sovětská pěchota a tankové svazy se valí bahnem přes přítoky řeky Dněstru na jih.
Vojska 1. Ukrajinského frontu 29. března 1944 překonají Dněstr a obsadí město Černovcy. Žukovova vojska tak stojí na široké frontě v týlu skupiny armád Jih a z východu se k nim blíží čelní jednotky generála Koněva z 2. Ukrajinského frontu.
Je to přesně situace, které se obával polní maršál Manstein a které chtěl zabránit celý rok. Katastrofa!
Německá 4. TA rozetnuta a vržena na západ. 8. armáda rozbitá. Německá 6. armáda na dolním Dněpru izolována a na některých místech proražena 3. Ukrajinským frontem generála Malinovského.
A to nejhorší, 1. TA generála Hubeho – obklíčena v obrovském kotli mezi Bugem a Dněstrem a oddělena od hlavních německých sil 4. TA více jak 80 km širokou mezerou. V kotli je obklíčeno 22 divizí, mezi nimi i nejlepší německé td. Vkrádá se otázka. Potká je Stalingrad? A druhá otázka. Kdo zachrání 850 km dlouhou jižní frontu?
Jestliže se tato hráz prolomí, bude Rudá armáda bez odporu proudit na západ.
Stalin opět stojí před velkým triumfem, který neustále od Stalingradu sleduje s houževnatou vytrvalostí. Jako nejlepšího spojence má Hitlera.
Hitler neustále svéhlavými rozkazy přetěžuje vojska, za každou cenu brání každou píď země a vyčerpává své jednotky na východní frontě do krajnosti. Většina jeho divizí zde na jihu je od operace „Citadela“ neustále nasazována, nedoplňována a má nedostatek odpočinku.
Blíží se osudová hodina německého vojska na východě?
Tato fáze války je stejně vzrušující jako „Citadela“, Dněpr.
Ale na východní frontě stojí jeden německý vojevůdce, který s osvědčenými armádami v mnoha bitvách dokáže ještě jednou dát vojenským událostem jiný směr. Je jím polní maršál Manstein.
Ten v těchto temných hodinách mezi Bugem a Dněstrem dokáže – a to naposledy – že je největším vojevůdcem na východě a nejlepším mistrem svého řemesla.
Tak jak on, a jenom on, připraví tuto operaci – tak to patří k velkým kapitolám ww2.
Polní maršál Manstein žádá Hitlera 23. března ze svého velitelského stanoviště ve Lvově, aby urychleně přisunul síly, které by obnovily spojení s obklíčenou 1. TA.
Obklíčená německá 1. TA je zásobována ze vzduchu, s tím má Manstein špatné zkušenosti. V posledních březnových dnech roku 1944 jsou totiž časté sněhové přeháňky a tak letectvo nemůže moc létat. Je zde i další skutečnost. Fronta je v pohybu a letiště jsou neustále překládána.
O dalším vývoji této velice zajímavé operace si řekneme v Díl II.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Pár souřadnic k tomuto dílu michanovi epopeje:

„1. Ukrajinský front, jehož pravé křídlo se zmocnilo prostoru Luck – Šumskoje – Šepetovka“ 50°11'29.09"N 27° 4'33.02"E

„2. Ukrajinský front zaujal výchozí prostor k úderu přes Umaň směrem na Mogilev - Podolskij.“
Umaň: 48°45'55.64"N 30°13'47.20"E
Mogilev – Podolskou: 48°27'26.54"N 27°47'23.45"E

„3. Ukrajinský front pronikl na čáru Krivoj Rog – Širokoje – Kačkarovka“
Krivoj Rog: 47°53'58.16"N 33°23'5.71"E
Tiraspol: 46°52'4.13"N 29°39'6.98"E

K Smrti armádního generála Nikolaje Fjodoroviče Vatutina. „vyjeli 29. února 1944 ( 1944 – přestupný rok) v 16 hodin 30 minut v doprovodu osmi příslušníků strážní jednotky ze štábu 13. armády (prostor Rovna) k 60. armádě (prostor Slavuty) po trase Rovno – Gošča – Slavuta“
Rovno: 50°37'47.90"N 26°14'49.37"E
Goršča: 50°35'50.26"N 26°40'28.36"E
Slavuta: 50°17'57.14"N 26°52'43.44"E

…..“severnímu okraji vesnice Miljatyna“: Tahle dědina ani na podrobné mapě není, ale po cestě je obec Miljatin: 50°27'32.34"N 26°35'58.75"E což je asi ono, ale jako součást většího celku, ovšem dohad.

„Ale ani tato obrana nic nezmění na skutečnosti, že HBL 59. sboru mezi Šepetovkou a Rovnem je proražená.“
Šepetovka: 50°11'29.09"N 27° 4'33.02"E
Rovno: 50°37'47.90"N 26°14'49.37"E

„Ani skvělá obrana Starokonstantinova, Proskurova a Gorodoku situaci nezvrátí.“
Starokonstantinova: 49°45'48.79"N 27°13'35.58"E
Gorodok: 49°11'6.94"N 26°35'59.58"E

„Vojska 1. Ukrajinského frontu 29. března 1944 překonají Dněstr a obsadí město Černovcy“: 48°18'46.02"N 25°58'57.13"E

No a autorem často skloňované jméno bude nejen v tomto díle Kameněc – Podolskij: 48°40'49.38"N 26°35'39.34"E




A teď dotaz, kolik takhle vysoko postavených generálů jako byl Vatutin zemřelo ve WWII na zranění v boji. Teda u pozemních vojsk??
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

redboyi uvítal bych kdyby ti byla zřízena např. specielní sekce v galerii, kam by si mohl vkládat obrázky z těchto souřadnic GPS, já vím, že pro technokraty není problém, když maj rychlou mašinu, vědí co je google earth to najít, ale přeci lidi jsou banda líná ... věci mají určitou hodnotu, když mají řád, když jsou nějakým způsobem uspořádány, lidi je snadno najdou a nemusí vynakládat další prostředky a čas na hledání.

Když by to byl problém ... oceňuji nadále i současnou formu, díky za to!
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Chlape skvělé a děkuji.
Miljatyn a Miljatin - překlad.
Jinak k Tvé otázce - Tak vysoký velitel, jako je velitel Frontu ( Vatutin) zraněn nebyl za celou ww2. Naposledy byl takto vysoce postavený generál v takové funkci v roce 1941, v polovině října, zastupce velitele frontu generálporučík Jeremenko. Toho nechal těžce raněného vyvést z kotle letadlem před Moskvou Stalin. Jeremenko se pak 2 měsíce lečil, a ve funkci velitele armády se pak na frontu vrátil.
Samozřejmě v roce 1941 v době kotlů byli zabiti a nebo zraněni generálové, ale tak velitelé divizí.
Stalin si později velitele od funkce - velitel armády výše - hlídal.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Ty statické snímky v podstatě nic neříkají, jam je právě to, že si to jde projít (prolétnout), podívat na reliéf, vzdálenosti a změna výšky. Jinak je totiž horší než normální mapa, navíc Google neumožńuje do snímků malovat linie a směry :(
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Vatutina až ze zálohy smrtelně zranili ukrajinští nacionalisté.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Redboy - ty snímky dají představu o terénu, velikosti obce, řeknou kde je řeka - dají určitou představu o terénu. To ti ani náčrtové mapy nedají.
Lorde v Článku 2 popisuji ty ukrajinské nacionalisty jak je zachytil z dokumentů Žukov.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

v poho všimnul jsem si, dokonce jsem jednou viděl v televizi jakýsi dokument o tomto ... ta parta si na něj počkala byl mezi nimi i Čech, který tuto událost líčil na daném místě o několik desítek let později.

V zásadě byl Vatutin přepaden v kopcovitém terénu, byl jak na dlani, kolona nemohla utéci do stran, zepředu a zezadu byla zablokována a z kopce tam seběhli útočníci, akce byla pečlivě naplánována, partyzáni se dozvěděli kudy kolona pojede, zbraně měli od Němců ...
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Jo díky, tento popis zase neznám já. Jinak tito nacionalisté později putovali přes Slovensko a Rakousko na západ. Na Slovensku je chytala s různými úspěchy v roce 1947 čsla.
ObrázekObrázekObrázek
jeikob
praporčík
praporčík
Příspěvky: 354
Registrován: 4/6/2006, 21:00

Příspěvek od jeikob »

ps:jejich velitel byl stephan bendera od toho banderovci.kdysi jsem videl velmi pekný film bohužel jmeno nepamatuju,akorát že tam hral kukura hlavní roli chalupáře s rodinou a detma a jeho dum osadí banderovci a on si s nima poradí.potom ješte film z pedesatých leta akceB:)
jinak jsem zvedavej co ten lišák manstain vymyslel
Uživatelský avatar
Daver
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1573
Registrován: 5/10/2004, 21:11
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Daver »

o té spolupráci Němců s ukrajinskýma nacionalistama jsem četl v knize Poslední rok německé armády od Jamese Lucase. docela by mě zajímal názor na tohoto historika. mám ještě od něj několik knih, tak bych byl rád za názor.
"Nemůžeš-li střílet, staň se bunkrem, nemůžeš-li se hýbat, staň se zbraní, nemůžeš-li vyhrát, staň se hrdinou."
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Zrovna kniha, o které píšeš - dobré. Poměrně dobře vypisuje organizaci útvarů Německé armády. Popis historických událostí je zde ve zkrácené formě. Já z něj mám dobrý dojem. Jako doplnění dalších pramenů - dobré. I ostatní knihy, ve zkrácené formě si myslím dal práci - doplňuje některá známá fakta o nové pohledy. Nezůstat však jen u něho. Je to většinou zkrácený pohled a uniklo by mnoho skutečností.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Moment. Já žil v představě, že Vatutin byl v blbou chvíli na blbým místě, a tady to chápu tak, že to byla připravená akce, past, to je fakt? S tím "hlídáním", v některých memoárech (skleroza), autor píše, že po Vatutinově smrti byl vydám rozkaz, že se vysoce postavení velitelé nemají sami courat po okolí a cestovat mají v obrněných vozidlech.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Já mám poznatky a zkušenosti od historiků jako Ty. Šéfův popis je pro mne nová skutečnost, kterou jsem vzal na vědomí.
Skutečně byl zpřísněn po Vatutinově zranění pohyb už od vellitelů divizí výše.
Fakt je, ale též, že se vždy objevovaly v průběhu 10, 20, 30, 40, 50 let od války nové a nové dokumenty.
Fakt, který z dokumentů popisuji je starý 35 let od války, kdy bylo poslední vydání Žukova ( je z 80 let - 2. vydání) od té doby do dnešních dní jsem jiné vysvětlení smrti Vatutina nikde nezaznamenal.
To neznamená, že se něco třeba neobjevilo -mohlo mě uniknout.
Zde by to bylo, že to Ukrajinští nacionalisté - banderovci připravovali.
Popis jinak souhlasí a jinak ani nikde nebyl zveřejněn.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Jen dodán další indicii. ÚV KSSS se rozhodla na základě vydaných vzpomínek Chruščova udělat s ním pohovor. Stranická revizní komise se např. ptala také na Vatutina.

Chruščov líčil jak mu jednou volala Žukovova žena a povídá: „Georgij Konstantinovič je nemocen a osobně s vámi nemůže hovořit, ale chtěl by znát váš názor na jeho knihu. Četl jste ji?“. Chruščov odpověděl, nečetl, ale něco jsem slyšel od lidí. Řekl jsem, odporné, nemohu číst to, co Žukov napsal o Stalinovi. Žukov je čestný člověk, voják, ale je to pošetilec. Žukov popisuje epizodu, jak byl zabit Vatutin a že jsem tam v tu dobu byl.

Žukovově ženě jsem řekl – jak mohl váš muž popsat Vatutinovu smrt? Prý že Vatutin vyskočil z auta a kulometem kryl moje auto. Vatutin byl ale raněn do slabin, nemohl vyskočit z auta. Hlavní ale je, že já jsem na místě vůbec nebyl. Ve druhém vydání je už tato chyba opravena. A vy říkáte, že nemluvím pravdu.

Proto bych nebral Žukovovy paměti některých událostí jako bernou minci. On měl také něco jen zprostředkované. Navíc si myslím, že v minulé době toto bylo také pod ideologickým vlivem. Ukrajina byla součástí Sovětského svazu a rozhodně nebylo jaksi „košér“ vykládat o spolupráci Němců s Ukrajinci, o zradě, apod. Šlo o to vykládat, že sovětský člověk měl jasného nepřítele a to fašisty. To že existovaly určité odstředivé tendence nebylo vhodné rozmazávat.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

jeikob píše:ps:jejich velitel byl stephan bendera od toho banderovci.kdysi jsem videl velmi pekný film bohužel jmeno nepamatuju,akorát že tam hral kukura hlavní roli chalupáře s rodinou a detma a jeho dum osadí banderovci a on si s nima poradí.potom ješte film z pedesatých leta akceB:)
jinak jsem zvedavej co ten lišák manstain vymyslel

Byl to film Františka Vláčila Stíny horkého léta, scénář napsal Jiří Křižan. Taky jeden z těch dost dobrých filmů co už dlouho nebyl v TV :(
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Spor není o smrti Vatutina - ta je popsána stejně jako u Žukova u německých, anglických historiků - byl zraněn do nohy nad kolenem a dále jak líčím. Jako novou informaci jsme bral, že by to bylo předem připravené. Připouštím, že nové dokumenty ( také po letech mohou být nacionalisty vymyšlené), mohou tuto skutečnost doplnit. Žukova velice pečlivě konfrontuji s dalšími dokumenty, vím nejen o jeho patosu ve vydáních, ale i o tom jak se vykresluje v hezkém a není další konfrontace s jiným materiálem. Zde například říkal, že nedoporučoval vůbec Vatutinovi, aby k armádám, 13. a 60. jezdil - vypadal jako jasnovidec a nebylo to možno ověřit - tak to neuvádím.
Naopak některé události jsou stejně u Žukova, Jeremenka a i historiků a tak je uvedu.
Ještě uvedu, že jsem o těchto událostech prostudoval hodně materiálů. Až budu popisovat před Bagrationem partyzánské hnutí. Bude tam velké pojednání i o Ukrajinských nacioanalistech, kterých bylo právě nejvíce zde na západní Ukrajině.
Všechna pojednání hovoří o tom, že právě západní Ukrajina jich byla plná a Rudá armáda s nimi bojovala 1945,46 - než je koncem 1946 a počátkem 1947 vytlačila do Evropy ( nebo pobila) - mimo jiné i na Slovensko a Rakousko a odtud Německa. Z Německa byli i do dubna 1945 zásobováni.
Je pro mne velice věrohodné i to, že Vatutin na ně narazil náhodně. Ovšem zrovna tak je možné, že místní lidé nacionalistům zprávu o jeho inspekční cestě předali - ta cesta byla na dva dny a jel již od jedné armády ke druhé - druhý den. Potom by to nebyla náhoda.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Kurska po Bagration“